Zelená mlha dál houstne. Brusel zahazuje návod, jak rozeznat pravou ekologii

Evropská komise oznámila, že má v úmyslu stáhnout směrnici o ekologických tvrzeních, kterou představila v roce 2023 jako součást Zelené dohody pro Evropu. Směrnice měla zavést přísnější pravidla pro používání „zelených“ marketingových tvrzení na produktech a službách v celé EU. Jejím cílem bylo omezit tzv. greenwashing – tedy klamavé označování výrobků jako ekologických, aniž by to bylo podloženo důvěryhodnými důkazy.

Tento krok Komise, který byl oznámen 20. června 2025, přichází po silné kritice ze strany části europoslanců, podnikatelských svazů i některých členských států. Mezi hlavní výhrady patří přílišná složitost směrnice, její potenciální byrokratická náročnost a chybějící dopadové studie, které by jasně doložily, že přínosy regulace převažují nad jejími náklady.

Původní návrh Evropské komise požadoval, aby každé ekologické tvrzení – například „klimaticky neutrální“, „šetrné k přírodě“ nebo „100% recyklovatelné“ – muselo být vědecky ověřitelné a podložené nezávislým posouzením. Cílem bylo zvýšit důvěru spotřebitelů v ekologické produkty a zároveň vytvořit spravedlivější podmínky pro firmy, které skutečně investují do udržitelnosti.

Odstoupení od směrnice však znamená, že tyto ambice zatím končí v šuplíku. Podle kritiků by její přijetí vedlo k výraznému zvýšení administrativní zátěže, zejména pro malé a střední podniky, které by musely složitě dokazovat každé „zelené“ tvrzení o svých výrobcích.

„Tento návrh by poškodil evropské podniky a zvýšil náklady, aniž by bylo jasné, že přinese skutečné zlepšení životního prostředí,“ uvedla europoslankyně Danuše Nerudová (STAN/EPP), která Komisi vyzvala ke stažení směrnice. Podobný názor sdílejí i další europoslanci z frakce Evropské lidové strany a zástupci Hospodářské komory ČR, podle nichž návrh nevycházel z realistického posouzení dopadů.

Naopak environmentální organizace a část odborné veřejnosti vyjadřují zklamání. Podle nich zůstane trh s „ekologickými“ produkty i nadále nejednotný a plný marketingových tvrzení, která nemají oporu v realitě. Spotřebitelé tak zůstávají bez jasných pravidel, jak rozeznat poctivé výrobky od těch, které se jen tváří jako udržitelné.

„Greenwashing je dnes běžnou praxí. Bez jednotných a závazných pravidel bude i nadále docházet k matení zákazníků a narušování důvěry v ekologickou transformaci,“ uvedla jedna z reakcí v rámci nevládních organizací.

Evropská komise zatím nenaznačila, zda plánuje návrh přepracovat a předložit znovu v jiné podobě. Je však pravděpodobné, že téma regulace ekologických tvrzení zůstane součástí politické debaty. Zvláště v kontextu klimatických závazků, tlaku na průmyslové inovace a rostoucí poptávky po udržitelných produktech bude EU hledat nové cesty, jak omezit greenwashing a zároveň nezatížit podnikatelský sektor nadbytečnou administrativou.

Zatím však platí, že „eko“ zůstává volně použitelnou značkou, kterou si může každý výrobce nebo poskytovatel služeb VYLOŽIT po svém. Spotřebitelé se tak musí i nadále spoléhat především na vlastní úsudek, důvěryhodné certifikace a nezávislé zdroje informací.