O spolupráci na likvidaci vytříděných částí odpadu se společnosti Lafarge Cement hlásí sdružení obcí SONO. Ve spalování alternativních paliv se tak cementárně otevřely další možnosti. V souvislosti s ukončením skládkování komunálního odpadu v České republice se totiž na nedaleké skládce Sdružení obcí pro nakládání s odpady (SONO) připravuje zavedení technologie třídění, přičemž část separovaného materiálu nabídne sdružení jako alternativní palivo právě cementárně v Čížkovicích. Více ZDE

V boji s klimatickými změnami si Česko podle organizace Climate Action Network (CAN) nevede ve srovnání s dalšími státy Evropské unie příliš dobře. Z osmadvaceti členských zemí se umístilo v žebříčku až na dvacátém místě. Nejlépe bojují podle CAN se změnami klimatu ve Švédsku, Portugalsku a Francii, nejhůře v Polsku. Kritika na Česko míří především kvůli absenci plánů na opuštění spalování uhlí. Více ZDE

V jednom z minulých vydání Odpadového fóra (4/2018) jsme se zaměřili na statistické údaje, legislativní rámec a stupně poplachu v souvislosti s chemickými haváriemi. V tomto čísle se soustředíme na radiační mimořádné události a mimořádné události s přítomností nebezpečných chemických látek a B-agens.

Radiačních mimořádných událostí není mnoho, jejich počet se pohybuje mezi jednou až pěti událostmi ročně. Přesto jsou hasiči systematicky připravováni na tyto události, protože by hráli důležitou úlohu při havárii na jaderné elektrárně, zejména by prováděli např. chlazení reaktoru, dopravu vody pro chlazení, monitorování radiační situace, úkoly související s úkoly celostátní radiační monitorovací sítě nebo by řešili jiné mimořádné události, které by nastaly v zóně havarijního plánování. Další úkoly jednotek požární ochrany by souvisely hlavně s ochrannou obyvatelstva, kontrolou kontaminace osob, případnou dekontaminací osob a jejich evakuací ze zóny havarijního plánování jaderné elektrárny do evakuačních středisek. K havárii na jaderné elektrárně naštěstí doposud nedošlo a věříme, že tomu tak bude i v budoucnosti. Složky integrovaného systému, orgány státní správy a samosprávy a pracovníci jaderných elektráren jsou jednou za dva roky prověřováni při cvičení Zóna, jejímž námětem jsou různé scénáře havárie na jaderné elektrárně Temelín nebo Dukovany. Základním vodítkem pro činnosti jednotlivých subjektů jsou vnější havarijní plány.

Radiačními mimořádnými událostmi, ke kterým dochází v průměru několikrát ročně, jsou radiační nehody, při kterých dochází k nálezům zdrojů ionizujícího záření, dopravním nehodám vozidel převážejících radioaktivní materiál, nehodám na pracovištích se zářiči (např. defektoskopie, pracoviště nukleární medicíny), záchytům radioaktivních zářičů ve šrotu nebo nálezům nelegálních skladů s nebezpečnými látkami, kde se často nacházejí radioaktivní soli či radionuklidové zářiče z různých přístrojů.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku radioaktivních látek? Prvním úkolem je vůbec rozpoznat, zda se jedná o radiační událost. K tomuto účelu hasičům slouží zásahové dozimetry. Následně je důležité stabilizovat situaci, což znamená místo zásahu zajistit tak, aby nebylo nebezpečné pro zasahující osoby ani obyvatelstvo a aby se dal provádět bezpečně zásah. To znamená, aby byl dostatečný prostor pro rozmístění hasičské techniky a vybavení hasičů v nástupním prostoru osobními ochrannými prostředky.

Je třeba uzavřít místo zásahu vytyčením ochranných zón – vnější a bezpečnostní zóny, které se vytyčují podle hodnoty naměřeného dávkového příkonu, k čemuž se opět použijí zásahové dozimetry. Pro svou ochranu a sledování limitu obdržené dávky jsou hasiči vybaveni osobními dozimetry.

Dalším úkolem hasičů je kontrolovat kontaminaci zasahujících i obyvatelstva, k čemuž jsou hasiči vybaveni radiometry. Po celou dobu zásahu musí hasiči dodržovat pravidla radiační ochrany (dodržovat optimální vzdálenost od zdroje a dobu pobytu). Důležité je rovněž odstínění zdroje např. cisternovou automobilovou stříkačkou.

Jednotky požární ochrany povolávají výjezdovou skupinu s rozšířenou detekcí, kterou tvoří chemická laboratoř HZS ČR. Každá jednotka HZS kraje (profesionální hasiči) je vybavena, jak uvedeno výše, zásahovými a osobními dozimetry a radiometry, což jim umožňuje měřit dávkový příkon, dávku, plošnou aktivitu (kontaminaci) nebo dobu pobytu zasahujících osob s ohledem na limitní dávku. Výjezdová skupina chemické laboratoře je vybavena navíc dalšími přístroji, např. gama spektrometry, měřiči kontaminace alfa, beta nebo přístroji pro monitorování radiační situace pojezdovým měřením. Prostřednictvím operačního a informačního centra velitel zásahu informuje Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jehož zástupci se dostaví na místo zásahu a rozhodnou o dalším postupu se zdrojem ionizujícího záření.

Zásahy na nebezpečné chemické látky Jak bylo již uvedeno v předchozím článku, mimořádné události s výskytem nebezpečných chemických látek se rozdělují ve statistické ročence na havárie s látkami ropné povahy a havárie s látkami neropnými. V tomto vydání se budeme zabývat druhým případem.

Mezi nejčastější patří havárie spojené s únikem čpavku, chlóru, nálezy skladů s nelegálně drženými nebezpečnými látkami nebo odpady, likvidace chemických látek ve varnách drog, nálezy neznámých látek, detekce hořlavých plynů a par, úniky látek do vodních děl či toků.

Ke speciálním činnostem lze zařadit např. stanovení metanolu v alkoholu, které prováděly chemické laboratoře HZS ČR ve svých stacionárních laboratořích při metanolové aféře v letech 2012 – 2013. Chemické laboratoře HZS ČR (Lázně Bohdaneč, Kamenice, Třemošná, Tišnov, Frenštát pod Radhoštěm) analyzovaly tehdy více než 3 tisíce vzorků. Navíc opěrné body s rozšířenou detekcí HZS krajů pomáhaly třídit obaly s alkoholem, které obsahovaly nadlimitní množství metanolu Ramanovým spektrometrem.

Jaké jsou hlavní úkoly jednotek požární ochrany při úniku nebezpečných chemických látek? Zásadním úkolem je záchrana osob. Je nutné uzavřít místo zásahu a vytýčit vnější a nebezpečnou zónu. Dalším důležitým úkolem je nalézt, určit a označit místo úniku, nálezu nebo výskytu nebezpečné chemické látky.

Nepodaří-li se získat informace o látce např. z vnějšího havarijního plánu, přepravní dokumentace nebo označení dopravních prostředků, objektů nebo obalů látek výstražnými symboly nebezpečnosti, je třeba rozpoznat skupenství látky a látku detekovat nebo identifikovat. Jednotky mají k dispozici databázi nebezpečných látek pro mobilní zařízení, takže musí být schopny určit nebezpečnost a účinky látky.

Zásadním úkolem je dále vyloučit iniciační zdroje a zamezit úniku a šíření nebezpečné látky, pokud je to vůbec možné, což mohou být velmi náročné, složité a nebezpečné operace. Může se jednat např. o zachycení nebo odčerpání nebezpečné látky, zatěsnění armatury nebo nádrže nebo odstranění látky dekontaminací místa, z kterého se látka odpařuje a její páry jsou toxické, a tudíž velice nebezpečné pro okolí.

Přitom se musí provádět opatření na ochranu zasahujících osob a ochranu obyvatelstva. V prvním případě to znamená zvolit optimální ochranu dýchacích cest a těla osobními ochrannými prostředky a zajistit dekontaminaci zasahujících osob, kterými nemusí být jen hasiči, ale rovněž příslušníci Policie ČR, zdravotničtí záchranáři nebo zástupci dalších složek IZS. Dále to je dodržování režimových opatření stanovených velitelem zásahu a stanovení a dodržování ochranných zón.

Ve druhém případě si tato opatření můžeme představit jako podání informací obyvatelům nevycházet ven ze svého obydlí, nebo naopak zajištění evakuace, jsou-li k tomu vhodné podmínky. Skrápění vodní clonou pomáhá strhávat páry nebezpečné látky z ovzduší na zem a neutralizovat je, což zamezuje šíření látky do okolního ovzduší, kde by mohlo ohrozit obyvatelstvo.

V případě, že jednotka není schopna látku detekovat, měla by být schopna odebrat vzorek pro možnost detekce nebo identifikace jednotkou vyššího typu (opěrná jednotka), která je vybavena účinnější detekční technikou nebo pro analýzu v chemické laboratoři HZS ČR.

Spolupráce se složkami IZS a orgány státní správy

Kromě základních složek IZS spolupracuje HZS ČR v případě radiačních nehod se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost. Rovněž je tomu tak v případě nálezů nádob s podezřením na bojové chemické látky, které má tento úřad také v gesci. K podobným nálezům dochází zřídka, ale objevují se. Jedná-li se o nebezpečné chemické látky, které mají charakter průmyslových škodlivin, spolupracuje velitel zásahu podle povahy události s orgány životního prostředí a vodoprávními orgány.

Nezmínili jsme se o mimořádných událostech s výskytem rizikových nebo vysoce rizikových biologických agens (B-agens), kdy příslušné zodpovědné orgány si vyžádají pomoc HZS ČR.

Pokud jde o patogeny humánní povahy, spolupracujeme s orgány ochrany veřejného zdraví. V minulosti šlo např. o podezření na import eboly ze západní Afriky. V případě animálních patogenních agens je veřejnosti nejvíce známa chřipka ptáků, kde hasiči spolupracují s orgány veterinární správy. V uvedených případech je příslušník HZS ČR velitelem zásahu; řídí zásah organizačně a koordinuje součinnost složek IZS v místě zásahu.

Odborným garantem zásahu jsou orgány ochrany veřejného zdraví, resp. orgány veterinární správy a velitel zásahu akceptuje jejich pokyny.

Zvláštním případem mimořádných událostí, ke kterým se přistupuje à priori jako k událostem na B-agens, jsou výhružné provokace obálkami s podezřením na nebezpečný obsah, nejčastěji bílý prášek. V takových případech hasiči obálku zajistí převedením do trojobalu tak, aby obsah nebyl nebezpečný pro své okolí. Okolí místa zásahu dekontaminují a obal převezou do Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany k analýze.

Autoři:

Ing. Jiří Matějka, Ministerstvo vnitra – generální ředitelství HZS ČR,
Ing. Petra Najmanová, HZS hl. m. Prahy

Zdroj: Odpadové fórum 6/2018

Evropská rada přijala v květnu 2018 revizi čtyř směrnic v oblasti odpadového hospodářství. Revize směrnice o odpadech a směrnice o skládkách odpadů nastoluje nové cíle a požadavky v oblasti tříděného sběru, recyklace a omezení ukládání komunálního odpadu na skládky.

Evropská rada přijala 22. května legislativní návrhy z takzvaného balíčku oběhového hospodářství, které předtím schválil Evropský parlament. Tím byl dokončen legislativní proces návrhů v oblasti odpadového hospodářství, se kterými přišla v prosinci roku 2015 Evropská komise. Nyní se již jen čeká na jejich oficiální vydání v Úředním věstníku EU.

Rozsáhlý soubor legislativy zahrnuje čtyři směrnice, které upravují odpadové hospodářství od komunálního odpadu přes obaly až po autovraky nebo odpadní elektronické přístroje. Na směrnice má do roku 2019 navázat také řada prováděcích předpisů Komise.

Dále se zaměřím na problematiku komunálního odpadu, kde přináší balíček podstatné změny a formuluje řadu konkrétních cílů a požadavků. Podstatné změny začínají již sjednocením definice komunálního odpadu ve směrnici o odpadech.

Členské státy dnes v praxi používají různé definice a v důsledku toho jsou statistiky nakládání s komunálním odpadem v různých zemích v podstatě neporovnatelné, respektive jejich srovnání je zavádějící.

Nová definice je indiferentní k tomu, zda s odpadem nakládají veřejné nebo soukromé subjekty. Do komunálního odpadu by měl být nově zařazen i tzv. živnostenský odpad, a měly by tak skončit spory mezi Českým statistickým úřadem a Ministerstvem životního prostředí. Česká republika se snad konečně dočká jednotné statistiky nakládání s komunálním odpadem.

Základní doktrínou revidované směrnice o odpadech je tříděný sběr. Směrnice požaduje, aby členské státy zavedly tříděný sběr přinejmenším pro papír, kov, plast a sklo. Do 31. prosince 2023 mají členské státy zajistit, aby byl biologický odpad buď tříděn a recyklován u zdroje, nebo podléhal tříděnému sběru a nebyl směšován s ostatními druhy odpadů.

Biologickým odpadem se ve směrnici o odpadech rozumí biologicky rozložitelné odpady ze zahrad a parků, potravinářské a kuchyňské odpady z domácností, kanceláří, restaurací, velkoobchodu, jídelen, stravovacích a maloobchodních zařízení a srovnatelný odpad ze zařízení potravinářského průmyslu.

Od 1. ledna 2025 bude třeba zavést tříděný sběr také pro textil a nebezpečný odpad pocházející z domácností, aby se zajistilo, že je zpracován v souladu s požadavky směrnice a nekontaminuje jiné toky komunálního odpadu.

Ambice zvyšování podílu recyklovaného komunálního odpadu byla oproti návrhu Komise nakonec v legislativním procesu snížena, směrnice o odpadech však podstatně zpřísňuje stanovení hmotnosti recyklovaného komunálního odpadu.

Ta je měřena až v okamžiku, kdy odpad skutečně vstupuje do recyklace po odstranění nežádoucích příměsí. Případně může být měřena na výstupu z třídění, pokud je tento výstup následně recyklován a hmotnost materiálů nebo látek, které jsou odstraněny dalšími postupy předcházejícími recyklaci a nejsou následně recyklovány, není zahrnuta do hmotnosti odpadu vykazovaného jako recyklovaný.

Množství biologicky rozložitelného komunálního odpadu, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, bude možné započítat jako recyklovaný odpad, pokud při takovémto zpracování vzniká kompost, digestát či jiný výstup, který obsahuje srovnatelné množství recyklovaného obsahu ve vztahu ke vstupu a který se použije jako recyklovaný výrobek, materiál nebo látka.

Pokud bude tento výstup aplikován na půdu, budou jej členské státy moci započítat jako recyklovaný odpad pouze tehdy, pokud bude mít jeho použití přínos v oblasti zemědělství nebo povede k ekologickému zlepšení.

Od 1. ledna 2027 navíc budou členské státy moci započítat komunální biologický odpad, který vstupuje do aerobního nebo anaerobního zpracování, jako recyklovaný odpad pouze v případě, že byl sebrán odděleně nebo vytříděn u zdroje.

Zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu směsného komunálního odpadu budou od roku 2027 schopna vykázat jako v podstatě jediný výstup pro recyklaci vytříděné kovy. Stejnou možnost budou mít ovšem nově i zařízení na energetické využití odpadu. Členské státy budou moci započítat recyklaci kovů vytříděných po spálení komunálního odpadu, pokud tyto kovy splní stanovená kvalitativní kritéria.

Z pohledu plnění cílů recyklace komunálního odpadu tedy nebude nevládními organizacemi doposud silně preferovaná mechanicko-biologická úprava směsného komunálního odpadu přinášet oproti jeho přímému energetickému využití žádnou výhodu.

V rámci revize směrnice o skládkách odpadů byly zachovány cíle v oblasti omezování skládkování biologicky rozložitelných odpadů, které bohužel Česká republika dlouhodobě neplní, a zavedeny nové požadavky na omezení skládkování. Na skládky bude například nově zakázáno ukládat odpad, který byl sbírán odděleně pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci, s výjimkou odpadu vzniklého z následného zpracování odděleně sebraného odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí.

Požadavek, aby členské státy snížily množství skládkovaného komunálního odpadu na 10 % (hmotnostních) celkového množství vzniklého komunálního odpadu, byl v revizi směrnice o skládkách odpadů nakonec odložen na rok 2035. Současně však byla podstatně zpřesněna pravidla, jak bude jeho plnění vyhodnocováno.

Do hmotnosti komunálního odpadu, který bude vykazován jako uložený na skládku, bude například zahrnuta hmotnost odpadu vzniklého při jeho mechanicko biologické úpravě.

Pokud bude Česká republika chtít cíl omezení skládkování splnit, bude muset zamezit vzniku takzvaných jednoduchých třídicích zařízení a podporovat přímé energetické využití zbytkového komunálního odpadu, případně kvalitní zařízení pro mechanicko-biologickou úpravu odpadů s nízkým podílem výstupu ukládaného na skládku.

Členské státy by podle směrnice o skládkách odpadů měly přijmout opatření nezbytná k zajištění toho, aby od roku 2030 nebyl přijímán na skládku žádný odpad vhodný k recyklaci nebo jinému využití, zejména komunální odpad, s výjimkou odpadu, u něhož skládkování vede k nejlepšímu výsledku z hlediska životního prostředí.

Skládková lobby se sice snaží obracet pozornost veřejnosti k dříve zmíněnému cíli omezení skládkování platnému k roku 2035, ovšem v kontextu zákazuskládkování směsného komunálního odpadu a recyklovatelných a využitelných odpadů, který je v ČR obsažen v § 21 odst. 7 platného zákona o odpadech, je relevantní právě výše uvedený požadavek k roku 2030.

Kromě zákazu energetického využití odpadu z tříděného sběru určeného pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci směrnice žádné omezení energetického využití odpadu neobsahují. Jeho budoucí rozsah bude dán na jedné straně cíli v oblasti recyklace odpadu a na druhé straně omezením skládkování.

Je ovšem třeba upozornit, že oba cíle jsou stanoveny relativně k celkovému množství komunálního odpadu. Ukazuje se, že oddělený sběr bioodpadu vede v praxi k nárůstu celkového množství komunálního odpadu, protože se do statistiky dostává část odpadu, který dříve nebyl nijak evidován.

Množství komunálního odpadu má také tendenci růst s růstem ekonomiky. Navíc došlo k významným úpravám samotné definice komunálního odpadu a do cíle recyklace se budou započítávat také kovy vytříděné po spalování odpadu. To vše je třeba v úvahách o potřebné budoucí kapacitě pro energetické využití odpadu zohlednit.

Téma předcházení vzniku odpadu bylo v rámci balíčku značně upozaděno. Členské státy budou mít sice povinnost monitorovat a vyhodnocovat implementaci opatření pro prevenci vzniku odpadu a pro tento účel mají využívat indikátory a cíle zejména ohledně množství odpadu, který byl vytvořen. Na druhé straně ve směrnici o odpadech nebyly v této oblasti stanoveny v podstatě žádné kvantifikované cíle a problematika byla odsunuta do poměrně vzdálené budoucnosti.

Později by měla Komise, ovšem až na sklonku svého mandátu v letech 2023 a 2024, podle směrnice tuto oblast přezkoumat a případně přijít s legislativními návrhy v oblasti prevence potravinového odpadu, závazných opatření pro prevenci odpadu nebo dokonce závazného cíle pro omezení vzniku odpadu.

Revize směrnice o odpadech a směrnice o skládkování odpadu směřují k omezení skládkování a lepšímu využití vyprodukovaného odpadu. Jde o požadavky, které by Česká republika měla plnit v první řadě kvůli vlastnímu životnímu prostředí a nikoliv proto, že nám to „nařizuje Brusel“.

Cíle evropských směrnic však nebude možné splnit bez toho, aby se poplatek za skládkování směsného komunálního odpadu přiblížil standardu ve vyspělých zemích. V souvislosti s transpozicí revize odpadové legislativy EU plánuje Ministerstvo životního prostředí předložit do konce letošního roku nový zákon o odpadech a zákon o vybraných výrobcích s ukončenou životností a o obalech.

Autor: Ing. Martin Hájek, Ph.D. (Teplárenské sdružení České republiky)

Zdroj: Odpadové fórum 6/2018

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na podporu, kterou Česká republika v letech 2011 až 2017 získala v rámci finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska. Peníze rozdělované z těchto mechanismů mají pomoci snižovat ekonomické rozdíly v Evropském hospodářském prostoru a mají také posilovat vztahy mezi zúčastněnými zeměmi. Koordinaci a finanční vztahy u těchto mechanismů má na starosti Ministerstvo financí. Česká republika v programovém období 2009 až 2014 získala v rámci této podpory více než 3,2 miliardy korun. Kontrola ukázala, že rozdělování této podpory funguje – ke konci roku 2017 se podařilo vyčerpat více než 90 % z připravených peněz. Systém spojený s rozdělováním peněz byl ale zbytečně složitý a administrativně náročný.

Peníze z finančních mechanismů Evropského hospodářského prostoru a Norska putovaly do celé řady oblastí a rozdělovaly se v rámci velkého množství 15 tematicky zaměřených programů. V praxi to znamenalo nutnost vytvářet, zpracovávat a ověřovat velké množství dokumentů nebo například nastavovat pro každý program zvlášť kontrolní mechanismy. Také samotná koordinace mezi velkým množstvím zapojených institucí a subjektů byla složitá.

