Zatmění skončilo. Musí se z brýlí a svářečských skel stát opravdu odpad?

Potřebovali jsme pomůcku na několik minut. Včera byla vzácná, dnes už možná jen zabírá místo v šuplíku. Brýle pro pozorování Slunce, filtry a svářečská skla se během zatmění na chvíli staly velmi žádanými předměty. Jakmile však Měsíc zakryl Slunce a potom zase pomalu zmizel z jeho kotouče, jejich společenská hodnota jako by náhle skončila. Ale opravdu? Nebo jsme jen my přestali vědět, k čemu nám ještě mohou být?

Včera se nad Českem odehrála malá astronomická událost, která měla překvapivě velký materiálový příběh. Slunce nad Zemí postupně zakrýval Měsíc a ve chvíli maxima bylo zakryto přibližně 86 procent jeho kotouče. Lidé proto sháněli pomůcky, které ještě den předtím mohly ležet v regálu téměř bez povšimnutí. Speciální brýle, filtry a svářečská skla se na několik hodin proměnily z obyčejného sortimentu v žádané zboží. A potom zatmění skončilo. Co se stane s těmito výrobky dnes?

Proměna hodnoty během jediné noci

Je to vlastně zvláštní. Včera jsme byli ochotni hledat je po obchodech, telefonovat známým, projíždět internetové nabídky a možná za ně zaplatit několikanásobně více než obvykle. Dnes je stejný předmět pro většinu z nás téměř bezcenný. Přitom se s ním fyzicky nestalo vůbec nic.

Brýle se přes noc nerozbily. Svářečské sklo se nezmenšilo. Filtr neztratil svou funkčnost. Materiál zůstal materiálem a předmět zůstal předmětem. Změnilo se pouze něco, co není vidět. Zmizel okamžik, ve kterém jsme jeho vlastnost potřebovali. A právě tady začíná být příběh zatmění mnohem zajímavější. Ukazuje nám totiž rytmus současné doby, ve kterém dokážeme během několika hodin proměnit vzácnou věc v nepotřebnou.

Hodnota věci totiž není vždycky ukryta v ní samotné. Často vzniká až ve vztahu mezi věcí a člověkem, mezi předmětem a okamžikem, ve kterém jej potřebujeme. Stejná věc může být v jednu chvíli nesmírně cenná a o několik hodin později téměř bezcenná.

Nové role pro odložené předměty

Představme si člověka, který si koupil speciální brýle pouze proto, aby se bezpečně podíval na zatmění Slunce. Několik minut je držel před očima a potom je odložil do zásuvky. Možná tam zůstanou rok. Možná dva. Možná na ně při dalším úklidu zapomene a jednoho dne je vyhodí.

A přitom mohou mít před sebou ještě celý další život. Mohou skončit u dítěte, které se začne zajímat o astronomii. Mohou posloužit učiteli, který chce žákům ukázat Slunce. Mohou skončit ve škole, hvězdárně nebo astronomickém kroužku. Mohou být nabídnuty někomu, kdo je příště potřebuje. Mohou prostě čekat ve skříni na další příležitost.

A samozřejmě se nabízí i trochu absurdní představa. Schovat je a čekat. Čekat třeba do dalšího zatmění v roce 2126.

Člověk si může představit zásuvku, ve které budou ležet brýle vedle starých fotografií, nabíječek, šroubků, klíčů a dalších věcí, o kterých si nejsme jistí, proč je vlastně pořád máme. A jednou za mnoho let někdo zásuvku otevře a objeví v ní malý artefakt minulosti. Pomůcku, která byla kdysi koupena kvůli několika minutám, ale nakonec přežila celé desetiletí a třeba se bude dědit z pokolení na pokolení.

A v tom je vlastně i něco krásného. Možná jen skončila jejich první kapitola.

Odpovědnost začíná už v obchodě

A otázka, co s věcí udělat, by proto nemusela začínat až ve chvíli, kdy ji chceme vyhodit. Mohla by začít mnohem dříve, už ve chvíli, kdy ji pořizujeme, kdy se můžeme ptát. Komu by mohla posléze posloužit? A musíme ji vůbec vlastnit, když ji potřebujeme jen na několik minut?

Právě tady se nabízí ještě zajímavější možnost. Co kdyby obchod, který prodává pomůcky pro pozorování zatmění, nenabízel pouze jejich koupi, ale rovnou také možnost jejich vrácení? Zákazník by si brýle pořídil s vědomím, že je po události může přinést zpět. Obchod by je mohl prověřit, bezpečné a vyhovující kusy znovu nabídnout dalším zájemcům a ty ostatní předat k odpovídajícímu zpracování.

Najednou by se z obyčejného prodeje stal malý koloběh.

Místo nákupu pouhý pronájem

Ještě zajímavější by však mohl být samotný pronájem. Proč si pořizovat věc, kterou člověk potřebuje třeba deset minut? Proč by obchod nemohl říct jednoduše, přijďte si pro brýle, zaplaťte malý poplatek, podívejte se na Slunce a zítra je vraťte. Vlastnictví by v takovém případě ustoupilo službě.

Asi nejlepším příkladem je iniciativa Astronomers Without Borders, která provozuje „Recycled Eclipse Glasses Program“. Použité brýle shromažďuje, kontroluje a následně je předává školám, pedagogům, komunitám a organizátorům budoucích pozorování zatmění. Organizace uvádí, že brýle lze znovu použít, pokud splňují bezpečnostní standardy a jsou v perfektním stavu bez poškození.

Najednou tedy nejde jen o hypotetickou představu. Někde už tenhle malý koloběh skutečně funguje. A právě to je na celém příběhu možná nejzajímavější.

Potřebujeme funkci, nikoliv předmět

A možná právě tady leží jedna z nejzajímavějších myšlenek celého příběhu. Některé věci nepotřebujeme vlastnit. Potřebujeme pouze jejich funkci. Potřebujeme několik minut bezpečného pohledu na Slunce, nikoli brýle, které nám potom budou ležet dalších několik let v šuplíku.

Je to drobnost. Téměř banální příklad. Ale právě na banálních příkladech se někdy nejlépe ukazuje, jak přemýšlíme o věcech.

Když si koupíme předmět, máme tendenci považovat jej za svůj a jeho další osud za svou věc. Jenže co kdybychom o něm přemýšleli jinak? Výrobek může mít svého prvního uživatele, druhého uživatele, třetího uživatele a potom třeba ještě úplně jiný život. Nemusí pokaždé začínat znovu výrobou nového kusu.

Zatmění skončilo. Ale možná právě teď začíná nový příběh věcí, které jsme kvůli němu potřebovali.

Zdroj: Fotografii pro vás překreslil a doplnil fázi předpokládaného zatmění slunce ChatGPT do podoby ilustrativního obrázeku. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu