Zateplování na úvěr je to skutečně cesta k úsporám nebo slepá ulička?

Program Nová zelená úsporám patří mezi nejrozsáhlejší veřejné investiční nástroje v České republice. Za více než patnáct let existence přeměnil stovky tisíc investic domácností do energetických úspor na konkrétní úspory energie, snížení emisí a významné makroekonomické impulsy, které vyvolaly řetězové efekty v celé ekonomice. Co bude dál?

Program Nová zelená úsporám je dotační nástroj Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí ČR, jehož cílem je snížení konečné spotřeby energie v budovách, snížení emisí skleníkových plynů a stimulace ekonomiky České republiky prostřednictvím veřejných investic do energeticky úsporných opatření a obnovitelných zdrojů energie. Financování programu vychází historicky z výnosů z emisních povolenek v rámci evropského systému obchodování s emisemi (EU ETS) a od roku 2021 je finančně podpořeno prostředky z Nástroje pro oživení a odolnost (RRF) a Modernizačního fondu Evropské unie, což zajistilo robustní fiskální základ pro jeho pokračování a rozšíření.

Z hlediska rozsahu čerpání dotací vyplývá z oficiálních statistik, že během programového období od roku 2009 do roku 2024 získalo podporu více než 500 000 žadatelů a bylo jim vyplaceno celkem více než 117 miliard Kč. Podle novějších interních statistik program Nová zelená úsporám během své existence podpořil již kolem 600 000 domácností, přičemž významná část z tohoto celkového počtu byla dosažena od roku 2021, kdy do programu vstoupily nové typy opatření a širší skupiny příjemců včetně nízkopříjmových a středních rodin. Tyto částky odpovídají podpoře řádově přes 15 % všech českých domácností, což indikuje rozsáhlé rozšíření programu v rezidenčním sektoru.

Ekonomické dopady programu se promítají do mnoha oblastí. Na úrovni energetických úspor se podle evidovaných proplacených žádostí podařilo dosáhnout úspory konečné spotřeby energie ve výši přibližně 5,52 PJ ročně a snížení emisí oxidu uhličitého o cca 905 300 tun za rok. Realizací všech opatření dle aktivních žádostí lze predikovat, že by úspory mohly dosáhnout až 8,7 PJ ročně a snížení emisí téměř 1 428 500 tun CO₂ za rok. Tyto údaje podtrhují významné environmentální i ekonomické přínosy programu, protože nižší spotřeba energie znamená přímé finanční úspory pro domácnosti i firmy, které investují do opatření podporovaných programem.

Agregované statistiky o počtu žádostí a požadovaných dotacích ukazují dynamiku využití programu v průběhu let. Například v období 2014–2022 se počet podaných žádostí zvýšil z 4 847 v roce 2014 na 23 745 v roce 2022, zatímco požadované dotace rostly ze zhruba 930 milionů Kč na více než 4,6 miliardy Kč ročně. Celkem bylo v tomto období podáno více než 101 927 žádostí s požadovanou dotací přes 21 miliard Kč. Tento trend růstu reflektuje jednak zvýšený zájem domácností a podniků o energetická opatření a jednak expanzi programu směrem k širším příjmovým skupinám, zejména od roku 2021, kdy se výrazně zvýšil počet schválených žádostí.

Na mikroekonomické úrovni tyto investice snižují náklady domácností na energie. Úspory energie se projevují v nižších provozních výdajích, zlepšené energetické třídě budov (nižší náklady na vytápění a chlazení) a v některých případech i vyšší tržní hodnotě nemovitosti. Z dlouhodobého hlediska se očekává, že zlepšená energetická výkonnost povede ke zvýšené disponibilní spotřebě domácností, což stimuluje ostatní sektory ekonomiky. Tento multiplikační efekt je klíčovým prvkem ekonomického dopadu, protože veřejné prostředky vynaložené na dotace přitahují dodatečné soukromé investice a podporují zaměstnanost v řadě navázaných odvětví, zejména ve stavebnictví a energetických službách.

Kvantifikovat přesný fiskální multiplikátor pro NZÚ není veřejně dostupné z oficiálních zdrojů tak, jak to vyžadují akademické SVAR modely fiskálních dopadů (Structural Vector Autoregression), ale lze očekávat, že program jako fiskální stimul vykazuje pozitivní multiplikovaný efekt na domácí ekonomiku díky zvýšené poptávce po stavebních pracích, materiálech a energetických technologiích. Obecné empirické odhady fiskální multiplikace ve středoevropském kontextu naznačují, že veřejné investice v rozvinutých ekonomikách tohoto typu mohou mít multiplikátory blížící se jedné a více (např. dlouhodobé akumulované efekty kolem 0,8–1,2 pro vládní výdaje v ČR).

Z makroekonomického hlediska program Nová zelená úsporám plní roli stabilizačního a prorůstového nástroje hospodářské politiky, který působí proti cyklickým výkyvům ekonomiky. Veřejné prostředky směřované do energetických renovací generují dlouhodobě předvídatelnou poptávku po stavebních pracích, technologiích a službách s vysokým podílem domácí přidané hodnoty, čímž tlumí volatilitu stavebnictví, jednoho z hospodářských odvětví nejcitlivějších na změny ekonomického cyklu. Na rozdíl od jednorázových investičních pobídek nebo krátkodobých stimulů se jedná o kontinuální investiční tok, který podporuje stabilitu zaměstnanosti, udržení kvalifikované pracovní síly a rozvoj specializovaných profesí v oblasti energetických úspor, obnovitelných zdrojů a technických služeb budov.

Zároveň dochází k akumulaci fyzického kapitálu v podobě modernizovaného bytového fondu s nižší energetickou náročností, což snižuje strukturální náklady české ekonomiky na energie, omezuje závislost na dovozu fosilních paliv a zvyšuje odolnost domácností i veřejných rozpočtů vůči cenovým šokům. Nová zelená úsporám tak nelze chápat pouze jako nástroj k pokrytí investičních nákladů jednotlivých projektů, ale jako formu veřejné investice do dlouhodobé produktivity, energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti ekonomiky, jejíž pozitivní efekty se kumulují v horizontu desítek let a přesahují jeden rozpočtový či volební cyklus.

V současném politickém kontextu představuje otázka financování Nové zelené úsporám významnou výzvu i příležitost. Nová česká vláda se v prosinci 2025 rozhodla odmítnout implementaci připravovaného evropského systému emisních povolenek ETS 2, který měl vstoupit v platnost kolem roku 2027 a jehož výnosy měly být jedním z potenciálních finančních zdrojů pro národní programy úspor energie a sociálně-klimatické fondy. Podle nejnovějších vyjádření ministra životního prostředí se očekává, že výnosy z emisních povolenek z ETS 1 pro rok 2026 budou zhruba poloviční oproti původním odhadům, což může významně ovlivnit disponibilní prostředky pro NZÚ a podobné programy, pokud tato politika nezajistí alternativní fiskální náhrady.

To přirozeně otevírá otázku, jakým způsobem bude Česká republika financovat dlouhodobé zvyšování energetické efektivity budov a zda bude schopna nahradit finanční toky, které by jinak mohly plynout z EU ETS 2, pokud by byl implementován s příslušnými sociálně citlivými mechanismy financování úspor a podpory domácností. Shrnuto, program Nová zelená úsporám představuje komplexní ekonomický nástroj s výraznými kvantitativní dopady, kdy bylo podpořeno stovky tisíc projektů a dosažené úspory energie dosahující řádu několika petajoulů ročně a snížení emisí CO₂. Tyto údaje dokumentují nejen rozsah realizace programu, ale i jeho zásadní roli jako investičního stimulu české ekonomiky.

Politické rozhodnutí odmítnout ETS 2, jako každé jiné, má své pro i proti: na jedné straně může krátkodobě ochránit spotřebitele před potenciálním růstem cen energií a paliv, být politicky populárním, a na straně druhé omezuje přístup k významnému finančnímu zdroji, který měl být teoreticky využit právě pro programy jako Nová zelená úsporám, a vystavuje tak tyto programy vyšší zranitelnosti vůči změnám v národním rozpočtu či zdrojích financování.

Podpora programu NZU by měla podle vyjádření MŽP pokračovat, pravděpodobně však formou zvýhodněných bankovních úvěrů, kde by stát mohl kompenzovat část nákladů. Z pohledu domácností je nutné si otevřeně říci, že zvýhodněný úvěr nikdy nebude psychologicky vnímán stejně jako dotace. Dotace je chápána jako přímá pomoc a snížení investičního rizika, zatímco úvěr, byť s nízkým úrokem, je stále závazek, který zvyšuje zadlužení domácnosti a zatěžuje její cash flow po dobu deseti, patnácti či dvaceti let. To je zásadní rozdíl zejména pro nízkopříjmové a středněpříjmové domácnosti, které tvoří významnou část cílové skupiny programu Nová zelená úsporám. Právě tyto domácnosti často nemají dostatečnou finanční rezervu, stabilní příjmy nebo bonitu pro získání úvěru.

Z pohledu státu a administrace je přechod od dotací k úvěrovým nástrojům paradoxně často náročnější, nikoli jednodušší. Zatímco u dotace stát jednorázově vyhodnotí projekt, vyplatí podporu a kontroluje splnění podmínek v relativně krátkém časovém horizontu, u úvěrů se otevírá dlouhodobý vztah mezi veřejnou správou, finanční institucí a konečným příjemcem. To znamená nutnost nastavit systém státních záruk, toku informací, sdílení rizika s bankami, kontrolu čerpání prostředků, sledování skutečných energetických úspor v čase a v některých případech i řešení situací při nesplácení úvěrů. 

Součástí tohoto rámce bude tedy i nutnost řešit případy platební neschopnosti, restrukturalizace úvěrů či jejich nesplácení, což zvyšuje transakční náklady programu. U části zranitelných domácností nelze vyloučit k řešení situace využívání neformálních finančních zdrojů.

Zvlášť problematická je oblast vykazování a verifikace úspor energie. Pokud mají být zvýhodněné úvěry obhajitelné jako klimatický nástroj, musí stát prokazovat, že financovaná opatření skutečně vedou k měřitelnému snížení spotřeby energie a emisí. To v praxi znamená práci s energetickými posudky, monitoringem spotřeby a často i řešení odchylek mezi projektovanými a reálnými úsporami. Každý z těchto kroků generuje administrativní náklady, personální zátěž a vyšší nároky na informační systémy.

Shrnuto, program Nová zelená úsporám představuje komplexní ekonomický nástroj s výraznými kvantitativní dopady, kdy bylo podpořeno stovky tisíc projektů, dosažené úspory energie dosahují řádu několika petajoulů ročně a snížení emisí CO₂ se pohybuje v řádu milionů tun ročně. Tyto údaje dokumentují nejen pozitivní rozsah realizace programu, ale i jeho zásadní roli jako investičního stimulu české ekonomiky.