ECHA zahájila veřejnou konzultaci ke změně  přílohy XIV nařízení REACH z důvodu dodatečné identifikace čtyř ftalátů jako látek  SVHC s účinkem poškozujícím endokrinní systém pro lidské zdraví nebo životní prostředí (zveřejněno ECHA 5. 6. 2018).

Změna v příloze XIV nařízení REACH (seznam látek podléhajících povolení), kterou připravuje Evropská komise, se týká úpravy záznamů u následujících čtyř ftalátů:

• bis(2-ethylhexyl) phthalate (DEHP) EC 204-211-0, CAS 117-81-7),

• benzyl butyl phthalate (BBP) EC 201-622-7, CAS 85-68-7),

• dibutyl phthalate (DBP) EC 201-557-4, CAS 84-74-2),

• diisobutyl phthalate (DIBP) EC 201-553-2, CAS 84-69-5).

Tyto ftaláty byly do přílohy XIV zařazeny nejprve kvůli klasifikaci jako látky toxické pro reprodukci. Později byly identifikovány také jako látky s vlastnostmi narušujícími endokrinní činnost s účinky na lidské zdraví a v případě DEHP také na životní prostředí. EK chce proto pozměnit stávající záznamy a do seznamu látek podléhajících povolení zahrnout také vlastnosti endokrinního disruptoru. Některá použití ftalátů, která byla dříve osvobozena, mohou vyžadovat povolení.

Z tohoto důvodu ECHA zahájila veřejnou konzultaci zaměřenou na odvětví, kterých se týká uvedená změna v příloze XIV. Jsou požadovány informace o použití, která již nemusí být pokryta obecnými výjimkami z povolení např. použití v materiálech, které přicházejí do styku s potravinami, ve zdravotnických prostředcích, přechodná opatření a období přezkumu.

Použití, která již jsou předmětem autorizace, bude Komise posuzovat samostatně.

Zúčastněné strany by měly zaslat připomínky především k následujícím bodům:

1) Přechodná ustanovení: připomínky k navrhovaným termínům;

2) Použití, která by měla být osvobozena od povolení, včetně odůvodnění;

3) Použití, pro která by mělo být uvedeno období přezkumu v příloze XIV, včetně odůvodnění.

Komentáře mohou zainteresované subjekty předkládat do 6. srpna 2018 v anglickém jazyce formou elektronického formuláře v  tabulce na internetových stránkách ECHA.

Další informace:

• Sdělení Evropské komise k navrhované změně [PDF][EN]

• Návrh změny v příloze XIV týkající se čtyř ftalátů [PDF][EN]

• Obecné výjimky z požadavků pro povolení [PDF][EN]

Zdroj: MPO

Kontaktní skupina ředitelů (DCG), která je tvořena zástupci ECHA, Evropské komise a průmyslových asociací (podrobněji viz příloha), zveřejnila doporučení pro registranty zavedených chemických látek. V tomto doporučení naléhavě vybízí registranty, aby pokračovali ve spolupráci ve smyslu v  SIEF uzavřených dohod o vzájemné spolupráci a zajišťovali tak dál shodu s plněním legislativních povinností podle nařízení REACH i po 1. červnu 2018.

Tyto povinnosti zahrnují:

• udržování společné části registrační dokumentace v aktuálním stavu tak, aby odrážela nejaktuálnější informace o nebezpečí, používání a opatřeních pro řízení rizik;

• koordinování společných odpovědí na regulatorní požadavky, např. vyplývající z procesu  hodnocení registrační dokumentace nebo procesu hodnocení chemické látky;

• spravování údajů a sdílení nákladů s novými registranty připojujícími se ke společné registraci.

Doporučení uvádí, že je na svobodné vůli registrantů rozhodnout o formě spolupráce, ale že by měli mít k řízení vybraných forem spolupráce uzavřenou smlouvu. Tato smlouva by měla zajistit, že jsou mezi spoluregistranty sdíleny pouze informace nezbytné ke zkompletování regulatorních povinností a že administrativní náklady pro řízení forem spolupráce jsou spravedlivě rozděleny.

Další informace

• doporučení pro registranty zavedených chemických látek  [PDF][EN]

• Kontaktní skupina ředitelů/Directors' Contact Group (DCG)

• DCG issues

• REACH 2018 webové stránky

• Průvodce pro žadatele o registraci – Jak postupovat při hodnocení látky [CS]

Dne 31. května 2018 byla poslední šance k odeslání registrační dokumentace v EU vyráběných nebo do EU dovážených zavedených chemických látek (dále látek) v množstvích 1 - 100 t/rok.

Jestliže podnikatel/společnost vyrábějící nebo dovážející zavedenou látku v tomto množství nesplnil/nesplnila své povinnosti vyplývající z nařízení REACH nesmí od 1. června 2018 svou nezaregistrovanou zavedenou látku ani vyrábět ani dovážet, dokud nebude tato látka zaregistrována.

Pro splnění legislativních požadavků vyplývajících z nařízení REACH je třeba postupovat následovně:

• v případě, že podnikatel/společnost svou zavedenou látku předregistroval/předregistrovala nebo vznesl/vznesla na agenturu ECHA dotaz, zda již pro danou látku nebyla podána žádost o registraci, může látku přímo zaregistrovat (až do dalšího oznámení, může podnikatel používat udělené číslo předregistrace);

• v případě, že podnikatel/společnost zavedenou látku nepředregistroval/nepředregistrovala nebo nevznesl/nevznesla na agenturu ECHA dotaz, musí před jejím zaregistrováním předložit na agenturu ECHA dotaz.

Aby potenciální žadatelé o registraci mohli předložit dotaz, musí k němu připravit elektronickou dokumentaci. Při přípravě dotazu je třeba věnovat zvláštní pozornost informacím o identitě látky. Tyto informace by měly vyráběnou nebo dováženou látku jasně popisovat.

Potenciální žadatelé o registraci musí před předložením žádosti o registraci nebo zahájením jakýchkoliv zkoušek na obratlovcích vyčkat na vyhodnocení svého dotazu.

Agentura ECHA na základě identity látky stanoví, které společnosti předběžně registrovaly stejnou látku nebo se na ni informovaly. Tyto společnosti vzájemně zkontaktuje, aby mohly sdílet údaje za účelem předložení společné registrace. Agentura ECHA také společnosti předkládající dotaz poskytne seznam (podrobných) souhrnů studií, které má k dispozici.

Informace předložené v souvislosti s dotazem nebudou zveřejněny.

Jestliže byla dokumentace zaslána po 31. 05. 2018, musí podnikatel/společnost vyčkat, dokud neobdrží své registrační číslo a teprve pak pokračovat ve výrobě nebo dovozu své zavedené látky, anebo nově zahájit výrobu nebo dovoz zavedené látky.

Další informace

• REACH 2018 webové stránky

• předběžná registrace

• dotaz

• Průvodce pro žadatele o registraci – Jak postupovat při hodnocení látky [CS]

V Úřední věstníku Evropské unie byla zveřejněna (L156) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/844 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2010/31/EU o energetické náročnosti budov a směrnice 2012/27/EU o energetické účinnosti. Dále uvádíme, že zástupci Evropské komise, Evropského parlamentu a Rady dnes dosáhli politické dohody ohledně správy energetické unie. Členské státy budou mít nově za úkol předložit Komisi návrh národních strategií v oblasti energetiky a klimatu pro období 2021 až 2030, který bude Komise následně připomínkovat. Kromě toho zajistí nový systém větší soulad s cíli pařížské klimatické dohody a posílí regionální spolupráci. Členským státům bude plně ponechána svoboda rozhodování, co se týče složení národního energetického mixu. Předběžná dohoda musí být nyní formálně potvrzena ze strany Parlamentu a Rady.

Vláda České republiky na svém jednání dne 13. června 2018 vzala na vědomí materiál „Výroční zpráva o stavu veřejných zakázek v České republice za rok 2017“. Výroční zpráva je oficiální a komplexní dokument shrnující reálná fakta o veřejných zakázkách. Popisuje vývoj celkového trhu veřejných zakázek v roce 2017 a podává statistické informace o zakázkách evidovaných v Informačním systému o veřejných zakázkách prostřednictvím vybraného setu indikátorů (např. struktura zakázek dle limitu, druhu zadavatele, zadávacího řízení či použitého základního hodnoticího kritéria, průměrné počty nabídek atd.). Výroční zpráva dále identifikuje klíčové změny soutěžního prostředí, především změny domácí i evropské legislativy, na základě podkladů od kontrolních a dozorových orgánů shrnuje zjištěná pochybení zadavatelů.

Dokument ke stažení:

• Výroční zpráva o stavu veřejných zakázek v České republice za rok 2017 [PDF, 985.39KB]

• Usnesení vlády ze dne 13. června 2018 č. 372 k Výroční zprávě o stavu veřejných zakázek v České republice za rok 2017

Ve středu 20. června se v prostorách Infocentra OSN v Praze uskutečnila tisková konference, na které byla poprvé v ČR představena zcela unikátní biotechnologie s názvem HYDAL. Jde o novou technologii, která v současné době jako jediná na světě umí průmyslově zpracovat a využít použitý fritovací olej a přeměnit ho na zcela novou, vysoce hodnotnou surovinu - biopolymer typu PHB*. Ten je dále využitelný jako surovina pro výrobu bioplastů nebo jako přírodní rozložitelný mikroplast.

HYDAL se tak řadí mezi technologii tzv. upcyclingu a je navíc inspirována přírodními procesy. Bakterie, které si biopolymer vyrábějí jako zásobárnu energie na horší časy, jsou součástí našeho ekosystému miliony let. Příroda proto umí tento biopolymer nejen vyrobit, ale i zrecyklovat a to tak, že pokud jej nespotřebuje sama bakterie, slouží jako potrava pro další mikroorganismy. Vzniklý polymer typu PHB je tak 100% odbouratelný v přírodě, tzv. biodegradabilní. Největší přínos nové technologie HYDAL tak spočívá v tom, že částečně umožní řešení problémů souvisejících se znečištěným planety způsobeným plasty a mikroplasty. „Myslím, že si ještě neuvědomujeme, jak převratnou technologií HYDAL je. Celý svět o cirkulární ekonomice mluví jako o ideální vizi, ve které nevzniká žádný odpad. Málokterá firma, ale skutečně dokáže postavit svůj byznys model na úplném uzavření cyklu,“ uvedla Soňa Jonášová, ředitelka INCIEN.

Nová biotechnologie se zrodila ze spolupráce českých vědců. Autorem hlavní myšlenky je tým profesorky Ivany Márové z VUT v Brně, zde také vznikl první patent, který se v roce 2012 stal ideovým základem vývoje celé technologie. Licenci na tento patent v roce 2012 koupila česká společnost NAFIGATE Corporation, která také zrealizovala fázi přechodu technologie z laboratoře do průmyslového měřítka. Spolupracovala přitom nejen s VUT v Brně, ale i s Mikrobiologickým ústavem AV v Praze, VŠCHT Praha, VUCHT v Šali a dalšími pracovišti. …

„Již od prvopočátku jsme si ověřili obrovský budoucí potenciál dnešní technologie HYDAL. Tehdy ještě neexistoval koncept Oběhového hospodářství, tzv. Circular Economy, ale bylo naprosto jasné, že vyrábět něco hodnotného z odpadu má hluboký smysl. V našem případě se navíc jedná o odpad, kterého je globální nadbytek. Již řadu let se také věnujeme výzkumu a rozvoji nanovláken a jsem velmi ráda, že svoji činností přispíváme ke zlepšování životního prostředí,“ vysvětlila Lenka Mynářová, členka představenstva NAFIGATE Corporation a.s.

V rámci tiskové konference bylo také oznámeno, že v k 1. 6. 2018 začala příprava a následně výstavba první továrny v České republice, která bude průmyslově vyrábět nejen biopolymer, ale i přírodní látky na bázi HYDAL PHA například pro kosmetiku. Továrna by měla být uvedena do provozu v druhé polovině roku 2020. NAFIGATE Corporation podepsala smlouvu o spolupráci se společností Bochemie a.s., která je také investorem této továrny. „Myslím si, že nás výstavba této továrny zařadí mezi špičky v cirkulární ekonomice na celosvětové úrovni, protože bioplasty postavené na zpracování problémových odpadů mohou v budoucnu pomoci vyřešit palčivý problém nerecyklovatelných jednorázových plastů, které zamořily svět“, doplňuje Soňa Jonášová z INCIENu.

Koncept unikátní biotechnologie HYDAL má globální potenciál, protože použitý fritovací olej a další odpadní oleje jsou celosvětově dostupnou surovinou. Klíčovými trhy jsou Asie, především Čína, Japonsko a Malajsie, kde kromě dostatečného množství počáteční suroviny je také velká poptávka po biopolymerech a bioplastech. Zájem o spolupráci je ale i v USA a zemích EU. K rozvoji zahraničních trhů a spolupráce v rámci šíření české biotechnologie HYDAL do celého světa výrazně pomáhá také diplomacie ČR.

„Máme jedinečnou technologii, která navíc dokáže pomoci při řešení otázek spojených s globálními ekologickými problémy. Jsme rádi, že byla vyvinuta v Česku, je to skvělá ukázka toho, jak kvalitní máme výzkum a kam se posouváme. Naším cílem je takovéto projekty podporovat, pomáhat jim navázat zahraniční kontakty a usnadnit jim cestu prosazováni se ve světě,“ uvedl Martin Tlapa, náměstek Ministerstva zahraničních věcí.  

V letošním roce byla biotechnologie HYDAL již také oceněna. V soutěži Inovace pro udržitelný rozvoj získala první místo a Lenka Mynářová byla oceněna titulem Manažer roku za projekt HYDAL. V rámci vyhlášení vítězů prestižního ocenění za udržitelnost a společenskou zodpovědnost SGDs (Sustainable Development Goals) získala třetí místo v kategorii Byznys.

*Pozn. Co je PHA a PHB

PHA je rodina biopolymerů s názvem Polyhydroxyalkanoates /odtud zkratka PHA/ i název biotechnologie. Tato rodina je unikátní  ve sféře polymerů založených na obnovitelných zdrojích ještě i tím, že reprezentuje jedinou skupinu polymerů, která je konvertována přímo mikroorganismy ze surovin do jejich výsledné podoby. P3HB, které vyrábíme, má v rodině PHA jedinečné postavení, díky tomu, že je plně biodegradabilní a navíc tzv. biokompatibilní. Monomer je součástí metabolismu našeho těla. Díky tomu je polymer i monomer využíván nejen v bioplastech, ale i v tkáňovém inženýrství, medicíně a kosmetice.

Téměř polovina Čechů se domnívá, že osobně mohou jen dost těžko dělat něco víc pro životní prostředí. Tři čtvrtiny oslovených lidí souhlasí s tím, aby znečišťování prostředí omezovala vláda, ale jen pokud je to individuálně nebude stát žádné peníze. Části svých příjmů by se za tímto účelem vzdala třetina respondentů. Vyplývá to z průzkumu CVVM.

Celkem 83 procent dotázaných souhlasí s tím, že dělat něco pro životní prostředí je dobré, i když to stojí peníze a čas, ovšem jen 24 procent s tím „rozhodně souhlasí“. S odpovědí, že je pro ně vlastně těžké něco pro životní prostředí udělat, se ztotožnilo 48 procent lidí. Více než třetina lidí si navíc myslí, že tvrzení o ekologických hrozbách jsou zveličena.

Více než třetina dotázaných – 37 procent – také dala za pravdu argumentu, že starat se o životní prostředí má cenu jen tehdy, pokud tak budou činit také ostatní lidé.

To, že znečišťování prostředí má omezovat vláda, podporuje 72 procent Čechů, avšak s tou výhradou, že je to osobně nebude nic stát. Při předpokladu finanční spoluúčasti občanů se ochota podílet se na ochraně životního prostředí snižuje: 55 procent lidí to odmítlo. Se zvýšením daní za účelem ochrany životního prostředí by souhlasilo 32 procent lidí.

Průzkum provedla CVVM letos v květnu u 1008 respondentů starších 15 let.

Dokument ke stažení:

oe180618.pdf

Prvních sedm firem snižuje díky dobrovolným dohodám s Ministerstvem životního prostředí spotřebu jednorázových plastů a výrobků v gastronomii, a to díky iniciativě #dostbyloplastu. Jejich zástupci to spolu s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem dnes stvrdili svým podpisem. Realizovat slíbené kroky začnou postupně.

Zákazníci CrossCafe nebo Bageterie Boulevard budou nově dostávat jídlo ke konzumaci na místě i v keramickém nádobí. Bageterie na vybraných restauracích vymění plastové vidličky za nerezové. Celá síť zdravého občerstvení UGO do konce roku 2020 ušetří minimálně 15 tun jednorázového plastu. Ve vlacích Leo Expressu dostanete kávu do opakovaně použitelných kelímků, stejně jako na čerpacích stanicích společnosti Benzina. Tam si můžete také žádat o kávu do vlastního hrnku.

České dráhy nabízí občerstvení na opakovaně použitelných talířích. Jako jediný vlakový dopravce totiž využívají jídelní vozy se zázemím na mytí nádobí. Nově se proto zaměří na snižování jednorázových plastů, které spotřebovávají jejich zaměstnanci. A společnost Dudes & Barbies, která mj. provozuje „Kavárnu co hledá jméno“, úplně eliminuje plastová brčka.

Na druhou stranu se MŽP zavázalo, že ještě více podpoří osvětu k redukci jednorázových plastů a připraví dotační programy zacílené na předcházení vzniku odpadů daných spotřebou těchto plastových výrobků. „V červenci spouštíme ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR novou výzvu i pro inovativní projekty. K dispozici v ní bude 100 milionů korun. Doufám, že se přihlásí firmy nebo radnice, které přijdou s myšlenkou, jak snížit zbytečný plastový odpad nejenom v provozovnách, ale i na festivalech nebo městských akcích. Třeba v Británii si na „Lítačku“ půjčíte v kavárně opakovaně použitelný kelímek, který vrátíte kdekoliv jinde v síti kaváren zapojených do projektu,“ říká Vladislav Smrž, náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů MŽP.

Důležitou součástí kampaně je ministerstvem vyjednaný postoj státní hygieny k používání vlastních nádob přinesených do provozoven restauračních zařízení. „Máme písemné stanovisko Státního zdravotního ústavu, že dostat kávu nebo džus do vlastního hrnku nebo si odnést jídlo ve vlastní krabičce už nebude z pohledu hygieny problém. Právě na časté problémy s výkladem hygieny si stěžují nejenom zákazníci, ale i samotné firmy,“ vysvětluje Vladislav Smrž, který jednání s kolegy z rezortu Ministerstva zdravotnictví vedl.

Ministerstvo bude pravidelně hodnotit úspěch jednotlivých dohod. Po prvním roce bude chtít od zapojených firem konkrétní čísla o redukci jednorázových obalů. „Prvními dohodami naše iniciativa samozřejmě nekončí. Aktuálně se chystáme oslovit nadnárodní řetězce, jako jsou KFC, McDonald´s nebo Starbucks. Chceme se dohodnout i s konkrétními provozovateli obchodních center, kde je produkce znečištěných plastů ve fastfoodech každodenně obrovská. Odpovědnost firem k životnímu prostředí by měla být automatická, ale jsme svědky, že není. Chceme na to upozorňovat a nabízíme firmám pomocnou ruku,“ dodává ministr životního prostředí Richard Brabec.

Co je #dostbyloplastu

Iniciativa MŽP #dostbyloplastu začala v letošním březnu s cílem upozornit firmy i zákazníky na možnosti, jak snížit používání jednorázových obalů. Smyslem je vytvořit pro zákazníky alternativy, které nebudou mít dopady na životní prostředí ani na jejich peněženky. Proto MŽP uzavírá s firmami dobrovolné dohody, díky kterým dochází ke snižování spotřeby plastů a jednorázového nádobí.

Z Evropské strategie pro plasty v oběhovém hospodářství vyplývá, že každý rok se jenom na starém kontinentu vyprodukuje přibližně 25,8 milionu tun plastového odpadu. Globální roční produkce plastů vyšplhala na 300 milionů tun, z toho nejvíce – 141 milionů tun – připadne na obaly.
Evropská komise na konci května představila první návrh nové evropské legislativy v oblasti snižování jednorázových plastů, které znečišťují hlavně světová moře a oceány. „Nechtěl jsem čekat, až se nová evropská legislativa dojedná se všemi členskými státy, to může trvat ještě několik let. Nejlepší a nejekologičtější cestou je vzniku odpadu předcházet a plastové nádobí, brčka nebo kelímky na kávu vůbec nepoužívat, nebo alespoň jejich používání maximálně omezit. Proto jsme začali jednat s firmami o tom, aby lidem ve svých provozech vytvořily alternativy,“ říká ke vzniku iniciativy ministr životního prostředí Richard Brabec.

Citace zástupců jednotlivých společností k využití :

Bageterie Boulevard ”Krok MŽP aktivně komunikovat s firmami s cílem bojovat proti přebytečnému plastu a obecně s množstvím odpadů vítáme. Věříme, že podnikatelům do budoucna pomůže vytvořit i podmínky pro možnou náhradu plastu za lépe odbouratelné materiály, k nimž v současnosti není funkční systém likvidace. Naším cílem je v rámci možností co nejméně zatěžovat životní prostředí a navrhli jsme několik dílčích kroků, kterými bychom tento běh na dlouhou trať chtěli odstartovat. Jedním z nich je např. náhrada plastu za porcelán, tam kde nám to dispozice restaurace umožní.”

Tomáš Janeba, výkonný ředitel Bageterie Boulevard

Benzina : „V nejbližších letech chceme na čerpacích stanicích Benzina snížit užívání jednorázových plastů a zákazníky motivovat k chování šetrnému k přírodě. Inspirací je pro nás právě tento projekt Ministerstva životního prostředí.“

Marek Zouvala, ředitel sítě čerpacích stanic Benzina

CrossCafe : „Tématem ekologie se v CrossCafe zabýváme již delší dobu a rozhodli jsme se být součástí kampaně Ministerstva životního prostředí. Naším cílem je zabránit vzniku odpadového materiálu, a proto je většina našich obalových materiálů jen na vyžádání hosta a plastové kelímky nahradí skleničky při konzumaci v kavárně. V praxi již vybízíme zákazníky, aby využívali své vlastní hrnky či tumblery s logy CrossCafe a tím získali slevu 5 Kč na svoji oblíbenou kávu. Uvědomujeme si, že pokud má dojít k nějaké výraznější změně, musíme nejdříve začít sami u sebe. Náš personál se již nyní účastní pravidelných školení ohledně ekologického chování, aby mohl předávat toto poselství dále zákazníkům.“

Alex Kral, ředitel společnosti CrossCafe

České dráhy : "Národní dopravce se problematice nakládání s odpady věnuje dlouhodobě. Otázku snížení spotřeby jednorázového nádobí a s tím spojených odpadů, jež nejdou recyklovat, bereme opravdu vážně a již v minulosti jsme podnikli mnohé kroky, na jejichž základě se v našich jídelních vozech a bistrovozech sedícím zákazníkům servírují pokrmy a nápoje ve skleněném a porcelánovém nádobí. Obdobně bychom mohli postupovat i v dalších oblastech servisu služeb našim zákazníkům, pokud to bude v souladu s legislativou pro oblast hygieny. U všech kategorií zaměstnanců se stacionární povahou pracoviště se věnujeme maximálnímu snížení spotřeby jednorázového nádobí, řešíme i možnost rozšíření dávkovacích automatů na potraviny do vlastních nádob.“

Michal Štěpán, člen představenstva Českých drah

Dudes & Barbies : „Do kampaně #dostbyloplastu jsme se zapojili, protože jsme již sami začali s redukcí plastu ve všech našich provozech a rádi bychom ukázali našim hostům i ostatním kavárnám, že snižování zbytečného odpadu není tak složitým krokem. Začali jsme zrušením plastových brček, na kávu do vlastního hrnečku poskytujeme slevu, na cateringy nepoužíváme jednorázové nádobí a stále vidíme spoustu možností, jak se plastů postupně zbavovat. Rádi podpoříme iniciativu kohokoliv, kdo o tom přemýšlí stejně jako my.“

Lukáš Žďárský, jednatel společnosti Dudes & Barbies

Leo Express :

"Přesun cestujících z aut k veřejné dopravě a sdílení aut je základ pro ekologičtější cestování. Naše vlaky, autobusy a minibusy, tedy kvalitní veřejná doprava a sdílení aut, tuto změnu pomohla odstartovat. Snižování dopadu na životní prostředí je pro nás důležité téma, proto jsme se rádi připojili k výzvě Ministerstva životního prostředí #dostbyloplastu. Plastu na našich palubách se sice zatím bohužel úplně nezbavíme, ale postupným omezováním a nahrazováním chceme ekologickou stopu snižovat."

