Vyšel nový informační zpravodaj MŽP - EKO VIS č.2/2012

Vybíráme zajímavé z obsahu:

LÉTAJÍCÍ AUTA (Der Spiegel)
Projekt EU zkoumá budoucnost létajících automobilů. Mohly by se pohybovat v hejnech jako tažní ptáci. Starý svět takto hodlá vyzvat velmoci v oboru robotiky, Japonsko a USA.

Japonsko vládne světu více než milionem průmyslových robotů, především ve svých automobilových továrnách, působivý je i humanoidní robot Asimo,
který umí mluvit, chodit a tancovat. Americké ozbrojené síly se proslavily dálkově ovládanými bezpilotními letouny.

Evropa nyní hodlá svou konkurenci předběhnout poloautomatickými létajícími automobily. Program, který má soukromé dopravě zpřístupnit třetí dimenzi, se nazývá Mycopter a je dotován 4,3 mil. EUR. Podílí se na něm mimo jiné německé Centrum pro vzdušné a kosmické lety, Univerzita Liverpool, Institut technologie v Karlsruhe a Institut Maxe Placka pro biologickou kybernetiku v Tübingenu. Podle vedoucího pracovní skupiny z institutu v Tübingenu otázka nezní „zda“, ale „kdy“.

Sen o létajících autech je starý jako samotné letadlo a již v roce 1917 byl vytvořen první prototyp. V USA je nyní ve fázi krátce před uvedením projektu
„Terrafugia“ na trh.

Pokud by ovšem jednou skutečně měla létat nad městy hejna, docházelo by ke kolizím a zřícením – jedině že by stroje odebraly pilotům velkou část řízení
a vzaly ji na sebe.

Podle profesora Daria Floriana jsou vědcům vzorem hejna špačků, táhnoucí na podzim na jih. Už se podařilo nechat letět deset modelů v „hejnu“. Tým
Mycopter má laboratoř na ETH Lausanne, kde učí létající stroje vzájemně komunikovat a efektivně a bez kolizí využívat prostor. Před oknem laboratoře krouží skupina lehkých modelů sto metrů nad parkovištěm, přes silný vítr. Roboti se sami dohodnou, kdo se má kdy komu vyhnout, centrální řízení nepotřebují.

Počítač v laboratoři protokoluje jejich chování, aby se mohlo dále zdokonalovat. Své chování v hejnu se modely naučily zřejmě od Batmana; je založeno na tzv. Reynoldsově algoritmu, který vyvinul programátor jménem Craig Reynolds v roce 1986. Později vykouzlil na plátně ve filmech jako Batmanův návrat digitální hejna netopýrů.

Reynolds tenkrát poznal, že celá choreografie hejna ryb nebo ptáků je neuvěřitelně jednoduchá: „Udržuj ode všech sousedů stejný odstup“ a „Leť s nimi stejným směrem“. Nic víc než několik jednoduchých příkazů není potřeba. Vědci hodlají jako další zkoumat chování hmyzu. Pracovní skupina dělá pokusy s létajícími modely o velikosti dlaně, vybavenými vždy sedmi „facetovými oky“. Miniaturní kamery jsou demontovány z počítačových myší.
Modely zatím často padají, ale každý pád přináší efekt z hlediska získávání poznatků.
.

EMISE PREKURZORŮ OZONU KLESAJÍ (EUROPOLITICS Environment)
Podle zprávy zveřejněné Evropskou agenturou pro životní prostředí (EEA) mezi lety 1990 a 2009 poklesly v jejích členských státech emise hlavních prekurzorů troposférického („špatného“) ozónu. Konkrétně, emise oxidů dusíku (NOx) poklesly o 41 %, těkavých organických sloučenin (VOC) o 51 %, oxidu uhelnatého (CO) o 61 % a metanu (CH4) o 27 %.

Navzdory tomutopokroku je EU stále vzdálená dosažení svých cílů pro rok 2010 ohledně snížení emisí NOx, jak požaduje směrnice 2001/81/EC. Ačkoli celkové emise VOC limit splňovaly, některé členské státy očekávají, že u jedné nebo druhé z látek svých cílů nedosáhnou. V roce 2009 byly hlavními zdroji prekurzorů nečistot zemědělství (pro CH4), rozpouštědla (VOC) a silniční doprava (NO a CO). Doprava se podílela na snížení emisí CO (ze 66 %), emisí NOx
(ze 43 %) a emisí VOC (z 57 %), a to především díky zavedení katalyzátorů. Dále značně poklesly emise NOx z energetického průmyslu a velkých spaloven
(ze 38 %), především díky zavedení nových spalovacích technologií a přechodu z uhlí na plyn.

Směrnice o národních emisních stropech (NEC) ukládá státům povinnost omezit nejpozději do roku 2010 své emise oxidu siřičitého, NOx, VOC a amoniaku
na stanovenou úroveň. Některé členské státy již zažádaly o posunutí konečného termínu. Komise v některých případech tuto povinnost odsunula a další aktivitu lze čekat až v roce 2013, kdy plánuje představit nový balíček legislativy o kvalitě ovzduší.

Dokument je dostupný na www.eea.europa.eu/dataand-maps/indicators/emissions-of-ozone-precursorsversion-2/assessment-1.

HORKÝ VZDUCH (Der Spiegel)
V dokonalém světě liberálních ekonomů má každé zboží svou cenu. Čím užší je nabídka, tím je zboží dražší, a naopak. Tak funguje trh – v teorii. V praxi vypadá často úplně jinak, zejména pokud jde o obchod s emisními povolenkami. Tento obchod podléhá zcela jiným mechanismům: zákonům bruselské
politiky.
Doposud schvalovali ekonomové obchodování s emisemi jako téměř ideální nástroj ke snižování emisí škodlivého oxidu uhličitého. Průmyslové podniky nakupují práva na emise, jejichž cena se řídí zákonem nabídky a poptávky; je to efektivní a samoregulační proces. Kdo investuje do ekologických technologií, musí nakupovat méně certifikátů a snad může dokonce nějaké prodat.

Přesto ceny povolenek již půl roku téměř kontinuálně klesají, a klesly za tu dobu na polovinu, zhruba na 8 EUR za tunu. Ani odstavení osmi německých atomových elektráren, a tím pádem větší potřeba elektřiny vyráběné z uhlí, cenu certifikátů trvale nezvedly. Odborníci najisto počítají s dalším propadem cen a analytici švýcarské banky UBS dokonce varují před tím, že se blíží krach – kdysi vychvalovaný model obchodování nefunguje.

V EU je poplach, jedná se o tom, zda by měl Brusel snížit množství certifikátů. V tom případě by se v příštím obchodovacím období, v letech 2013–2020,
dražilo o 1,4 mld. méně, než bylo v plánu. Toto snížení o zhruba 8 % by mělo pomoci dostat ceny na bývalou úroveň.

Takový zásah do trhu odhaluje zásadní chybu ve struktuře systému: horní hranici, kolik CO2 smějí podniky vypouštět, stanoví politikové na celá léta dopředu, přestože nemohou vědět, jak se bude vyvíjet konjunktura, a tím pádem potřeba povolenek. Před pěti lety, v období konjunktury v Evropě, vybavil
Brusel podniky doslova štědře bezplatnými certifikáty, samy získat si musely pouze malou část. Pak následovala finanční a dluhová krize, mnoho podniků
omezilo výrobu. Německo spotřebovalo méně energie, v roce 2011 o 4,8 % méně, a průmysl potřeboval menší počet povolenek, než se očekávalo.
Ocelárenský koncern Salzgitter například zaznamenal v letech 2008–2010 podle studie britské ekologické organizace Sandbag přebytek asi 7,5 milionů certifikátů, ThyssenKrupp 6 milionů. Pro takové podniky v současné době není obchod s emisemi nákladovým faktorem, nýbrž spíše zdrojem z příjmů.
Podniky mohou povolenky prodávat, nebo si je schovat na další období. Osudná je ta skutečnost, že nadbytek povolenek nejen tlačí cenu CO2 dolů, ale také
snižuje motivaci investovat do moderních energetických technologií. Protože je-li cena certifikátů nízká, pak se vyplácí víc než kdy jindy vyrábět energii
z paliv škodlivých klimatu. Tím se vysvětluje, proč se spotřeba hnědého uhlí zvýšila v roce 2011 proti všeobecnému trendu téměř o 4 %.

Je to paradox: ceny CO2 jsou tak nízké i proto, že Německo podporuje obnovitelné energie miliardovými sumami. Tím klesá poptávka po certifikátech a s ní i jejich cena – což zase napomáhá zvýšit konkurenceschopnost uhlí škodlivého pro klima. Jinými slovy – obchodování s emisemi klimatickou změnu nebrzdí, nýbrž víceméně podporuje. Německý ministr financí W. Schäuble hodlal příjmy z povolenek do roku 2015 dotovat fond, financující především projekty zateplování. Jeho úředníci počítali se 17 EUR za kus, ovšem dnes je cena o 10 EUR nižší a hrozí miliardový deficit. Obchod s emisními povolenkami tak pozbývá jakékoli kouzlo a význam. Z dnešního hlediska je jasné jedno: zavedení daně z CO2, které se kdysi diskutovalo jako alternativní řešení, by bylo mnohem praktičtější a efektivnější. Vhodné by bylo i zavedení limitních hodnot, které by se každým rokem zpřísňovaly. A tuhý spor mezi EU a zbytkem světa o to, zda letecké společnosti létající do Evropy musejí kupovat certifikáty, ideu obchodování s emisemi také nepodporuje. EU nyní nejde o nic menšího než o záchranu prestižního projektu. Brusel v roli centrální banky bude asi nadále povolenky podle libosti vydávat nebo zadržovat. Ovšem tržní síly, které měly utvářet přiměřené ceny, se vytratily.
 

ZELENÉ TECHNOLOGIE: INOVACE VE SLUŽBÁCH ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ (EUROPOLITICS Environment)
Evropská komise představila v prosinci dvě iniciativy, jejichž společným jmenovatelem je zelený růst. První je akční plán na podporu rozvoje technologií šetrných k životnímu prostředí, zahrnující činnosti v oblasti nabídky a poptávky, výzkumu a průmyslu a politických a finančních nástrojů. Druhá iniciativa má za cíl pomoci společnostem přinášet na trh zelené technologie tím, že bude zaveden program poskytující nezávislé ověřování technologií a jejich výkonu.
Nový akční plán staví na úspěších Akčního plánu pro ekologické technologie pro rok 2004, pokrývá však ekologické inovace obecněji. Hlavními směry činností budou: podpora ekologických inovací prostřednictvím politiky a legislativy; podpora demonstračních projektů a zavádění slibných, chytrých a ambiciózních technologií na trh; rozvoj nových standardů podporujících ekologické inovace; mobilizace finančních nástrojů a podpůrných služeb pro malé a středně velké podniky; podpora mezinárodní spolupráce; podpora rozvoje nových dovedností, pracovních míst a souvisejících výcvikových programů; podpora evropských partnerství pro inovaci.

Akční plán bude zaváděn prostřednictvím partnerství mezi zainteresovanými stranami, veřejným a soukromým sektorem a Komisí. Zpočátku bude kladen důraz na vývoj produktů a na demonstrační činnosti. Pilotní program Ověřování ekologických technologií (ETV = Environmental technology verification) bude poskytovat nezávislé ověřování výkonu nových ekologických technologií. To by mělo pomoci výrobcům prokázat spolehlivost výkonu jejich produktu a snížit riziko pro investory a kupující. Jedná se o nástroj vhodný především pro malé a střední podniky, jelikož pro ty je často obtížné prokázat ekologický výkon jejich výrobků. Program by měl také snížit potřebu demonstračních projektů nebo opakování testovacích kampaní na různých trzích.

ETV je zcela dobrovolný a bude zpočátku pokrývat tři oblasti: čištění a sledování kvality vody; materiály, odpady a zdroje; energetické technologie. Program bude zahájen akreditací ověřovacích úřadů. Organizace, které o to mají zájem, by měly kontaktovat akreditační agenturu v daném členském státě (www.europeanaccreditation.org).
 

AKČNÍ PLÁN EU PRO EKOLOGICKÉ INOVACE (Umweltschutz)
Ekologické technologie přinášejí obrat, tvorbu hodnot, inovace, úspěchy ve vývozu a pracovní místa. To se odráží i na rakouské ekonomice. Ekologický průmysl přinesl zisk 6 mld. EUR. Podle „Eco.Innovation Observatory 2010“ je Rakousko jednou z nejúspěšnějších zemí EU, pokud jde o realizaci ekologických inovací. Protože mnohé evropské státy dosud jednají bez společné strategie, byl schválen evropský „Akční plán ekologických inovací“. Strategie počítá s tím, že v následujících osmi letech celá Evropa dospěje k inteligentnímu, udržitelnému a integrativnímu růstu. Evropské ekologické branže s odhadovaným ročním obratem 319 mld. EUR neboli zhruba 2,5 % HDP EU jsou významným hospodářským odvětvím. Akční plán ekologických inovací bude realizován prostřednictvím partnerství mezi zájmovými skupinami, soukromým a veřejným sektorem a Evropskou komisí.
 

a další zajímavé informace se dočtete ZDE.