Spalovny průmyslových odpadů byly v druhé polovině 20. století budovány především ve velkých chemických závodech. Z nejdéle provozovaných je možno uvést spalovnu organických odpadů v chemických závodech Kaznějov se spalovacím zařízením 1. Brněnské strojírny z roku 1959 (dnes ovšem již mimo provoz). Mimo provoz je dnes také spalovna Chemopetrol s východoněmeckým zařízením VEB Kesselbau Neumarkt z roku 1977. Oproti tomu stále funguje spalovna kapalných odpadních chlorovaných uhlovodíků provozu EPITETRA Spolchemie Ústí nad Labem z roku 1974 osazená původně zařízením holandské firmy Bronswerk Amersfoord a později několikrát modernizovaná.

Usnesením vlády ČSSR byl v roce 1971 jako generální dodavatel pro spalovny bez využití tepla ustanoven ČSUP Zadní Chodov. Výroba a montáž spalovacích pecí byla zahájena v roce 1969 jako doplňující program podniku Uranové Doly Západní Čechy – Závod výstavby a dopravy (SMP) Horní Žďár u Ostrova nad Ohří. Výroba spaloven byla zahájena v licenci firmy Austria Plibrico.

Po ukončení licenční smlouvy v roce 1977 pokračovala výroba spaloven vlastní konstrukce. Řada „C“ o nejmenších výkonech 20–500 kg/h byla určena především pro spalování nemocničního odpadu.

Řada „SP“ byla vyráběna až do výkonu 320 kg za hodinu a byla určena pro zdravotnická a lázeňská zařízení, letiště, nádraží, kotelny atd. Typ „K“ od 1,5 do 2,5 t/hod. se měl používat pro velká sídliště do 50 tis. obyvatel. Spalovny „RB 4“ byly určeny pro likvidaci odpadu z gumy a plastů, pevných a kašovitých průmyslových odpadků obsahujících málo popela a velké množství uhlovodíků. Spalovny z produkce UDZČ byly dodávány nejen pro tuzemské odběratele, ale prostřednictvím Škoda-exportu i na vývoz (SSSR, BLR, NDR, PLR, VDR, SFRJ, Írák).

Již v první fázi výroby bylo do roku 1973 uvedeno do provozu 50 spaloven řady „C“ v ČSSR a 4 spalovny v zahraničí (Bulharsko). První spalovna řady „K“ s kapacitou 5 tun/hod. byla uvedena do provozu v roce 1974 v lokalitě Stanoviště u Mariánských Lázní, brzy po dostavění však byla zrušena. Druhá spalovna komunálního odpadu z produkce UDZČ o výkonu 250 kg/hod. byla uvedena do provozu v Opavě před rokem 1976. O nasazení spaloven z produkce UDZČ nemáme dnes mnoho informací. Byly pravděpodobně provozovány ve většině větších nemocnic. Známy jsou jejich instalace např. v Benešově, v nemocnicích v Aši, Chebu, Brandýse nad Labem, Dačicích a dalších. Provoz ve všech těchto spalovnách byl ukončen nejpozději na počátku 90. let 20. století. Poslední spalovna z produkce UDZČ typu SP 1203/E z roku 1985 byla provozována do roku 2000 v nemocnici v Sokolově. Mnohem více informací o provozu spaloven UDZČ je ze Slovenska, neboť značná část z nich byla v provozu ještě v nedávné době.

Spalovny typu „C“ byly instalovány v FNsP Martin (C 120; 1973), NsP Skalica (C 122, C 33; 1979), NsP Nitra (C 63; 1975), NsP Bojnice (C 63; 1978), NsP Šahy (SP C 63; 1975), OLÚP Predná Hora (C 35; 1982). Spalovny typu „SP“ pak v NsP Brezno (SP 602; 1977), NsP Myjava (SP 602, SP 604; 1982), NsP Levice (SP 1203; 1981), NsP Galanta (SP 1203; 1983), NsP Nitra (SP C 242; 1985), NsP Vranov n/Topľou (SP 603; 1986), NsP Svidník (SP 603; 1987), NsP Žiar nad Hronom (SP 303; 1988), VULM a.s. Modra (SP 603; 1989). Spalovna RB 4 byla v provozu od roku 1989 v CVH Veľký Šariš.

UDZČ tato spalovací zařízení původně dodávaly bez zařízení na využití tepla, proto pro naši statistiku energetického využití odpadu nemají význam. Je však pravděpodobné, že v souvislosti se Státním cílovým plánem SCP 02 (pro energetické úspory) byly alespoň nové spalovny v nemocnicích vybavovány zařízením pro využití odpadního tepla.

Koncem 80. let 20. století je jako dodavatel spalovacího zařízení typu SP 50 uváděn i podnik Teplotechna Olomouc. Zařízení bylo určeno ke spalování odpadů z nemocnic.

Rozvoj výstavby spaloven průmyslového odpadu probíhal především v 90. letech 20. století. I tyto nově vybudované spalovny však byly postupně od druhé poloviny 90. let odstavovány z provozu, jak byly zpřísňovány limity pro jejich provozování. Zvrat nastal v roce 2002 po přijetí zákona o ovzduší. Ten ještě zvýšil nároky na technický provoz spaloven nebezpečných odpadů. Vyhovět zákonu by v případě řady spaloven znamenalo významně vysoké investice.

Hlavními dodavateli technologií spaloven odpadu byly v té době firmy W-Eko s.r.o., WASTEKO s.r.o., Schiestl spol. s r.o. (HOVAL), ČKD DUKLA Praha, SMS s.r.o., Vampola EK Pečky, ČKD Praha DIZ, a.s. (PUROTHERM) a VÚCHZ a.s. Brno.

Na činnost UDZČ navázaly po privatizaci firmy W-Eko s.r.o. a WASTEKO s.r.o. Především v letech 1992–1996 bylo těmito firmami zprovozněno nejméně 18 spaloven nebezpečného odpadu po celé České republice. Firma W-Eko s.r.o. dodávala spalovny zdravotnických odpadů o výkonu 70–250 kg/hod a spalovny komunálního a průmyslového odpadu o výkonech 70–2000 kg/hod. Instalovány tak byly spalovny průmyslové např.: TIS Bučovice (1992), UNEX Uničov (1992), Pivovar Velké Popovice (1993; spalování kalů), Strojplast Tachov (1995), Kosmos Čáslav (1994), Spolana Neratovice (1997), Vězeňská služba Ostrov nad Ohří (1997), Emseko Zlín (1998), SPL Jablonec nad Nisou (2000). Spalovny nemocničního odpadu byly zprovozněny v nemocnicích v Karviné (1994), Jindřichově Hradci (1995), Hradci Královém (1993–1996) a dalších. Tyto spalovny jsou dnes většinou již mimo provoz, výjimku tvoří spalovny ve Zlíně, Jablonci nad Nisou a Hradci Královém.

Zásadním dodavatelem spaloven nebezpečného odpadu byla Schiestl spol. s r. o. Od počátku 90. let 20. století dodávala pyrolýzní spalovny pro nebezpečný, průmyslový a komunální odpad HOVAL. Firma uvádí, že formou výstavby na klíč dodala v ČR a SR celkem 46 spaloven nebezpečných odpadů s využitím tepla pro vytápění. Dodávány byly spalovny řady GG (GG–7; GG–14; GG–24) s využitelným tepelným výkonem 400–1500 kW (při dávkování 2–4 vsázky denně). Pyrolýzní spalovny HOVAL se v České socialistické republice poprvé objevily již v roce 1987, kdy byla realizována spalovna n.p. Sport v Praze (GG-7). Do změny režimu následovaly spalovny v Prostějově (GG-14; 1987), ve VFN Praha 2 a v knoflíkárně v Žirovnici (GG-14; 1988). V roce 1989 pak následovaly spalovny KOH-I-NOOR HARDTMUTH (GG-24), Tanex Třebechovice (GG-14) a Šroubárna Ždánice (GG-7). Po roce 1990 pak následovala výstavba celé řady spaloven HOVAL (celkem bylo pro účely této statistiky lokalizováno 39 spaloven HOVAL v ČR). Několik spaloven vybavených zařízeními HOVAL je po modernizaci v provozu i dnes. Jedná se o spalovny ve zdravotnických zařízeních Praha – Motol (GG-14; 1992), Lužná-Košumberk (GG-7; 1993), v Pardubicích (GG-14; 1994), Znojmě (GG-14; 1994), Uherském Hradišti (GG-7; 1996), ve dvou zařízeních firmy RUMPOLD a.s. - v Jihlavě (GG-24; 1991) a Strakonicích (GG-24; 1990) a firmě Ekotermex, a.s. (GG-24; 1992)

Dalším dodavatelem průmyslových spaloven byl od 80. let 20. století také bývalý podnik STS Rokycany (po roce 1990 SMS s.r.o.). První instalace spalovny průmyslových odpadů s rotační spalovací pecí STS Rokycany byla již v roce 1983 v Agromotoru Velké Meziříčí. V roce 1987 následovala zahraniční dodávka do Tartu v Estonské SSR, v roce 1990 průmyslová spalovna ŽOS Krnov a v roce 1991 spalovna průmyslových odpadů s rotační pecí a třístupňovou mokrou vypírkou spalin v DP Praha Hostivař. Dále byly touto firmou instalovány např. spalovny v Orlické nemocnici v Rychnově nad Kněžnou (1999), ŽDB a.s. v Bohumíně (1997) a jinde. Jako poslední byla uzavřena spalovna nemocničního odpadu v liberecké nemocnici (1995 - 2016).

