Podobu systému vratných záloh na nápojové obaly českému trhu na míru navrhl tým poradenské společnosti EEIP pod vedením nedávno zesnulého profesora Michala Mejstříka. Studii zadala společnost Mattoni 1873, zakládající člen iniciativy Zálohujme.cz, která usiluje o cirkulární a udržitelný model fungování nápojového průmyslu v ČR. Nápojové odvětví by se mohlo stát, i díky zavedení záloh, prvním plně cirkulárním odvětvím Česka. K plošnému zavedení záloh stále však v Česku chybí legislativa.

První diskuze o zálohovém systému na nápojové obaly v Česku proběhly v roce 2007, kdy s návrhem přišel tehdejší ministr životního prostředí Martin Bursík. 

„Ekonomická motivace ke třídění a recyklaci PET lahví a hliníkových plechovek cestou zálohového systému zajistí, že téměř sto procent nápojových obalů bude recyklováno a vrátí se zpět do oběhu. A to je základní princip cirkulární ekonomiky. Právě cena obalu zamezí jeho pohození v přírodě, skládkování či spálení ve spalovně. Vítám iniciativu výrobců k zavedení zálohového systému, která má podporu drtivé většiny obyvatel“, říká Martin Bursík, předseda magistrátní Komise rady pro udržitelnou energii a klima, na jejíž doporučení podpořilo hlavní město Praha zavedení záloh.

Zálohování PET lahví a plechovek dlouhodobě podporuje iniciativa Zálohujme.cz, kterou spoluzaložila společnost Mattoni 1873. Na toto téma již existuje celá řada odborných studií. Všechny se shodují na tom, že zálohování PET lahví a plechovek je v ČR žádoucí, bylo by přínosem pro životní prostředí a pomohlo by splnit cíle EU. 

„Můj pohled na zálohování prošel v průběhu let vývojem,” uvádí Alessandro Pasquale, generální ředitel Mattoni 1873. „Před čtrnácti lety jsem s panem Bursíkem nesouhlasil. Dnes ale vím, že zálohový systém je nutnou součástí budoucnosti nápojového průmyslu, která tkví v cirkulární ekonomice. Tedy v recyklaci ”z lahve do lahve”, resp. ”z plechovky do plechovky,” dodává Pasquale.

Cílem studie EEIP bylo navrhnout způsob, jakým by Česko mohlo dosáhnout splnění dvou závazných cílů EU: požadované míry sběru jednorázových nápojových PET lahví a povinného podílu recyklátu v nových PET lahvích. Studie pak na základě poznatků navrhla ekonomicky funkční model zálohového systému na PET lahve a plechovky.

„Při mapování zahraničních zkušeností jsme dospěli k závěru, že míry sběru PET lahví jsou obecně výrazně vyšší v zemích se zálohovým systémem. Ve všech zemích, které již nyní dosahují míry sběru PET lahví 90 % a více, funguje zálohový systém na tyto lahve. Současně v žádné zemi bez plošného zálohového systému nedosahuje míra sběru PET lahví 90 %,“ uvádí Dita Tesárková, Associate Director společnosti EEIP. Přitom právě 90% míra sběru PET lahví je jedním z cílů nové směrnice EU, k jejímuž splnění do roku 2029 se ČR zavázala. 

Návrh EEIP předpokládá centralizovaný systém, za jehož řízení odpovídá operátor – nezisková společnost – založená subjekty nápojového průmyslu. S ystém je povinný pro výrobce, dovozce dotčených obalů i pro maloobchodní sektor. Záloha ve výši 3 Kč se týká všech jednorázových nápojových PET lahví a hliníkových plechovek o objemu od 0,1 do 3 litrů. 

„Veškeré náklady, spojené s vybudováním i provozem systému, nesou výrobci a dovozci nápojů v dotčených zálohovaných obalech. Ti ale v konečném důsledku díky uzavření cirkulární smyčky ze systému benefitují, a nejsou tak nuceni přenášet náklady na spotřebitele. Spotřebitel může tratit jen tehdy, rozhodne-li se z vlastní vůle nevrátit zálohovaný obal do systému,“ popisuje návrh Dita Tesárková.

Model také počítá s tím, že náklady obchodníků jsou operátorem kompenzovány prostřednictvím manipulačních poplatků, jejichž výše zohlední jak provozní, tak investiční náklady obou metod výkupu (manuální i automatizované). Celý systém je provozován jako neziskový.

„Bylo by skvělé, kdyby studie motivovala naše zákonodárce uvažovat o pozitivním přístupu k zavedení plošných záloh. Ke změně by mohly přispět i nově nabyté zkušenosti ze zavádění zálohového systému na Slovensku, který začne fungovat v příštím roce,“ uzavírá Alessandro Pasquale.

Návrh modelu zálohového systému pro jednorázové nápojové obaly v ČR

S novými opatřeními proti epidemii koronaviru bude končit v odpadu více respirátorů, zdravotnických masek a samotestovacích sad. Podle aktuálně platných vládních opatření se od 1. března zvyšuje povinnost nošení ochranných prostředků, spouští se také dotované testování zaměstnanců firem, a v důsledku toho vzniká a bude vznikat množství i kontaminovaného odpadu. Ministerstvo životního prostředí proto vydává pokyny a doporučení, jak s ním nakládat.

Od dnešního dne platí pro všechny občany ČR nová povinnost nosit minimálně chirurgickou roušku i na veřejnosti. Na místech, kde se je větší koncentrace lidí, tedy například v obchodech či veřejné dopravě, se musí dýchací cesty chránit respirátorem. Výjimka platí jen např. v případě, že je člověk v přírodě sám nebo sportuje, povinnost se nevztahuje také například na děti do 2 let [1].

Zaměstnavatelé mají také ode dneška povinnost vybavit dostatečným množstvím ochranných prostředků všechny své zaměstnance, kteří přicházejí do styku s jinými osobami a pro zaměstnance nově platí, že si mohou ochranný prostředek sundat pouze tehdy, pokud budou na svém pracovišti sami. V dobrovolné fázi se rozbíhá vládou dotované samotestování zaměstnanců [2].

S použitým respirátorem stejně jako s rouškou

V případě vyhazovaných respirátorů v domácnostech nebo na pracovištích bez rizika infekce platí stejná manipulační pravidla jako pro nakládání s použitými rouškami, která Ministerstvo životního prostředí definovalo již v minulém roce.

Použité jednorázové ochranné pomůcky, ať už jsou to respirátory, zdravotní obličejové masky či rukavice, patří jedině do směsného komunálního odpadu. Předtím je potřeba je umístit do sáčku, ten pevně zavázat, a pak dát do pytle se směsným komunálním odpadem a ten opět zavázat. Tím se zabezpečí náhodné rozvázání uzlu, aby byly maximálně chráněni všichni, kteří s  odpadem zacházejí [3]. Použité ochranné pomůcky se nikdy netřídí a neodkládají do kontejnerů na tříděný odpad. Použité ochranné pomůcky se rovněž nikdy neodkládají mimo kontejnery (nádoby) na směsný komunální odpad.

Použité samotestovací sady do “černých popelnic”, ale zabezpečené!

Testovací sady, určené pro sebetestování osob (např. zaměstnanců, žáků nebo v domácnostech) bez asistence zdravotního personálu, lze v souladu se zákonem o odpadech rovněž řadit mezi směsný komunální odpad [4].

K prevenci před rizikem, že testovaná osoba je SARS-CoV-2 pozitivní, je však vždy třeba veškerý odpad z testovacích výrobků ukládat do pevného plastového pytle určeného na tyto odpady. Firmy musí mít určené plastové pytle, do kterých se bude veškerý odpad vzniklý ze samotestování sbírat.

Nesmí nastat situace, že zaměstnanci budou volně odkládat použité samotestovací sady do různých košů ve firmě. K odkládání použitých sad lze použít standardní plastové pytle, minimálně s tloušťkou 0,2 mm. Pokud takové firma nemá okamžitě k dispozici, pak je možné použít dva tenčí pytle. Pytle se samotestovacími sadami se musí vždy pečlivě uzavřít (zavázat) a dezinfikovat na povrchu. Je naprosto nezbytné vždy pytle uzavírat a nikdy nenechávat tento odpad mimo sběrnou nádobu. Také platí, že se nikdy nevysypávají samotestovací sady volně do kontejneru, stejně jako v případě roušek a respirátorů.

Pokyny MŽP pro správnou manipulaci s použitými testovacími sadami na koronavirus určenými pro sebetestování osob:

• Plastové pytle by měly mít minimální tloušťku 0,2 mm. Po naplnění (nejpozději však do 24 hodin) pytel pevně zavažte a na povrchu ošetřete dezinfekčním prostředkem

• Jsou-li použity pytle z tenčího materiálu, je nutné takové obaly zdvojit. Plastový pytel proto ještě vložte do druhého pytle a zavažte

• Povrch vnějšího pytle ošetřete dezinfekčním prostředkem, až poté zavázaný pytel dejte do černého kontejneru na směsný komunální odpad.

• Nikdy nenechávejte odpad mimo sběrnou nádobu

• Po manipulaci s odpadem si pokaždé pečlivě umyjte ruce mýdlem a teplou vodou nebo použijte dezinfekční gel.

• Buďte ohleduplní a minimalizujte riziko pro všechny osoby, které nakládají s odpady.

[1]Více na stránkách Ministerstva zdravotnictví

[2]Průvodce testování ve firmách

[3] Leták MŽP

[4] Metodika MŽP, jak samotestovací sady zařazovat podle zákona o odpadech

Ministerstvo životního prostředí podpoří environmentální vzdělávání (EVVO). Na projekty, které zlepší povědomí dětí o životním prostředí, vyčlenilo 40 milionů z rozpočtu Státního fondu životního prostředí ČR. Dotace směřují do nových i navazujících vzdělávacích programů zaměřených na témata změny klimatu, udržitelné spotřeby nebo třeba prevence vzniku odpadů, a to jak offline, tak online formou. Peníze mohou školy a další vzdělávací organizace použít nejen pro výuku žáků, ale i lektorů a učitelů.

O peníze je možné žádat od 15. března do konce května letošního roku. V aktivitě Environmentální vzdělávání a výchova je maximální možná výše podpory na jeden projekt tři miliony korun, v aktivitě Tvorba metodik, vzdělávaní lektorů a učitelů, evaluace v oblasti EVVO je to 1,5 milionu korun. U obou platí, že podpořené projekty musí být realizovány nejpozději do 31. prosince 2024.

Dokumenty k výzvě

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k aktualizaci pravidel týkajících se Průmyslových emisí. Účelem této konzultace je shromáždit názory na možná opatření, která by měla být zahrnuta do revize směrnice o průmyslových emisích a revize nařízení o evropském registru úniků a přenosů znečišťujících látek. Konzultace by měla vést k nastíněných možných zlepšení z hlediska lepšího technického provádění, prozkoumání součinnosti se souvisejícími právními předpisy týkajícími se ovzduší, půdy, odpadů, vody, dekarbonizace a oběhového hospodářství, jakož i zlepšení účasti veřejnosti na rozhodování. Informace získané v rámci této konzultace podpoří související posouzení dopadů IED a E-PRTR, která Evropská komise v současné době provádí.

Dokument ke stažení:

EU 29_21 EK Průmyslové emise

Ve Sbírce předpisů ČR vyšla Vyhláška č. 87/2021 Sb., kterou se mění vyhláška č. 252/2013 Sb., o rozsahu údajů v evidencích stavu povrchových a podzemních vod a o způsobu zpracování, ukládání a předávání těchto údajů do informačních systémů veřejné správy. Dochází ke změně příslušných ustanovení vyhlášky, a to s ohledem na změny vodního zákona, v rámci nichž je navrženo, že zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod zahrnuje zejména zřízení, vedení a aktualizace evidence vodních toků a ostatních vodních linií povrchové nebo podzemní vody, které nejsou vodními toky, a objektů na nich, hydrologických povodí vodních toků, hydrologických rajonů a vodních nádrží. Vyhláška ke stažení ZDE

Evropská komise představila novou strategii pro přizpůsobení se změně klimatu, která by měla pomoci připravit se na nevyhnutelné dopady klimatických změn. Cílem strategie je rozšiřovat poznatky o dopadech těchto změn, zvýšit připravenost a zrychlit implementaci nutných opatření. Podle Komise musí být aktivity v oblasti adaptace na změny klimatu systémové, přičemž se zaměří na tři hlavní oblasti – makrofiskální politiky, řešení inspirovaná přírodou a adaptační opatření na místní úrovni. Kromě toho chce Komise posílit také aktivity na mezinárodním poli, především prostřednictvím navyšování mezinárodního financování a sdílením poznatků.

Mohlo by vás zajímat:

Nová partnerství se zaměří na urychlení zelené a digitální tranzice

Evropská komise navrhla vytvořit 10 nových evropských partnerství mezi mezi EU, členskými státy a průmyslem, jejichž cílem bude urychlit zelenou a digitální tranzici a podpořit konkurenceschopnost a odolnost evropského průmyslu. Těchto 10 partnerství se zaměří na globální zdraví, inovativní zdravotní ekosystém, klíčové digitální technologie, oběhovou ekonomiku s biologickými produkty, čistý vodík, ekologické letectví, rozvoj železniční dopravy, rozvoj jednotného evropského nebe, chytré sítě a služby a metrologii. Na podporu těchto partnerství chce Komise vyčlenit 10 mld. euro, přičemž očekává, že minimálně stejný objem financí získá od partnerů.

Pražský inovační institut vypisuje výběrové řízení na pozici Koordinátor projektů v oblasti cirkulární ekonomiky. Budete se podílet se na přípravě Strategie hl. m. Prahy pro přechod na cirkulární ekonomiku, ve spolupráci se zpracovatelským týmem koordinovat průběh projektu, zajišťovat organizační podporu odborným platformám, jednat se zahraničními i domácími partnery projektu, připravovat podklady pro prezentaci a projednání výstupů projektu v rámci hl. m. Prahy a MČ či pracovat s odbornými texty na jejich grafické úpravě. Podrobnosti ZDE

 

Konsolidovaná verze nařízení REACH zapracovává 3 nová nařízení Komise, ohledně látek v tetovacích inkoustech, dále prostředků, na něž se vztahuje nařízení o zdravotnických prostředcích a perzistentních organických znečišťujících látek (ÚV 15. 2. 2021).

V Úředním věstníku Evropské unie byla zveřejněna následující nařízení, kterými se mění příloha XVII resp. příloha XIV nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek:

1. nařízení Komise (EU) 2020/2081 ze dne 14. 12. 2020, kterým se mění příloha XVII nařízení REACH, se týká omezení látek v tetovacích inkoustech nebo permanentním make-upu.

Do přílohy XVII se doplňuje nová položka 75: látky uvedené ve sloupci 1 se po dni 4. ledna 2022 nebudou smět uvádět na trh ve směsích k použití pro účely tetování a směsi obsahující jakoukoli z těchto látek se nesmějí používat pro účely tetování, pokud je daná látka přítomna za podmínek uvedených ve sloupci 2. Omezení stanovené tímto nařízením se nevztahuje na směsi, které jsou používány výlučně jako zdravotnický prostředek nebo jako příslušenství zdravotnického prostředku ve smyslu nařízení (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích.

2. nařízení Komise (EU) 2020/2096 ze dne 15. 12. 2020, kterým se mění příloha XVII nařízení REACH. Jsou zrušeny záznamy 22, 67 a 68, které stanoví omezení pro pentachlorfenol a jeho soli a estery, bis(pentabromfenyl)ether a perfluoroktanovou kyselinu a její soli z důvodu přísnějšího omezení v nařízení (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Nařízení (EU) 2017/745 o zdravotnických prostředcích obsahuje ustanovení o látkách CMR, a proto budou prostředky v působnosti tohoto nařízení vyňaty z omezení stanovených v záznamech 28 až 30 přílohy XVII. Do dodatků 1 až 6 přílohy XVII jsou doplněny látky nově klasifikované jako CMR kategorie 1 A nebo 1B podle nařízení (ES) č. 1272/2008 a podle změn záznamů 28, 29 a 30 ve sloupci 1 se mění názvy dodatků 1 až 6.
3. nařízení Komise (EU) 2020/2160 ze dne 18. 12. 2020, kterým se mění příloha XIV nařízení REACH, pokud jde o skupinu látek 4-(1,1,3,3-tetramethylbutyl)fenol, ethoxylovaný (zahrnující přesně definované látky a látky s neznámým nebo proměnlivým složením, komplexní reakční produkty nebo biologické materiály, polymery a homology). V položce 42 se odkládá nejzazší datum podání žádosti a datum zániku pro tuto skupinu látek používaných pro výzkum, vývoj a výrobu léčivých přípravků, zdravotnických prostředků a diagnostiku, léčbu nebo prevenci onemocnění COVID-19, aby pro tato použití bylo zajištěno nepřerušené použití této skupiny látek po 4. lednu 2021.

Texty konsolidovaného znění nařízení REACH i pozměňovacích nařízení v české verzi najdete v příloze této aktuality. Upozorňujeme, že konsolidované znění slouží výhradně k informačním účelům a oproti závazným zněním příslušných právních předpisů nemá žádný právní účinek.

Další informace:

• Konsolidované znění nařízení REACH (15. 2. 2021)

• Nařízení Komise (EU) 2020/2081

• Nařízení Komise (EU) 2020/2096

• Nařízení Komise (EU) 2020/2160

Evropský systém zpětného odběru světelných zdrojů dosáhl významného milníku: podařilo se ekologicky zrecyklovat dvě miliardy úsporných žárovek. Dosažení tohoto objemu je unikátní v celosvětovém měřítku. Evropané vědí, jak se ekologicky zbavit elektroodpadu. Podle nejnovějších statistik 80 % Evropanů ví, kam se má elektroodpad odevzdat, aby jej mohly následně recyklační firmy roztřídit a zlikvidovat. Díky ekologickému zpracování se v loňském roce podařilo opětovně využít přes 93 % materiálů ze světelných zdrojů.

Členové panevropské asociace EucoLight, která sdružuje organizace zabývající se sběrem a recyklací osvětlovací techniky, za dobu své existence zrecyklovali 250 tisíc tun světelného elektroodpadu, což představuje zmiňované 2 miliardy světelných zdrojů. Tohoto objemu se podařilo dosáhnout jen díky koordinovanému úsilí kolektivních systémů působících v jednotlivých zemích.

„Podařilo se nám naplnit poslání organizace EucoLight, kterým je shromažďovat a recyklovat co nejvíce světelných zdrojů způsobem šetrným k životnímu prostředí,“ shrnul Hervé Grimaud, předseda představenstva EucoLight. Některé typy světelných zdrojů kromě recyklovatelných plastů, kovů a skla obsahují i malé množství toxické rtuti, která musí být bezpečně odebrána a stabilizována.

Jak je možné si představit dvě miliardy světelných zdrojů? „Toto množství by mohlo v řadě pětkrát obkroužit Zemi kolem poledníku nebo svou váhou dosáhnout 140násobku hmotnosti vyhlídkového kola London Eye,“ vypočítává Zuzana Adamcová ze společnosti Ekolamp, která je tuzemským členem evropské asociace EucoLight.
Evropané vědí, jak se ekologicky zbavit elektroodpadu

Dalším úspěchem je celoevropsky vysoká míra povědomí o ekologické recyklaci elektroodpadu. Podle nejnovějších statistik 80 % Evropanů ví, kam se má elektroodpad odevzdat, aby jej mohly následně recyklační firmy roztřídit a zlikvidovat.

Tuzemským lídrem ve sběru a recyklaci světelných zdrojů je společnost Ekolamp, která již řadu let dosahuje nadprůměrných výsledků ve sběru vysloužilých světelných zdrojů: tedy kompaktních a lineárních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů.

„Díky ekologickému zpracování se v loňském roce podařilo opětovně využít přes 93 % materiálů ze světelných zdrojů. Limity dané zákonem se nám daří plnit na výbornou,“ uzavírá Zuzana Adamcová.

O organizaci EucoLight

EucoLight je evropská asociace, která sdružuje organizace zabývající se sběrem a recyklací osvětlovací techniky. Zastupuje zájmy svých 19 členů ve všech záležitostech, které souvisejí se Směrnicí o odpadních elektrických a elektronických zařízeních (WEEE Directive), s právními předpisy a normami ovlivňujícími sběr a recyklaci světelného elektroodpadu. Členové EucoLight seberou a recyklují celkem 80 % světelného elektroodpadu v 19 členských zemích.
 

Ministerstvo průmyslu a obchodu zveřejnilo Oznámení o vyhlášení výběrového řízení na služební místo ministerský rada - interní hodnotitel/ka projektů v oddělení cirkulární ekonomiky, úspor vody a alternativní dopravy odboru infrastruktury pro MSP a energetických programů. Podrobnosti ZDE

V úterý 23. února vznikla Evropská solární iniciativa, která má za cíl vrátit výrobu solárních panelů na náš kontinent. Rozvoj fotovoltaiky v Evropě přinese v příštím roce ekonomický impuls v podobě 40 miliard EUR ročně a 400 tisíc přímých a nepřímých pracovních míst. Myšlenku návratu výroby solárních panelů do Evropy podporují Svaz moderní energetiky a Solární asociace. Osloví českou vládu, aby učinila potřebné kroky, které by mohly vést k přilákání potřebných investic do Česka.

Za solární iniciativou stojí evropská zastřešující asociace SolarPower Europe (Solární asociace je členem) a inovační hub EIT InnoEnergy. Myšlenku také podpořili eurokomisařka pro energetiku Kadri Simsonová, eurokomisař pro evropský vnitřní trh Thierry Breton a francouzský ministry pro průmysl Agnès Pannier-Runacher. Cílem společného impulsu je zrychlit rozvoj solární energetiky v Evropě a přispět tím nejlevnějším řešením pro naplnění evropských klimatických cílů. Jedním z milníků iniciativy je dosažení roční výrobní produkce továren pro výrobu solárních panelů v Evropě v objemu 20 gigawattů solárních panelů za rok.

Úsilí se bude soustředit na celý výrobní řetězec: od dodávek surovin po recyklaci dosloužilých solárních panelů. Dnes cena solárních modulů tvoří menší část fotovoltaické instalace. Ekonomiku může podle institutu Fraunhofer ISE zlepšit redukce nákladů na dopravu z Číny, které dnes tvoří 10 % celkové ceny solárního projektu.

Klíčovým impulsem je také podpora evropského průmyslu. Právě výroba fotovoltaických modulů a konstrukcí pro solární panely může dát potřebný impuls k oživení firem potýkajících se s dopady pandemie COVID-19. „Fotovoltaika je nejlevnější a současně pro pracovní příležitosti nejzajímavější z obnovitelných zdrojů, který lze využít pro naplnění cílů Evropské zelené dohody a zeleného oživení. Máme příležitost pro rozšíření výrobních kapacit v Evropě díky technologicky vyspělým evropským firmám a růstu solární energetiky během minulého roku,“ uvedla k oznámení vzniku Evropské solární iniciativy Walburga Hemetsberger, výkonná ředitelka SolarPower Europe.

Příležitosti v rozvoji evropské fotovoltaiky vidí i Kadri Simson, evropská komisařka pro energetiku. Ta uvedla, že budoucnost evropského energetického systému je obnovitelná, a právě sluneční energie bude v dekarbonizaci hrát klíčovou roli.
SolarPower Europe na podporu evropských výrobců solárních panelů spustila „Solar Manufacturing Accelerator“. Jde o platformu zaměřenou na urychlení vzniku nových projektů výroby fotovoltaických článků v Evropě. Evropská solární iniciativa pak chce využít také zkušenosti z nastartování produkce baterií v Evropě, ke kterému významně přispěla zastřešují Evropská bateriová aliance a projekt obchodní platformy, který propojuje investory, producenty surovin a uživatele technologií.
„Vrátit výrobu solárních panelů do Evropy je také šance pro pracovní příležitosti v Česku. Máme šikovné vývojáře i inženýry, kteří vyvíjejí nová technologická řešení zlevňující fotovoltaické moduly. Bylo by škoda, pokud by nám příležitost zapojit se do naplnění cílů Evropské zelené dohody unikla. Česká vláda by ve spolupráci s CzechInvest a oborovými asociacemi měla aktivně vstoupit do debaty s evropskými producenty a podnítit zájem o investiční projekty také v Česku,” komentuje rozvoj evropské fotovoltaiky Jan Krčmář, předseda představenstva Solární asociace.

„Stovky gigawattů fotovoltaiky, které bude třeba instalovat na střechách budov, brownfieldech či pokrokových řešeních, jakými je agrivoltaika, v sobě skrývá také obrovskou příležitost zásobovat tyto nové projekty dodávkami solárních panelů. Jde o jedinečnou příležitost, která má vrátit produkci fotovoltaických modulů zpět do Evropy," komentuje situaci Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky. „V posledních letech začaly evropské technologické firmy posilovat kapacity svých solárních továren. Evropa si tak bude moci zajistit část nově budovaných fotovoltaik pomocí domácích producentů. Návrat solární energetiky do Evropy dává šanci ke vzniku nových pracovních míst přímo na starém kontinentu," dodává Martin Sedlák.

Nové továrny přicházejí

Jedním z projektů je v prosinci oznámená výstavba továrny výše zmíněného švýcarského výrobce solárních modulů, se zahájením výroby se počítá v druhém čtvrtletí letošního roku. Články se budou vyrábět v Thalheimu a fotovoltaické moduly kompletovat ve Freibergu. Roční produkce bude zpočátku 400 megawattů. Ovšem výhledově chce Meyer Burger výrobu rozšířit na 1,4 gigawattů za rok. Na realizaci projektu v Thalheimu spojenou s vytvořením pracovních míst přispěje německé spolková vláda i vláda Sasko-Anhaltska 15 miliony EUR.

