Život pod vysokým napětím může být bohatý i pestrý

Elektrické vedení obvykle vnímáme jako technickou infrastrukturu, která krajinu rozděluje a jejíž ochranné pásmo je třeba pravidelně udržovat. Pod vodiči velmi vysokého napětí však může vzniknout něco překvapivého. Louky, mokřady, keřové porosty a tůně mohou vytvořit mozaiku stanovišť, která nabídne prostor vzácným rostlinám, opylovačům, motýlům, obojživelníkům i drobným savcům. Z technického koridoru se tak při citlivém hospodaření může stát koridor ekologický. A v době, kdy Evropa potřebuje současně rychle rozšiřovat elektrické sítě a obnovovat biologickou rozmanitost, získává tento zdánlivě nenápadný prostor nový význam.

Elektrické vedení má v krajině zvláštní postavení. Jeho existence je spojena s velmi přísnými bezpečnostními pravidly, zároveň však vytváří dlouhé pásy, v nichž nelze ponechat volný růst vysokých stromů. Z pohledu energetiky jde o ochranné pásmo, z pohledu krajinné ekologie může jít o prostor, který má vlastnosti poměrně vzácného otevřeného stanoviště uvnitř jinak zapojeného lesa nebo intenzivně obhospodařované zemědělské krajiny. Právě v tom spočívá jeden z nejzajímavějších paradoxů energetické infrastruktury.

Příklad z jižních Čech ukazuje, že tento potenciál nemusí být jen teoretický. Společnost EG.D ve spolupráci se Správou CHKO Třeboňsko a Lesy České republiky ověřuje v lokalitě Klikov, jak lze pod vedením velmi vysokého napětí spojit požadavky na bezpečný provoz s citlivou péčí o krajinu. Na místě se objevují například rosnatka okrouhlolistá, prha arnika, lilie cibulkonosná, vemeník dvoulistý, zvonečník černý, chrpa parukářka, orlíček obecný nebo chlupáček oranžový. Pestrá mozaika luk, keřových porostů, mokřadů a tůní současně poskytuje podmínky pro opylovače, motýly, obojživelníky, plazy, drobné savce a ptáky. EG.D podobný přístup postupně uplatňuje i na dalších místech svého distribučního území a spravuje více než 2 500 kilometrů vedení velmi vysokého napětí.

Podstatou není ponechat ochranné pásmo bez údržby. Naopak. Vegetace pod elektrickým vedením musí být řízena tak, aby neohrožovala bezpečnost a spolehlivost sítě. Rozdíl je v tom, co se děje se zbytkem porostu. Místo plošného odstranění vegetace lze podle místních podmínek odstraňovat především dřeviny, které by mohly v budoucnu zasáhnout do bezpečnostního prostoru, zatímco nízké keře, luční porosty nebo mokřadní stanoviště mohou zůstat zachovány. Vzniká tak mozaika různě vysoké vegetace a různých mikrostanovišť, která je pro biodiverzitu zpravidla podstatně zajímavější než jednotně udržovaný pás.

Právě mozaika je přitom v dnešní krajině mimořádně cenná. Intenzifikace zemědělství, scelování pozemků, úbytek mezí a mokřadů, zarůstání některých tradičních luk a fragmentace stanovišť způsobily, že mnoho druhů dnes nepostrádá pouze samotnou plochu vhodného biotopu, ale také možnost dostat se z jednoho vhodného místa na druhé. Ekologický koridor proto nemusí znamenat souvislý pás původní přírody. Může fungovat také jako soustava vhodných stanovišť, která umožní pohyb, šíření nebo výměnu populací.

A právě zde se elektrická vedení dostávají do velmi zajímavé role. Jejich trasy jsou často dlouhé kilometry a mohou procházet různými typy krajiny. Pokud je způsob údržby přizpůsoben místním podmínkám, mohou se jednotlivé úseky stát součástí širší ekologické sítě. Nejde tedy o to, že by samotný vodič vytvářel přírodní hodnotu. Hodnotu může vytvářet prostor pod ním a způsob, jakým s ním člověk zachází.

