Konfederace Evropského podnikání BusinessEurope vydala 30. června obsáhlou zprávu, která se zabývá otázkou průmyslové politiky. Myšlenku, že by EU měla mít průmyslovou strategii, podporuje jak Evropský parlament, tak Evropská rada a Rada pro konkurenceschopnost. Podle BusinessEurope je nutné definovat silnou průmyslovou strategii do roku 2030 a zabránit tak propadu konkurenceschopnosti EU v celosvětovém měřítku. Zpráva BusinessEurope obsahuje jak krátkodobá, tak dlouhodobá konkrétní politická doporučení v řadě oblastí, včetně energetiky, oběhového hospodářství nebo digitalizace.

Sněmovní hospodářský výbor žádá vládu, aby neprodleně a intenzivně začala připravovat výstavbu nových jaderných bloků v jaderných elektrárnách v Temelíně a Dukovanech. Vláda by měla také schválit závazný harmonogram všech základních kroků. Výbor to schválil po debatě o řešení jaderné energetiky v Česku, na níž si přizval například předsedkyni Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Danu Drábovou.

Výbor také žádá vládu, aby kvůli rychlejší přípravě výstavby jaderných bloků připravila nový stavební zákon, nebo speciální zákon, který usnadní proces veřejnoprávního projednávání. Náměstek ministra průmyslu Jiří Koliba poznamenal, že je v této věci velmi skeptický, protože úplná změna stavebního práva podle něj přesáhne jedno volební období.

Například Milan Urban prohlásil, že vidí jako jedinou možnou cestu speciální zákon pro dostavbu dalšího bloku v Dukovanech. Tam podle jeho názoru musí být do roku 2035 minimálně ve zkušebním provozu pátý blok, což se podlě něj jinak než zvláštním zákonem stihnout nedá. Drábová poznamenala, že není přítel zvláštních zákonů, ale když se podívá na to, jak jsou zákony složité, dává Urbanovi za pravdu. Tato cesta by podle ní byla hodně schůdná, ale předpokládá, že by od samého počátku začaly v Bruselu v této věci vyjednávat "velké kalibry", a nikoli referenti.

Poslanci také žádají vládu, aby rozhodla o finančním a organizačním modelu výstavby nových jaderných bloků, který bude garantovat ekonomickou proveditelnost výstavby i provozu. Náměstek Koliba poslance informoval o rozhodnutí stálého výboru pro jadernou energetiku, který v polovině června rozhodl, že se bude zabývat jen třemi variantami výstavby. První je výstavba prostřednictvím dceřiných společností ČEZ, druhou je výstavba prostřednictvím státu, kdy by stát odkoupil tyto dceřiné společnosti, a třetí je výstavba prostřednictvím státu, kdy by stát odkoupil přímo část společnosti ČEZ. Podle náměstka ministra financí Ondřeje Landy jsou pravděpodobná jen dvě řešení. Buď nové bloky postaví firma ČEZ, nebo je postaví stát.

Drábová také řekla, že i přes novely některých důležitých zákonů přetrvává komplikovanost zákonů. Některé změny situaci podle ní ulehčují, například investor bude moci požádat o územní rozhodnutí, aniž má vybraného konkrétního dodavatele, což dosud nebylo možné.

Poslanci se také shodli na tom, že bez výstavby nových zdrojů jaderné energie nebude ČR schopna pokrýt svoji budoucí spotřebu elektrické energie bez závislosti na cizích zemích.

Zdroj: ČTK

Francouzský prezident Emmanuel Macron chce v Evropě prosadit novou minimální cenu pro emise CO2. V energetickém mixu Francie dominuje jádro, proto by nový návrh přinesl komplikace hlavně ostatním. V Německu se experti obávají, že by došlo ke zvýšení ceny elektřiny až o 40 procent. Podobný scénář by hrozil i Česku. Více ZDE

Zdroj: EURO

Iniciativa Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) shrnuje hlavní zjištění nového posouzení Cenové a necenové opatření pro řízení poptávky po vodě v Evropě  koordinovaná EEA, která má  poskytnout pohled na současné postupy hospodaření s vodou se zaměřením na sektor domácností v Evropě. Analýza vychází z případových studií osmi členských států: Kypr, Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Rumunsko, Španělsko. Hodnocení se zabývá postupy řízení poptávky po vodě včetně cenových a necenových přístupů a zvažuje jejich relativní efektivitu a rovněž jsou brány v úvahu překážky a faktory umožňující jejich realizaci.
 

Hlavní zjištění:
 

• V EU existuje pevný legislativní základ pro dlouhodobé a integrované hospodaření s vodními zdroji, včetně rámců pro uplatňování cen za vodu a opatření na snížení ceny.

• Cenová politika v kombinaci s dalšími necenovými opatřeními jsou nejúčinnější ve snižování spotřeby vody v domácnosti. Strategie řízení poptávky po vodě musí najít správnou kombinaci cenových a necenových nástrojů.

• V některých případových studiích se cena nezdá být významným faktorem určující poptávku po vodě. Celkové výsledky však naznačují, že domácnosti v EU, které čelí nárůstu cen vody, budou reagovat snížením spotřeby vody. Nezávisle na cílech v oblasti spotřeby vody zůstává cenová politika vodního hospodářství klíčovým nástrojem k dosažení návratnosti nákladů na vodohospodářské služby, aby se zajistila údržba a financování stávající a budoucí vodní infrastruktury.

Další informace ZDE

Dne 22. června 2017 zveřejnila Evropská komise seznam 129 malých a středních podniků (MSP) z 25 zemí, oceněných v posledním kole nástroje podpory MSP v programu Horizont 2020. Evropská komise vybírala z celkového počtu 2165 zaslaných projektů. Celková částka financování v první fázi nástroje podpory, dosahuje výše 6,4 milionů eur. Každý projekt tedy obdrží 50 tisíc eur na financování studie proveditelnosti. Například z České republiky uspěla v hodnocení z února 2017 společnost FUTTEC a.s. Společnost vyvinula unikátní systém ohřevu asfaltových směsí pomocí mikrovlnné technologie. Příští vyhodnocení výsledků zaslaných žádostí se uskuteční 6. září 2017.

Dokument ke stažení:

Seznam vybraných projektů

V Řeži u Prahy a v Plzni vznikla nová pracoviště výzkumu jaderných technologií, kde se odborníci zabývají i obnovitelnými druhy energie. Výstavba pracovišť skončila 30. června a stála 2,7 miliardy korun, část nákladů pokryly evropské dotace.

Společnost Centrum výzkumu Řež, člen Skupiny ÚJV, ukončila 30. června 2017 výstavbovou část projektu Udržitelná energetika (Sustainable Energy, SUSEN) financovaného s podporou Evropské unie. V letech 2012 až 2017 byla tak v rámci projektu SUSEN navržena, postavena a experimentálními technologickými zařízeními vybavena technická infrastruktura umožňující vytvoření vědecko-výzkumných týmů specializovaných na řešení významných komerčních či dotačních rozvojových projektů v energetice, především energetice jaderné. Zařízení SUSEN jsou umístěna v areálu v Řeži, ve Vědecko-technickém parku Plzeň a v objektech  Západočeské univerzity Plzeň.

Pro vývoj jaderných reaktorů 4. generace byly v Řeži a Plzni postaveny unikátní experimentální smyčky pro testování materiálů v náročných provozních podmínkách (vysokých teplotách a tlacích), výzkum termohydraulických vlastností a validaci výpočetních kódů pro chladící média (hélium, voda, CO2, roztavené těžké kovy, roztavené soli) a vývoj provozních režimů. Superkritická vodní smyčka a vysokoteplotní heliová smyčka navíc díky propojení se stávajícím výzkumným jaderným reaktorem LVR-15 umožní simulovat i podmínky umožňující provádět tyto práce při souběžné expozici ionizujícím zářením.

Centrum výzkumu Řež je díky projektu SUSEN zapojeno do vývoje fúzního reaktoru ITER, mj. zařízením HELCZA umožňujícím zkoušky materiálů první stěny fúzního reaktoru a divertoru při tepelných tocích až 20 MW/m2.

