Zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, upravuje povinnosti vlastníků budov při instalacích vybraných zařízení využívajících energii z obnovitelných zdrojů (OZE). Podle § 7 odst. (4) písm. b) tohoto zákona může instalovat kamna a kotle na biomasu, fotovoltaické a fototermické systémy, mělké geotermální systémy a tepelná čerpadla pouze oprávněná osoba.

Podle § 10d zákona je touto oprávněnou osobou pouze fyzická osoba, která je držitelem

• živnostenského oprávnění

• osvědčení o získání profesní kvalifikace (podle zákona o uznávání výsledků dalšího vzdělávání), které není starší než 5 let

Osvědčení lze získat absolvováním zkoušky u autorizované osoby. Seznam autorizovaných osob a vypsané termíny jsou uveřejněny na stránkách Národní soustavy kvalifikací (NSK). Na těchto stránkách naleznete také požadavky na absolvování zkoušky.

Pro potřeby zákona byly v NSK vytvořeny následující profesní kvalifikace:

• Instalatér solárních termických soustav (23—099—M)

• Elektromontér fotovoltaických systémů (26—014—H)

• Instalatér soustav s tepelnými čerpadly a mělkých geotermálních systémů (26—074—M)

• Kamnář montér kamen na biomasu (36—117—H)

• Kamnář montér kamen na biomasu s teplovodním výměníkem (36—147—H)

• Topenář montér kamen na biomasu s teplovodním výměníkem (36—148—H)

• Topenář — montér kotlů na biomasu (36—149—H)

Před 50-ti lety vstoupila na území České republiky okupační vojska Varšavské smlouvy a sovětská armáda zde zůstala 23 let. Během svého pobytu využívali sovětští vojáci 73 různě velkých lokalit. Po svém odchodu zanechali okupanti na našem území (mimo jiné) ekologické škody významného rozsahu. Jedná se zejména o kontaminaci podzemních vod ropnými uhlovodíky, chlorovanými uhlovodíky, ale také polychlorovanými bifenyly, těžkými kovy a dalšími toxickými látkami.

Ačkoliv na lokalitách opuštěných sovětskou armádou začaly sanační práce téměř ihned po odchodu okupačních vojsk a na většině postižených míst nezbytná sanace již proběhla, dodnes nejsou veškeré ekologické zátěže způsobené sovětskými vojáky odstraněny. Z údajů v databázi SEKM (Systém evidence kontaminovaných míst) vyplývá, že na území ČR je v důsledku činnosti sovětské armády stále evidováno celkem 154 kontaminovaných míst (viz mapa).

CENIA, česká informační agentura životního prostředí se od roku 2009 prostřednictvím projektu NIKM (Národní inventarizace kontaminovaných míst) podílela na tvorbě metodiky plošné inventarizace kontaminovaných a potenciálně kontaminovaných míst a na kategorizaci priorit na území České republiky. V současné době probíhá druhá etapa projektu, NIKM 2, která zinventarizuje a vyhodnotí informace o kontaminovaných místech na území ČR. Výstupem inventarizace bude naplněná databáze kontaminovaných míst, v níž bude mít každá lokalita záznam s prioritou. Cílem je co nejúplnější podchycení a základní zhodnocení kontaminovaných a potenciálně kontaminovaných míst na území ČR.

Zdroj: CENIA

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší v Brně uložili pokutu 300 tisíc korun společnosti Slovácké strojírny, akciová společnost. Firma ve svém závodě v Uherském Brodu na Zlínsku provozovala zdroj znečišťování ovzduší v rozporu s povolením Krajského úřadu Zlínského kraje. Dopustila se tak porušení zákona na ochranu ovzduší.

„Při kontrole v dubnu 2018 jsme zjistili, že společnost neměla v řádném provozním stavu filtrační systém v lakovně. Odlučovací systém tuhých znečišťujících látek nebyl v kompletním a celistvém stavu a nebyly dodrženy pokyny výrobce zařízení. Při další kontrole v květnu jsme přišli na to, že lakování bylo prováděno bez plně funkčního odsávacího zařízení. Jde přitom o velmi významný zdroj znečišťování ovzduší a provozování lakovny v rozporu s povolením a provozním řádem je porušení jedné z nejdůležitějších povinností provozovatele,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Brno.

Jde o opakované pochybení společnosti Slovácké strojírny. Letos jí už inspektoři ČIŽP uložili pokutu 200 tisíc korun za obdobné porušení zákona.

Svaz průmyslu a dopravy ČR vnímá dynamické změny, jimiž v posledních letech prochází celý energetický sektor. Technologický pokrok a legislativní vývoj podporují trend decentralizace energetiky a posouvají konečného spotřebitele blíže do středu dění. Spotřebitel budoucnosti bude více rozhodovat o tom, kdy a z jakých zdrojů bude spotřebovávat energii, a v mnoha případech se bude přímo podílet na vlastní produkci elektřiny. Od všech účastníků trhu se bude vyžadovat větší flexibilita.

Existuje mnoho dílčích legislativně-technických, ale také technologických výzev, které musí být zvládnuty, aby se energetika stala tzv. smart a umožnila spotřebiteli naplno využívat potenciálu moderních technologií. Velkou výzvu v tomto ohledu představuje i téma akumulace elektrické energie, která může být jedním z nositelů zmíněné flexibility. Efektivní akumulátory na úrovni domácností již dnes umožňují např. odložení spotřeby elektřiny vyráběné za dne střešními solárními panely do večerních hodin, kdy slunce nesvítí, ale v domácnosti se v tu dobu používá hodně spotřebičů. Na úrovni větších výrobních celků pak velké baterie mohou představovat i další možnost, jak odlehčit přenosové soustavě tím, že uchovají určitý objem elektřiny, který by soustavu jinak přetěžoval.

Jako hlavní představitel českého průmyslu si uvědomujeme potenciál tohoto technologického řešení a z toho důvodu jsme připravili strukturovaný výčet kroků, které musí být provedeny, aby mohla být akumulace energie v českých podmínkách provozována bezpečně, stabilně, bez jakýchkoliv negativních vlivů na přenosovou a distribuční soustavu a ku prospěchu konečných spotřebitelů. Nyní vstoupíme do jednání s veřejnými institucemi, kde budeme usilovat o to, aby český energetický sektor byl na přicházející výzvy v energetice dobře připraven.

Strukturované stanovisko SPČR k nástupu nových technologií v elektroenergetice si můžete přečíst zde.

Dne 17. srpna 2018 vyšlo v Úředním Věstníku Evropské unie Prováděcí rozhodnutí Komise (EU) 2018/1147 ze dne 10. srpna 2018, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT) podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU pro zpracování odpadu (oznámeno pod číslem C(2018) 5070). Závěry ke stažení ZDE

V souladu s recyklačními cíli EU a desaterem odpadového hospodářství apeluje Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) na snížení DPH pro recyklované výrobky a na jejich využívání ve veřejných zakázkách. ČAOH přijala od letošního května do svých řad celkem devět nových členských firem zabývajících se recyklací odpadů.

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) je v ČR hlavním zastáncem efektivních nástrojů pro podporu skutečné recyklace, jako je např. daňové zvýhodnění recyklovaných výrobků (další zde). Ke stávajícím cca 90 členským svozovým, zpracovatelským a recyklačním firmám z celé České republiky, které se k těmto myšlenkám hlásí, nově přibyly další aktivní společnosti. Ty, podobně jako ČAOH, vidí smysl v moderním pojetí evropské odpadové legislativy a jejích cílech zaměřených na třídění, recyklaci a další využití odpadů.

V květnu vstoupila do ČAOH skupina českých společností Plastic Union zabývající se recyklací plastových odpadů. Ke skupině patří dalších pět společností (For Plastic, Antaka, Plastic one, Plastic two, Plastic three). V červnu se ČAOH rozšířila o společnosti TOMA RECYCLING a Mondeco, zabývající se rovněž recyklací především plastových odpadů, a dále o firmu STAVOSUR, jejíž prioritou je zejména recyklace papírových odpadů.

ČAOH je platným, stabilním a odborně vyváženým prvkem v sektoru odpadového hospodářství s více než 20letou tradicí. Její názorové ukotvení je dáno širokými zkušenostmi rozsáhlé základny členských firem. Tyto podniky ve spolupráci s městy a obcemi v ČR vybudovaly za dvě desetiletí kvalitní odpadové hospodářství, které se může hrdě srovnávat s ostatními zeměmi EU a které se dále pozitivně vyvíjí. „Jako oborový svaz jsme čitelní a jasně říkáme, co sektor odpadového hospodářství potřebuje, abychom pokračovali v úspěších, kterých jsme jako ČR již dosáhli, a abychom v budoucnu splnili cíle, které členským zemím nově vytyčila EU a které ČAOH plně podporuje,“ říká Petr Havelka, ředitel ČAOH. „Těší mě zájem řady recyklačních a zpracovatelských firem i to, že chápou a podporují dlouhodobou argumentaci a cíle ČAOH a chtějí našemu společnému úsilí aktivně napomoci. Nechtějí stát stranou. Prosazujeme cíle EU. Máme motivační řešení pro podporu recyklace a víme jak dosáhnout evropských cílů. Chceme a umíme jich dosáhnout tak, abychom využili pozitivní synergie a aby náklady a dopady na naše zákazníky, tedy obce, města i firmy byly co nejmenší.“

ČAOH již předložila do odborné diskuze několik konkrétních nástrojů a opatření pro rozvoj recyklace v ČR. Jako klíčové vnímáme daňové zvýhodnění pro recyklované výrobky, např. ve formě snížené DPH. Dalším důležitým opatřením je závazek státu, že bude ve veřejných zakázkách z určitého procenta využívat recyklované výrobky. V tomto směru činíme konkrétní kroky, aby se tyto nástroje dostaly do legislativy. Další opatření pro vhodné budoucí odpadové hospodářství shrnula ČAOH spolu s dvěma dalšími největšími oborovými svazy – Sdružením veřejně prospěšných služeb a Sdružením komunálních služeb – do tzv. desatera moderního odpadového hospodářství.

„Cíle a argumentace ČAOH jsou pro nás srozumitelné a jako recyklační firma víme, že mohou v praxi skutečně pomoci,“ říká Svatopluk Klézl člen představenstva firmy TOMA RECYCLING. Ta vznikla v roce 2015 jako dceřiná společnost podniku TOMA, a.s., a byla založena za účelem vhodného způsobu nakládání s odpady, protože ochrana životního prostředí je pro společnost TOMA zásadní prioritou. „Recyklací plastových materiálů minimalizujeme dopad na životní prostředí. Při našem procesu se neustále snažíme chovat hospodárně a optimalizovat výrobní proces se současnou minimalizací produkce druhotných odpadů. Mimo jiné vykupujeme a zpracováváme PET lahve, ze kterých umíme vyrábět tzv. flakes pro další výrobu v rámci regranulace. Naše kvalitní PET regranuláty slouží k výrobě plastových produktů, které tak mohou nést označení ‚vyrobeno z recyklovaného materiálu‘. Výhodou tohoto vstupního materiálu je zajímavá cena a možnost konečný produkt opět recyklovat. Vyrábí se mnoho barevných variant od čirého přes širokou škálu až po zcela tmavá provedení,“ představuje stručně činnost společnosti pan Klézl.

Svozem, úpravou a recyklací odpadů, a to zejména plastových, se zabývá česká společnost Mondeco, s.r.o., z Plzeňska, která se rovněž stala členem ČAOH. „Naše služby nabízíme jak podnikatelům, tak obcím i městům. Odpady svážíme, zpracováváme a připravujeme je pro další využití. Mimo jiné vyrábíme paliva z odpadů, která lze využít v energetických zdrojích jako náhradu primárních paliv,“ popisuje pan Martin Jirek, jednatel společnosti Mondeco, s.r.o., z Přeštic. „Chceme se aktivně zapojit do přechodu z lineární na cirkulární ekonomiku v odpadovém hospodářství. Vzhledem k našim hlavním činnostem, jimiž jsou svoz a předúprava k dalšímu využití, se budeme nadále snažit o využití maximálního potenciálu druhotných surovin a odpadů obecně. Potřebujeme k tomu stabilní a smysluplné prostředí nastavené pozitivně k třídění a recyklaci. Souhlasíme s tím, co v odborné diskuzi říká ČAOH. I my podporujeme evropské cíle a vidíme cestu, jak je smysluplně realizovat. Proto vstupujeme do ČAOH.“

Společnost STAVOSUR působí v odpadovém hospodářství již od roku 2000 a zabývá se výkupem a zpracováním druhotných surovin, zejména sběrového papíru. V roce 2012 se stala součástí rakouské skupiny Prinzhorn Group, respektive její dceřiné společnosti Hamburger NZ, s.r.o.  Od roku 2016 je vlastněna firmou Hamburger Recycling Group GmbH. Ta má pobočky ve 12 zemích a disponuje cca 1,3 mil. tun sběrového papíru ročně. „Stavosur dodává papír k recyklaci zejména do vlastních papíren společnosti PG a se svým ročním objemem se řadí mezi přední hráče na českém trhu,“ vysvětluje pan Svatopluk Úředníček, jednatel společnosti. Prinzhorn Group byla založena již v roce 1853 a stále pokračuje v rodinném způsobu vedení a vlastnictví firmy. Se svými 6 600 zaměstnanci v 15 zemích je evropským lídrem na trhu s obaly, papírem a recyklací. „Papír je pro nás cenná druhotná surovina, kterou umíme velmi dobře recyklovat. I my chceme stát po boku úspěšných firem v ČAOH, které se podílejí na prosazování vhodného způsobu zavedení oběhového hospodářství v České republice. Praktický pohled na věc, hájení tržního prostředí a podpora efektivní recyklace a využívání odpadů, to jsou hodnoty, které je třeba podpořit a hájit,“ doplňuje pan Úředníček.

Zdroj: Tisková zpráva ČAOH

Ne nadarmo se říká: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ A u baterií to platí dvojnásob. Když s nimi budete zacházet, jak se sluší a patří, vydrží vám déle a jejich použití nebude doprovázet žádný problém. Pokud s nimi ale budete zacházet špatně, neposlouží vám zdaleka tak dobře a dlouho, jak by mohly, a v horším případě může nevhodná manipulace s bateriemi skončit i zničením přístroje, do kterého jsou vloženy. Společnost ECOBAT, která v České republice zajišťuje sběr a recyklaci baterií, pro vás připravila několik tipů, rad a doporučení, jak baterie vybírat, jak s nimi zacházet a jak naopak ne.

Dříve než půjdete baterie koupit, měli byste si v návodu k přístroji přečíst, jaké baterie jsou pro něj doporučeny či přímo určeny. Pořízené baterie nedávejte do kapsy nebo peněženky společně s kovovými předměty, a to ani s drobnostmi jako jsou mince, kancelářské sponky nebo sponky do vlasů. Mohlo by se stát, že dojde k elektrickému zkratu, a to by pro vás mohlo být dost nepříjemné. A aby nedošlo k ohrožení vaší bezpečnosti ani při vkládání baterií do přístroje, je nutné, aby byl v režimu „OFF“. Do přístroje je musíte umístit tak, aby označené póly na bateriích, (+) a (-), souhlasily s nákresem na přístroji. A pak už můžete jen zavřít krytku a přístroj začít používat.

Nevyužitý potenciál nabíjecích baterií

Ve srovnání s minulostí lidé dnes více používají alkalické baterie, které jsou výkonnější a mají delší životnost, na úkor dříve převažujících levnějších zinkových baterií. „Jejich většímu využívání nahrává především skutečnost, že rozdíl v cenách už není takový, jako tomu bývalo,“ říká Petr Kratochvíl ze společnosti ECOBAT a dodává: „Nedoceněný potenciál vidíme ve využívání dobíjecích baterií. Ty se na celkových prodejích podílí jen zhruba z jedné pětiny, a to je škoda, protože pro spotřebitele jsou ekonomicky výhodnější, a především jsou ekologicky šetrnější, než jednorázové baterie.“ Počáteční investice do nákupu nabíječky a dobíjecích baterií bývá sice desetkrát vyšší, celková ekonomická bilance je však příznivější ve prospěch nabíjecích baterií. Jejich životnost je mnohonásobně delší, protože proces nabíjení můžeme opakovat v některých případech až tisíckrát.

Pokud přístroj nepoužíváte, je lepší z něj baterie vyjmout

Pokud elektrický přístroj delší dobu nepoužíváte, je dobré z něj baterie vyjmout a uschovat je na suchém místě při pokojové teplotě, tak aby nedošlo k jejich znečištění nebo deformaci. Při vystavení baterií vyšším teplotám by mohlo dojít k vytečení baterie. Udržovat v čistotě musíte také kontakty v přístroji.

V průměrné domácnosti najdeme několik desítek baterií od tužkových, přes malé akumulátory a konče knoflíkovými bateriemi. Zejména ty posledně jmenované, pokud by je člověk nedopatřením spolkl, mu mohou způsobit vážné zdravotní problémy, v krajním případě jej ohrozit na životě. Největší rizika jsou u malých dětí, které jsou schopny ze zvědavosti spolknout celkem cokoliv. Pokud se baterie usadí v jícnu, dochází k jeho poleptání. Při spolknutí baterie je proto nezbytné okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Základní zásadou je nepodávat žádné nápoje ani jídlo. Další praktické informace najdete v češtině na www.buttonbatterysafety.com/cs.

Pro ilustraci, jakou škodu dokáže napáchat lithiová baterie na plátku šunky již za 2 hodiny. Podobně by při spolknutí reagovala s lidskou tkání.

Vyhazujeme baterie, které nám ještě mohou sloužit

Hodně lidí vyhazuje baterie předčasně. Společnost ECOBAT provedla testování baterií, které lidé odevzdávají k recyklaci. „Ukázalo se, že 13 procent baterií, které lidé vyhodili jako nepotřebné, byly nabité na více než polovinu své celkové kapacity. Může se zdát, že to není vysoké číslo, ale těchto 13 procent na druhé straně představuje více než 200 tun baterií, které nemusely skončit jako neužitečný odpad,“ říká Petr Kratochvíl. Z poloviny vybitá baterie nemusí obstát u energeticky náročnějších zařízení, ale dobře poslouží v kuchyňské váze nebo v hodinách, kde může sloužit i několik dalších let.

Když měníte baterie…

Pokud měníte baterie, měli byste je z přístroje vyjmout všechny ve stejnou dobu a vyměnit je za nové, a to stejného typu i velikosti. Vybité baterie nikdy nekombinujte s novými. V takovém případě se vám totiž může stát, že dojde k nerovnoměrnému rozložení napětí mezi bateriemi, a to může spotřebič nenávratně poškodit. A nekombinujte ani různé druhy a značky baterií. Zde by totiž mohlo pro změnu dojít k porušení těsnosti baterií a k jejich následnému vytečení.

Likvidace a ukládání baterií

Vybité baterie v žádném případě je neničte, nerozebírejte a ani nevhazujte do ohně. Jedná se přece o články s elektrickým napětím a nestandardní manipulace by mohla nadělat velkou škodu. Použité baterie nepatří ale ani mezi běžný komunální odpad. Udělejte si proto procházku a zaneste je na sběrné místo k recyklaci. Sběrné boxy by měli mimo jiné v každé prodejně, kde se prodávají baterie. Baterie udělaly službu vám, a proto teď udělejte něco vy – pro sebe i pro životní prostředí. Pokud váháte, kde najdete nebližší sběrné místo, pak využijte internetový vyhledavač na adrese mapa.ecobat.cz.

Článek vznikl ve spolupráci se společnosti ECOBAT s. r. o., neziskovou organizací, která od roku 2002 zajišťuje zpětný odběr a recyklaci přenosných baterii v České republice. V prosinci 2009 získal ECOBAT oprávněni k provozování kolektivního systému zpětného odběru přenosných baterii a akumulátorů na území ČR. Systém je financován téměř výhradně z příspěvků výrobců a dovozců baterii do ČR. A dále ve spolupráci s EMOS spol. s r.o., která se zabývá se prodejem elektro zboží a poskytováním služeb v oblasti montáže a servisu a je výhradním distributorem GP Batteries pro český trh, slovenský a maďarský trh.

Celkem 800 milionů korun rozdělí Ministerstvo zemědělství mezi obce a svazky obcí, které si chtějí postavit vodovodní infrastrukturu. Dotace je určená na vybudování vodovodů, kanalizací, čistíren a úpraven vod nebo na vodojemy. Ministerstvo zemědělství tak přispěje konkrétním obcím na boj proti suchu.

Zmírnit negativní dopady sucha a nedostatku vodu pomáhá program Ministerstva zemědělství, do kterého se mohou přihlásit obce nebo svazky obcí.

„Připravili jsme dotace na omezení následků sucha. Obce si za ně mohou postavit například vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod, úpravny pitných vod nebo vodojemy. Peníze mohou využít i na zkapacitnění stávajících čistíren a úpraven. Státní příspěvek ve výši 55 až 75 procent nákladů je totiž určený na rozšíření vodárenské infrastruktury a posílení akumulace pitné vody pro zásobování obyvatel České republiky,“ řekl ministr zemědělství Miroslav Toman.

Výzva pro podávání žádostí o podporu v rámci programu „Podpora výstavby a technického zhodnocení infrastruktury vodovodů a kanalizací II“ byla vyhlášena dnes, příjem žádostí začne 20. září a potrvá do 15. ledna 2019. Žadatel může na svůj projekt získat až 50 milionů korun. Celý program je plánovaný do roku 2022 s rozpočtem 4, 8 miliardy korun.

Výzvu obcím, aby se přihlásily o podporu na výstavbu svých vodárenských soustav, vyhlásilo MZe poprvé loni. Tehdy schválilo 124 žádostí. Zájem měly hlavně malé obce o vybudování vodovodů a kanalizací.

Podmínky aktuální výzvy zveřejnilo Ministerstvo zemědělství - ZDE

Rekultivační projekty na Ostravsku a Karvinsku jsou v plném proudu. Státní podnik DIAMO aktuálně dokončuje obnovu rybníků v ostravské části Nová Ves, které poškodily poklesy způsobené dřívější těžbou na dole Jan Šverma. Tento projekt je důkazem, že i zabahněné poddolované území se může změnit na romantické místo, kde mohou Ostravané relaxovat.

Na Ostravsku se už dnes uhlí netěží, přesto se stále potýká s dopady dřívější dlouhodobé těžby. Státní podnik DIAMO, který má na starosti zahlazování následků hornické činnosti, nejvíce zasažené lokality postupně rekultivuje. Aktuálně dokončuje obnovu tří rybníků v ostravské části Nová Ves, jejich funkčnost byla silně omezena v důsledku těžby na dole Jan Šverma (závod 2 ve Svinově).

„Hlavní stavební a technické práce na obnově rybníků jsou u konce, na podzim zahájíme ještě biologickou rekultivaci. Nedaleko centra Ostravy se tak za rok podařilo vytvořit pěkné místo s příjemnou přírodní atmosférou,“ uvedl Tomáš Rychtařík, ředitel státního podniku DIAMO.

„Obnova vodního režimu u soustavy tří rybníků spočívala ve vybudování odtokového potrubí o délce téměř 1 kilometr, které zajistí gravitační odvedení přebytečných vod, obnovili jsme povrch komunikace a chodníku a dále bylo provedeno odbahnění rybníků, zpevnění břehů i hrází, včetně rekonstrukce a doplnění vtokových a výpustních objektů,“ doplnil Josef Havelka, ředitel odštěpného závodu ODRA státního podniku DIAMO.

Z rybníků bylo ve spolupráci s místním rybářským spolkem a profesionálními rybáři z Jistebníku vyloveno celkem 360 ryb (převažovali kapři, amuři a karasi), část z nich se následně vrátila do soustavy rybníků. Součástí projektu je i dosadba stromů a porostů a jejich následná 5letá údržba. Celkem bude vysázeno 30 listnatých stromů a 110 keřů. Náklady na tento projekt činí téměř 11 milionů korun.

Aktuálně odštěpný závod ODRA státního podniku pracuje na 12 projektech a další 4 jsou ve fázi projektové přípravy. Mezi největší a nejnáročnější projekty patří sanace a rekultivace odvalu dolu Václav a bývalé koksovny v Orlové, kde se našly nebezpečné látky charakteru dehtů a dalších odpadů z koksochemického procesu, nebo rekultivace kalové nádrže flotačních hlušin úpravny bývalého dolu Paskov a přilehlého Oprechtického potoka. Celkem v posledních 5 letech DIAMO uskutečnilo na Ostravsku a Karvinsku rekultivace za 130 milionů korun.

Více než tři čtvrtě milionu domácností mělo mít do konce letošního roku hotovou další revizi kotle na tuhá paliva dle zákona o ochraně ovzduší. Na základě zkušeností z roku 2016, kdy proběhly první zákonné revize, MŽP novelizovalo zákon o ochraně ovzduší. Novela přináší několik novinek, které lidem ušetří výdaje, a přínos revizí pro kvalitu ovzduší přitom zachová. Od 1. září letošního roku stačí mít revizi pouze každé 3 roky. Nově se tak povinnost další revize posouvá až na rok 2019.

„Povinné revize kotlů zavedl zákon o ochraně ovzduší v roce 2012 s tím, že první prohlídku museli mít provozovatelé kotle na tuhá paliva do konce roku 2016. My jsme po zkušenostech s první vlnou revizí navrhli změny a ty prosadili ve Sněmovně. Revize jsou nově povinné ne každé dva, ale každé tři roky, což lidem ušetří peníze, ale efekt revizí zůstane zachován. Navíc, pokud lidé nebudou mít techniky určené výrobcem svého kotle v dosahu, budou si moci vybrat jiného ‚revizáka‘ ze svého okolí, aby třeba neplatili nesmyslné částky za dopravu. Díky našim novinkám zaručujeme, že lidé budou vědět, s jakou částkou za revizi mají počítat, a také, že tato cena je férová,“ vysvětluje ministr Richard Brabec.

Odklad pro revize kotlů

Až 850 tisíc domácností mělo mít do konce letošního roku hotovou další revizi kotle na tuhá paliva dle zákona o ochraně ovzduší. První povinnost revize byla zavedena od roku 2016 a pak každé 2 roky. Ministerstvo životního prostředí letos novelizovalo zákon o ochraně ovzduší, díky tomu od 1. 9. letošního roku stačí mít revizi pouze každé 3 roky. Znamená to, že povinnost revize se pro všechny posouvá na rok 2019 a pak znovu až v roce 2022.

Chystá se zastropování ceny za revizi i za dopravu

Pro prevenci před přemrštěnými cenami, MŽP aktuálně jedná s Ministerstvem financí o možnosti zavedení limitu ceny jak za službu tak i dopravu při revizích kotlů. Cenová regulace MF by měla zastropovat cenu za službu samotnou i cenu za kilometr jízdy. Cena by tak byla předvídatelná a nepřekročitelná.

Budete mít možnost najít si levnější službu

Ministerstvo životního prostředí také připravuje novou komplexní databázi ‚revizáků‘ v ČR. „Díky ní budou lidé moci pohodlně pomocí formuláře nebo mapového prohlížeče, po zadání adresy, umístění kotle, výrobce a typu kotle vyhledávat nejbližšího technika a také přímo komunikovat s výrobci a porovnávat nabízené ceny se stropem za tuto službu včetně dopravy,“ doplňuje ředitel odboru ochrany ovzduší MŽP Kurt Dědič. Databázi se snaží MŽP vyvinout tak, aby byla v provozu již v průběhu roku 2019, tedy pro druhou vlnou povinných revizí.

Můžete najít náhradníka za chybějící servis

Díky novele budou platit zákonné výjimky nejen pro ty, kteří mají kotel od již neexistujícího výrobce nebo výrobce jim neznámého, ale i pro ty, kteří nemají technika, proškoleného na jejich značku a typ kotle v rozumném dojezdu a tedy za rozumnou cenu. Pokud budete schopni případné kontrole z ORP doložit, že nemáte jinou volbu, což bude i díky nové databázi MŽP jednoduché, můžete využít odborníka od jiné značky, proškoleného na váš typ kotle, který bude v dosažitelné vzdálenosti a levnější. Tím odpadnou i případy revizí, kdy se cena za ně vyšplhala do nesmyslné výše kvůli tomu, že technik musel jezdit z jednoho konce republiky na druhý.

Co jsou revize kotlů

Většina spalovacích zdrojů na tuhá paliva (podle platného zákona o ochraně ovzduší pro každý spalovací zdroj o příkonu 10 až 300 kW) napojených na teplovodní soustavu ústředního vytápění domů, tedy včetně krbových vložek a kamen s výměníkem, měla do konce roku 2016 projít kontrolou technického stavu a provozu. Od 1. ledna 2017 si může příslušný městský úřad (ORP) vyžádat potvrzení o revizi takového kotle. V případě nedodržení povinnosti čeká provozovatele kotle postih až do výše 20 tisíc korun. Nejpozději za tři roky je nutné revizi kotle zopakovat.

Novelu zákona o ochraně ovzduší 172/2018 Sb., která vyšla ve Sbírce zákonů 16. srpna 2018, najdete ZDE.

Vědci z Ústavu pro hydrodynamiku AV ČR potvrdili přítomnost plastových mikročástic v pitné vodě ze tří různých úpraven vody v ČR. Mikroplasty byly přítomny ve všech analyzovaných vzorcích, a to jak surové, tak i upravené pitné vody. Výsledky unikátního výzkumu nyní zveřejňuje prestižní časopis Science of the Total Environment.

Jako mikroplasty jsou označovány plastové částice menší než 5 mm. Do životního prostředí se dostávají buď přímou cestou jako součást spotřebních výrobků (např. v kosmetice a čisticích prostředcích), nebo sekundárně rozpadem či rozkladem větších předmětů (např. vlákna uvolňující se při praní prádla). Konvenční čistírny odpadních vod jsou schopné odstranit pouze část mikroplastů. Značné množství, zejména nižších velikostních frakcí, čistírenská technologie nepostihne a takto kontaminovaná voda se dostane do zdrojů používaných pro výrobu pitné vody.

První výzkum svého druhu

Dosavadní práce se výskytem mikroplastů ve zdrojích určených pro vodárenské účely či přímo v pitné vodě uspokojivě nezabývaly. Výzkum vědců z Ústavu pro hydrodynamiku je výjimečný tím, že vyhodnocuje přítomnost mikroplastových částic nejen v rozdílných vodních zdrojích, ale následně i v upravené vodě. Vzorky surové a upravené vody byly získány ze tří různých úpraven vody v České republice. Všechny se nacházejí v osídlených průmyslových oblastech, ale liší se typem vodního zdroje a technologií úpravy. V surové i upravené pitné vodě byl kvantifikován počet částic, jejich velikost, tvar a materiálové složení.

Mikroplasty obsahovaly všechny vzorky

Mikroplasty byly detekovány ve všech analyzovaných vzorcích surové i upravené pitné vody, a to v koncentracích zhruba 1400 až 7000 částic l-v surové a 300 až 900 částic l-v upravené vodě. Úpravny vody, v závislosti na vodním zdroji a použité technologii, tedy dokázaly odstranit 70-83 % mikroplastových částic.

Částice menší než 10 µm tvořily až 95 % z celkového počtu částic. U všech vzorků zároveň dominovala frakce 1-5 µm. Částicemi menšími než 5 µm se zatím většina předešlých prací, které se věnovaly analýze výskytu plastů ve vodním prostření, nezabývala. Lze proto přepokládat, že vzhledem k postupné degradaci větších plastových částic nebyl v těchto studiích významný podíl mikroplastů detekován.

Plastové fragmenty jasně převažovaly ve vzorcích ze dvou vodních zdrojů, ve třetím pak tvořila větší část plastových mikročástic vlákna. Stejný poměr pak byl zachován i ve vzorcích upravené vody. V materiálovém složení detekovaných mikroplastů v surové i upravené vodě převládal polyethylentereftalát (PET) (27-68 %) a polypropylen (PP) (16-26 %), v jednom vodním zdroji i polyethylen (PE) (24 %).

Nutnost speciální technologie

Úpravny vody nemají v současnosti navrženy speciální technologie pro eliminaci mikroplastů. Tato studie sice prokázala, že významnou část mikroplastů lze stávajícími technologickými postupy odstranit, nicméně s ohledem na otázku zdravotní nezávadnosti, kdy na sebe mikroplasty mohou potenciálně vázat škodlivé látky, zasluhují mikroplasty další naléhavou pozornost.

Na titulním obrázku SEM snímek mikroplastů nalezených ve vzorcích surové a upravené vody (a) a detail různých tvarů mikročástic: vlákno (b), kulovitá částice (c), fragment (d).

Citovanou studii o mikroplastech najdete ZDE.

Plasty třídí pravidelně více 88 procent domácností, papír třídí 86 procent a sklo 84 procent. Naopak bioodpad a oleje třídí vždy nebo téměř vždy zhruba polovina lidí. Proti roku 2016 se Češi výrazně polepšili v selekci baterií a akumulátorů, dále elektrozařízení či nápojových kartonů. Vyplývá to z průzkumu neziskové organizace Ecobat, jež v Česku zajišťuje zpětný odběr a recyklaci přenosných baterií.

Elektrozařízení třídí 77 procent lidí, baterie tři čtvrtiny domácností, nápojové kartony, textil a kovy přibližně dvě třetiny. Naproti tomu oleje pravidelně třídí jen 47 procent lidí, bioodpad 51 procent.

Z dat zároveň vyplývá, že při rozdělení regionů na Prahu, Moravu a Čechy nejméně třídí lidé v hlavním městě. Výrazně méně Pražané třídí bioodpad, olej, baterie, kovy a elektrozařízení. Obecně podle průzkumu platí, že ve větších městech lidé odevzdávají odpadu k recyklaci méně. "Vedle malých obcí mají příznivé výsledky také obce střední velikosti s počtem mezi pěti až 20 tisíci obyvateli," doplnil Kratochvíl.

Sběr dat se uskutečnil v srpnu na reprezentativním vzorku 1050 respondentů.

Zdroj: ČTK

Vyhláška stanovuje základní požadavky pro strategické hlukové mapování, tj. přípravu a tvorbu strategických hlukových map a akčních plánů. Zpracování strategického hlukového mapování je pro Českou republiku závazné, přičemž tato závaznost vyplývá ze Smlouvy o fungování Evropské unie, resp. směrnice END. Strategické hlukové mapy se pořizují v 5 letých cyklech (kolech) pro hlavní pozemní komunikace, železniční tratě a letiště a aglomerace. Na základě jejich pořízení se zpracovávají akční plány, které představují konkrétní návrhy snižování hluku. Výstupy strategických hlukových map i akčních plánů jsou presentovány jak veřejnosti, tak i Evropské komisi.

Dokument ke stažení:

Platné znění

Odůvodnění

Materiál

Pod číslem 172/2018 Sb. vychází ve Sbírce předpisů ČR novela zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb. Lhůty pro pravidelné revize domácích kotlů se tak prodlouží o rok na tři roky. Obce také dostanou pravomoc zakázat spalovaní určitých paliv v zastaralých kotlech a zvýhodní se přimíchávání některých druhů biopaliv do benzinu a do nafty.

Prodloužení lhůty pro revize kotlů souvisí se snahou stanovit horní limit ceny těchto kontrol, které se nyní liší podle regionů a pohybují se až do několika tisíc korun. Lidé si budou moci vyhledat školeného odborníka v databázi ministerstva životního prostředí, do níž budou dodávat informace výrobci kotlů.

Obce dostanou pravomoc zakázat vyhláškou spalování určitých paliv v zastaralých domácích kotlech dřív než v září 2022, kdy začne ze zákona platit zákaz provozu těchto neekologických kotlů. Obecní restrikce by se mohla podle autorů sněmovní úpravy vztahovat například i na hnědé uhlí; spalování uhelných kalů či lignitu je zakázáno už nyní. Zákaz se podle ministerstva životního prostředí týká jen kotlů první a druhé emisní třídy, nikoli kotlů vyšších tříd. Nebude se vztahovat na kotle pro teplovodní ústřední topení, které splňují zákonem požadované emisní požadavky.

Novela v návaznosti na předpisy EU předpokládá, že dodavatelé benzinu a nafty budou moci započítávat do povinného minimálního podílu biopaliv dvojnásobně biopaliva, která byla vyrobena z použitých kuchyňských olejů a kafilerních tuků. Platilo by to i pro biopaliva, která se vyrábějí z odpadů a nepotravinářské biomasy, například z řas, slámy nebo glycerolu. Pokud však dodavatelé minimální podíl biopaliv ve své produkci nesplní, bude jim hrozit přísnější pokuta.

V benzinu nyní musí být nejméně 4,1 procenta biopaliv, v naftě šest procent. Podíly předloha nemění.

Změna by měla snížit náklady dodavatelů benzinu na splnění povinného minimálního podílu biopaliv. Dodavatelé si podle novely navíc budou moci započítat do snížení emisí skleníkových plynů zemní plyn nebo zkapalněný ropný plyn, vysokoprocentní biopaliva, elektřinu či vodík, které dodali pro dopravní účely.