Prvního dubna vstupilo v platnost nařízení, kterým se stanoví požadavky na ekodesign vnějších napájecích zdrojů. Podle nových pravidel musí být vnější napájecí zdroje, jako například nabíječky na notebooky, energeticky účinnější, což pomůže snížit spotřebu elektřiny a snížit náklady domácností. Celkově je v EU více než 2 miliardy těchto napájecích zdrojů, přičemž do roku 2030 by se díky novým pravidlům měly ušetřit až 4 TWh elektřiny ročně. Kromě toho by se od roku 2030 mělo ušetřit i 1,4 ekvivalentních tun oxidu uhličitého ročně.

Odpady obsahující azbest většinou na první pohled neodlišíme od ostatních stavebních a demoličních odpadů (SDO), představují však vážné nebezpečí pro lidské zdraví. V tomto textu popíšeme, co to azbest je, kde se ve stavbě vzal a jak s ním nakládat.

Azbestem se rozumí vláknité silikáty (křemičitany) aktinolit, amosit, antofylit, chrysotil, krokydolit a tremolit, které se přirozeně vyskytují v životním prostředí v půdě a horninách. Nejčastějším druhem je bíle zbarvený chrysotil (viz obrázek), další mohou být modré (krokydolit), šedé (antofylit) nebo hnědé (amosit). Vlákna azbestu jsou chemicky a tepelně velmi odolná. Pro tyto vlastnosti je azbest těžen a využíván k výrobě velké řady produktů, zejména stavebních materiálů, třecích výrobků a látek odolných vůči teplu.

V čem spočívá zdravotní riziko

Právě vláknitá struktura azbestu způsobuje jeho nebezpečnost. Při manipulaci s azbestem může docházet k uvolnění vláken, která se usazují v plicích, způsobují potíže s dýcháním a onemocnění zvané azbestóza. Azbest jako silně karcinogenní látka způsobuje rakovinu plic nebo výstelky plic a hrudníku, tzv. mesotheliom, a to v závislosti na době expozice. Malá vlákna mohou ve vzduchu přetrvat rozptýlené po dlouhou dobu a mohou se přemísťovat na dlouhé vzdálenosti pomocí větru nebo vodních proudů, než se usadí. Větší vlákna a částice mají tendenci usazovat se rychleji. Kromě vdechnutí se tedy mohou azbestová vlákna do organismu dostat také s vodou, v níž mohou být rozptýlena, např. v důsledku eroze z přírodních nalezišť nebo z úložišť azbestového odpadu. Azbestová vlákna nemají schopnost pohybovat se v půdě. V životním prostředí se nerozpadají na další složky. Mohou proto v prostředí přetrvat po celá desetiletí i déle. A mohou se samozřejmě vyskytovat také ve vzduchu v uzavřených prostorách, pokud tam byl azbest při budování interiéru použit. Velmi přitom záleží na tom, v jakém stavu opotřebení azbestové materiály či součásti jsou (například zda se drolí).

Negativní působení azbestu na lidské zdraví bylo známo již na konci 19. století ve Velké Británii, kde věděli o souvislosti s nemocemi dýchacího ústrojí a plic u dělníků, kteří s azbestem pracovali, proto se dnes od používání azbestu v mnoha zemích upustilo.V České republice je práce s azbestem zakázána zákoníkem práce s výjimkou výzkumných a analytických prací, likvidace nepotřebných zásob azbestu, odpadů a zařízení obsahujících azbest a prací při jeho zneškodňování.

Aplikace azbestových materiálů

Nehořlavosti a značné žáruvzdornosti se využívalo při výrobě ochranných ohnivzdorných hasičských pomůcek a ve stavebnictví. Azbest je pevný, ohebný a bioperzistentní, odolný proti kyselinám i zásadám. Jeho využití např. pro květinové truhlíky a zahradní doplňky překvapí, naopak azbestové třecí produkty, obložení spojek, brzdové destičky pro silniční a železniční vozidla a průmyslové třecí materiály jsou obecně známé. Běžná byla výroba textilií z azbestových vláken, ze kterých se zhotovovaly kombinézy hasičů a ochranné rukavice ale také opony a závěsy v divadle, často byly používány jako svářecí plachty na ochranu svářecích koutů v různých provozech.

Ve stavebnictví bylo použití azbestu velmi široké, zejména v minulém století při stavbě vícepodlažních budov se užívalo azbestových nástřiků nebo izolačních desek obsahujících azbest.

Některé příklady použití azbestu ve stavbách:

• stříkaný azbestový materiál pro zvýšení požární odolnosti kabelů, ocelových konstrukcí a někdy i betonových konstrukcí; např. nástřik Limpet s obsahem až 90 % azbestu používaný v Česku ve výškových budovách s ocelovou konstrukcí nebo stříkaná omítka Pyrotherm, kde byl cement smíchán s azbestovými vlákny, od 80. let nahrazenými celulózovými či skleněnými vlákny

• azbestocementové desky používané v 70. a 80. letech minulého století ve stavebnictví jako fasádní prvky, příčky, podhledy; vyráběly se v býv. Československu pod různými názvy (Eternit, Ezalit, Dupronit, UNICEL, Lignát, Cembalit…), dále azbestové desky na obvodové pláště budov (např. systémy opláštění Bios, CHANOS, Isodit, Stross fasáda)

• desky s obsahem azbestu (někdy vyšším než 50 %) pro zvýšení protipožární odolnosti, desky používané na tzv. kabelových lávkách při rozvodech elektrických kabelů

• střešní krytiny (Eternit)

• azbestocementové roury v panelových domech na kanalizační svody a na odvětrání v šachtách

• vzduchotechnické rozvody - těsnění přírub plechového potrubí (těsnící šňůry), a dále v protipožárních klapkách, které oddělují jednotlivé požární úseky

• tepelná izolace – azbestová vata, sendvičové desky s pěnovým polystyrenem

• podlahové krytiny v některých provozech (např. bývalá počítačová centra) z protipožárních důvodů - dlaždice, které obsahují azbestová vlákna

• azbestové desky v elektrických akumulačních kamnech – zde byly z důvodu ochrany a izolace plechového krytu používány azbestové desky s vysokým obsahem azbestu (70 až 80 %); jsou velmi měkké, při manipulaci se rozbíjejí a potom při proudění vzduchu, při spuštění ventilace akumulačních kamen azbestová vlákna kontaminují celý prostor.

• plochá těsnění přírub potrubí s vysokým tlakem a vysokou teplotou pod názvem Klingerit

• azbestové destičky jako podklad pod světla nebo krabice elektrických rozvodů v chatách a rodinných domcích (používané na základě dřívější normy pro elektrické rozvody)

• asfaltové desky ASBIT.

Jak tedy postupovat při úpravě či odstraňování stavby s obsahem azbestu

Při úpravě staveb je někdy vhodnější výrobky s obsahem azbestu zachovat, např. požární obklady kovových nosných konstrukcí nebo střešní krytiny, pokud jsou v dobrém stavu. Nevhodné je však mechanické odstraňování mechů nebo lišejníků z povrchu azbestových krytin nebo jejich jiné úpravy za pomoci brusky, která při vysokých otáčkách šíří azbestová vlákna do ovzduší.

Vlastník odstraňované stavby je povinen zajistit, aby odstranění stavby bylo provedeno stavební firmou nebo minimálně při zajištění stavebního dozoru. Pokud je již předem známo, že ve stavbě je obsažen azbest, vede stavební úřad řízení o povolení odstranění a závazné stanovisko orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice KHS) stanoví podmínky pro provedení tohoto záměru. Přítomnost azbestu může také odhalit prohlídka stavby, která by měla vymezit všechny části stavby s obsahem nebezpečných odpadů, a tedy i azbestu; v případě pochybností je třeba odebrat vzorky podezřelých materiálů. Odstranění stavby stavebník ohlašuje stavebnímu úřadu, součástí podkladů je i dokumentace bouracích prací včetně závazných stanovisek dotčených orgánů.

Před odstraňováním azbestu nebo materiálu obsahujícího azbest ze stavby musí být vypracován plán prací a po skončení prací musí být provedeno kontrolní měření úrovně azbestu v pracovním ovzduší, nejde-li o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu (viz níže).

Obecně je třeba omezit zdravotní riziko pro pracovníky, kteří s azbestem nakládají. Dle § 41 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, je zaměstnavatel (stavební podnikatel) povinen ohlásit místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví (krajské hygienické stanici KHS, popřípadě Hygienické stanici hlavního města Prahy), práce, při nichž jsou nebo mohou být jeho zaměstnanci exponováni azbestu, a to nejméně 30 dnů před zahájením práce a dále vždy, když dojde ke změně pracovních podmínek, které pravděpodobně budou mít za následek zvýšení expozice. Na tuto povinnost upozorní obvykle již dotčená KHS v rámci svého závazného stanoviska k projektu. Povinnost ohlásit práce s expozicí azbestu zaměstnavatel nemá, jde-li o práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Takové práce přímo vymezuje § 2 vyhlášky č. 394/2006 Sb. jako

• práce související s údržbou na sebe nenavazující a krátkodobé, při nichž se pracuje pouze s nedrolivými materiály
• práce spojené s odstraňováním nerozrušených a nedrolivých materiálů, v nichž je azbest pevně zakotven v pojivu, nebo
• při zapouzdřování materiálů obsahujících azbest nebo jejich potahování ochrannými prostředky proti uvolňování azbestu.
• Za práci s ojedinělou a krátkodobou expozicí se považuje i měření koncentrací azbestu v ovzduší a odběr vzorků materiálů ke stanovení přítomnosti a koncentrace azbestu.

Posouzení rizika provede zaměstnavatel (stavební firma) a hygienická stanice posoudí, zda riziko expozice azbestem bylo správně vyhodnoceno. Avšak zaměstnavatel (zejména stavební firmy) je povinen předem s příslušnou KHS projednat opatření k předcházení a omezení rizik souvisejících s expozicí azbestu, a to vždy, tedy i v případě, že se jedná o práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu. Tato opatření a další hygienické požadavky stanoví v § 20 a 21 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Zásadní je při všech činnostech předcházet uvolňování azbestového prachu do ovzduší.

• Při odnímání stavebních materiálů s obsahem azbestu ze stavby musí být voleny takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování azbestu do ovzduší. Konkrétněji je uvádí v příloze č. 3 Metodický návod MŽP pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb a pro nakládání s nimi z r. 2018.
• Odstraněný odpad obsahující azbest musí být ukládán do utěsněných obalů označených štítkem s informací o přítomnosti azbestu a následně předán k tomu oprávněné firmě. Přeprava těchto odpadů podléhá ohlašování přepravy nebezpečných odpadů dle zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech.
• Prostor, v němž se pracuje s materiálem obsahujícím azbest, musí být vymezen kontrolovaným pásmem.
• Zaměstnanec musí být proškolen o účincích azbestu na zdraví a vybaven pracovním oděvem a osobními ochrannými pracovními prostředky k zamezení expozice azbestu dýchacím ústrojím. Pracovní oděv musí být po každém použití zkontrolován, zda není poškozen, a musí být vyčištěn. A i k čištění se přepravuje v uzavřeném kontejneru.

Odpady obsahující azbest je možné předávat do zařízení ke sběru odpadů či sběrných dvorů odpadu, které mají povoleno takové odpady přijímat, vždy však musí být zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny. Azbestové odpady lze odstraňovat na některých skládkách skupiny S-OO (skládky „ostatních“ odpadů) a na skládkách skupiny S-NO (skládky „nebezpečných“ odpadů) při splnění podmínek daných v § 7 vyhlášky č. 294/2005 Sb. a v souladu s jejich schváleným provozním řádem.

Pokud Vás tento příspěvek zaujal, pokud byste s námi rádi konzultovali i jinou problematiku, nejen nakládání s odpady ze stavebnictví, pak neváhejte a využijte služeb poradenství, které Vám společnost INISOFT Consulting  nabízí v oblasti všech složek životního prostředí, tedy při nakládání s odpady, obaly, vodami, chemickými látkami a směsmi, i při provozování zdrojů znečišťování ovzduší. Chcete být včas informování o chystaných změnách v oblasti ochrany životního prostředí? Vzdělávejte se s námi. Přehled aktuálně pořádaných školení najdete na internetové adrese  https://www.inisoft.cz/skoleni.

Ing. Markéta Miklasová
INISOFT Consulting s.r.o.

Počáteční posouzení dopadů (Inception Impact Assessments) Plánu cílů v oblasti klimatu do roku 2030. Veřejná konzultace bude následovat v příštích měsících.

Cílem konzultace k počátečnímu posouzení dopadů je informovat občany a zúčastněné strany o plánech Komise a získat zpětnou vazbu k přístupu Komise k dané problematice a možným řešením. Dále sbírat veškeré relevantní informace, které zúčastněné strany mohou mít, včetně možných dopadů různých řešení.

EU si vytkla za cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality (neutrální bilance emisí skleníkových plynů). Za tímto účelem navrhne snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 50 % na 55 % pro rok 2030 oproti úrovním z roku 1990, a nikoli o nejméně 40 %. To zahrnuje také změnu nedávno navrhovaného evropského právního rámce zákona pro klima. Iniciativa rovněž posoudí:  hospodářské, sociální a environmentální dopady či možná politická opatřen.

Dokument ke stažení:

Evropská komise zahájila první fázi přípravy revize směrnice 2010/75/EU o průmyslových emisích (IED) – počáteční posouzení dopadů (Inception Impact Assessments) revize EU pravidel k průmyslovým emisím. Veřejná konzultace bude následovat v příštích měsících.

Cílem konzultace k počátečnímu posouzení dopadů je informovat občany a zúčastněné strany o plánech Komise a získat zpětnou vazbu k přístupu Komise k dané problematice a možným řešením. Dále sbírat veškeré relevantní informace, které zúčastněné strany mohou mít, včetně možných dopadů různých řešení.

Tato iniciativa plánuje aktualizovat pravidla EU týkající se průmyslových emisí s cílem zajistit, aby průmysl používal technologie, které vytvářejí udržitelnější ekonomiku EU a čistší prostředí, které zlepšuje veřejné zdraví.

Dokument ke stažení:

EU 5_20 EK Počáteční posouzení dopadů - Ares(2020)1738021

S ohledem na určité problémy při přezkumech integrovaných povoleních pro velká spalovací zařízení připravilo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s CENIA, českou informační agenturou životního prostředí a příslušnou technickou pracovní skupinou metodiku k problematice elektrické účinnosti a celkového využití paliva.

Dokument ke stažení:

2020_03_24 Účinnost LCP PUB2.pdf

V loňském roce Češi odevzdali k recyklaci 1 696 tun použitých baterií, což je nejvyšší číslo v historii. Je to o 3 % vice než loni a 4krát tolik, než tomu bylo před 10 lety. Zvyšuje se i účinnost sběru baterií, ta dosahuje 46 %. Na recyklaci tedy končí necelá polovina baterií, které byly dány do oběhu. Klíčovým tématem se stávají lithiové baterie. Jejich využívání razantně roste především v oblasti e-mobility a nových aplikací. Tyto nové typy baterií kladou zvýšené nároky na bezpečnost, problematická je také jejich efektivní recyklace.

Nejvíce baterií k recyklaci lidé odevzdali do sběrných nádob v obchodech (31 %), na druhém místě je sběr prostřednictvím firem (29 %). Největší posun však zaznamenalo využívání sběrných nádob v obcích – meziročně jde o nárůst o 14 % a na celkovém sběru se podílí již z 28 %. V obcích jde zejména o sběr do červených kontejnerů a prostřednictvím sběrných dvorů. Potěšující také je, že stále více měst a obcí zřizuje pro své občany sběrná místa přímo v prostorách městských či obecních úřadů. „Pokud města a obce vytvoří lidem dobré podmínky, zvýší dostupnost sběrných míst a dokážou lidi motivovat prostřednictvím kvalitní osvěty, na výsledcích se to projeví. A jsem rád, že takových městských a obecních úřadů přibývá. Podporu mají i ve většině krajských úřadů,“ dodává Petr Kratochvíl, jednatel neziskové společnosti ECOBAT, která v České republice zajišťuje sběr a recyklaci baterií. 

Mezi kraji jsou ve sběru baterií velké rozdíly. Pokud bychom výsledky přepočetli na počet obyvatel, průměrný Čech by v roce 2019 vytřídil 159 gramů baterií. Nejlepší kraje vytřídily v přepočtu na obyvatele přes 250 gramů. Na prvním místě je Kraj Vysočina s 271 gramy, který v čele tabulky vystřídal Jihomoravský kraj. Ten skončil s 261 gramy druhý. Třetí bylo Hl. m. Praha s 212 gramy. Na opačném konci je Moravskoslezský kraj se 70 gramy a Karlovarský kraj s 72 gramy na obyvatele.

Z hlediska prodeje baterií je mírným překvapením stagnace poměru využívání akumulátorů vs. jednorázových alkalických baterií. Trendy z minulých let přitom naznačovaly, že preference využívat více akumulátory, tedy nabíjecí baterie, bude u spotřebitelů narůstat.

Bezpečnost a efektivní recyklace – velké výzvy u lithiových baterií

Jednoznačně největším tématem u baterií je v současnosti razantní nárůst využívání lithiových baterií. S rozvojem e-mobility se na trhu uplatňují nové typy baterií a akumulátorů. Začínají dominovat lithium-iontové, lithium-polymerové a primární baterie s obsahem kovového lithia, které se vyznačuje mimořádnou reaktivitou při styku s kyslíkem. Zvyšuje se riziko incidentů, především vznícení, požárů a explozí, a s tím i nároky na požární bezpečnost při manipulaci, skladování a zpracování baterií. Tyto problémy se týkají míst, kde se vyskytuje větší množství lithiových baterií, tedy zejména ve sběrných a zpracovatelských areálech. V běžných sběrných nádobách na veřejných místech podobná rizika nehrozí – množství lithiových baterií k recyklaci je v nich nevýznamné.

„Lithiové baterie začínají dominovat a s rozvojem elektro-mobility se začneme setkávat s těmito nepříliš bezpečnými výrobky třeba v tunelech nebo podzemních garážích. Legislativní regulace této problematiky je v nedohlednu, a proto nám nezbývá v následujících letech nic jiného než postavit protipožární opatření jako nejvyšší prioritu při sběru a recyklaci použitých baterií,“ dodává k tomu Petr Kratochvíl z ECOBATu a dodává: „Další velkou výzvu vidím v recyklaci lithiových baterií, která je zatím velmi neefektivní, jak z hlediska ekonomiky, tak i kvality recyklací získaných druhotných surovin.“

ECOBAT s.r.o., je nezisková organizace, která od roku 2002 zajišťuje zpětný odběr a recyklaci přenosných baterií v České republice. V roce 2019 zpětně odebrala 1 696 tun baterií, což představuje 46 % baterií dodaných na trh. ECOBAT provozuje více než 22 000 míst zpětného odběru.

Češi odevzdali k recyklaci 706 tun světelných zdrojů, v nichž bylo zhruba 24 kilogramů rtuti, která by mohla teoreticky znečistit vodu v objemu dvou slapských přehrad. V přepočtu na obyvatele lidé sesbírali nejvíce světelných zdrojů v krajích Královéhradeckém a Praze, nejméně ve Středočeském. Kompaktní zářivky nerecykluje 32 procent spotřebitelů: vyhodí je do směsného odpadu, nejvíce lidé z krajů Plzeňského, Prahy a Ústeckého.

Domácnosti a firmy v loňském roce sebraly a předaly k recyklaci 706 tun světelných zdrojů. „To představuje zhruba pět milionů kompaktních a lineárních zářivek, výbojek a LED světelných zdrojů,“ bilancuje loňské výsledky sběru Zuzana Adamcová, zástupkyně kolektivního systému EKOLAMP, který zajišťuje zpětný odběr a recyklaci vysloužilých světelných zdrojů a svítidel.

V přepočtu na obyvatele se sesbíralo nejvíce světelných zdrojů v krajích Královéhradeckém a Praze. Naopak nejméně v krajích Středočeském a Jihomoravském (viz graf).

V sebraných 706 tunách světelných zdrojů bylo odhadem 24 kilogramů rtuti. „Takové množství by teoreticky mohlo ve volné přírodě znečistit vodu v objemu téměř dvou slapských přehrad či 76 Máchových jezer,“ dodává Zuzana Adamcová. Rtuť se během recyklace ze světelných zdrojů vyjme, chemicky stabilizuje a uloží ve speciálním úložišti nebezpečného odpadu.

Prostřednictvím kolektivního systému EKOLAMP bylo dále sebráno 587 tun malých elektrozařízení a 1586 tun velkého elektra.

„Díky ekologickému zpracování se podařilo opětovně využít přes 95 % materiálů ze světelných zdrojů a více než 90 % materiálů z malých a velkých elektrozařízení. Limity dané zákonem se tak společnosti EKOLAMP daří plnit na výbornou,“ dodává Zuzana Adamcová.

Třetina obyvatel zbytečně ohrožuje životní prostředí

Kvůli toxické rtuti a druhotným surovinám světelné zdroje do obyčejného koše nepatří. Přesto v nedávném průzkumu 32 procent respondentů přiznalo, že kompaktní zářivku nerecykluje a vyhodí ji do popelnice s ostatním odpadem.

„V regionálním srovnání vyhazují zářivky do popelnice nejčastěji lidé z krajů Plzeňského, Prahy a Ústeckého,“ doplňuje Zuzana Adamcová.

Další chybou je, že lidé úsporné žárovky vyhazují do kontejneru na běžný elektroodpad. „To je opět špatně. Patří výhradně do sběrné nádoby na světelné zdroje. Důvodem je jejich křehkost: mezi ostatním elektroodpadem by se mohly rozbít a tím uvolnit rtuť do okolí,“ varuje Zuzana Adamcová.

K recyklaci se dávají všechny druhy úsporných žárovek – kompaktní a lineární zářivky, výbojky a LED žárovky. „Pokud si lidé nejsou jistí, jestli žárovku recyklovat, mají ji i tak dát do recyklační nádoby na světelné zdroje. Recyklační firma se již postará o roztřídění a správné zpracování,“ doporučuje Zuzana Adamcová.

Sběrná místa jsou přístupná všem, je jich přes 4500

Vysloužilé světelné zdroje je možné k recyklaci předat prostřednictvím více než 4500 sběrných míst. „Najdete je ve sběrných dvorech, obchodech s elektrem či u prodejců světelných zdrojů. Malé sběrné nádoby jsou také velmi často rozmístěny v supermarketech i nákupních centrech nebo na obecních a městských úřadech,“ shrnuje Zuzana Adamcová.

Nejbližší sběrné místo je možné dohledat na www.ekolamp.cz. Spotřebitelé mohou zjistit nejbližší sběrné místo také pomocí aplikace „Kam s ní?“, kterou si mohou zdarma stáhnout do mobilního telefonu nebo tabletu. Kromě mapy sběrných míst aplikace navíc obsahuje popis jednotlivých druhů světelných zdrojů a kvíz na procvičení znalostí. Aplikace je dostupná pro zařízení s operačním systémem Android a iOS.

POZNÁMKA: Výzkum letos pro společnost EKOLAMP provedla výzkumná agentura Markent formou interview mezi 1223 respondenty ve věku od 18 do 64 let z celé České republiky.

Během nouzového stavu kvůli šíření viru COVID-19 je potřeba upravit i rutiny nakládání s domácím odpadem. Domácnosti s osobami v karanténě či prokázaným onemocněním by neměly třídit odpad, ten navíc musí i do směsného kontejneru řádně zabezpečit proti potenciálnímu šíření nákazy kontaktem s odpadky. Speciální postup vyžaduje i likvidace ochranných pomůcek, a to od všech občanů, varuje Státní zdravotní ústav (SZÚ). Odvoz materiálu na sběrné dvory je nutné odložit na později. Co s odpadem v době koronavirové pandemie radí leták MŽP.

Aby bylo možné udržet základní občanské služby jako svoz a likvidace odpadů, je potřeba chránit popeláře před kontaktem s nákazou. Běžný domácí odpad, který nepočká, musíte zabezpečit a až poté odložit do černé popelnice nebo kontejneru, odpady na sběrný dvůr ale odvezte až po ukončení mimořádných opatření. Pro domácnosti v karanténě také platí, že v době koronavirové pandemie nesmí třídit odpad do barevných kontejnerů.

Jak při likvidaci odpadů přesně postupovat radí leták MŽP (PDF, 506 kB). Ten seznamuje s doporučeními SZÚ pro domácnosti, ve kterých se vyskytují osoby v povinně nařízené karanténě nebo osoby s prokázaným onemocněním COVID-19, ale také pro všechny, kteří se při nezbytném pohybu venku chrání ochrannými pomůckami jako jsou roušky a rukavice. Upřesňuje také možnosti likvidace odpadu pro obce, které by se ocitly v plošné karanténě.

Více než obvykle je teď důležitá i základní poučka pro manipulaci s odpadky - řádně si umyjte ruce. A teď nejen po odnosu odpadků, ale i před ním.

Ve Sbíce předpisů ČR vychází Nařízení vlády č. 121/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. května 2020. Cílem právní úpravy je zavedení nových výjimek ze zákazu nadlimitního obsahu některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, jmenovitě bis(2-ethylhexyl)-ftalátu (DEHP) a olova, a to v konkrétních aplikacích a na přesně stanovenou dobu.

Aktualizováná stanoviska v souvislosti s COVID-19 Národního referenčního centra pro hygienu půdy a odpadů stahujte níže:

Dokument ke stažení:

Veškerý odpad (včetně roušek a kapesníků) od osob v karanténě, u kterých není prokázáno onemocnění COVID-19, by měl být uložen v plastovém pytli na odpady. Plastové pytle by měly mít minimální tloušťku 0,2 mm. Po naplnění pytel by měl být pevně zavázán a na povrchu ošetřen dezinfekčním prostředkem. Jsou-li použity pytle z tenčího materiálu, je třeba takové obaly zdvojit. Plastový pytel by pak měl být vložen do druhého pytle a zavázán. Povrch vnějšího pytle by měl být ošetřen dezinfekčním prostředkem a zavázaný pytel až poté dán do běžného kontejneru na odpad.

V případě, že osoba s potvrzeným onemocněním COVID-19 je v domácí karanténě, nakládání s odpadem je stejné jako v předchozím odstavci (balení, dezinfekce). Ukládání odpadu do sběrné nádoby, svoz odpadu a jeho konečné odstranění by však mělo vycházet z lokálních možností bezpečného odstraňování nebezpečného odpadu a minimalizace rizika pro pracovníky, kteří nakládají s odpady, ale i pro ostatní občany. Způsob by měl stanovit místně příslušný úřad po konzultaci s orgánem ochrany veřejného zdravé (OOVZ). Jde např. o omezení přístupu ke sběrným nádobám za účelem nežádoucí manipulace s odloženým odpadem jako je vybírání odpadu z popelnic jinými osobami, přebírání odpadu apod. V případě zvýšeného výskytu kontaminovaného odpadu v jedné lokalitě je možno přijmout další opatření jako je např. oddělený sběr a svoz apod. WHO doporučuje přijmout taková opatření, která by zajistila, že tento odpad nebude odstraněn uložením na skládku.

Další informace:

Doporučení pro nakládání s použitými osobními ochrannými pomůckami

Zdroj: Stanovisko Národního referenčního centra pro hygienu půdy a odpadů.

Příspěvky na vyřazená vozidla, která byla ekologicky zlikvidovaná v letech 2018 a 2019, jsou vyčerpány. Provozovatelé autovrakovišť si letos od ledna do poloviny března řekli o posledních 15 milionů korun a dotační výzva číslo 22/2017 byla uzavřena. Další možnost na podporu separace druhotných surovin z autovraků budou mít od 4. ledna příštího roku.

Státní fond životního prostředí ČR podporuje ekologické zpracování autovraků jedenáctým rokem. Pro sběrny to znamená rozebrat vyřazená vozidla a vytřídit komodity jako pneumatiky, sklo, textilie a plasty k dalšímu zpracování. Příspěvky se vyplácí zpětně, požádat mohou zpracovatelé vždy od ledna do března za vozidla zlikvidovaná v předchozím kalendářním roce. Výzva č. 22/2017 probíhala dva roky, během nichž autovrakoviště vyčerpala dohromady 40 milionů korun.

Pro příští dva roky je aktuálně otevřena nová dotační výzva s číslem 13/2019. K dispozici je tentokrát více peněz, celkem 50 milionů korun. Z této alokace mohou zpracovatelé čerpat příspěvek až 750 korun na jedno vozidlo zpětně za rok 2020 a 2021.

Další příjem žádostí o příspěvky odstartuje 4. ledna 2021. Potrvá do 31. března 2021 a vztahuje se na vozidla ekologicky zlikvidovaná v roce 2020. Obdobně pak bude možné požádat o finanční podporu na autovraky zpracované v roce 2021, a to od 3. ledna 2022 do 31. března 2022.

Cílem programu je přispět ke zvýšení míry materiálového a energetického využití odpadů vzniklých při zpracování autovraků, udržitelný rozvoj společnosti a přiblížení se oběhovému hospodářství.

Dokument ke stažení:

Podrobnosti a dokumenty k výzvě 13/2019

Státní zdravotní ústav vydal doporučení pro nakládání s použitými ochrannými pomůckami v době koronavirové pandemie.
 

Jak nakládat s rouškami v domácnostech bez potvrzených nakažených nemocí COVID-19

1. Použité roušky vložte do plastového pytle s tloušťkou minimálně 0,2 mm, zavažte a povrch pytle dezinfikujte. Pokud použijete tenčí materiál, je potřeba dát dva pytle a dezinfikovat vnější.
2. Přesvědčte se, že pytle jsou skutečně dobře zavázané.
3. Takto zabezpečený odpad vhoďte pouze a jen do černé popelnice (na směsný komunální odpad).
4. V žádném případě neodkládejte tyto zavázané pytle mimo kontejnery, abyste neohrozili zdraví pracovníků svozových společností.
5. Po manipulaci s odpady je vždy nutné umývat si ruce mýdlem a vodou.

Nakládání s odpady a rouškami v domácnostech s potvrzenou nemocí COVID-19

V případě, že onemocnění osob bylo potvrzeno, nemocná osoba nakládá se svým odpadem stejně, jako je uvedeno v předchozím odstavci.

Místně příslušný úřad by měl ve spolupráci s odpadovou společností stanovit způsob popř. místo, kam takový odpad ukládat, jak ho svážet a bezpečně odstraňovat s ohledem na minimalizaci rizika pro pracovníky, kteří nakládají s odpady, ale i s ohledem na ostatní občany. Ukládání odpadu do sběrné nádoby, svoz odpadu a jeho konečné odstranění by mělo vycházet z místních možností bezpečného odstraňování odpadu.

Dokument ke stažení:

Stanovisko NRC k ochraně pracovniků, kteří nakládají s infekčními odpady

Cílem nitrátové směrnice EU je snížit znečištění vod způsobované dusičnany ze zemědělských zdrojů a předcházet dalšímu takovému znečišťování.

Dokumenty ke stažení:

• Platné znění

• Odůvodnění

• Materiál

• Předkládací zpráva

• Srovnávací tabulka

• Rozdílová tabulka

Ohlašovací povinnosti se pro soukromou i veřejnou sféru odkládají o 3 měsíce, MŽP s ohledem na nouzový stav žádá o pardon instituce, které ze zákona vymáhají sankce).

Blíží se termíny, do nichž má mnoho soukromých i veřejných subjektů povinnost ohlašovat příslušným úřadům některé skutečnosti týkající se životního prostředí, například roční zprávy o plnění povinností zpětného odběru elektroodpadu, baterií a pneumatik a další souhrnné údaje podle zákona o odpadech či množství některých specifických znečišťujících látek vypuštěných do ovzduší atp. (tzv. ohlašovací povinnost).

„Uvědomujeme si, že v současné situaci nejsou mnohé subjekty, ať ze soukromé, či veřejné sféry, schopny z objektivních důvodů splnit řadu administrativních povinností v zákonem stanoveném termínu. Proto jsme instruovali Českou inspekci životního prostředí, aby za nesplnění ohlašovacích povinností, které dopadají na subjekty v měsících březen a duben 2020, neukládala až do 30. června letošního roku žádné sankce. V praxi to znamená, že subjekty (typicky průmyslové provozy, živnostenské provozovny, ale i školy nebo obce) mají na splnění ohlašovací povinnosti tři měsíce navíc. Obdobně jako finanční úřady v případě povinné registrace k EET pak bude ČIŽP v tomto období ve vztahu k povinným subjektům plnit poradní funkci,“ uvedl dnes ministr životního prostředí Richard Brabec. 

Ministerstvo životního prostředí nemá žádné právní možnosti, jak zákonné termíny všech ohlašovacích povinností odložit plošně, proto přistoupilo k řešení skrze instrukci směrem k České inspekci životního prostředí, která má ve většině případů kompetenci ke kontrole a uložení sankce.

Ministerstvo životního prostředí rovněž žádá krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností, které mají rovněž některé kompetence k uložení pokuty za nesplnění ohlašovací povinnosti, aby v uvedených případech zaujaly obdobný přístup.

Plošné odložení termínu na úrovni krajů lze však uskutečnit u specifické povinnosti podat poplatkové přiznání podle zákona o ochraně ovzduší, rovněž s řádným termínem do 31. března. To se týká provozovatelů vybraných stacionárních zdrojů, například jako jsou spalovny, teplárny, železárny a mnoho dalších. Poplatkové přiznání se podává na krajské úřady. Ministerstvo životního prostředí bude proto dnes instruovat kraje, aby prodloužily lhůtu na podání tohoto přiznání. Ministerstvo krajům pošle metodický pokyn, jehož přílohou bude vzor rozhodnutí doručovaného veřejnou vyhláškou, kterým bude možné lhůtu pro plnění této povinnosti prodloužit. Upozorňujeme ale, že to neznamená, že budou znečišťovatelé životního prostředí své povinnosti platit poplatky za znečišťování ovzduší za rok 2019 zproštěni. Pouze jim bude prodloužen termín pro podání poplatkového přiznání na základě rozhodnutí krajského úřadu.

Laboratoř dálkového průzkumu CENIA, české informační agentury životního prostředí v rámci své výzkumné činnosti vyvinula a pro širokou veřejnost zpřístupnila informační systém Archiv družicových dat. Aplikace je dostupná na webu Laboratoře dálkového průzkumu na https://dpz.cenia.cz/archiv.

Archiv svým uživatelům zpřístupňuje data Sentinel 2 pro území České republiky od roku 2016 do současnosti, vždy v době vegetační sezóny od 1. dubna do 31. října. Stejné území je nasnímáno cca jednou za tři dny.

Vyhledávání družicových scén je velmi jednoduché, stačí z mapy vybrat list kladu družicových scén, zadat požadovaný časový rozsah a maximální přípustnou úroveň oblačnosti. Systém pak nabídne snímky splňující zadaná kritéria a zobrazí jejich náhledy.

Vyhledávání a zobrazení výsledků je dostupné volně, stažení produktů je umožněno po přihlášení.

Dostupné jsou snímky po výpočtu atmosférických korekcí v úrovni zpracování L2A a několik produktů z nich odvozených, vytvářených nástroji Archivu. Datové vrstvy (rastry) generované Archivem jsou ukládány ve formátu GeoTIFF, který obsahuje informace o souřadnicovém systému a souřadnice rohů rastrů. Rastry mohou být rovnou použity v GIS software, ale zároveň je možné je prohlížet i běžným grafickým editorem. Nabízí se scény obsahující vegetační index NDVI v původním souřadnicovém systému UTM i po transformaci do S-JTSK pro jednodušší použití s ostatními datovými zdroji pořizovanými v ČR. Stejně tak je v S-JTSK dostupná i RGB scéna – snímek v pravých barvách – použitelný i pro vizuální interpretaci, popř. temporální analýzu vývoje území bez nutnosti jakéhokoli specializovaného programového vybavení (např. postup staveních prací apod.).

V letošním roce budou pokračovat práce na zpřístupňování dat dalších družicových systémů prostřednictvím Archivu družicových dat.

Zdroj: CENIA