Bakterie z biologického odpadu mikrobiologové naučili produkovat celulózu. Z ní nechali vyrobit oblečení, třeba bundy nebo kabelky. Na širší uplatnění ve výrobě textilu to ale zatím nevypadá. Postup od vývoje k výrobě ve velkém by se protáhl třeba na 15 let. Více ZDE

Česko loni vyvezlo devět terawatthodin elektřiny. Bylo tak čtvrtým největším exportérem v Evropské unii, vyplývá z analýzy poradenské společnosti EGÚ Brno. Množství vyváženého proudu však klesá, oproti roku 2022 poklesl objem zhruba o třetinu. Analytici předpokládají, že podíl exportu bude kvůli útlumu uhlí dál klesat. Více ZDE

Necelé tři měsíce uplynuly od chvíle, kdy brněnští zastupitelé z vládnoucí koalice zařízli v tajném hlasování takřka sedm let připravovanou stavbu nového kotle na odpad v městské spalovně, a už se rýsuje další otočka v jejich postoji. Politici vymýšlí, jak kvůli kontroverznímu zrušení nepřijít o obří dotaci. Více ZDE
 

Mezinárodní právo zatím netrestá zločiny proti životnímu prostředí. Již ale existují snahy o změnu, a to například ukotvením pojmu ekocida do Římského statutu, tedy do smlouvy, kterou byl zřízen Mezinárodní trestní soud (MTS). Bylo by tak možné stíhat jedince, kteří mají na svědomí zvlášť těžké zločiny proti životnímu prostředí. Ekocidou se nyní zabývá i právní vědkyně Hana Müllerová se svým týmem z Ústavu státu a práva AV ČR. Více ZDE

Systém záloh na PET lahve a plechovky navržený v novele obalového zákona je dobrou zprávou pro cirkulární ekonomiku v Česku. Staví na zkušenostech ze zavedených evropských systémů záloh a inspiroval se tím, co už jinde dobře funguje. Je přesto přirozené, že se v meziresortním připomínkování sešlo mnoho připomínek. Ty odrážejí dlouhodobou debatu mezi zainteresovanými stranami i dílčími zájmy jednotlivých aktérů. Přesto, že se v řízení objevilo mnoho postřehů, které navrhovaný systém pomohou vylepšit, velká část je však postavena na dezinformacích.

„Meziresortní připomínkové řízení je důležitou součástí legislativního procesu, protože díky němu lze navrženou legislativu v mnoha směrech vylepšit. Takové připomínky se sešly také v ukončeném připomínkování obalového zákona. Nicméně nás mrzí, že velká část připomínek je postavena na dezinformacích,“ říká Kristýna Havligerová, manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování.

Současný systém třídění nesplní cíle

Nepravdivou informací je například skutečnost, že ČR již dnes plní cíle EU v oblasti sběru PET lahví. Současný systém není schopen vysbírat 90 % PET lahví. Navíc sesbírá pouze 26 % nápojových plechovek s tím, že žádné nemíří do nových nápojových obalů. Pro sběr plechovek si tak Česko muselo u Evropské komise vyjednat výjimku, protože stanoveného cíle 50% sběru v roce 2025 nemá šanci dosáhnout. Systémy záloh jsou jednoznačně jedinou cestou, jak vysbírat 90 % obalů k recyklaci, a především jak uzavřít materiálovou smyčku – vyrábět z petek nové petky a z plechovek nové plechovky.

Zdražení nápojů nehrozí

Stejně tak není pravdivé tvrzení, že dojde ke zdražení celé řady výrobků. „Prezentované odhady finančních dopadů v řádu stovek korun na občana nejsou podloženy žádnými studiemi. Zavedení zálohování nebude mít na spotřebitele jiný dopad než zaplacení zálohy a nutnost vrátit obal v prodejně, aby zálohu dostal zpět. Výrobci nápojů nechtějí přenášet náklady za vznik a fungování zálohového systému na spotřebitele, efektivně nastavený systém toto nezpůsobí,“ vysvětluje Havligerová. Ke zvýšení spotřebitelských cen v souvislosti se zavedením zálohování nedošlo ani v jiných evropských zemích.

Dopad na rozpočty obcí a měst bude podle MŽP pozitivní

Zavádějící je také tvrzení, že obce přijdou o příjem z prodeje PET lahví. „Prodej lahví ve skutečnosti tvoří příjem třídících linek. V rozpočtech obcí se tak přechod na systém záloh v nejlepším případě projeví v podobě slevy za jejich vytřídění. Podle veřejně dostupných propočtů MŽP naopak zavedení zálohového systému přinese samosprávám příjem navíc v podobě velkorysých kompenzací,“ uvádí Havligerová.

Digitální platby nezajistí cirkularitu obalů

V připomínkách také zaznívá opomenutí tzv. digitálních záloh. „Digitálním vylepšením se nebráníme, nicméně je potřeba inspirovat se tím, co jinde dobře funguje. Digitální zálohy nejsou nikde ozkoušené. Několik malých testů vybraných částí těchto systémů již napříč Evropou proběhlo, žádný však nepotvrdil funkčnost této myšlenky,“ říká manažerka Iniciativy pro zálohování. Například v Belgii je plánují testovat pouze ve velmi malém rozsahu (vzorek 100 000 obalů, což je množství obalů, které se v Česku prodají zhruba za 20 minut), a navíc testují pouze spotřebitelskou část. Digitální zálohy nezajistí dosažení recyklačních cílů, protože obaly budou stále součástí netransparentního systému třídění, v které velká část obalů končí na skládce či ve spalovně. Nepomohou s litteringem a hrozí u nich velké riziko podvodů. Velká část spotřebitelů po nákupu nápoje a zaplacení zálohy již nejspíše zálohu nezíská zpátky, protože si ji předtím nechá vyplatit někdo jiný. Je u nich potřeba využívat chytré telefony, které v ČR nemá každý a pro některé části populace tak budou nedostupné. Budou mít navíc negativní dopad na cenu nápojů, s ohledem na to, že je nutné na každý obal natisknout unikátní kód. Odhaduje se, že to může současné výrobní linky zpomalit na polovinu, některé až na třetinu, navíc pro některé typy obalů technologie ani nejsou k dispozici.

Snížení uhlíkové stopy potvrzují studie

Kritici zavedení systému také tvrdí, že zavedení systému navýší uhlíkovou stopu těchto obalů. Pravda je však zcela opačná. VŠCHT vypracovala studii nakládání s nápojovými obaly v celém životním cyklu, včetně dopravy. Data jasně ukazují, že zálohový systém oproti současnému systému třídění umí snížit dopady na životní prostředí až o 28 %. „Pozitivní vliv recyklace obalů dopady dopravy mnohonásobně převáží. Automaty v prodejnách totiž umí obaly po přijetí stlačit, ty tak cestují slisované mnohem efektivněji, než ze žlutých kontejnerů a převáží tak mnohem méně vzduchu,“ vysvětluje Kristýna Havligerová.

Nesplníme cíle SUP

V připomínkách také zaznívá možná změna některých cílů díky diskutovanému návrhu evropského nařízení o obalech a obalovém odpadu. To stále není schválené a je otázka, zda k tomu vůbec dojde. „Stále tu máme směrnici o jednorázových plastech a 90% míry sběru do roku 2029, které bez ohledu na výsledek těchto debat musíme dosáhnout. My chceme především změnit současný neefektivní systém třídění, v kterém je recyklace plastu pouze 42 %. Chceme, aby cenný materiál nekončil na skládkách, ale aby byl opakovaně využíván do nových lahví. A navíc, jde nám tady pouze o plnění nějakých cílů na nezbytné minimum nebo chceme žít v čistší krajině bez odpadků, aniž bychom plýtvali materiálem, který následně vyhodíme na skládky?“ ptá se Havligerová.

„Takovýchto zavádějících informací je v připomínkách mnoho. Je ale především potřeba připomenout, že Česká republika potřebuje konečně začít skutečně recyklovat odpad, který vytváří. Potřebuje skončit s praxí, kdy většina nápojových obalů končí na skládce či ve spalovnách bez dalšího využití. Zálohový systém funguje již v 15 evropských zemích a je jedinou cestou, jak dosáhnout 90% sběru použitých obalů. Navíc umožní, aby z lahve vznikla lahev a z plechovky nová plechovka,“ vysvětluje Kristýna Havligerová. A dodává: „Opětovným využíváním materiálů do nových PET lahví a plechovek zabráníme plýtvání přírodními zdroji, až o 95 % snížíme spotřebu energie a až o 80 % uhlíkovou stopu těchto obalů. To přispívá k materiálové bezpečnosti a výrobcům snižuje riziko nedostatku obalů, které například během pandemie, z důvodu narušených dodavatelských řetězců, nebylo neobvyklé.“

