Vláda znovu posílá do Sněmovny novelu zákona o vodách, která přináší změny například v kontrolách vypouštění odpadních vod do kanalizací. Novela mimo jiné přenáší poplatkovou agendu spojenou s poplatky za vypouštění odpadních vod z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí, který bude při jejich předpisu a kontrole postupovat podle daňového řádu. Zpřesňuje definice odpadních vod a vyjasňuje způsob jejich likvidace.

Ministerstvo životního prostředí dnes předložilo na vládě návrh zákona, který byl již vládou projednán a schválen usnesením ze dne 5. října 2016. Následně byl návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně dne 5. října 2016 (sněmovní tisk č. 930). Návrh novely vodního zákona byl v prvním čtení projednán teprve 5. dubna 2017, kdy byl k projednání přikázán výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu a dále zemědělskému výboru.  Druhé a třetí čtení návrhu zákona se však již neuskutečnilo.

Z tohoto důvodu Ministerstvo životního prostředí předkládá vládě návrh novely vodního zákona k opětovnému k projednání, a to ve znění schváleném vládou již v říjnu 2016. Do návrhu zákona byly zapracovány pouze legislativně-technické úpravy, jejichž potřeba vyvstala zejména v důsledku změn některých právních předpisů, uskutečněných v mezidobí mezi předložením obou návrhů. Jedná se o novelu stavebního zákona vyhlášenou pod č. 225/2017 Sb., přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích.

Obsahem předkládané novely vodního zákona je změna stávajícího systému správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, upřesnění ustanovení týkajících se definice odpadních vod a jejich likvidace, náprava nedostatečné implementace čl. 4.7. Rámcové směrnice o vodách zakotvením způsobu udělování výjimek vodoprávním úřadem, změna ustanovení týkající se geologických prací spojených se zásahem do pozemku a změna ustanovení týkajících se ochrany před povodněmi a záplavových území. Předloženým návrhem dochází též k naplnění některých požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit) a k upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně.

Předkládaný návrh zákona byl již vládou ČR schválen usnesením ze dne 5. října 2016 č. 868, jeho projednávání na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR bylo v průběhu jejího 7. volebního období započato, nebylo však dokončeno (projednáván byl návrh zákona jako sněmovní tisk č. 930).  Z důvodu naléhavé potřeby maximálního urychlení dalšího průběhu jeho schvalování pro jeho implementační povahu k němu na základě výjimky udělené ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a předsedou Legislativní rady vlády nebylo opětovně prováděno opakované meziresortní připomínkové řízení. Meziresortní připomínkové řízení k vládou projednanému materiáluprobíhalo ve dnech 6.11.2015 až 7.12.1015.

Klíčové body a cíle novely:

1. Novelizace správy poplatků: Dochází k přenesení správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí České republiky (Fond) a ke změně systému administrace ze správního na daňový řád. Fond se tak stává správcem poplatku ve smyslu daňového řádu. Mimo zjednodušení systému, které plyne z aplikace daňového řádu namísto dosavadního správního řádu a z centralizace celého procesu, je pozitivem tohoto řešení také snížení administrativní zátěže ČIŽP, která je a měla by být primárně orgánem kontrolním. Vzhledem k této úpravě je navrhována i odpovídající změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky, jež stanoví, že MŽP je vůči Fondu v oblasti správy poplatků nadřízeným správcem daně.

2. Implementace Rámcové směrnice o vodách: Návrh napravuje nedostatečnou implementaci Rámcové směrnice o vodách: (čl. 4.7.) tím, že zakotvuje způsob udělování výjimek vodoprávním úřadem v případě, že realizací záměru dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru povrchové nebo podzemní vody. Návrh umožňuje dotčeným vodoprávním úřadům dvoufázově zhodnotit, zda posuzovaným záměrem nedojde ke zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru. Přijetím navržené změny by mělo dojít ke zhojení výtek Evropské komise ke způsobu implementace.

3. Odpadní vody: Jsou novelizována některá ustanovení týkajících se odpadních vod, především upřesněna definice pojmu odpadní voda a způsoby likvidace odpadních vod podle vodního zákona, včetně vyjasnění způsobu likvidace odpadních vod akumulovaných v bezodtokových jímkách jako reakce na novelu zákona o odpadech, která na základě požadavku Evropské komise zavádí zbytkovou kompetenci tohoto zákona nad nakládáním s odpadní vodou. Rozšiřuje se možnost vypouštění odpadních vod do vod podzemních i pro soubory staveb (např. část obce), v případech, kde je tento způsob z hlediska ochrany vod vhodnější než vypouštění do vod povrchových jako reakce na existující problémy s vypouštěním odpadních vod z čistíren odpadních vod v některých oblastech bez vhodného recipientu povrchových vod. Upravuje se znění vodního zákona ve vztahu k odlehčovacím komorám a z nich vypouštěných odpadních vod, které významně ovlivňují jakost povrchových vod.

4. Ekoaudit: Předloženým návrhem dochází též k naplnění některých požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit). Dochází k významnému omezení administrativy v oblasti poplatků, kdy je v návrhu novely upuštěno od povinnosti podávat poplatková hlášení u obou typů poplatků (zrušení záloh). Dále byla omezena povinnost ohlašování údajů přes elektronický systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) až na zdroje s povoleným vypouštěním větším než 6000 m3 odpadních vod za kalendářní rok, což se zásadním způsobem projeví na snížení administrativy u desítek tisíc malých zdrojů znečištění (obce pod 100 obyvatel a malé domovní ČOV).

5. Geologické práce a ochrana před povodněmi: Je navrhována úprava ustanovení týkající se geologických prací spojených se zásahem do pozemku, která dává vodoprávnímu úřadu možnost posoudit nebezpečí případného ovlivnění vodních poměrů před realizací geologických prací. Tato úprava je naplněním požadavku veřejného ochránce práv.Navržená změna ustanovení týkajících se ochrany před povodněmi a záplavových území by měla zabránit opětovnému nebo novému zastavění záplavových území a tím omezit požadavky na náhradu povodňových škod, uplatňované majiteli nemovitostí umístěných v záplavovém území vůči státu.

6. Sankční ustanovení: Dochází k upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně. Byla upravena některá sankční a legislativně technická ustanovení, která se z hlediska praktického výkladu a kontroly dodržování ustanovení vodního zákona ukázala jako problematická či nepřiměřená.

Dokument ke stažení:

ma_KORNASGGU4L7.doc

pz_KORNASGGU4L7.doc

zd_KORNASGGU4L7.docx

Ministerstvo životního prostředí poslalo do připomínkového řízení Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008. Základním cílem návrhu zákona je adaptace ustanovení Nařízení do českého právního řádu. Konkrétně jsou změny promítnuty do zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích.

Co se týče zákona o odpadech, tak jsou v novém § 37x zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, pouze upraveny podrobnosti plnění některých ohlašovacích povinností. V chemickém zákoně jsou zejména doplněny nové skutkové podstaty přestupků a příslušné sankce. Rovněž jsou v zákoně doplněny kompetence a povinnosti Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva životního prostředí ohledně posuzování oznámení o záměru uvádět na trh nové výrobky s přidanou rtutí nebo používat nové výrobní procesy. Další podrobnosti ZDE

V dalším dílu našeho seriálu bychom se rádi podívali trochu do budoucnosti a přinesli jeden návrh, kterým by i pro Českou republiku byly řešitelné zvyšující se nároky na plnění cílů sběru elektroodpadu, které nám nastavila EU. S těmi je na základě evropské legislativy nutné počítat jako s těžko vyvratitelnou konstantou…

Požadavky EU na míru sběru elektroodpadu se postupně, ale neustále zvyšují. Do roku 2015 byla stanovena míra sběru v úrovni 4 kg/na obyvatele ročně. Od roku 2016 se změnila metodika a přišla povinnost zajistit sběr elektroodpadu v návaznosti na množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech. Prozatím se jedná o cíl sběru 40 %. Při přepočtu této nové metodiky na kilogramy dojdeme k závěru, že se jedná o zhruba 100% navýšení cíle sběru. Tento cíl bude od roku 2021 pro Českou Republiku zvýšen dokonce až na 65 % (opět se jedná o procenta z hmotnosti nově uvedených elektrozařízení na trh).

Jak tohoto cíle dosáhneme?

Pro náš stát z postupně zvyšovaných cílů EU vyplývá, že je nutné v České republice učinit opatření, která zvýší sběr elektroodpadu, jež bude následně předán k recyklaci. Za zmínku jistě stojí to, že výše uvedené cíle platí pro středo a východoevropské členské země EU. Západoevropské země mají náběh těchto cílů daleko dříve (65 % musí sbírat již v roce 2019) a v zásadě se jim to daří. Teoreticky by to tedy neměl být problém ani v ČR. Opak je ale pravdou. To, že se „papírově“ daří plnit aktuální cíle sběru i v ČR, je spíše způsobeno „kreativní prací“ některých kolektivních systémů při vykazování hmotnosti nových elektrozařízení uvedených na trh (což jim následně snižuje sběrové povinnosti), než skutečným navyšováním sběru elektroodpadu. Nicméně, na vině nízkých (skutečných) sběrech elektroodpadu není nižší „ekologické“ smýšlení českého obyvatelstva, jak se nám často podsouvá. Problém je primárně ve špatném legislativním nastavení sběru elektroodpadu v České republice.

Celý evropský systém sběru elektroodpadu vznikl historicky tak, že obce a odpadové firmy už odpradávna sbíraly elektroodpad s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou, tj. ten, který obsahuje cenné suroviny jako je zlato, stříbro, měď, ale i např. železo (malé domácí spotřebiče, IT zařízení, mobily a atd.), protože tento typ elektroodpadu je tzv. samofinancovatelný (tj. výnos z recyklovaných surovin zaplatí jeho sběr a recyklaci). Kdežto elektroodpad s tzv. negativní ekonomickou hodnotou (tj. ten který neobsahuje žádné zajímavé suroviny a jehož sběr a recyklace je tedy ztrátová) nesbíral historicky prakticky nikdo a tento elektroodpad (s tou tzv. negativní ekonomickou hodnotou) tedy často bohužel končil v lesích, škarpách, na černých skládkách atd., protože prostě nebyl nikdo ochoten jeho sběr a recyklaci zaplatit. Jedná se např. o televize, ledničky, ale zejména o zářivky, jejichž náklady na sběr a recyklaci jsou enormní, a to zejména kvůli obsahu rtuti, kterou zářivky potřebují pro správné fungování.

Primárně kvůli existenci elektroodpadu s negativní hodnotou byli výrobci elektrozařízení (potažmo jejich kolektivní systémy) pověřeni tím, aby elektroodpad sbírali a recyklovali. V zemích západní Evropy jsou tedy v zásadě rozděleny úlohy ve sběru elektroodpadu tak, že obce a odpadové firmy sbírají elektroodpad s pozitivní hodnotou a výrobci elektrozařízení (kolektivní systémy) sbírají elektroodpad s negativní hodnotou. S trochou nadsázky by se dalo říci, že v ČR je to přesně naopak. Část výrobců (kolektivních systémů) se převážně zaměřuje na sběr elektroodpadu s pozitivní hodnotou, zatímco velká část elektroodpadu s negativní hodnotou opět zůstává ležet někde „v křoví“. Jak už bylo řečeno, na vině je zejména nedokonalá legislativa v České republice. V západní Evropě mají výrobci (kolektivní systémy) legislativou jasně nastavené, jaký typ elektroodpadu a v jaké výši mají sbírat (samozřejmě mají nastavené vysoké cíle sběru elektroodpadu s negativní hodnotou a elektroodpad s pozitivní hodnotou mohou sbírat pouze tehdy, pokud nějaký zbyde). V ČR je ponecháno čistě na úvaze výrobců (kolektivních systémů), jaký elektroodpad a v jaké výši mají sbírat. Výsledkem je to, že výrobci (respektive jejich kolektivní systémy), se často chovají tržně a sbírají ten elektroodpad, na kterém se dá vydělat, tj. ten s pozitivní ekonomickou hodnotou (malé domácí spotřebiče, IT zařízení, mobily). Celý systém sběru elektroodpadu je tedy ve srovnání se západní Evropou postavený „na hlavu“ a v podstatě nefunguje, nebo alespoň ne tak, jak bylo původně zamýšleno.

Výsledkem je potom naprosto paradoxní situace, kdy si někteří výrobci (kolektivní systémy) dokonce v ČR postavili továrny na zpracování elektroodpadu s pozitivní ekonomickou hodnotou. Ten poté sváží do ČR v ohromných množstvích z Polska, Slovenska a Německa ke zpracování, kdežto český elektroodpad s negativní ekonomickou hodnotou se kupí na sběrných místech obcí, protože o něj nemá nikdo zájem.

Ale nemůžeme všechny kolektivní systémy házet do jednoho pytle. Jsou samozřejmě i společensky odpovědné a etické kolektivní systémy, které se zaměřují na sběr elektroodpadu s negativní hodnotou (např. zářivek) a elektroodpad s pozitivní hodnotou nechávají obcím a odpadovým firmám.

Přitom řešení tohoto problému je vcelku jednoduché. Výrobcům (kolektivním systémům) by měly být nastaveny jasné cíle sběru elektroodpadu s negativní hodnotou a mělo by jim být zakázáno vlastnit zpracovatelské zařízení na elektroodpad (stejně jako je to zakázáno ve Francii nebo na Slovensku). Tím by byli výrobci (kolektivní systémy) donuceni přednostně sbírat elektroodpad s negativní hodnotou, protože to je jejich primárně role.

Elektroodpad s pozitivní hodnotou mohou sbírat obce a odpadové firmy, stejně jako je tomu v řadě zemí západní Evropy. Prosazení zákazu vlastnictví zpracovatelských zařízení elektroodpadu pro kolektivní systémy je dalším důležitým prvkem, který by výrazně pomohl zlepšit fungování celého systému sběru a recyklace elektroodpadu. Odpadlo by masivní svážení elektroodpadu z okolních zemích a kolektivní systémy by se více soustředily na sběr elektroodpadu v České republice. Vždyť co je České republice platné, že se sem za obrovských dopravních nákladů přiveze k recyklaci starý fén z Varšavy, když nám tu v lese u Jihlavy hnije stará televize. Kolektivní systémy jsou soukromé firmy, a pokud se jim nevymezí jasné cíle a mantinely, tak řada z nich bude samozřejmě vždy preferovat vlastní ekonomické zájmy nad společenskou odpovědností.

Více subjektů sbírá = lepší plnění cílů

Sběr elektroodpadu by tedy měl umožněn více subjektům, tak jak je tomu v západní Evropě. Oba typy sběrů elektroodpadu, tj. sběry výrobců (kolektivních systémů) na straně jedné, a obcí a odpadových firem na straně druhé, se poté sčítají pro plnění národního cíle sběru elektroodpadu. Samozřejmě, že reportování sběru elektroodpadu může být pro obce administrativně náročné. Nicméně EU pro ně vymyslela jednoduché a nebyrokratické řešení reportingu sběru elektroodpadu.

Jedná se o tzv. substantiated estimates (podložené odhady) sběru elektroodpadu. Je to v podstatě vyčíslení množství elektroodpadu, které je vytříděno a zpracováno mimo sběrný systém provozovaný výrobci (kolektivními systémy). Tato metoda spočívá v tom, že se např. každé tři roky provede studie sběru elektroodpadu na reprezentativním vzorku obcí a výsledek se potom extrapoluje na celou zemi. Výhoda tohoto způsobu vykazování je jasná - nevyžaduje další navyšování administrativních nákladů obcí. Toto řešení vyžaduje pouze financování studie ke zjištění podílu elektrozařízení v odpadních tocích mimo kolektivní systémy. Nezbytností pro jeho zavedení je také porozumění tokům odpadů v dané zemi, statistické ověření zastoupení jejich jednotlivých typů apod.

Substantiated estimates a zkušenosti ze zahraničí

Tento chytrý a ekonomický způsob plnění povinností pro zpětný odběr elektrozařízení využívá například Velká Británie. Například v letech 2014 a 2015 takto využila na splnění své povinnosti vůči EU cca 300 tisíc tun elektroodpadu – velkých spotřebičů, na jejichž sběr nemusely být vynaloženy žádné náklady, neboť sběr a zpracování bylo zajištěno z ceny druhotných surovin, které elektrospotřebiče obsahují. Studií bylo zjištěno, že 11 % hmotnosti lehkého železného šrotu ze šrédrovacích (drtících) zařízení pochází právě ze zpracování velkých elektrospotřebičů (pračky, myčky, sporáky, atd.).  Tyto sběry byly právě pomocí těchto „substantiated estimates“ započteny do národních cílů sběru elektroodpadu Velké Británie.

Substantiated estimates a příležitost pro Českou republiku

Reportování sběru elektroodpadu pomocí „substantiated estimates“ je zajímavý nástroj, doporučený Evropskou unií, který může České republice pomoci splnit cíle sběru elektroodpadu, a to velmi a efektivní a administrativně nenáročnou formou. Uvidíme, zdali se podaří našim úřadům aplikovat v České republice tento nástroj, který by výrazně pomohl snížit nadbytečnou byrokracii.

Další díly seriálu:

• Elektroodpad s pozitivní a negativní ekonomickou hodnotou

• Zodpovědný kolektivní systém pomáhá lidem i přírodě

• Evidence elektrozařízení, uvedeného na trh

Autor: Petr Číhal, ředitel společnosti Ekolamp

V prosinci nabyl právní moci příkaz o uložení pokuty společnosti STF Plastic Recycling CZ s.r.o. ve výši 480 tisíc korun. Pokutu uložili inspektoři z oddělení odpadů Oblastního inspektorátu České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Plzni, a to za provozování zařízení ke zpracování odpadů bez povolení krajského úřadu a za přeshraniční přepravu odpadů v rozporu s evropským nařízením.

„Na základě prošetřování podnětu jsme zjistili, že společnost zřídila v areálu bývalé ŠKODY Plzeň linku na zpracování PET lahví a nápojových plechovek původem ze SRN. Tuto linku provozovala, aniž by měla oprávnění k této činnosti,“ přiblížila případ Petra Horčicová, ředitelka Oblastního inspektorátu ČIŽP v Plzni.

Dodala, že za pokutované období bylo na lince zpracováno celkem 1 800 tun odpadů, přičemž 1 400 tun výstupu z této linky bylo zpátky do SRN přepraveno bez potřebných doprovodných dokladů. Tím však byla porušena pravidla přeshraniční přepravy.

Společnost zjištění ČIŽP nijak nerozporovala a řízení o pokutě nenapadla.

Svaz průmyslu a dopravy ČR zve k účasti na veletrhu věnovaném nejnovějšímu vybavení, technologiím a službám z oblasti životního prostředí, který se bude konat příští rok v termínu 27. – 30. 11. 2018 ve francouzském Lyonu - POLUTEC 2018. Akce je NOVĚ zařazena mezi podporované veletrhy v projektu NOVUMM KET, upozorňuje Svaz. Je tedy možné využít zvýhodněné nabídky finančně podporované účasti pod záštitou CzechTrade. Jedná se o program podpory veletrhů NOVUMM KET za využití prostředků z fondů EU.

POLUTEC 2018 je klíčovou událost roku pro aktéry ze všech oblastí problematiky životního prostředí, kde se prezentují nejnovější vybavení, technologie a služby z oblasti životního prostředí, řeší zásadní problémy znečištění ve všech oblastech, pomáhá nacházet partnery k projektům, formovat business a řešit environmentální problémy dneška i budoucnosti a novinkou je podpora start-up společností, které mají exklusivní příležitost být na Polutecu přímo v sektoru inovací.

Témata akce jsou rozdělena do pěti klíčových okruhů: udržitelná města, udržitelný průmysl budoucnosti, vodní prostředí a pobřeží, nemocnice a jejich udržitelný rozvoj, agrikultura. Detailní informace, kontakty, formuláře najít ZDE.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vydalo Sdělení k termínu oficiálního spuštění elektronického systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (SEPNO).  Toto sdělení je zásadní z hlediska stanovení oficiálního termínu spuštění elektronického systému evidence přepravy nebezpečných odpadů a z hlediska činnosti povinných osob do tohoto termínu. Od 1. února 2018 bude přístup do elektronického SEPNO umožněn osobám, jichž se bude povinnost ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů prostřednictvím tohoto systému týkat, aby měly dostatečnou možnost důkladně se seznámit s jeho fungováním. Oficiální provoz pak bude zahájen dne 2. května 2018. Avizujeme, že problematikou SEPNO se věnuje lednové číslo časopisu Odpadové fórum. Objednat si můžete časopis ZDE.

SDĚLENÍ odboru odpadů Ministerstva životního prostředí k termínu oficiálního spuštění elektronického systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (SEPNO):

Povinnost ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů prostřednictvím elektronického systému evidence přepravy nebezpečných odpadů (dále „elektronický systém“ nebo „SEPNO“) byla do zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech vložena novelizačním zákonem č. 223/2015 Sb. s účinností od 1. ledna 2016. Zákon č. 223/2015 Sb. obsahoval v čl. II bodě 7 přechodné ustanovení, které umožňovalo v průběhu roku 2016 neohlašovat přepravu nebezpečných odpadů prostřednictvím elektronického systému, v případě vedení evidence přepravy nebezpečných odpadů podle předchozího znění zákona o odpadech. Přechodné ustanovení mělo umožňovat povinným osobám seznámit se s fungováním systému a postupně se připravit na jeho plné využívání. Protože elektronický systém nebyl do této doby připraven, nebylo možné tohoto přechodného ustanovení ze strany povinných osob využít.


S ohledem na výše uvedené umožní Ministerstvo životního prostředí od 1. února 2018 přístup do elektronického systému evidence přepravy nebezpečných odpadu osobám, jichž se bude povinnost ohlašovat přepravu nebezpečných odpadů prostřednictvím tohoto systému týkat, aby měly dostatečnou možnost důkladně se seznámit s jeho fungováním. Oficiální provoz pak bude zahájen dne 2. května 2018.

Do 1. května 2018 nebudou jakákoliv ohlášení provedená v rámci SEPNO považována za ohlášení přepravy nebezpečných odpadů ve smyslu zákona o odpadech. Povinné osoby postupují do 1. května 2018 v souladu s předchozími stanovisky odboru odpadů vydanými k této problematice.
V případě přepravy nebezpečných odpadů vyplní odesílatel nebezpečného odpadu ohlašovací list vrozsahu podle přílohy č. 26 vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů. Jeden potvrzený ohlašovací list si ponechá jako doklad o předání nebezpečného odpadu a druhý ohlašovací list přiloží k zásilce nebezpečného odpadu a po dokončení přepravy si tento ohlašovací list ponechá příjemce nebezpečného odpadu. Každá zásilka nebezpečného odpadu bude vybavena listinnou verzí ohlašovacího listu. Odesílatel u sebe uchovává ohlašovací listy odeslaných zásilek nebezpečného odpadu. Příjemce u sebe uchovává ohlašovací listy převzatých zásilek nebezpečného odpadu.


Po oficiálním zahájení provozu elektronického systému nemají příjemci povinnost zpětně ohlásit přepravy proběhlé nebo zahájené před 1. květnem 2018 a elektronický systém ani nebude takové dohlášení umožňovat.


Odbor odpadů, Ministerstvo životního prostředí Praha, 21. 12. 2017


Dokument ke stažení:

OODP_Sdělení_SEPNO_spusteni_21122017.pdf (523755)

CENIA, česká informační agentura životního prostředí ukončila 1. fázi projektu na podporu a rozšíření programu EMAS v ČR: ENHANCE- EMAS as a Nest to Help And Nurture the Circular Economy. Projekt byl spuštěn začátkem letošního roku za účasti dalších pěti partnerů ze čtyř evropských zemí a to Itálie, Španělsko, Rakousko a Estonsko. V příštím roce se by měl vzniknout  Národní akční plán pro EMAS.

Projekt reaguje na současné trendy v preferencích spotřebitelů, kteří stále více vyžadují informace o environmentální výkonnosti organizace. Jedním z nástrojů, který to nabízí, je EMAS (Eco Management and Audit Scheme), systém environmentálního managementu, který umožňuje organizacím deklarovat, že v rámci své činnosti dbají na ochranu životního prostředí a že při produkci výrobků či poskytování služeb zvažují své dopady na životní prostředí. Hlavním cílem projektu je zvýšit zájem a celkové povědomí o EMAS a prostřednictvím nastavení funkčního prostředí i počet registrovaných organizací.

Aktuálně je projekt ENHANCE ve fázi hodnocení a výběru nástrojů na podporu EMAS, které figurují v národních i regionálních politikách všech zapojených států. Zástupci CENIA, která je v ČR výkoným orgánem programu EMAS, a Ministerstva životního prostředí, které je jeho garantem, se prostřednictvím řady aktivit měli možnost seznámit s příklady využívajícími výhod EMAS v různých podobách a na různých místech. V České republice se uskutečnily dva workshopy na kterých byly zástupcům zainteresovných stran představeny hlavní cíle a aktivity projektu. Během hodnocení, kterého se zúčastnilo celkem 29 expertů z různých firem a organizací bylo vybráno 5 nejužitečnějších regulačních opatření – příkladů dobré praxe. Mezi nejlepšími osvědčenými postupy byl vyhodnocen Dotační program Ministerstva životního prostředí a Ministerstva průmyslu a obchodu, který finančně podpořil organizace, které se rozhodly zavést registraci EMAS. Další osvědčené postupy se tematicky zaměřují na snížení administrativní zátěže, ekologického zadávání veřejných zakázek a dalších podpůrných programů.

Nejužitečnější projektovou aktivitou z pohledu ČR byly mezinárodní workshopy a schůzky se zúčastněnými stranami, kde bylo možno načerpat mnoho různých názorů a zkušeností z praxe.

Během workshopů ve Španělsku a Itálii, jichž se zúčastnili stakeholdeři a partneři z ostatních zapojených zemí EU, byla absolvována studijní návštěva v odvětví, kde působí několik firem na zpracování kůží a výrobu kožedělných výrobků. Díky tomu bylo možno přímo na místě diskutovat nad způsoby využívání a nakládání s odpadními vodami a seznámit se s metodami recyklace zbytkových produktů v tomto energeticky náročném odvětví s velkou chemickou zátěží. Podobný efekt měla exkurze a výklad o fungování EMAS v jednom z největších přístavů a kontejnerových terminálů Evropy – v Barceloně, a ukázka přístupu k řešení otázek ochrany životního prostředí v budově a provozu státní opery.

Díky všem těmto aktivitám, které zahrnují širokou paletu činností a různost přístupů, vznikla unikátní znalostní báze, která bude využita k identifikaci využitelnosti způsobů zavádění a realizace EMAS v praxi. Tyto informace povedou k formulaci požadavků na podobu a definování klíčových postupů pro dané regiony i pro celou EU, která bude představovat hlavní aktivitu druhé etapy projektu.

V druhé fázi projektu, která se uskuteční v roce 2018, bude sestaven návrh účinné politiky v oblasti EMAS a způsob koordinace a komunikace na úrovni jednotlivých národních a regionálních politik v zapojených zemí. Hlavním výstupem pro ČR bude vytvoření Národního akčního plánu pro EMAS.

Projekt je financován z programu Interreg Europe a spolufinancován ze státního rozpočtu ČR.

Nejvyšší správní soud (NSS) včera zrušil některé části programu zlepšování kvality ovzduší na Ostravsku. V dosavadní podobě by podle soudců program nepřinesl dost rychlou změnu k lepšímu. Soud konkrétně zrušil úpravu emisního stropu pro silniční dopravu a škrtl i výrok vypočítávající jednotlivá opatření, protože u nich chyběl odhad plánovaného přínosu ke snížení úrovně znečištění a časový plán jejich provádění. Nedostatky by mělo napravit ministerstvo životního prostředí, které rozhodnutí nepovažuje za šťastné.

Energetický regulační úřad vydal dne 21. prosince 2017  v Energetickém regulačním věstníku cenová rozhodnutí, která stanovují podporu pro léta 2017 a 2018 u výroben využívajících kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET), jež byly uvedeny do provozu mezi lety 2013 až 2015.

Vydání cenových rozhodnutí, resp. výplatě podpory pro skupinu výroben KVET, dosud bránilo chybějící notifikační rozhodnutí Evropské komise. Toto rozhodnutí Evropská komise vydala dne 15. prosince 2017 pod označením SA. 38701 (2014/NN) – Česká republika – podpora pro elektřinu z vysokoúčinné kombino-vané výroby elektřiny a tepla a také tepla z obnovitelných zdrojů energie. Informaci o notifikačním rozhodnutí obdržel ERÚ od Stálého zastoupení České republiky při Evropské unii dne 19. prosince 2017.

„Cenové rozhodnutí č. 8/2017 svým zveřejněním v Energetickém regulačním věstníku do konce prosince 2017 zajišťuje vyplacení podpory na elektřinu z KVET pro rok 2017 ve výši odpovídající situaci na trhu v roce 2017. Výše podpory tedy odpovídá podmínkám, za kterých byly elektřina a teplo vyrobeny. Cenové rozhodnutí č. 9/2017 doplňuje kompletní vypsání podpory pro KVET i pro rok 2018," konstatuje Rostislav Krejcar, radní rezortu POZE, statistiky energetiky a provozní agendy úřadu.

Cenová rozhodnutí jsou zveřejněna v Energetickém regulačním věstníku (viz níže).

Dokument ke stažení:

ERV_10_2017.pdf (170 KB)

Ministr životního prostředí Richard Brabec si z uplynulého období nechal několik restů, které coby staronový šéf resortu bude muset prosazovat z pozice menšinové vlády. Velké třenice očekává u novel odpadového i vodního zákona. „Je to náš jediný legislativní rest a zároveň největší priorita, kterou máme pro příští období,“ uvedl ministr Brabec v rozhovoru pro iDNES.cz k novému zákonu o odpadech. Podle ministra by bylo ideální, kdyby začal fungovat od 1. Ledna 2019, nicméně předpokládá, že ve Sněmovně to bude velká bitva. Celý rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Ministerstvo životního prostředí vydává další číslo svého elektronického Zpravodaje. Hlavním tématem je tentokrát změna klimatu. „Pokud někdo tvrdí, že globální oteplování nebo globální změna klimatu neexistuje, tak jen proto, že chce být zajímavý a sám dobře ví, že to není pravda,“ říká v obsáhlém rozhovoru přední český klimatolog Radim Tolasz z ČHMÚ. Zpravodaj MŽP zároveň připomíná, že pro ochranu klimatu jsou důležitá nejen velká politická opatření jako např. Pařížská dohoda, ale i řada konkrétních kroků domácností nebo státních úřadů a samospráv. Zpravodaj ke stažení ZDE

Studenti a učitelé v rámci výzkumu dvakrát týdně zkoumali obsah odpadkových košů hned ze dvou univerzitních budov. Ukázalo se, že komunální odpad byl ve škole tvořen nejen papírem a plastem, ale právě bioodpadem, který tvořil až sedmdesát procent. Veškeré analýzy a výpočty dělali studenti bakalářského a magisterského studia oboru recyklace materiálu. O výsledky univerzitní práce má zájem i městská firma OZO, která zpracovává odpady. Ta doufá, že získané údaje bude možné využít třeba při budování nové třídicí linky na směsný komunální odpad. Více ZDE

Zdroj: ČT24

Svaz průmyslu a dopravy ČR vítá možnost vyjádřit se k předkládanému návrhu vyhlášky, jejíž příprava vyplynula z novely stavebního zákona. Oceňujeme ambici návrhu vyhlášky sloučit do jednoho předpisu několik stávajících vyhlášek. Na základě našich připomínek ovšem požadujeme provedení důkladné revize celého navrhovaného textu a sjednocení s požadavky, které vyžaduje stavební zákon. Žádáme, aby byly revidovány přílohy k jednotlivým typům žádostí rovněž z hlediska zákonného zmocnění pro jejich formulaci, odstraněny duplicity (např. v příp. příloh č. 9 a č. 16) a zváženo celkové zpřehlednění materiálu. Celé stanovisko Svazu je ke stažení ZDE.

CENIA zpracovala pro MŽP v pořadí již dvacátou sedmou publikaci Statistická ročenka životního prostředí České republiky. Oproti předchozím vydáním byla upřesněna, doplněna či nově zařazena data a informace např. v kapitole Lesy a lesní hospodářství (rozloha lesů s pasečným a výběrným způsobem hospodaření), v kapitole Zemědělství (spotřeba statkových a organických hnojiv), v kapitole Těžba surovin (těžba energetických, nerudních a stavebních surovin), v kapitole Energetika (např. konečná spotřeba energie v členění dle zdrojů, konečná spotřeba paliv, elektřiny a tepla v členění podle sektorů), v kapitole Dobrovolné a informační nástroje ochrany životního prostředí (evropský program označování ekologicky šetrných výrobků ochrannou známkou – ekoznačkou EU Flower) či v kapitole Státní fond životního prostředí ČR (přínosy za projekty z oblasti odpadového hospodářství a z oblasti ochrany přírody a krajiny).

Paralelně s touto publikací vychází i Zpráva o životním prostředí České republiky a zprávy o životním prostředí v krajích České republiky, které každoročně předkládá ministr životního prostředí ke schválení či k informaci vládě a dále k projednání Parlamentu ČR. Tyto publikace tvoří celek. Statistická ročenka obsahuje pouze data, zprávy naopak na základě těchto dat provádí analýzu stavu a vývoje životního prostředí a ukazují, jak dál postupovat zejména v návaznosti na stěžejní dokument, kterým je Státní politika životního prostředí ČR, a na další národní i krajské strategie a koncepce.

Dokument ke stažení:

Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2016 (PDF, 21 MB)

Zpráva o životním prostředí v ČR za rok 2016 (PDF, 11 MB)

Zdroj: CENIA