Jakub Svoboda, ředitel Leo Express pro Českou a Slovenskou republiku

UGO :

„Podstatou značky UGO je autentičnost a čerstvost použitých surovin od lokálních dodavatelů. Intenzivně sledujeme technologické inovace a hledáme nové možnosti, jak naše produkty doručovat ke spotřebiteli v co nejvyšší kvalitě a zároveň co nejšetrněji k životnímu prostředí. V našich provozovnách jsme jako jedni z prvních navzdory ekonomické zátěži začali používat znovupoužitelné nádobí. Dnes podepsaná dohoda je tak pro nás přirozeným krokem na naší cestě. Věříme, že brzy přijdeme na způsob, jak používat čistě přírodní obalové materiály a společně s našimi zákazníky omezíme jednorázové nádobí na minimum.“

Marek Farník, generální ředitel UGO Trade

Dokument ke stažení:

• Prezentace z TK (PDF, 2 MB)

• Dohoda BB (PDF, 118 kB)

• Dohoda Benzina (PDF, 118 kB)

• Dohoda CrossCafe (PDF, 117 kB)

• Dohoda České dráhy (PDF, 124 kB)

• Dohoda Dudes&Barbies (PDF, 116 kB)

• Dohoda Leo Express (PDF, 111 kB)

• Dohoda UGO (PDF, 116 kB)

O spolupráci na likvidaci vytříděných částí odpadu se společnosti Lafarge Cement hlásí sdružení obcí SONO. Ve spalování alternativních paliv se tak cementárně otevřely další možnosti. V souvislosti s ukončením skládkování komunálního odpadu v České republice se totiž na nedaleké skládce Sdružení obcí pro nakládání s odpady (SONO) připravuje zavedení technologie třídění, přičemž část separovaného materiálu nabídne sdružení jako alternativní palivo právě cementárně v Čížkovicích. Více ZDE

V boji s klimatickými změnami si Česko podle organizace Climate Action Network (CAN) nevede ve srovnání s dalšími státy Evropské unie příliš dobře. Z osmadvaceti členských zemí se umístilo v žebříčku až na dvacátém místě. Nejlépe bojují podle CAN se změnami klimatu ve Švédsku, Portugalsku a Francii, nejhůře v Polsku. Kritika na Česko míří především kvůli absenci plánů na opuštění spalování uhlí. Více ZDE

V jednom z minulých vydání Odpadového fóra (4/2018) jsme se zaměřili na statistické údaje, legislativní rámec a stupně poplachu v souvislosti s chemickými haváriemi. V tomto čísle se soustředíme na radiační mimořádné události a mimořádné události s přítomností nebezpečných chemických látek a B-agens.

Radiačních mimořádných událostí není mnoho, jejich počet se pohybuje mezi jednou až pěti událostmi ročně. Přesto jsou hasiči systematicky připravováni na tyto události, protože by hráli důležitou úlohu při havárii na jaderné elektrárně, zejména by prováděli např. chlazení reaktoru, dopravu vody pro chlazení, monitorování radiační situace, úkoly související s úkoly celostátní radiační monitorovací sítě nebo by řešili jiné mimořádné události, které by nastaly v zóně havarijního plánování. Další úkoly jednotek požární ochrany by souvisely hlavně s ochrannou obyvatelstva, kontrolou kontaminace osob, případnou dekontaminací osob a jejich evakuací ze zóny havarijního plánování jaderné elektrárny do evakuačních středisek. K havárii na jaderné elektrárně naštěstí doposud nedošlo a věříme, že tomu tak bude i v budoucnosti. Složky integrovaného systému, orgány státní správy a samosprávy a pracovníci jaderných elektráren jsou jednou za dva roky prověřováni při cvičení Zóna, jejímž námětem jsou různé scénáře havárie na jaderné elektrárně Temelín nebo Dukovany. Základním vodítkem pro činnosti jednotlivých subjektů jsou vnější havarijní plány.

Radiačními mimořádnými událostmi, ke kterým dochází v průměru několikrát ročně, jsou radiační nehody, při kterých dochází k nálezům zdrojů ionizujícího záření, dopravním nehodám vozidel převážejících radioaktivní materiál, nehodám na pracovištích se zářiči (např. defektoskopie, pracoviště nukleární medicíny), záchytům radioaktivních zářičů ve šrotu nebo nálezům nelegálních skladů s nebezpečnými látkami, kde se často nacházejí radioaktivní soli či radionuklidové zářiče z různých přístrojů.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku radioaktivních látek? Prvním úkolem je vůbec rozpoznat, zda se jedná o radiační událost. K tomuto účelu hasičům slouží zásahové dozimetry. Následně je důležité stabilizovat situaci, což znamená místo zásahu zajistit tak, aby nebylo nebezpečné pro zasahující osoby ani obyvatelstvo a aby se dal provádět bezpečně zásah. To znamená, aby byl dostatečný prostor pro rozmístění hasičské techniky a vybavení hasičů v nástupním prostoru osobními ochrannými prostředky.

Je třeba uzavřít místo zásahu vytyčením ochranných zón – vnější a bezpečnostní zóny, které se vytyčují podle hodnoty naměřeného dávkového příkonu, k čemuž se opět použijí zásahové dozimetry. Pro svou ochranu a sledování limitu obdržené dávky jsou hasiči vybaveni osobními dozimetry.

Dalším úkolem hasičů je kontrolovat kontaminaci zasahujících i obyvatelstva, k čemuž jsou hasiči vybaveni radiometry. Po celou dobu zásahu musí hasiči dodržovat pravidla radiační ochrany (dodržovat optimální vzdálenost od zdroje a dobu pobytu). Důležité je rovněž odstínění zdroje např. cisternovou automobilovou stříkačkou.

Jednotky požární ochrany povolávají výjezdovou skupinu s rozšířenou detekcí, kterou tvoří chemická laboratoř HZS ČR. Každá jednotka HZS kraje (profesionální hasiči) je vybavena, jak uvedeno výše, zásahovými a osobními dozimetry a radiometry, což jim umožňuje měřit dávkový příkon, dávku, plošnou aktivitu (kontaminaci) nebo dobu pobytu zasahujících osob s ohledem na limitní dávku. Výjezdová skupina chemické laboratoře je vybavena navíc dalšími přístroji, např. gama spektrometry, měřiči kontaminace alfa, beta nebo přístroji pro monitorování radiační situace pojezdovým měřením. Prostřednictvím operačního a informačního centra velitel zásahu informuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jehož zástupci se dostaví na místo zásahu a rozhodnou o dalším postupu se zdrojem ionizujícího záření.

Zásahy na nebezpečné chemické látky Jak bylo již uvedeno v předchozím článku, mimořádné události s výskytem nebezpečných chemických látek se rozdělují ve statistické ročence na havárie s látkami ropné povahy a havárie s látkami neropnými. V tomto vydání se budeme zabývat druhým případem.

Mezi nejčastější patří havárie spojené s únikem čpavku, chlóru, nálezy skladů s nelegálně drženými nebezpečnými látkami nebo odpady, likvidace chemických látek ve varnách drog, nálezy neznámých látek, detekce hořlavých plynů a par, úniky látek do vodních děl či toků.

Ke speciálním činnostem lze zařadit např. stanovení metanolu v alkoholu, které prováděly chemické laboratoře HZS ČR ve svých stacionárních laboratořích při metanolové aféře v letech 2012 – 2013. Chemické laboratoře HZS ČR (Lázně Bohdaneč, Kamenice, Třemošná, Tišnov, Frenštát pod Radhoštěm) analyzovaly tehdy více než 3 tisíce vzorků. Navíc opěrné body s rozšířenou detekcí HZS krajů pomáhaly třídit obaly s alkoholem, které obsahovaly nadlimitní množství metanolu Ramanovým spektrometrem.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku nebezpečných chemických látek? Zásadním úkolem je záchrana osob. Je nutné uzavřít místo zásahu a vytýčit vnější a nebezpečnou zónu. Dalším důležitým úkolem je nalézt, určit a označit místo úniku, nálezu nebo výskytu nebezpečné chemické látky.

Nepodaří-li se získat informace o látce např. z vnějšího havarijního plánu, přepravní dokumentace nebo označení dopravních prostředků, objektů nebo obalů látek výstražnými symboly nebezpečnosti, je třeba rozpoznat skupenství látky a látku detekovat nebo identifikovat. Jednotky mají k dispozici databázi nebezpečných látek pro mobilní zařízení, takže musí být schopny určit nebezpečnost a účinky látky.

Zásadním úkolem je dále vyloučit iniciační zdroje a zamezit úniku a šíření nebezpečné látky, pokud je to vůbec možné, což mohou být velmi náročné, složité a nebezpečné operace. Může se jednat např. o zachycení nebo odčerpání nebezpečné látky, zatěsnění armatury nebo nádrže nebo odstranění látky dekontaminací místa, z kterého se látka odpařuje a její páry jsou toxické, a tudíž velice nebezpečné pro okolí.

Přitom se musí provádět opatření na ochranu zasahujících osob a ochranu obyvatelstva. V prvním případě to znamená zvolit optimální ochranu dýchacích cest a těla osobními ochrannými prostředky a zajistit dekontaminaci zasahujících osob, kterými nemusí být jen hasiči, ale rovněž příslušníci Policie ČR, zdravotničtí záchranáři nebo zástupci dalších složek IZS. Dále to je dodržování režimových opatření stanovených velitelem zásahu a stanovení a dodržování ochranných zón.

Ve druhém případě si tato opatření můžeme představit jako podání informací obyvatelům nevycházet ven ze svého obydlí, nebo naopak zajištění evakuace, jsou-li k tomu vhodné podmínky. Skrápění vodní clonou pomáhá strhávat páry nebezpečné látky z ovzduší na zem a neutralizovat je, což zamezuje šíření látky do okolního ovzduší, kde by mohlo ohrozit obyvatelstvo.

V případě, že jednotka není schopna látku detekovat, měla by být schopna odebrat vzorek pro možnost detekce nebo identifikace jednotkou vyššího typu (opěrná jednotka), která je vybavena účinnější detekční technikou nebo pro analýzu v chemické laboratoři HZS ČR.

Spolupráce se složkami IZS a orgány státní správy

Kromě základních složek IZS spolupracuje HZS ČR v případě radiačních nehod se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Rovněž je tomu tak v případě nálezů nádob s podezřením na bojové chemické látky, které má tento úřad také v gesci. K podobným nálezům dochází zřídka, ale objevují se. Jedná-li se o nebezpečné chemické látky, které mají charakter průmyslových škodlivin, spolupracuje velitel zásahu podle povahy události s orgány životního prostředí a vodoprávními orgány.

Nezmínili jsme se o mimořádných událostech s výskytem rizikových nebo vysoce rizikových biologických agens (B-agens), kdy příslušné zodpovědné orgány si vyžádají pomoc HZS ČR.

Pokud jde o patogeny humánní povahy, spolupracujeme s orgány ochrany veřejného zdraví. V minulosti šlo např. o podezření na import eboly ze západní Afriky. V případě animálních patogenních agens je veřejnosti nejvíce známa chřipka ptáků, kde hasiči spolupracují s orgány veterinární správy. V uvedených případech je příslušník HZS ČR velitelem zásahu; řídí zásah organizačně a koordinuje součinnost složek IZS v místě zásahu.

Odborným garantem zásahu jsou orgány ochrany veřejného zdraví, resp. orgány veterinární správy a velitel zásahu akceptuje jejich pokyny.

Zvláštním případem mimořádných událostí, ke kterým se přistupuje à priori jako k událostem na B-agens, jsou výhružné provokace obálkami s podezřením na nebezpečný obsah, nejčastěji bílý prášek. V takových případech hasiči obálku zajistí převedením do trojobalu tak, aby obsah nebyl nebezpečný pro své okolí. Okolí místa zásahu dekontaminují a obal převezou do Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany k analýze.

Autoři:

Ing. Jiří Matějka, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR,
Ing. Petra Najmanová, HZS hl. m. Prahy

Zdroj: Odpadové fórum 6/2018

Evropská rada přijala v květnu 2018 revizi čtyř směrnic v oblasti odpadového hospodářství. Revize směrnice o odpadech a směrnice o skládkách odpadů nastoluje nové cíle a požadavky v oblasti tříděného sběru, recyklace a omezení ukládání komunálního odpadu na skládky.

Evropská rada přijala 22. května legislativní návrhy z takzvaného balíčku oběhového hospodářství, které předtím schválil Evropský parlament. Tím byl dokončen legislativní proces návrhů v oblasti odpadového hospodářství, se kterými přišla v prosinci roku 2015 Evropská komise. Nyní se již jen čeká na jejich oficiální vydání v Úředním věstníku EU.

Rozsáhlý soubor legislativy zahrnuje čtyři směrnice, které upravují odpadové hospodářství od komunálního odpadu přes obaly až po autovraky nebo odpadní elektronické přístroje. Na směrnice má do roku 2019 navázat také řada prováděcích předpisů Komise.

Dále se zaměřím na problematiku komunálního odpadu, kde přináší balíček podstatné změny a formuluje řadu konkrétních cílů a požadavků. Podstatné změny začínají již sjednocením definice komunálního odpadu ve směrnici o odpadech.

Členské státy dnes v praxi používají různé definice a v důsledku toho jsou statistiky nakládání s komunálním odpadem v různých zemích v podstatě neporovnatelné, respektive jejich srovnání je zavádějící.

Nová definice je indiferentní k tomu, zda s odpadem nakládají veřejné nebo soukromé subjekty. Do komunálního odpadu by měl být nově zařazen i tzv. živnostenský odpad, a měly by tak skončit spory mezi Českým statistickým úřadem a Ministerstvem životního prostředí. Česká republika se snad konečně dočká jednotné statistiky nakládání s komunálním odpadem.

Základní doktrínou revidované směrnice o odpadech je tříděný sběr. Směrnice požaduje, aby členské státy zavedly tříděný sběr přinejmenším pro papír, kov, plast a sklo. Do 31. prosince 2023 mají členské státy zajistit, aby byl biologický odpad buď tříděn a recyklován u zdroje, nebo podléhal tříděnému sběru a nebyl směšován s ostatními druhy odpadů.

Biologickým odpadem se ve směrnici o odpadech rozumí biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.

Od 1. ledna 2025 bude třeba zavést tříděný sběr také pro textil a nebezpečný odpad pocházející z domácností, aby se zajistilo, že je zpracován v souladu s požadavky směrnice a nekontaminuje jiné toky komunálního odpadu.

Ambice zvyšování podílu recyklovaného komunálního odpadu byla oproti návrhu Komise nakonec v legislativním procesu snížena, směrnice o odpadech však podstatně zpřísňuje stanovení hmotnosti recyklovaného komunálního odpadu.

Ta je měřena až v okamžiku, kdy odpad skutečně vstupuje do recyklace po odstranění nežádoucích příměsí. Případně může být měřena na výstupu z třídění, pokud je tento výstup následně recyklován a hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími postupy předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadu vykazovaného jako recyklovaný.

Množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, bude možné započítat jako recyklovaný odpad, pokud při takovémto zpracování vzniká kompost, digestát či jiný výstup, který obsahuje srovnatelné množství recyklovaného obsahu ve vztahu ke vstupu a který se použije jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka.

Pokud bude tento výstup aplikován na půdu, budou jej členské státy moci započítat jako recyklovaný odpad pouze tehdy, pokud bude mít jeho použití přínos v oblasti zemědělství nebo povede k ekologickému zlepšení.

Od 1. ledna 2027 navíc budou členské státy moci započítat komunální biologický odpad, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, jako recyklovaný odpad pouze v případě, že byl sebrán odděleně nebo vytříděn u zdroje.

Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu směsného komunálního odpadu budou od roku 2027 schopna vykázat jako v podstatě jediný výstup pro recyklaci vytříděné kovy. Stejnou možnost budou mít ovšem nově i zařízení na energetické využití odpadu. Členské státy budou moci započítat recyklaci kovů vytříděných po spálení komunálního odpadu, pokud tyto kovy splní stanovená kvalitativní kritéria.

Z pohledu plnění cílů recyklace komunálního odpadu tedy nebude nevládními organizacemi doposud silně preferovaná mechanicko-biologická úprava směsného komunálního odpadu přinášet oproti jeho přímému energetickému využití žádnou výhodu.

V rámci revize směrnice o skládkách odpadů byly zachovány cíle v oblasti omezování skládkování biologicky rozložitelných odpadů, které bohužel Česká republika dlouhodobě neplní, a zavedeny nové požadavky na omezení skládkování. Na skládky bude například nově zakázáno ukládat odpad, který byl sbírán odděleně pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci, s výjimkou odpadu vzniklého z následného zpracování odděleně sebraného odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí.

Požadavek, aby členské státy snížily množství skládkovaného komunálního odpadu na 10 % (hmotnostních) celkového množství vzniklého komunálního odpadu, byl v revizi směrnice o skládkách odpadů nakonec odložen na rok 2035. Současně však byla podstatně zpřesněna pravidla, jak bude jeho plnění vyhodnocováno.

Do hmotnosti komunálního odpadu, který bude vykazován jako uložený na skládku, bude například zahrnuta hmotnost odpadu vzniklého při jeho mechanicko biologické úpravě.

Pokud bude Česká republika chtít cíl omezení skládkování splnit, bude muset zamezit vzniku takzvaných jednoduchých třídicích zařízení a podporovat přímé energetické využití zbytkového komunálního odpadu, případně kvalitní zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu odpadů s nízkým podílem výstupu ukládaného na skládku.

Členské státy by podle směrnice o skládkách odpadů měly přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad, s výjimkou odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí.

Skládková lobby se sice snaží obracet pozornost veřejnosti k dříve zmíněnému cíli omezení skládkování platnému k roku 2035, ovšem v kontextu zákazuskládkování směsného komunálního odpadu a recyklovatelných a využitelných odpadů, který je v ČR obsažen v § 21 odst. 7 platného zákona o odpadech, je relevantní právě výše uvedený požadavek k roku 2030.

Kromě zákazu energetického využití odpadu z tříděného sběru určeného pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci směrnice žádné omezení energetického využití odpadu neobsahují. Jeho budoucí rozsah bude dán na jedné straně cíli v oblasti recyklace odpadu a na druhé straně omezením skládkování.

Je ovšem třeba upozornit, že oba cíle jsou stanoveny relativně k celkovému množství komunálního odpadu. Ukazuje se, že oddělený sběr bioodpadu vede v praxi k nárůstu celkového množství komunálního odpadu, protože se do statistiky dostává část odpadu, který dříve nebyl nijak evidován.

Množství komunálního odpadu má také tendenci růst s růstem ekonomiky. Navíc došlo k významným úpravám samotné definice komunálního odpadu a do cíle recyklace se budou započítávat také kovy vytříděné po spalování odpadu. To vše je třeba v úvahách o potřebné budoucí kapacitě pro energetické využití odpadu zohlednit.

Téma předcházení vzniku odpadu bylo v rámci balíčku značně upozaděno. Členské státy budou mít sice povinnost monitorovat a vyhodnocovat implementaci opatření pro prevenci vzniku odpadu a pro tento účel mají využívat indikátory a cíle zejména ohledně množství odpadu, který byl vytvořen. Na druhé straně ve směrnici o odpadech nebyly v této oblasti stanoveny v podstatě žádné kvantifikované cíle a problematika byla odsunuta do poměrně vzdálené budoucnosti.

Později by měla Komise, ovšem až na sklonku svého mandátu v letech 2023 a 2024, podle směrnice tuto oblast přezkoumat a případně přijít s legislativními návrhy v oblasti prevence potravinového odpadu, závazných opatření pro prevenci odpadu nebo dokonce závazného cíle pro omezení vzniku odpadu.

Revize směrnice o odpadech a směrnice o skládkování odpadu směřují k omezení skládkování a lepšímu využití vyprodukovaného odpadu. Jde o požadavky, které by Česká republika měla plnit v první řadě kvůli vlastnímu životnímu prostředí a nikoliv proto, že nám to „nařizuje Brusel“.

Cíle evropských směrnic však nebude možné splnit bez toho, aby se poplatek za skládkování směsného komunálního odpadu přiblížil standardu ve vyspělých zemích. V souvislosti s transpozicí revize odpadové legislativy EU plánuje Ministerstvo životního prostředí předložit do konce letošního roku nový zákon o odpadech a zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností a o obalech.

Autor: Ing. Martin Hájek, Ph.D. (Teplárenské sdružení České republiky)

Zdroj: Odpadové fórum 6/2018

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na podporu, kterou Česká republika v letech 2011 až 2017 získala v rámci finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Peníze rozdělované z těchto mechanismů mají pomoci snižovat ekonomické rozdíly v Evropském hospodářském prostoru a mají také posilovat vztahy mezi zúčastněnými zeměmi. Koordinaci a finanční vztahy u těchto mechanismů má na starosti Ministerstvo financí. Česká republika v programovém období 2009 až 2014 získala v rámci této podpory více než 3,2 miliardy korun. Kontrola ukázala, že rozdělování této podpory funguje – ke konci roku 2017 se podařilo vyčerpat více než 90 % z připravených peněz. Systém spojený s rozdělováním peněz byl ale zbytečně složitý a administrativně náročný.

Peníze z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska putovaly do celé řady oblastí a rozdělovaly se v rámci velkého množství 15 tematicky zaměřených programů. V praxi to znamenalo nutnost vytvářet, zpracovávat a ověřovat velké množství dokumentů nebo například nastavovat pro každý program zvlášť kontrolní mechanismy. Také samotná koordinace mezi velkým množstvím zapojených institucí a subjektů byla složitá.

Přitom více než 60 % z připravených peněz se rozdělovalo jen ve čtyřech programech. Mezi zbývajícími programy naopak byly i takové, které obsahovaly pouze jediný projekt – i takové programy je však třeba vést, spravovat, řešit odpovídající dokumentaci a plnit další povinnosti spojené s jejich administrací. Pokud by podpora nebyla takto roztříštěná a soustředila se do menšího množství programů, bylo by rozdělování podpory jednodušší a efektivnější.

NKÚ se dále zaměřil na cíle jednotlivých programů, které stanovují, čeho by se za rozdělené peníze mělo dosáhnout. Ukázalo se, že u 11 ze 14 prověřovaných programů na to nelze odpovědět – stanovené cíle byly pouze obecnými prohlášeními bez jasně měřitelných kritérií. Šlo například o cíl „spravedlivější a účinnější soudní systém“ a podobně. Co to přesně znamená a jak se pozná, že se takového cíle podařilo dosáhnout, to není jasné.

Na vzorku prověřených projektů NKÚ neodhalil větší nedostatky. Z prověřených přibližně 230 milionů korun našli kontroloři nedostatky ve výši dva a půl milionu korun.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 17/25 (pdf, 1116 kB)

Státní fond životního prostředí ČR zveřejnil informaci o aktualizaci Pravidel pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 (verze č. 17) s účinností od 12. 6. 2018.

Přehled provedených změn je uveden v úvodu dokumentu. Mezi nejpodstatnější změny patří upřesnění finančních oprav dle přílohy č. 2 k právnímu aktu za každou Zprávu o realizaci a Zprávu o udržitelnosti projektu nedodanou ve stanovené lhůtě 30 kalendářních dnů dle nastavení finančního plánu a dále aktualizace podkladů k žádosti o podporu a podkladů pro vydání právního aktu / změnového právního aktu.

Aktuální verze je dostupná na stránkách www.opzp.cz.