Jak se dostáváte do práce nebo do školy? Autem, na kole nebo veřejnou dopravou? Naše každodenní chování se odráží na stavu životního prostředí. Je to vaše motivováno snahou o čistší a zdravější prostředí? Zkuste změřit své snahy s ostatními! Přihlaste svůj příspěvek do videosoutěže, kterou vyhlásila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA), nejpozději do konce března 2018. Vítězové 4 vyhlášených kategorií budou zveřejněni 5. června 2018. Vítězové jednotlivých kategorií obdrží finanční ocenění ve výši 1000 EUR. Cena veřejnosti prostřednictvím on-line hlasování je spojena s finanční odměnou ve výši 500 EUR. Soutěž I LIVE GREEN se zaměřuje na tato 4 témata:

Snižování množství odpadu

Nakupované předměty mají často omezenou životnost, ale existují způsoby, jak se vyhnout tomu, aby skončily na skládce. Chtěli byste ostatním předat své chytré příklady opětovného využití, renovace nebo recyklace určitých výrobků?

Čistý vzduch

Mnoho hospodářských činností od dopravy po zemědělství uvolňuje do ovzduší znečišťující látky. Užitečné každodenní návyky však mohou přispět ke zlepšení kvality ovzduší, chránit naše zdraví a zkvalitnit nám život. Jak konkrétně přispíváte k čistšímu ovzduší?

Čistá voda

Naše jezera, řeky a moře jsou vystaveny četným tlakům, mimo jiné kvůli změnám klimatu a znečištění způsobenému lidskou činností. V celé řadě evropských regionů převyšuje intenzita využívání zásob podzemní vody rychlost jejich obnovy. Tyto environmentální tlaky mají dopad na přírodu a naše vlastní zdraví. Jak můžeme přispět k zachování čistoty vodních zdrojů a zamezit jejich znečišťování?

Udržitelné potraviny

Kvalitní potraviny jsou pro zdravý život zásadní. Výroba potravinových produktů však vyžaduje využívání cenných zdrojů, jako je půda a voda. Jakékoli plýtvání potravinami je proto zároveň plýtváním těmito zdroji. Na půdu a podzemní vody mohou mít navíc dopad pesticidy a hnojiva ze zemědělské činnosti. Jak se snažíte zmírnit dopad vašeho stravování na životní prostředí

Důležité odkazy:

• Pravidla soutěže a podmínky účasti najdete  ZDE

• Formulář pro vložení videa do soutěže najdete ZDE

Stálý výbor pro jadernou energetiku uložil zpracování přehledového dokumentu věnovanému možnosti zapojení průmyslu ČR v připravovaných projektech nového jaderného zdroje v ČR a dalších zemích. Tento materiál zpracovala technická pracovní skupina ve spolupráci s ostatními subjekty. Uvedený materiál je dostupný níže. Zároveň je publikován seznam českých dodavatelů působících v oblasti jaderné energetiky, nebo navazujících odvětví, který může být mimo jiné využit při sestavování dodavatelského řetězce a mapování dodavatelů ze strany zahraničních firem. Tento seznam bude průběžně revidován a aktualizován. V tomto ohledu je rovněž dostupná informační brožura Aliance české energetiky (Czech Power Industry Alliance), která též uvádí shrnutí relevantních firem působících v oboru s některými bližšími informacemi.

Dokument ke stažení:

• Možnosti zapojení průmyslu ČR v projektech jaderných zdrojů [pdf, 1444 kB]

• Seznam českých dodavatelů působících v oblasti jaderné energetiky [DOCX, 38 kB]

• Informační brožura Aliance české energetiky [pdf, 2193 kB]

• Činnost Aliance české energetiky za rok 2017 [pdf, 3121 kB]

Zdroj: MPO

Litoměřická společnost Hennlich Engineering vyveze speciální mlžné dělo do Kolumbie. Toto mobilní zařízení se využívá například k potlačení prašnosti na skládkách nebo lomech, při recyklaci odpadů,  k ochlazování materiálů ve slévárnách nebo při demoličních a stavebních pracích. V Kolumbii najde dělo uplatnění na skládce uhlí.

Mlžné dělo je zařízení, které vytváří z vody nebo jiné kapaliny mlhovinu. Tu následně distribuuje rozstřikem na místo určení. Využívá se na potlačení prašnosti na skládkách sypkých materiálů, v lomech a kamenolomech, k ochlazování materiálů ve slévárnách a ocelárnách, při recyklaci odpadů nebo při demoličních a stavebních pracích. Zařízení je mobilní, dá se tedy přesouvat z místa na místo. Dosah mlžných děl se podle typu pohybuje od 10 až do 100 metrů.

Strojírenská firma HENNLICH jich vyvinula a vyrobila již stovky a vyváží je do celého světa. Poslední v řadě je unikátní svou velikostí a dosahem až 100 metrů. Inženýři firmy dělo vyvinuli pro zákazníka v Kolumbii, který ho bude využívat pro snížení prašnosti na skládce uhlí.

 Program vývoje a výroby mlžných děl jsme u nás začali před osmi lety. „Z popelky, tak, jak to u nás obvykle bývá, se postupem let vyvinul zajímavý produkt. Naše mlžná děla najdete v dolech, kamenolomech, v ocelárnách, na stavbách nebo skládkách například v daleké Sibiři nebo nyní v Kolumbii," uvedl Pavel Šumera, ředitel strojírenské firmy HENNLICH.

Zatím poslední typ mlžného děla vyvinutý divizí HENNLICH ENGINEERING je schopné rozprášit mlhovinu až do vzdálenosti 100 metrů. Za hodinu přepraví na zkrápěné místo 8 až 12 m3 vody nebo jiné tekutiny. Zařízení je vysoké přes tři metry a délka dosahuje téměř 2,5 metru. Vývoj zařízení trval zhruba půl roku.

 „Zákazník bude dělo převážet na korbě nákladního vozu po skládce uhlí a snižovat pomocí něho prašnost, " upřesnil Pavel Uxa, vedoucí divize HENNLICH ENGINEERING. 

Do Kolumbie by mělo mlžné dělo dorazit do konce letošního roku. V současné době již firma HENNLICH vyrábí druhé takovéto zařízení pro zákazníka v Thajsku. Další zakázky jsou v jednání. Cena zařízení se pohybuje kolem jednoho milionu korun.

Nový ředitel Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Mark Rieder si přeje, aby se Češi méně ptali na počasí Norů – webové stránky Yr.no, kde jsou druhými nejčastějšími návštěvníky. Během příštího roku čeští meteorologové a hydrologové předělají web a představí dvě aplikace pro mobily, které mají ukazovat počasí přesněji než norská stránka. Na své fungování chce ústav o sedmistovce zaměstnanců také získávat více peněz díky výzkumu. Dnes hospodaří ročně se sedmi sty miliony korun, tři čtvrtiny z toho činí příspěvek ministerstva životního prostředí. Chystá se například velký projekt na zmapování zásob vody v krajině s ohledem na scénáře změny klimatu. Je také spousta možností v oblasti výzkumu čistoty ovzduší, třeba modelování a předpovídání rozptylových podmínek. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Svaz průmyslu a dopravy ČR si Vás v rámci projektu „Propojování národního, odvětvového a regionálního sociálního dialogu v ČR“ dovoluje pozvat na diskusní fórum “ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ VE FIRMÁCH”, které se uskuteční 23. ledna 2018 od 10.00 - 14.00 v Plzni (Integrovaná střední škola živnostenská Plzeň, Škroupova 13, Plzeň).

Odpadové hospodářství obecně firmy velmi zajímá. Toto téma má za cíl oživení legislativy v této oblasti firmám, dále pak upozornit na změny, které se v zákonech objevily a uvést si konkrétní příklady z praxe a na co se bude Česká inspekce životního prostředí při svých kontrolách v příštím roce zaměřovat.

Předmětem samotné diskuse tedy bude seznámení se s činností České inspekce životního prostředí Plzeň, stav životního prostředí v Plzeňském kraji a uvedení si, kdo jsou největší znečišťovatelé v kraji, nejčastější prohřešky firem a jejich dopady na zaměstnance, odpadové hospodářství v kraji, energetika a její vliv na životní prostředí (teplárny, tepelné elektrárny, jaderné elektrárny, vodní elektrárny, větrné elektrárny, fotovoltaické elektrárny a další obnovitelé zdroje tepla a el. energie), rady pro zlepšení, diskuse a dotazy z praxe.

Na setkání se prosím registrujte přes on-line formulář. V případě dotazů se prosím obraťte na asistentku regionálního zastoupení Bc. Janu Štruncovou, tel: 225 279 871, nebo e-mail: jstruncova@spcr.cz.

Ve sbírce předpisů ČR vyšla Vyhláška č. 472/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 257/2012 Sb., o předcházení emisím látek, které poškozují ozonovou vrstvu, a fluorovaných skleníkových plynů. Novela je prováděcím předpisem k zákonu č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech a bude platná od 1. ledna 2018.

Cílem novelizace je podle předládací zprávy naplnění účelu právní úpravy fluorovaných skleníkových plynů v českém právním řádu ve smyslu zákona č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech, potažmo i ve vazbě na evropské právní předpisy. Jedná se o drobné technické změny.

Dochází například novelizaci odkazu na právní předpis v poznámce pod čarou, a to s ohledem na přijetí nařízení o fluorovaných skleníkových plynech. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 842/2006 ze dne 17. května 2006 o některých fluorovaných skleníkových plynech, bylo nahrazeno nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2017 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006. Vysvětlivky pod čarou jsou upraveny s ohledem na fyzické osoby, které nemají trvalý pobyt na území České republiky, a na základě změny terminologie spojené s účinností nového občanského zákoníku, která nastala až po nabytí účinnosti původního znění novelizovaného předpisu.

Za účelem předcházení chybám ve výběru účelu použití u systémů požární ochrany, které se v praxi ukázalo jako problematické, byly doplněny vysvětlivky ve vztahu k nařízení Komise (ES) 744/2010.

Třetí okruh úprav reflektuje změnu limitu pro podávání zpráv ze 100 kg na 200 tun ekvivalentu CO2 , která byla do právního řádu zavedena zákonem č. 89/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 73/2012 Sb., o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech.

Poslední systematická úprava ruší oddělené jímání a uskladňování regulovaných látek a fluorovaných skleníkových plynů v oddělených nádobách. Analýzu směsi chladiv lze provést i speciálním přístrojem. Z uvedeného vyplývá, že existence povinnosti třídění a odděleného jímání chladiv již není při užití nejmodernějších technologií nezbytná. Dále jsou specifikovány povinnosti provozovatelů při kontrolách a další mechanismy vycházející s praxe.

Dokument ke stažení (stav k 7.12.2017):

Důvodová zpráva

Materiál

Platné znění

Letošní rok byl v Česku rokem investic do nové energetiky a moderních zdrojů. Na Uherskohradišťsku bylo spuštěno první tuzemské velké bateriové úložiště pro nadbytečnou energií, další podobná zařízení mají následovat. Stále naopak není jasno o způsobu financování potenciálního nového jaderného bloku v Dukovanech. Energetický regulační úřad (ERÚ) vede od srpna nově pětičlenná rada. Nahradila dosavadní předsedkyni Alenu Vitáskovou, které skončil šestiletý mandát.

ČEZ letos zřídil novou jadernou divizi. Její šéf Bohdan Zronek má být mimo jiné zodpovědný za stavbu nových jaderných bloků v ČR. V této souvislosti se spekuluje o možném rozdělení nebo transformaci ČEZ. Dozorčí rada firmy v květnu neschválila prodej hnědouhelné elektrárny Počerady firmě Vršanská uhelná finančníka Pavla Tykače. Vršanská uhelná nabízela za elektrárnu deset miliard korun. Přes pět miliard korun naopak ČEZ zaplatil za německou společnost Elevion, která je poskytovatelem takzvaných energetických služeb. Mezi další akvizice firmy patří například koupě významného minoritního podílu ve francouzské společnosti Vulog, která poskytuje technologie pro sdílení ekologických aut ve městech.

Nakupoval také další významný hráč na trhu, Energetický a průmyslový holding (EPH), jehož majoritním akcionářem se letos stal podnikatel Daniel Křetínský. Firma investovala i do tradiční energetiky, když koupila německou černouhelnou elektrárnu Mehrum. EPH také získal dvě paroplynové elektrárny ve Velké Británii a dvě elektrárny na biomasu v Itálii.

Provozovatel přenosové sítě ČEPS letos v Hradci u Kadaně zahájil provoz takzvaných PST transformátorů. Čtyři obří regulační transformátory pomohou zvládat neplánované nápory elektřiny z Německa, které souvisejí především s nevyrovnanou produkcí elektřiny z německých větrných parků. Jejich výstavba stála téměř 1,6 miliardy korun.

Jedním z největších témat předvolební kampaně před říjnovými sněmovními volbami se stala možná těžba lithia u Cínovce. Kauzu vyvolal podpis memoranda o porozumění, které na začátku října podepsal tehdejší ministr průmyslu Jiří Havlíček (ČSSD) s australskou společností EMH. Předseda vítězného hnutí ANO a nynější premiér Andrej Babiš memorandum několikrát označil za krádež spáchanou ČSSD. Po volbách EMH uvedl, že jeho zájem o těžbu u Cínovce trvá a chce o projektu jednat s novou vládou.

Ve vedení ministerstva průmyslu a obchodu se během letoška vystřídali tři ministři, což je nejvíc od revoluce. Jan Mládek (ČSSD), který resort vedl od roku 2014, byl na konci února odvolán kvůli problémům se zákonem o elektronických komunikacích. Od dubna ho nahradil Havlíček. Od poloviny prosince úřad vede Tomáš Hüner (za ANO), který je členem Babišovy menšinové vlády. Od března do začátku dubna navíc úřad vedl tehdejší premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD).

Příští rok přinese několik novinek v ochraně životního prostředí. Lidí se nejvíc dotkne novela zákona o obalech, která zpoplatňuje plastové tašky. Další změnou je konec prodeje kotlů na tuhá paliva s 3. emisní třídou, který se týká hlavně prodejců. V roce 2018 bude pokračovat čerpání peněz z evropských fondů, pro oblast životního prostředí je připraveno 8,3 miliardy korun.

Plastové tašky od 1. ledna nezmizí z obchodů úplně, obchodníci za ně ale musejí chtít nejméně takovou částku, která odpovídá jejich pořizovacím nákladům. Zdarma zůstanou už jen sáčky či tašky s tloušťkou pod 15 mikronů, což jsou například ty, které se používají pro pečivo nebo zeleninu. Podle ministra Richarda Brabce (ANO) připadá v Česku na jednoho člověka až 300 plastových tašek ročně, přičemž jedna taška se v přírodě rozpadá až 25 let. Zpoplatnění má jejich používání omezit. Podle ředitele odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jaromíra Manharta se ve Velké Británii po zpoplatnění tašek snížila jejich spotřeba o 85 procent.

Letos začala platit novela zákona o ochraně přírody a krajiny, které se týká národních parků. Část novely je účinná již od června, výjimku měl Národní park České Švýcarsko. Ta část zákona, která vymezuje jeho ochranu, nabude účinnosti 1. ledna. Novela pod správu tohoto národního parku zařadila i Chráněnou krajinnou oblast Labské pískovce.

V roce 2018 se změní také pravidla pro prodejce kotlů, která souvisejí s ochranou ovzduší. Na trh již nebudou moci uvádět nové kotle na tuhá paliva 3. emisní třídy podle normy ČSN EN 303-5. Je povolen pouze doprodej. Zatímco tato změna se týká prodejců, domácnosti si musí v nadcházejícím roce ohlídat revize kotlů. Jak upozornilo ministerstvo životního prostředí, povinné revize, které se prováděly v roce 2016, je nutné po dvou letech opakovat, což připadá na rok 2018. Nařízení se vztahuje na všechny kotle na tuhá paliva o příkonu do 300 kW, které jsou napojené na radiátory. Při nedodržení hrozí pokuta 20.000 korun.

Pro ochranu zemědělské půdy připravuje ministerstvo životního prostředí takzvanou protierozní vyhlášku. V důvodové zprávě uvedlo, že vodní erozí je ohroženo 60 procent zemědělské půdy a roční ztráty jsou až desítky tun z hektaru za rok. Vyhláška má tento stav zlepšit. Ministerstvo předpokládalo, že začne platit v polovině roku 2017, po výhradách ministerstva zemědělství se tento termín nestihl. Očekává se, že by mohla začít platit v polovině nadcházejícího roku.

V roce 2018 budou pokračovat dotace z Operačního programu Životní prostředí. "Na příští rok je připraveno k čerpání 8,3 miliardy korun, které budou rozděleny v 19 nových výzvách," sdělila mluvčí ministerstva životního prostředí Dominika Pospíšilová. Podle Státního fondu životního prostředí jsou tři miliardy korun určené na energetické úspory, 2,8 miliardy půjdou na boj proti povodním, 1,7 miliardy na nakládání s odpady a odstraňování starých ekologických zátěží. Další peníze půjdou na péči o přírodu a na zlepšení ovzduší.

Předpisy platné od 1.1.2018:

• Vyhláška č. 448/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů

• Vyhláška č. 452/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů

• Vyhláška č. 400/2017 Sb., kterou se mění vyhláška č. 641/2004 Sb., o rozsahu a způsobu vedení evidence obalů a ohlašování údajů z této evidence (U: 1.1.2018)

• Zákon č. 225/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony


• Zákon č. 149/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů


• Zákon č. 123/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů


• Vyhláška č. 387/2016 Sb., kterou se mění vyhláška č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, ve znění pozdějších předpisů (Výstup z úpravy směsných komunálních odpadů může být ukládán na skládku, pouze pokud jeho výhřevnost v sušině nepřekročí hodnotu 6,5 MJ/kg)

• Vyhláška č. 453/2017 Sb. o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí (účinnost již od 20.12.2017)

Studenti přišli na způsob, jak dodávat ryby na trh celoročně. Svůj chov zaměřený na intenzivní produkci ryb bez zbytečného plýtvání elektřinou a vodou postavili v Opavě hned vedle bioplynové stanice. Právě levné zbytkové teplo z ní ohřívá chovaným rybám vodu, která cirkuluje v uzavřeném okruhu. Díky tomu jsou na rozdíl od běžných rybníků schopní dodávat ryby na trh po celý rok a tím odpadá nutnost dovozu ze vzdálených zemí. Firma chce co nejvíce expandovat, plánuje vybudovat větší systém chovu s produkcí až osmi tun ryb ročně. Více ZDE




Zdroj: iHNED.cz

Bez sněhových děl se už neobejde téměř žádný skiareál. I když české hory nyní zasypal přírodní sníh, stroje na jeho umělou výrobu jedou při vhodných teplotách naplno. Vodu z toků odebírají skiareály zdarma. Kolik jí spotřebují, se neřeší, přestože stát vyhlásil strategii boje se suchem. Na problém upozorňují ochránci přírody. Asociace horských středisek tvrdí, že množství vody využité na technické zasněžování je marginální. Asociace argumentuje také tím, že na zavlažování trávníků se za léto spotřebuje pětkrát tolik vody. Jiří Flousek z oddělení ochrany přírody Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) namítá, že představa, kdy se veškerá použitá voda vrací zpět do povodí, odkud se odčerpala, je mylná. Více ZDE

Čtěte také:

• Téměř třetina kontrolovaných ski areálů porušovalo vodní zákon (20.3.2017)

• Polemika: Umělé zasněžování – ano či ne? (10.11.2016)

Zdroj: iHNED.cz

Voda by měla být výhradně v gesci ministerstva životního prostředí. To je plán šéfa resortu Richarda Brabce, který chce pod svůj úřad soustředit dosud rozdělené kompetence v této oblasti – od boje proti suchu až po ceny pro domácnosti. Právě boj proti suchu má být hlavním důvodem.

Dosavadní stav je takový, že přehrady a další nádrže spadají pod ministerstvo zemědělství. Stejný úřad plánuje i stavbu přehrad nových. Ministerstvo životního prostředí zatím podporuje spíš mokřady, tůně a zadržování vody v krajině. A například dotace na vodovody a kanalizace rozdělují oba úřady souběžně. Znamenalo by to i změny některých zákonů – kompetenčního a vodního.

Reorganizace má být součástí širších změn. Vláda chce prosadit nezávislého regulátora cen a u vodného a stočného snížit DPH z patnácti na deset procent. Původně přišlo hnutí ANO s nápadem obě ministerstva sloučit. Pobouřilo tím ale ekology a návrh programového prohlášení vlády s tím nepočítá. Resort zemědělství se ale zatím svých pravomocí nechce vzdát.

Zdroj: ČT24

Vláda znovu posílá do Sněmovny novelu zákona o vodách, která přináší změny například v kontrolách vypouštění odpadních vod do kanalizací. Novela mimo jiné přenáší poplatkovou agendu spojenou s poplatky za vypouštění odpadních vod z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí, který bude při jejich předpisu a kontrole postupovat podle daňového řádu. Zpřesňuje definice odpadních vod a vyjasňuje způsob jejich likvidace.

Ministerstvo životního prostředí dnes předložilo na vládě návrh zákona, který byl již vládou projednán a schválen usnesením ze dne 5. října 2016. Následně byl návrh zákona předložen Poslanecké sněmovně dne 5. října 2016 (sněmovní tisk č. 930). Návrh novely vodního zákona byl v prvním čtení projednán teprve 5. dubna 2017, kdy byl k projednání přikázán výboru pro životní prostředí jako výboru garančnímu a dále zemědělskému výboru.  Druhé a třetí čtení návrhu zákona se však již neuskutečnilo.

Z tohoto důvodu Ministerstvo životního prostředí předkládá vládě návrh novely vodního zákona k opětovnému k projednání, a to ve znění schváleném vládou již v říjnu 2016. Do návrhu zákona byly zapracovány pouze legislativně-technické úpravy, jejichž potřeba vyvstala zejména v důsledku změn některých právních předpisů, uskutečněných v mezidobí mezi předložením obou návrhů. Jedná se o novelu stavebního zákona vyhlášenou pod č. 225/2017 Sb., přijetí zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, a zákona č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích.

Obsahem předkládané novely vodního zákona je změna stávajícího systému správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, upřesnění ustanovení týkajících se definice odpadních vod a jejich likvidace, náprava nedostatečné implementace čl. 4.7. Rámcové směrnice o vodách zakotvením způsobu udělování výjimek vodoprávním úřadem, změna ustanovení týkající se geologických prací spojených se zásahem do pozemku a změna ustanovení týkajících se ochrany před povodněmi a záplavových území. Předloženým návrhem dochází též k naplnění některých požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit) a k upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně.

Předkládaný návrh zákona byl již vládou ČR schválen usnesením ze dne 5. října 2016 č. 868, jeho projednávání na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR bylo v průběhu jejího 7. volebního období započato, nebylo však dokončeno (projednáván byl návrh zákona jako sněmovní tisk č. 930).  Z důvodu naléhavé potřeby maximálního urychlení dalšího průběhu jeho schvalování pro jeho implementační povahu k němu na základě výjimky udělené ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu a předsedou Legislativní rady vlády nebylo opětovně prováděno opakované meziresortní připomínkové řízení. Meziresortní připomínkové řízení k vládou projednanému materiáluprobíhalo ve dnech 6.11.2015 až 7.12.1015.

Klíčové body a cíle novely:

1. Novelizace správy poplatků: Dochází k přenesení správy poplatku za odebrané množství podzemní vody a poplatků za vypouštění odpadních vod do vod povrchových z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) na Státní fond životního prostředí České republiky (Fond) a ke změně systému administrace ze správního na daňový řád. Fond se tak stává správcem poplatku ve smyslu daňového řádu. Mimo zjednodušení systému, které plyne z aplikace daňového řádu namísto dosavadního správního řádu a z centralizace celého procesu, je pozitivem tohoto řešení také snížení administrativní zátěže ČIŽP, která je a měla by být primárně orgánem kontrolním. Vzhledem k této úpravě je navrhována i odpovídající změna zákona o Státním fondu životního prostředí České republiky, jež stanoví, že MŽP je vůči Fondu v oblasti správy poplatků nadřízeným správcem daně.

2. Implementace Rámcové směrnice o vodách: Návrh napravuje nedostatečnou implementaci Rámcové směrnice o vodách: (čl. 4.7.) tím, že zakotvuje způsob udělování výjimek vodoprávním úřadem v případě, že realizací záměru dojde ke zhoršení stavu vodního útvaru povrchové nebo podzemní vody. Návrh umožňuje dotčeným vodoprávním úřadům dvoufázově zhodnotit, zda posuzovaným záměrem nedojde ke zhoršení stavu dotčeného vodního útvaru. Přijetím navržené změny by mělo dojít ke zhojení výtek Evropské komise ke způsobu implementace.

3. Odpadní vody: Jsou novelizována některá ustanovení týkajících se odpadních vod, především upřesněna definice pojmu odpadní voda a způsoby likvidace odpadních vod podle vodního zákona, včetně vyjasnění způsobu likvidace odpadních vod akumulovaných v bezodtokových jímkách jako reakce na novelu zákona o odpadech, která na základě požadavku Evropské komise zavádí zbytkovou kompetenci tohoto zákona nad nakládáním s odpadní vodou. Rozšiřuje se možnost vypouštění odpadních vod do vod podzemních i pro soubory staveb (např. část obce), v případech, kde je tento způsob z hlediska ochrany vod vhodnější než vypouštění do vod povrchových jako reakce na existující problémy s vypouštěním odpadních vod z čistíren odpadních vod v některých oblastech bez vhodného recipientu povrchových vod. Upravuje se znění vodního zákona ve vztahu k odlehčovacím komorám a z nich vypouštěných odpadních vod, které významně ovlivňují jakost povrchových vod.

4. Ekoaudit: Předloženým návrhem dochází též k naplnění některých požadavků plynoucích z usnesení vlády č. 72 ze dne 30. ledna 2013 (tzv. ekoaudit). Dochází k významnému omezení administrativy v oblasti poplatků, kdy je v návrhu novely upuštěno od povinnosti podávat poplatková hlášení u obou typů poplatků (zrušení záloh). Dále byla omezena povinnost ohlašování údajů přes elektronický systém plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) až na zdroje s povoleným vypouštěním větším než 6000 m3 odpadních vod za kalendářní rok, což se zásadním způsobem projeví na snížení administrativy u desítek tisíc malých zdrojů znečištění (obce pod 100 obyvatel a malé domovní ČOV).

5. Geologické práce a ochrana před povodněmi: Je navrhována úprava ustanovení týkající se geologických prací spojených se zásahem do pozemku, která dává vodoprávnímu úřadu možnost posoudit nebezpečí případného ovlivnění vodních poměrů před realizací geologických prací. Tato úprava je naplněním požadavku veřejného ochránce práv.Navržená změna ustanovení týkajících se ochrany před povodněmi a záplavových území by měla zabránit opětovnému nebo novému zastavění záplavových území a tím omezit požadavky na náhradu povodňových škod, uplatňované majiteli nemovitostí umístěných v záplavovém území vůči státu.

6. Sankční ustanovení: Dochází k upřesnění sankčních ustanovení a vodoprávního dozoru ve vodním zákoně. Byla upravena některá sankční a legislativně technická ustanovení, která se z hlediska praktického výkladu a kontroly dodržování ustanovení vodního zákona ukázala jako problematická či nepřiměřená.

Dokument ke stažení:

ma_KORNASGGU4L7.doc

pz_KORNASGGU4L7.doc

zd_KORNASGGU4L7.docx

Ministerstvo životního prostředí poslalo do připomínkového řízení Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/852 ze dne 17. května 2017 o rtuti a o zrušení nařízení (ES) č. 1102/2008. Základním cílem návrhu zákona je adaptace ustanovení Nařízení do českého právního řádu. Konkrétně jsou změny promítnuty do zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, a zákona č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích.

Co se týče zákona o odpadech, tak jsou v novém § 37x zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, pouze upraveny podrobnosti plnění některých ohlašovacích povinností. V chemickém zákoně jsou zejména doplněny nové skutkové podstaty přestupků a příslušné sankce. Rovněž jsou v zákoně doplněny kompetence a povinnosti Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva životního prostředí ohledně posuzování oznámení o záměru uvádět na trh nové výrobky s přidanou rtutí nebo používat nové výrobní procesy. Další podrobnosti ZDE

V dalším dílu našeho seriálu bychom se rádi podívali trochu do budoucnosti a přinesli jeden návrh, kterým by i pro Českou republiku byly řešitelné zvyšující se nároky na plnění cílů sběru elektroodpadu, které nám nastavila EU. S těmi je na základě evropské legislativy nutné počítat jako s těžko vyvratitelnou konstantou…

Požadavky EU na míru sběru elektroodpadu se postupně, ale neustále zvyšují. Do roku 2015 byla stanovena míra sběru v úrovni 4 kg/na obyvatele ročně. Od roku 2016 se změnila metodika a přišla povinnost zajistit sběr elektroodpadu v návaznosti na množství elektrozařízení uvedených na trh v předchozích třech letech. Prozatím se jedná o cíl sběru 40 %. Při přepočtu této nové metodiky na kilogramy dojdeme k závěru, že se jedná o zhruba 100% navýšení cíle sběru. Tento cíl bude od roku 2021 pro Českou Republiku zvýšen dokonce až na 65 % (opět se jedná o procenta z hmotnosti nově uvedených elektrozařízení na trh).

Jak tohoto cíle dosáhneme?

Pro náš stát z postupně zvyšovaných cílů EU vyplývá, že je nutné v České republice učinit opatření, která zvýší sběr elektroodpadu, jež bude následně předán k recyklaci. Za zmínku jistě stojí to, že výše uvedené cíle platí pro středo a východoevropské členské země EU. Západoevropské země mají náběh těchto cílů daleko dříve (65 % musí sbírat již v roce 2019) a v zásadě se jim to daří. Teoreticky by to tedy neměl být problém ani v ČR. Opak je ale pravdou. To, že se „papírově“ daří plnit aktuální cíle sběru i v ČR, je spíše způsobeno „kreativní prací“ některých kolektivních systémů při vykazování hmotnosti nových elektrozařízení uvedených na trh (což jim následně snižuje sběrové povinnosti), než skutečným navyšováním sběru elektroodpadu. Nicméně, na vině nízkých (skutečných) sběrech elektroodpadu není nižší „ekologické“ smýšlení českého obyvatelstva, jak se nám často podsouvá. Problém je primárně ve špatném legislativním nastavení sběru elektroodpadu v České republice.

Celý evropský systém sběru elektroodpadu vznikl historicky tak, že obce a odpadové firmy už odpradávna sbíraly elektroodpad s tzv. pozitivní ekonomickou hodnotou, tj. ten, který obsahuje cenné suroviny jako je zlato, stříbro, měď, ale i např. železo (malé domácí spotřebiče, IT zařízení, mobily a atd.), protože tento typ elektroodpadu je tzv. samofinancovatelný (tj. výnos z recyklovaných surovin zaplatí jeho sběr a recyklaci). Kdežto elektroodpad s tzv. negativní ekonomickou hodnotou (tj. ten který neobsahuje žádné zajímavé suroviny a jehož sběr a recyklace je tedy ztrátová) nesbíral historicky prakticky nikdo a tento elektroodpad (s tou tzv. negativní ekonomickou hodnotou) tedy často bohužel končil v lesích, škarpách, na černých skládkách atd., protože prostě nebyl nikdo ochoten jeho sběr a recyklaci zaplatit. Jedná se např. o televize, ledničky, ale zejména o zářivky, jejichž náklady na sběr a recyklaci jsou enormní, a to zejména kvůli obsahu rtuti, kterou zářivky potřebují pro správné fungování.

Primárně kvůli existenci elektroodpadu s negativní hodnotou byli výrobci elektrozařízení (potažmo jejich kolektivní systémy) pověřeni tím, aby elektroodpad sbírali a recyklovali. V zemích západní Evropy jsou tedy v zásadě rozděleny úlohy ve sběru elektroodpadu tak, že obce a odpadové firmy sbírají elektroodpad s pozitivní hodnotou a výrobci elektrozařízení (kolektivní systémy) sbírají elektroodpad s negativní hodnotou. S trochou nadsázky by se dalo říci, že v ČR je to přesně naopak. Část výrobců (kolektivních systémů) se převážně zaměřuje na sběr elektroodpadu s pozitivní hodnotou, zatímco velká část elektroodpadu s negativní hodnotou opět zůstává ležet někde „v křoví“. Jak už bylo řečeno, na vině je zejména nedokonalá legislativa v České republice. V západní Evropě mají výrobci (kolektivní systémy) legislativou jasně nastavené, jaký typ elektroodpadu a v jaké výši mají sbírat (samozřejmě mají nastavené vysoké cíle sběru elektroodpadu s negativní hodnotou a elektroodpad s pozitivní hodnotou mohou sbírat pouze tehdy, pokud nějaký zbyde). V ČR je ponecháno čistě na úvaze výrobců (kolektivních systémů), jaký elektroodpad a v jaké výši mají sbírat. Výsledkem je to, že výrobci (respektive jejich kolektivní systémy), se často chovají tržně a sbírají ten elektroodpad, na kterém se dá vydělat, tj. ten s pozitivní ekonomickou hodnotou (malé domácí spotřebiče, IT zařízení, mobily). Celý systém sběru elektroodpadu je tedy ve srovnání se západní Evropou postavený „na hlavu“ a v podstatě nefunguje, nebo alespoň ne tak, jak bylo původně zamýšleno.

Výsledkem je potom naprosto paradoxní situace, kdy si někteří výrobci (kolektivní systémy) dokonce v ČR postavili továrny na zpracování elektroodpadu s pozitivní ekonomickou hodnotou. Ten poté sváží do ČR v ohromných množstvích z Polska, Slovenska a Německa ke zpracování, kdežto český elektroodpad s negativní ekonomickou hodnotou se kupí na sběrných místech obcí, protože o něj nemá nikdo zájem.

Ale nemůžeme všechny kolektivní systémy házet do jednoho pytle. Jsou samozřejmě i společensky odpovědné a etické kolektivní systémy, které se zaměřují na sběr elektroodpadu s negativní hodnotou (např. zářivek) a elektroodpad s pozitivní hodnotou nechávají obcím a odpadovým firmám.

Přitom řešení tohoto problému je vcelku jednoduché. Výrobcům (kolektivním systémům) by měly být nastaveny jasné cíle sběru elektroodpadu s negativní hodnotou a mělo by jim být zakázáno vlastnit zpracovatelské zařízení na elektroodpad (stejně jako je to zakázáno ve Francii nebo na Slovensku). Tím by byli výrobci (kolektivní systémy) donuceni přednostně sbírat elektroodpad s negativní hodnotou, protože to je jejich primárně role.

Elektroodpad s pozitivní hodnotou mohou sbírat obce a odpadové firmy, stejně jako je tomu v řadě zemí západní Evropy. Prosazení zákazu vlastnictví zpracovatelských zařízení elektroodpadu pro kolektivní systémy je dalším důležitým prvkem, který by výrazně pomohl zlepšit fungování celého systému sběru a recyklace elektroodpadu. Odpadlo by masivní svážení elektroodpadu z okolních zemích a kolektivní systémy by se více soustředily na sběr elektroodpadu v České republice. Vždyť co je České republice platné, že se sem za obrovských dopravních nákladů přiveze k recyklaci starý fén z Varšavy, když nám tu v lese u Jihlavy hnije stará televize. Kolektivní systémy jsou soukromé firmy, a pokud se jim nevymezí jasné cíle a mantinely, tak řada z nich bude samozřejmě vždy preferovat vlastní ekonomické zájmy nad společenskou odpovědností.

Více subjektů sbírá = lepší plnění cílů

Sběr elektroodpadu by tedy měl umožněn více subjektům, tak jak je tomu v západní Evropě. Oba typy sběrů elektroodpadu, tj. sběry výrobců (kolektivních systémů) na straně jedné, a obcí a odpadových firem na straně druhé, se poté sčítají pro plnění národního cíle sběru elektroodpadu. Samozřejmě, že reportování sběru elektroodpadu může být pro obce administrativně náročné. Nicméně EU pro ně vymyslela jednoduché a nebyrokratické řešení reportingu sběru elektroodpadu.

Jedná se o tzv. substantiated estimates (podložené odhady) sběru elektroodpadu. Je to v podstatě vyčíslení množství elektroodpadu, které je vytříděno a zpracováno mimo sběrný systém provozovaný výrobci (kolektivními systémy). Tato metoda spočívá v tom, že se např. každé tři roky provede studie sběru elektroodpadu na reprezentativním vzorku obcí a výsledek se potom extrapoluje na celou zemi. Výhoda tohoto způsobu vykazování je jasná - nevyžaduje další navyšování administrativních nákladů obcí. Toto řešení vyžaduje pouze financování studie ke zjištění podílu elektrozařízení v odpadních tocích mimo kolektivní systémy. Nezbytností pro jeho zavedení je také porozumění tokům odpadů v dané zemi, statistické ověření zastoupení jejich jednotlivých typů apod.

Substantiated estimates a zkušenosti ze zahraničí

Tento chytrý a ekonomický způsob plnění povinností pro zpětný odběr elektrozařízení využívá například Velká Británie. Například v letech 2014 a 2015 takto využila na splnění své povinnosti vůči EU cca 300 tisíc tun elektroodpadu – velkých spotřebičů, na jejichž sběr nemusely být vynaloženy žádné náklady, neboť sběr a zpracování bylo zajištěno z ceny druhotných surovin, které elektrospotřebiče obsahují. Studií bylo zjištěno, že 11 % hmotnosti lehkého železného šrotu ze šrédrovacích (drtících) zařízení pochází právě ze zpracování velkých elektrospotřebičů (pračky, myčky, sporáky, atd.).  Tyto sběry byly právě pomocí těchto „substantiated estimates“ započteny do národních cílů sběru elektroodpadu Velké Británie.

Substantiated estimates a příležitost pro Českou republiku

Reportování sběru elektroodpadu pomocí „substantiated estimates“ je zajímavý nástroj, doporučený Evropskou unií, který může České republice pomoci splnit cíle sběru elektroodpadu, a to velmi a efektivní a administrativně nenáročnou formou. Uvidíme, zdali se podaří našim úřadům aplikovat v České republice tento nástroj, který by výrazně pomohl snížit nadbytečnou byrokracii.

Další díly seriálu:

• Elektroodpad s pozitivní a negativní ekonomickou hodnotou

• Zodpovědný kolektivní systém pomáhá lidem i přírodě

• Evidence elektrozařízení, uvedeného na trh

Autor: Petr Číhal, ředitel společnosti Ekolamp