Navrhovaná novela vyhlášky spočívá v doplnění specifických podmínek pro provoz určitých skupin spalovacích stacionárních zdrojů, které se uplatní v případě, kdy je z důvodu ohrožení dodávek energie vyhlášeno MPO podle energetického zákona tzv. předcházení stavu nouze, případně je vyhlášen samotný stav nouze anebo je vládou vyhlášen nouzový stav dle ústavního zákona o bezpečnosti ČR.

Dokument ke stažení:

Materiál

Důvodová zpráva

Předkládací zpráva

Platné znění

Srovnávací tabulka

Rozdílová tabulka

I z kalu, který vzejde z čistírny odpadních vod a dnes nejčastěji končí na poli, jde udělat dále využitelný výrobek. Společnost HST Hydrosystémy přišla na to, jak čistit odpadní vody tak, aby se dařilo držet pod kontrolou výdaje za likvidaci kalů. Využívá pyrolýzu, kdy výstupem je karbochar, což je výrobek podobný keramzitu do květináčů. Více ZDE

Jacqueline Cramer je holandskou bývalou ministryni pro otázky životního prostředí a infrastrukturu, expertkou na tvorbu funkčních platforem pro cirkulární ekonomiku a profesorkou. Aktivně přispívá k mapování změn v oblasti cirkulární ekonomiky vědeckými články a knihami. V roce 2022 vychází její další dílo, které se zaměřuje jak na zkušenosti z holandského budování cirkulárních sítí, tak z práce s tématem na globální úrovni. Více ZDE

Drobné částice pneumatik, oblečení a dalších plastových výrobků se dnes nachází ve vzduchu, potravinách, ale i ve vodě – a právě tím posledním se zabývají výzkumníci z Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT. Chtějí vyvinout lepší filtrační technologie, které umožní efektivnější odstraňování mikroplastů z pitné vody.

Jako mikroplasty se plošně označují částečky jakéhokoliv typu plastu menší než 5 milimetrů. Mohou být různého tvaru – od kuliček přes vlákna až po nesourodé úlomky. Primární mikroplasty pocházejí většinou z kosmetických přípravků, sekundární mikroplasty pak vznikají rozpadem plastových výrobků – například PET lahví, igelitových tašek i oblečení, a to vlivem slunečního záření či mechanického působení.

„Klasickým příkladem jsou pneumatiky, které se při jízdě obrušují třením. Vznikají tak mikro částečky, které se rozptýlí po povrchu silnice. A když zaprší, déšť je spláchne do kanalizace či přímo do vodních toků,“ vysvětluje vedoucí Ústavu vodního hospodářství obcí FAST VUT Tomáš Kučera jednu z cest, jak se mikroplasty dostávají do koloběhu vody. Na vině je také praní polyesterového oblečení. Uvolňují se při něm drobná vlákna, která dále putují do odpadních vod. Největším producentem mikroplastů je průmysl, proto jejich koncentrace ve vodních zdrojích bývá nejvyšší právě v okolí velkých měst.

Současné úpravny vody sice mikroplasty v pitné vodě zachytávají, děje se to ale spíše mimoděk – při standardní úpravě vody za pomoci stávajících technologií. „Používáme technologie odstraňující organické látky, rozpuštěné železo či pesticidy, které mohou s uspokojivým účinkem separovat i mikroplasty. Na různých technologických stupních jich dokážeme zachytit 60–90 %, což je slušné. Existuje celá řada znečištění, kde je účinnost dokonce nižší,“ upozorňuje Kučera a dodává, že proto nevidí důvod přestat pít kohoutkovou vodu.

Studie ukazují, že drobné částice plastu se v posledních letech objevují prakticky po celém světě. Nacházejí se v oceánech, vodních tocích a v tělech živočichů – například ryb. „Geograficky je na tom nejhůře Asie a Afrika, kde s plastem zacházejí benevolentněji. Ve srovnání s těmito světadíly je na tom Evropa ještě dobře,“ doplňuje. Účinky mikroplastů na lidské zdraví zatím nejsou příliš prozkoumány. Poslední studie amsterodamské univerzity Vrije Universiteit však odhalila, že mikroplasty dokážou putovat po lidském těle a objevují se i v krvi.

V každodenním životě se mikroplastům podle Kučery vyhnout nelze, a to ani změnou návyků. „Můžete přestat pít vodu z kohoutku a pro dobrý pocit místo toho upřednostňovat hlubinnou pramenitou vodu ze skleněných lahví. I tak ale budete mikroplastům vystaveni jinými cestami,“ říká. „Jsou to velmi lehké částice, které se snadno šíří i vzduchem. Lze je dokonce sníst či vdechout – třeba když si přes hlavu přetahujete polyesterový svetr, ze kterého se uvolňují drobná vlákna.“

Za stejně nereálné považuje, že by plastové mikročástice v dohledné době vymizely ze životního prostředí: „I kdyby dnes lidstvo přestalo používat plasty, bude trvat stovky let, než zcela zlikviduje ty stávající, které už v přírodě jsou. V dalších letech bude množství mikroplastů ve vodních zdrojích narůstat a je potřeba se na to připravit.“

Za nejefektivnější řešení považuje výzkum a vývoj nových mechanismů, které umožní co nejúčinnější úpravu vody. Výzkumníci z Ústavu vodního hospodářství obcí se proto chtějí zaměřit i na vylepšení stávajících vodárenských technologií – čiření a následnou separaci filtrací, a to i pomocí membrán. Cílem je odstranit z vody co nejširší spektrum mikroplastů s účinností 95 % a více. Nalézt správné řešení však zřejmě nebude snadné, mikroplasty zahrnují velmi široké spektrum látek různé velikosti i materiálu.

Výskyt mikroplastů ve vodních zdrojích považuje Kučera za problém podstatný, ale ne neřešitelný. „Vodárenský obor se za svou historii musel potýkat s celou řadou nových znečištění – od cholery až po pesticidy, pro které bylo nutné vyvinout nové technologie a vypořádat se s nimi. Bereme to jako výzvu přijít s dobrým řešením,“ uzavírá.

Pohozené odpadky ve volné přírodě jsou bohužel v České republice nepříjemnou realitou. Z nedávného průzkumu agentury IPSOS pro Iniciativu pro zálohování vyplynulo, že pohozené odpadky trápí téměř celou populaci.

Nejviditelnější odpadovou položkou, kterou lze v českých luzích a hájích nalézt, jsou nápojové obaly – plechovky v přírodě potkává 75 % lidí a PET lahve dokonce 95 %. 9 z 10 Čechů věří, že zavedení záloh na PET lahve a plechovky by výrazně omezilo bezmyšlenkovité odhazování odpadků a motivovalo Čechy vracet nápojové obaly do sběrných míst. Tři čtvrtiny Čechů jako problém vnímají také nízkou míru recyklace vytříděného plastu, radost lidem nedělají ani přeplněné kontejnery a nepořádek kolem nich.

Češi jsou v třídění velmi důslední, alespoň nějaký odpad doma třídí na 94 % Čechů. Problémem ale zůstává, že z vytříděného plastu se recykluje ani ne polovina. „Většina Čechů si myslí, že minimálně polovina vytříděného odpadu se recykluje. Logicky se tak více než třem čtvrtinám z nich nelíbí, že vytříděného plastu se recykluje pouze 42 %. Spokojení nejsou ani s tím, že mnoho odpadků končí ve volné přírodě, s odhozeným odpadem v přírodě má zkušenost téměř každý Čech,“ vysvětluje Kristýna Havligerová, manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování. Čísla se podle Havligerové shodují napříč různými věkovými kategoriemi i napříč pohlavím či kraji České republiky.

Z průzkumu dále vyplynulo, že kromě vysokého zastoupení nápojových obalů Češi v přírodě často nachází obaly od jídla, tašky nebo igelitky. Velké zastoupení mají podle respondentů také skleněné lahve a plastové kelímky.

Téměř 70 % Čechů vídá nejčastěji pohozené odpadky okolo laviček či podél cest. Více než polovina se pak setkává s odpadky okolo košů u vstupních cest do přírody, na rozcestnících či parkovištích. Nezvyklý není ani nepořádek poblíž silnic či zapomenutý odpad u veřejných ohnišť.

Pohozené odpadky Čechy nenechávají v klidu, zhruba polovina je sbírá, aby přírodu uklidili. Se zálohou by se ochota sbírat odpad v přírodě zvýšila. „Zahraniční zkušenosti potvrzují, že zálohy pomáhají zatočit s litteringem, tedy odpadem pohozeným ve volné přírodě. Například v Litvě se množství pohozených nápojových obalů snížilo o 95 % už po dvou letech od zavedení zálohového systému,“ uvedla Kristýna Havligerová a dodává: „90 % Čechů si myslí, že zálohy jsou funkční motivací. Téměř 60 % lidí by dokonce sbíralo v přírodě obaly od nápojů i po neukázněných spoluobčanech.”

Žluté kontejnery přetékají

Jako problém vnímají Češi také přeplněné kontejnery na tříděný odpad. Alespoň jednou za měsíc narazí na přeplněný žlutý kontejner třičtvrtě Čechů. 2 z 5 Čechů se pak dokonce minimálně jednou týdně potýká s odpadem okolo samotných kontejnerů. „Nepořádek kolem kontejnerů je bohužel častým nešvarem. Zavedení zálohového systému by pomohlo omezit pohozené odpadky nejen ve veřejném prostoru, ale i v přírodě, kde škodí životnímu prostředí nejvíce,“ uzavírá Havligerová.

Průzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 1050 respondentů, který odpovídá české populaci. Sběr dat byl realizován prostřednictvím aplikace Instant Research agentury Ipsos.

Co je littering?

Pojem littering pochází z anglického slova „litter“, které se překládá jako nepořádek či odpadky.
Litteringem se rozumí odpad volně pohozený či ponechaný na místě pro něj nevyhrazeném, ať už na veřejném prostranství, či v přírodě. Mezi nejčastějším odpadem jsou cigaretové nedopalky či žvýkačky, dále pak obaly od nápojů či jídla.

Česká inspekce životního prostředí uložila pokutu 280 tisíc korun společnosti MIROS Pardubice, a.s.. Firma od roku 2019 navezla na pozemek v katastrálním území Čeperka stavební a demoliční odpady a zeminu v celkovém množství 67 392 tun, aniž by byla provozovatelem stacionárního zařízení určeného k nakládání s daným druhem odpadů. Na tomto pozemku firma odpady dočasně soustřeďovala a následně i využívala v rámci svého povoleného mobilního drticího zařízení.    

Na dalším nedalekém pozemku, který k tomu nebyl určený, pak společnost soustřeďovala cca 150 poškozených železničních pražců. Navážela je sem před jejich odstraněním v rámci rekonstrukce železniční tratě. Naproti těmto pražcům se nacházely kupy biologicky rozložitelných odpadů (tráva, větve, keře, menší stromy, pařezy) včetně poškozených palet, poškozených kusů drobného nábytku a poškozených dřevěných okenních rámů.

Firma navíc jako původce odpadů na jednotlivých stavbách (které sama realizovala) nepodávala hlášení o produkci a nakládání s odpady, i když vzhledem k produkovanému množství odpadů tuto povinnost měla. V hlášení povoleného mobilního zařízení za rok 2019 a 2020 společnost navíc uvedla pouze údaje o přijetí stavebních a demoličních odpadů od dodavatelů, nikoliv z její vlastní stavební činnosti.

„Při stanovování výše pokuty jsme brali zřetel na to, že s námi společnost aktivně spolupracovala a pokusila se sjednat částečnou nápravu. Neopomněli jsme však ani fakt, že zákon o odpadech již jednou porušila, a to v roce 2016,“ uvedl ředitel oblastního inspektorátu Lukáš Trávníček. Firma se zabývá mimo jiné silničním stavitelstvím, zemními pracemi, recyklací stavebních hmot, údržbou a rekonstrukcí železničního svršku. Proti rozhodnutí inspekce se neodvolala.

 

Členské státy, na svém zasedání dne 26. července, se zavázaly snížit poptávku po plynu o 15 % v období od srpna 2022 do 31. března 2023. Toto 15 % snížení poptávky po plynu je stanoveno ve vztahu k průměrné spotřebě plynu za posledních pět let. Členské země se dohodly, že tohoto cíle dosáhnou pomocí opatření, která si samy zvolí. Plán snížení se skládá ze tří hlavních pilířů: přechod na jiné obnovitelné formy energie, motivace ke snížení spotřeby plynu a snížení spotřeby energie související s vytápěním a chlazením. Státy EU mohou využívat i některých výjimek z pravidel pro 15 % snížení spotřeby plynu, a to za předpokladu, že např. splnily některé z dalších podmínek v rámci REPowerEU.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k požadavkům na uvádění spotřeby energie na energetických štítcích lokálních topidel. Pravidla EU pro ekodesign lokálních topidel stanoví od roku 2018 požadavky na energetickou účinnost. Díky pravidlům EU pro označování energetickými štítky jsou spotřebitelé informováni o energetické náročnosti (a dalších environmentálních parametrech) lokálních topidel, což jim přineslo značné úspory energie. Cílem této iniciativy je přezkoumat pravidla pro označování energetickými štítky s cílem: zohlednit technický pokrok v tomto odvětví,  usnadnit porovnání mezi různými typy výrobků a v neposlední řádě používat stupnici A až G.

 

Program nabídne 61 miliard korun především obcím a krajům, ale i firmám a domácnostem. Nejvíce peněz je určeno na přístup k vodě a hospodaření s vodou (14,1 mld. korun), na zvyšování energetické účinnosti a snižování emisí skleníkových plynů (12,2 mld.). Další peníze jsou připraveny na ochranu přírody, včetně zeleně ve městech (10,6 mld.) a adaptace na změnu klimatu a prevenci katastrof (10,2 mld.). Investice bude směřovat také do odpadového hospodářství (7,1 mld.) a na výstavbu nových obnovitelných zdrojů (7 mld.). Návrh programu schválila Evropská komise 18. července. Další informace na jdete na stránkách Operačního programu životní prostředí 2021–2027: https://www.opzp.cz/opzp-2021-2027/

Skládka na předměstí Dandora severovýchodně od centra keňského hlavního města vznikla v 70. letech minulého století z prostředků Světové Banky. Do dnešních dní se ale rozrostla do obřích rozměrů. Stala se největší skládkou v Keni a jednou z největších v Africe. Objem odpadků v ní několikanásobně překonal původní plán. Z daleka na ní nekončí pouze keňský odpad. Více ZDE

Plastové příbory nebo brčka, ale také polystyrenové krabičky na jídlo s sebou byste za pár měsíců už v Česku neměli dostat. Sněmovna ve středu schválila zákon, který jednorázové plasty omezuje. Některé restaurace a kavárny už tyto obaly nahradily výrobky z materiálů označených jako kompostovatelné. Bývají třeba z kukuřice nebo cukrové třtiny. Přesto to ale neznamená, že je můžete hodit na kompost. Více ZDE

MPO vyhlašuje výzvu programu Regenerace brownfieldů pro podnikatelské využití, pomocí kterého zregenerují obce, kraje a městské části staré zanedbané budovy a umožní jejich další využití pro podnikatelské i nepodnikatelské účely. Podpora je financována z Národního plánu obnovy (NPO). Více ZDE

Ministerstva životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy se rozhodla podat proti rozsudku v takzvané klimatické žalobě kasační stížnost. Věc bude nyní přezkoumávat Nejvyšší správní soud (NSS). Sdělil to spolek Klimatická žaloba ČR. Více ZDE

Australské úřady zveřejnily dlouho očekávanou zprávu o stavu životního prostředí tohoto kontinentu. Experti v ní popsali, že v roce 2021 došlo k závažnému zhoršení biologické rozmanitosti, znečištění přírody i úbytku míst, kde se daří životu. Více ZDE

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k směrnici o odpovědnosti za životní prostředí. Směrnice stanovuje rámec založený na zásadě „znečišťovatel platí“. Cílem je předcházet škodám na životním prostředí a napravovat je. V rámci tohoto hodnocení se posoudí, zda je směrnice vhodná pro daný účel a zda má případné nedostatky.

Dokument ke stažení:

EU 93_22 EK Směrnice o odpovědnosti za životní prostředí

Komise, z důvodu hrozícího rizika dalšího omezení dodávek plynu z Ruska a posílení energetické bezpečnosti, 20. července navrhla nový legislativní nástroj a evropský plán snížení poptávky po plynu. Tento nový plán má za cíl do jara příštího roku snížit spotřebu plynu v Evropě o 15 %. Komise rovněž urychlí aktivity spojené s diverzifikaci dodávek plynu, včetně společného nákupu, aby posílila možnost EU získávat alternativní dodávky této suroviny. Plán snížení poptávky po plynu, který navrhuje Komise, vychází z konzultací s členskými státy a průmyslem.

Mohlo by vás zajímat:

Změna dočasného krizového rámce státní podpory v oblasti energetiky: Ve středu 20. července Evropská komise přijala změnu dočasného krizového rámce státní podpory. Jedná se o opatření na podporu ekonomiky v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajinu. Komise chce návrhem pomoci urychlit zavádění obnovitelné energie a také dekarbonizaci průmyslových odvětví v souladu s cíli REPowerEU. Členské státy mohou zavést schémata pro investice do obnovitelné energie včetně obnovitelného vodíku, bioplynu a biometanu, skladování a tepla z obnovitelných zdrojů, včetně tepelných čerpadel v rámci zjednodušených výběrových řízení při zajištění rovných podmínek. Členské země mohou také podobně investovat v zájmu dalšího urychlení diverzifikace dodávek energie v oblasti odklonu od fosilních paliv, zejména prostřednictvím elektrifikace, energetické účinnosti a přechodu na využívání vodíku z obnovitelných zdrojů a elektřiny. U malých a středních podniků je předpoklad získání zvláštních doplňkových bonusů. Podporu lze poskytovat do 30. června 2023.