Podle Iniciativy pro zálohování návrh zákona staví na zkušenostech ze zavedených evropských systémů záloh a inspiroval se tím, co už jinde dobře funguje. Navržené parametry zaručí systém, který je přívětivý ke spotřebitelům a poskytne jim širokou a dobře dostupnou sběrnou síť pro vrácení zálohovaných obalů. Díky zálohovému systému bude ČR schopno do několika let vysbírat a recyklovat minimálně 90 % plastových lahví a plechovek uvedených na trh. Podle návrhu tak má Česko šanci mít řešení, které splňuje základní předpoklady dobře fungujícího systému záloh na PET lahve a plechovky, jako je tomu už nyní například ve Skandinávii, Pobaltí, na Slovensku nebo nově od letošního ledna i v Maďarsku. Systém bude tak, jak je běžné i v dalších evropských zemí, fungovat na neziskovém principu. A především musí systém plnit svůj základní účel, a to je zajištění cirkularity nápojových obalů.

 

Nedávno se začalo hovořit o novém pojmu, takzvaném faster fashion, který má ještě větší dopad na naši planetu. Na fenomén upozornila už na sklonku minulého roku švýcarská nevládní organizace Public Eye na základě vlastní investigace. Podle jejích zjištění módní giganty, jako je Shein a Zara, pro rychlejší transport textilu po světě využívají letadla. Na palubě místo pasažérů cestuje zhruba sto tun textilií, aby byla přeprava zboží rychlejší a zisk vyšší. Právě tento způsob dopravy může v módním průmyslu zapříčinit vznik ještě více emisí než kdy dříve. Více ZDE

Výkon tuzemských fotovoltaických elektráren roste, loni se zvýšil skoro o jeden gigawatt. Je to zdaleka nejvíc od solárního boomu, který v Česku odstartoval před deseti lety. Nejčastější jsou instalace na střechách domácností. Výkonem tři a půl gigawattu se česká fotovoltaika sice přibližuje jaderným elektrárnám, celková spotřeba je však desetkrát nižší. I kvůli tomu, že zdroj energie funguje jen část dne. Více ZDE

Mohlo by vás zajímat:
Česko politicky zaspalo v investování do obnovitelných zdrojů. Teď doháníme zbytek Evropy, myslí si ředitel Solární asociace
 

Do hledáčku světových lídrů se v posledních letech stále častěji dostávají mikro a nanoplasty. Podle dat OSN najdeme jen v mořích přes 50 bilionů částic mikroplastů, což je 500krát více, než kolik je hvězd v naší galaxii. Zatímco ve vodách jsou mikroplasty zmapované podrobně, v jiných oblastech přesnější data chybí. Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně se proto ve spolupráci s kolegy z Akademie věd ČR rozhodli popsat, jak se plastové částice šíří v zemědělství.

Studie Světového fondu na ochranu přírody uvádí, že člověk pozře za týden zhruba pět gramů mikroplastů. To je množství odpovídající například jedné platební kartě. „Vědci po celém světě si kladou otázku, co takové množství plastů udělá v těle. Z předchozích výzkumů víme, že většina mikroplastů se vyloučí. Velké otazníky ovšem zůstávají u nanoplastů, které se mohou dostávat do krve a objeveny byly i v mateřském mléce nebo mozku,“ popsal Pavel Horký z Ústavu výživy zvířat a pícninářství AF MENDELU, který od loňského roku vede výzkum zaměřený na monitoring cirkulace mikroplastů v zemědělské produkci.

Cílem jeho vědeckého týmu je vyvinout detekční platformu, prostřednictvím které by bylo možné analyzovat výskyt mikro a nanoplastů v potravní pyramidě – tedy v půdě, v plodinách pěstovaných na poli, v mase či orgánech hospodářských zvířat a do budoucna i v lidském těle. „Kolegové z Ústavu přístrojové techniky AV ČR v současnosti pracují na vývoji mikrofluidního čipu. Využíváme metodu Ramanovy spektroskopie s optickou pinzetou, která umožňuje jak zachycení, tak analýzu mikroplastů,“ vysvětlil Horký.

Projekt začal loni na jaře, aktuálně odborníci analyzují první vzorky. Výzkum mají rozdělený na několik částí. „Unikátnost našeho projektu spočívá především v jeho komplexnosti. Zaměřujeme se na rostlinnou i živočišnou výrobu, ale také na zemědělskou půdu,“ řekl Horký. Letos budou vědci cíleně krmit mikroplasty drůbeži a budou sledovat, jak se částice transportují v rámci jednotlivých orgánů, částí těla, svalů a krve zvířat. „U nás je dělána spousta experimentů na laboratorních potkanech nebo myších, větším živočichům se ale nevěnuje pozornost. Právě proto se chceme posunout směrem k hospodářským zvířatům, protože z našeho pohledu je zde velký potenciál být unikátní.“

Vedle experimentů se zvířaty čeká výzkumníky také nádobový pokus ve sklenících. Mikroplasty budou vědci aplikovat do půdy, kam následně vysadí nejčastěji pěstované plodiny – například kukuřici nebo pšenici. Také v tomto případě budou sledovat, jak se z půdy dostávají plasty do různých částí rostlin.

Dílčím cílem projektu je pak zmapování výskytu mikroplastů v zemědělské půdě poblíž skládek komunálního odpadu. Výsledky z této části výzkumu by vědci měli mít už v letošním roce. Právě spolupráce s praxí je pro projekt klíčová. „V poslední fázi výzkumu budeme monitorovat mikro a nanoplasty přímo na vybraných farmách v Česku. Zaměřit se chceme na region Jižní Moravy a Vysočiny,“ přiblížil Horký.

Výsledný analytický nástroj chtějí odborníci nabídnout komerční sféře. „Stejně jako v současnosti kontrolujeme obsah mykotoxinů nebo antibiotik, možná do budoucna budeme sledovat i zastoupení mikroplastů – například v rámci ekologického hospodaření. Nabízí se ale využití i mimo zemědělství. Uplatnění by metoda mohla najít rovněž ve státní správě. Samozřejmě přemýšlíme také nad využitím v humánní oblasti u lidských tkání,“ zamyslel se vědec.

Mikroplasty se do přírody dostávají dvojí cestou. Takzvané primární mikroplasty se v prostředí vyskytují rovnou v podobě malých částeček. Více než třetina těchto částic pochází z praní syntetického oblečení, dalších téměř třicet procent mikroplastů se tvoří při sjíždění pneumatik. Vedle toho vznikají sekundární mikroplasty rozpadem větších kusů plastových produktů, jako jsou tašky nebo lahve.

Společný projekt vědců z MENDELU a AV ČR zaměřený na monitoring mikro a nanoplastů potrvá do roku 2025. Podpořený byl Technologickou agenturou ČR v rámci programu Prostředí pro život.

Panamskému průplavu hrozí vážné problémy, pokud se nedokáže přizpůsobit změnám klimatu. Infrastrukturu, která spojuje Tichý a Atlantický oceán, ohrožuje především pokles srážek, protože používá pro své plavební komory vodu ze sladkovodních nádrží. Kvůli suchu musel provozovatel omezit pohyb lodí v kanálu, což se zřejmě promítne do jeho hospodaření. Záznam pořadu (od 21 minuty) ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Česko politicky zaspalo v investování do obnovitelných zdrojů. Teď doháníme zbytek Evropy, myslí si ředitel Solární asociace

Mnoho lidí se přeorientovalo na konzumaci balené vody kvůli tvrzením, že voda z kohoutku je kontaminovaná mikroplasty. Nová studie však zjistila, že plastové lahve s balenou vodou obsahují více potenciálně toxických částic než voda z vodovodu. Průměrný litr zkoumané balené vody obsahuje téměř čtvrt milionu částic mikroplastů a nanoplastů. Informovala o tom agentura AP. Více ZDE

Bylo zveřejněno nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/197, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí (nařízení CLP). Nařízení vstoupí v platnost koncem ledna 2024.

Nové nařízení mění přílohu VI nařízení CLP tj. seznam harmonizovaných klasifikací, do kterého se vkládá 28 nových položek. Dále bylo aktualizováno 24 položek např. sirovodík, oxid siřičitý, benzylalkohol, resorcinol a triethylamin. Byla také změněna stávající klasifikace toxicity olověného prášku pro vodní prostředí (multiplikační faktor) a zavedena odlišná klasifikace toxicity pro vodní prostředí pro celistvé olovo kvůli jeho nižší rozpustnosti ve vodě ve srovnání s olověným práškem.

Dodržování nových harmonizovaných klasifikací bude pro látky a směsi požadováno od 1. září 2025, lze jej však použít i před tímto termínem.

Dokument ke stažení:

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/197

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2024/197[EN]

Rychlý růst produkce elektromobilů přináší také problémy. Doposud automobilky řeší především jednu komplikaci: kde vzít dostatek baterií? Poptávka po akumulátorech má už na konci tohoto desetiletí dosáhnout (měřeno kapacitou) zhruba pěti terawatthodin ročně. Spolu s tím, jak první modely aut na baterie dosluhují, je ale stále důležitější také další otázka, a sice co s vysloužilými bateriemi. Pokud se naplní predikce růstu elektromobility, už v příští dekádě bude potřeba ekologicky zlikvidovat na sto milionů akumulátorů z elektroaut. Ve světě se tak rozbíhá závod o dominanci v oblasti jejich recyklace. Soutěž o světový primát ve výrobě baterií už vyhrála Čína. V soupeření o největšího výrobce elektromobilů má nakročeno více než slibně. A nyní Peking hlásí, že svět dobude i ve zpracování nepotřebných baterií. Více ZDE

Rada hl. m. Prahy na svém pondělním jednání schválila uzavření Memoranda o spolupráci v oblasti nakládání s biologicky rozložitelnými odpady v hl. m. Praze, které hlavní město podepíše se společnostmi Pražské služby, a.s., Pražská vodohospodářská společnost, a.s. a Pražské vodovody a kanalizace, a.s. Smyslem dokumentu je stanovit podmínky vzájemné spolupráce při vytvoření projektu komplexního systému sběrů a zpracování biologicky rozložitelných odpadů produkovaných na území Prahy.

„V současné době v Praze běží pilotní projekt svozu kuchyňského odpadu, který je zaměřen jen na několik městských částí na kraji metropole. Výhledově ale uvažujeme, že tuto službu nabídneme všem Pražanům a je to také náš závazek vycházející z pražského klimatického plánu. Z toho důvodu je pro nás klíčové, že do budoucna budeme vědět, kam tento hodnotný odpad budeme svážet a jak ho budeme zpracovávat,” říká náměstkyně pro životní prostředí a klimatický plán Jana Komrsková.

„Praha otevírá novou kapitolu v nakládání s bioodpady. Uzavřením Memoranda položíme základ pro efektivnější a udržitelnější systém sběru a zpracování bioodpadu. Naším cílem je využít nejmodernější technologie a integrovat do toho procesu Ústřední čistírnu odpadních vod. Tento krok není jen o odpadech, je to naše vize udržitelné Prahy pro příští generace,“ uvádí Michal Hroza, pražský radní pro oblast infrastruktury.

V zájmu hlavního města je nastavit efektivní systém svozu bioodpadu, který by zohledňoval existenci dvou tzv. koncových zařízení, kterými jsou bioplynová stanice Chrást a jednotka na úpravu bioplynu, který vzniká při čištění odpadních vod v Ústřední čistírně odpadních vod (ÚČOV) na Císařském ostrově. Zároveň budou do systému zařazeny další nově vybudovaná zařízení na zpracování bioodpadu.

Z tohoto důvodu dnes pražští radní schválili uzavření Memoranda o spolupráci hlavního města a městských společností Pražské služby, a.s., Pražská vodohospodářská společnost, a.s. a Pražské vodovody a kanalizace, a.s. pro budoucí zpracování koncepce systému svozu a dalšího nakládání s bioodpadem v Praze.

Účelem memoranda uzavíraného na dobu neurčitou je upravit podmínky vzájemné budoucí spolupráce při vytvoření projektu komplexního systému sběrů a zpracování biologicky rozložitelných odpadů produkovaných na území hlavního města, případně přilehlých obcí či svazků obcí. Za tímto účelem bude zřízena pracovní skupina, která bude specifikovat podobu budoucího projektu, a také projektový tým, který bude pověřen plněním úkolů k dosažení předmětu budoucí spolupráce.

Tento tým připraví podklady pro získání potřebných povolení k výstavbě dalších zařízení na zpracování bioodpadu, které budou součástí komplexního systému nakládání s bioodpadem a také zadá ověření možností spolufinancování z dotačních programů. Dále připraví podklady pro zadání zpracování studie efektivního způsobu nastavení podmínek svozu a dalšího nakládání s bioodpadem na území metropole se zohledněním možností efektivního využití uvažovaných koncových zařízení, kterými jsou především bioplynové stanice a ÚČOV.

Praze jsou zákonem č. 541/2020 Sb., o odpadech stanoveny cíle pro zajištění míry třídění a recyklaci využitelných složek komunálního odpadu, které bude nezbytné v období let 2025 až 2035 splnit. Podmínkou úspěšného naplnění těchto limitů je v příštím období významně zvýšit míru třídění a využívání zejména biologicky rozložitelných odpadů jak rostlinného, tak i živočišného původu, a to z domácností i od provozovatelů hotelů, restaurací nebo jídelen. Právě v tomto ohledu je v rámci odpadového hospodářství spatřován největší potenciál pro zvýšení efektivity sběru bioodpadu, včetně zajištění dalšího nakládání s ním.

Bioplynová stanice Chrást ve Středočeském kraji byla prostřednictvím společnosti Pražské služby, a.s. pořízena zejména z důvodu zajištění provozní jistoty a krytí budoucích potřeb města souvisejících s plánovaným zavedením účinného systému sběru bioodpadu v Praze a potřeb souvisejících zejména se zajištěním nezbytných zpracovatelských kapacit zařízení, které bude schopné tyto bioodpady zpracovávat. V současnosti je stanice v kontinuálním provozu v režimu zemědělské bioplynové stanice a v blízké budoucnosti je v plánu toto zařízení přestavět na komunální odpadovou bioplynovou stanici.

V červnu 2023 byla uvedena do zkušebního provozu také jednotka na úpravu bioplynu, který vzniká při čištění odpadních vod v Ústřední čistírně odpadních vod na Císařském ostrově. Zařízení je primárně určené k výrobě biometanu, který je dále využitelný v běžné plynové distribuční soustavě. Plyn bude možné po získání potřebné certifikace využívat k pohonu vozidel v majetku městských společností. Projekt pro hlavní město zajistila Pražská vodohospodářská společnost a.s. ve spolupráci s Pražskými vodovody a kanalizacemi, a.s. a Pražskou plynárenskou, a.s.

Česko je šampionem v třídění odpadů, především plastů. Klišé, kterým se zastánci stávajícího systému zaštiťují. Realita je však jiná. Jednou proti, podruhé pro. V roce 2019 zpracovalo Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) studii, která považuje zavedení zálohovaných petek a plechovek za neekonomickou a zbytečnou variantu. O čtyři roky ale pro Svaz měst a obcí ČR zpracovalo studii, která naopak považuje placené plasty a plechovky za výhodu, a podle této analýzy bude systém pro obce naopak výhodný. Deník Metro položil řediteli CETA Aleši Rodovi dotaz, jak dospěli ke dvěma odlišným závěrům. Rod, člen Národní ekonomické rady vlády, však na dotaz nereagoval. Více ZDE

Další informace:

Návrh novely zákona o obalech (připomínky)

Obyvatele hlavního města každým rokem více trápí rozpálené ulice a nedostatek zeleně. Podle klimatologa ČHMÚ je v metropoli příliš mnoho ploch, které pohlcují sluneční záření a vyzařují teplo. Loňský rok byl přitom v České republice nejteplejší od roku 1961, kdy začali meteorologové průměrné roční teploty v zemi počítat. Více ZDE

 

Jihomoravský kraj je jedním z regionů Česka, který je nejvíce ovlivněn dopady klimatické změny. Nárůst průměrné teploty, dlouhodobé sucho, vlny veder, masivní eroze půdy nebo extrémní klimatické jevy, jako jsou přívalové deště a silný vítr, negativně ovlivňují zdejší obyvatele, přírodu i hospodářství. Jihomoravský kraj se proto nyní rozhodl této výzvě aktivně čelit, a proto od loňského prosince zpracovává Klimatický akční plán (KAP) na období let 2025 až 2050. Více ZDE