ČKD DUKLA Praha dodávala vedle spaloven komunálního odpadu také spalovny odpadu průmyslového. První spalovnu s rotační pecí a dohořívací komorou realizovala v Kralupech nad Vltavou (Kaučuk / Synthos / AVE) v roce 1977.

Dále ČKD DUKLA Praha vybudovala také spalovny průmyslového odpadu na Slovensku a v České republice následovaly realizace ve Farmaku Olomouc (1992) a v nemocnicích v Berouně (1995) a Vsetíně (1997).

Od počátku 90. let dodávala pyrolýzní spalovny firma ČKD Praha DIZ, a.s. První realizace spaloven PUROTHERM byly uskutečněny v roce 1991 v Praze (ČKD Trakce). O rok později to byla spalovna podniku Léčiva Praha. Následovaly spalovny v Břidličné (Kovohutě; 1992–93), Klášterci nad Ohří (ZKL; 1995) a v nemocnicích ve Vsetíně (1997) a Benešově (2001). Instalace v Lysé nad Labem již nebyla uvedena do trvalého provozu.

Spalovny dodávala také firma Vampola EK Pečky. Realizovány byly spalovny nemocnic v Ostravě (1997), Havířově (1995–96), Mladé Boleslavi (1997), Novém Jičíně (1996) a průmyslové spalovny Kozak Klatovy (1994), Komeko Kamenné Žehrovice, STS Hodonín (1996). Všechny tyto spalovny jsou dnes mimo provoz.

VÚCHZ a.s. Brno dodal spalovny průmyslového odpadu s rotační pecí, dospalovací komorou a vícestupňovou mokrou vypírkou pro DEZU, a.s., Valašské Meziříčí (2000), VOP Nový Jičín (1993) a Benzinu a.s., Cerekvice (1993–95). V provozu je dnes pouze spalovna firmy DEZA.

Nejméně čtyři spalovny byly vybaveny technologií SIRI S.p.A / Transporta Chrudim. Jednalo se o dnes nefunkční instalace v Chrudimi (1993) a Frýdku Místku (1996) a dosud provozované spalovny v Novém Městě na Moravě (1997) a Trutnově (1996).

U ostatních spaloven se jednalo o kusové zakázky. Z dnes funkčních spaloven lze uvést: Spalovna odpadu Plzeň (Norsk Hydro, 1993), Spalovna průmyslových odpadů Trmice (TES, 1993), MEGAWASTE - EKOTERM, (The Belgian Incinerator Company, N.V., 1993), Purum s.r.o. (KVM, 1993) a Ostrava (Austrian Energy, 2000).

Statistika:

Čtěte také:

Historický vývoj a statistika energetického využívání odpadů: Část I. - Spalovny tuhého komunálního odpadu (6.6.2017)

Připravujeme: Část III. - Využívání alternativních paliv v cementárnách a vápenkách

Zdroj: MPO (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv 1989–2016)

Zítra budou pokračovat schůze obou komor Parlamentu ČR. Senátoři mají na programu návrh zákona, kterým se mění zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Poslanecká sněmovna zas třetí čtení vládního návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Obě schůze začínají shodně v 9 hodin ráno.

Další podrobnosti ke schůzím:

• 57. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu

• 7. schůze Senátu ČR

První spalovna odpadu s využitím energie byla na území České republiky vybudována v letech 1904–1905 v Brně. Byla to vůbec první spalovna odpadu postavená v Rakousko–Uhersku a již v té době využívala odpadu k výrobě elektrické energie.

V brněnské smetárně (pozn. redakce: viz titulní obrázek), jak se spalovně tehdy říkalo, byl použit systém firmy Alfons Custodis z Vídně, zavedený také ve spalovnách v Německu – ve Frankfurtu nad Mohanem, Dortmundu a Hannoveru. Spalovací pec měla sedm spalovacích komor ve spojení s parním kotlem Babcock–Wilcox, za ním byla zařazena Parsonova turbína o výkonu 300 kW, která byla přímo napojena na třífázový generátor střídavého proudu o výkonu 220 kW. Elektrická energie vyrobená generátorem se odváděla do 300 metrů vzdálené městské elektrárny. První elektrická energie z odpadu byla ve spalovně vyrobena 24. 8. 1905. Odpad nejdříve procházel dvěma rotujícími válci, které ho rozmačkávaly a drtily větší kusy. Takto upravený odpad se skladoval v zásobníku, který pojal až dvoudenní zásobu odpadu. Odtud byl odpad ručně pomocí lopat přehazován na podavač umístěný v prostoru nad spalovacími komorami.

Spalovací proces trval 45 minut při dávkování odpadu v intervalech po 10 minutách o hmotnosti 60–80 kg. Po předání spalovny do plného provozu pracovala v denním 11hodinovém cyklu, přičemž spalovala průměrně 27,45 tuny odpadu za den. Z 1 kg odpadu bylo vyrobeno cca 1,14 kg páry o tlaku 9 atm.

Provoz brněnské spalovny je pravděpodobně zachycen (?) ve statistice elektráren z roku 1928, kde je uvedeno 14 214 tun domácího smetí jako množství paliva spotřebovaného toho roku v samostatných elektrárnách. Spalovna v Brně sloužila svému účelu až do roku 1941.

Druhá spalovna komunálních odpadů byla postavena v letech 1930–1933 v Praze. Ekonomické a hygienické důvody vedly pražskou obec k rozhodnutí postavit spalovnu v průmyslové části Vysočan, kde by se zároveň zužitkovala vyrobená pára a elektřina. Spalovna tehdy patřila k nejmodernějším v Evropě. Pražská spalovací stanice pevných odpadů, teplárna a elektrárna ve Vysočanech byla uvedena do provozu v roce 1934.

Odpadkové vozy Praga-Kuka zavážely odpad do čtyř zásobníků k přechodnému uskladnění. Odtud byly odpady dopravovány do třídírny a následně do budovy spalovacích baterií. Zde byly instalovány dva kotle o kapacitě 200 tun za den každý. Kotle umožňovaly také spalování práškového uhlí jako podpůrného paliva a umožňovaly pružnou výrobu páry od 6 do 25 tun za hodinu. Pára byla dodávána prostřednictvím dálkového parovodu okolním podnikům i vlastní elektrárně, která byla vybavena dvěma turbogenerátory po 5 MW.

Činnost spalovny po jejím uvedení do provozu nejlépe popisuje provozní zpráva z roku 1936:

Vozy „Praga-Kuka“ dovezly při 18.670 jízdách po 8.5 m³ odpadků do spalovny celkem 96.000 t odpadků. Z těch vytříděno různých předmětů 1.960 t, tj. as 2 % v hodnotě 78.000.– Kč. Z odpadků (100 %) a práškového uhlí (18 %) vyrobeno celkem 110.000 t páry v hodnotě as 4,000,000.– Kč. Pára z odpadků vyrobená činila 38 %, z uhlí 62 %. Z celkového množství páry spotřebovala spalovna pro svůj provoz 25 % páry v hodnotě as 1,000,000.– Kč a to jako páry 12 % a jako elektrického proudu 13 %. 75 % páry v hodnotě as Kč 3,000,000.– zbylo ku prodeji. 3 % páry v množství 3.000 tun v hodnotě 110.000.– Kč dodána byla do dálkového parovodu a z 85 % páry vyrobeno v elektrárně spalovny celkem 15,400,000 kWh (100 %), o napětí 6.300 V, z nichž 85 %, tj. 13,050,000 kWh transformováno bylo na 22,000 V a dodáno v hodnotě 2,990,000.– Kč do městské elektrovodné sítě a 15 %, tj. 2,350,000 kWh transformováno na 380 V a dodáno v hodnotě 515,000.– Kč pro provoz vlastní spalovny.

Během války sílil tlak na výrobu elektřiny, což si vyžádalo vybudování nového kotle o výkonu 45 t za hodinu. Stále narůstající výskyt odpadků a potřeba tepla v průmyslové vysočanské oblasti vedly k potřebě modernizace a rozšíření spalovny. V roce 1950 bylo rozhodnuto o celkové rekonstrukci spalovny. Ta probíhala v letech 1959–1982, ale nebyla příliš úspěšná. V roce 1967 byl přistavěn další mazutový kotel bez možnosti spalování odpadků, který měl za úkol vyrovnávat špičky v odběrech tepla. Současně se v dubnu roku 1966 stala neprovozuschopnou původní stará kotelna, a proto byla v roce 1967 provedena její demolice. Na počátku 70. let se ve spalovně z původního zařízení nacházela pouze stará třídírna, původní dvě turbosoustrojí a dva jeřáby na skládce strusky. Ostatní části spalovny byly postupně uváděny do provozu od roku 1964. Malá kapacita zásobníků třídírny umožňovala pouze spalování odpadků v nočním provozu a spalovna tak měla kapacitu pouze 80–100 tisíc tun ročně. V kotelně byly nově osazeny dva kotle spalující odpadky a jeden kotel na uhlí a mazut pro zajištění špičkových dodávek tepla. Kotle o výkonu 15 t/h byly výrobkem První brněnské strojírny, která byla v ČSSR vybrána jako hlavní dodavatel spaloven s využitím tepla.

Na konci 80. let 20. století, po modernizaci spalovny, tak byly v závodě instalovány čtyři práškové granulační vysokotlaké kotle s předkomorou pro spalování odpadků. Pátý kotel byl mazutový. Celkový instalovaný tepelný výkon byl 251,2 MW, spalovna spalovala TKO, hnědé uhlí a mazut. Strojovna elektrárny měla dva původní kondenzační stroje o výkonu 10 MW a nové protitlaké turbíny. Spalovna po přestavbě mohla likvidovat až 45 t odpadu za hodinu. Vzhledem k nevyhovujícímu fyzickému stavu spalovny však byl v červenci 1988 zahájen útlumový program. Po převodu spalovny na nový subjekt byly v posledním období svého provozu využívány jen konvenční paliva (především uhlí). Provoz Spalovny Praha Vysočany, a. s. byl ukončen v červnu 1997. Objekty spalovny byly zbourány v roce 2003.

Výstavbou malých městských spaloven komunálního odpadu se zabývaly Uranové doly Západní Čechy, které zakoupily licenci Austria-Plibrico a v roce 1970 zahájily jejich výrobu (viz níže). Jednalo se o spalovny bez využití odpadního tepla. Byly vybudovány v Táboře, Mariánských Lázních (1974), Opavě (1975). Poslední byla postavena u Lysé nad Labem. Tyto spalovny silně znečišťovaly ovzduší a především potřebovaly drahé podpůrné kapalné palivo, jehož byly omezené zdroje. Nasazení spaloven Plibrico v komunálním sektoru tak skončilo neúspěchem. Nejdéle, ještě ve druhé polovině 80. let, byla v provozu spalovna na Šíbáku u Lysé nad Labem, kde byl pálen komunální odpad sovětské posádky v Milovicích.

ODPADOVÉ FÓRUM AKTUÁLNĚ:

Tématem květnového čísla je energetické využívání odpadů. V čísle najdete například příspěvek, který se věnuje roli energetického využití odpadů po roce 2024, nebo na téma spalovny nemocničního odpadu a dále rozhovor s ředitelem ČIŽP Erikem Geussem. Další tématem je textil a odpad. Další podrobnosti - VÍCE

 

 

 

Dodavatelem velkých spaloven komunálního odpadu s využitím tepelné energie v rámci RVHP byl ČKD DUKLA s. p. Již v roce 1966 byly vyhodnoceny jednotlivé varianty spalovacích systémů a jako nejvhodnější byl vybrán systém spalování TKO na šikmém válcovém roštu VKW Düsseldorf se šesti válci. Na výrobu těchto zařízení byly uzavřeny licenční smlouvy (VKW Düsseldorf; Babcock). První spalovna komunálních odpadů z produkce ČKD DUKLA byla postavena v Berlíně (MVA Berlin-Lichtenberg) v roce 1975 a jako jediná východoněmecká spalovna komunálního odpadu byla provozována do roku 1990, kdy byla z ekologických důvodů odstavena. Za dobu provozu zde bylo využito přes 1200 tis. tun odpadu. V 80. letech 20. století bylo např. pro bývalý SSSR objednáno u ČKD DUKLA 15 spaloven. Do provozu jich bylo uvedeno jen sedm. Spalovny ČKD DUKLA s kotli první generace byly vybudovány také v Bratislavě, Budapešti, Sevastopolu, Soči a Murmansku. Vylepšené kotle druhé generace byly instalovány ve spalovnách v Košicích a Kyjevě. Třetí generace kotlů byla použita ve spalovně Brno a poslední generace v Praze.

V rámci koncepce energetického využití komunálních odpadů se na přelomu 70. a 80. let 20. století předpokládalo, že bude v ČSSR vybudováno asi 15 velkých spaloven. V nich se mělo energeticky využít až 40 % komunálního odpadu a k roku 2000 tak ušetřit 12 PJ tepelné energie. Již tehdy byla v plánu například velká spalovna komunálního odpadu v Hradci Královém s využitím i pro Pardubice.

V ČSSR byla první velká komunální spalovna uvedena do provozu v roce 1977 v Bratislavě (dnes OLO a.s. Bratislava). Instalovány zde byly 3 parní kotle ČKD Dukla s válcovými rošty typu Düsseldorf o spalovacím výkonu 12 t/h.

Na obdobném principu byla v České socialistické republice jako první uvedena do provozu spalovna v Brně (dnes SAKO Brno, a.s.), vybudovaná v letech 1984–1989. Také zde byly osazeny tři kotle ČKD Dukla třetí generace, každý se šesti válci sestupně uspořádanými pod úhlem 30°. Celková kapacita staré spalovny činila 240 tis. tun odpadu ročně, nebyla však nikdy zcela využita. Od roku 1998 byla ve spalovně vyráběna také elektřina v zařízení o výkonu 400 kW. Na počátku 21. století prošla spalovna rozsáhlou rekonstrukcí. Byly vybudovány dvě zcela nové linky na spalování odpadů, tím byla kapacita spalovny SAKO zvýšena na 248 tis. tun odpadů ročně. V rámci projektu byla postavena nová odběrová parní kondenzační turbína o výkonu 22,7 MW, která umožňuje provozování spalovny na optimální výkon i v obdobích s minimálním odběrem tepla. Spalovna po rekonstrukci je v trvalém provozu od podzimu 2011.

První projekční práce na výstavbě nové spalovny na likvidaci tuhého komunálního odpadu v Praze byly zahájeny koncem 70. let. V roce 1987 byl dokončen projekt a v září 1988 byla zahájena výstavba. Po mnoha peripetiích bylo „Zařízení na energetické využití odpadu“ ZEVO Malešice uvedeno do provozu na podzim roku 1998. Ve spalovně byly opět osazeny čtyři parní kotle ČKD DUKLA. Taktéž ve spalovně ZEVO Malešice proběhla na počátku 21. století rozsáhlá modernizace týkající se čištění spalin a výstavby kogenerační jednotky. Turbína o výkonu 17,6 MW byla uvedeno do provozu v roce 2010. Spalovna je provozována společností Pražské služby, a.s. a její celková kapacita činí 330 tisíc tun odpadu ročně.

Další moderní spalovna komunálního odpadu byla v České republice uvedena do provozu v Liberci. Její výstavba byla zahájena v roce 1997 a v roce 2000 byla spalovna uvedena do trvalého provozu. Je vyprojektována na kapacitu 96 tisíc tun odpadu za rok a osazena jednou spalovací linkou s přesuvným roštem systému von Roll. Ve spalovně je osazeno zařízení na výrobu elektrické energie o instalovaném výkonu 4,5 MW.

Zatím poslední projekt výstavby zařízení na energetické využití komunálního odpadu je realizován v Chotíkově u Plzně společností Plzeňská teplárenská, a.s. Jedná se spalovnu s roštovým topeništěm, která je provozována jako kogenerační zdroj o elektrickém výkonu 10,5 MW a tepelném výkonu 31,7 MW. Tepelná energie je dodávána do SZT Plzeň. Celková kapacita je 95 tisíc tun komunálního odpadu za rok. Spalovna byla v polovině roku 2016 uvedena do zkušebního provozu.

Statistika:

Připravujeme: Část II. - Spalovny průmyslového a nemocničního odpadu

Zdroj: MPO (Statistika energetického využívání odpadů a alternativních paliv 1989–2016)

CENIA vydává publikaci s názvem Vývoj krajinného pokryvu dle CORINE Land Cover na území ČR v letech 1990–2012. Kolektiv autorů v publikaci představuje nejvýraznější změny krajinného pokryvu dle CORINE Land Cover, které se v České republice od roku 1990 udály. Jedná se především o procesy urbanizace, transformace zemědělské výroby, zvyšování podílu lesních porostů při současné postupné přeměně jejich skladby. Tyto změny byly ovlivněny zejména společenským, politickým a hospodářským vývojem ČR. Více informací na e-mailu tereza.ponocna@cenia.cz nebo lenka.rejentova@cenia.cz.

Dokument ke stažení:

Vývoj krajinného pokryvu dle CORINE Land Cover na území ČR v letech 1990–2012

Socio-demografické změny, které v současnosti v České republice stejně jako v dalších vyspělých zemích probíhají, ovlivňují celou řadu oblastí života společnosti, včetně praktických otázek odpadového hospodářství. Tento článek se zaměřuje na vztah socio-demografických charakteristik obyvatel v obcích a produkce odděleně sbíraných složek komunálního odpadu.

Za tímto účelem bylo vybráno 13 proměnných popisujících obyvatelstvo, domácnosti a bydlení v 4 897 českých obcích, které mohou mít dle zahraničních zkušeností vliv na produkci odděleně sbíraných složek odpadu. Data byla analyzována s pomocí vícerozměrné lineární regrese. Ačkoli výsledný model vysvětluje pouze 9 %, je statisticky významný a naznačuje, že socio-demografické proměnné mohou přispět k vysvětlení produkce tříděných složek komunálního odpadu.

Významnými proměnnými z tohoto pohledu jsou průměrná velikost domácností, podíl osob s vysokoškolským vzděláním, podíl rodinných domů, parita kupní síly, podíl osob zaměstnaných v zemědělství a index maskulinity.

Další podrobnosti najdete v aktuálním vydání elektronického časopisu WASTE FORUM, který je určený především pro publikování původních vědeckých prací z oblasti průmyslové a komunální ekologie, ZDE.

Přehled obsahu WASTE FORUM:

• Fotokatalytická degradace oxidu dusnatého na tenkých filmech s různým obsahem ceru dopovaného TiO2

• DeN2O katalyzátor na bázi kobaltu promotovaný cesiem – výsledky poloprovozních měření

• Optimalizace podmínek přípravy Zr0.1Ti0.9On přetlakovou vodou a přetlakovým/superkritickým methanolem pro čištění vody znečištěné modelovým barvivem Acid oranž 7

• Materiálové a energetické využití suchého stabilizovaného čistírenského kalu – výroba biocharu středně-teplotní pomalou pyrolýzou

• Testování vysokoteplotní sorpce CO2 v laboratorní fluidní aparatuře

• Jak ovlivňují socio-demografické proměnné produkci tříděného sběru komunálního odpadu? Případová studie České republiky

Výroba výrobků, jako jsou například mobilní telefony a další spotřební zboží, které mají delší životnost a jsou snadněji opravitelné a znovupoužitelné přispějí k dosažení oběhového hospodářství s účinnějším využíváním zdrojů. Nově zveřejněná zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) zdůrazňuje, že "kruhové" obchodní modely se nemohou spoléhat pouze na inteligentnější konstrukci výrobků, ale budou vyžadovat také rozvoj souvisejících podpůrných služeb a infrastruktury pro recyklaci. Report ke stažení ZDE

Čtěte také:

Europoslanci chtějí lepší životnost výrobků (2.6.2017)

NENECHTE SI UJÍT!

Předcházej, neplýtvej a sdílej - To je motto letošní národní konference Předcházení vzniku odpadů, která se uskuteční 12. až 13. října 2017 v Prze. Program konference je připravován s jasnou myšlenou: ukázat, že to jde! Cílem bude prezentovat příklady správné praxe především z průmyslové praxe. Opomenuta ale nebude ani tradiční komunální sféra, nejmodernější trendy a technologie. Druhý den konference se výhradně zaměří na problematiku potravinových odpadů. Další informace a kontakty najdete na www.predchazeniodpadu.cz nebo https://www.facebook.com/predchazeniodpadu/

Prostřednictvím akvizice 9 větrných farem získaných od renomované developerské společnosti ABO Wind vstoupila Skupina ČEZ na francouzský trh obnovitelných zdrojů. Lokality rozmístěné v šesti regionech Francie jsou ve fázi pokročilého developmentu, během 5 let může být postaveno až 100 MW instalovaného výkonu. Elektrárny disponují provozní podporou ve formě garantované výkupní ceny na 15 let.

„Jedná se o vstupní projekt na francouzský trh obnovitelných zdrojů a věříme, že další budou následovat. Podobnými akvizicemi v zemích se stabilním regulatorním prostředím pokračujeme v naplňování naší strategie s cílem navýšit provozní zisk před odpisy z obnovitelných zdrojů o 3 mld. Kč v roce 2020. I nadále nás zajímají již vystavěné parky na pevnině, ale i ty na moři a projekty ve fázi developmentu,“ uvedl Tomáš Pleskač, ředitel divize nová energetika a distribuce. ČEZ posoudil již desítky projektů o instalovaném výkonu přesahujícím 2,5 GW.

Nejnovější akvizice cílí na šestici francouzských lokalit a zahrnuje 9 větrných parků získaných od společnosti ABO Wind, renomovaného německého developera obnovitelných zdrojů.

Skupina ČEZ byla dosud ve větrné energetice aktivní v Rumunsku, Německu, Turecku a České republice. Aktuálně ČEZ provozuje v Evropě větrné parky o souhrnném instalovaném výkonu přesahujícím 700 MW.

ČEZ průběžně sleduje vhodné příležitosti v oblasti obnovitelných zdrojů a nových technologických řešení také v dalších evropských zemích s cílem vystavět stabilní portfolio aktiv v různých fázích životního cyklu a poskytovat navazující služby.

ABO Wind disponuje 20 lety zkušeností v developmentu větrných elektráren po celé Evropě. Dosud ABO Wind developoval a připojil 616 turbín s celkovou instalovanou kapacitou přes 1300 MW (z toho 286 MW ve Francii).

Těžba dřeva vloni dosáhla 17,6 miliónu m3 bez kůry. Ve srovnání s předchozím rokem stoupla o 9 %. Jde o třetí nejvyšší hodnotu v historii.

Většinu veškeré těžby tvořily jehličnaté dřeviny. Z pohledu jednotlivých druhů stromů se nejvíce těžil smrk. Šlo o 79 % těžby. Podíl těžby borovice byl na úrovni 8 % a buku 4 %.

Růst celkového objemu vytěženého dřeva byl do značné míry způsoben vyšší nahodilou těžbou. V loňském roce stoupla o 1,2 na 9,4 miliónu m3, vysvětluje předsedkyně ČSÚ Iva Ritschelová: „Během posledních let se na stavu lesů podepisuje sucho a činnost škůdců, např. lýkožrouta nebo václavky. Vlivem těchto faktorů chřadnou smrkové porosty hlavně na Moravě a ve Slezsku. Kvůli tomu přibývá nahodilých těžeb.“

Nejhorší situace byla vloni v Olomouckém a Moravskoslezském kraji, kde byl podíl nahodilé těžby enormní, bezmála 90%. „Tyto dva kraje představovaly téměř polovinu republikových nahodilých těžeb a 29 % celkového objemu těžeb v Česku,“ doplňuje Jiří Hrbek, ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ.

Plocha lesních pozemků ke konci roku 2016 zaujímala 2,7 miliónu hektarů. To je téměř o 1 500 hektarů více než v předchozím roce. Lesní pozemky tvořily 34 % celkové výměry území České republiky.

Zalesňování provedené uměle, tj. sadbou a síjí, proběhlo na výměře 19 929 hektarů, což je meziročně o 6 % více. Přirozená obnova lesa se uskutečnila na rozloze 4 813 hektarů. Ve srovnání s předchozím rokem se téměř nezměnila.

„V lesnictví vloni pracovalo 13 132 zaměstnanců, z toho polovina manuálně. Jejich průměrná hrubá měsíční mzda se rovnala 25 602 korunám,“ uzavírá Josef Kahuda z oddělení statistiky zemědělství a lesnictví ČSÚ.

Více informací naleznete v nové publikaci Lesnictví – 2016: ZDE

ROZHOVOR Na konci března tohoto roku vláda přijala politiku ochrany klimatu v ČR, která podle ministra životního prostředí Richarda Brabce přispěje ke snížení emisí skleníkových plynů rozhodně lépe než antifosilní zákon. O tom, jakým způsobem chce vláda zmírňovat klimatickou změnu, hovořila redaktorka HN s Pavlem Zámyslickým, ředitelem odboru energetiky a ochrany klimatu ministerstva životního prostředí (MŽP). Více ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Při vývoji větrníků poněkud zapadla otázka jejich pozdějšího rozebírání. Likvidace obřích listů jejich rotorů ze skelné tkaniny slepené syntetickou pryskyřicí není snadnou a už vůbec ne „zelenou“ záležitostí. Šetrné zdroje energie tak po skončení životnosti paradoxně čeká ekologicky nešetrná likvidace. Více ZDE

Zdroj: EURO

Americký florista Lewis Miller, který se běžně zabývá zakázkovou výzdobou událostí květinami a vázáním květin, se pustil do nápaditého výtvarného projektu. Na různých místech v New Yorku dělá z velkých drátěných odpadkových košů vázy, do kterých umisťuje živé květiny. Celý projekt je však promyšlenější. Zdobení odpadkových košů neprobíhá v jeden jediný den, ale probíhá již několik týdnů. Obyvatelé města tak na improvizované vázy s květinami naráží náhodně a pokaždé jde o jiné typy květin tvořící jinou barevnou škálu.

Zdroj: www.designmagazin.cz

Martin Holý, ředitel odboru geologie na ministerstvu životního prostředí (MŽP), vysvětluje, k jakým změnám došlo v připravované surovinové politice státu, a zpochybňuje zprávy o brzkém zahájení těžby lithia v Krušných horách. Rozhovor čtěte ZDE

Zdroj: iHNED.cz

Veletrh vědy nabídne více než 80 vystavovatelů - pracoviště Akademie věd ČR, univerzity, science centra, muzea i komerční firmy. Dále také kariérní zónu s informacemi o pracovním uplatnění absolventů, zónu pro pedagogy, workshopy a setkání s vědci. Letošní novinkou budou panelové diskuse na témata současné společnosti a špičkového výzkumu s moderátorem Václavem Moravcem a předními odborníky české vědy. Těšit se můžete na virtuální realitu, roboty, svět komiksů, promítání filmů, prohlídku středověkého Pražského hradu a mnoho dalšího. Po skončení veletrhu můžete pokračovat Pražskou muzejní nocí – hlavní budova Akademie věd ČR v ulici Národní 3 na Praze 1 bude otevřena v čase 19:00–1:00. Vstup na veletrh je zdarma. Na jednotlivé akce doporučujeme se včas zaregistrovat. Veškeré informace najdete na www.veletrhvedy.cz.

Vybíráme z programu:

• Přírodní hrozby - Jak čelit přírodním hrozbám a jak co nejvíce minimalizovat jejich ničivý dopad? Jiří Borovička, Josef Stemberk a Miroslav Tesař. Moderuje Václav Moravec

• Energie budoucnosti - Jakému zdroji energie patří budoucnost a kam se energie ubírá? Dana Drábová, Martin Mikeska a Vladimír Wagner. Moderuje Václav Moravec. Jakému zdroji

• Zemětřesné roje – z dokumentárního cyklu Tiché hrozby - Film nahlíží do tajemství procesů odehrávajících se pod zemí v krajině západních Čech. Co víme o tzv. zemětřesných rojích? Mohou být tyto malé otřesy

Čtvrtý ročník národní Konference Předcházení vzniku odpadů 2017 (www.predchazeniodpadu.cz, nebo https://www.facebook.com/predchazeniodpadu/), která se uskuteční 12. - 13.10.2017 v Praze, představuje své první řečníky! Slečny ze sdílené nábytkové dílny Z pokoje do pokoje posluchačům sdělí, jak fungují Re-Use centra v západní Evropě (a jak by mohla fungovat u nás) a kam se nepotřebným nábytkem, pokud nechcete, aby skončil na sběrném dvoru. Podrobnosti čtěte - ZDE.