Podobný princip už není pouze českou zkušeností. V Belgii a Francii vznikl rozsáhlý evropský projekt LIFE Elia RTE, který se zaměřil právě na ekologičtější péči o lesní koridory pod vedením vysokého napětí. V letech 2011 až 2017 byly nové metody managementu zavedeny přibližně na 500 hektarech. Následné dlouhodobé sledování ukázalo, že ekologicky zaměřená údržba může významně zlepšit biologickou hodnotu těchto míst. Podle výsledků zveřejněných společností Elia přineslo hodnocení pozitivní výsledky na 98 procentech sledovaných lokalit a projekt vedl k vytvoření nebo úpravě přibližně 429 hektarů zelených koridorů.

Ještě zajímavější je, že nejde pouze o evropskou specialitu. Ve Spojených státech vědci dlouhodobě sledují, jak mohou průseky pod elektrickým vedením fungovat jako stanoviště pro původní druhy. Studie z oblasti mezi Connecticutem a New Hampshire například zjistila, že koridory pod přenosovými vedeními měly přibližně dvojnásobnou druhovou bohatost včel oproti okolnímu lesu a přibližně desetinásobnou početnost včel. Význam těchto míst je přitom spojen s tím, že vedení udržuje v jinak lesnaté krajině otevřená raně sukcesní stanoviště, která potřebují sluncemilné rostliny a řada bezobratlých.

Americká zkušenost ukazuje ještě další zajímavý rozměr. Podle americké Geological Survey mají pozemky v ochranných pásmech elektrických vedení v USA rozsah, který převyšuje rozlohu téměř všech národních parků v zemi včetně Yellowstonu. Jedna studie z roku 2005 odhadla, že při vhodném způsobu hospodaření by mohlo jít jen v USA o potenciálně miliony akrů stanovišť vhodných pro původní včely. Samotná existence takového prostoru samozřejmě ještě neznamená jeho ekologickou hodnotu. Rozhodující je management.

Podobně se na elektrické koridory dívá Španělsko. Výzkum realizovaný ve spolupráci s biologickou stanicí Doñana a španělskou výzkumnou radou CSIC se zabýval tím, zda lze prostor kolem základů elektrických stožárů upravit tak, aby poskytoval vhodnější podmínky pro malé živočichy. Výsledky ukázaly zvýšení početnosti a diverzity bezobratlých a drobných savců i nárůst počtu ptáků a ptačích druhů. Autoři přitom pracovali s konceptem takzvaných stepping stones, tedy malých stanovišť, která mohou v rozfragmentované krajině pomáhat propojit jinak izolované populace.

V tomto směru má elektrická infrastruktura jednu vlastnost, kterou nelze přehlédnout. Její trasy jsou již jednou vymezené, dlouhodobé a často se táhnou krajinou v podobě relativně souvislých linií. Pokud jsou vedeny lesem, vytvářejí otevřený prostor. Pokud procházejí zemědělskou krajinou, mohou naopak představovat jedno z mála míst, kde není půda intenzivně využívána. Evropská komise upozornila právě na tento paradox. Podle jejích údajů se v Evropské unii nachází přibližně 10 milionů kilometrů elektrických vedení. V okolí stožárů a pod vedeními mohou vznikat neobdělávané plochy, které poskytují potravu a úkryt hmyzu, ptákům a drobným savcům. Současně však elektrická vedení mohou volně žijící živočichy také poškozovat, například kolizemi ptáků s vodiči nebo úrazem elektrickým proudem.

Právě tento dvojí charakter je důležitý. Nebylo by správné tvrdit, že elektrické vedení je samo o sobě ekologickou infrastrukturou. Může být bariérou, zdrojem mortality i fragmentace stanovišť. Systematický přehled odborné literatury identifikoval u přenosových vedení nejméně 28 různých biologických dopadů. Zvláštní pozornost je věnována ptákům, u nichž představují kolize s vodiči významný problém. Výsledný ekologický efekt proto závisí na umístění vedení, charakteru okolní krajiny, druzích, které zde žijí, konstrukci vedení i způsobu údržby.

