Partnerské setkání „Unlimited opportunities in the circular economy - Reducing, Reusing and Recycling“ se uskuteční v norském Oslu dne 19. září 2017. Cílem akce je seznámit účastníky s nadcházejícími výzvami pro předkládání projektů v H2020 a zejména poskytnout příležitost k setkání s potenciálními partnery pro budoucí spolupráci na projektech H2020. Uzávěrka pro registraci a zadání profilu je 11. září 2017. Podrobné informace o akci naleznete ZDE.

Seminář Fakta o vodě v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, na kterém se sešli zástupci provozovatelů vodohospodářské infrastruktury, odborníci a akademici, se zaměřil na odbornou debatu o modelech provozování infrastruktury a přednostech či nevýhodách jednotlivých provozních modelů.

Potřeba celospolečenské diskuze o budoucnosti českého vodárenství je v poslední době zřejmá. Jednou z aktuálních iniciativ byl odborný seminář na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky pod záštitou jejího místopředsedy Ing. Jana Bartoška.

„Voda je oblast, u které nemůžete uvažovat v horizontu volebního období. O vodě se do budoucna musí vést velká diskuze,“ zdůraznil na úvod Jan Bartošek. K debatě byly přizvány osobnosti z mnoha oblastí vodohospodářského oboru. Pozvání přijal Petr Pokorný z Centra pro teoretická studia UK, rektor VŠRR René Wokoun, ale také zástupci municipalit, kteří rozhodování o způsobu provozování zažili na vlastní kůži – starosta Božanova Karel Rejchrt, bývalý náměstek primátora Hradce Králové Josef Malíř a dřívější ekonomický náměstek primátora Českých Budějovic Zdeněk Čáp.

Městské společnosti jsou často chváleny za nízké ceny vodného a stočného. Na to, že každá mince má dvě strany, upozornil ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR. „Největší část prostředků vybraných z vodného a stočného tvoří nájem odváděný vlastníkovi. Ten by měl směřovat na obnovu infrastruktury, ale ne vždy tomu tak je. Čím jsou společnosti menší, tím hůře se plány na obnovu vodohospodářské infrastruktury plní. Malé obce také často dotují provoz vodovodů a kanalizací,“ uvádí Oldřich Vlasák.

Na to, jak municipální společnosti v devadesátých letech hospodařily, zavzpomínal Josef Malíř, bývalý náměstek primátora Hradce Králové: „Všichni věděli, že je tam dvakrát víc zaměstnanců než v západní Evropě. V představenstvech byli starostové, místostarostové – tedy neodborníci, kteří se každé čtyři roky střídali. Management, pokud sám neměl eminentní zájem o efektivitu, představenstvo vždycky přesvědčil, že to nejde.“

V Hradci Králové proto vyhlásili soutěž, ve které zvítězila komerční společnost s nejvýhodnější nabídkou. Město tak každoročně inkasuje nájemné, které jednoznačně stačí na rekonstrukci i rozvoj vodárenské sítě. Hradec Králové navíc získal 34procentní podíl v provozní společnosti, tedy i vliv na její hospodaření a třetinovou dividendu. Podle Malíře je nutné provozní modely posuzovat případ od případu. „V případu Hradce Králové jsem přesvědčen, že jsme vybrali dobře. A to mohu říct i dnes, deset let od začátku spolupráce. Ekonomické výsledky i kvalita provozu o tom jasně vypovídají,“ uzavírá Malíř.

Dalším městem, které stálo před podobným problémem, byly České Budějovice. „Měli jsme jednoznačně špatné zkušenosti s fungováním městské společnosti Technické služby. Byl to podnik, ve kterém z rozpočtu 1,5 miliardy končilo čtvrt miliardy bez jakéhokoli konečného efektu, proto jsme se rozhodli jít cestou veřejné soutěže,“ vzpomíná Zdeněk Čáp, dřívější náměstek primátora Českých Budějovic.

O zkušenosti tehdy požádal i kolegu ve Vídni, kde městská společnost po několika letech fungování narazila na výkonnostní strop a dál už se nerozvíjela. I na základě těchto zkušeností se v Budějovicích rozhodli hledat na trhu komerčního provozního partnera. Město tak dnes stále vlastní infrastrukturu, ztráty vody se výrazně snížily, cena vodného a stočného se pohybuje pod celorepublikovým průměrem, auditoři mohou kontrolovat účetnictví provozní společnosti a ročně na nájemném od ní získají 200 milionů korun. „Provozovatelská smlouva se nám osvědčila. Nechme odborníky pracovat a kontrolujme si a definujme si svoje vlastní zájmy,“ uzavírá českobudějovickou zkušenost Zdeněk Čáp.

Na rizika jednostranné preference municipálních provozování upozornili také zástupci komerčních provozovatelů. „Jak by fungovaly České dráhy, kdyby neexistoval soukromý RegioJet? Jak by fungovala Česká pošta bez komerčních přepravců?“ uvedl Ondřej Beneš ze společnosti Veolia Česká republika. Předseda představenstva Čevak Jiří Heřman dodává: „Ten, kdo neumí zvládnout jednu smlouvu s provozovatelem, neumí zvládnout ani provoz samotný. Zodpovědný vlastník má několikanásobně vyšší zisky než provozovatel, pokud řádně plní obnovu infrastruktury.“

O tom, zda je v dané situaci vhodnější municipální či privátní provozovatel, rozhoduje také technická náročnost lokálního řešení. V případě menších obcí, které vlastní zdroj a voda je k odběratelům dopravována gravitačně, jsou nároky na zajištění technického provozu poměrně malé. Každý z provozních modelů je také vhodný pro jinou velikost území. „To, co ale všechny spojuje, jsou předpisy, která nás mnohdy staví do těžko řešitelných situací. Řada občanů u nás zvažuje stavbu vlastní studny. V tomto případě neplatí poplatky za odběr podzemních vod, přitom my jako obec je platit musíme,“ upozorňuje na to, jak rozdílný přístup ztěžuje život malým samoprovozovatelům Karel Rejchrt starosta Božanova. 

V odborné části semináře prezentovali analytici EY ČR výsledky benchmarkingu, který mezi vodárenskými společnostmi provedlo Ministerstvo zemědělství. Ten potvrzuje, že v místech, kde je vodohospodářská infrastruktura provozována ve větších celcích a soukromým provozovatelem, je důsledně dodržován plán obnovy potrubí, na jehož stav je v ČR dlouhodobě poukazováno. „Prostředky na obnovu nejsou tvořeny zejména v menších lokalitách. Navíc pokud obec dotuje vodné a stočné, zkresluje tím informace o ceně a zákazník nemá reálnou představu o její výši,“ upozorňuje na problémy menších obcí Barbora Mirková z poradenské společnosti EY ČR.

V závěru se účastníci shodli, že jedinou cestou, jak se posunout dál, je zachovat soutěž. Možností by pak bylo také srovnání nabídek veřejných a komerčních provozovatelů. „Dobrým regulátorem je trh a smlouvy na pět let, které se budou přesoutěžovat,“ připomíná místopředseda PS Parlametu ČR Jan Bartošek. „Jako Čech si přeju, aby zisk, který se u nás vytvoří, u nás i zůstal. Sám bych si přál, aby české firmy byly konkurenceschopné,“ dodává.

Další informace:

• Fakta o vodě: Nutné změny ve financování vodního hospodářství a skutečná situace v Česku (27.6.2017)

• Prezentace a video záznamy přednášek budou dostupné na www.faktaovode.cz

Zdroj/autor: Tiskový zpráva APROVAK ČR (Asociace provozovatelů vodárenské infrastruktury ČR)

Evropská komise vydala Evropský srovnávací přehled inovací za rok 2017. V letošní zprávě došlo k významné změně v metodice měření. Přehled ukazuje, že inovační vývoj v EU vzrostl, zvláště v oblasti personalistiky, zlepšování podmínek pro inovace, investování z vlastních zdrojů a zatraktivnění výzkumných systémů.

Švédsko zůstává na špičce inovačního žebříčku. Následuje ho Dánsko, Finsko, Nizozemí, Velká Británie a Německo. Litva, Malta, Velká Británie, Nizozemí a Rakousko jsou nejrychleji rostoucími inovativními státy. Ve světovém srovnání EU dohání Kanadu a USA, ale Jižní Korea a Japonsko jsou v předstihu. Čína dosáhla největšího pokroku v mezinárodním srovnání. Česká republika byla ohodnocena jako mírný inovátor.

Další informace:

• Czech Republic

• European Innovation Scoreboard 2017 – Main report

• European Innovation Scoreboard 2017 – Executive summary (CZ)

• Inovace v EU: došlo k určitým zlepšením, je však třeba rovnoměrnější pokrok (TZ EK)

• Další informace - ZDE
   

Zdroj: ERA

V českých domácnostech se vyskytuje celkem 66,5 milionu světelných zdrojů. Z těch, které dosloužily, se odevzdalo k ekologické recyklaci 726 tun, což představuje přibližně 5 milionů kusů úsporek. Toto množství obsahuje zhruba 25 kilogramů rtuti. Kvůli malému obsahu rtuti a dalším druhotným surovinám se musí odborně recyklovat, a proto je třeba je umístit do speciální sběrné nádoby a nikoli do běžného odpadu.

„Pro představu, 25 kilogramů rtuti by mohlo teoreticky znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 79 Máchových jezer,“ vysvětluje Zuzana Adamcová ze společnosti EKOLAMP, proč úsporné zářivky nepatří do běžného odpadu. EKOLAMP zajišťuje zpětný odběr a zpracování vysloužilých osvětlovacích zařízení.

Nejvíce rtuti se podařilo z vyřazených úsporek odebrat v Praze, Středočeském a Moravskoslezském kraji. „V Praze se podařilo zachránit největší objem vody, a to téměř dvojnásobek oproti třeba Moravskoslezskému či Jihomoravskému kraji,“ říká Zuzana Adamcová.

V přepočtu na jednoho obyvatele by se však bilance podstatně změnila. Premiantem ve sběru by se stal kraj Královéhradecký a teprve následně Praha. „V těchto krajích s výrazným náskokem sesbírali nejvíce úsporek v celé republice: v průměru 118 gramů na jednoho obyvatele,“ shrnuje Zuzana Adamcová.

Češi třídí, ale nechtějí chodit daleko: ujdou maximálně 617 metrů

Rtuť je uvnitř úsporné žárovky neškodná a pro svícení nutná, ale když doslouží, je ji třeba ekologicky zlikvidovat. Vyřazené úsporné žárovky se proto odevzdávají do sběrného dvora nebo speciálního kontejneru umístěného například v obchodních domech nebo místních úřadech.

Z průzkumu společnosti EKOLAMP vyplynulo, že o umístění sběrného místa mají povědomí dvě třetiny Čechů. Ideálně by sběrné místo chtěli mít do 617 metrů od domova. „Pokud je sběrné místo vzdálenější, obvykle zářivky skončí v popelnici,“ dodává Zuzana Adamcová. Z jednotlivých míst zpětného odběru je nejčastěji využíván sběrný dvůr.

V Česku je nyní k dispozici přes 4400 sběrných míst, alespoň jedno v každém městě či obci s počtem obyvatel nad dva tisíce. „Vysloužilé zářivky lze odevzdat ve sběrných dvorech, v obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech či nákupních centrech, na obecních a městských úřadech,“ shrnuje Zuzana Adamcová. Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz.

Spotřebitelé mohou zjistit nejbližší sběrné místo také pomocí aplikace „Kam s ní?“, kterou si mohou zdarma stáhnout do mobilního telefonu nebo tabletu. Kromě mapy sběrných míst aplikace obsahuje popis jednotlivých druhů světelných zdrojů a kvíz na procvičení znalostí. Aplikace je dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.

Už více než rok platí, že majitelé solárních elektráren do deseti kilowattů nepotřebují licenci. ERÚ teď ale přichází s tvrzením, že bez licence nesmějí dodávat nespotřebovanou elektřinu do sítě.

Stát už schválil desítky milionů korun dotací pro více než pětistovku malých střešních fotovoltaických elektráren. Z montáže malých solárů se snaží udělat byznys i někteří obchodníci s energiemi, kteří vymysleli, jak majitelům zaplatit za část nespotřebované elektřiny posílané do sítě. Malé solárníky, kteří  nepotřebují k výrobě licenci, ovšem nejspíš čekají právní tahanice s Energetickým regulačním úřadem.

Ten tvrdí, že majitelé malých fotovoltaik do výkonu deseti kilowattů, pro něž nepotřebují licenci a jsou standardně připojeni k distribuční soustavě, nesmějí
dodávat nespotřebovanou elektřinu do sítě. Energetický zákon jim to sice nezakazuje, ale ani to výslovně nedovoluje. Úřad razí názor – a nachází oporu u některých právníků – že dodávat elektřinu do sítě může jen výrobce s licencí.

„Připravujeme hromadné kontrolní šetření, které má prověřit, zda takoví zákazníci s výrobnou elektřiny mají všechna potřebná povolení, a z pohledu kompetencí ERÚ pak zejména platnou licenci. Mohli by se dopustit například správního deliktu podnikání bez licence v energetických odvětvích, případně neoprávněných dodávek elektřiny do elektrizační soustavy,“ vysvětluje mluvčí úřadu Michal Kebort.

Jenže obchodníci jako ČEZ nebo Bohemia Energy si zákon vyložili už před časem tak, že malí výrobci, kteří elektrárnu připojili standardním způsobem,
mohou elektřinu do sítě posílat. ČEZ jim za to dává slevu ve výši čtyřiceti procent z ceny elektřiny, za kterou jim proud dodává.

„Produkt jsme začali nabízet nedávno a mají ho desítky zákazníků. Jak bude růst počet instalovaných zdrojů, bude přibývat i počet zákazníků s tímto produktem,“ uvádí mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

Bohemia Energy elektřinu od výrobce oceňuje podle aktuálních cen na spotovém trhu a pak ji na faktuře započítá proti hodnotě dodané elektřiny. Do konce roku by službu mohly využívat dvě stovky zákazníků.

ERÚ může této rozjíždějící se praxi učinit přítrž. „Analyzujeme, zda takové nabídky nejsou v rozporu se zákonem o ochraně spotřebitele,“ dodává Kebort. Potíž je v tom, že výklad energetického zákona nemusí být tak jednoznačný, jak naznačuje ERÚ.

„Podle zákona musí malý výrobce dodržet u dodávek do sítě parametry určené pravidly provozu distribuční soustavy. Už to ukazuje, že s dodávkami nespotřebované elektřiny zákon počítá. Navíc zákon o dani z příjmu mluví o příjmech z provozu výroben elektřiny, ke kterému není vyžadována
licence,“ argumentuje advokát Pavel Doucha. Také stát v dotačním programu Nová zelená úsporám počítá s přetoky elektřiny do sítě. Dotaci dostane i domácnost, která pro svou potřebu využije jen sedmdesát procent vyrobené elektřiny.

Zdroj: E15

Evrospká rada se v pondělí dohodla na své společné pozici k revizi směrnice o energetické účinnosti, jejímž cílem je upravit stávající opatření v oblasti energetické účinnosti tak, aby EU splnila své cíle stanovené pro roky 2020 a 2030. Cílem směrnice je zvýšit energetickou účinnost o 30 %. Rada se taktéž dohodla na své společné pozici k revizi směrnice o energetické náročnosti budov. Budovy jsou z nejméně energeticky účinných oblastí v EU, která má na svědomí až 40 % celkové spotřeby energie. Cílem směrnice je podpořit nákladově efektivní renovace budov a tím přispět k dekarbonizaci budov v EU. Dalším cílem směrnice je podpora elektromobility tím, že stanovuje, aby alespoň každé desáté parkovací místo v nerezidenčních budovách bylo přizpůsobeno pro nabíjení elektromobilů. Díky dohodám mohou být zahájena jednání v rámci trialogu s Parlamentem a Komisí.

Další informace:

Předseda představenstva Svazu vodního hospodářství a generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala vystoupil v poslanecké sněmovně na semináři Fakta o vodě s příspěvkem Současné problémy financování vodního hospodářství v České republice. Podle Kubaly se v budoucnu nevyhneme propojování vodárenských a vodohospodářských soustav stejně jako nutné změně financování. V současnosti je finanční zátěž za sektor přenesena na průmyslové subjekty a vodohospodářské společnosti, které platí poplatky za odběry podzemní nebo povrchové vody. Současný model poplatků je podle Kubaly dlouhodobě neudržitelný například proto, že dojde-li v případě průmyslu při zvyšování efektivity nebo útlumu některých jeho částí (například hornictví a hutnictví) k poklesu objemu odběrů, bude se muset logicky zvýšit jednotková sazba, aby zůstal objem prostředků v systému zachován. Více ZDE

Ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR Oldřich Vlasák na semináři „zas prezentoval řadu zajímavých, ale velmi často opomíjených údajů o tomto sektoru. Na vodném a stočném se podle Vlasáka každoročně vybere více než 40 miliard korun, z čehož ovšem 41 % představují odvody, daně a další poplatky směřující do veřejných rozpočtů. Zajímavý je také dlouhodobý trend poklesu spotřeby vody až na současnou úroveň, která je podle řady expertů již hygienickým minimem. Více ZDE

Generální ředitel společnosti Jiří Heřman se na semináři zaměřil na vyvracení nepravd, které v souvislosti s oborem ve společnosti, potažmo médiích rezonují. Očividná nepravda je podle něj tvrzení, že stát zprivatizoval vodu. Za rafinovanější nepravdy označil Heřman teze, že Provozovatel je jen překupník. Více ZDE

Zdroj: www.vodarenstvi.cz

Cílem konference, která se konala 1. června 2017 v Bruselu, zemí Visegrádské skupiny bylo představit iniciativy a aktivity v zemích V4 v oblasti oběhového hospodářství. V úvodu Karolina D´Cunha, EK Generální ředitelství pro životní prostředí, představila aktivity EK plánované na rok 2017. EK navrhne strategii pro problematiku plastů, která má zlepšit ekonomickou stránku, kvalitu a využívání recyklace a opětovného použití plastů, omezit únik plastů do životního prostředí a oddělit výrobu plastů od fosilních paliv. EK rovněž předloží podrobnou analýzu právních, technických nebo praktických problémů na rozhraní právních předpisů týkajících se chemických látek, výrobků a odpadu, jež mohou bránit přechodu recyklovaných materiálů do produktivního hospodářství. Více o průběhu konference, prezentace řečníků a fotografie z akce naleznete ZDE.

Komise včera přijala pokyny pro zveřejňování environmentálních a sociálních informací. Tyto pokyny mají pomoci společnostem zveřejňovat relevantní nefinanční informace konzistentním a srovnatelnějším způsobem. Navrhované pokyny odrážejí současné osvědčené postupy a nejnovější vývoj, včetně poučení z cílů OSN pro udržitelný rozvoj, Pařížské dohody o klimatu, odvětvové pracovní skupiny o finančních zprávách týkajících se klimatu. Pokyny jsou dobrovolné.

Další informace:

• Text of the Communication on the guidelines on non-financial reporting

• Directive on 2014/95/EU as regards disclosure of non-financial and diversity information by certain large undertakings and groups

• General information on non-financial reporting

• Information on Sustainable Finance and the High-Level Expert Group on Sustainable Finance

Aktuální vydání Priority přináší informace o další vlně kotlíkových dotací. Pokud ji žadatel zkombinuje s energetickými úsporami s využitím dotace z programu Nová zelená úsporám, dostane velmi zajímavý bonus v desítkách tisíc korun. V měsíčníku se dále dočtete o nových dotačních výzvách, které byly vypsány. Částka 1,5 miliardy korun půjde na boj proti smogu a suchu. Programy se dají také popsat jako „Dešťovka pro veřejné budovy“ a „kotlíkové dotace pro podniky“.

Dokument ke stažení:

Priorita 6/2017

Zdroj: SFŽP

Dne 14. června 2017 vyšlo v Úředním věstníku EU nové nařízení Rady (EU) 2017/997, kterým se mění příloha III směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/98/ES, pokud jde o nebezpečnou vlastnost HP 14 „ekotoxický“. Nové nařízení vstoupí v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku, ale použije se až od 5. července 2018. Více ZDE

Zdroj: Ing. Petr Havelka, ředitel České asociace odpadového hospodářství (www.caoh.cz)

Sluneční svit dokáže vyrobit vodu ze vzduchu díky přístroji z Česka. Řešení problémů spojených s nedostatkem vody nabízí pouštním oblastem vědci z ČVUT a Akademie věd − technologii představí na výstavě Expo 2020 v Dubaji. Ta je jedním ze Spojených arabských emirátů, které musí vodu nakupovat. Téma vody, jež bude na světové výstavě Česko reprezentovat, včera schválila vláda. Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Internetoví prodejci jsou povinni v nabídce u chemické látky nebo směsi uvádět informace o její nebezpečnosti podle nařízení CLP. Informace o třídě a kategorii nebezpečnosti je nutné uvádět i u reklamy na látku, která je klasifikována jako nebezpečná, u směsi je navíc doporučeno uvádět i výstražné symboly a signální slovo.

Prodej chemických látek a směsí formou dálkového prodeje, tedy např. formou internetových obchodů nebo také aukčních portálů, je jednou z oblastí, na kterou se vztahují určité informační povinnosti z nařízení č. 1272/2008 (CLP). Základem je článek 48 nařízení CLP, který upravuje reklamu v souvislosti s prodejem látek a směsí, nicméně je nutno podotknout, že s různými požadavky pro látky definovanými v odst. 1 a odlišnými požadavky v odstavci 2 pro směsi, a to takto:

„1. Každá reklama na látku klasifikovanou jako nebezpečná musí uvádět příslušné třídy nebo kategorie nebezpečnosti.

2. Každá reklama na směs klasifikovanou jako nebezpečná nebo spadající do oblasti působnosti čl. 25 odst. 6, která umožňuje komukoliv ze široké veřejnosti uzavřít kupní smlouvu, aniž by předtím viděl štítek dané směsi, musí uvádět typ nebo typy nebezpečnosti označené na štítku.“

Reklama

Z těchto definic prakticky vyplývá, že pouhá reklama na látku, která je klasifikována jako nebezpečná, musí obsahovat informaci o třídě a kategorii nebezpečnosti. V praxi se více setkáváme s prodejem směsí, které jsou klasifikovány jako nebezpečné nebo spadají do působnosti čl. 25 odst. 6, kdy je ve směsi obsažena látka klasifikovaná jako nebezpečná a označuje se v souladu s částí 2 přílohy II. (ČÁST 2: ZVLÁŠTNÍ PŘEDPISY PRO DOPLŇKOVÉ ÚDAJE NA ŠTÍTKU PRO NĚKTERÉ SMĚSI).

V případě směsí je tedy situace odlišná, kdy je podmínka „uvádět typ nebo typy nebezpečnosti“ ještě rozšířena o podmínku možnosti uzavření kupní smlouvy na dálku.

Výsledky pilotního projektu ECHA zaměřeného na internetový prodej chemických látek a směsí a upozornění na nejčastější provinění zazní také na konferenci Povinnosti v podnikové ekologii v roce 2018, která se uskuteční 20. listopadu v Praze. Do konce června účastnický poplatek s 15% first minute slevou!

Povinnosti internetového prodejce

Pokud je tedy formou např. internetového obchodu, v rámci kterého lze výrobek zakoupit, nabízena nebezpečná chemická látka nebo směs k prodeji spotřebiteli, je nutno dle požadavku čl. 48 uvést v nabídce typ nebo typy nebezpečnosti označené na štítku. Tento požadavek není bohužel blíže specifikován, k jeho výkladu existuje např. odpověď ECHA ID 0273 v sekci „Otázky a odpovědi“:

What kind of information must be provided in an advertisement for mixtures according to CLP Article 48(2)?

CLP requires that where a member of the general public can purchase a mixture without first seeing the label, and where that mixture is classified as hazardous or contains a hazardous substance as referred to in CLP Article 25(6), then advertisement for that mixture must mention the type or types of hazard as indicated on the label. The type of hazard is best specified by providing the relevant hazard statements, including the supplemental hazard statements as referred to in CLP Article 25(6). It is also recommended that the hazard pictograms and signal word are mentioned, where appropriate, to alert the reader to a potential hazard.

For sales to the general public, it is not sufficient nor relevant to refer to a safety data sheet containing this information.

Z odpovědi je zřejmé, že se mají v nabídce výrobku uvádět standardní věty o nebezpečnosti, včetně doplňkových informací o nebezpečnosti (EUH-věty) dle čl. 25 (6). Doporučeno je také uvádět výstražný symbol a signální slovo. Z hlediska výrobků určených pro spotřebitele (které nejsou primárně určeny pro profesionální použití) není považováno za dostatečné, pokud je informace o nebezpečnosti výrobku poskytnuta pouze formou přiloženého bezpečnostního listu.

Za vyhovující je dále považováno uvedení fotografie nebo všech údajů originálního štítku s údaji, které jsou čitelné a obvykle obsahují všechny důležité údaje, které jsou relevantní pro splnění povinností uvedených v čl. 48 (zejména výstražné symboly, H-věty, P-věty, signální slovo, seznam složek směsi atd.). Zde je důležité zmínit, že všechny informace o nebezpečnosti musí splňovat od termínu 1. 6. 2017 požadavky nařízení CLP. Klasifikace a označení provedené dle předchozí právní úpravy (černo-žluto-oranžové výstražné symboly ve tvaru čtverce, R-věty, S-věty) již není možno od tohoto termínu používat.

V případech, kdy má obchod více jazykových mutací, které umožňují uzavření kupní smlouvy na dálku, je nutno splnit další podmínku, a to uvést informace o nebezpečnosti v příslušné jazykové verzi. Požadavek na uvedení informací na štítku v úředním jazyce státu, kde je uváděn výrobek na trh, je stanoven v čl. 17 odst. 2 nařízení CLP.

Bezpečnostní list nestačí

Vzhledem k tomu, že mnoho subjektů uvádí na trh výrobky, které jsou určeny pro profesionální použití i pro spotřebitele, dochází k situacím, kdy je u výrobků v rámci nabídky přiložen pouze bezpečnostní list (nejčastěji odkazem). K této problematice se vyjádřila Evropská komise následujícím názorem, kterým dochází ke sjednocení pohledu na tuto problematiku v rámci členských států EU:

„The Commission view is that this requires an interpretation according to the purpose of Art. 48(2) which is clearly to give hazard information to the general public, and that must be of a nature that is understandable to the general public. We are not convinced that consumers

a) know sufficiently well that a SDS contains information on the hazardous properties of the mixture and

b) would take the effort to actually click on the SDS, open it and scroll through it to find the relevant information. Instead, it could be much clearer and more direct if the hazard information is directly visible on the screen in the advert.“

V současné době probíhá v rámci EU pilotní projekt ECHA, který je zaměřen na dodržování povinností stanovených v čl. 48 odst. 2 nařízení CLP (odkaz). Kontrolní fáze projektu běží od 1. 12. 2016 a z dosavadních výsledků je zřejmé, že internetových obchodů splňujících požadavky čl. 48 nařízení CLP je minimum.

Zdroj: ENVIprofi.cz

Novela zákona o ochraně ovzduší, která od ledna umožnila úředníkům kontrolovat kotle přímo v domech, zatím žádné pokuty nepřinesla. Příliš nevzrostl ani celkový počet kontrol. Upozornění na spalování nevhodných látek přichází na radnice většinou od sousedů. Úředníci připouštějí, že mnoho oznámení je neopodstatněných a lidé si jejich prostřednictvím často pouze vyřizují spory.

Fyzická kontrola je až krajním řešením a jen v odůvodněných případech. Tím jsou opakované stížnosti na kouř z komína doložené fotografiemi nebo videem. Lidem, kteří pracovníky kontroly domů nepustí, hrozí postih až 50.000 korun, stejně jako za topení nevhodným materiálem.

Například jihlavský magistrát zahájil osm kontrol, žádnou pokutu ale nedal. Třebíčští úředníci prověřovali kotle pětkrát, jednou nařídili majiteli, aby odstranil technický problém u kouřovodu. První tři kontroly kotlů mají po zaslání podnětů na kontě v Přerově, v Hradci Králové jich bylo pět, v Děčíně jedna. Výrazný nárůst nezaznamenali ani v Pardubicích. "Bylo jich o dvě o tři víc, ročně řešíme do deseti takových případů," uvedla vedoucí oddělení odpadů a ovzduší pardubického magistrátu Monika Löfelmannová. V Brně obdrželi 16 podnětů, žádnou fyzickou kontrolu ale dosud neprovedli.

V Jablonci nad Nisou přijal před týdnem dispečink městské policie hlášení, že v Ještědské ulici vychází z komína jednoho domu štiplavý kouř. Hlídka po kontrole kamen zjistila, že v domě topí plasty. Přítomní obyvatelé ale popřeli, že by do kamen házeli nevhodné topivo. Údajně komunálním odpadem topil muž, který před příjezdem hlídky utekl. Případ převzal magistrát. "Nájemníka se podařilo dohledat a dostalo se mu poučení o tom, co smí v kamnech pálit. Další stížnosti se už pak neobjevily," řekla Fričová.

Radnice kvůli novele zákona nemusí přijímat nové lidi, úředníkům ale přibyla práce s vydáváním stanovisek při stavebním řízení. Ve stotisícovém Hradci Králové se agendou zabývá jeden referent a kontroly dělal hlavně po oznámení občanů. Ve Dvoře Králové případy řeší jeden úředník na půl úvazku, v Náchodě se kontrolami zabývá také jeden úředník a zpravidla je dělá při jiné práci vyžadující terénní šetření.

Možnost kontrolovat spalovací zdroje v domácnostech mají od ledna obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Kontrolu mohou úředníci provést, vznikne-li podezření, že provozovatel porušil zákonnou povinnost, například používá nepovolené palivo. Zákon počítá s podněty obyvatel.

Obecní úřad provozovatele musí nejprve písemně upozornit a dát mu lhůtu k nápravě. Pokud se stížnost do roka opakuje, je kontrolor oprávněn vstoupit do bytu či domu a zkontrolovat dodržování povinností.

Zdroj: ČTK