Vydělali miliony na textilním odpadu. Zasáhl OLAF a odhalil jeden z největších případů nelegálního vývozu z Evropské unie

Na první pohled šlo o běžné zásilky použitého textilu určeného k dalšímu využití. Ve skutečnosti však kontejnery skrývaly tisíce tun obtížně recyklovatelného odpadu, jehož legální zpracování by stálo miliony eur. Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF nyní odhalil organizovanou síť, která na tomto obchodu vydělávala značné částky. Případ přichází v době, kdy Evropská unie zásadně zpřísňuje kontrolu přeshraniční přepravy odpadů a připravuje nové povinnosti pro celý textilní průmysl.

Evropský úřad pro boj proti podvodům OLAF společně s italskou jednotkou Carabinieri zaměřenou na ochranu životního prostředí a tureckými celními orgány rozkryl rozsáhlou organizovanou síť, která se podílela na nelegálním vývozu textilního odpadu z Itálie do Turecka. Vyšetřování ukázalo, že pachatelé vyvezli přibližně 4 200 tun odpadu, který byl v přepravních dokumentech označován jako použitý textil určený k dalšímu využití nebo recyklaci. Ve skutečnosti však šlo převážně o odpad, který již znovu využít nebylo možné nebo by jeho zpracování bylo mimořádně nákladné.

Vyšetřovatelé následně objevili dalších přibližně 2 100 tun textilního odpadu na různých místech v Turecku. Dalších 768 tun bylo zadrženo v přístavu Mersin. Italské úřady současně zajistily společnosti, výrobní areály, vozidla i další majetek v odhadované hodnotě dvanácti milionů eur. Podle OLAF šlo o dobře organizovaný systém, který záměrně využíval falešné označování zásilek a upravenou dokumentaci, aby obešel evropská i turecká pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů.

Na první pohled může několik tisíc tun působit jako vysoké číslo. Ve skutečnosti však představuje pouze zlomek problému, kterému dnes Evropa čelí. Podle Evropské agentury pro životní prostředí vzniká v Evropské unii každoročně přibližně dvanáct až třináct milionů tun textilního odpadu. Na každého obyvatele připadá v průměru kolem šestnácti kilogramů vyřazeného textilu za rok. Přitom pouze malá část tohoto množství je skutečně recyklována na nové textilní výrobky. Významná část končí ve spalovnách nebo na skládkách a nemalé množství je vyváženo mimo Evropskou unii.

Právě vývoz představuje jednu z nejproblematičtějších oblastí současného odpadového hospodářství. Textil označený jako použitý oděv nebo zboží určené k dalšímu využití může bez větších komplikací opustit Evropskou unii. Pokud však zásilka obsahuje převážně odpad, který již není možné znovu použít, vztahují se na ni podstatně přísnější pravidla. Náklady na legální recyklaci nebo energetické využití takového materiálu jsou vysoké a v některých případech převyšují jeho ekonomickou hodnotu. Právě zde vzniká prostor pro organizované skupiny, které mohou na obcházení předpisů vydělávat miliony eur.

Ekonomická logika je jednoduchá. Legální třídění, recyklace nebo odstranění textilního odpadu představují pro firmy významné náklady. Pokud se podaří odpad administrativně přeměnit na použitý textil určený k dalšímu prodeji, mohou se těchto nákladů zbavit a ještě inkasovat peníze za jeho vývoz. Náklady následně nesou země, do nichž zásilky dorazí, případně samotné životní prostředí. Právě proto Evropská komise dlouhodobě upozorňuje, že nelegální obchod s odpady patří mezi nejvýnosnější oblasti organizované environmentální kriminality.

Vyšetřování OLAF ukázalo, že převážnou část zadrženého materiálu tvořily textilie s vysokým podílem akrylových vláken. Akryl patří mezi syntetické materiály vyráběné z fosilních surovin. Jeho recyklace je technologicky složitá, ekonomicky nákladná a ve velkém měřítku zatím jen omezeně dostupná. Směsné textilie obsahující kombinaci akrylu, polyesteru, bavlny a dalších vláken navíc představují pro současné recyklační technologie jednu z největších výzev. Oddělení jednotlivých materiálů je složité a výsledný recyklát často nedosahuje kvality potřebné pro výrobu nových oděvů.

Právě prudký rozvoj rychlé módy způsobil, že objem textilního odpadu v Evropě během posledních let výrazně vzrostl. Oblečení je levnější než kdykoliv dříve, kolekce se obměňují několikrát do roka a průměrná doba používání oděvů se zkracuje. Spotřebitelé nakupují více kusů oblečení, které jsou často vyrobeny z levných směsných materiálů s omezenou životností. Tyto výrobky jsou sice cenově dostupné, jejich následná recyklace je však technicky i ekonomicky velmi problematická.

Dalším problémem je skutečnost, že použitý textil a textilní odpad nejsou totéž. Část vytříděného oblečení lze skutečně znovu nosit a prodávat na trhu s použitými oděvy. Významná část vytříděných textilií je však natolik poškozená nebo opotřebovaná, že již žádnou další hodnotu nemá. Přesto bývá při vývozu označována jako použitý textil. Právě tohoto rozdílu organizované skupiny dlouhodobě využívají.

Evropská unie proto postupně mění celý systém nakládání s textilem. Od 1. ledna 2025 mají členské státy povinnost zajistit oddělený sběr textilu. Dalším krokem bude zavedení rozšířené odpovědnosti výrobců označované zkratkou EPR. Tento systém přenese část finanční odpovědnosti za sběr, třídění, recyklaci a další nakládání s textilem přímo na výrobce a dovozce oděvů. Evropská komise předpokládá, že právě EPR vytvoří ekonomickou motivaci vyrábět kvalitnější výrobky s delší životností a lepší recyklovatelností. Současně má zajistit stabilní financování systému nakládání s rostoucím množstvím textilního odpadu.

Významnou změnu představují také nová pravidla pro přeshraniční přepravu odpadů. Od 21. května 2026 probíhá výměna informací mezi společnostmi zapojenými do přeshraniční přepravy odpadů a příslušnými orgány výhradně prostřednictvím Digitálního systému pro přepravu odpadu Digital Waste Shipment System označovaného zkratkou DIWASS. Povinnost využívat tento systém vyplývá z nařízení Evropského parlamentu a Rady Evropské unie 2024/1157 o přepravě odpadů, které nahradilo dosavadní právní rámec založený na nařízení Evropského parlamentu a Rady ES číslo 1013/2006.

DIWASS digitalizuje celý proces přeshraniční přepravy odpadů. Veškeré dokumenty vznikají elektronicky, jednotlivé zásilky lze průběžně sledovat a příslušné orgány mají okamžitý přístup ke stejným údajům. Elektronická evidence významně omezuje prostor pro dodatečné úpravy dokumentace, usnadňuje sdílení informací mezi státy a umožňuje rychlejší odhalování podezřelých přeprav. Právě podobné případy, jaký nyní rozkryl OLAF, patří mezi hlavní důvody zavedení nového systému.

OLAF dlouhodobě upozorňuje, že environmentální kriminalita představuje jednu z nejrychleji rostoucích oblastí organizované trestné činnosti v Evropě. Nelegální obchod s odpady přináší vysoké zisky při relativně nízkém riziku odhalení a často využívá složité mezinárodní obchodní řetězce. Textilní odpad se přitom stává stále atraktivnější komoditou, protože jeho množství rychle roste, zatímco recyklační kapacity nestačí pokrývat skutečné potřeby trhu.

Případ odhalený úřadem OLAF není jen příběhem několika italských společností, které se snažily vydělat na obcházení evropských předpisů. Ve skutečnosti odhaluje mnohem širší problém evropského textilního hospodářství, které se potýká s prudce rostoucím množstvím obtížně recyklovatelných oděvů, omezenými možnostmi jejich materiálového využití a dlouhodobou praxí vývozu použitých textilií i textilního odpadu do zemí mimo Evropskou unii.

Významná část těchto zásilek míří do afrických států, zejména do Ghany, Keni, Tanzanie nebo Ugandy, kde je oblečení prodáváno na místních trzích. Velká část dovezených oděvů je však natolik poškozená nebo nekvalitní, že se nikdy nedostane k dalšímu použití. Končí na rozsáhlých nelegálních skládkách, v říčních korytech nebo přímo na pobřeží. Symbolem tohoto problému se stala zejména ghanská skládka a tržnice Kantamanto v Akkře, kam každoročně přicházejí miliony kusů použitého oblečení z Evropy, Severní Ameriky i Asie. Odhaduje se, že značná část dovezeného textilu se během velmi krátké doby stává odpadem, který zatěžuje místní odpadové hospodářství a přispívá ke znečištění vodních toků i Atlantského oceánu. Podobné problémy jsou stále častěji zaznamenávány také v dalších zemích globálního Jihu, které se stávají konečnou destinací textilu, jenž již v Evropě ztratil svou hodnotu.

Právě v tom spočívá jeden z největších úkolů Evropské unie pro nadcházející roky. Nestačí pouze zpřísňovat kontroly nelegálních přeprav a odhalovat organizované skupiny, které na odpadech vydělávají. Stejně důležité je vytvořit podmínky, aby se z textilu nestával odpad už po několika použitích a aby cenné materiály nekončily na skládkách nebo v přírodě tisíce kilometrů od místa svého vzniku. Každá fáze životního cyklu textilního výrobku od ekodesignu přes výrobu, spotřebu, opětovné použití, opravy, sběr, třídění až po recyklaci musí představovat jeden zub ozubeného kola, který přesně zapadá do ostatních a společně vytváří ekonomicky fungující cirkulární soukolí. Pokud některé z těchto kol selže, celý systém ztrácí svou účinnost a prostor znovu získají nelegální praktiky, jaké nyní odhalil úřad OLAF.