Pro materiálový výzkum byl vybudován komplex deseti horkých komor pro práci s vysoce radioaktivními materiály. Horké komory jsou vybaveny souborem zařízení pro přípravu aktivních vzorků a zkušebních těles a provádění širokého spektra mechanických zkoušek za pokojové teploty i teplot až do 1200°C. V Plzni byla vybudována špičková laboratoř neaktivních mechanických zkoušek. Materiálový výzkum je podpořen také laboratoří zvláště citlivých přístrojů – optické, elektronové rastrovací i transmisní mikroskopie, nano-indentačních metod a celé řady analyzátorů – za všechny zmiňujeme extrémně citlivý SIMS (Secondary Ion Mass Spectroscopy) určený také pro výzkum vlivů na životní prostředí či zapojení do mezinárodního programu monitorování dodržování zákazu jaderných zbraní. Odolnost materiálů a konstrukčních částí jaderných reaktorů a jejich provozuschopnost při haváriích se ztrátou chlazení bude zkoumána ve speciální laboratoři simulující podmínky vznikající při těchto haváriích.

Pro výzkum palivového cyklu jaderných elektráren byly pořízeny tzv. studené kelímky umožňující modelovat chování roztaveného coria (směsi paliva a konstrukčních materiálů) při těžkých haváriích jaderných reaktorů a výzkumná zařízení pro vývoj nových metod zpracovávání a úpravy radioaktivních odpadů. Pro přípravu hlubinného uložiště radioaktivních odpadů je určena nová laboratoř pro výzkum migrace látek v hlubokých geologických formacích.

Realizací projektu SUSEN byly významně posíleny možnosti pro účast výzkumné a vývojové technologické komunity České republiky na vývoji experimentálních postupů důležitých pro projektové řešení a konstrukční přípravu technologií jaderných reaktorů čtvrté generace IV a fúzních reaktorů, výzkumné práce pro podporu bezpečnosti a dlouhodobé životnosti stávajících elektráren a výzkum materiálů, chladících médií a technologií zpracování odpadu nejen pro jadernou energetiku, ale i pro nejaderné využití. Nově vzniklá vědecko-výzkumná základna je rovněž zcela unikátní příležitostí pro tvůrčí výzkumníky a techniky umožňující jejich odborný rozvoj, dát jim možnost celoživotní kariéry a udržet a dále rozvíjet naše kompetence v jaderné energetice a podle potřeby v dalších technologických oblastech.

MŽP se rozhodlo v programu pokračovat, a to vyčleněním dvojnásobně vyšších dotačních prostředků, než tomu bylo v pilotním prvním kole žádostí. Na první pohled se zdá být záměr využívat dešťovou vodu logický a jako nástroj k předcházení jejímu nedostatku správný. Bylo by tomu tak v případě, kdyby MŽP podporovalo systémy k zachycování dešťové vody výhradně pro potřeby zalévání a zasakování. Bohužel podpora tímto směrem jde jen v jedné části programu. Další dvě části se zabývají podporou využití dešťové vody pro splachování WC a zálivku, nebo pro splachování v kombinaci s využitím tzv. šedé vody. Dopad této podpory je zcela nedomyšlený a přinese více problémů než užitku. Proč? Více ZDE

Zdroj: www.nase-voda.cz

Každý Holanďan vyhodí ročně v průměru deset kilogramů chleba, který posléze skončí v žaludku potkanů. Zabránit rozmnožení hlodavců a zároveň smysluplně recyklovat má projekt speciálních kontejnerů na chléb. Ten se pak může přeměnit na hnojivo nebo bioplyn a vyrábět elektřinu. Vzniklý metan z jednoho bochníku může vydržet pro plynový hořák na hodinu vaření. Odpůrci této „zelené“ recyklace hovoří o eticky sporném projektu. Více ZDE

Zdroj: Euro

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně uložili pokutu 200 tisíc korun společnosti za to, že chybně nakládala s odpadem pocházejícím ze znečištěného železničního svršku.

Společnost přijala k biodegradaci (odbourání ropného a organického znečištění) do svého zařízení více než 10 tisíc tun štěrku ze železničního svršku, který spadá do kategorie nebezpečného odpadu. „Po provedené biodegradaci předala tento upravený odpad dalšímu subjektu jako materiál, který údajně splňoval limity dané vyhláškou pro využití na povrchu terénu. Ve skutečnosti ovšem byl v odpadu například devítinásobně překročen limit pro polychlorované bifenyly (PCB), trojnásobně byl překročen limit pro uhlovodíky (C10 – C40) a dvojnásobně limit pro arsen a polyaromatické uhlovodíky (PAU). Firma se tak dopustila porušení zákona o integrované prevenci,“ uvedl Jindřich Mikeš, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Společnost se proti pokutě ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a rozhodnutí ČIŽP potvrdilo.

Výškové budovy v Česku jsou podle odborníků na zateplování budov dobře zabezpečeny, nicméně slabinou je správná aplikace hořlavých materiálů při realizaci zateplení. Kvalita realizace zateplení totiž často neodpovídá požadovaným standardům. Rovněž testování stavebních výrobků často neodpovídá podmínkám skutečného požáru a je třeba jej přiblížit realitě. Lidé by při volbě stavebních materiálů měli kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Při využití nehořlavých materiálů je totiž riziko plynoucí z chybné realizace mnohem menší.

Protipožární předpisy podle odborníků na zateplování budov v Česku jsou ve srovnání s většinou evropských zemí na velmi dobré úrovni. Typickým příkladem je norma upravující využití hořlavých materiálů na výškových budovách, která byla v ČR zpřísněna loni v létě. Pokud by opláštění londýnského obytného domu Grenfell Tower bylo zhotoveno podle současné české protipožární normy, tak by k takové tragédii pravděpodobně nedošlo.

Od 1. srpna loňského roku musí být výškové budovy lépe zabezpečeny a to díky revizi normy ČSN 73 0810 o požární bezpečnosti staveb. Revize normy platí pro nově i dodatečně zateplované budovy. Nově jsou podmínky pro zateplování obytných budov stanoveny tak, aby se snížila pravděpodobnost šíření ohně přes venkovní tepelnou izolaci. Cílem je zabránit takovým tragédiím jako v případě Grenfell Tower. (viz infobox o revizi normy níže)

Byť jsou tuzemské protipožární v mezinárodním srovnání na dobré úrovni, i v ČR chybí praktické zkušenosti při hašení zateplovacích materiálů. Testování zateplovacích systémů totiž probíhá v ideálních podmínkách zkušebny a navíc na malém vzorku s malým výkonem ohně. Vyšší bezpečnosti by pomohlo, pokud by se zkoušky přiblížily reálným požárům, konkrétně by se zvětšil výkon simulovaného požáru a rozměr testovaného vzorku.

Velkorozměrové zkoušky fasád se provádí na vzorku ve tvaru L, jehož výška je 5,7 m, délka hlavního ramene 3 m a vedlejšího 1,2 m, při výkonu hořáku 3 MW. Současně povinná středněrozměrová zkouška probíhá na vzorku o výšce 2,4 m a výkon hořáku je pouhých 100 kW. Reálný požár přitom může dosahovat 4 MW i více, proto by bylo vhodné testovat materiály i v náročnějších podmínkách.

Požár se totiž může šířit po budově nejen vnitřkem, ale i po fasádě respektive zateplení budovy. Zatímco budovy do 12 metrů lze hasit ze země, u vyšších budov musí záchranáři obvykle zasahovat zvnitřku budovy. Při požáru výškových budov dokonce ani fasádu téměř nelze hasit zvenčí – pokud je z hořlavého materiálu, oheň se šíří velmi rychle.

Co může veřejnost pro větší bezpečí bydlení udělat? Lidé mohou při volbě stavebních materiálů kromě užitných vlastností brát v potaz i třídu reakce na oheň a vybírat jen nehořlavé, tedy třídu A1 a A2. Tyto materiály, nepřispívají k růstu požáru a vývoji kouře. Nemůže se stát, že by se pak oheň lavinovitě šířil po fasádě jako v případě Greenfell Tower či jiných obdobných požárech.

Pokud je obložení budovy nehořlavé, oheň se šíří budovou mnohem pomaleji. U staveb, na kterých se kombinují hořlavé a nehořlavé materiály, může být problematické dodržení všech normových projektových požadavků. Zateplit výškovou budovu hořlavým materiálem při dodržení všech protipožárních předpisů je technicky velmi náročné.

INFOBOX: Největší změnou, kterou revize normy přináší, je lepší ochrana před šířením ohně po fasádě patrových domů. Nově se musí u zateplovaných budov aplikovat širší požární pásy z minerální izolace, které jsou rozšířeny z 0,5 na 0,9 metru. Pásy musí být umístěny nad soklem, okny a atikou domu, a to včetně nejvyššího podlaží kvůli eliminaci rizika vzplanutí střech. Výjimku tvoří rodinné domy a jednopodlažní budovy, u kterých nejsou protipožární pásy nutné. Budovy do 12 m požární výšky musí mít zabezpečený pouze sokl zateplovacího systému.Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky (viz příloha níže.)

Čím je dům vyšší, tím přísnější protipožární požadavky musí splnit

Zásadní vliv na to, jakým způsobem má být obytný dům nově zateplen, je výška budovy, respektive její požární výška, což není totéž (viz definice níže).

Rozsah požadavků se nově dělí do čtyř různých kategorií podle požární výšky. Požadavky jsou různé pro specificky řešené jednopodlažní objekty, objekty s požární výškou 0,0 až 12,0 m, dále 12,0 až 22,5 m a objekty s požární výškou nad 22,5 m.

Norma ČSN 73 0810 budovy rozděluje do čtyř kategorií:

• do 0 metrů požární výšky, což jsou jednopodlažní budovy. U těchto budov může být na celé fasádě použitý polystyren, který má třídu reakce na oheň E (viz tabulku).

• 0 až 12 metrů požární výšky, což odpovídá zhruba třípatrovým až čtyřpatrovým bytovým domům, kterých je v České republice většina (67 procent). Nad soklem musí být instalován průběžný protipožární pás z minerální izolace o šířce nejméně 0,9 metru. Výjimku tvoří rodinné domy, u kterých není tento pás nutný.

• 12 až 22,5 metru požární výšky, což odpovídá běžným sedmipatrovým bytovým domům, kterých je přibližně pětina (20 procent). Protipožární pásy o šířce 0,9 metru musí být povinně umístěny nejen nad soklem, ale také nad okny, a to včetně nejvyššího podlaží – kvůli eliminaci rizika vzplanutí střechy – a v úrovni atiky.

• nad 22,5 metru požární výšky, což jsou ostatní výškové budovy, obvykle nad sedm pater. Celá fasáda musí u nejvyšších budov být zateplena nehořlavým materiálem s třídou hořlavosti A1, tedy minerální izolací (vatou).

Až do 20. října mohou hejtmani a starostové dvou stovek obcí žádat o finanční podporu na urychlení protismogových opatření. Ministerstvo životního prostředí prodlužuje platnost dotační výzvy na zpracování akčních plánů, které pomohou zlepšit nevyhovující stav ovzduší ve městech a obcích.

Až 50procentní dotace je určená krajům a obcím s rozšířenou působností. Pokryje jim sestavení plánu aktivit, které povedou ke snížení znečištění ovzduší, a polovinu mzdových nákladů jednoho koordinačního pracovníka. Akční plán má být uveden do praxe do konce roku 2020, nicméně může obsahovat i aktivity, s kterými se počítá i po tomto termínu.

Rezort na tuto dotační výzvu (8/2017) vyhradil 100 milionů korun z Národního programu Životní prostředí a zařadil do balíčku protismogových dotací, které obcím aktuálně nabízí. Mezi ně patří také výzva na zpracování podkladových dopravních studií (9/2017), které pomohou k zavedení nízkoemisních zón, nebo ke zpracování regulačních řádů dopravy, či dotace na snižování zápachu a emisí těžkých kovů.

Finančních prostředků je zatím dostatek, většina z alokovaných 100 milionů na tuto výzvu je stále k dispozici, šance na získání podpory mají zastupitelstva veliké. Žadatelům se vyplatí dotace zkombinovat a podat žádost o dotaci současně na 8. i 9 výzvu, neboť spolu úzce souvisí.

Bližší informace naleznou zájemci na webových stránkách, se svými dotazy se mohou obracet na pracovníky call centra SFŽP ČR na bezplatném telefonním čísle 800 260 500 nebo prostřednictvím e-mailové adresy: dotazy@sfzp.cz.

Výzva 8/2017 - Implementace programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

• Žádosti je možno podat do 20. 10. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2020.

• Výše podpory na jeden projekt je 50 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 100 mil. Kč

• Dokumenty

Výzva 9/2017 - Zavádění nízkoemisních zón v obcích

• Žádosti je možné podat do 27. 9. 2017.

• Podpořené projekty budou realizovány nejpozději do 31. 12. 2019.

• Min. výše dotace na jeden projekt je 100 tis. Kč, max. výše dotace - 1 mil. Kč.

• Výše podpory na jeden projekt je 80 % z celkových způsobilých výdajů.

• Alokace 10 mil. Kč

• Dokumenty

Vědci si pořád ještě myslí, že kdyby lidé věděli, co se děje, začali by něco dělat. Jenže to je omyl. Roky už se nesnažím nikomu nic říkat. Nemá to smysl, říká v rozhovoru geolog a ekolog Václav Cílek. Pokud podle něj lidé přestanou brát klimatickou změnu a sucho na lehkou váhu, pak to bude z náboženských nebo citových popudů. Současné sucho není ani tak důsledkem oteplování, jako spíš celé řady faktorů, které se kumulativně sčítají, říká mimo jiné Václav Cílek. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: lidovky.cz

Velice často se setkáváme s dotazy na vysvětlení pojmů „základní popis odpadu„ a „písemné informace o předávaném odpadu“, kdy se daný dokument vypracovává a komu se vlastně předává. Pokusíme se tedy na tyto otázky postupně odpovědět a nasměrovat původce odpadů a oprávněné osoby ke správnému řešení a použití uvedených dokumentů.

Základní popis odpadu (ZPO)

Základní popis odpadu je definován ustanovením § 2 písm. q) vyhlášky č. 294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu. Základním popisem odpadu je průvodní dokumentace odpadu vypracovaná původcem odpadu nebo oprávněnou osobou v rozsahu stanoveném v bodě 2 přílohy č. 1 této vyhlášky na základě všech dostupných informací o odpadu, za jehož úplnost a pravdivost odpovídá původce nebo oprávněná osoba, která základní popis odpadu předává s každou jednorázovou nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do zařízení.

Písemné informace o odpadu (PIO)

Vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady v ustanovení § 4, který definuje obecné požadavky na zařízení k využívání a odstraňování, sběru a výkupu odpadů a v odst. 3 stanovuje, že při přejímce odpadů do zařízení postupuje provozovatel zařízení a dodavatel odpadů způsobem uvedeným v příloze č. 2. Tato příloha v odst. 2 definuje požadavek na dodavatele odpadu, který musí poskytnout osobě oprávněné k provozování příslušného zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek následující písemné informace:

1. IČO, bylo-li přiděleno, obchodní firmu/název/jméno a příjmení dodavatele odpadu, identifikační číslo zařízení, pokud je dodavatelem oprávněná osoba, identifikační číslo provozovny, pokud je dodavatelem původce odpadu, název, adresu a identifikační číslo základní územní jednotky (dále jen „IČZUJ“) provozovny. V případě vzniku odpadu mimo provozovnu se uvede kód ORP/SOP z číselníků správních obvodů vydaných Českým statistickým úřadem podle místa vzniku odpadu a stručné označení činnosti, při které odpad vznikl, adresa a IČZUJ podle místa vzniku odpadu; v tomto případě se identifikační číslo provozovny a název provozovny neuvádí,
2. kód odpadu, kategorie a při dodávkách nebezpečného odpadu také údaje o jeho nebezpečných vlastnostech,
3. další údaje o vlastnostech odpadu nezbytné pro zjištění, zda je možné v příslušném zařízení s daným odpadem nakládat, včetně protokolů o zkouškách a k nim příslušné protokoly o odběru vzorků, pokud to vyplývá ze souhlasu k provozování zařízení nebo z jeho provozního řádu.

Rozdíl mezi ZPO a PIO

Rozdíl mezi dokumenty je zřejmý. Základní popis odpadu vyžaduje provozovatel skládek a dalších zařízení vyjmenovaných v § 2 písm. n) vyhlášky č. 294/2005 Sb., tedy skládky, lomy, odkaliště a další místa na povrchu terénu, kde jsou odpady využívány k zasypávání, rekultivacím a jiným povrchovým úpravám, a to vždy při předávání každé jednorázové nebo první z řady opakovaných dodávek odpadu do těchto zařízení.

Pokud je odpad přijímán do jiných, než výše uvedených zařízení, dodavatel odpadu předává provozovateli zařízení k nakládání s odpady v případě jednorázové nebo první z řady dodávek odpadu písemné informace, stanovené v bodě 2 přílohy č. 2 vyhlášky č. 383/2001 Sb. Písemné informace o odpadu nahrazují ZPO. Cílem tohoto dokumentu je jednoduchost a získání základních údajů o vlastnostech odpadu, které jsou nezbytné pro zjištění, zda je možné do příslušného zařízení uvedený odpad přijmout a nakládat s ním.

Cesta správným směrem

Snažili jsme se krátce objasnit oba tyto pojmy. A naše doporučení? Při předání odpadu do zařízení oprávněné osoby, vždy používejme tu správnou dokumentaci v podobě ZPO a PIO, ušetříme si čas a také zbytečné „papírování“.

Tyto dokumenty jsou Vám k dispozici i v námi dodávaném SW EVI 8 i SKLAD Odpadů 8. Bližší informace najdete na našich webových stránkách u modulů k produktům EVI 8 (https://www.inisoft.cz/software/evi-8#modules) a SKLAD Odpadů 8 (https://www.inisoft.cz/software/sklad-odpadu-8#modules).

Autor/zdroj:

Ing. Michal Horník, Bc. Jiří Tichý
oddělení poradenství a legislativa,  INISOFT s.r.o.

Zákon o obalech patří z pohledu jeho výkladu i jeho aplikace do praxe ve firmách k těm komplikovanějším. A důvodů je zde hned několik. Tak třeba dva různé způsoby plnění povinností vyplývajících z legislativy zákona o obalech, tedy dva rozdílné systémy a tedy i dva různé způsoby vedení evidence, rozdílné technické termíny, které ve svých evidencích používají, různá četnost výkaznictví a také složitost zavedení evidence.

Příliš srozumitelným není ani způsob, kterým je sám zákon napsán. Tolik negací, které si musí čtenář převést do srozumitelného a jednoznačného výkladu textu, to dá práci i zdatnému matematikovi. Příliš nepomůže ani metodický návod vypracovaný Ministerstvem životního prostředí, který nese příznačný název „Stručný průvodce podnikatele labyrintem zákona o obalech“.

Pojďme tedy společně poodkrýt některá z úskalí zákona o obalech.

Pokud hovoříme o dvou organizacích, potom je to MŽP a AOS (autorizovaná obalová společnost), kterou je v ČR společnost EKO-KOM, a.s. Osoba povinná přihlásit se k systému si za určitých podmínek může vybrat, u koho se zaeviduje. Buď u MŽP nebo u AOS. Jsou ale případy, kdy není možné přihlásit se jako samostatně plnící osoba k MŽP (prodej koncovému spotřebiteli), ale pouze k AOS. Abychom to definovali správně, taková společnost se nutně nemusí přihlásit k AOS, pokud si zajistí sama a výlučně na své náklady systém zpětného odběru na území ČR. To je však technicky a finančně věc prakticky nemožná. Taková osoba proto uzavírá s AOS smlouvu o sdruženém plnění povinností zákona o obalech s tím, že touto smlouvou přechází odpovědnost za plnění povinností §10 a § 12 zákona o obalech právě na AOS. Osoba zároveň nemusí plnit povinnosti stanovené v § 14, 15 a § 30 odst. 1 zákona o obalech.

A nyní k obalové terminologii. Obaly v obou systémech dělíme podle druhu materiálu, podle použití a podle místa jeho nákupu. Bavíme se také o tom, zda obal uvedeme na trh nebo do oběhu v rámci České republiky, exportujeme ho do zahraničí, případně, že se jedná o dovoz baleného výrobku ze zahraničí, který se uvede na trh nebo do oběhu v České republice.

Evidence MŽP pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal

• druh – plast, papír, kov, sklo …
  • plast dále na druhy
  • papír a karton dohromady
• nákup v tuzemsku nebo zahraničí

• uvedení na trh nebo do oběhu v ČR

• export do zahraničí

• osoba povinná

• způsobem využití, odstranění obalu apod.

Evidence u AOS je podstatně složitější a pracuje s pojmy jako:

• jednocestný nebo vícecestný obal
  • průmyslový
  • přepravní
  • skupinový
  • prodejní
• u druhů – plast, papír, kov, sklo … používá podskupiny
  • Plast na PE, PP, PS ..
  • Plasty na měkké, duté do 5 litrů duté nad 5 litrů papír
    • papír, karton
• evidence v rámci vratných obalů

• evidence palet jak EUR tak prostých

Zejména tady pak tápeme, nejsme si jisti správností evidence, nevíme, z čeho má vycházet, jak získat relevantní data, jestli neděláme chyby. Nepomáhají nám ani terminologie odběratelů, kterým dodáváme výrobky.

Konečný uživatel, to je ten podnikatelský subjekt, který nakupuje zboží přímo od výrobce, od distributora do svých výrobních procesů.

Koncový spotřebitel, to je většinou občan, který nakupuje své zboží na pultě, koncový zákazník, pro kterého výrobek není vstupní položka v procesu výroby.

Proto je většina firem odkázána nikoliv na nejednoznačné znění zákona, ale na školení AOS, MŽP, odborníka na danou legislativu, popřípadě si nechat obalovou evidenci vést.

Mnohá firma nevede evidenci správně a není si jistá daty, která do ní uvádí, a oprávněně se pak obává kontroly. Kontrola evidence MŽP je vedena ČIŽP, kontrola AOS je vedena auditorskou společnost, která má právo vstupu do účetnictví, evidence a způsobů zjišťování toků obalů a provozní části, kde měří a váží obalové prostředky. Zjišťuje, zda jsou veškeré uvedené skutečnosti v souladu s hlášením.

Pojďme se nyní pokusit definovat základní pojmy při vedení evidence obalů, které Vám mohou pomoci při vedené obalové evidence.

Jednocestné obaly

V rámci tuzemského pohybu obalů je jasné, že povinnosti padají především na vrub plniče, pokud nejsou převedeny na výrobce obalového prostředku nebo na příjemce, ale to není častý případ. Proto ten, kdo si zakoupí produkt na tuzemském trhu, kde obal již zpoplatnil plnič, nevede o obalu evidenci, ale pouze jej zaznamená v evidenci odpadů.

U přeshraničního pohybu je to již jiné. Ten kdo výrobek s obalem přiveze, musí obal zaevidovat jako ten, kdo jej uvedl na český trh. Jedná se samozřejmě o firmy, které splnili povinnost přihlášení se do systému nakládání s obaly. Tuto povinnost evidence má i ta firma, která si výrobek přivezla pro svou potřebu a dále jej nedistribuuje.

Vícecestné obaly

V rámci vícecestných obalů na tuzemském trhu je to obdobné. Povinnost si na sebe bere plnič obalu, který jej uvádí do oběhu. Předá plný obal spotřebiteli a převezme zpět prázdný, nebo s upraveným, jiným výrobkem. Je zkrátka majitelem obalu.

Při přeshraničním pohybu vícecestného obalu je situace složitější. Problematika není jasně popsaná a jedná se o to, že odpovědnost za obal přebírá přechodem přes hranice svým převzetím příjemce. Ten obal zaeviduje jako svůj obal a exportuje ho zpět. Ještě větší zmatek nastane, pokud příjemce přijatý výrobek pouze upraví a pošle jej dále. A je jedno, jestli je další příjemce v tuzemsku nebo v zahraničí. Jedná se o klasické případy v automobilovém průmyslu, např.: přijmu ze zahraničí kovový díl, ten povrchově upravím (třeba „oplastuji“) a odešlu zabalený v původním vícecestném obalu dál. Druhá firma na něho namontuje součástky a pošle v originálním balení dál, třetí provede finální montáž. Potom je evidence velice složitá a pro někoho se jedná spíše o noční můru. Způsoby pohybu popisuje následující blokové schéma:

Máte-li pocit, že se v tomto článku jako firma vidíte, že si vůbec nejste jisti, zda si správně zákon vykládáte, že správně své obaly evidujete a že odvádíte poplatky ve správné výši, tak nezoufejte. Každý problém má své řešení.

V rámci poradenství Vám i v této složce životního prostředí dokážeme poradit, tedy revidovat současně nastavený systém, případně pomoci nastavit ten správný, výhodný pro Vás a takový, který je ve shodě s obalovou legislativou. 

Jsme softwarovou firmou a v portfoliu produktů, které nabízíme, máme také program OBAL 8, který vychází ze zákona č. 477/2001 Sb. (o obalech, v platném znění) a k němu příslušných prováděcích vyhlášek č. 116/2002 Sb. a 641/2004 Sb. Ten Vám umožňuje vytvářet evidenci obalů uvedených na trh nebo do oběhu a zaznamenávat množství zpětně odebraných obalů včetně vratných a opakovaně použitelných.

Firmy, které spolupracují při nakládání s obaly s autorizovanou obalovou společností EKO-KOM, a.s., mohou v programu též využít export určený pro generování čtvrtletního výkazu.

Zdroj/autor: INISOFT s.r.o., Ing. Václav Kuncl