Zajímavostí je, že jak u německých projektů Meyer Burger, tak v maďarské továrně Ecosolifer nepůjde o běžné křemíkové články, ale o tzv. heterojunkční technologii. Toto inovativní řešení má určité výhody oproti konvenčním řadám solárních článků: technologie má například vyšší účinnost (až 25 procent), účinnost neklesá s růstem teploty, články mají také zvýšený odraz šikmého a rozptýleného světla a jejich účinnost neklesá ani během rána nebo večera. Produkce energie na stejné ploše je na heterojunkční technologii až o 20 procent vyšší než u konvenčních solárních panelů. Samozřejmě jsou zde také nevýhody: cena je zatím vyšší než u běžných křemíkových článků, ovšem vše je opět otázkou času a nasazení výrobních kapacit. Českou stopou v plánech Meyer Burger je využití výsledků evropského projektu podpořeného EU, kterého se účastní také Akademie věd.

O Svazu moderní energetiky: Svaz moderní energetiky sdružuje nejvýznamnější oborové asociace moderní energetiky i klíčová výzkumná univerzitní centra. Díky průřezovému zastoupení expertů umí Svaz nabídnout ucelený pohled na možnosti rozvíjejícího se oboru nové nízkouhlíkové energetiky. Svaz má za cíl proaktivně vstupovat do české i evropské debaty o možnostech proměny energetiky. Zároveň přináší klíčové impulsy, které zajistí přední pozici ČR v oblasti vývoje a výroby progresivních technologií. Právě k příležitostem, které se v oblasti přechodu na nízkouhlíkovou energetiku otevírají, chce v Česku vést širokou diskuzi zaměřenou na prosazení opatření, které podpoří samovýrobu elektřiny, rozvoj akumulace energie, posílí možnosti společné výroby elektřiny a tepla, implementaci chytrých sítí, elektromobility nebo nových prvků v rámci energetického trhu přicházejících s digitalizací. Více informací na www.modernienergetika.cz.

Petr Valdman má pod placem obří Modernizační fond, díky němuž do Česka přitečou stovky miliard z EU. Mluvili jsme o tom, jak smysluplně využít peníze, které slouží k růstu ekologického byznysu. „Musíme si uvědomit, že se nám sem z Evropy hrnou poměrně velké prostředky na financování prakticky jakýchkoli zelených opatření,“ říká Petr Valdman, ředitel Státního fondu životního prostředí. V předešlých měsících připravoval spuštění Modernizačního fondu, který v Česku v příštích deseti letech přidělí 120 až 150 miliard korun velkým energetickým hráčům, ale i drobným investorům. Ale nakonec to může být i dvakrát tolik. No a podnikatelé v „zelené energetice“ už se o peníze z fondu začali hlásit. A podle Petra Valdmana jsou jich desetitisíce. „Takový zájem jsme nečekali,“ říká o nedávno skončených předregistračních výzvách. Více ZDE

Dle údajů Ministerstva životního prostředí stoupá v Česku dlouhodobě podíl ekologické zemědělské výroby. V tuzemsku se ale stejně od roku 2001 zdesetinásobilo množství výrobců biopotravin, které pocházejí z ekologického zemědělství. Jednou z takových firem je i Biopekárna Zemanka, která od roku 2006 vyrábí sladké sušenky i slané krekry v bio kvalitě a své recepty v posledních letech inovuje také o zbytkové suroviny z výroby společností, jakými jsou například Plzeňský Prazdroj. Dle údajů společnosti zájem Čechů o biopotraviny dlouhodobě stoupá a během pandemie se jejich zákazníci začali více zajímat také o bezobalové výrobky.

Pandemie Covidu-19 se zatím zásadním způsobem neprojevila na produkci ani prodeji biopotravin. „Je pravda, že několik menších prodejen biopotravin ukončilo svoji činnost. Mnohé z nich se ale rychle přizpůsobily situaci a prošly do online prodeje přes e-shop. U některých partnerských prodejen se zaměřením na bio a farmářské potraviny – například skrze platformu Scuk, se nám dokonce kolem Vánoc zvýšily odběry o 42 %. U Čechů tedy i nadále stoupá zájem o kvalitní potraviny,” komentuje prodej biosušenek během loňského roku Jan Zeman, výkonný ředitel a majitel společnosti Biopekárna Zemanka.

Stoupá také zájem koncových zákazníků objednávat si přímo od výrobce. „Češi se obecně v roce 2020 naučili ještě ve větší míře kupovat zboží online a byl jsem překvapen, že tento trend jsme pozorovali i v našem odvětví. Výrazně se nám zvýšily prodeje skrze náš vlastní e-shop. Lidé nakupovali sušenky zejména přes léto a před Vánoci – v druhém pololetí stouply tržby dokonce o 32 % oproti prvnímu pololetí roku 2020. U koncových zákazníků vidíme velký zájem o naše bezobalové produkty, je pravděpodobné, že v karanténě lidé přemýšlí také o vlastní ekologické stopě,” doplňuje Jan Zeman.

Právě z důvodu, že u Čechů i v pandemii stoupá zájem o ekologické produkty a bezobalové nakupování, plánuje i Biopekárna Zemanka rozšířit svoji nabídku v tomto segmentu. „Za rok 2020 jsme i pandemii navzdory zaznamenali růst v bezobalovém segmentu v partnerských prodejnách. Zde máme v plánu spolupráci se společností MIWA, která vyrábí bezobalové automaty. Kvůli pandemii jsme naše plány museli odložit, ale věřím tomu, že letos projekt s MIWA úspěšně spustíme. Bezobalový prodej považuji za trend, který bude i nadále růst a v nejbližších letech očekávám i zájem o bezobal ze strany velkých řetězců. V Zemance na to proto chceme být připraveni,” říká Jan Zeman.

Pozitivní zprávou pro koncové zákazníky, kteří upřednostňují biopotraviny, je také to, že pandemie se zatím výrazně neprojeví v ceně výrobků. „S našimi dodavateli uzavíráme roční kontrakty na ceny, které jsou ve velké míře stabilní. Každoročně se objeví někteří dodavatelé, kteří z různých důvodů mírně upravují ceny. Letos to jsou třeba výrobky z jablek, na konečnou cenu našich sušenek by to ale zatím nemělo mít zásadní dopad,” komentuje situaci v dodavatelském řetězci Biopekárny Zemanka Jan Zeman. „V Zemance pro nás bude vždy prvořadé zabezpečit kvalitní suroviny z ekologického zemědělství pro naše produkty. Někdy se stane, že náš stabilní dodavatel nemá dostatečné množství dané suroviny, v tom případě hledáme náhradní dodavatele. Pandemie koronaviru ale na tuto situaci neměla vliv, je to poměrně běžný jev,” uzavírá situaci ohledně dodavatelů biosurovin Jan Zeman.

O Biopekárně Zemanka

Biopekárna Zemanka je český výrobce sladkých bio sušenek a slaných bio krekrů. Byla založena v roce 2006 v malé obci Oříkov u Sedlčan ve středních Čechách. Všechny produkty pečeme podle našich vlastních originálních receptur a s nadšením je připravujeme tak, aby měly nejen vysokou kvalitu, ale i skvělou chuť. Výrobu na počátku řídila Věra Zemanová, profesionální cukrářka a gastronom s více jak 40letou praxí. Jan Zeman vede celou pekárnu a řídí provoz spolu s týmem nadšených kolegů.

Lego bude balit stavebnice do papíru, nahradí jím plastové obaly. V Kladně začal pilotní projekt. Udržitelné materiály hodlá firma využívat globálně, už dříve se zavázala, že do roku 2025 začne celosvětově balit stavebnice do udržitelných materiálů, sdělila mluvčí kladenského závodu Markéta Vaňková.

Na zavádění nového typu balení a s tím souvisejících inovací bude po celém světě spolupracovat právě kladenský závod, který je inovačním centrem celé Lego Group. "Přechod na udržitelné materiály je jedním z klíčových cílů v rámci našeho závazku vůči planetě," uvedla viceprezidentka pro výrobu v kladenské továrně Michaela Horáková.

Nový materiál v Kladně pracovníci testovali na výrobních linkách, zkoušeli řadu prototypů a technických řešení. "V tuhle chvíli pilotujeme výrobu prvních tří typů stavebnic s pytlíčky z recyklovatelného papíru, které již brzy zamíří přímo k dětem," doplnila Horáková.

Kladenský závod Lega funguje od roku 2000, stavebnice se zde dekorují, balí a kompletují se menší díly. Další výrobní podniky má firma v Dánsku, Maďarsku, Mexiku a Číně.