Záchrana zdraví ohrožuje planetu. Co je víc a kde hledat lék?

Zdravotnické přístroje pro sledování zdravotního stavu se během několika let stala tichým pilířem moderní medicíny. Glukózové senzory, monitory krevního tlaku nebo jednorázové ultrazvukové náplasti umožňují lékařům sledovat pacienty na dálku a lidem s chronickými onemocněními dávají svobodu žít bez neustálých návštěv nemocnic. Spolu s tímto pokrokem se ale otevírá méně viditelná otázka. Zatímco zdravotní přínosy rostou, environmentální stopa těchto technologií stále roste.

Studie výzkumníků z University of Chicago a Cornellovy univerzity ukazuje, že poptávka po zdravotnické elektronice poroste v následujících desetiletích dramatickým tempem. Do roku 2050 by se mohlo každoročně vyrobit až dvě miliardy těchto zařízení. Pokud zůstanou současné výrobní a konstrukční postupy beze změny, povede to ke vzniku více než milionu tun elektronického odpadu a přibližně sta milionů tun emisí oxidu uhličitého. Jinými slovy, technologie určené k ochraně lidského zdraví se mohou stát významnou zátěží pro zdraví planety.

Na první pohled by se mohlo zdát, že hlavním problémem jsou plasty nebo jednorázové části zařízení. Výzkum však odhaluje, že problém je překvapivě někde jinde. Největší ekologickou stopu nese samotné srdce zdravotnické elektroniky, tedy tištěné spojovací desky a integrované obvody. Právě tyto komponenty mohou tvořit až sedmdesát procent celkového uhlíkového dopadu zařízení. Důvodem je energeticky náročná výroba a využívání vzácných kovů, především zlata, které je v elektronice běžně používáno pro svou vodivost a spolehlivost.

Autoři studie publikované v časopise Nature upozorňují, že téma udržitelnosti elektroniky se často soustředí na špatný cíl. I kdyby se všechny plastové části zdravotnických zařízení nahradily biologicky odbouratelnými materiály, celková uhlíková stopa by podle jejich modelů se snížila pouze o několik málo procent. Skutečné řešení proto neleží v kosmetických úpravách, ale v hlubší změně samotné konstrukci zařízení a přístupu v rámci životnímu cyklu.

Výzkumný tým proto navrhuje dvě klíčové cesty, jak ekologickou zátěž výrazně snížit. První spočívá ve vývoji nových typů integrovaných obvodů, které by namísto vzácných kovů využívaly běžnější a energeticky méně náročné materiály, například měď nebo hliník. Ačkoliv jsou tyto kovy chemicky reaktivnější, podle odborníků lze při vhodném technickém řešení dosáhnout stejné funkčnosti i spolehlivosti. Druhou cestou je modulární konstrukce zařízení. Pokud budou části, které se pravidelně mění nebo opotřebovávají, snadno oddělitelné, zatímco klíčová elektronika zůstane zachována a znovu použitelná, může se množství odpadu výrazně snížit.

Studie zároveň ukazuje, že významnou roli hrají i zdánlivě samozřejmá opatření. Přechod na výrobu využívající energii z obnovitelných zdrojů může snížit uhlíkovou stopu zdravotnické elektroniky až o patnáct procent. Zásadní je však systémový pohled, který bere v úvahu celý životní cyklus zařízení od těžby surovin přes výrobu a distribuci až po recyklaci nebo opakované využití.

Autoři výzkumu věří, že jejich analytický pohled poslouží jako kompas pro technologické i zdravotnické firmy, které dnes masivně investují do zdravotnické elektroniky. Pokud se podaří sladit inovace s odpovědným designem, může se i moderní medicína stát nejen účinnějším nástrojem péče o zdraví lidí, ale i příkladem toho, že technologický pokrok nemusí jít na úkor životního prostředí. Skutečný lék tak nemusí spočívat ve volbě mezi zdravím a planetou, ale v chytrém propojení obojího.