Generální ředitel BMW Harald Krüger letos na jaře vyhlásil, že bavorská automobilka má být do pěti let premiantem na trhu s elektromobily a chytrými vozy, které jsou vybavené samořiditelnými technologiemi. V jeho plánech sehraje klíčovou roli také Česká republika − právě tady podle informací HN postaví firma svůj testovací polygon, na němž bude autonomní vozy zkoušet. Areál by měl vzniknout do roku 2021 na Sokolovsku v areálu bývalé výsypky s více než sto kilometry silnic pro testy samořiditelných aut. Půjde o investici až za čtyři miliardy korun. Zástupce BMW informace HN odmítl komentovat. Firma nicméně na 15. prosince chystá tiskovou konferenci, na níž prý "bude učiněno oznámení s celonárodním významem."

Zdroj: iHNED.cz

Foto: Samořídící auto Uber Volvo XC 90

Evropské instituce se 9. 11. 2017 shodly v interinstitucionálním jednání na kompromisní podobě reformy evropského systému obchodování s emisními povolenkami. Komise a Agentura pro životní prostředí EU 16. 11. 2017 představily nový index kvality ovzduší, který umožňuje občanům sledovat kvalitu ovzduší v reálném čase. Komise rovněž zveřejnila Atlas kvality ovzduší, který mapuje počty jemných částic, jako jsou prach, kouř, saze, pyl a částice půdy, v městech EU.

Emisní povolenky

Reforma je výsledkem dvouletého vyjednávání, samotný trialog probíhal února 2017, kdy přijali své vyjednávací pozice jak EP, tak Rada. Dohoda je také částečně výsledkem tlaku na posílení vůdčí role EU v oblasti ochrany klimatu na souběžně probíhající klimatické konferenci v Bonnu, a zpráv o tom, že zavedení vlastního systému obchodování s emisními povolenkami zvažuje i Čína.

Návrh reformy systému obchodování s emisními povolenkami představila Komise 15. 7. 2015 v rámci balíku k energetické unii. Podle Komise měla upravit systém EU ETS směrem k výraznější podpoře inovací v oblasti nízkouhlíkové ekonomice a nově i pro energeticky náročná odvětví a na modernizaci energetických systémů v chudších členských státech EU formou větší alokace z prostředků systému EU ETS. Návrh navazoval na opatření na vznik stálé emisní rezervy z května 2015.

Hlavním bodem kompromisní dohody je stanovení tempa roční redukce dostupných povolenek o 2,2 % mezi lety 2021–2030 (oproti dosavadní hodnotě 1,74 %). Více povolenek by mělo rovněž být staženo do stálé rezervy emisních povolenek, jejíž objem by se měl mezi lety 2019-2023 zdvojnásobit. Platnost části povolenek ve stálé rezervě by navíc mohla po roce 2023 vypršet, pokud množství povolenek v rezervě překročí objem povolenek zobchodovaných v systému v předchozím roce.

U energeticky náročných odvětví má být poskytnuta záruka mezinárodní konkurenceschopnosti. Na odvětví, kterým hrozí přesun výroby mimo EU, má být také soustředěn princip bezplatných emisních povolenek. Od roku 2021 má pokračovat obdobný mechanismus rozdělování povolenek jako dosud, díky kterému by mělo být rozděleno 6,3 mld. povolenek.

Komise také navrhla vytvoření podpůrných mechanismů v podobě Fondu inovací a Modernizačního fondu. První z nich má podporovat demonstraci inovativních technologií a průlomové inovace v průmyslu, druhý pak investice do modernizace energetiky pro státy, jejichž HDP na osobu se pohybuje pod 60 % unijního průměru (ČR tedy na prostředky z tohoto fondu nedosáhne).

Právě fungování fondů se stalo jedním z hlavních konfliktních bodů vyjednávání, jelikož EP a některé členské státy prosazovaly, aby nebylo možné čerpat prostředky z těchto fondů na projekty spojené uhelnými elektrárnami. Výsledkem jednání je zákaz užití prostředků na projekty spojené s pevnými fosilními palivy, s výjimkou zemí, jejichž HPD se v roce 2013 nacházelo 30 % pod úrovní unijního průměru. Tyto země mohou navíc využít prostředky pouze na financování projektů kombinované výroby elektřiny a tepla, a nebude se jednat o finanční prostředky, nýbrž o volné emisní povolenky. Stanovení limitu HDP ve výsledku znamená, že na tuto formu podpory dosáhnou pouze 2 státy – Rumunsko a Bulharsko, naopak Polsko, jehož energetika je na uhelných zdrojích silně závislá, na ně nedosáhne. To s největší pravděpodobností vyvolá na polské straně odpor, vyjednavači však zjevně počítali s tím, že i tak zajistí pro návrh dostatečnou podporu v Radě.

Už jen po oznámení dohody se cena emisních povolenek na trhu vyšplhala až k hranici 8 €, tedy na nejvyšší hodnotu od konce roku 2015. Reforma by měla podle odhadů způsobit nárůst jejich ceny nad hranici 10 € v příštím roce a před kolem roku 2020 by se mohla pohybovat v rozmezí 15-20 €. Vzhledem k tomu, že cena povolenek od zahájení obchodování v roce 2012 nepřekročila hranici 8 €, jedná se o signifikantní posun, ovšem původní odhady při navrhování systému ETS počítaly s minimální cenou povolenek okolo 30 €.

Kompromisní dohoda proto logicky vyvolává kritiku ze strany enviromentálních organizací, které například označily výsledek dohody za „další ztracenou dekádu“ pro Evropu a poukazují na to, že nízká cena povolenek bude znamenat pokračování současného stavu, kdy systém EU ETS nemá téměř žádný praktický dopad. Iniciativu tak zřejmě převezmou jednotlivé členské státy, jako například Francie (nebo odcházející Velká Británie), které plánují zavedení dodatečné uhlíkové daně, která by cenu za vypouštění emisí zvedla na adekvátní úroveň, zajišťující narovnání postavení konvenčních zdrojů na energetickém trhu.

Předpokládaný další vývoj

Kompromisní podobu návrhu musí nyní formálně odsouhlasit EP i Rada.

Komise představila 2 nové nástroje pro kontrolu kvality ovzduší

Komise a Agentura pro životní prostředí EU 16. 11. 2017 představily nový index kvality ovzduší, který umožňuje občanům sledovat kvalitu ovzduší v reálném čase. Komise rovněž zveřejnila Atlas kvality ovzduší, který mapuje počty jemných částic, jako jsou prach, kouř, saze, pyl a částice půdy, v městech EU. Tyto 2 nástroje by měly pomoci připravit cestu pro cílená opatření ke zlepšení kvality ovzduší a zvyšování povědomí občanů o kvalitě ovzduší v EU.

Každý rok předčasně zemře v EU více než 400 tis. občanů a milióny dalších trpí dýchacími a kardiovaskulárními chorobami způsobenými znečištěním ovzduší. Index kvality ovzduší má interaktivní mapu, která ukazuje místní kvalitu ovzduší na základě 5 klíčových znečišťujících látek: částice (PM2,5 a PM10), přízemní ozon (O3), oxid dusičitý (NO2) a oxid siřičitý (SO2). Atlas kvality ovzduší poskytuje informace o geografických a odvětvových zdrojích znečištění ovzduší pro 150 největších měst v Evropě.

Směrnice EU č. 50/2008 o kvalitě ovzduší stanovila normy pro kvalitu ovzduší pro klíčové znečišťující látky, které musí splňovat všechny členské státy na jejich území. Státy si pak rozhodnou o prostředcích k dosažení těchto norem. Směrnice rovněž stanovila společné metody a kritéria pro posuzování kvality ovzduší. Země musí Komisi a veřejnosti hlásit "aktuální" naměřené hodnoty kvality ovzduší, jakož i informace o svých plánech a programech s cílem splnit normy stanovené směrnicí.

Zpracování odpadu z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) nabírá v posledních letech značného rozsahu. Jeho rozvoj začal u nás poletech 1997 a 1998. Podstatou celého problému zhodnocování takového odpadu je celková ekonomika procesu. Celkovou ekonomiku recyklace elektrošrotu především ale „živí“ zpracování desek s tištěnými elektrospoji, které obsahují stříbro, zlato, paladium a v některých případech i platinu. Jedna tuna kvalitního OEEZ jako odpadu skupiny 3 (elektronického odpadu) obsahuje asi 1200 g stříbra, 22 g zlata a podle druhu odpadu ještě asi 20 g paladia a platiny. Tyto kovy se ve šrotu nacházejí obvykle ve spojení s plasty, a to v součástkách a tištěných spojích. Pouze hodnota zlata má zde při cenách dravých kovů z roku 2010 cenu přes tisíc USD. V jiném odpadu je zase značné množství hliníku, mědi, zinku a železa. Více čtěte na straně 14 v novém CHEMAGAZÍNU ZDE.

Mohlo by Vás také zajímat:

• Heterogenizované katalytické systémy – ekologická alternativa homogenní katalýzy

• Anaerobní čištění městské odpadní vody s membránovou separací – poloprovozní ověření

Zdroj: CHEMAGAZÍN 6/2017

Při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vzniká celá řada různých dokumentů v elektronické nebo tištěné podobě. Po určité době se „vkrádají“ otázky: „Je ještě nutné mít toto schované?“, „Nemohu to již vyhodit, případně smazat?“ Kdy je tedy možné a jakým způsobem se zbavit jednotlivých dokumentů, které vznikly v souvislosti se zajištěním BOZP? V některých případech je právním předpisem stanovena lhůta uchování dokumentů dokládajících plnění požadavků zajištění BOZP. Například evidence rizikové práce od doby ukončení expozice je stanovena na deset let. Avšak v případech práce s chemickými karcinogeny nebo mutageny a nebo s azbestem je lhůta stanovena na čtyřicet let. Více ZDE

Zdroj: BOZPinfo.cz

Prodej nových aut na hybridní pohon kombinující spalovací motor a elektromotor se letos do listopadu meziročně zdvojnásobil na 2590 vozů. Stále tak ale tvoří jen necelé jedno procento celkového trhu s novými vozy. Vyplývá to z údajů Svazu dovozců automobilů.

Prodej hybridních aut v Česku začal výrazně růst až v posledních třech letech. Do té doby se prodávalo řádově kolem 400 aut ročně. Například před pěti lety to bylo 438 vozů.

Nejprodávanější hybridní značkou je průkopník této koncepce, japonská Toyota, na ni připadá 72 procent hybridních vozů prodaných v Česku. Její prémiová značka Lexus má podíl dalších deset procent. První hybridní model Toyoty Prius se začal v Japonsku prodávat před 20 lety, 10. prosince. Byl to vůbec první elektrifikovaný vůz, který díky průkopnické hybridní technologii nebylo nutné dobíjet.

"Už téměř třetina prodaných modelů Toyoty v České republice jezdí na hybridní pohon a obliba této technologie neustále stoupá. U značky Lexus je podíl hybridních modelů dokonce téměř 90 procent. Toyota letos míří k více než dvěma tisícům prodaných hybridních vozů," uvedl šéf českého zastoupení značek Toyota a Lexus Martin Peleška.

Na trhu ojetin je zájem o hybridní auta a elektromobily podle zástupců autobazarů AAA Auto spíše vlažný. "U hybridů zaznamenáváme každoročně lehký nárůst v prodejích, čisté elektromobily jsou v našich autocentrech stále spíše raritní záležitostí. Obecně platí, že u každé nové technologie chvíli trvá, než jí zákazníci začnou důvěřovat. Stejné je to i v tomto případě," uvedl provozní ředitel AAA Petr Vaněček.

Hlavními výhodami hybridních vozů jsou především nízká spotřeba paliva a nízké provozní náklady a zároveň vysoká zůstatková hodnota. Hybridy se samy dobíjejí při brzdění, při kterém se vytváří energie, a není je tedy nutné už nijak zvlášť dobíjet.

Průměrný dieselový motor znečistí životní prostředí ročně zhruba 2,3 tuny emisí, hybrid jich vypustí asi o tunu méně. S palivem za 1000 korun ujede standardní auto ve městě kolem 400 kilometrů, hybrid až 1000 kilometrů.

Nakládání s odpady je obrovský byznys, jen v oblasti tuhých komunálních odpadů je kvalifikovaný odhad, že roční zisk firem v oblasti skládkování je zhruba 2,5 miliardy korun. Co je nyní pro Českou republiku v tomto ohledu nejdůležitější: přijmout moderní době odpovídající legislativu, opustit trend levného skládkování odpadů a umožnit rozumné nakládání s druhotnými surovinami v co nejširším měřítku. K tomu nám však schází nejen zmíněný moderní legislativní rámec, ale i ekonomické stimuly, které znevýhodní skládkování. Celý názor bývalého ministra životního prostředí v letech 1998 až 2002 Miloše Kužvarta, který vyšel v časopise odpadové fórum, čtěte ZDE.

Ekonomický růst a technologický pokrok kvalitu životního prostředí zlepšují, nikoli naopak, jak se nám snaží vnutit nejrůznější ekologové.

V souvislosti s nedávným zasedáním OSN ke klimatu v německém Bonnu zaplavily média opět údaje o nárůstu znečišťujících látek v ovzduší a nutnosti s tím něco radikálního udělat. Odhlédnu-li nyní od doktríny globálního oteplování, je při této příležitosti zajímavé se podívat na vývoj kvality ovzduší i celkově životního prostředí v posledních letech u nás.

V 90. letech došlo k bezprecedentnímu zlepšení životního prostředí. Na konci komunistického režimu patřilo znečištění ovzduší k nejzávažnějším problémům. V důsledku restrukturalizace průmyslu a razantních vládních opatření došlo během velmi krátké doby k obrovskému snížení množství znečišťujících látek.

Například u nejproblémovějších velkých zdrojů znečištění byly na konci devadesátých let emise oxidu uhelnatého na 50 procentech stavu z roku 1991, emise oxidu dusíku na 28 procentech, emise oxidu siřičitého na 13 procentech a u emisí tuhých látek došlo dokonce k  poklesu pod 5 procent stavu z počátku 90. let!

Tento ohromný úspěch je – doufejme – všeobecně znám. Ke zlepšování kvality ovzduší, resp. stavu životního prostředí obecně, docházelo a dochází, byť ne tak dramaticky, i v dalších letech a je tomu tak i dnes, navzdory nejrůznějšími ekologisty dlouhodobě vytvářenému dojmu, že stav životního prostředí v naší zemi se přinejmenším nelepší, když ne přímo zhoršuje, a že vinu nese ekonomický růst, trh a náš konzumní, dle nich rozuměj neetický, způsob života.

Od počátku století došlo kontinuálně k absolutnímu poklesu emisí u všech sledovaných znečišťujících látek. Emise tuhých látek (absolutně v tunách) byly v roce 2015 na 42 procentech stavu z roku 2000, emise oxidu siřičitého na 37 procentech, oxidu dusíku na 28 procentech a emise oxidu uhelnatého na 48 procentech hodnot roku 2000. Souběžně s poklesem emisí při tom výrazně vzrostl HDP – měřený ve stálých cenách téměř o polovinu.

Výrazně se snížila intenzita emisí skleníkových plynů, vyjádřená jako poměr mezi emisemi a reálným HDP, a to i ve vztahu k evropskému průměru. U všech výše zmíněných základních znečišťujících látek klesly jejich emise ve vztahu k HDP v průměru na 42 procent stavu z roku 2000. Česká ekonomika tak produkuje nejen absolutně, ale i vzhledem ke svému výkonu stále méně emisí, neboli je schopna vytvářet svou produkci stále ekologičtěji.

Významným sektorem při znečištění ovzduší bývá průmysl, který se v Česku podílí na celkové hrubé přidané hodnotě jednou třetinou, což je (nejen) v evropském měřítku vysoce nadprůměrná hodnota.

Nůžky mezi celkovou spotřebou energie v průmyslu a průmyslovou produkcí se výrazně rozevírají. Český průmysl je tak stále méně energeticky náročný. Zatímco spotřeba energie v roce 2015 byla na 74 procentech stavu spotřeby z roku 2000, průmyslová produkce za stejné období naopak výrazně vzrostla – o 94 procent.

Navzdory tomuto pozitivnímu vývoji by mohl zaznít argument, že česká ekonomika má stále velmi vysokou absolutní energetickou náročnost. Ta zůstává v mezinárodním srovnání mezi zeměmi EU opravdu nadprůměrná. Problémem u tohoto mezinárodního srovnání však je, že používá měření dle kilogramů ropného ekvivalentu na 1 000 eur produkce (případně HDP). A to je velmi zavádějící, neboť cenová hladina se mezi srovnávanými zeměmi velmi liší. Země s úrovní cen nad průměrem EU mají tak zdánlivě nižší spotřebu energie než země s cenovou hladinou podprůměrnou.

Srovnáme-li spotřebu energie na obyvatele, ale i při tomto srovnání je třeba brát v potaz, že se země výrazně liší strukturou ekonomiky, vahou průmyslu či podnebím, pohybuje se Česko kolem úrovně našich vyspělejších sousedů Německa a Rakouska a spotřeba v posledních letech klesá.

Nezlepšuje se jen kvalita ovzduší, ale i další parametry životního prostředí. Navzdory ekonomickému růstu stagnuje celková produkce odpadů, klesá produkce nebezpečných odpadů, výrazně roste využití odpadů k recyklaci, zvyšuje se rovněž využití odpadů k energetickému účelu, roste podíl obyvatel napojených na kanalizaci, klesá množství vypouštěných odpadních vod do kanalizace atd.

Kvalitnější životní prostředí bezesporu přispělo i k prodloužení délky života, která u nás od roku 1989 vzrostla nejvíce ze všech vyspělých zemí OECD. Ekonomický růst a technologický pokrok kvalitu životního prostředí zlepšují, nikoli naopak, jak se nám snaží vnutit nejrůznější ekologisté. Je výsledkem racionální ekonomické kalkulace neviditelné ruky trhu a ekologie.

I snahu ekologistů přisvojit si zásluhy za lepší životní prostředí je třeba odmítnout. Ostatně největší reálný ekologický počin udělala v devadesátých letech vláda Václava Klause, který se později stal mezi aktivisty paradoxně ztělesněním antiekologického přístupu. Kdyby jim však šlo opravdu o přírodu a životní prostředí, a nikoli o politiku a regulaci veškerých aktivit, museli by Václava Klause naopak oslavovat.

Čím bohatší jsme, tím kvalitnější technologie jsme nejen schopni si dovolit, ale také vyrobit. Vývoj v České republice v posledních letech je toho dobrým důkazem.

Skuteční ekologové by měli tento úspěch a jeho hlavní příčinu – ekonomický růst – slavit s námi, nikoli mu házet stále jen klacky pod nohy.

Autor: Martin Slaný (ekonom)

Zdroj: MF DNES

Přestože zástupci členských zemí Evropské unie v Odvolacím výboru Evropské komise odhlasovali dne 27. 11. 2017 pětileté prodloužení licence na používání glyfosátu, Ministerstvo zemědělství (MZe) připravuje návrhy na omezení používání této účinné látky, které zapracuje do nyní připravované aktualizace Národního akčního plánu ke snížení používání pesticidů v ČR. Z konkrétních opatření MZe zvažuje například úplný zákaz neprofesionálního využití glyfosátu nebo omezení četnosti aplikace na stejném pozemku (více informací ZDE). SOVAK ČR vítá a plně podporuje chystané kroky MZe vedoucí k omezení této v České republice široce používané účinné látky.

SOVAK ČR se problematice výskytu a aplikaci látek spadajících do kategorie přípravků na ochranu rostlin dlouhodobě věnuje a aktivně působí v koordinační skupině i podskupině na ochranu vod k přípravě a realizaci Národního akčního plánu ke snížení používání pesticidů, který stanovil řadu opatření a úkolů pro jednotlivá ministerstva a další subjekty.

Glyfosát i jeho metabolit AMPA jsou látky v přírodě a ve vodě cizí a jejich užívání by mělo být regulováno tak, aby se do vody a životního prostředí nedostávaly. Z dostupných údajů poskytnutých Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským vyplývá, že například v roce 2013 spotřeba glyfosátu v ČR dosáhla 935 tun. Výsledky monitoringu podzemních a povrchových vod, který zajišťují státní podniky Povodí, pak prokazují, že hodnoty koncentrací glyfosátu i jeho metabolitu v některých vzorcích vod překračují normy environmentální kvality, případně hygienické limity platné pro pitnou vodu. Je tedy zřejmé, že aplikace tohoto přípravku vede k ovlivňování kvality povrchových, podzemních i návazně pitných vod. To je dle názoru SOVAK ČR jednoznačným důvodem pro regulaci aplikace.

Autor: Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR

Zdroj: SOVAK ČR

Novou podporu pro obnovitelné zdroje energie v Česku včera společně diskutovali zástupci ministerstev, experti na energetiku a energetickou politiku, podnikatelé a nevládní organizace z Česka, Německa a Francie. Zahraniční hosté prezentovali na odborném semináři novou legislativu na podporu obnovitelných zdrojů energie a zkušenosti s její přípravou i chystané změny. Cílem odborného semináře je převzít to nejlepší z obou prezentovaných systémů do nové podpory pro obnovitelné zdroje energie 2.0.

Evropská unie si stanovila ambiciózní cíle v oblasti životního prostředí a ochrany klimatu, které nelze dosáhnout bez zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE). Už nějakou dobu neplatí, že OZE potřebují ke své existenci masivní podporu. Státní podpůrné mechanismy však jsou, a ještě několik let budou, důležitým nástrojem pro posílení role OZE v energetickém mixu.

„Klimatickým a energetickým výzvám našeho století můžeme v Evropě čelit jen společně. Těší mě, že německé a francouzské velvyslanectví mohou tímto seminářem o podpůrných nástrojích pro obnovitelné energie trochu přispět k tomuto evropskému procesu,“ uvedl německý velvyslanec v České republice, Dr. Christoph Israng a chargé d’affaires Francouzského velvyslanectví paní Marianne Carré.

Česko má velice dobré zkušenosti s podporou formou hodinových zelených bonusů. Nové rýsující se podpůrné schéma pravděpodobně naváže na tento protržní systém a zkombinuje ho pro větší projekty obnovitelných zdrojů s aukcemi, které pomohou stlačit podporu na nejnižší možnou míru.

Se zavedením tržně orientovaných mechanismů na podporu výroby čisté energie počítá i návrh energetického balíčku Čistá energie pro všechny Evropany.

Akci uspořádalo Německé a Francouzské velvyslanectví v Praze s Heinrich-Böll-Stiftung e.V., kanceláří v Praze a Komorou obnovitelných zdrojů energie ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR.

Lenka Kovačovská, náměstkyně ministra a průmyslu a obchodu: „Ministerstvo průmyslu a obchodu již několik měsíců intenzivně pracuje na novele zákona o podporovaných zdrojích, jejíž součástí bude nové protržní schéma pro podporu obnovitelných zdrojů. Cílem MPO je připravit pro stát takové podmínky a nástroje, aby bylo možné naplnit naše závazky pro OZE do roku 2030 nejefektivnějším způsobem. Možnost seznámit se s nejnovějšími podporami a zkušenostmi z Francie a Německa vítáme, chcemese totiž poučit z chyb, které se v systému aukcí v minulosti objevovaly a kolegové již mají celou řadu takzvaných porodních bolestí za sebou.“

 

Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie: „Už nějakou dobu neplatí, že obnovitelné zdroje potřebují ke své existenci masivní podporu. Státní podpůrné mechanismy však jsou a ještě několik let budou důležitým nástrojem pro posílení role obnovitelných zdrojů v energetickém mixu. Hodinový zelený bonus je nejlepší varianta - ceny elektřiny na trhu - při zvýšení tržní ceny elektřiny podpora klesá dokonce až na nulu. Jde o vůbec nejlevnější schéma podpory.

Rozvoj oboru energetických úspor postupuje nezadržitelně kupředu a jde ruku v ruce s obnovitelnými zdroji. České firmy a instituce se ale ještě musí naučit, že šetřit energiemi je na místě, shodli se účastníci diskusního setkání Institutu pro veřejnou diskusi (IVD) na téma ESCO – nový potenciál pro energetiku i ekonomiku.

Realizaci energetických úspor v Česku již nabízí řada firem, potřeba šetřit energiemi ale zatím není „v českých hlavách zahnízděná“, popsal výchozí situaci Vladimír Sochor, ředitel odboru energetické účinnosti a úspor Ministerstva průmyslu a obchodu. „Stát se rozhodl Národní akční plán energetické účinnosti naplnit především prostřednictvím dotací. Dotační prostředky ale zatím nejsou čerpány tak, jak se předpokládalo. Jsme v polovině programového období a čerpání prostředků je kolem 15 %. Toto manko ve využívání energeticky úsporných řešení budeme nyní horko těžko dohánět,“ upozornil Sochor.

Podle místopředsedy představenstva ČEZ ESCO Petra Štulce už mnohé firmy začínají chápat, že se jim energetické úspory vyplatí. „Energetika se mění. Spousta technologií se stěhuje ke koncovým zákazníkům a směr toku energií se občas obrací od spotřebitelů, kteří mají přebytky při vlastní výrobě, zpět do sítě,“ řekl Štulc. Velkou příležitost pro poskytovatele energetických služeb vidí v modernizaci panelových domů. „České paneláky jsou většinou zateplené, ale jejich technologie zůstávají původní. Vidíme zde velkou příležitost, registrujeme skutečně významnou poptávku,“ prohlásil.

Jak uvedl jednatel poradenské společnosti ENA a ředitel Asociace nezávislých dodavatelů energií – ANDE Jiří Gavor, české firmy se stále obávají, že se jim investice do energetických úspor nevrátí. „Záleží přitom na tom, jak spoříme. Prvotní energetické úspory mohou být velice levné a snadno realizovatelné. Když pokračujete v realizaci energetických úspor dál, dostáváte se s náklady na úroveň čistých zdrojů energie. Třetí kategorie úspor je ale již tak nákladná, že vyjde levněji vybudovat nový zdroj energie, byť by to měla být čistá energie,“ vysvětlil. Příkladem snadno realizovatelných řešení může být modernizace osvětlení, uvedl Martin Sedlák, výkonný ředitel Aliance pro energetickou soběstačnost. „Náš průzkum ukázal, že každá pátá firma uvažuje o výměně osvětlení jako o prvním kroku pro zvýšení úspor energie,“ řekl Gavor. 

Právě potenciál jednoduchých a levných řešení se ale podle Jaroslava Knápka, vedoucího Katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd ČVUT v Praze brzy vyčerpá. „To bude znamenat, že energetické úspory se neobejdou bez propojení s obnovitelnými zdroji. Je totiž v zásadě jedno, zda energii ušetřím nebo si ji vyrobím z čistého zdroje,“ uvedl.

Zatímco Češi potenciál energetických úspor teprve objevují, u našich západních sousedů již firmy i instituce do této oblasti běžně investují. „Německo je největším evropským ESCO trhem, jeho růst přitom bude pokračovat navzdory tomu, že jde už o poměrně nasycený trh. Podle některých studií by měl v roce 2022 dosáhnout obratu 9 miliard eur,“ popsal zahraniční zkušenost výkonný ředitel společnosti Elevion Marcus Bort.

Průmysl v celé Evropě je zodpovědný za více než polovinu veškerého oxidu uhličitého, částic a dalších klíčových znečišťujících látek vypouštěných do ovzduší podle aktualizovaných profilů zemí z pohledu průmyslové znečištění, které včera zveřejnila Evropská agentura pro životní prostředí (EEA). 33 profilů představuje přehled o zdrojích průmyslového znečištění v celé Evropě. Interaktivní profily shrnují poslední dostupné údaje od roku 2015 z pohledu emisí (ovzduší, vody), produkce odpadů (v tomto případě od roku 2014) a spotřeby energie a vody.

Klíčová zjištění EEA:

• Průmysl zodpovídá za čtvrtinu spotřeby energie, až polovinü na Islandu a více než 40 % na Slovensku a ve Finsku.

• Průmyslové emise znečišťujících látek a skleníkových plynů do ovzduší se od roku 2007 snížily. Zvýšené emise kadmia byly zaznamenány v Řecku a Portugalsku. Úniky spojené s velkými elektrárnami jsou celkově nižší a to u oxidu siřičitého o 70 %, částic PM10 o 69 % a oxidu dusíku o 46%.

• Byly také sníženy průmyslové emise klíčových znečišťujících látek do vody, jako je dusík, fosfor, celkové organické sloučeniny (TOC) a těžké kovy.

• Průmysl je zodpovědný za více než polovinu ostatního odpadu, a více než dvě třetiny nebezpečného odpadu. Celkově všechny průmyslové oblasti kromě energetiky, výroby cementu a samotného odpadářského průmyslu zaznamenaly snížení množství odpadů vzniklých od roku 2004.

Další podrobnosti najdete ZDE

Dne 12. prosince 2017 bylo v Úředním věstníku EU vydáno prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2017/2117 ze dne 21. listopadu 2017, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro výrobu velkého množství organických chemických látek.  Závěry o BAT jsou součástí revidovaného dokumentu BREF LVOC (angl. Large Volume Organic Chemical Industry). Platnost závěrů o BAT pro LVOC počíná běžet od data vydání rozhodnutím Komise (EU) 2017/2117, zároveň od tohoto data bude platit čtyřletá lhůta pro schválené emisní limity.

Dokument ke stažení:

Závěry o BAT - LVOC

Podíváme-li se na výsledky sběru elektrozařízení za poslední roky, je možné konstatovat, že si Česká republika rozhodně nevede špatně. V roce 2016 bylo dle výpočtu stanoveného příslušnou evropskou směrnicí sebráno 50,5 % všech elektrozařízení uvedených na trh. Zdá se tedy, že dosažení konečného cíle ve výši 65 % v roce 2021 bude při současném trendu nárůstu sběrů velmi jednoduché. Na první pohled by se tedy mohlo zdát, že vše funguje tak jak má, trend je zdravý, a není tedy důvod cokoliv měnit.

Přesto zde Ministerstvo životního prostředí (MŽP) vnímá řadu problémů, na které je třeba upozorňovat a které ve výsluní vykazovaných úspěchů zůstávají odborné veřejnosti poněkud skryty.

Neporovnatelnost výsledků kolektivních systémů

Sběr elektrozařízení je realizován prostřednictvím několika kolektivních systémů (KS), tedy zvláštních organizací, jejichž působnost je daná zákonem o odpadech. Každý KS pak vykazuje určité výsledky, které svádějí ke vzájemnému porovnávání a činění závěrů, který KS je nejefektivnější – měřeno podílem sběru a celkových finančních nákladů systému. Toto jednoduché srovnání však učinit nelze, neboť výsledky sběru KS jsou založeny na odlišných metodických základech a nelze je proto vzájemně porovnávat.

Důvodem tohoto stavu je zejména skutečnost, že některé KS prakticky vůbec nekontrolují to, co jim vykazují jejich smluvní partneři. Nekontrolují tedy ani, zda všechna vykazovaná sebraná elektrozařízení spadají pod působnost definice elektrozařízení, resp. zda to vůbec elektrozařízení jsou (např. různá průmyslová zařízení jsou sice elektroodpadem dle katalogového čísla, ale ne již podle příslušné části zákona regulující zpětný odběr či oddělený sběr).

Další nejednotnost vedení evidencí je zapříčiněna tím, že přinejmenším jeden z etablovaných KS eviduje množství výrobků uvedených na trh na základě evidence kusů, přičemž údaje o hmotnosti jsou pak stanovovány na základě vlastních přepočtových koeficientů. Tato praxe je dle názoru MŽP již za hranou zákona, a proto oslovilo všechny KS, pokud tento přístup aplikují, aby od něj upustily a vedení evidencí přizpůsobily zákonným požadavkům.

Sběrná síť a registr míst zpětného odběru

V návaznosti na směrnici 2012/19/EU byl zákonem o odpadech vytvořen tzv. registr míst zpětného odběru (Registr). Základním smyslem vzniku této databáze mělo být, že zpřístupní občanům informace o tom, na jaká nejbližší místa mohou odnášet svá nepotřebná elektrozařízení.

Většina kolektivních systémů tuto základní ideu pochopila a do Registru zadává pouze ta místa, která jsou veřejně dostupná všem občanům v určitou provozní dobu (např. sběrné dvory, pouliční sběrné nádoby, nádoby u posledních prodejců atd.). Naproti tomu některé kolektivní systémy vykazují do Registru veškerá svá sběrná místa. Uvádí tedy i místa neveřejná, což jsou ta, k nimž má přístup pouze omezená skupina občanů. Klasickým neveřejným místem je tak např. sběrný box umístěný v určité firmě, který je určen výhradně pro elektrozařízení vznikající při činnosti dané firmy, a pokud to daná firma
umožní, tak případně i pro elektrozařízení pocházející z domácností jejích zaměstnanců. Nádobu však nemohou využívat jiní občané, neboť k ní nemají přístup. Možná že mnohé instituce vůbec netuší, zda vůbec, natož jak, jsou v Registru veřejně prezentovány. Není např. vzácností zde najít informaci, že určitá mateřská školka je místem zpětného odběru pro všech deset skupin elektrozařízení (ledničky, pračky, lékařské přístroje…).

Uvedený přístup některých KS samozřejmě zcela devalvuje celý smysl vzniku Registru, přičemž skutečné důvody, proč KS volí takovýto postup, může být pouze předmětem spekulací. Obvykle se MŽP setkává s odůvodněním, že zákon o odpadech přikazuje výrobci v § 37s povinnost vkládat do Registru všechna jím zřízená místa zpětného odběru, přičemž však legislativní úprava dále nedefinuje veřejná a neveřejná místa, resp. případné označování neveřejných míst v registru by šlo nad rámec zákonných požadavků, a k tomu není možné KS nutit.

Problém je nicméně pravděpodobně složitější, a dané KS nejspíše využívají další nejednoznačnosti zákona o odpadech v tom, že mají za to, že požadavek na vytvoření minimální sběrné sítě daný § 37k odst. 6 zákona o odpadech (sběrné místo minimálně v každé obci s počtem obyvatel vyšším než 2000) může být splněn právě i zřízením jen neveřejného místa.

Ministerstvo proto v reakci na stávající praxi připravilo změnu Registru tak, aby umožňoval občanům při hledání filtrovat právě veřejná a neveřejná místa. Je však otázkou, zda předmětné KS budou tuto novou funkcionalitu již nyní respektovat, když jim příslušná povinnost přímo nevyplývá z aktuální legislativy.
Každopádně návrh nově připravovaného zákona o výrobcích s ukončenou životností již s povinností oddělovat veřejná a neveřejná místa v Registru přímo počítá.

Eroze rozšířené odpovědnosti výrobce

Dalším z palčivých problémů, který je v tuto chvíli relevantní pro ČR, je to, co může být pracovně nazýváno postupnou „erozí rozšířené odpovědnosti výrobce“. Základním smyslem jakékoliv rozšířené odpovědnosti výrobce (Extended Producer Resonsibility – EPR) je totiž zajištění dostatečných finančních zdrojů na budoucí sběr a recyklaci výrobku při jeho uvedení na trh. Jinými slovy jde o to, aby tyto náklady nemusely nést původci odpadu (zejména spotřebitelé, obce).

Bohužel v ČR v poslední době dochází k trendu, že některé KS vypovídají obcím smlouvy, a současně také prakticky všechny kolektivní systémy dlouhodobě snižují obcím odměny za zajišťování zpětného odběru, tzn., např. odměny za to, že obec prostřednictvím sběrného dvora sbírá pro KS od občanů elektrozařízení. Mnohé obce jsou tak stavěny do situace, že pro své občany zajišťují sběr elektroodpadu, a mají s tím určité náklady, ale tyto jim nikdo nesubvencuje, nebo jen v marginální míře. Finanční zátěž spojená se sběrem elektrozařízení je tedy pozvolna přesouvána na obce, potažmo občany těchto obcí.

Problém je částečně způsoben tím, celý článek, který vyšel v časopise Odpadové fórum č. 12/2017, čtěte ZDE

PŘEDPLATNÉ / INZERCE / VÍCE

Přemýšlíte o rekonstrukci domu, nebo o stavbě nového? Pokud ano, věnujte pozornost článku v nové Prioritě SFŽP o programu Nová zelená úsporám. Dočtete se, že můžete získat až stovky tisíc korun na stavbu s nízkou energetickou náročností a že podporujeme i úsporná opatření na již stojících domech. Pokud zateplíte či vyměníte okna, můžete dostat desítky tisíc korun. V Prioritě se také dozvíte, jak pokračuje příprava nového programu financovaného z Norských fondů. Nová Priorita ke stažení ZDE