Země živitelka zlatě ocenila krmivo, které šetří půdu. Zlatý klas připomněl zásadní význam vedlejších produktů

Co kdyby krmivo pro hospodářská zvířata nemuselo být vyrobeno z plodin, které jsme mohli pěstovat pro jiný účel, ani z dovážených surovin? Výzkumníci z České zemědělské univerzity v Praze a Výzkumného ústavu živočišné výroby ukazují, že část odpovědi může ležet přímo v českém agro potravinářském řetězci. Jejich krmná směs pro králice v reprodukci, postavená na vedlejších produktech místní produkce, získala na letošní Zemi živitelce ocenění Zlatý klas. Navíc nová receptura dokáže snížit potřebu orné půdy na kilogram sušiny krmiva o více než polovinu.

Na první pohled může jít o poměrně nenápadnou novinku. Granulovaná krmná směs pro králíky, oceněná na 52. ročníku mezinárodního agrosalonu Země živitelka, však ve skutečnosti otevírá mnohem širší otázku. Kolik půdy skutečně potřebujeme k výrobě potravin, pokud začneme mnohem lépe využívat to, co už v zemědělském a potravinářském systému vzniká? A kolik zdrojů můžeme ušetřit, když místo toho, abychom vedlejší produkty považovali za materiál na okraji výrobního procesu, začneme je vnímat jako surovinu pro další článek řetězce?

Výzkum na principech oběhového hospodářství

Právě na tuto otázku hledá odpověď projekt Optimalizace krmných směsí pro faremně chované králíky na základě principů cirkulární ekonomiky s označením QL24010136. Projekt společně řeší Česká zemědělská univerzita v Praze a Výzkumný ústav živočišné výroby a jeho řešení probíhá v letech 2024 až 2028. Ministerstvo zemědělství na něj prostřednictvím Národní agentury pro zemědělský výzkum poskytlo 7,36 milionu korun. Hlavním řešitelem za ČZU je docent Lukáš Zita, za Výzkumný ústav živočišné výroby projekt vede docent Zdeněk Volek.

Podstatou výzkumu je nahradit část běžných krmných komponent takzvanými oběhovými krmivy. Výzkumníci porovnávají tradiční receptury obsahující například vojtěškové úsušky, ječmen a oves s dietami založenými na vedlejších produktech agro potravinářského sektoru. Nesledují přitom pouze to, zda králík krmivo přijme. Hodnotí také užitkovost, výkrm, laktaci, stravitelnost a zdravotní stav zvířat. Smyslem je ověřit, zda lze snížit environmentální náročnost výroby krmiva, aniž by se zhoršila produkce nebo zdravotní stav zvířat.

Od laboratorního nápadu k patentové ochraně

Konkrétní oceněná směs pro králice v reprodukci využívá řepkové pokrutiny, kukuřičné otruby a kukuřičný šrot. V případě další vyvinuté směsi pro výkrm králíků jsou využívány kukuřičné výpalky, kukuřičné otruby a kukuřičný šrot. Obě receptury jsou chráněny užitnými vzory z února 2026. Nejde tedy pouze o laboratorní myšlenku, ale o konkrétní technologické řešení, které už prošlo procesem ochrany průmyslového vlastnictví.

Výzkumníci přitom pracují s poměrně širokým spektrem zdrojů. Mezi další vyvíjené varianty patří směs využívající pivovarské kvasnice, mláto a sladový květ. Výzkumný tým se zabýval také využitím vedlejších produktů zemědělsko potravinářské výroby obecně a například vhodností melasovaných cukrovarských řízků. Už v roce 2024 vědci upozorňovali na potenciál šrotů z olejnatých semen, ovocných výlisků a obilných otrub jako zdrojů živin pro krmiva.

Když se vedlejší produkt nestává odpadem

Tady začíná být příběh zajímavý také z pohledu odpadového hospodářství. Vedlejší produkt se totiž nestává odpadem jen proto, že nevzniká jako hlavní výsledek výroby. Podstatné je, zda má své další využití, zda o něj někdo stojí a zda ho dokážeme bezpečně, technicky i ekonomicky smysluplně využít. Právě v tom se skrývá jeho skutečná hodnota. Co je pro jednu výrobu vedlejším tokem, může být pro jinou cennou surovinou. V tomto případě se část materiálového toku vrací zpět do výroby potravin. Z plodin vypěstovaných pro potravinářský průmysl vznikne vedlejší produkt, který se může stát součástí krmiva, krmivo se přemění na živočišnou produkci a živiny se následně vracejí do biologického cyklu.

Významná úleva pro českou krajinu

Právě zde se ukrývá významná úspora zemědělské půdy. Podle ČZU umožňuje nová směs ve srovnání s konvenčními krmnými směsmi snížit potřebu orné půdy o více než 50 procent na kilogram sušiny krmiva. To je mimořádně zajímavý údaj, protože půda není pouze výrobní plocha. Je současně zásobárnou vody, uhlíku a živin a prostředím pro obrovské množství mikroorganismů. Každý hektar, který nemusí být využit pouze proto, aby vyprodukoval další surovinu do krmivového řetězce, může být v širším systému zemědělství významným zdrojem.

Rozměr této otázky dobře ukazuje evropská statistika. Zemědělská půda v roce 2020 pokrývala 38,4 procenta rozlohy Evropské unie a její celková výměra dosahovala 157,4 milionu hektarů. Z této plochy připadalo 62,3 procenta na ornou půdu využívanou především pro pěstování plodin určených pro lidskou a živočišnou spotřebu. Dalších 30,5 procenta tvořily trvalé travní porosty, které jsou z velké části využívány pro krmení zvířat.

Cesta k nižší závislosti na dovozu

Krmení hospodářských zvířat patří mezi významné toky zemědělských surovin a spotřebovává značné množství obilovin, olejnin i dalších krmných komponent. V České republice se v roce 2024 obhospodařovalo 3,535 milionu hektarů zemědělské půdy, z toho 2,525 milionu hektarů tvořila orná půda. Na této ploše se pěstují plodiny pro potraviny, krmiva i průmyslové využití, přičemž se vyrobilo 2,64 milionu tun krmných směsí pro hospodářská a ostatní zvířata. Do jejich výroby směřovalo více než 2,5 milionu tun krmných surovin, z nichž téměř 548 tisíc tun připadalo na suroviny z olejnatých semen. Samotného sójového extrahovaného šrotu se spotřebovalo téměř 283 tisíc tun, tedy přibližně 11,3 procenta všech použitých krmných surovin.

Taková čísla dobře ukazují, proč má smysl hledat další zdroje bílkovin a energie přímo v českém zemědělství a potravinářství. Evropská unie sice podle údajů Evropské komise pokrývá z vlastních zdrojů přibližně 75 procent potřeby bílkovin pro krmiva, u některých významných surovin však zůstává na dovozu výrazně závislá. Typickým příkladem je právě sója. Česká krmivářská výroba jí ve formě sójového extrahovaného šrotu spotřebuje téměř 283 tisíc tun ročně.

Právě zde dostávají význam domácí vedlejší produkty, které mohou část tradičních krmných surovin nahradit. Řepkové pokrutiny, obilné otruby nebo výpalky nejsou jen materiálem, pro který je třeba hledat využití. Při správném zpracování a sestavení krmné směsi mohou být samy cennou surovinou, která dodá zvířatům potřebné živiny a současně umožní lépe využít produkci českého zemědělství a potravinářství. Čím lépe dokážeme využít surovinu, která už jednou vznikla na zemědělské půdě, tím menší je potřeba hledat pro stejný účel další půdu a další vstupy.

Propojování vědních oborů v praxi

Právě lokální vedlejší produkty proto mohou mít význam, který přesahuje samotnou úsporu nákladů. Mohou snižovat potřebu dovozu některých krmných surovin a současně zvyšovat využití biomasy, která už byla jednou vyprodukována. Evropská zemědělská politika ostatně stále více pracuje s principem, že větší efektivita nemusí znamenat pouze vyšší výnos z hektaru, ale také lepší využití toho, co už v systému máme.

Výzkum ČZU a VÚŽV je v tomto směru zajímavý také proto, že propojuje několik světů, které bývají často posuzovány odděleně. Výživu zvířat, zemědělství, potravinářství, využívání vedlejších produktů, půdu a ekonomiku. Pokud totiž krmivo vzniká z vedlejšího produktu potravinářství, nelze jeho přínos hodnotit pouze podle ceny kilogramu směsi. Musíme se ptát také na původ jednotlivých surovin, jejich nutriční hodnotu, dopravu, dostupnost, konkurenci s jiným využitím a nakonec na to, co se stane s živinami po zkrmení.

Tento princip je podstatný i pro širší pojetí cirkulární bioekonomiky. Nejde o to vytvářet další a další materiálové toky, ale co nejlépe využívat ty, které už v zemědělství a potravinářství vznikají. S tím úzce souvisí také způsob, jakým nakládáme se samotnou půdou. Voda, živiny a organická hmota v ní nejsou oddělené veličiny. Jejich vzájemné vazby významně ovlivňují schopnost půdy zadržet vodu, odolávat erozi a poskytovat rostlinám podmínky pro růst.

Živá půda jako základ dlouhodobé prosperity

Význam těchto vlastností se výrazněji ukazuje v letech, kdy je vody nedostatek. Dlouhodobé sucho neznamená pouze méně vody dostupné pro rostliny, ale také vyšší nároky na hospodaření s půdní vláhou. Organická hmota přitom pomáhá vytvářet půdní strukturu, která umožňuje vodě lépe pronikat do půdního profilu a současně ji v něm déle zadržovat. Stejně důležitý je půdní život, protože mikroorganismy se podílejí na rozkladu organických látek a koloběhu živin. Kvalita půdy se tak neodvíjí pouze od množství dodaných hnojiv, ale také od toho, jak funguje celý systém, v němž se voda, uhlík a živiny pohybují.

Tím se vracíme zpět k Zemi živitelce. Název této výstavy v sobě totiž skrývá možná mnohem hlubší poselství, než si při její návštěvě uvědomujeme. Země nás skutečně živí. Nejen prostřednictvím plodin, které z ní sklízíme, ale díky celému systému vody, živin, organické hmoty a půdního života. Aby mohla pro nás dlouhodobě produkovat potraviny, potřebuje vláhu, potřebuje dostupné živiny a potřebuje živou půdu.

Oceněná krmná směs pro králíky je více než zajímavá a oceněná novinka představená na výstavě. Je příkladem uvažování, v němž se zemědělství nesnaží jen vyprodukovat více, ale hledá způsob, jak stejnou produkci zajistit s menší spotřebou půdy a s lepším využitím toho, co už bylo jednou vytvořeno.

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu