Více času na podstatné

Vyjádření ČPU k návrhu Státní energetické koncepce

26.11.2009 13:34

 

Praha (26. listopadu 2009) – Do 23. října se měla ministerstva a další resorty vyjádřit k návrhu nové energetické koncepce státu, kterou dne 13.10.2009 zveřejnilo ministerstvo průmyslu a obchodu. Koncepce počítá se zvýšením podílu jaderné energie na tuzemských zdrojích z 15 procent v roce 2005 až na 25 procent v roce 2050. Energetický mix všech, zejména však domácích zdrojů má přinést v kombinaci s výraznými energetickými úsporami a zvýšením energetické účinnosti dlouhodobou bezpečnost dodávek energií. S návrhem Státní energetické koncepce (SEK) ale ČPU zcela nesouhlasí.

„Návrh SEK přináší v určitém směru významný posun, nicméně zůstává v některých oblastech nedopracovaný, určité části jsou dokonce ve vzájemném rozporu, v jiných oblastech se jeví jako málo objektivní. To pak přímo ovlivňuje přijaté strategické závěry, které někdy odpovídají spíše krátkodobému hodnocení potřeb energetiky, nežli dlouhodobé koncepci, “ říká Josef Kastl, generální sekretář České plynárenské unie a dodává, že „ČPU má zásadní problém také s úlohou zemního plynu v SEK a s přístupem k jeho využívání při řešení budoucích palivoenergetických potřeb ČR. ČPU se domnívá, že současná verze návrhu by měla být ještě upravena, dopracována a konkretizována. Nemuselo by se jednat o velké zdržení.

V návrhu SEK je řada dobrých podnětů (opatření pro dosažení úspor energie a snížení energetické náročnosti, řešení v otázce dopravy a dalších). ČPU oceňuje, že se SEK poprvé zabývá dlouhodobě neřešenými problémy. „Bohužel tyto části jsou někdy jen evidovány a základní východiska pro formování závěrů SEK jsou nakonec jiná,“ dodává Oldřich Petržilka, senior manager České plynárenské unie. Např. formulace základních dlouhodobých východisek návrhu SEK, které se liší od závěrů „Pačesovy komise“; Pačesova komise neprosazovala pouze domácí zdroje, ale všechny dostupné druhy energie včetně domácích. Preferovala co největší možnou stimulaci konkurence, nikoliv regulaci, ke které směřuje návrh SEK. Také předpoklad návrhu, že domácí zdroje včetně obnovitelné energie zajistí stabilizaci cen energií a jejich udržení na rozumné úrovni může být mylný. Zkušenosti z posledních let ukázaly, že výrazně více rostly právě ceny domácích zdrojů energie (uhlí, ale i z něj a z jádra vyrobené elektřiny), než ceny světové. Ceny elektřiny vyrobené v současnosti z levného domácího uhlí a v nízkonákladových jaderných elektrárnách jsou v ČR jedny z nejvyšších v EU.

V současnosti je v západní Evropě levnější výroba elektřiny z plynu než z uhlí. Výhodou plynových elektráren je kromě pružného výkonu jejich rychlá výstavba a výrazně nižší investiční náklady. Také předpoklad, že elektřina vyrobená z jádra bude cenově výhodná, nemusí při avizovaných investicích cca 500 mld. Kč odpovídat realitě (a je známo, že např. stavba jaderné elektrárny Olkiluoto ve Finsku, se prodražila z původních 3 miliard eur na 5,3 miliardy přičemž cena stále není konečná). K jaderným elektrárnám, které zpravidla poskytují základní rovnoměrný výkon, jsou pro stabilitu elektrosoustavy potřebné i zdroje schopné podstatného zvýšení nebo i snížení výkonu ve velice krátké době. Pro zajištění spolehlivé a bezpečné dodávky elektřiny a tím i udržení chodu hospodářství ČR, je třeba řešit i ochranu před krizovými stavy v dodávkách a tedy potřebu dostatečné diversifikace výrobních zdrojů elektřiny. Z těchto důvodů připravují investoři výstavbu několika plynových elektráren. Počílat bychom měli i s určitým rozvojem kogenerační výroby elektřiny a tepla, popř. chladu na bázi využití zemního plynu, tzv. „ostrovní“ výrobou elektřiny.

Koncepce údajně s plynovými elektrárnami počítá, ale přesto uvádí podíl zemního plynu na výrobě elektřiny v r. 2030 i 2050 ve výši 4 %. I v současné době jsou v ČR z plynu vyráběna cca 4 % elektrické energie (v zahraničí cca 21 %).

Jednou z významných priorit EU je nahradit do r. 2020 minimálně 20 % ropy a ropných produktů alternativními palivy, z toho 10 % by měly zajišťovat pohony na zemní plyn. Tento závazek přijala i ČR.

Pokud tedy vezmeme v úvahu jen výše uvedené skutečnosti z oblasti výroby elektřiny a potřebnou diversifikaci pohonných hmot, je praktická stagnace stávajícího podílu plynu v palivoenergetickém mixu ČR do r. 2020 minimálně zarážející.

Důležitá je i otázka, jak bude SEK realizována. Zůstane jen „na papíře“ nebo bude dále rozpracována do kroků vedoucích k jejímu naplňování? Protěžování orientace na tuzemské suroviny pak nutně povede k deformaci trhu s energiemi.

Úloha zemního plynu v nastavovaném budoucím mixu energetických zdrojů je dle názoru ČPU podceněna. Pokud dojde ze strany státní správy v návaznosti na schválení SEK k přijímání kroků na podporu její realizace, může toto současné podcenění vést k dlouhodobému utlumení investičních a dalších aktivit v oblasti plynárenství ČR a tedy značnému poškozování plynárenského odvětví. To, že dlouhodobější utlumení určité činnosti nebo rozvojových podmínek vede v konečném důsledku ke ztrátám odvětví je reálně vidět např. na jaderné energetice.

S určitými riziky je do budoucna spojeno využívání každého dnes známého a dostupného paliva. Nicméně současný návrh SEK budí oprávněně dojem, že u „protěžovaných“ domácích paliv jsou tato rizika potlačována a u zemního plynu naopak zvýrazňována. Nelze se ani zbavit dojmu, že „strašení“ „plynovou krizí“ a závislostí na Rusku je využíváno k odůvodnění oprávněnosti orientace SEK na uhlí a jádro („vždyť pak už nic jiného k využití prakticky nezbývá“).

Základní úlohou státu a cílem SEK v tomto směru by mělo být zajištění maximální dostupnosti všech využitelných významných zdrojů energie na trhu a to včetně dovozu. To by dávalo podnikatelským subjektům možnost volby, vedlo by ke konkurenci dodavatelů energií a palivoenergetických surovin, prodlužovalo dobu umožňující využívání tuzemských zdrojů, snižovalo tendence k regulaci apod. Nikdo, a tedy ani stát, neví jaká kritéria výhodnosti budou platit za 10, 20 až 50 let. Platí obecně, že diversifikace druhů energetických zdrojů je nejlepší cestou k zabezpečování krytí energetických potřeb, ochranou proti následkům případných krizových stavů v dodávkách energií, a že možnost volby využívání energie je nejlepší ochranou proti růstu cen energií. Dlouhodobou energetickou bezpečnost může stát posílit zejména tím, že odběratelé energie se nebudou orientovat jen na „protěžované“ tuzemské zdroje. I dovoz může za určitých podmínek pomáhat zvyšovat energetickou bezpečnost.

ČPU je přesvědčena, že místo koncepce založené výhradně na tuzemských zdrojích (uhlí a jádro) doplněných o obnovitelné zdroje by měla být zvolena koncepce ekologičtější, levnější a méně riziková, založená na úsporách energie, široké nabídce palivoenergetických zdrojů a konkurenci energií. Průmysloví odběratelé by měli být ekonomicky stimulováni k tomu, aby snižovali spotřebu energie, a aby investovali do vícepalivových systémů. Koncepce by měla být vyváženým mixem všech dlouhodobě dostupných druhů energie včetně zemního plynu (na základě přijetí potřebných opatření pro posílení plynárenského systému ČR a opatření přijatých na úrovni EU), a být doplněna v ekonomicky přijatelném podílu i obnovitelnými zdroji energie.

 

Zdroj: Zdroj: tisková zpráva Česká plynárenská unie (ČPU)