V České republice nyní podle statistik ČSÚ za rok 2020 materiálově využíváme přibližně 35 % komunálních odpadů a na skládkách končí asi 49 % komunálních odpadů. Abychom mohli v roce 2035 zcela odstoupit od skládkování komunálních odpadů, je potřeba už nyní začít významně měnit odpadové hospodářství. Technologie na dotřiďování směsného komunálního odpadu nám ve splnění tohoto cíle nepomůže. Česká republika potřebuje realizovat projekty na předcházení vzniku odpadu, budovat recyklační kapacity, kapacity na energetické využívání odpadu a také zavádět zálohové systémy, které zajistí oddělený sběr jednotlivých složek komunálních odpadů přímo u jeho původce.
„Jedno z opatření, o jehož podpoře se uvažuje v připravovaném Operačním programu Životního prostředí pro roky 2021-2027, je výstavba linek na dotřiďování směsného komunálního odpadu. Na tyto záměry je nutné se ale podívat optikou plnění cílů odpadového hospodářství, přínosů pro cirkulární ekonomiku a také optikou ekonomických nákladů. Ve většině případů se jedná o drahé investice s malým přínosem pro cirkulární ekonomiku, které se nehodí do systému odpadového hospodářství blízké budoucnosti,“ říká Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu Cirkulární Ekonomiky.
Jak bude vypadat odpadové hospodářství za 15 let?
Za hlavní trendy, které ovlivní podobu nakládání s komunálním odpadem, můžeme považovat silný tlak na recyklaci, abychom splnili cíl v roce 2035 recyklovat 65 % komunálních odpadů. Druhým silným trendem je odklon od skládkování, které bude pro mnohé odpady zakázané a také velmi drahé. Výhřevný odpad, který již není možné efektivně zrecyklovat, má být využíván energeticky. Tato koncovka byla stanovena pro 25 % komunálních odpadů.
Česká republika v současné době podle statistiky ČSÚ materiálově využívá přibližně 35 % komunálních odpadů a na skládkách odpadů končí přibližně 49 % komunálních odpadů. Abychom v roce 2035 mohli skoncovat se skládkováním, je potřeba do té doby změnit odpadové hospodářství tak, abychom odklonili nejméně 2 mil. tun komunálních odpadů ze skládek do recyklace a energetického využití.
Zásadním předpokladem pro vysokou míru recyklace komunálních odpadů je oddělený sběr jednotlivých složek komunálních odpadů přímo u jeho původce. „Jakmile se totiž komunální odpad smíchá v jedné nádobě, navzájem se kontaminuje nečistotami a významným způsobem se snižuje jeho materiálová využitelnost. To dokazují i četné příklady ze zahraničí. Čistota surovin, které vstupují do recyklačního procesu je totiž zásadní pro čistotu výstupního recyklátu a jeho uplatnitelnosti na trhu. To platí především o papíru, plastech a biologicky rozložitelných odpadech,“ vysvětluje Petr Novotný, vedoucí oddělení konzultací v Institutu Cirkulární Ekonomiky.
Zcela klíčová je čistota suroviny u materiálů používaných pro styk s potravinami. Pokud se jedná o plasty, pro ty je nutné hledat přímé cesty od spotřebitele zpět k producentovi – například s pomocí zálohových systémů, které umožní úplné odklonění těchto surovin z odpadu a snižují volné pohazování použitých obalů třeba v přírodě (littering). Evropské systémy zálohování v praxi vykazují vysokou účinnost při získávání druhotných surovin a jejich transparentní návrat k výrobcům.
„Dotační podpora by tak měla směřovat především do oblasti předcházení vzniku odpadu, zavádění efektivních systémů sběru odpadu v obcích a městech a budování kapacit na materiálové a energetické využívání odpadů,“ říká Petr Novotný.
Linky na dotřiďování směsného komunálního odpadu
Jedná se o investičně i provozně nákladná zařízení, která ze směsného komunálního odpadu dokáží vytřídit například kovy, plasty či papír. Kvalita papíru a plastů vytříděných ze směsného odpadu je velice nízká, a proto se takto získané suroviny hodí spíše jen jako palivo pro specifické energetické využití, neboť pro materiálovou recyklaci jsou nebo mohou být kontaminované různými nečistotami. Problémem je tedy i nízká efektivita třídícího procesu, kdy ze směsného komunálního odpadu se s pomocí drahé třídicí linky povede vytřídit maximálně suroviny, které tvoří necelých 10 % původní hmotnosti tříděného komunálního odpadu. Zatím co z SKO vytříděné suroviny jako plasty či papír mohou sloužit jako vysoce výhřevné palivo nevhodné však pro masivní využití v existujících zařízeních ZEVO, zbylý odpad naopak o část své kalorické hodnoty přijde a jeho potenciál k energetickému využití se sníží. Dojde i ke znehodnocení biologicky rozložitelných částí SKO, které technologický proces sušením, resp. hygienizací na mnoha třídicích linkách zcela záměrně ničí.
Existence linky na třídění SKO také může snížit motivaci lidí třídit odpad u zdrojů, tedy přímo v domácnostech a firmách. To by byl rozhodně krok zpátky, jelikož Česká republika dlouhodobě patří mezi evropskou špičku ve třídění.
Zkušenosti z dotřiďování SKO ze zahraničí – nízká účinnost dotřídění SKO
Linku na dotřiďování SKO provozují v polském městě Kurów. Tato linka z SKO průměrně vytřídí jen 8,6 % hmotnosti SKO, který do třídění vstupuje. Linka totiž nedokáže ze směsného odpadu vyseparovat všechny papíry, PET lahve či kovy, ale jen jejich část. Konkrétně z SKO vytřídí jen – asi 65 % PET lahví, které se v něm nachází, z celkového plastového odpadu však vyseparuje jen necelých 30 %, přibližně jen asi 50 % papíru. Celková bilance úspěšnosti je taková, že z celkového množství materiálově využitelných složek SKO jich zvládne tato linka vytřídit něco přes 30 %. Zbylých cca 70 % materiálově využitelných složek v SKO nadále zůstává v nevytříděné směsi. Velkou část vytříděných komodit tvoří kovy, které je však možné získat a následně recyklovat i v případě energetického využití odpadu, jejich separací ze škváry.
Složení SKO v České republice pravidelně sleduje společnost EKO-KOM. Poslední údaje z roku 2020 ukazují, že podíl kovů, skla a nápojového kartonu dosahuje v průměru 6,9 % hmotnosti SKO. Plastů je sice v průměru 10,1 %, ale jiná data společnosti EKO-KOM ukazují, že například dobře recyklovatelného PET je v SKO už pouze cca 1 %. Papíru je ve směsném odpadu v průměru 7,8 %.
Ekonomika dotřiďování SKO je i se započtením investiční dotace problematická
Náklady na pořízení moderní automatické linky na sofistikované dotřiďování SKO s kapacitou 70 tisíc tun/rok lze na základě zahraničních zkušeností odhadovat na více než 500 milionů Kč a případná dotace uhradí jen část z této investice. Tržní hodnota získaných surovin následně nepokrývá ani provozní náklady těchto linek. Výsledkem pořízení linek na dotřiďování SKO bude tedy nárůst nákladů obcí na celý systém nakládání s odpady, příspěvek takového přístupu k dosažení cílů oběhového hospodářství však bude pouze nepatrný. V případě zmíněné dotřiďovací linky s kapacitou 70 tisíc tun SKO a investičními náklady 525 milionů Kč vychází jen při rozpočítání investice s uvažovanou dotací 40 % na 15 let náklady na dotřídění SKO 300,- Kč/tunu. Při započtení úspory za skládkování/energetické využití 8,6 % SKO se pak náklady na zpracování odpadu pro původce odpadu (zejména města a obce) zvýší o cca 200,- Kč/tunu SKO. Vzhledem k malému přínosu této technologie k plnění recyklačních cílů jsou tedy takto vysoké měrné náklady jen těžko obhajitelné, a to zvlášť v situaci, kdy existuje osvědčená alternativa v podobě kombinace zálohových systémů, zkvalitnění tříděného sběru a efektivního energetického využití odpadů.
Dotřiďování SKO nemůže přispět k plnění cílů směrnice na omezení jednorázových plastů (SUP)
Z prováděcího rozhodnutí Komise (EU) 2021/1752, kterým se stanovují pravidla ke směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/904 o snížení jednorázových plastů vč. odpadu z plastových nápojových lahví na jedno použití, jednoznačně vyplývá, že do cíle podílu vytříděného odpadu z plastových výrobků na jedno použití lze započítat pouze množství získané v rámci tříděného sběru. Množství plastových lahví získaných z dotřiďování směsného komunálního odpadu tedy nemůže být do plnění tohoto cíle započteno. Dotřiďování směsného komunálního odpadu proto nepomůže s plněním cíle směrnice závazně stanoveného jako podíl vytříděných jednorázových nápojových plastových lahví, což dále oslabuje smysluplnost takové investice pro rozvoj moderního odpadového hospodářství.
ČR by měla nasměrovat dotační prostředky do zvýšení recyklace tříděného sběru, zejména plastů
Z celkového množství plastů, které občané odevzdají do žlutých nádob je skutečně materiálově využita jen jejich malá část. Celková účinnost dotřiďování plastů dosáhla podle údajů EKO-KOM v roce 2020 pouhých 28 % a dlouhodobě klesá. Valná většina v ČR sesbíraných plastů byla využita energeticky nebo skládkována, přičemž podíl skládkování roste a v roce 2018 byl přibližně třetinový. Za této situace dává podstatně větší smysl investovat do lepšího vytřídění a následné recyklace již sbíraného množství plastů než se snažit vytřídit další znečištěný plast z SKO.
Podpora a zavádění linek na dotřiďování SKO paradoxně zhoršuje ochotu původců odpady třídit. Je totiž daleko pohodlnější veškeré odpady vyhodit do SKO a raději se spolehnout na technologie, které komunální odpad vytřídí za lidi.
„V Institutu Cirkulární Ekonomiky jsme svědky diskuzí o různých cestách využití odpadů už od roku 2015. Bohužel jen v málo případech se od diskuzí došlo ke konkrétním krokům a rozvoji infrastruktury zejména pro prevenci a recyklaci. Ve chvíli, kdy můžeme masivní finanční prostředky zaměřit na udržení materiálů v co nejvyšší přidané hodnotě v oběhu, je investice do dotřiďování směsného odpadu pouze záplatou na nedokonale nastavený systém, ve kterém dochází k nedostatečnému třídění a nízké míře skutečné recyklace. Je-li naším společným cílem skutečný přechod na cirkulární ekonomiku, finanční prostředky by měly být nekompromisně investovány do vyšších pater hierarchie nakládání s odpady.“ Uzavírá Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.
Institut cirkulární ekonomiky (INCIEN) vznikl v roce 2015 s cílem zvýšit povědomí o konceptu cirkulární ekonomiky a demonstrovat jej v praxi. Za uplynulou dobu se nám podařilo téma vnést do veřejné diskuse, ale nejen to: s přispěním INCIEN se o cirkulární ekonomice ví, mluví a také se pro ni mnoho dělá. To samozřejmě není zásluha jen INCIEN, ale také celé řady spolupracujících organizací, podporovatelů, odborníků a novinářů, kteří s námi v tomto úsilí spojili síly.
.jpg)