To je také důvod, proč je důležitá spolupráce energetiků, vlastníků pozemků a ochrany přírody. Ochranné pásmo není možné jednoduše přeměnit na rezervaci. Bezpečnost elektrické sítě má jasně dané technické limity. Ekologický management proto musí hledat prostor uvnitř těchto limitů. V praxi může jít o selektivní odstranění vysokých dřevin, ponechání nízkých keřů, mozaikové sečení, podporu lučních stanovišť, obnovu mokřadů, vytváření tůní nebo potlačení invazních druhů. Každý zásah má přitom smysl pouze tehdy, pokud odpovídá konkrétním podmínkám lokality.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU 2024/1991 stanoví cíl zavést do roku 2030 obnovovací opatření nejméně na 20 procentech pevniny a mořských oblastí EU a do roku 2050 směřovat k obnově všech ekosystémů, které ji potřebují. U zemědělských ekosystémů přitom pracuje mimo jiné s podílem zemědělské půdy s vysoce diverzifikovanými krajinnými prvky a požaduje také zlepšení trendů u motýlů vázaných na travní porosty a u ptáků zemědělské krajiny. Členské státy mají své národní plány obnovy přírody předložit Evropské komisi do září 2026.

Tady se ochranná pásma elektrických vedení dostávají do velmi zajímavého evropského kontextu. Pokud má Evropa obnovovat krajinnou konektivitu a současně rychle rozšiřovat energetickou infrastrukturu, bude stále důležitější přemýšlet o obou procesech společně. Neznamená to, že každá nová elektrická trasa má být automaticky označena za ekologický koridor. Znamená to však, že prostor kolem infrastruktury by měl být od začátku hodnocen také podle toho, jak může přispět k fungování krajiny.

Tento přístup získává na významu také kvůli samotné transformaci evropské energetiky. Evropská komise očekává, že spotřeba elektřiny v EU do roku 2030 vzroste přibližně o 60 procent. Současně je přibližně 40 procent distribučních sítí starších než 40 let a přeshraniční přenosová kapacita se má do roku 2030 zdvojnásobit. Evropský akční plán pro sítě proto počítá s investicemi přibližně 584 miliard eur do roku 2030. V roce 2025 Komise odhadla potřebu rozvoje distribučních sítí do roku 2040 na dalších 730 miliard eur a přenosových sítí na 477 miliard eur. Elektrické sítě tedy budou v evropské krajině přibývat a modernizovat se ve velkém měřítku.

To vytváří velmi konkrétní příležitost. Pokud bude každý nový koridor navrhován pouze jako technický prostor, Evropa získá další liniovou infrastrukturu s potenciálními dopady na krajinu. Pokud se však už ve fázi plánování bude současně řešit jeho ekologická funkce, může vzniknout infrastruktura, která vedle přenosu elektřiny poskytuje také prostor pro přírodu.

Podobné uvažování se objevuje i v evropském rámci TEN E. Nařízení EU 2022/869 vytváří rámec pro rozvoj transevropských energetických sítí a počítá s prioritními koridory pro elektřinu, včetně přeshraničních propojení a rozvoje sítí potřebných pro evropskou energetickou transformaci. Význam energetických koridorů tak bude v příštích letech růst. O to důležitější bude, aby se při jejich plánování a provozu nezohledňovala pouze kapacita, bezpečnost a cena, ale také krajinné a ekologické souvislosti.

Pod vysokým napětím tedy nemusí být jen bezpečnostní odstup a technická údržba. Může tam být louka, na které kvetou rostliny, tůň pro obojživelníky, keře pro ptáky, potrava pro opylovače nebo stanoviště vzácného druhu. A pokud se jednotlivé takové plochy podaří propojit, může se z pásu určeného původně pouze pro přenos elektřiny stát součást živé ekologické sítě. 

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu