Zelená energie je důležitá, ale je rozumné svěřovat energetickou nezávislost EU mimo své přímé otěže?

Evropa hledá cestu k čistší energetice a obrací svůj zrak za hranice vlastního území. Zatímco severoafrické pouště slibují obrovské množství levné solární elektřiny, nové vodíkové technologie a neobvyklé větrné elektrárny vysoko nad zemí naznačují, že energetika vstupuje do období mimořádně odvážných projektů. S každou novou možností však přichází i otázka, zda budoucnost evropské energetické bezpečnosti nemá stát především na zdrojích, které má kontinent pod vlastní kontrolou.

Evropská unie stále intenzivněji hledá nové zdroje čisté energie, které by jí pomohly snížit závislost na fosilních palivech a současně uspokojit rostoucí spotřebu elektřiny. Pozornost Bruselu se proto obrací k regionům, které disponují mimořádně příznivými přírodními podmínkami. Severní Afrika a části Blízkého východu patří mezi oblasti s nejvyšším slunečním zářením na světě a současně nabízejí rozsáhlé plochy vhodné pro výstavbu obřích solárních elektráren. Podél pobřeží Středozemního moře se navíc nacházejí lokality s velmi dobrými podmínkami pro výrobu elektřiny z větru.

Evropská komise proto představila plán, který počítá s rozsáhlou spoluprací mezi Evropou, severní Afrikou a státy na jižním pobřeží Středozemního moře. Záměrem je budovat nové obnovitelné zdroje a následně přenášet vyrobenou elektřinu do evropské energetické soustavy prostřednictvím moderních vysokonapěťových podmořských propojení. Podle evropských odhadů lze v těchto regionech vyrábět solární a větrnou energii výrazně levněji než na území samotné Evropy.

Potenciál těchto oblastí je skutečně mimořádný. Sahara pokrývá přibližně devět milionů kilometrů čtverečních a na mnoha místech zde dopadá více než dvojnásobek sluneční energie oproti střední Evropě. Moderní fotovoltaické elektrárny zde mohou dosahovat roční výroby přes 2 000 kilowatthodin na instalovaný kilowatt výkonu, zatímco ve většině evropských zemí se hodnoty pohybují mezi 900 až 1 300 kilowatthodinami. Právě tento rozdíl je hlavním důvodem, proč evropské instituce považují severní Afriku za jeden z nejperspektivnějších zdrojů budoucí bezemisní elektřiny.

Na první pohled jde o logický krok. Evropské země získají přístup k obrovskému energetickému potenciálu a partnerské státy mohou těžit z nových investic, pracovních příležitostí a rozvoje infrastruktury. Přesto se objevují pochybnosti. Podobné projekty byly navrhovány již v minulosti a mnohé z nich narazily na vysoké náklady, složitou výstavbu přenosových sítí nebo na politickou nestabilitu v některých zapojených zemích. Otázkou zůstává také to, zda není nahrazování jedné závislosti jinou pouze přesunem problému do nové geografické oblasti.

Současně se rychle rozvíjejí technologie, které mohou podobné energetické propojení podpořit. Jednou z nich je výroba a využití zeleného vodíku. Ve Španělsku byl nedávno zkoušen první velkokapacitní vodíkový motor svého druhu. Takové systémy mohou v budoucnu pomoci ukládat přebytky energie z obnovitelných zdrojů a využívat je ve chvílích, kdy slunce nesvítí nebo vítr nefouká. Právě schopnost dlouhodobého ukládání energie je jedním z největších technologických úkolů současné energetiky.

Vodík se stále častěji objevuje jako možný spojovací článek mezi výrobou elektřiny a průmyslem. Pokud se podaří zlevnit jeho produkci a rozšířit potřebnou infrastrukturu, může se stát významnou součástí budoucího energetického systému. V takovém případě by elektřina vyrobená v afrických pouštích nemusela proudit do Evropy pouze kabely, ale mohla by být částečně převáděna právě do podoby vodíku a následně přepravována na velké vzdálenosti.

Podle odhadů Mezinárodní energetické agentury by mohl vodík do poloviny století pokrýt významnou část energetických potřeb průmyslu, nákladní dopravy nebo chemické výroby. Evropská unie proto počítá s rozsáhlými investicemi do výroby zeleného vodíku a budování přepravních sítí. Současně však zůstává skutečností, že výroba vodíku je energeticky náročná a při každé přeměně energie dochází ke ztrátám, což z něj činí spíše doplněk než univerzální řešení všech energetických potřeb.

Vedle velkých mezinárodních projektů vznikají i technologické novinky, které posouvají hranice využití obnovitelných zdrojů. Pozornost vzbuzuje například čínský projekt S2000, který připomíná obří vzducholoď. Ve skutečnosti jde o létající větrnou elektrárnu naplněnou heliem. Zařízení pracuje ve výšce přibližně dvou kilometrů, kde bývá proudění vzduchu stabilnější a silnější než u klasických větrných elektráren na zemi. Soustava turbín umístěných v konstrukci vyrábí elektřinu, která je kabelem přenášena přímo do distribuční sítě.

Výhodou systémů pracujících ve velkých výškách je především stabilnější proudění vzduchu. Meteorologická měření ukazují, že ve výškách kolem jednoho až dvou kilometrů bývá rychlost větru výrazně vyšší a méně proměnlivá než u zemského povrchu. Pokud se podaří podobné technologie komerčně rozšířit, mohly by v budoucnu doplnit klasické větrné elektrárny zejména v oblastech, kde výstavbu vysokých stožárů komplikují geografické nebo legislativní podmínky.

Takové projekty ukazují, že budoucnost energetiky nemusí stát pouze na tradičních solárních panelech a větrných parcích. Inženýři po celém světě hledají nové způsoby, jak zachytit energii tam, kde je její potenciál největší. Někde jde o nekonečné plochy saharské pouště, jinde o silné větry vysoko nad zemským povrchem nebo o nové metody ukládání energie pomocí vodíku.

Evropě se tak na jedné straně otevírá možnost získat obrovské množství čisté energie z regionů s mimořádně příznivými podmínkami. Na straně druhé zůstává otázka energetické bezpečnosti a míry závislosti na územích ležících mimo evropský kontinent. Technologický pokrok nabízí a bude nabízet stále nová řešení, ale konečná odpověď nebude záviset pouze na technice. Stejně důležité bude zachovat rozumnou míru soběstačnosti a vytvářet podmínky pro rozvoj domácích zdrojů energie.

Vedle jádra, větru a fotovoltaiky může významnou úlohu sehrát také bioplyn a jeho pokročilejší forma v podobě biometanu. Nezanedbatelný potenciál představuje rovněž energetické využití odpadů, které umožňuje současně řešit dvě výzvy moderní společnosti. Energetická budoucnost Evropy proto pravděpodobně nebude stát na jediném zdroji ani na jediném regionu světa, ale na promyšlené kombinaci domácích kapacit, technologických inovací a mezinárodní spolupráce.