Evropská komise a Evropská investiční banka oznámily uvolnění 3,66 miliardy eur z Modernizačního fondu na podporu 34 projektů v oblasti energetiky v devíti členských státech EU. Jedná se o dosud největší částku z tohoto fondu, přičemž celkové financování od ledna 2021 již dosáhlo 19,1 miliardy eur.

Investice směřují do modernizace energetických systémů a snížení emisí skleníkových plynů v energetice, průmyslu a dopravě. Cílem je zlepšit energetickou účinnost, posílit konkurenceschopnost evropského průmyslu, snížit dovoz fosilních paliv a přispět k dosažení klimatických cílů jednotlivých států. Projekty zahrnují například podporu výroby a využívání tepla z obnovitelných zdrojů, modernizaci přenosových sítí nebo rozvoj bateriových úložišť.

Česká republika obdržela 1,05 miliardy eur – druhý nejvyšší objem prostředků po Polsku (1,33 miliardy eur). Mezi podpořenými projekty v Česku je například investice do kapacit pro ukládání elektřiny z obnovitelných zdrojů. Poprvé se mezi příjemce zařadilo i Řecko, které je nově od ledna 2024 do fondu zahrnuto.

Modernizační fond je financován z výnosů systému EU ETS a podporuje transformaci v méně bohatých členských státech EU. Další kolo výzev pro předkládání projektů je plánováno na srpen a září 2025. Prioritní investice, jako je zvyšování energetické účinnosti a dekarbonizace dopravy a průmyslu, mají zjednodušený proces hodnocení.

Evropská komise spustila novou strategii, jejímž cílem je učinit z Evropy nejatraktivnější místo pro vědy o živé přírodě (life sciences) do roku 2030. Tyto vědy hrají klíčovou roli pro zdraví, životní prostředí i ekonomiku – v EU přinášejí hodnotu téměř 1,5 bilionu eur a podporují 29 milionů pracovních míst. Strategie podpořená ročně více než 10 miliardami eur z rozpočtu EU má urychlit inovace, usnadnit přístup na trh a posílit důvěru veřejnosti v nové technologie.

Strategie zahrnuje několik klíčových opatření: rozvoj výzkumné a inovační infrastruktury, mobilizaci až 100 milionů eur na mikrobiomová řešení a 250 milionů eur na vývoj průlomových technologií a udržitelnou výrobu. Komise také navrhne Biotechnologický akt EU pro zlepšení regulačního rámce a spustí platformu propojující startupy, investory a průmysl. K posílení důvěry a využívání inovací EU investuje 300 milionů eur do veřejného zadávání v oblastech jako klimatická adaptace, vakcíny nové generace nebo cenově dostupná léčba rakoviny.

Tato strategie je součástí iniciativy Kompas konkurenceschopnosti a reaguje na ztrátu globálního náskoku EU v oblasti přenosu vědeckého poznání do praxe. Opatření vycházejí z rozsáhlé konzultace a dat včetně studií Společného výzkumného střediska Evropské komise, které potvrzují potenciál life sciences jako klíčového motoru růstu a inovací v EU.

 

Evropská komise navrhla, aby do roku 2040 klesly emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Tento ambiciózní cíl má být mezikrokem mezi dnešním závazkem snížit emise o 55 % do roku 2030 a konečnou klimatickou neutralitou plánovanou na rok 2050. Česká republika však návrh v současné podobě odmítá. Důvodem je především nedostatek informací – chybí detailní dopadové analýzy pro jednotlivé státy a sektory, stejně jako jasné vymezení finančních nástrojů a spravedlivého rozdělení odpovědnosti mezi členské státy.

Z českého pohledu je zásadní, aby přechod na nízkoemisní ekonomiku nevedl k neúnosnému růstu cen energií nebo ohrožení průmyslové konkurenceschopnosti. Proto český klimatický plán pro rok 2040 počítá „pouze“ s redukcí emisí o zhruba 83 %, a to s využitím technologií, které dnes ještě nejsou běžně dostupné, jako je zachytávání a ukládání uhlíku (CCS) nebo využití vodíku.

V této debatě je ale důležité neztrácet ze zřetele samotnou podstatu klimatické změny – a jak výrazně se projevuje i v našich podmínkách. Česká republika se totiž otepluje přibližně dvakrát rychleji než činí globální průměr. To znamená častější sucha, intenzivnější vedra a čím dál častější extrémní jevy, které mají zásadní dopad na zemědělství, krajinu i kvalitu života ve městech.

Zejména města budou muset v nadcházejících dekádách výrazně posílit svou schopnost adaptace na měnící se klima. Nejde jen o budování moderní infrastruktury, ale o celkovou proměnu městského prostoru směrem k vyšší odolnosti. Klíčovou roli přitom sehraje systematické ozelenění – tedy výsadba stromů, zakládání zelených střech a fasád, vytváření parků, vodních prvků a dalších přírodě blízkých opatření, která dokáží tlumit teplotní extrémy a zadržovat vodu v území.

Vedle městské zeleně bude důležitou součástí adaptační strategie také vodní infrastruktura – zejména přehrady, které mohou v obdobích sucha stabilizovat průtoky řek a zajistit vodu pro zemědělství, průmysl i obyvatele. Adaptace tedy nebude spočívat v jediném opatření, ale v celém souboru kroků, které propojí města s krajinou a zajistí obyvatelnou budoucnost i v podmínkách rychle se měnícího klimatu.

Sucho ani změna klimatu si nevybírají podle stranické příslušnosti – dopadají na všechny stejně. I proto by mělo být klimaticky odolné Česko jedním z prioritních cílů příští vlády, bez ohledu na politické dresy. Adaptace na sucho i rozvoj vodního hospodářství vyžadují dlouhodobé, koordinované a stabilní kroky, které přesahují jedno volební období. V říjnových volbách tak možná nepůjde jen o pravici, levici či střed – ale i o to, kolik klimatické jistoty si chceme zachovat pro budoucnost. 

Další podrobnosti: 

• Brusel chce snížit emise o 90 procent. ‚Ale není k tomu dostatek informací,‘ tvrdí Holub z ministerstva

• Jak se v Česku hospodaří s vodou? (ČT24)

• Nové klimatické cíle (ČRo Pro a proti)

• Kohoutková voda zdarma? Karafa nemá stát 120 korun (ČRo Pro a proti)

Evropská komise požádala agenturu ECHA a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o vyhodnocení údajů o karcinogenních účincích glyfosátu v nedávno zveřejněné Globální studii glyfosátu z 10. června 2025.

Dne 30. května 2022 přijal Výbor pro posuzování rizik (RAC) stanovisko k harmonizované klasifikaci glyfosátu (ISO); N-(fosfonomethyl)glycinu (ES: 213-997-4; CAS: 1071-83-6) a dospěl k závěru, že by měla být zachována stávající klasifikace glyfosátu jako látky, která způsobuje vážné poškození očí a je toxická pro vodní organismy s dlouhodobými účinky. Výbor zjistil, že dostupné vědecké důkazy nesplňují kritéria pro klasifikaci glyfosátu jako látky toxické pro specifické cílové orgány nebo jako látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci.

Dne 10. června 2025 byla v časopise Environmental Health zveřejněna zpráva o studii provedené Ramazziniho institutem (Global Glyphosate Study) se závěrem, že glyfosát má karcinogenní účinky. Komise proto požádala agenturu ECHA, aby výbor RAC přezkoumal své stanovisko z roku 2022 týkající se harmonizované klasifikace glyfosátu, vyhodnotil údaje o karcinogenních účincích glyfosátu uvedené ve výše zmíněné globální studii a současně přihlédl ke všem dalším dostupným informacím o karcinogenitě glyfosátu, které byly v rámci stanoviska výboru RAC posouzeny.

Aktualizované stanovisko výboru RAC by mělo být předloženo do 15 měsíců od obdržení všech dostupných údajů (včetně nezpracovaných údajů) od autorů Globální studie glyfosátu.

Glyfosát je široce používaná herbicidní látka, která slouží k ničení plevelů v zemědělství i při údržbě veřejných i soukromých prostor. Díky své účinnosti a širokému spektru působení patří mezi nejrozšířenější pesticidy na světě. Přestože je jeho použití běžné, vyvolává dlouhodobě diskuse o možných zdravotních rizicích, zejména o jeho potenciálních karcinogenních účincích.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) dnes zahájilo nový program na podporu přípravy projektů regenerace brownfieldů. Obce, městské části i kraje z celé ČR tak nově mohou získat dotaci na zpracování projektové dokumentace a dalších podkladů nezbytných k oživení nevyužitých areálů a objektů pro podnikatelské účely. Na přípravu těchto projektů je vyčleněno 200 milionů korun, přičemž příjem žádostí začne 15. srpna.

Podle nedávného průzkumu MPO je o tuto podporu velký zájem – 8 z 10 starostů označilo nedostatek financí na projektovou přípravu jako hlavní překážku, proč brownfieldy často zůstávají nevyužité. Nová dotace má tyto počáteční náklady pokrýt – peníze půjdou například na stavební dokumentaci, ekologické audity, studie proveditelnosti či přípravu výběrových řízení.

Podmínkou je, aby alespoň polovina výsledného projektu sloužila podnikání a současně byla energeticky úsporná, ať už jde o rekonstrukci stávající budovy nebo novou výstavbu. Výše podpory závisí na velikosti obce – nejmenší obce do 3 000 obyvatel mohou získat až 50 % uznatelných nákladů, menší města do 10 000 obyvatel 40 % a větší města nebo kraje 30 %. Dotace bude činit od 500 tisíc až do 7,5 milionu korun, přičemž každý žadatel může podat maximálně dvě žádosti.

Výzva je otevřená a průběžná – žádné složité bodování ani soutěžení mezi obcemi. Kdo splní podmínky a podá žádost včas, má vysokou šanci dotaci získat. Klíčové je také dokončení výběrového řízení a uzavření smlouvy s dodavatelem přípravných prací, proto budou podporovány projekty, u kterých už přípravy začaly nebo jsou téměř hotové.

Každý podpořený projekt musí být do 10 let realizován, tedy skutečně postaven nebo rekonstruován. MPO už nyní připravuje další program na příští rok, který obcím, městům i krajům nabídne kombinaci dotace a zvýhodněného úvěru, aby mohly své záměry dotáhnout do konce.

Cílem je pomoci proměnit nevyužité brownfieldy v moderní podnikatelské prostory, komunitní centra nebo obecní bydlení. S přípravou žádostí pomohou specialisté z MPO a agentura CzechInvest, kteří jsou obcím plně k dispozici.

CzechTourism představil novou tematickou sekci zaměřenou na udržitelný cestovní ruch. Tato iniciativa reaguje na rostoucí zájem veřejnosti i odborné veřejnosti o odpovědné a ekologicky uvědomělé formy cestování, které zohledňují dopady turismu nejen na životní prostředí, ale i na místní komunity a ekonomiku daných regionů. Nová sekce je vytvořena především jako praktický a přehledný zdroj pro profesionály z oboru, podnikatele a organizátory turistických služeb, kteří chtějí své aktivity rozvíjet udržitelným a odpovědným směrem. Na stránce www.czechtourism.cz/udrzitelnost najdou návštěvníci širokou škálu podpůrných materiálů, mezi něž patří například e-learningové kurzy a přednášky, data z výzkumů a analýz, informace o legislativě a v neposlední řadě inspirativní příklady dobré praxe.

Italská značka Ferrari, synonymum pro rychlost, výkon a ikonický design, se rozhodla vystoupit z tradičního světa závodních tratí a luxusních silnic. Jejím nejnovějším projektem není auto, ale superjachta budoucnosti – Hypersail. A ačkoli jde na první pohled o extravagantní výstřelek pro miliardáře, v technologickém zákulisí se odehrává něco mnohem podstatnějšího.

Hypersail není jen loď, ale plovoucí experimentální laboratoř. Jachta využívá tzv. foily – podvodní křídla známá z vysokorychlostních katamaránů nebo závodních lodí typu America's Cup, která umožňují, aby se trup lodi při vyšších rychlostech zvedl nad hladinu. Tím zásadně snižuje odpor vody a energetickou náročnost plavby.

Na vývoji Hypersail se podílí tým inženýrů, kteří přinesli know-how z Formule 1, letectví a jachtingu. Výsledkem je elegantní kombinace lehkých materiálů (karbon, titan), aktivní aerodynamiky a automatizovaného řízení. Loď má být schopna plout bez emisí, s pomocí větru a moderního elektrického pohonu, a zároveň nabídne luxusní komfort na palubě.

Ačkoli se Hypersail řadí do kategorie superluxusních lodí s cenou mimo realitu většiny lidí, jeho význam nespočívá pouze v tom, kdo si ho může dovolit, ale v tom, co nového může přinést celému odvětví.

Podobně jako Formule 1 slouží desítky let jako testovací pole pro nové pohonné systémy, materiály nebo bezpečnostní prvky, i Hypersail může určit technologický směr v oblasti námořní dopravy. A to je klíčové: V době, kdy 80 až 90 % světového zboží proudí přes oceány, má každé zlepšení hydrodynamického odporu, snížení hmotnosti nebo integrace obnovitelných zdrojů obrovský multiplikační efekt.

Závodní a luxusní segment často funguje jako inovační spirála – technologie, které jsou dnes výsadou elit, mohou být za dekádu běžným standardem. Týká se to nejen elektromobility, ale i autonomního řízení, kompozitních materiálů nebo optimalizace energetické účinnosti. Hypersail tak možná předznamenává budoucnost čistší námořní dopravy, podobně jako hybridní pohon ve F1 připravil cestu pro efektivnější motory v sériové výrobě.

Ale technologie samy o sobě nestačí. Je nutné si přiznat, že jako společnost spotřebováváme příliš mnoho. Skutečná změna nepřijde jen z technologií, ale z posunu v našem myšlení. Když se člověk obrátí více do svého nitra a položí si jednoduchou otázku – Co skutečně potřebuji? – často zjistí, že je toho mnohem méně, než si myslel. A v tom se skrývá možná ta největší inovace: znovuobjevení skutečných hodnot, které nepotřebují ani foily, ani karbon.

Nové klimatické cíle, které navrhuje Evropská komise, mohou být velkým problémem zejména pro domácnosti, které mají kotel na fosilní paliva. Kvůli novým pravidlům by zřejmě musely přejít na jiné zdroje tepla. Naopak centrální teplárny budou schopny navrženým cílům vyhovět lépe, cena tepla z centrálního zásobování by tak neměla výrazněji vzrůst. Více ZDE

Související:

EU navrhla klimatický cíl pro rok 2040: snížit emise CO2 o 90 procent

Česko a dalších 17 států EU žádají o změnu obchodování s povolenkami

Evropská komise dnes představila soubor nových iniciativ, které mají urychlit přechod EU na oběhové hospodářství a vytvořit pevný základ pro chystaný Akt o oběhovém hospodářství, jehož předložení se očekává v roce 2026. Mezi klíčové kroky patří přijetí nových pravidel pro přepravu odpadů a zahájení hodnocení stávající legislativy týkající se elektroodpadu.

V nejbližších dnech Komise rovněž zveřejní nová opatření zaměřená na zvýšení účinnosti recyklace a lepší využití materiálů z odpadních baterií. Všechny tyto kroky směřují k naplnění ambicí vytyčených v Kompasu pro konkurenceschopnost a dohodě o čistém průmyslu. Cílem je do roku 2030 zdvojnásobit podíl recyklovaných materiálů v evropském hospodářství a zajistit, aby se EU stala globálním lídrem v oblasti oběhového hospodářství.

Digitalizace a klasifikace přepravy odpadů

Evropská komise zavede jednotný digitální systém pro přepravu odpadů v rámci EU. Firmy tak budou moci nahradit papírové dokumenty plně digitálními procesy, což významně sníží administrativní zátěž a zároveň posílí konkurenceschopnost vnitřního trhu. Přechod na digitalizovanou evidenci zjednoduší přeshraniční přepravu odpadů, zvýší transparentnost, omezí nelegální pohyb a přispěje k lepší ochraně zdraví i životního prostředí.

Digitální systém bude od 21. května 2026 plně nahrazovat papírové postupy. Umožní lepší sledovatelnost odpadových toků a zajistí, že odpad bude recyklován v nejvhodnějších zařízeních napříč členskými státy.

Zároveň Komise zahájila veřejnou konzultaci k plánované harmonizaci klasifikace některých odpadů, tzv. odpadů uvedených na zeleném seznamu. Cílem je usnadnit jejich legální přeshraniční přepravu v rámci EU. Konzultace je otevřená na portálu „Podělte se o svůj názor“ až do 31. října 2025.

Hodnocení směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních

Evropská komise dnes zveřejnila hodnocení směrnice o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (OEEZ). Tento legislativní rámec je klíčový pro zvládání narůstajícího objemu elektroodpadu a pro sladění pravidel EU s cíli konkurenceschopného oběhového hospodářství. Hodnocení však odhalilo několik zásadních nedostatků – především to, že téměř polovina elektronického odpadu v EU zůstává mimo systém sběru a recyklace, přičemž většina členských států nesplňuje stanovené cíle.

Elektroodpad přitom představuje jeden z nejrychleji rostoucích toků odpadu v Evropě, každoročně narůstající přibližně o 2 %. Skrývá však také obrovský potenciál – například v podobě efektivnějšího využití kritických surovin prostřednictvím jejich zpětného získávání a recyklace, čímž může významně přispět k posílení evropského oběhového hospodářství.

Hodnocení zdůrazňuje potřebu zásadní změny přístupu – včetně účinnějších systémů sběru, modernizace zpracování a posílení ekonomických pobídek. Tyto závěry vytvoří základ pro nadcházející návrh revize směrnice o OEEZ, která se má stát jedním z pilířů připravovaného aktu o oběhovém hospodářství.

Další kroky

Závěry z dnešního strategického dialogu, veřejných konzultací i hodnocení směrnice o elektroodpadech (OEEZ) se stanou základem pro přípravu nového aktu o oběhovém hospodářství. Už v průběhu tohoto týdne chce Komise představit také nová pravidla, která mají zvýšit účinnost recyklace a lepší využití materiálů z baterií. Dialog se zúčastněnými stranami bude pokračovat i nadále – formou dalších konzultací otevřených veřejnosti.

Souvislosti

Výrobní podniky v EU vynakládají na materiály více než dvojnásobek toho, co na pracovní sílu či energii. Zároveň jsou mnohé z nich silně závislé na dovozu kritických surovin ze třetích zemí, což je činí zranitelnými vůči cenovým výkyvům i nejistotám v dodávkách. Řešení nabízí oběhové hospodářství – díky efektivnímu využívání zdrojů, promyšlenému navrhování výrobků a důsledné recyklaci lze tato rizika výrazně omezit a současně snížit náklady. Nejde však jen o ekonomiku. Oběhová řešení hrají klíčovou roli i v klimatické politice: podle odhadů mohou zajistit až čtvrtinu potřebného snížení emisí skleníkových plynů k dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Pro více informací

• Aktuality o digitálním systému přepravy odpadů

• Prováděcí nařízení o digitalizaci postupů přepravy odpadů

• Příloha prováděcího nařízení o digitalizaci postupů přepravy odpadů

• Veřejná konzultace o klasifikaci odpadů s cílem usnadnit jejich přepravu k recyklaci v EU

• Aktuality týkající se hodnocení směrnice o OEEZ

• Pracovní dokument útvarů Komise o hodnocení směrnice o OEEZ

• Shrnutí hodnocení směrnice o OEEZ

• Podpůrná studie pro hodnocení směrnice o OEEZ

• Veřejná konzultace ke směrnici o OEEZ (uzavřená)

• Eurostat – Statistika odpadů – elektrická a elektronická zařízení

• Dohoda o čistém průmyslu ⁇ Evropská komise

• Kompas pro konkurenceschopnost - Evropská komise

Ministerstvo životního prostředí a Státní fond životního prostředí ČR přicházejí s novým balíčkem dotačních výzev v celkové výši 930 milionů korun z Operačního programu Životní prostředí. Tyto dotace mají pomoci obcím, městům i zemědělcům čelit stále častějším výzvám, jako jsou sucho, přehřívání měst či škody způsobené chráněnými šelmami.

Největší část podpory směřuje do projektů zaměřených na adaptaci na změnu klimatu. Finanční prostředky lze využít na zachytávání a opětovné využití dešťové vody prostřednictvím zasakování, retenčních nádrží nebo zelených střech. Cílem je udržet vodu v krajině co nejdéle, snížit zatížení kanalizace a zlepšit zásobování podzemních vod. Veřejná zeleň v sídlech pak pomáhá snižovat teploty a zmírňovat dopady oteplování. Na tuto oblast je vyčleněno 700 milionů korun s možností dotace až do výše 85 %.

Druhým důležitým pilířem podpory je revitalizace veřejné zeleně ve městech a obcích. Dotace jsou určeny na zakládání a obnovu parků, alejí, sadů či lesoparků, které přispívají k lepší kvalitě života obyvatel a zmírňují městské přehřívání. Pro tyto projekty je připraveno 200 milionů korun s podporou až 75 % způsobilých výdajů.

Další dvě menší výzvy cílí na ochranu hospodářských zvířat a majetku před škodami způsobenými vlky, rysy a dalšími chráněnými druhy. Zemědělci a správci pozemků mohou získat dotace na ochranná opatření, jako jsou ohradníky, sítě či pastevečtí psi. Na tyto projekty je vyčleněno celkem 30 milionů korun s možností plné podpory až do 100 % nákladů.

Žádosti o dotace bude možné podávat od 16. července 2025 do 31. března 2026.. Výzvy jsou otevřené pro širokou škálu žadatelů, včetně obcí, krajů, veřejnoprávních institucí i podnikajících fyzických osob. Žádosti včetně všech požadovaných příloh definovaných v Pravidlech pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP 2021–2027 je možné podat elektronicky prostřednictvím portálu IS KP21+.

Podrobnosti k výzvám:

Dokumenty k 84. výzvě

Dokumenty k 86. výzvě

Dokumenty k 92. výzvě

Dokumenty k 93. výzvě

Čeští vědci z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd přišli s převratnou metodou recyklace neodymových magnetů – klíčových komponentů elektromotorů, větrných turbín i datových center. Tyto magnety obsahují cenné kovy vzácných zemin, jako je neodym, praseodym, terbium nebo dysprosium. Tyto prvky jsou nezbytné pro silné a efektivní elektromotory, které pohánějí současná i budoucí řešení v dopravě a energetice. Většina světové produkce a zpracování těchto prvků dnes probíhá v Číně, často s výrazným ekologickým dopadem – těžba probíhá za použití toxických chemikálií a zanechává radioaktivní odpad. Evropská unie proto hledá způsoby, jak tuto závislost na Číně snížit.

Nová česká metoda tento problém řeší elegantně a ekologicky. Využívá běžnou vodu a speciálně vyvinuté chelátory – tedy molekuly, které dokážou na sebe navázat konkrétní kovy – místo běžných agresivních kyselin či rozpouštědel. Díky tomu může celý proces probíhat za pokojové teploty a bez složité technické infrastruktury. Výsledkem je energeticky úsporný, bezpečný a ekologický způsob, jak z použitých magnetů extrahovat jednotlivé prvky. Vědci navíc dosáhli výjimečné čistoty získaných kovů – neodym například v kvalitě až 99,7 %.

Tato technologie je zároveň velmi univerzální – poradí si s magnety různých typů a složení, včetně těch s vyšším podílem terbia či dysprosia, které se používají pro zvýšení teplotní odolnosti v extrémních podmínkách. Nový způsob recyklace umožňuje i oddělenou extrakci jednotlivých prvků, tedy například nejprve oddělit neodym a praseodym, a poté získat terbium a dysprosium. Zajímavostí je, že během testování byl v některých magnetech odhalen vysoký obsah prvku holmium, který byl dosud v těchto aplikacích přehlížen – přesto má potenciálně cenné vlastnosti.

Objev je již patentován a tým vědců nyní hledá partnery pro komercializaci a průmyslové nasazení technologie. Pokud se podaří tuto metodu rozšířit v praxi, může to zásadně proměnit recyklační infrastrukturu v Evropě – nejen v oblasti elektromobilů, ale i obnovitelných zdrojů nebo digitálních technologií. Místo dovozu vzácných surovin z Číny by Evropa mohla využívat vlastní materiálové toky, získávat klíčové kovy z domácích zdrojů a přitom chránit životní prostředí.

Zdroj: Čeští vědci vymysleli nový způsob recyklace magnetů do elektroaut. Mohlo by to vést k nezávislosti na Číně

Evropské hutě procházejí nejhlubší krizí v historii. Výroba i spotřeba oceli se v roce 2024 propadly na historická minima – v České republice dosáhla výroba pouhých 2,4 milionu tun, a to při současném nárůstu dovozu levnější oceli ze zemí mimo EU. Výrobci napříč Evropou bijí na poplach: pokud nenastane zásadní změna v politice EU, může dojít k rozpadu strategických dodavatelských řetězců a ztrátě výrobní suverenity.

Zásadní problém představuje ztráta konkurenceschopnosti evropských producentů, kterou způsobují především vysoké ceny energií, emisních povolenek a přísná environmentální regulace. Zatímco EU vykazuje jednu z nejnižších emisních intenzit výroby oceli na světě (1,76 t CO₂ na tunu surové oceli), konkurenti v USA, Japonsku, Rusku či Indii produkují ocel s několikanásobně vyššími emisemi – přesto jim aktuální tržní podmínky hrají do karet.

Evropa paradoxně trestá své nejčistší výrobce, kteří v uplynulých desetiletích investovali miliardy do ekologizace. Například Třinecké železárny snížily pevné emise o přibližně 90 % mezi lety 2013 a 2023. Přesto jsou dnes nuceny přemýšlet o zavírání vysokých pecí, protože náklady na dekarbonizaci jsou bez veřejné podpory neúnosné. Přechod na elektrické obloukové pece (EAF) je sice ekologickým cílem, ale naráží na realitu – chybí levná, stabilní elektřina a dostupné suroviny.

Ceny elektřiny v EU jsou až třikrát vyšší než v USA nebo Číně, a zelené zdroje energie (OZE) zatím nedokážou pokrýt potřeby hutních kolosů. Systém přímých nákupních smluv (PPA), který by měl zajišťovat levnější zelenou elektřinu, je pro velké výrobce často nepoužitelný. Další překážkou je nedostatek ocelového šrotu – zatímco ocelárny by jej mohly recyklovat a snižovat tím emise, až 20 milionů tun šrotu ročně z EU míří za hranice.

Regulační nástroje EU, jako je uhlíkové clo CBAM, zatím nepředstavují dostatečně účinnou obranu. Neřeší například emise spojené s výrobou šrotu nebo exportní konkurenceschopnost evropských producentů. Navíc je jeho plné spuštění plánováno až po roce 2026. Dále chybí rovné podmínky uvnitř samotné EU – zatímco některé státy (např. Německo) poskytují svým hutím masivní dotace na přechod k nízkoemisním technologiím, jiné, jako Česko, zaostávají kvůli pomalé administraci a nedostatku národních strategií.

Klíčovým prvkem pro ekologickou transformaci ocelářství je ocelový šrot, jehož recyklace významně snižuje energetickou náročnost i emise CO₂. Problémem však je, že Evropa přichází o miliony tun této strategické suroviny. Ročně se z EU vyveze až 20 milionů tun ocelového šrotu, často do zemí s výrazně méně přísnou environmentální legislativou, kde se šrot taví za podmínek nesrovnatelných s evropskými standardy. Zatímco evropské hutě investují do nízkoemisních technologií a plánují přechod na obloukové pece závislé právě na šrotu, reálně čelí jeho rostoucímu nedostatku a nestabilnímu trhu. Absence regulace vývozu této komodity nebo podpora jejího využívání v rámci EU oslabuje nejen klimatickou ambici Evropy, ale i její soběstačnost v oblasti základních surovin. Bez cílené strategie na zajištění a cirkulaci šrotu v rámci jednotného trhu se ekologická transformace ocelářství stává pouhou vizí bez opory v realitě.

Evropské hutnictví, které je základním stavebním kamenem pro energetiku, dopravu, obranu i klimatická řešení, tak čelí existenční hrozbě. Pokud Evropa svou ocel ztratí, ztratí zároveň i možnost ovlivnit, jak a za jakých podmínek je tato klíčová surovina vyráběna. Aby bylo možné ocelářství v EU zachránit, potřebují výrobci kromě levnější a stabilní elektřiny také strategické zajištění šrotu, cenový strop na emisní povolenky, dostupné veřejné financování s nižší byrokracií a realistickou legislativu založenou na datech a proveditelných cílech. Hutě přitom nežádají o výjimky – pouze o férové podmínky, které jim umožní udržet výrobu v Evropě a zároveň pokračovat v dekarbonizaci.

Zdroj a další infromace: Boj o ocel: Mimoevropské hutě mají výhodnější podmínky a umí obcházet regulaci

Od 1. července 2025 se Česká republika může pochlubit novou Chráněnou krajinnou oblastí (CHKO) Soutok, která se stala 27. chráněnou krajinnou oblastí v ČR. Nachází se na soutoku řek Moravy a Dyje a rozkládá se na ploše 125 km², čímž se stává největším komplexem lužních lesů ve střední Evropě. Pro své přírodní bohatství je právem označována jako „Moravská Amazonie“.

Hlavní prioritou v péči o tuto jedinečnou krajinu je obnova přirozeného vodního režimu. Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Lesy ČR a Povodím Moravy připravuje instalaci klapkového jezu na řece Dyji a úpravu manipulace s vodou pod vodním dílem Nové Mlýny. Cílem je, aby se do krajiny vrátila voda, která je zásadní nejen pro lužní lesy, ale i pro mokřady, nivní louky a desítky dalších biotopů. Plán péče rovněž zahrnuje budování malých vodních opatření v nivě Moravy, která pomohou zadržet vodu v krajině a snížit negativní dopady klimatické změny.

CHKO Soutok je domovem pro přibližně 900 druhů cévnatých rostlin. V lesních porostech převládá dub letní, jasan úzkolistý, habr obecný a lípa malolistá. V podrostu rostou metlice trsnatá, různé druhy ostřic, sasanka pryskyřníkovitá nebo devětsil. V měkkých luzích blíže k vodním tokům se vyskytují vrby bílé, kosatce žluté či okřehek menší. Tento druhově pestrý vegetační kryt tvoří základ pro výjimečnou biodiverzitu celé oblasti.

CHKO Soutok je významnou lokalitou z hlediska ochrany živočichů. Žije zde například čolek dunajský, orel královský, vydra říční, ale i desítky ohrožených druhů hmyzu a ptáků. Nedávno zde byl popsán nový druh brouka – kožojed moravský. Návštěvník zde může spatřit volavky, ledňáčky či čápy černé a pozorovat jejich hnízdění v korunách mohutných lužních stromů. Celá oblast je mezinárodně chráněna jako součást soustavy Natura 2000, je zapsána pod Ramsarskou úmluvou a je součástí biosférické rezervace Dolní Morava.

Lesní porosty zde tvoří mozaiku tvrdých a měkkých luhů. Tvrdé luhy s duby, jasany a habry rostou na vyvýšenějších místech, zatímco měkké luhy s vrbami a topoly se rozprostírají podél říčních ramen a tůní. Tato krajina však není „divočinou“ v pravém slova smyslu – je výsledkem staletého hospodaření člověka. Tradiční obhospodařování luk, rybníků a lesů dalo Soutoku charakter harmonické kulturní krajiny, kde se příroda a lidská činnost vzájemně doplňují.

Ochránci přírody se roky zasazovali o ochranu lužních lesů podél dolních toků řek Moravy a Dyje. Chráněná krajinná oblast tam měla vzniknout už po roce 2000. V roce 2011 vláda rozhodla, že zde má být vyhlášena řada menších chráněných území. V programovém prohlášení vlády z roku 2022 je pak uveden národní park, připravovat se ale začala právě chráněná krajinná oblast. Proti zřízení oblasti je část místních, odpůrci vyhlášení CHKO mají buď za to, že lokalita Soutok je chráněná dostatečně, případně že ji má chránit národní park, nikoliv chráněná krajinná oblast. 

Ministerstvo životního prostředí tak čelí třem desítkám správních žalob. Třeba obcí, kterých se vyhlášení CHKO dotkne. Městský soud v Praze rozhodl o většině z žalob, zamítl je. Kasačními stížnostmi ve věci se nicméně dále zabývá Nejvyšší správní soud (NSS), věcí se zabývá také Ústavní soud.

Evropský systém emisních povolenek ETS 2, zahrnující domácnosti a pohonné hmoty, je stále v rovině diskuzí, ale jeho zrušení nebo odložení je podle českého ministerstva životního prostředí v tuto chvíli politicky neprůchodné. Pro tento krok se vyslovilo jen pět až sedm menších členů EU, což nestačí na změnu pravidel systému, který má začít platit od roku 2027. 

Petr Holub z ministerstva životního prostředí rpo Český rozhlas Plus  uvedl, že naprostá většina zemí buď ETS 2 podporuje, nebo má vlastní domácí mechanismy – jako například Německo, kde se cena povolenky pohybuje kolem 65 eur za tunu CO₂, anebo Dánsko s 100 eur za tunu. Česká vláda se nyní snaží získat hlasy pro úpravy systému – například pro zavedení limitu ceny povolenky okolo 45 eur a korekčních mechanismů ke stabilizaci cen, pokud by se dramaticky zvýšily. Zatím se podařilo získat podporu 18 členských států, které prosazují „pojistky“ proti prudkému nárůstu cen energií a pohonných hmot pro konečné spotřebitele. 

Nutno dodat, že Česko navíc v říjnu čekají parlamentní volby a o to víc je potřeba být ve střehu před laciným populismem. Hesla typu „zrušíme ETS 2“ sice znějí dobře na billboardech, ale neberou v potaz realitu evropské politiky. Více ZDE

Česko se přibližuje evropským závazkům v oblasti odpadového hospodářství dalším krokem. V Chomutově se připravuje výstavba nové spalovny odpadů, za kterou stojí společnost Actherm. Zařízení má ročně zpracovat až 60 000 tun směsného komunálního odpadu, a zároveň vyrábět elektřinu i teplo. Firma nyní žádá o stavební povolení, které je klíčovým mezníkem pro zahájení výstavby. Nové zařízení by mělo sloužit především pro potřeby Ústeckého kraje a odlehčit přetíženému systému skládkování, který se má podle evropské legislativy postupně utlumit. Projekt navazuje na dlouhodobý trend přesunu odpadů od skládek k energetickému využití, které má nejen snižovat objem odpadu, ale i přispívat k energetické bezpečnosti regionů. Více ZDE

Evropská komise navrhuje posunout o dva roky termín, od kterého měly firmy povinně plnit nové požadavky v oblasti odpovědného dodavatelského řetězce surovin pro výrobu baterií. Původně měly povinnosti náležité péče vstoupit v účinnost již 18. srpna 2025, podle nařízení (EU) 2023/1542. Komise však navrhuje odklad na 18. srpna 2027 – důvodem je složitost implementace, nepřipravenost členských států a nedostatek potřebných schválených institucí.

Cílem zmíněného nařízení je přispět k účinnému fungování vnitřního trhu a zároveň omezit nepříznivé dopady baterií na životní prostředí a lidské zdraví – a to nejen během jejich výroby, ale i při nakládání s odpadními bateriemi. Pravidla se zaměřují na zajištění tzv. náležité péče: firmy mají prověřovat svůj dodavatelský řetězec, posuzovat rizika, zavádět nápravná opatření a zajistit nezávislé ověření systému třetí stranou – tzv. oznámeným subjektem.

A právě v této oblasti naráží EU na zásadní problém. Pouze asi polovina členských států dosud jmenovala vlastní oznamující orgán, který by měl být zodpovědný za posuzování, schvalování a kontrolu těchto ověřujících subjektů. Navíc chybí standardizovaná metodika akreditace: evropské sdružení pro akreditaci nebylo schopno stanovit jednotnou normu a doporučuje místo toho využít systémy, které uzná samotná Komise. Jenže žádný takový systém dosud oficiálně uznán nebyl.

Situaci dále komplikuje geopolitické napětí a obtížný přístup k surovinám, jako jsou kobalt, lithium nebo nikl – klíčové prvky pro výrobu moderních baterií. Průmysl tak čelí nejistotě a zároveň náročným požadavkům na přizpůsobení celých dodavatelských řetězců. To vyžaduje čas, koordinaci a jasné pokyny.

Nařízení (EU) 2023/1542 rovněž počítá s tím, že důležitou roli sehrají systémy náležité péče, které vyvíjejí profesní sdružení a další zainteresované organizace. Inspirací je starší nařízení (EU) 2017/821 o zodpovědném získávání nerostných surovin. Ani v tomto případě však zatím nebyl žádný nový systém oficiálně uznán, a jejich vývoj i proces uznávání teprve probíhá.

Zásadní je i souběh s jinou novou evropskou legislativou – směrnicí o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CS3D). Podle článku 94 odst. 4 bateriového nařízení má Komise do jednoho roku od přijetí této směrnice posoudit, zda je třeba povinnosti upravit. Harmonizace obou předpisů – na úrovni metodických pokynů i časování – je tedy žádoucí.

Evropská komise proto navrhuje, aby vstup povinností náležité péče v oblasti baterií byl posunut na srpen 2027. Tento krok má umožnit lepší přípravu firem, vybudování notifikovaných struktur a sladění pravidel s ostatními legislativními rámci. Záměr odkladu není ústupem od ambicí – ale snahou zajistit, aby nová pravidla skutečně fungovala v praxi.

Dokument ke stažení: