Otevřít víko popelnice a něco do ní zahodit je jednoduché. Jenže odpadky z netříděného koše putují na skládku nebo do spalovny. Ani jedna možnost není zrovna optimální. Michal Šyc z Ústavu chemických procesů AV ČR zkoumá, jak využít škváru, která zbyde po spálení odpadu. K jeho výzkumu přispěl program Strategie AV21.

Představte si půl milionu lokomotiv za sebou. Není to sice jednoduché, ale poskytne to povědomí o tom, jaká je zhruba váha všeho odpadu, který se v České republice ročně vyprodukuje. Konkrétně 38 milionů tun. Na jednoho občana připadá tři a půl tuny. Z uvedeného celkového množství je komunálního odpadu zhruba šest milionů tun. Při pohledu na tato čísla není divu, že celoevropským trendem je přechod od lineární produkční ekonomiky k cirkulární, která umožňuje obrovské množství odpadu smysluplně využít, a nahradit tak část primárních surovin.

To nemění nic na faktu, že nejlepším přístupem je prevence, aby odpadků vznikalo co nejméně. Když se to však nedaří, měly by se recyklovat. Když ani to není možné, tak by se z nich mělo vyrobit teplo nebo elektřina, a to co nejekologičtěji. Teprve poté přichází na řadu skládkování. V současné době ale na skládkách končí 45 procent komunálních odpadků, což je hodně.

Dostává se na ně také škvára, která vzniká pálením směsného, netříděného odpadu. V Evropě se jí ročně vyprodukuje 20 miliard kilogramů. Z jedné tuny spáleného komunálního odpadu vznikne zhruba 250 kilogramů škváry. Michal Šyc z Ústavu chemických procesů AV ČR se zabývá tím, jak ji využít. Se svými kolegy přispěl ke vzniku vyhlášky 273/2021, konkrétně paragrafu 7, jež vstoupila v platnost v srpnu 2021 a která definuje použití škváry ve stavebnictví. Půjde o přesně určené aplikace, konkrétně jako podklad pod svrchní vrstvou silnic. Kvůli tomu je škváru nutné předem upravit pomocí zrání.   

Separovat hliník
Michal Šyc se zabývá rovněž tím, jak ze škváry získat železné a neželezné kovy. Vědci se sami přesvědčili, že více než desetinu škváry tvoří znovu využitelné kovy – od železa přes hliník, měď až po zlato. Nejmodernější technologické linky dokážou separovat až 80 kilogramů železa a 25 kilogramů neželezných kovů z tuny škváry. „Přínos pro životní prostředí je nezpochybnitelný, například primární produkce hliníku je energeticky velmi náročná,“ říká výzkumník.

Železa je ve škváře nejvíc a dostat ho z ní je za pomoci magnetické separace poměrně snadné. K získávání o poznání cennějšího hliníku, kterého škvára obsahuje také poměrně dost, se používají separátory vířivých proudů.

Někdo by si mohl položit otázku, jestli by nebylo jednodušší vybírat kovy z odpadu ještě před spálením. Podle Michala Šyce nikoli: „Jedním z hlavních smyslů pálení odpadů je jeho hygienizace. Směsný komunální odpad má řadu nebezpečných vlastností.“ Díky žáru jsou také například plechovky očištěny od zbytků jídla. A uvolní se kovové součástky ukryté v nejrůznějších věcech, třeba zatavené v plastu.

Škvára ze spaloven se jako stavební materiál v dopravě využívá v řadě států Evropy, například Německu, Francii, Dánsku, Nizozemí, Belgii, Španělsku (Katalánsku), Itálii, Velké Británii či Finsku. Ekologové však upozorňují, že ve strusce a popelu zůstává vysoké množství například arsenu, olova či niklu, tedy toxických těžkých kovů. Dále bromovaných dioxinů a bromovaných zpomalovačů hoření.

Michal Šyc tvrdí, že bromované látky jsou problematické v případě spalování velkého množství plastů, třeba z oblasti automotive, nikoli při spalování směsného komunálního odpadu.

Zpracování škváry v praxi
Michal Šyc míní, že je potřeba investovat až stovky milionů korun do modernizace a další výstavby zařízení pro energetické využití odpadů (ZEVO). To jsou jednoduše řečeno spalovny, které zároveň vyrábějí elektřinu nebo teplo. V ZEVO či navazujících procesech je možné ze škváry získávat i zmíněné kovy. V České republice existují čtyři takové spalovny s celkovou kapacitou asi 0,75 milionu tun odpadu ročně. Podle Šyce je žádoucí objem ve výši 1,5 milionu tun. V současnosti čtyři česká ZEVO ročně energeticky využijí asi 700 tisíc tun odpadu.

V současné době se vědec ve spolupráci s provozovateli ZEVO snaží uvést celý koncept zpracování škváry i separace kovů do praxe. Po výzkumné stránce se zaměřuje na získávání drahých kovů z velmi jemných částic. Pozornost věnuje i využití popílků, což je druhý hlavní pevný zbytek ze spaloven. V tomto případě je to mnohem komplikovanější než u škváry.

Separaci kovů i využití škváry podpořila Strategie AV21, konkrétně výzkumný program Účinná přeměna a skladování energie, který probíhal v letech 2015 až 2021. „Strategie nám umožnila dlouhodobé zaměření na tato výzkumná témata a zejména realizaci prvotních experimentů před nalezením průmyslového partnera. S ním jsme po prvotním ověření následně podali projektové žádosti,“ přibližuje Michal Šyc. Díky Strategii AV21 se také podařilo propojit Ústav chemických procesů AV ČR s dalšími pracovišti Akademie věd ČR. „Výměna informací a know-how je vždy velmi obohacující,“ uzavírá badatel.

O využití odpadů se více dočtete v časopise A / Věda a výzkum.   

Cena emisních povolenek v Evropské unii dnes poprvé překročila 60 eur (přes 1500 Kč) za tunu. Informovala o tom agentura Reuters. Systém obchodování s povolenkami je hlavním nástrojem EU k omezování emisí skleníkových plynů a byl zprovozněn v roce 2005.

Cena se dnes dopoledne vyšplhala až na 61,01 eura za tunu. Kolem 9:30 SELČ se pohybovala kolem 60,40 eura a proti předchozímu závěru si připisovala více než dvě procenta. Za poslední rok se cena povolenek zhruba zdvojnásobila. Přispěly k tomu ambicióznější cíle pro snižování emisí a rekordní ceny plynu.

Podle analytiků společnosti Refinitiv by tento týden mohl cenám povolenek poskytnout podporu nižší aukční objem a také růst cen ropy. Bankovní prázdniny v Británii by pak vedle objemu obchodování mohly zvýšit i nestabilitu na trhu.

Analytická společnost S&P Global nedávno uvedla, že v srpnu se prudce snížila primární nabídka povolenek z vládních aukcí, další pokles se očekává tento týden. Přispěje k tomu snížení počtu aukcí z pěti na tři kvůli bankovním prázdninám v Británii a uzavření evropské energetické burzy EEX kvůli výročnímu zasedání výboru 2. září. EEX přitom aukce pořádá. Ceny povolenek se zvyšují i díky růstu cen ropy a zotavení cen zemního plynu v Evropě.

Evropský systém obchodování s emisemi ETS je hlavním nástrojem pro snížení emisí skleníkových plynů. Stanovuje limity celkového množství skleníkových plynů, které mohou vypouštět sektory v jeho působnosti, a zároveň umožňuje podnikům získat nebo zakoupit emisní povolenky, s nimiž lze podle potřeby obchodovat. Když se jejich cena zvyšuje, roste i motivace firem snažit se snižovat emise.

Evropská komise (EK) v květnu uvedla, že počet povolenek v oběhu se loni zvýšil, protože pandemie covidu-19 vedla k poklesu emisí. Na konci loňského roku bylo podle komise v oběhu zhruba 1,579 miliardy povolenek, o 14 procent více než před rokem. Komise proto rozhodla, že z budoucích aukcí stáhne 378,9 milionu povolenek a umístí je do rezervy pro stabilizaci trhu.

Společnost Kofola chce své nápoje znovu prodávat i ve vratných skleněných lahvích, a nabídnout tak alternativu k plastovým lahvím a plechovkám. V projektu Cirkulka připravuje na lahve i speciální modulární přepravku. Nové lahve plánuje uvést na trh příští rok na jaře. Už předtím, od konce letošního září, začne zálohované skleněné lahve v řetězci Lidl nabízet konkurenční Mattoni.

"Ctíme princip RRR, čili Reduce, Reuse, Recycle (česky omez, znovu použij, zrecykluj), který tvoří základní princip při ekologickém nakládání s odpady. Poté, co jsme uvedli na trh lahve ze stoprocentně recyklovaného plastu (rPET), jsme se nyní rozhodli přijít s konceptem snadno odnositelných vratných lahví na nealko," uvedl generální ředitel Skupiny Kofola Jannis Samaras.

Generální ředitel Kofoly ČeskoSlovensko Daniel Buryš uvedl, že firma na projektu pracuje více než dva roky a v nejbližších týdnech ho představí obchodním řetězcům, tak aby mohly připravit svou logistiku. V?modulární přepravce bude šest litrových lahví. Zákazníci si do ní budou moci vložit nápoje značek Kofola, Vinea nebo Rajec.

"Cirkulka nejenže odráží naše udržitelné přemýšlení o obalech, ale vychází vstříc i poptávce spotřebitelů. Opakovaně použitelné sklo šetří přírodní zdroje a inovativní přepravka je vyrobena z recyklovaného plastu," uvedl Buryš.

Mattoni plánuje prodávat v lahvích s pětikorunovou zálohou vodu o objemu jeden litr. Na ně bude nabízet dělitelnou přepravku na šest nebo 12 lahví, záloha na polovinu přepravky bude 50 Kč, na celou 100 Kč. Podle firmy obal splňuje principy cirkulární ekonomiky, firma je zastáncem také zálohovaných plastů.

Kofola je jeden z nejvýznamnějších výrobců nealkoholických nápojů ve střední Evropě, má 11 výrobních závodů na pěti evropských trzích. K výrobkům firmy vedle stejnojmenného nápoje patří nápoje značek Rajec, Jupí, Vinea, Jupík, Semtex nebo Top Topic. Do skupiny patří síť UGO, český výrobce směsí z léčivých rostlin Leros, slovinská společnost Radenska a chorvatský výrobce minerálních vod Studenac.

Kofola má téměř 2000 zaměstnanců. Většinovým majitelem skupiny je společnost Aetos patřící rodině Samarasů a ostatním zakladatelům Kofoly, jimiž jsou akcionáři René Musila a Tomáš Jendřejek.

Mattoni 1873 má 11 závodů v pěti evropských státech, ročně vyrobí kolem 1,6 miliardy lahví nealkoholických nápojů. V ČR vyrábí skupina vedle minerální vody Mattoni také pramenitou vodu Aquila a minerální vody Magnesia, Poděbradka, Dobrá voda a Hanácká Kyselka; dále značky nealkoholických nápojů Pepsi, Mirinda, 7UP, Schweppes, Gatorade, Mountain Dew. Distribuuje také snacky značky Lay’s.

Česko má jednu z nejhustších sběrných sítí v Evropě, a dosahuje proto uspokojivých výsledků ve sběru různých druhů materiálů. Pro dosažení vysokých evropských recyklačních cílů to však nemusí stačit. Více ZDE

Cirkulární zadávání zohledňuje environmentální a sociální aspekty udržitelnosti s důrazem na racionální využívání přírodních zdrojů. Pozornost směřuje na kvalitu namísto kvantity a na dlouhodobou udržitelnost sledující i náklady celého životního cyklu namísto jen kritéria nízké pořizovací ceny. Článek publikovaný v časopise Veřejné zakázky v praxi. Více ZDE

Skupina hodnotící glyfosát (AGG) (vnitrostátní orgány Francie, Maďarska, Nizozemska a Švédska) předložila agentuře ECHA a úřadu EFSA aktualizovanou verzi harmonizované klasifikace a označení (CLH) a obnovenou hodnotící zprávu (RAR).

Skupina AGG původní návrh hodnotící zprávy o obnově glyfosátu předložila 15. 6. 2021 úřadu EFSA a současně agentuře ECHA zaslala zprávu o harmonizované. klasifikaci a označování.

Poté, co byly provedeny kvalitativní a administrativní kontroly, předložila skupina AGG aktualizovaný návrh hodnotící zprávy a o harmonizované. klasifikaci a označování.

Agentura ECHA a Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) nyní provedou potřebné administrativní práce, než budou dokumenty zpřístupněny ke konzultaci. Souběžné konzultace ECHA a EFSA, které měly být zahájeny v prvním zářijovém týdnu tohoto roku, budou posunuty a nový termín konzultace bude oznámen později.

Další informace:

• Skupina hodnotící glyfosát - AGG

• Internetová stránka ECHA

• Internetová stránka EFSA

Nová verze Pokynů pro registraci ze srpna 2021 poskytuje společnostem aktuální podporu při plnění registračních povinností. Pokyny jsou nyní sladěny se dvěma prováděcími nařízeními Komise – jedno se týká registrace a sdílení údajů o zavedených látkách po konečném termínu pro registraci a druhé se týká povinnosti aktualizovat registrační dokumentace.

Nová verze pokynů verze 4.0 objasňuje, jak probíhá registrační proces po skončení lhůty pro registraci v roce 2018, kdy již není možnost předběžné registrace. Společnostem také poradí, jak vypočítat tonážní pásmo, ve kterém mají registrovat a pomůže určit, kdy je potřeba aktualizovat registrační dokumentace podle nařízení REACH.

Aktualizovaný dokument navíc obsahuje oddíl o společném předkládání údajů, který byl dříve obsažen v Pokynech pro sdílení údajů.

Další informace:

Příloha - Pokyny pro registraci 4.0 [pdf, 1431 kB]

Nařízení Komise (EU) 2019/1692

Nařízení Komise (EU) 2020/1435

Dánsko Německo, Nizozemsko, Norsko a Švédsko mají v úmyslu do 15. 7. 2022 agentuře ECHA předložit návrh na omezení výroby, uvádění na trh a používání PFAS.

Per- a polyfluoroalkylované látky (PFAS) jsou velkou skupinou syntetických chemických látek, které jsou široce používány v celé společnosti, odolávají rozkladu a většina z nich se snadno přenáší v životním prostředí.

Pro připravované omezení PFAS jsou nyní požadovány další informace a zainteresované strany mohou předložit relevantní informace zejména o alternativách k PFAS.

Lhůta pro podání připomínek je 19. září 2021.

Další informace:

Komentáře k omezení PFAS

Stránka ECHA k PFAS

EU chce zlepšit udržitelné financování, Komise předložila balík Fit for 55, který má pomoci naplnit cíle Zelené dohody pro Evropu, Komise zveřejnila strategii týkající ochrany a obnovy lesů, EP a Rada se dohodly na právní ochraně v záležitostech životního prostředí, EU investuje do dekarbonizace, Komise bude posuzovat klimatický dopad. Více ZDE

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) rozhodla o omezení provozu skládky Celio u Litvínova na Mostecku. Důvodem je hrozba bezprostředního závažného dopadu na životní prostředí kvůli nesprávnému skladování látky styren v sudech. Jeho nebezpečnost spočívá ve vysoké hořlavosti. ČTK o tom informoval mluvčí ČIŽP Jiří Ovečka. Hejtman Ústeckého kraje Jan Schiller (ANO) kvůli tomu svolal bezpečnostní radu kraje.

Skládku provozuje společnost Celio, která patří pod Purum Kraft. Její mluvčí Klára Kobzová ČTK řekla, že firma se situací zabývá a připravuje k věci tiskové prohlášení, které zveřejní zkraje příštího týdne. Bezpečnostní rada kraje zasedala ve středu. "Svolali jsme radu kvůli tomu, aby se začala věc ihned řešit, aby se nestalo, že by s odpadem ještě někdo manipuloval. Musí se zabezpečit tak, aby v případě požáru se nerozšířil na další části skládky. Odbor životního prostředí bude rozhodovat, co se skládkou dál," řekl ČTK hejtman.

Inspektoři provedli na konci července neohlášenou kontrolu skládky v Celiu, kde v minulosti opakovaně hořelo. Na skládce nebezpečných odpadů našli sudy s obsahem styrenových smol. Na hraně navážky o délce minimálně 70 metrů bylo umístěno několik vrstev sudů na sobě (nejméně tři vrstvy), na přilehlé straně další podélně uložené sudy. ČIŽP předpokládá, že provozovatel umisťoval sudy v několika řadách a zároveň vrstvách na sobě.

Odborníci odebrali v přítomnosti hasičů z několika sudů vzorky unikajících kapalin. "V odebraných vzorcích byla potvrzena vysoká koncentrace styrenu. Podrobnější analýzy dosud nejsou dokončeny," uvedl Ovečka. Provozovatel zařízení inspekci řekl, že jde o odpady z uskutečňované státní zakázky, která se týká skládky Nelahozeves Kaučuk společnosti Unipetrol.

ČIŽP zjistila, že na skládku u Litvínova bylo přijato od září 2019 do června 2020 značné množství těchto nebezpečných odpadů, v řádu jednotek tisíců tun. "Přijaté odpady však měly být podrobeny úpravě a následovat měla termická likvidace ve zcela jiném zařízení, mimo areál společnosti Celio," uvedl mluvčí. Inspekce tak kvůli závažnému porušení provozního řádu skládky a nebezpečí závažného nepříznivého dopadu na životní prostředí rozhodla o omezení provozu skládky a o nezbytných opatřeních, která mají zajistit bezpečnost provozu a omezit příjem odpadů na tuto skládku.

Krajský úřad v nejbližších dnech určí provozovateli opatření ke snížení rizika vzniku požáru na skládce komunálního odpadu, která je v těsné blízkosti skládky nebezpečného odpadu. Opatření bude podle mluvčího kraje Martina Volfa spočívat zejména v omezení aktivní plochy skládky komunálního odpadu na nezbytné minimum. Provozovatel bude muset bezpečně odstranit nelegálně uložený odpad a zneškodnit ho v souladu s předpisy.

Na skládce Celio hořelo v minulosti několikrát. Loni v květnu zasahovali hasiči u požáru jedné z hal. V roce 2018 škoda po požáru dosáhla 100 milionů korun. Pokutu od ČIŽP dostal provzovatel v roce 2019 za to, že nepřekryl nebezpečný azbest a překročil kapacitu překladiště.

Hlavní město chystá přeměnu desítek tun škváry, která vzniká při spalování odpadu v malešické spalovně, na stavební materiál. Místo odpadu, který se musí za desítky milionů korun ročně odvážet na skládky, tak může město získat surovinu využitelnou zejména jako podkladový materiál ve stavebním průmyslu. Proces likvidace komunálního odpadu v metropoli by tak byl výrazně více ekologický s přímým dopadem na snížení emisí CO₂.

Hlavní město Praha chce v rámci schváleného Klimatického plánu snížit emise CO₂ do roku 2030 o 45 procent, přičemž zkoumá možnosti nových technologií pro ekologičtější nakládání s odpadem ve městě. Cílem je zvýšit podíl recyklace a dalšího využití odpadu v rámci tzv. oběhového hospodářství. Díky výzkumu a technologickým inovacím mají odpady a jejich další využití velký potenciál. To, co bylo v minulosti považováno za odpad, tak může být díky moderním technologiím přeměněno na surovinu, což platí i v případě odpadu, který vzniká při spalování v ZEVO Malešice.

„Vzniklá škvára při spalování tvoří 20 až 25 procent hmotnosti vstupního odpadu. Spalovna v Malešicích přitom vyprodukuje 65 až 70 tisíc tun škváry ročně. Tento odpad odvážíme na skládku a platíme za skládkování kolem 40 milionů korun ročně,“ říká Petr Hlubuček, náměstek primátora hl. m. Prahy pro životní prostředí. „Přitom díky výzkumu a vývoji moderních technologií je možné ze škváry dnes dále separovat kovy a přeměnit škváru na stavební surovinu, která může nahradit těžené přírodní suroviny,“ dodává náměstek Hlubuček.

V případě malešické spalovny se v tuto chvíli dokončuje studie proveditelnosti. Odhadovaná investice na celou linku pro separaci kovů ze škváry je předběžně asi 250 milionů korun s odhadovanou návratností 4 až 9 let. Očištěná škvára má zároveň prokazatelně dobré vlastnosti pro stavebnictví například jako podkladová vrstva u pozemních komunikací. Využití škváry jako stavebního materiálu však v České republice dosud brání platná legislativa.

„Je třeba, aby se změnilo legislativní zařazení škváry z odpadu na surovinu. Samozřejmě za splnění přísných ekologických požadavků a norem na očištěnou škváru včetně specifických podmínek pro bezpečné využití škváry jako podkladové vrstvy u pozemních komunikací,“ vysvětluje Petr Hlubuček.

Po schválení nové vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady by tak mělo být využívání škváry jako suroviny možné. Pro stavební využití je ovšem nutné předřadit účinnou separaci kovů. Jde o technologicky vysoce inovativní přístup, který je v současnosti v praxi pouze v několika málo městech, například v dánské Kodani.

„Nebavíme se ale zdaleka jen ekonomické stránce, ale především o významných ekologických přínosech. Zaprvé můžeme získat až 1 500 tun neželezných kovů, čímž bychom výrazně přispěli ke splnění recyklačních cílů, které nám nově ukládá odpadový zákon. Zadruhé pak získání kovů a stavební využití škváry může přispět úsporou až desítek tisíc tun emisí CO2,“ uzavírá náměstek primátora Petr Hlubuček.

Evropská komise zveřejnila k připomínkování veřejnou konzultaci k Ekodesignu mobilních telefonů a tabletů a k uvádění spotřeby energie na energetických štítcích mobilních telefonů a tabletů. Tato iniciativa byla plánována v rámci akčního plánu pro oběhové hospodářství na rok 2020 podle cílů Zelené dohody pro Evropu týkajících se účinného využívání zdrojů. Cílem je zajistit, aby: design mobilních telefonů a tabletů zaručil, že budou energeticky účinný a trvanlivé, je spotřebitelé byli schopni snadno opravit, aktualizovat a provádět údržbu a bylo možné zařízení opětovně používat a recyklovat.

Dokument ke stažení:

EU 96_21 EK Ekodesign mobilních telefonů a tabletů

Nové nařízení Komise (EU) 2021/1297, kterým se mění příloha XVII nařízení REACH, se týká perfluorkarboxylových kyselin, které obsahují 9 až 14 atomů uhlíku v řetězci (C9-C14 PFCA), jejich solí a látek příbuzných C9-C14 PFCA.

V Úředním věstníku Evropské unie bylo zveřejněno nařízení Komise (EU) 2021/1297 ze dne 4. srpna 2021, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006.

Nová položka 68 v příloze XVII nařízení REACH se týká perfluorkarboxylových kyselin obsahujících 9 až 14 atomů uhlíku v řetězci (C9-C14 PFCA), jejich solí a látek příbuzných C9-C14 PFCA.

Tyto látky se nesmějí se ode dne 25. února 2023 vyrábět ani uvádět na trh jako látky samotné, nesmějí se používat ani uvádět na trh jako složky jiné látky, ve směsi a v předmětu s výjimkou případů, kdy je koncentrace v látce, směsi nebo předmětu nižší než 25 ppb (25 mg/kg) pro celkové množství C9-C14 PFCA a jejich solí nebo 260 ppb pro celkové množství látek příbuzných C9-C14 PFCA.

Záznam 68 v příloze XVII nařízení (ES) č. 1907/2006, který původně stanovil omezení pro perfluoroktanovou kyselinu (PFOA) a její soli, byl dříve zrušen nařízením (EU) 2020/2096 vzhledem k tomu, že pro tuto látku jsou stanovena přísnější omezení v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Omezení PFOA platí od 4. 7. 2020.

Text nového nařízení v české i anglické verzi naleznete v příloze této aktuality.

Další informace:

Nařízení Komise (EU) 2021/1297

Nařízení Komise (EU) 2021/1297 - ENG

Pařezy, které zůstávají po kácení v lese, jsou důležité pro hmyz a další živočichy. Lesníkům ale překáží při strojovém zalesňování, proto je takzvaně frézují. Lesníci po této metodě likvidace starých pařezů sahají údajně proto, že je ekonomicky a časově efektivní a nevyžaduje tolik lidské práce jako jiné formy obhospodařování pasek. Více ZDE

Loňskou ekologickou havárii v řece Bečvě nemusely způsobit kyanidy, míní někteří z těch, kteří v pondělí ve Zlíně mluvili se členy sněmovní vyšetřovací komise. Podle jejích zástupců je třeba také zmapovat jednotlivé výpusti vedoucí do řek. Závěrečnou zprávu by měla vyšetřovací komise předložit Poslanecké sněmovně v září. Její součástí by měl být návrh na změnu legislativy, řekli zástupci komise. Více ZDE

Lidská činnost jednoznačně způsobila růst teploty na Zemi, stojí za nedávnými zásadními výkyvy klimatu, vlnou veder či záplavami a vedla k menší stabilitě celé planety. Vyplývá to ze zprávy, kterou v pondělí zveřejnil Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC), jenž působí při OSN.

Podle vědců se planeta v každém případě ohřeje o 1,5 stupně Celsia oproti předindustriální úrovni. Otázkou pouze zůstává, jak rychle k tomu dojde.

Při respektování nejambicióznějšího plánu překonáme tuto teplotní hranici ve 30. letech tohoto století a její překročení podle vědců spustí nezvratné změny po celém světě.

Vědci, kteří zprávu připravovali, se shodují na potřebě snížit emise všech skleníkových plynů, tedy nejen oxidu uhličitého, kterému je věnována největší pozornost. Obavy budí zejména emise metanu. Plány na nulové emise CO₂ jsou nezbytné, ale přinesou kýžený efekt jen pokud vlády prosadí také rychlé a zásadní snížení všech emisí, upozorňuje zpráva.

Narušení ekosystému

Globální oteplování nezvratně poškozuje přírodu; lesní a mořské ekosystémy už nebudou mít dost sil, aby lidem pomáhaly s bojem proti klimatickým změnám. Jejich kapacita vstřebávat skleníkové plyny bude nižší a lidé na ně nesmí ve svých plánech tolik spoléhat, uvádí text zprávy.

V roce 2019 byla koncentrace CO2 v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let, možná i déle. Koncentrace metanu a oxidu dusného, lidově zvaného rajský plyn, je nejvyšší za posledních 800 000 let, uvedl panel OSN.

Přítomnost těchto plynů v atmosféře zabraňuje úniku určité části tepla vytvořeného slunečními paprsky zpět do vesmíru a zajišťuje tak dostatečné teplo na Zemi, jejich vysoká koncentrace ale vede k rostoucí teplotě, což má negativní vliv na celkový stav klimatu.

Změna výroby

Od roku 1970 teplota na povrchu Země podle zprávy stoupá nejrychleji v historii. Odborníci se již dříve shodli, že klíčovou hranicí ve změnách klimatu je oteplení o 1,5 stupně Celsia ve srovnání s předindustriálním obdobím.

Při respektování nejambicióznějšího plánu, který zahrnuje naprosté zastavení jakýchkoliv emisí CO2 a razantní snížení všech ostatních emisí, překonáme tuto teplotní hranici zhruba za 20 let. Teplota se nejprve přehoupne přes hranici oteplení o 1,6 stupně Celsia a poté ke konci století bude klesat na 1,4 stupně Celsia ve srovnání s dobou před průmyslovou revolucí, uvádí zpráva IPCC.

Celosvětově se již oteplilo o 1,2 stupně Celsia a lidstvo kritickou hranici nejspíš překoná zhruba o deset let dříve, než vědci původně odhadovali. Panel OSN dnešní zprávou apeluje na politiky i firmy, aby razantně změnili svůj přístup k výrobě a pojetí ekonomiky, které jsou hlavní příčinou globálního oteplování.

Bez lidského přičinění by velmi pravděpodobně nenastal žádný z extrémních klimatických jevů posledních let, jako jsou vlny veder na souši i na moři, sucha nebo záplavy. „Je velmi pravděpodobné, že epizody s vydatnými srážkami budou ve většině regionů s dalším globálním oteplováním intenzivnější a častější,“ uvádí se ve zprávě.

Vliv na oceány

Dopady globálního oteplování jsou odlišné v různých částech planety. Zatímco s extrémními teplotami se potýká Severní Amerika, Evropa, Austrálie a část Latinské Ameriky, sucho dopadá nejhůře na severovýchodní Afriku a Středomoří.

Severní Evropa a Amerika se zase nejčastěji potýkají s extrémními srážkami a povodněmi.

Rostoucí teploty také nezvratně povedou ke stoupání hladiny oceánů, do roku 2100 by se hladina světových moří mohla zvednout až o dva metry, do roku 2150 až o pět metrů. Skutečná výše vody bude záležet na rychlosti oteplování a na opatřeních přijatých jednotlivými vládami i mezinárodním společenstvím.

Od roku 1900 podle AFP hladina moří stoupla o 20 centimetrů. Odborníci jednali o finální podobě zprávy virtuálně od 26. července a své závěry zveřejnili v pondělí. Zpráva zaměřená na fyzikální dopady změn klimatu pracovala se 14 000 odbornými články, na jejím obsahu a schválení se podílelo 234 odborníků a 195 vlád.

Pondělní materiál je součástí již šesté hodnoticí zprávy, kterou IPCC vydá v roce 2022. Minulá zpráva vyšla v roce 2014. Její součástí je také interaktivní online mapa, na které si uživatelé mohou zobrazit požadovaný region a předpovědi, co jej čeká.

Pět scénářů

Panel odborníků vypracoval pět možných scénářů vývoje, které berou v potaz současné trendy globálního oteplování v kombinaci s průmyslovou produkcí při současném tempu a emisích.

Jeden z nich předpokládá naprosté zastavení vylučování skleníkových plynů. Ten nejpozitivnější scénář počítá od roku 2050 s negativními emisemi CO2, tedy s tím, že skleníkových plynů v atmosféře bude ubývat a nikoli přibývat, jako je tomu teď. V tomto případě by v roce 2100 byla teplota na povrchu země o 1,0 až 1,8 stupňě Celsia vyšší, než před průmyslovou revolucí.

Nejpravděpodobnější je podle odborníků oteplení o 1,4 stupně Celsia. Naopak podle nejhoršího možného scénáře, podle kterého by se emise skleníkových plynů do roku 2100 zdvojnásobily proti současným hodnotám, by mohla teplota do konce století stoupnout o 3,4 až 5,7 stupně Celsia.

Z pohledu odborníků je kritická hranice oteplení o 1,5 stupně Celsia. Tři nejpesimističtější scénáře z pěti navrhovaných tuto hranici překonají nejpozději do roku 2060, ale nejspíše již dříve. Čím vyšší emise, tím rychleji bude hranice pokořena. Naopak scénář s nulovými emisemi od roku 2050 vykresluje variantu, že se teplota na pár let přehoupne přes magickou hranici, pak ale začne opět klesat.

Vybrané body zprávy pracovní skupiny Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) zaměřené na fyzikální dopady změny klimatu: 

• Lidská činnost jednoznačně způsobila růst teploty na Zemi, stojí za nedávnými zásadními výkyvy klimatu, vlnou veder či záplavami a vedla k menší stabilitě celé planety.

• Pokud nebudou přijata okamžitá, rychlá a rozsáhlá opatření ke snížení emisí, průměrná globální teplota během příštích 20 let pravděpodobně překročí práh oteplení o 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím. Podle nejpesimističtější varianty by to mohlo být už do roku 2030. V minulé zprávě se hovořilo až o roku 2040.

• Při respektování nejambicióznějšího plánu, který zahrnuje naprosté zastavení jakýchkoliv emisí CO2 a razantní snížení všech ostatních emisí, se teplota nejprve přehoupne přes hranici oteplení o 1,6 stupně Celsia a poté ke konci století bude klesat na 1,4 stupně Celsia.

• Celosvětově se již oteplilo o 1,2 stupně Celsia a překročení hranice 1,5 stupně spustí nezvratné změny po celém světě. Zvýšila by se intenzita extrémních teplot a silných srážek, stejně jako sucha v některých regionech.

• Od roku 1960 absorbovaly lesy, půdy a oceány 56 procent emisí CO2, bez této "pomoci" přírody by planeta už byla mnohem teplejší a nehostinnější. Lesy ale pomalu ztrácejí schopnost absorbovat CO2.

• Hladina oceánů by se v tomto století mohla kvůli tání ledovců zvýšit o půl metru. Pokud globální oteplení překročí tři stupně Celsia, mohlo by to být až o metr. Během celého 20. století to bylo asi 20 centimetrů. Do roku 2300 by mohl nárůst dosáhnou až dvou metrů. Kvůli nejistotě ohledně tání ledovců by v nejhorším případě mohl nastat dvoumetrový nárůst již do roku 2100, do roku 2150 by to mohlo být až o pět metrů.

• Roste množství metanu (CH4), který se rovněž podílí na skleníkovém efektu a přispívá tak ke změně klimatu. Metan je součástí zemního plynu, vzniká při likvidaci odpadu nebo chovu hospodářských zvířat. Metan má mnohem větší "oteplovací" sílu než CO2, i když v atmosféře zůstává mnohem kratší dobu.

• V roce 2019 byla koncentrace CO2 v atmosféře nejvyšší za poslední dva miliony let, možná i déle. Koncentrace metanu a oxidu dusného je nejvyšší za posledních 800.000 let.

• Zpráva také varuje před zpomalením proudů z takzvané Atlantické jižní cirkulace (AMOC), které způsobuje globálního oteplování. Zpráva dokonce varuje před úplným zastavením proudů, což by mělo katastrofické dopady po celém světě. Ohrozilo by to například dešťové srážky, na kterých závisejí miliardy lidí v Africe, Indii a Latinské Americe, nebo by ochladilo počasí v Evropě a přispělo k četnějším a vydatnějším bouřím.

• Zpráva varuje před možností, že se amazonský prales změní na savanu. Vědci již dlouho upozorňují na to, že kvůli růstu emisí a teplot přestává fungovat mechanismus, díky kterému amazonský prales skrze odpařování vody sám tvoří deště, které využívá ke svému růstu.

• Nebezpečím je také tání věčně zmrzlé půdy v polárních oblastech (permafrostu), při kterém se do ovzduší rovněž uvolňuje metan.

Další informace:

The Intergovernmental Panel on Climate Change

TZ: Climate change widespread, rapid, and intensifying – IPCC