Využívejme nerecyklovatelný odpad jako rovnocenné palivo, vyzývá průmysl

Mezinárodní průmyslové organizace zastupující cementářský sektor a navazující výrobní obory zveřejnily společné stanovisko k části odpadového hospodářství, která dlouhodobě stojí stranou hlavního zájmu. Jde o zbytkové komunální a průmyslové odpady, které už nelze materiálově recyklovat a které dnes ve velkém končí na skládkách. Dokument ukazuje, že technické řešení existuje, je ověřené a běžně využívané, zatímco skutečnou brzdou zůstává způsob, jakým je tento typ odpadu uchopen v politice a regulaci.

Společné průmyslové prohlášení - Globální asociace cementu a betonu (Global Cement and Concrete Association – GCCA), Evropská asociace kompozitního průmyslu (European Composites Industry Association – EuCIA), Mezinárodní asociace pro pevný odpad – Afrika (International Solid Waste Association – Africa), partnerství Mission Possible a Globální rada pro výzkum a technologie v oblasti přeměny odpadu na energii (The Global Waste-to-Energy Research and Technology Council – WtERT®) - vzniklo z praktické zkušenosti odvětví, která pracují s materiály a energií v reálném provozu, nikoli v teoretické rovině. Signatáří  v něm reagují na narůstající rozpor mezi ambiciózními cíli oběhového hospodářství a každodenní realitou odpadových toků. Zatímco recyklace je správně v centru pozornosti, část odpadu zůstává mimo hlavní debatu. Jde o směsné a kontaminované materiály, zbytkové frakce po třídění, nerecyklovatelné plasty, textilie či kompozitní odpady, které už nelze ekonomicky ani technicky vrátit zpět do materiálového oběhu.

Právě s těmito odpady si současný systém často neví rady. V mnoha regionech světa končí na otevřených skládkách, jsou spalovány bez odpovídající kontroly nebo se postupně rozpadají v krajině a vodních tocích. Výsledkem jsou přímé dopady na životní prostředí i zdraví lidí a zároveň dlouhodobé zátěže, které se s každým dalším rokem prohlubují. Ani státy s vybudovaným odpadovým hospodářstvím nejsou výjimkou. Skládky zůstávají poslední destinací pro materiály, které neprojdou recyklačními linkami, a právě zde vzniká významná část emisí metanu uvolňovaného při rozkladu organických složek odpadu.

Rozměr problému je přitom jednoznačně globální. Každoročně vznikají miliardy tun odpadu a při zachování současných postupů má objem nekontrolovaného komunálního odpadu v příštích desetiletích výrazně narůstat. To znamená nejen další tlak na klima, ale i prohlubování rozdílů mezi regiony, které mají technické a finanční kapacity situaci řešit, a těmi, které se stávají cílovým místem pro environmentální rizika.

V této situaci průmyslové organizace upozorňují na roli, kterou může sehrát cementářský průmysl při nakládání s nerecyklovatelnými odpady. Spoluzpracování v cementářských pecích umožňuje využít zbytkové komunální a průmyslové odpady jako náhradu fosilních paliv při výrobě slínku. Odpad se tak nestává něčím, co je třeba odstranit, ale vstupem do výrobního procesu, v němž je využita jeho energetická i materiálová hodnota.

Nejde přitom o okrajovou technologii ani o experiment. Spoluzpracování je dlouhodobě využíváno v Evropě, Severní i Latinské Americe, Indii i dalších regionech světa. Funguje v rámci přísných technických a environmentálních pravidel, která zajišťují kontrolu emisí, bezpečnost provozu i transparentnost vůči veřejnosti. Jeho hlavní přínos spočívá v tom, že v jednom integrovaném procesu spojuje energetické využití odpadu s recyklací jeho minerální složky a současně snižuje potřebu skládkování.

Navzdory těmto vlastnostem zůstává potenciál spoluzpracování v řadě zemí nevyužitý. Signatáři prohlášení upozorňují, že hlavním problémem není technologie ani dostupnost vhodných odpadních materiálů, ale nejasné a často rozporné postavení této metody v odpadové a klimatické politice. Spoluzpracování bývá vnímáno jako druhořadé řešení, přestože ve skutečnosti nabízí kombinaci přínosů, kterou jiné způsoby nakládání s nerecyklovatelným odpadem neposkytují.

Dokument proto vyzývá k realističtějšímu a systematičtějšímu přístupu vycházejícímu z toho, jak materiálové toky skutečně fungují. Recyklovatelné složky mají zůstat v oběhu, zatímco zbytkové odpady bez dalšího recyklačního potenciálu je třeba využít způsobem, který minimalizuje jejich dopady na klima a životní prostředí. To předpokládá kvalitní sběr, třídění a předúpravu odpadu, stabilní vstupní toky a regulační rámec, který umožní průmyslovým provozům tyto materiály dlouhodobě a odpovědně energeticky využívat.