Volvo jako průkopník bezemisní recyklace: Zelená ocel mění automobilový průmysl

Zní to jako sci-fi, ale je to realita už příštích let. Švédská automobilka Volvo Cars oznámila, že se jako první výrobce osobních vozů na světě chystá využívat téměř bezemisní recyklovanou ocel od společnosti SSAB. Ocel bude vyráběna revoluční technologií HYBRIT, která místo uhlí používá vodík a elektřinu z obnovitelných zdrojů.

Výroba oceli patří mezi největší klimatické hříšníky průmyslu. Jen samotná výroba této suroviny tvoří podle Mezinárodní energetické agentury přibližně 7–9 % světových emisí CO₂. A protože ocel tvoří až třetinu emisní stopy při výrobě jednoho automobilu, změna právě v tomto místě má zásadní význam. Volvo tak dává jasně najevo, že to s dekarbonizací myslí vážně – a navazuje na své závazky stát se do roku 2040 plně klimaticky neutrální firmou.

Nejde však jen o jeden obchodní tah, ale o strategickou změnu: Volvo je členem mezinárodních iniciativ SteelZero a First Movers Coalition, které spojují firmy odhodlané tlačit na průlomové materiály a udržitelnost v těžkém průmyslu. První modely využívající tuto bezfosilní recyklovanou ocel by se měly objevit už v roce 2026.

Švédská SSAB vyvinula svou metodu výroby bezemisní oceli v rámci projektu HYBRIT (Hydrogen Breakthrough Ironmaking Technology) ve spolupráci s firmami Vattenfall a LKAB. Proces nahrazuje uhlí vodíkem, čímž vzniká jako vedlejší produkt vodní pára namísto oxidu uhličitého.

Vedle samotné oceli Volvo plánuje i další kroky k cirkularitě – větší podíl recyklovaných materiálů, zkrácení a zpřehlednění dodavatelských řetězců a důraz na energetickou efektivitu ve výrobě. Tato cesta má ale hlubší přesah: ukazuje, že automobilový průmysl nemusí být jen částí problému, ale může být i součástí řešení.

Z pohledu výrobních nákladů je ocel stále jedním z hlavních materiálových vstupů při výrobě automobilu. Výroba bezfosilní oceli technologií HYBRIT je dnes násobně dražší než konvenční hutní výroba, a to zejména kvůli vysokým nákladům na zelenou elektřinu, vodík a investice do nové infrastruktury. Přesné číslo závisí na množství použitého materiálu a typu vozu, ale odhady hovoří o navýšení ceny vozu v jednotkách procent, pokud bude ocel použita plošně ve větším rozsahu.

U Volva se však nepočítá s okamžitým plošným nasazením – zelená ocel má být zpočátku nasazována do vybraných komponent (např. konstrukční rámy, výztuhy), a to postupně, jak poroste objem a klesne cena technologie. Do roku 2026 půjde spíše o marketingově a strategicky cílené modely než o masové nasazení.

Z pohledu oběhového hospodářství jde o silný signál. Ukazuje, že recyklace není jen o plastech nebo bioodpadu, ale že i energeticky náročné a technologicky sofistikované materiály jako ocel mohou mít svůj recyklační a udržitelný příběh – od hutí až po podvozek. A že pokud vzniká tlak ze strany průmyslu, technologie, jako je HYBRIT, nezůstávají jen v laboratořích.

Pro čtenáře tretiruka.cz je to příklad, že inovace, cirkulace a klimatická odpovědnost se mohou spojit i v těžkém průmyslu – a že zelená transformace není o ideologii, ale o inženýrské realitě. Stejně tak platí, že udržitelná technologie musí být i ekonomicky udržitelná. 

Čas ukáže, nakolik tlak na snižování emisí, rostoucí transparentnost v dodavatelských řetězcích a očekávání zákazníků promění pravidla hry. Konkurenceschopnost budoucnosti se možná jednou přestane měřit jen cenou – a začne se posuzovat i podle uhlíkové stopy, způsobu výroby a důvěry, kterou firmy dokážou vzbudit.

Související:

Volvo Cars jako první na světě! Sází na téměř bezemisní recyklovanou ocel od SSAB