Přitom více než 60 % z připravených peněz se rozdělovalo jen ve čtyřech programech. Mezi zbývajícími programy naopak byly i takové, které obsahovaly pouze jediný projekt – i takové programy je však třeba vést, spravovat, řešit odpovídající dokumentaci a plnit další povinnosti spojené s jejich administrací. Pokud by podpora nebyla takto roztříštěná a soustředila se do menšího množství programů, bylo by rozdělování podpory jednodušší a efektivnější.

NKÚ se dále zaměřil na cíle jednotlivých programů, které stanovují, čeho by se za rozdělené peníze mělo dosáhnout. Ukázalo se, že u 11 ze 14 prověřovaných programů na to nelze odpovědět – stanovené cíle byly pouze obecnými prohlášeními bez jasně měřitelných kritérií. Šlo například o cíl „spravedlivější a účinnější soudní systém“ a podobně. Co to přesně znamená a jak se pozná, že se takového cíle podařilo dosáhnout, to není jasné.

Na vzorku prověřených projektů NKÚ neodhalil větší nedostatky. Z prověřených přibližně 230 milionů korun našli kontroloři nedostatky ve výši dva a půl milionu korun.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 17/25 (pdf, 1116 kB)

Státní fond životního prostředí ČR zveřejnil informaci o aktualizaci Pravidel pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 (verze č. 17) s účinností od 12. 6. 2018.

Přehled provedených změn je uveden v úvodu dokumentu. Mezi nejpodstatnější změny patří upřesnění finančních oprav dle přílohy č. 2 k právnímu aktu za každou Zprávu o realizaci a Zprávu o udržitelnosti projektu nedodanou ve stanovené lhůtě 30 kalendářních dnů dle nastavení finančního plánu a dále aktualizace podkladů k žádosti o podporu a podkladů pro vydání právního aktu / změnového právního aktu.

Aktuální verze je dostupná na stránkách www.opzp.cz.

Ač se to třeba na první pohled nezdá, nakládání s chemickými látkami a směsmi má velký přesah do všech složek životního prostředí. Přímý vliv má zejména na nakládání s odpady (zařazování nebezpečných vlastností), ale zásadně se dotýká také ochrany vod, ovzduší nebo prevence závažných havárií.

Velmi významnou oblastí při nakládání s CHLaS je také BOZP a PO. V ní se specifikuje riziko práce, definují ochranné pomůcky, stanovují bezpečné procesy při pracovní činnosti a manipulaci s těmito materiály a v neposlední řadě také reakce na případné havarijní situace, které mohou při nakládání s CHLaS nastat.

Na to, jak zásadně ovlivňují CHLaS chod průmyslových podniků a co by zaměstnanci zodpovědní za ekologii a BOZP v podniku měli hlídat, jsme se zeptali řečníků panelu Nakládání s chemickými látkami a směsmi – povinnosti × přestupky chystaného na 3. ročník konference Povinnosti v podnikové ekologii, který se bude konat 20. listopadu v Praze.

Jaké předpisy jsou pro podnikové ekology stěžejní?

Ing. Hana Krejsová: Z pohledu chemické legislativy je to REACH (nařízení ES 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek) a CLP (nařízení ES 1272/2008 o klasifikaci, balení a označování chemických látek a směsí.

Kdy je u CHLaS povinný bezpečnostní list? Kdo a v jakém jazyce ho musí dodat?

Ing. Hana Krejsová: Bezpečnostní list je povinný ke všem látkám a směsím, které jsou klasifikovány jako nebezpečné, nebo mají nebezpečné vlastnosti, které klasifikaci nepodléhají PBT (perzistentní, bioakumulující a toxické) nebo vPvB (vysoce perzistentní a vysoce bioakumulující) nebo jsou z jiných důvodů látkami SVHC (látky vzbuzující velmi vážné obavy). Dále se BL vytavuje na směsi, které nejsou jako celek nebezpečné, ale obsahují nebezpečné složky nad povolené limity.

Bezpečnostní list poskytuje odběrateli dodavatel (výrobce, dovozce, následný uživatel nebo distributor)
BL se poskytuje v jazyku země, kde je látka nebo směs uváděna na trh.

Kdy jsou zapotřebí rozšířené BL resp. expoziční scénáře a na koho se tato povinnost vztahuje?

Ing. Hana Krejsová: Rozšířený bezpečnostní list, na čistou látku vydává registrant pro klasifikovanou látku, kterou registruje v množství vyšším jak 10 tun za kalendářní rok. Přílohou tohoto listu jsou expoziční scénáře na určená použití, pro něž registrant hodnotil rizika. I tento bezpečnostní list se předává v rámci dodavatelského řetězce. Následní uživatelé jsou povinni porovnat podmínky scénáře se svými provozními podmínkami ve firmě. 

Jaké jsou nejčastější potíže s používáním BL v praxi?

Ing. Jiří Nedbal: K BL na látky neposílají dodavatelé expoziční scénáře. BL mají chyby v klasifikaci a velmi obtížně se jakýkoli nedostatek v dodavatelském řetězci komunikuje. BL na směsi jsou sestavovány na výrobu směsi a nikoli na jejich používání, což způsobuje komplikace při stanovení opatření na ochranu před nebezpečnými účinky směsi - například při používání předepsaných ochranných pomůcek podle BL.

Jak si poradit, když k dané CHL/S bezpečnostní list (scénář expozice) obsahuje chyby nebo v něm některé položky chybí?

Ing. Jiří Nedbal: Dle nařízení jsou dvě cesty, prvá je komunikace se svým dodavatelem s cílem dosáhnout opravy nebo doplnění chybějících informací. V druhém případě lze informace v BL opravit nebo doplnit, ale jakmile odběratel podobný zásah provede, přebírá na sebe veškerou odpovědnost za opravený BL.

V případě, že nevyhovuje expoziční scénář, lze požádat dodavatele o zařazení konkrétních podmínek použití odběratele a přehodnocení daného scénáře.

Existuje souhrnná rada, co je nejdůležitější hlídat z pohledu bezpečnosti?

Ing. Jiří Nedbal: Oblast CHLaS je opravdu velmi rozsáhlá. Ve firmě vše začíná již nákupem těchto látek, látky jsou skladovány a používány a jsou velmi různorodé. Nejdůležitější je mít zajištěné a dostupné aktuální informace, na základě kterých je možné stanovit příslušná rizika a opatření pro jejich eliminaci. Je třeba aktivní, preventivní a praktický systém řízení provozních rizik a stanovené bezpečné procesy při pracovní činnosti a manipulaci s těmito látkami. K CHLaS je třeba přistupovat především s respektem a znalostmi, které je možné získat řádným proškolením a praxí.

Jaké bývají nejčastější chyby v bezpečnostních listech a na co si mají dát následní uživatelé pozor? 

RNDr.Oldřich Jarolím (ČIŽP): Nejčastěji identifikujeme chyby spočívající v tom, že nejsou vyplněny všechny povinné údaje v bezpečnostním listu. Obecně by bezpečnostní list měl poskytnout všechny důležité informace pro nakládání s chemickou látkou nebo směsí. Bezpečnostní listy by také měly být napsané srozumitelně a samozřejmě v českém jazyce.

Když zjistíte chybu v BL (ES) u následného uživatele, ale on se brání tím, že se u dodavatele dožadoval opravy, ale ten mu ji odmítl poskytnout nebo na výzvy vůbec nereagoval? Na čí hlavu padá zodpovědnost za správnost údajů?

RNDr. Oldřich Jarolím (ČIŽP): Za obsah bezpečnostního listu je odpovědný jeho dodavatel a po něm by inspektoři chtěli, aby bezpečnostní list dal do pořádku. Trochu problém může být s dodavateli látek nebo směsí z jiných států, ale i tyto situace se dají řešit.

Abychom se nebavili jen o BL, chystají se v tomto roce kontrolní projekty na další povinnosti následných uživatelů CHLaS? Jaké?

Mgr. Martin Marko (ČIŽP): V průběhu celého roku 2018 bude probíhat celoevropský kontrolní projekt REF-6, který je obecně zaměřen na posouzení klasifikace, značení a balení chemických směsí, zejména v souvislosti s informacemi uvedenými v bezpečnostním listu.

V hlavním modulu budou kontroly zaměřeny na klasifikaci a označování chemických směsí ve vazbě na oddíly č. 2, 3, 9, 11, 12 a 16 bezpečnostního listu (případně na další relevantní údaje, které se vztahují ke klasifikaci). V dalších volitelných modulech se inspektoři zaměří na výjimky týkající se označování chemických směsí v malých baleních a na výrobky s nevhodným tvarem nebo provedením pro označení, dále na pravidla balení a označování pracích kapslí v rozpustných obalech a v posledním modulu na klasifikaci a označování biocidních přípravků nebo ošetřených předmětů.

Více o chemických látkách, jejich návaznosti na ostatní složky ekologie a BOZP v podniku na III. ročníku konference Povinnosti v podnikové ekologii.

Kristýna Lanová
ENVIprofi.cz

Polovina veškerých zdrojů, které jsou na světě spotřebovány, jsou využívány jako stavební materiál. A budovy spotřebovávají asi 40 % celkové produkce energie. To už jsou velká čísla. Cirkulární ekonomika proto přináší způsob, jak budovy od teď navrhovat takovým způsobem, aby byly co nejméně energeticky i materiálově náročné. Při zvyšujícímu se tlaku na zdroje totiž musíme hledat cesty, které jsou udržitelnější alternativou dnešní produkce. Příklad praxe přináší budova CIRCL v Amsterdamu, za jejímž vznikem stojí nizozemská banka ABN AMBRO, která se zavázala k podpoře takových projektů, které podporují aplikaci cirkulární ekonomiky v praxi a ukazují, že je to skutečně směr, kterým se vydává celá společnost včetně finančního sektoru. Více ZDE

Zdroj: Zajimej.se

Ministr průmyslu a obchodu Tomáš Hüner předal v sídle Senátu ve Valdštejnském paláci ceny a diplomy vítězům druhého ročníku celostátní soutěže Přeměna odpadů na zdroje. Soutěž, kterou pořádá Ministerstvo průmyslu a obchodu, byla letos rozšířena na sedm kategoriích a zapojilo se do ní 171 účastníků. To je o čtyři desítky více než v loňském roce. V rámci slavnostního vyhlášení vítězů byl rovněž představen Katalog vítězných projektů, který mapuje ty nejlepší nápady účastníků této ekologické soutěže.

„Chceme motivovat odbornou i laickou veřejnost ke kreativnímu přístupu k využívání odpadů, materiálů a výrobků, které ukončily svoji životnost. Jsem velmi rád, že se nám podařilo oslovit tolik podnikatelů, starostů, učitelů a především mladých lidí, kteří svými projekty a díly dokázali, že synergie techniky, kreativity a citu pro přírodu kolem nás přináší užitek, krásu a radost,“ uvedl ministr Tomáš Hüner. „Ověřit si pravdivost mých slov můžete v Katalogu soutěže, který nabízí spoustu vynikajících nápadů. Mé poděkování patří také podnikům a institucím, které pochopily význam soutěže a podpořily ji, protože vědí, že je to investice do budoucnosti naší země,“ dodal ministr Hüner.

Cílem soutěže je osvěta směrem k široké veřejnosti o účinném a udržitelném využívání surovinových zdrojů a o potřebě zapojit do procesu přechodu k oběhovému hospodářství všechny věkové kategorie občanů a nejrůznější profese, organizace a instituce.

 „Všichni účastníci jsou pro nás inspirací i zdrojem informací, co vše naše firmy, podnikatelé, obce a města, univerzity a školy v oblasti zdravého ekologického myšlení dokážou a čím se naše země může pochlubit. O naší soutěži se již v okolních státech ví a projevily o ni zájem firmy a školy ze Slovenska, Itálie, Holandska, Maďarska a Rumunska,“ uvedl náměstek pro řízení sekce průmyslu, podnikání a stavebnictví Eduard Muřický. „Věřím, že budete i nadále prosazovat myšlenky udržitelného využívání zdrojů a řídit se mottem této soutěže, které zní Dejme novou šanci druhotným surovinám,“ dodal náměstek Muřický.

Soutěž byla letos rozšířena na sedm kategoriích, zaměřených na výrobní podniky a stavební společnosti, obce a města, základní, střední a vysoké školy. Projekty v jednotlivých kategoriích hodnotila porota složená z odborníků z řad zástupců Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí, Ministerstva školství, Ministerstva práce a sociálních věcí, vysokých škol, průmyslových a odborných asociací, organizací a svazů.
 

Diplomy a hodnotné ceny v celkové výši přibližně 700 tisíc korun získali:

Kategorie 1 - Podnikatelské subjekty výrobní- Nejlepší výrobek z druhotné suroviny nebo s obsahem druhotné suroviny

Kategorie 2 - Podnikatelské subjekty ve stavebnictví - Nejlepší projekt s využitím druhotných surovin ve stavebnictví

Kategorii 3 – Veřejná správa - Nejlepší projekt s využitím druhotných surovin v rámci veřejné zakázky

Kategorie 4 – Vysoké školy - Nejlepší projekt s využitím druhotných surovin studentů VŠ

Kategorie 5 – Střední školy - Nejlepší projekt s využitím druhotných surovin studentů SŠ

Kategorie 6 – Základní školy - Nejlepší výtvarné dílo s využitím druhotných surovin žáků ZŠ

Kategorie 7 – videoprojekty žáků ZŠ (6 - 15 let) - Nejlepší video – přeměna odpadu na nový výrobek

Kategorie 7 – videoprojekty studentů SŠ (15 – 18 let) - Nejlepší video – přeměna odpadu na nový výrobek

Od 15. června je možné podávat žádosti o podporu projektů, které pomohou pečovat o naši přírodu a krajinu, usnadňovat návštěvníkům její poznávání či zlepšovat vodní režim. Ministerstvo životního prostředí totiž vyhlašuje prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR [1] čtyři nové výzvy z Operačního programu Životní prostředí [2].

Výzvy jsou otevřeny pro všechny čtyři specifické cíle prioritní osy 4, která je zaměřena na ochranu přírody a krajiny. Pro žadatele je připraveno celkem 780 milionů korun.

Na výzvy se vztahuje nově platná 17. verze Pravidel pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP, v níž došlo ke zjednodušení předkládaných povinných příloh.

Na specifický cíl 4.1 je zaměřena výzva č. 106 – zde očekáváme především projekty, které cílí na zajišťování péče o národní kategorie zvláště chráněných území a území soustavy Natura 2000, včetně budování návštěvnické infrastruktury. Specifický cíl 4.2 a výzva č. 107 jsou zaměřeny na péči o cenná stanoviště a vzácné druhy, likvidaci invazních druhů rostlin a živočichů nebo nápravu a prevenci škod způsobených zvláště chráněnými druhy živočichů.

Výzva č. 108 cílí na zlepšování funkčnosti krajinných struktur a vodního režimu krajiny. Hradit lze vytváření prvků ÚSES, výsadbu a péči o dřeviny v krajině, revitalizace vodních toků a niv, vytváření a obnovu tůní, mokřadů a malých vodních nádrží, budování rybích přechodů nebo aktivity na zlepšování stavu lesů.

Poslední z vyhlášených výzev, výzva č. 109, směřuje podporu na zlepšení kvality prostředí v sídlech. Výzvy jsou průběžné a příjem žádostí do všech výzev trvá shodně od 15. června 2018 do 15. listopadu 2018.

Plánované záměry doporučujeme konzultovat na regionálních pracovištích AOPK ČR. Kontakty jsou zveřejněny na stránkách https://www.dotace.nature.cz/opzp-kontakty.html. Pro své dotazy mohou žadatelé též využít emailovou schránku dotazy-PO4@nature.cz.

Dokumenty ke stažení

• 106. výzva

• 107. výzva

• 108. výzva

• 109. výzva

Poznámky

[1] Agentura ochrany přírody a krajiny ČR je zprostředkujícím subjektem pro PO 4, odpovídajícím za příjem a hodnocení žádostí. Projekty doporučené k podpoře jsou pak dále administrovány Státním fondem životního prostředí ČR.

[2] Výzvy jsou umístěny na stránkách Operačního programu Životní prostředí

Novela zákona o vodách vychází ve Sbírce zákonů ČR pod číslem 113/2018 Sb. Mezi hlavní změny patří novelizace správy poplatků, implementace Rámcové směrnice o vodách, odpadních vod a další. Novela bude platná od prvního ledna 2019. Více o novele ZDE

Sdružení oboru vodovodu a kanalizací ČR, z.s., dlouhodobě upozorňuje na vysoké daňové zatížení vodného a stočného současnou 15% sazbou DPH a velice vítá uvažovaný návrh na snížení této sazby. Jedna ze základních životních potřeb – voda – by neměla být neúměrně „zatěžována“ vysokou sazbou DPH, která v konečném důsledku má přímý dopad na cenu této služby pro konečného spotřebitele.

Pokud se podíváme do historie sazby DPH v České republice, tak do roku 2007 činila 5 %, v letech 2008–2009 činila 9 %, v letech 2010–2011 10 %, v roce 2012 14 %, a konečně od roku 2013 je její výše stanovena na 15 %. Stát tak v minulosti během šesti let sazbu DPH ztrojnásobil. Při pohledu do zahraničí lze konstatovat, že velká většina států má sazbu DPH v úrovni do 10 %.

V této souvislosti je třeba připomenout, že dle benchmarkingu MZE ČR stále existuje mnoho, převážně středních a malých vodárenských společností, které potřebují finanční prostředky na obnovu majetku s cílem, aby se celý obor stal samofinancovatelným. Jakékoliv snížení sazby DPH otevírá tedy možnost, jak získat větší objem zdrojů na obnovu majetku, bez dopadu na konečného spotřebitele, při zachování současných cen vodného a stočného, tak u těch, které zodpovědně hospodaří ke snížení vodného a stočného.

Do budoucna SOVAK doporučuje zvážit i možnost snížení sazby DPH vodného a stočného na původní hodnotu 5 %.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Zdroj: SOVAK ČR

Evropská komise zahájila veřejnou konzultaci pro účely kontroly účelnosti směrnic EU o kvalitě vnějšího ovzduší a a dále veřejnou konzultaci týkající se hodnocení nařízení o ozonové vrstvě.

Veřejná konzultace pro účely kontroly účelnosti směrnic EU o kvalitě vnějšího ovzduší

Cíl konzultace: Tato veřejná konzultace tvoří součást kontroly účelnosti směrnic EU o kvalitě vnějšího ovzduší (2008/50/ES, 2004/107/ES), kterou provádí Evropská komise. Tyto směrnice stanoví kritéria pro sledování a posuzování kvality ovzduší, povinné informování veřejnosti, normy kvality ovzduší a opatření, pokud tyto normy nejsou splněny. Cílem této konzultace je získat názory na to, zda směrnice uvedené úkoly plní relevantním, účelným, účinným a soudržným způsobem a zda právní předpisy EU přinášejí jasnou přidanou hodnotu.

Cílem této konzultace je shromáždit názory zúčastněných stran na:

• úroveň informovanosti o problémech kvality ovzduší obecně a úroveň obeznámenosti s ustanoveními směrnice EU o kvalitě vnějšího ovzduší konkrétně

• to, zda a jak směrnice EU o kvalitě vnějšího ovzduší přispěly ke zlepšení kvality ovzduší v Evropě to, zda jsou ustanovení směrnice EU o kvalitě vnějšího ovzduší i nadále relevantní, účinné, efektivní a soudržné s ostatními politikami EU a členských států, jakož i to, co je přidanou hodnotu EU.

Další informace ZDE

Veřejná konzultace týkající se hodnocení nařízení o ozonové vrstvě

Cíle této konzultace jsou:

• zajistit, aby všechny dotčené nebo zainteresované strany měly možnost se konzultace zúčastnit

• dát zúčastněným stranám prostor k vyjádření jejich názoru na provádění nařízení o ozonové vrstvě

• shromáždit údaje a názory, na jejichž základě budeme moct určit, zda a proč různá opatření obsažená v nařízení vedla či nevedla k očekávaným výsledkům

• získat od dotčených zúčastněných stran informace o tom, jak zajistily plnění požadavků nařízení, jak tuto zkušenost hodnotí a zejména, jaké náklady a přínosy jim z toho plynuly doplnit shromážděné údaje o informace o alternativních látkách používaných v průmyslu v rámci výjimky (tj. použití jako technologické činidlo, kritické použití nebo laboratorní použití).

• Další informace ZDE

Členské státy budou povinny zvýšit opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu a splnit přitom závazné cíle. Do 1. ledna 2025 budou muset členské státy zavést tříděný sběr textilu a nebezpečného odpadu domácností. Do 31. prosince 2023 bude biologický odpad buď tříděn odděleně nebo recyklován u zdroje (např. formou domácího kompostování). Balíček také obsahuje cíl pro snížení skládkování a stanoví minimální požadavky na všechny systémy rozšířené odpovědnosti výrobce. Právní předpisy vstoupí v platnost 20. dnem po vyhlášení v Úředním věstníku. Další informace ZDE

Dokumenty ke stažení:

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/849 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností, 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech a 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech

• Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/852 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech