Bioekonomika se zabývá výrobou obnovitelných přírodních zdrojů a jejich přeměnou na životně důležité výrobky, od potravin a krmiv k výrobkům založeným na bioproduktu a bioenergii. Základem bioekonomiky je zemědělství, lesnictví, akvakultura, potravinářský průmysl, energetika, chemický průmysl a biotechnologická odvětví, včetně farmacie. Více ZDE

Čtěte také:

Komise se zaměří na ekologickou udržitelnost a bioekonomiku (12.10.2018)

Zdroj: https://euractiv.cz

Obyvatele řady měst a obcí stále obtěžuje zápach z průmyslových areálů a jiných provozů, které ač splňují zákonem stanovené emisní limity, potýkají se s problémem zápachu. K nápravě a zlepšení životních podmínek lidí v blízkosti těchto míst nabízí finanční pomoc Ministerstvo životního prostředí. Na odstranění zápachu a snížení emisí těžkých kovů vyhradilo ze zdrojů Státního fondu životního prostředí ČR v nové dotační výzvě 30 milionů korun. O podporu se mohou firmy a také kraje, obce a další původci zápachu či znečištění ucházet od 15. října.

Koncentrace obtěžujících pachových látek z výroby jsou v řadě obytných zón přiléhajících k průmyslové zástavbě neúnosné. Svědčí o tom i stovky stížností, které občané podávají u České inspekce životního prostředí. Jen v letech 2015–2017 zaevidoval úřad celkem 839 stížností na zápach, které se týkaly zhruba 500 provozovatelů stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Stejně palčivým problémem zůstávají i škodlivé emise těžkých kovů, jejichž zdrojem jsou vedle silniční dopravy zejména spalovací procesy v průmyslu, stavebnictví a energetice.

„Potřebu řešit zápach z těch provozů, které jím obtěžují své okolí, vnímáme dlouhodobě. Problém vzniká většinou tam, kde se dříve nedomyslelo územní plánování a kde se povolila průmyslová zástavba v těsné blízkosti obytných domů, anebo se naopak domy dostavěly blíže k továrnám. Zatím se ani České republice, ani Evropské unii nepodařilo přijít s funkčním řešením problematiky pachových limitů. Ve snaze řešit tuto situaci v nejvíce postižených lokalitách jsme přišli s řešením pro provozy a obce, které dlouhodobě zamořují okolí zápachem nebo těžkými kovy, již v roce 2016. Z Národního programu Životní prostředí jsme od té doby investovali 82 milionů korun, peníze na pořízení moderních technologií obdrželo 22 nejvíce obtěžujících provozů v ČR. Nyní mají šanci získat finanční injekci na nákladná ozdravná opatření další znečišťovatelé, jimž se i přes snahu dosud nepodařilo emise odstranit,“ uvádí ministr životního prostředí Richard Brabec a dodává: „Z aktuální dotační výzvy můžeme pomoci dalším podnikům, ať jsou to elektrárny, sklárny, cukrovary, lakovny, zpracovatelé potravin, bioplynky či například provozovatelé čistíren odpadních vod. Důležité je, aby investice měla reálný přínos pro životní prostředí, kvalitu života lidí a jejich zdraví.“

Z dotační výzvy č. 7/2018 mohou provozovatelé zdroje znečištění (podniky, kraje, města a obce, družstva, výzkumné instituce a další) získat až 60% dotaci na pořízení biofiltrů, biopraček, ozonizérů a dalších nejmodernějších zařízení, eliminujících emise pachových látek do okolí. Zároveň budou podpořeny speciální filtry a jiné technologie sloužící ke snížení emisí těžkých kovů, které mají imisní limity stanované zákonem o ochraně ovzduší, či jsou regulovány Protokolem o těžkých kovech (olovo, arsen, kadmium, nikl, rtuť).

Výzva je tentokrát koncipována jako nesoutěžní. Uspět může každý žadatel, jehož projekt splní stanovené podmínky. „Nejzásadnější podmínkou k získání dotace je to, že provozovatel provede opatření nad rámec toho, co jim předepisuje zákon o ochraně ovzduší, a zároveň díky nové technologii sníží emise pachových látek nejméně o 40 %, v případě emisí těžkých kovů o 60 %,“ upřesňuje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman. Sledovat se bude i počet stacionárních zdrojů, jichž se snižování emisí týká, počet domů nacházejících se do 500 metrů od zdroje a neméně důležitým faktorem bude i počet lidí, kteří si na zápach již stěžovali.

„U technologií na snížení zápachu je třeba doložit orgánům správy alespoň jednu stížnost, podnět či petici proti emisi pachových látek, a to od 1. 1. 2012 do vyhlášení výzvy,“ dodává Petr Valdman k podmínkám dotace s tím, že zájemci se mohou dozvědět bližší informace i na bezplatném semináři v Praze, který se uskuteční 7. listopadu.

Výše příspěvku z Národního programu Životní prostředí se pohybuje v rozmezí od 100 tisíc až do 10 milionů korun. Mezi uznatelné náklady mohou producenti zahrnout jak výdaje na nákup zařízení, tak jeho instalaci, ale i na přípravu projektu nebo jeho zkušební provoz.

Žádosti bude Státní fond životního prostředí ČR přijímat od 15. října 2018 do 28. února 2019. Podpořené technologie musí být následně zprovozněny do konce roku 2021.

Další informace:

Výzva č. 7/2018 a dokumenty ke stažení: ZDE.

V letošním roce začala kampaň s názvem Zdravé pracoviště má nebezpečné látky pod kontrolou, vyšla vyhláška o seznamu nebezpečných chemických látek, směsí a prachů týkající se škol. Nebezpečným látkám se věnoval i seminář pořádaný Evropskou agenturou pro BOZP Nebezpečné látky a nová právní úprava pro školy, který se konal 20. září 2018 v Domě odborových svazů v Praze. Informace z tohoto semináře užitečné nejen pro školy nabízíme v následujícím přehledu. Podrobněji se tématům věnují prezentace na konci článku. Více ZDE

Zdroj: https://www.bozpinfo.cz

Dne 3.10.2018 byly zveřejněny finální výsledky produkce a nakládání s odpady za rok 2017. Vyhodnocení vychází z dat ohlášených podnikatelskými subjekty a obcemi podanými prostřednictvím Informačního systému plnění ohlašovacích povinností ISPOP k 15.2.2018.

Data byla následně ověřena místně příslušnými úřady obcí s rozšířenou působností a předána k dalšímu zpracování v Informačním systému odpadového hospodářství ISOH, který provozuje CENIA, česká informační agentura životního prostředí. Hlášení za rok 2017 odeslalo 34 699 subjektů za 90 996 provozoven.

Celkově bylo v ČR v roce 2017 vyprodukováno 34,5 mil. t odpadů. Z tohoto množství bylo 95,6 % odpadů kategorie ostatní a pouze 4,4 % kategorie nebezpečný. Z celkové produkce bylo využito 84,1 % odpadů (80,5 % materiálově a 3,6 % energeticky). Skládkováno bylo 9,8 % z celkové produkce všech odpadů.

V roce 2017 obyvatelé ČR vyprodukovali  5,7 mil. t komunálních odpadů (16,5 % z celkové produkce odpadů). Na jednoho obyvatele tak připadá produkce 537 kg komunálního odpadu. Materiálově využito bylo 37,5 % vyprodukovaných komunálních odpadů, 12,0 % bylo energeticky využito a 45,4 % bylo odstraněno na skládkách. Dalšími způsoby nakládání s odpady bylo zpracováno 5,1 % komunálních odpadů.

Zdroj: CENIA

Pokutu 350 tisíc korun uložili inspektoři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové právnické osobě Zeteon s.r.o., která nakládala s odpady na místech  k tomu neurčených. Konkrétně se jednalo o 2041 tun odpadních kalů vytěžených při čištění usazovacích nádrží společnosti Sev.en EC, a.s.

„S odtěženým kalem bylo nakládáno na třech lokalitách na území Pardubického kraje. Konkrétně v silážních žlabech a na hnojných platech, na kterých byl tímto kalem kontaminován produkt prvovýroby, hnůj. Výše uvedené odpady, včetně hnoje kontaminovaného odpadním kalem, byly následně společností Zeteon s.r.o. ze všech lokalit odvezeny a předány oprávněné osobě,“ komentoval případ Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Společnost Zeteon s.r.o. se proti rozhodnutí ČIŽP neodvolala a uložená pokuta nabyla právní moci.

Poté, co Ministerstvo životního prostředí (MŽP) výrazně zpřísnilo podmínky ukládání kalů z čistíren odpadních vod (ČOV) i vytěžené hmoty z odbahňování rybníků zpět na zemědělskou půdu, se v novele vodního zákona připravuje pro zemědělce a hospodaření na půdě další omezení.

V textu novely je totiž pasáž, které zakazuje využívání vyčištěných odpadních vod (tedy vod, které prošly ČOV) k zemědělským závlahám. Opatření, které na první pohled odporuje zdravému selskému rozumu, samozřejmě nějaké racionální jádro má. Ne z každé ČOV teče „krystalicky čistá“ voda prostá veškerých rizikových látek (kontaminantů), a opatrnost je tedy na místě. Na druhou stranu je voda v naší přírodě a krajině znečištěna různými látkami, včetně splachů z polí, v drtivé většině více, než voda vyčištěná v ČOV. Mimochodem, mezi látky, u nichž MŽP zpřísňuje limity jejich přítomnosti ve vodě, dominují dusík a fosfor. Jenže právě dusík a fosfor spolu s draslíkem jsou složkou hnojiv na bázi NPK, která se pro zlepšení přísunu živin k pěstovaným plodinám běžně používají. Což je pak v souvislosti se zákazem „nelogičnost na druhou“.

Sledovat kvalitu vody, která se prostřednictvím závlah dostává do potravinového řetězce, je samozřejmě správné. Nelze ale šmahem označit veškerou, podotýkám „vyčištěnou“ odpadní vodu za rizikovou, a není tedy ani logické, ani žádoucí, ani odborně správné její využití na závlahy plošně zakázat.  Zejména v situaci, kdy potřebné zdroje „přírodní vody“ se tenčí, a pokud nastoupí delší období bez srážek, kdy jsou závlahy nejvíce potřeba, je také zároveň omezen či zakázán odběr vody z povrchových i podzemních vod, jako jsme tomu byli svědky letos v létě. Vyčištěná voda vytékající z ČOV, které jsou na řadě míst, kde jiná voda není, může tak být často jediným možným zdrojem na závlahy, neboť nějaká voda z domácností, firem i dešťů v ČOV vždy skončí. A ČOV jí musí vypouštět.

Drtivá většina odborníků, ale i samotných zemědělců napříč spektrem typu podnikání se již léta shoduje, že je třeba do půdy vracet v míře vyšší, než se děje, organickou hmotu. Jak kaly, tak bahno z rybníků, tak i vyčištěná odpadní voda přitom organickou hmotu v podobě mikroorganismů obsahuje, a jejich aplikace na půdu je tak žádoucí. Kromě toho „spasitelé lidstva“ na MŽP zřejmě nevědí, že celá řada mikroorganismů v půdě, pokud tam ještě nějaké zbyly, rozkládá (živí se) celou řadu rizikových látek, takže zdaleka ne všechny kontaminanty nakonec do potravního řetězce proniknou. Podobní spasitelé před několika lety varovali před budoucí, desítky let trvající ekologickou katastrofou poté, co do moře proniklo díky havárii ropné plošiny množství ropy – dnes je moře v příslušné oblasti čisté, protože ropu zkonzumovaly právě mikroorganismy. Paralela to sice není úplně identická, principiálně ale jde o totéž.

Zákaz použití vyčištěných odpadních vod kupodivu podporuje i Ministerstvo zemědělství (MZe) a vychází přitom ze zkušeností Izraele a šetření kontaminantů v tamních vyčištěných vodách. K tomu lze jen uvést, že v Izraeli je zcela jiná klimatická, geologická, pedologická a v míře použití i závlahová situace, kterou nelze otrocky aplikovat na ČR. Tedy – ani z Izraele bychom neměli přejímat vše, byť v mnohém se, zejména ohledně vody, zrovna tam inspirovat můžeme. Tak či tak, jednoznačně jasno ještě není. „Touto problematikou (použitím vyčištěných vod na závlahy – pozn.red.) se budeme i nadále zabývat, například v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady na stanovení minimálních požadavků na kvalitu recyklované odpadní vody,“ konstatuje se v odpovědi MZe na připomínku ASZ ČR týkající se uvedené problematiky. Nu, stačilo by, kdyby onen uvažovaný zákaz nebyl plošný….

Zdroj / autor: www.Nasevoda.cz, Petr Havel

Ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková se zúčastnila odborné konference Obnovitelné zdroje energie. Ve svém vystoupení upozornila mj. i na skutečnost, že Česká republika má z hlediska vyššího využívání obnovitelných zdrojů, velmi specifické a ne vždy optimální přírodní podmínky. V České republice je přitom téměř 85 % energie (84,3 %) z obnovitelných zdrojů vyráběno spalováním biomasy.

„Jsem velmi ráda, že máme energetickou koncepci, kterou se můžeme řídit. Dává nám základní principy a orientaci pro naši energetiku. Jsem přesvědčena, že bychom si měli více uvědomovat, že průmysl je naším národním fenoménem a i díky němu si můžeme udržet naši současnou životní úroveň,“ uvedla na konferenci k obnovitelným zdrojům ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková.

Obnovitelné zdroje jsou podle ministryně v České republice podporovány dostatečně, o čemž svědčí i fakt, že cíl stanovený Evropskou unií pro ČR ve výši 13% podílu obnovitelných zdrojů daný pro rok 2020 byl dosažen už v roce 2013. V současné době se podíl OZE na pokrytí spotřeby energie u nás blíží 15 %. „Nezapomínejme na to, že náklady na podporu obnovitelných zdrojů jsou započítávány do jednotkové ceny energií, takže je zaplatí každý z nás. Jen za posledních 14 let náklady na podporu obnovitelných zdrojů vzrostly v ČR o 43 miliard korun. Z téměř dvou miliard korun v roce 2004 až na současných 45,4 miliard,“ dodala ministryně průmyslu a obchodu Marta Nováková.

Pokrytí energetických potřeb České republiky z 100% na bázi obnovitelných zdrojů do roku 2050 dle předpokládaného rozvoje obnovitelných zdrojů v energetice a dopravě podle ministryně Novákové není v příliš reálné. Česká republika má ve využívání a rozvoji určitá omezení daná především geografickými, klimatickými a přírodními podmínkami.

Evropská komise (EK) se zaměří na ekologickou udržitelnost a podpoří takzvanou cirkulární bioekonomiku. Do roku 2030 má podle jejího akčního plánu, který včera komise zveřejnila, v Evropské unii vzniknout milion takzvaných zelených pracovních míst. Snáze budou moci vznikat i biorafinerie. Pod pojmem bioekonomika se skrývá například výroba paliva z mořských řas, nábytku a oblečení z odpadů, výroba ekologických hnojiv nebo recyklace plastů.

Biohospodářskou strategii avizoval předseda Juncker spolu s místopředsedou Timmermansem v prohlášení navazujícím na projev o stavu Unie v roce 2018 coby jeden ze způsobů, jak hodlá Komise nastartovat růst, tvorbu pracovních míst a investice. Snahou je zdokonalit a zintenzivnit trvale udržitelné využívání obnovitelných zdrojů a tím pomoci řešit globální i místní problémy, jako je změna klimatu a udržitelný rozvoj.

Žijeme ve světě omezených biologických zdrojů a křehkých ekosystémů a chceme-li lidem zajistit potravu, čistou vodu a energii, musíme inovovat. S bioekonomikou můžeme vyrábět palivo z mořských řas, recyklovat plasty, přeměňovat odpad v nový nábytek nebo oblečení a využívat vedlejší produkty průmyslových procesů k výrobě ekologických hnojiv. Do roku 2030 může díky bioekonomice vzniknout milion nových zelených pracovních míst.

„Dnes je už zcela zjevné, že musíme zásadně změnit způsob, jakým vyrábíme, spotřebováváme a vyhazujeme nejrůznější výrobky. Rozvoj bioekonomiky – která tvoří obnovitelný segment oběhového hospodářství – nám může pomoci najít nové, inovativnější způsoby jak zajistit potraviny, čistou vodu a energii a nevyčerpat přitom omezené biologické zdroje naší planety. Musíme začít uvažovat o ekonomice jinak a modernizovat základní výrobní modely, a to nejen kvůli životnímu prostředí a klimatu. V bioekonomice se také skrývá velký potenciál vzniku nových zelených pracovních míst, převážně ve venkovských a přímořských oblastech,“ prohlásil místopředseda Komise odpovědný za pracovní místa, růst, investice a konkurenceschopnost Jyrki Katainen.

Komisař pro výzkum, vědu a inovace Carlos Moedas dodal: „Evropská unie hodlá udávat směr v přeměňování odpadu, zbytků a vedlejších produktů v hodnotné výrobky, ekologické chemické látky, krmiva a textilie. Klíčovou roli i tady hrají výzkum a inovace. Díky nim bude ekologická transformace naší ekonomiky rychlejší a snáze splníme cíle udržitelného rozvoje stanovené Organizací spojených národů.“

Na vytvoření udržitelné oběhové bioekonomiky se musí podílet společně veřejný i soukromý sektor. Komise za tím účelem zavede v roce 2019 čtrnáct konkrétních opatření zaměřených na tři hlavní cíle:

1. Rozšířit a posílit odvětví založená na biotechnologiích

Komise chce využít potenciál bioekonomiky k modernizaci evropské ekonomiky a průmyslu a k dlouhodobé a udržitelné prosperitě. Za tím účelem hodlá:

• zřídit tematickou investiční platformu pro oběhovou bioekonomiku s rozpočtem 100 milionů eur, jejímž úkolem bude přiblížit biotechnologické inovace trhu a snížit riziko soukromých investic do udržitelných řešení,

• usnadnit v celé Evropě vznik nových udržitelných biorafinerií.

2. Rychle rozšířit bioekonomiku po celé Evropě

V regionech a členských státech zejména střední a východní Evropy existují značné nevyužité rezervy biomasy a využitelného odpadu. Komise se proto chystá:

• vypracovat strategický plán zavádění udržitelných potravinových a zemědělských systémů, lesního hospodářství a produkce výrobků z biologických materiálů,

• zřídit nástroj na podporu bioekonomických politik v EU v rámci programu Horizont 2020, který bude zemím EU pomáhat s přípravou vnitrostátních a regionálních programů bioekonomiky,

• provádět pilotní akce zaměřené na vývoj bioekonomiky ve venkovských, pobřežních a městských oblastech, týkající se například nakládání s odpady nebo ukládání uhlíku do země.

3. Chránit ekosystém a porozumět ekologickým omezením bioekonomiky

Náš ekosystém vážně ohrožuje řada faktorů, jako je rostoucí populace, změna klimatu nebo znehodnocování půdy. Proto chce Komise:

• zavést celounijní monitorovací systém, který bude průběh přechodu na udržitelnou a oběhovou bioekonomiku sledovat,

• podporovat získávání poznatků a porozumění specifickým oblastem bioekonomiky pomocí sběru dat a prostřednictvím znalostního centra pro biohospodářství,

• poskytovat poradenství a prosazovat osvědčené způsoby praktikování bioekonomiky v bezpečných ekologických mezích.

Komise pořádá 22. října v Bruselu konferenci, na které se bude o akčním plánu diskutovat s nejrůznějšími zainteresovanými subjekty a kde se bude také hovořit o konkrétních výrobcích z biologických materiálů.

Souvislosti

Biohospodářskou strategii avizovali předseda Juncker a místopředseda Timmermans v prohlášení určeném předsedovi Evropské rady a předsedovi Parlamentu coby součást jedné z priorit Komise: nastartovat růst, tvorbu pracovních míst a investice. Jedná se vlastně o aktualizaci strategie biohospodářství z roku 2012.

Bioekonomika zahrnuje všechna odvětví a systémy, v nichž se využívají biologické zdroje. Je to jedno z největších a nejvýznamnějších odvětví EU, do kterého spadá zemědělství, lesnictví, rybolov, potravinářství, bioenergetika i produkce výrobků z biologických materiálů. Jeho roční obrat činí zhruba 2 biliony eur a zaměstnává přibližně 18 milionů lidí. Zároveň je to jedna z klíčových strategií podpory růstu ve venkovských a přímořských oblastech.

Komise již mimo jiné vyčlenila na výzkum, demonstrace a zavádění udržitelných, inkluzivních a oběhových řešení postavených na biotechnologiích 3,85 miliardy eur v rámci programu Horizont 2020. Na období 2020–2027 navrhla vyčlenit na oblast potravin, přírodních zdrojů a biotechnologií 10 miliard eur z programu Horizont Evropa.

Další informace

Následující dokumenty naleznete zde

Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Hradec Králové (ČIŽP), uložila pokutu 220 tisíc korun společnosti AHV ekologický servis, s.r.o. Ta v roce 2017 prokazatelně nakládala v rozporu se zákonem o odpadech s cca 23 tunami nebezpečných odpadů.

„Konkrétně se jednalo o cca 180 kusů sudů o objemu 120 l, cca 57 kusů IBC kontejnerů[1] a cca 70 kusů malých plastových kanystrů naplněných různými odpady, převážně kategorie „nebezpečný“, a to na místech k tomu neurčených,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.S odpady bylo nakládáno v hale zemědělského areálu v obci Bohuňovice u Litomyšle, přičemž tato hala nebyla schválena Krajským úřadem Pardubického kraje jako zařízení pro nakládání s odpady. 

Společnost AHV ekologický servis, s.r.o. se proti rozhodnutí ČIŽP odvolala, odvolací orgán to zamítl a rozhodnutí potvrdil. Pokuta nabyla právní moci.

[1] IBC kontejnery jsou nejpoužívanější obaly nové generace pro chemikálie, nebezpečné látky i potraviny. Používají ke skladování a přepravě vody, olejů a dalších kapalných látek v mnoha odvětvích průmyslu (farmacie, chemie, agrochemie, petrochemie, kosmetika, potravinářství, zemědělství atd.).

Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) byly v souladu s článkem 37 nařízení (ES) č.  1272/2008 předloženy návrhy na zavedení, respektive aktualizaci nebo zrušení harmonizovaných klasifikací a označení určitých látek. Na základě stanovisek k těmto návrhům, která vydal Výbor pro posuzování rizik působící v rámci agentury, jakož i připomínek zúčastněných stran, je vhodné zavést, aktualizovat či zrušit harmonizované klasifikace a označení některých látek.

Dodržování nových nebo aktualizovaných harmonizovaných klasifikací by nemělo být požadováno ihned, jelikož dodavatelé (výrobci, dovozci, následní uživatelé nebo distributoři uvádějící na trh látku samotnou nebo obsaženou ve směsi anebo směs) budou potřebovat určité časové období na to, aby označování a balení látek a směsí novým nebo revidovaným klasifikacím přizpůsobili a prodali stávající zásoby.

Uvedené období bude rovněž nutné k tomu, aby se dodavatelé dalším legislativním povinnostem, které vyplývají z nových nebo aktualizovaných harmonizovaných klasifikací mohli přizpůsobit a aby je mohli plnit.

Příloha VI nařízení (ES) č. 1272/2008 se mění v souladu s přílohou nařízení Komise (EU) 2018/1480.

V nařízení Komise (EU) 2017/776 se v čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec nahrazuje novým textem.

Změny nařízení CLP se použijí:

• bod 1 a bod 2 písm. a) přílohy ode dne 1. prosince 2019.
• bod 2 písm. b), c), d) a e) přílohy ode dne 1. května 2020.

Odchylně od třetího pododstavce tohoto článku mohou být před 1. květnem 2020 látky a směsi klasifikovány, označovány a baleny v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 ve znění tohoto nařízení.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Další informace:

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1480, kterým se mění nařízení EP a Rady č. 1272/2008 (CLP)

Ministr zemědělství Miroslav Toman  chce po letošním suchu výrazně zlepšit zadržování vody v krajině. K tomu mají přispět pozemkové úpravy, budování mokřadů či revitalizace vodních toků, ale i výstavba nových vodních nádrží. Hlavní prioritou resortu zůstává zabezpečení obyvatel dostatkem kvalitní pitné vody.

Letošní sucho poškodilo v Česku asi nejvíce zemědělce. Jak vysoké jsou škody?

Škody se odhadují na 11 až 12 miliard korun. K největším škodám došlo na krmných plodinách, což může mít velmi negativní důsledky pro živočišnou výrobu. Zvířata musela být stažena mnohem dříve z pastvy a je velmi obtížné jim obstarat krmení. Například balík sena stojí dnes tři až pětkrát více než obvykle. Mnozí chovatelé zvažují porážku zvířat, což ale není pro budoucnost živočišné výroby dobré řešení. Proto se snažíme sečtení škod co nejvíce urychlit a byl bych velmi rád, kdyby se s výplatami náhrad začalo již v prosinci. Chceme, aby při kompenzacích byly první na řadě právě škody na krmných plodinách.

Sucho se opakuje s větší či menší intenzitou již řadu let. Byl letošní rok skutečně tak extrémní?

Byl. A myslím si, že o tom dostatečně jasně hovoří čísla. Na více než polovině vodních toků v České republice panovalo na konci srpna hydrologické sucho. Ve sledovaných profilech vodních toků protékalo jen pět až 40 procent obvyklého množství vody. V řadě ze stávajících 165 přehradních nádrží postupně klesly zásobní objemy až na historickou úroveň, tedy pod 60 procent celkové kapacity. Přitom padesát z těchto nádrží je vodárenských a pokrýváme jimi polovinu vyrobené pitné vody. Samozřejmě že v této situaci vzrůstaly i obavy lidí o dostatečné zásobování pitnou vodou.

Dá se problémům s nedostatkem vody předcházet nebo mu zabránit?

Rozhodně nikdo nechce a ani nemůže připustit ohrožení obyvatel kvůli nedostatku pitné vody. Nemůžeme ale připustit ani ohrožení zemědělské výroby, protože by to Českou republiku dostalo do nevýhodného závislého postavení. Prakticky nejde jen o sucho jako takové, ale obecně o zadržení vody v krajině. Musíme si uvědomit jednu zásadní skutečnost. Jsme střechou Evropy a voda z našeho území pouze odtéká, žádná nepřitéká. Proto je pro nás takřka životní nutností zadržení vody v krajině. To ale v praxi znamená změnu obhospodařování některých zemědělských pozemků, aby se zabránilo erozi a voda se více vsakovala. Dále se musíme soustředit na pozemkové úpravy, zmenšení půdních bloků, budování mokřadů, revitalizaci vodních toků, ale i budování nových vodních děl. Prioritou je tedy jednoznačně zabezpečení pitné vody pro obyvatele, vody pro energetiku a průmysl, ale i pro závlahy a zemědělský sektor.

Budování vodních děl se ale netěší příliš velké oblibě nejen u veřejnosti, ale i u ochránců přírody...

Jsem přesvědčen, že právě počasí posledních let tento názor začíná postupně měnit. Aspoň v to doufám. Svědčí o tom i vyjádření renomovaných odborníků, že přehradní nádrže jsou pro udržení vodních zdrojů nezbytné. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že především díky vodním nádržím nebyly některé řeky takzvaně na suchu. Jen pro ilustraci: od dubna do konce srpna jsme z významných nádrží ve všech pěti povodích vypustili do řek pro nadlepšení průtoku o téměř 400 miliónů kubíků vody více, než do nich přiteklo. To je prakticky polovina objemu nádrže Orlík. Ukazuje se, že právě vodní nádrže jsou pro zadržování vody v krajině a zásobování obyvatel pitnou vodou jedním z významných zdrojů.

Znamená to, že se v lokalitách nejvíce ohrožených suchem již s výstavbou počítá?

Připravujeme výstavbu vodní nádrže Vlachovice se zásobní kapacitou 29 miliónů kubíků, která pomůže zajistit dostatek vody na Zlínsku. Na Rakovnicku se připravují nádrže Senomaty a Šanov s kapacitou 1,2 miliónu kubíků a Kryry, které pojmou sedm miliónů kubíků vody. Ministerstvo zemědělství připravuje i navýšení zásobního prostoru Novomlýnských nádrží o devět miliónů kubíků vody. Chceme zvýšit maximální hladinu ve střední a dolní nádrži o 35 centimetrů. Technické řešení obou nádrží to umožňuje bez dalších nákladů a díky tomu budeme moci zahájit i navazující projekt závlahové soustavy pro pět tisíc hektarů vinic a sadů.

Ministerstvo životního prostředí se ale k mnoha projektům vodních nádrží stavělo poměrně odmítavě. Znamená to, že současné vedení resortu změnilo názor?

Letošní sucho zřejmě změnilo i některé postoje ministerstva životního prostředí. Je to vidět třeba u generelu lokalit pro akumulaci povrchové vody. Míst, která jsou v Česku chráněna pro možnou stavbu budoucích přehrad, jsme měli ještě v roce 2006 téměř dvě stovky. Po nátlaku obcí, a právě i ministerstva životního prostředí, jich v současnosti máme jen 65. Nyní se ukazuje, že možná bude potřeba seznam ještě rozšířit, a ministerstvo životního prostředí už není proti, což vítám. Každý problém je třeba řešit na základě odborných argumentů a tady se jasně ukazuje, že pro budoucí generace musíme hájit více lokalit. Neznamená to ale, že hned začneme stavět desítky nových přehrad, jen chceme mít pro potřeby budoucích generací dostatek vhodných lokalit. Odborníci říkají, že vltavskou kaskádu, která zachránila mnoho majetků i životů před povodněmi a také zabezpečuje dostatek vody v období sucha, by za dnešních dnů právě kvůli odporu ochránců přírody a životního prostředí už nikdo nepostavil.

Velké vodní nádrže ale asi nejsou jediným opatřením v boji proti suchu.

Velké vodní nádrže nejsou samospasitelné. Samozřejmě že chceme v boji proti suchu pomoci také obcím. Proto jsme vyhlásili program na výstavbu vodovodů a kanalizací pro obce a svazky obcí. Rozdělí se v něm 800 miliónů korun. Obce si za ně mohou postavit například vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod, úpravny pitných vod, vodojemy a zejména napojení (přivaděče) na dostatečně kapacitní vodárenské soustavy. Peníze mohou využít i na zkapacitnění stávajících čistíren a úpraven. Státní příspěvek dosáhne 55 až 75 procent vynaložených nákladů a žadatel může získat až 50 miliónů korun. Chystá se také téměř 500 projektů malých nádrží v obcích, což jsou převážně požární nádrže a podobné stavby. Obce nebo jejich svazky můžou využít i podporu na rekonstrukce, odbahnění, obnovu obecních rybníků, případně jejich výstavbu. Obec může na stavbu rybníka získat příspěvek až 10 miliónů, na jeho rekonstrukci až dva milióny korun. Jsme připraveni celkem poskytnout až 400 miliónů korun. Jsem přesvědčen, že ministerstvo už nabízí dostatek možností i podpor na zadržení vody v krajině, přesto je chceme ještě posílit a hledat další možnosti, jak zvýšit retenci krajiny.

Uvažujete i o pomoci zemědělcům a občanům?

Zemědělcům a vlastníkům pozemků chceme ulehčit například výstavbu malých nádrží do plochy dvou hektarů s výškou hráze pod 1,5 metru. A to výrazným urychlením projednávání stavby formou „na ohlášení“. Další možností je i využití terénních úprav k posílení zadržení vody v krajině s rozsahem do dvou hektarů, opět ve zjednodušeném řízení „na ohlášení“. Dále je to i budování jednoúčelových závlahových nádrží plněných z vodních zdrojů v období dostatku vody. Máme už vytipováno šest pilotních lokalit - Chrášťany, Líšno na Rakovnicku, dvě nádrže v Podyjí (u Podhradí) a dvě nádrže u Hustopečí na převáděnou vodu z Novomlýnských nádrží.

Většinu lidí trápí nejen sucho, ale i vysoké ceny vodného a stočného. Kdo vlastně na tyto záležitosti dozírá, ministerstvo zemědělství?

Ministerstvo zemědělství, přesněji řečeno odbor dozoru a regulace vodárenství, který vznikl v roce 2015 právě pro posílení vodohospodářské regulace, což nám doporučovala i Evropská komise. Posílení regulace bylo i jedním z úkolů v programovém prohlášení tehdejší vlády. Na základě nezávislé studie RIA pak vláda rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a současně o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření zcela nového regulačního úřadu, ale tento postup označila v podstatě za velmi rizikový a nákladný i proto, že pod ministerstvo zemědělství spadá osmdesát procent činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací. S tím plně souhlasila i Evropská komise.

Co je tedy úkolem tohoto „regulátora“?

Odbor plní roli regulátora již čtvrtým rokem. Byly zahájeny pravidelné kontroly vlastníků a provozovatelů vodáren a kanalizací. Zpracovává se benchmarking, tedy nepřetržité porovnávání a měření vlastníků a provozovatelů vodárenských zařízení s důrazem na zajištění finančních zdrojů na obnovu infrastruktury. Ministerstvo vytvořilo webovou aplikaci, ve které se může kdokoli podívat na strukturu vodného a stočného v každé obci. Díky tomu máme poměrně ucelený přehled o struktuře vodovodů a kanalizací včetně cen.

Regulace vodárenství je tedy podle vás dostatečná. Ministr životního prostředí Richard Brabec, jak potvrdil i Právu, chce ale založit zcela nový vodoprávní úřad. Inspiraci nachází v Izraeli. Co si o tom myslíte?

Je potřeba rozlišit několik věcí. Zásadní je, že v Izraeli patří rozvodné sítě vodovodů a kanalizací státu, kdežto v ČR jsou vlastníky jednotlivá města, obce a částečně i soukromé firmy. V Izraeli je tak jedna cena vodného a stočného, v České republice je těchto cen přes 2200. K tomu, aby i v Česku existovala jednotná cena vodného a stočného, se asi v dohledné době nedobereme. Druhá věc je, proč ve chvíli, kdy máme relativně novou instituci plnící požadované národní i evropské úkoly, bychom se měli zabývat vznikem dalšího úřadu za nemalých nákladů, a to i personálních. Nevěřím, že by nový úřad vystačil se čtrnácti úředníky, kteří tvoří dosavadní odbor na ministerstvu zemědělství. Jejich počet by byl nepochybně několikanásobně vyšší. Navíc, dosud nikde nezaznělo, jaká by vlastně byla náplň tohoto nového úřadu a jestli by vzhledem k tomu, že drtivou většinu vodohospodářských činností včetně vodovodů a kanalizací má v gesci ministerstvo zemědělství, nedocházelo ke zbytečnému tříštění kompetencí. Ve vodním hospodářství potřebujeme naléhavě peníze na zcela jiné činnosti, například na zabezpečení pitné vody nebo zadržení vody v krajině, ne na další úřad a úředníky.

Zdroj: Právo, Jan Holý

Část francouzské dálnice A10 z Paříže do Bordeaux je jako první na světě postavena pouze z recyklovaného asfaltu. Úsek je dlouhý jeden kilometr a asfalt pro něj dodalo mobilní výrobní zařízení, které lze demontovat a přesunout na jiné místo. Silnici postavily firmy Eurovia a její mateřská společnost Vinci. Firmy tak zakončily svůj pilotní experiment výroby zcela recyklovaného asfaltu po dvou letech výzkumu a vývoje. Společnost Vinci upozornila, že díky jejímu novému zařízení je možné recyklovat až 100 procent asfaltových agregátů blízko místa údržby silnic. To je výrazný pokrok ve srovnání se současnou mírou recyklace, která činí 50 až 60 procent.

Nebojme se cirkulární ekonomiky, na každý problém existuje řešení! Cirkulární ekonomika tak opět nechybí v novém čísle. Tentokrát se pochopitelně věnujeme otevření Cirkulárního HUBu v Praze, jejím bariérám, nedostatku písku, jako druhé suroviny, kterou společnost spotřebovává nejvíce. Seznámíme vás s tématem bioekonomiky a cirkulární ekonomiky. Hlavním tématem je elektroodpad. Přechodovým článkem tak nemůže být jiné téma než opravitelnosti. V tématu čísla najdete příspěvky k problematice recyklace fotovoltaických panelů, představujeme linku na zpracování elektroodpadu nebo zařízení na jeho drcení, ohlížíme se za systémy rozšířené odpovědnosti výrobců elektrozařízení, hodnotíme nakládání s elektroodpadem za minulá léta a mnoho dalšího. Za odpady do světa se poprvé podíváme do Afriky a Švédska.

Přehled obsahu:

• Praha se stala metropolí cirkulárního dění v Česku, Jiří Študent ml.

• ROZHOVOR: Zavedení recyklačního poplatku u baterií by pomohlo, Jiří Študent ml.

• Nebojme se cirkulární ekonomiky. Na každý problém existuje řešení, Cyril Klepek

• Blahobyt písku a lehce dostupných stavebních zdrojů postupně končí, recyklační doba nastává, Soňa Jonášová, Jiří Študent ml.

• Bioekonomika a cirkulární ekonomika, Miroslav Hájek

• Význam a účinnost finančních motivací (PAYT systémů) ve sběru komunálních odpadů, Tomáš Hlavenka

• Využitie húb pri odstraňovaní ťažkých kovov z odpadových vôd, Lucia Nemček a Ingrid Hagarová

• Opravování musí být normální, Jiří Študent ml.

• Fotovoltaický panel – cenná surovina nebo drahý odpad? Lenka Wimmerová a Martin Černý

• Recyklace solárních panelů má v cirkulární ekonomice svoji roli, Klára Kobzová

• Moderní technologie pro zpracování elektroodpadu, Jiří Študent ml.

• Ohlédnutí se za systémy rozšířené odpovědnosti výrobců elektrozařízení, Ladislav Trylč

• Financování zpětného odběru elektrozařízení: Fakta a mýty, Tereza Ulverová

• Hodnocení nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady za rok 2015 a 2016, Helena Šlégrová

• Kraj Vysočina ovládla BATERKOMÁNIE, ekologie i vzájemná pomoc spojují, Eva Gallatova

• Kam s ním, Jitka Lochovská a Jiří Tichý

• Sběr a recyklace elektroodpadu: mohlo by to jít efektivněji?

• Vysloužilá zářivka může mít svůj „druhý život“, Jiří Študent ml.

• Nejvhodnější drtič pro elektroodpad, DEOS Technology s.r.o.

• Výstupy z konference o skládkách ve Švédsku, Klára Vondráková

• Připravovaná novela vodního zákona – Zvládání sucha a stavu nedostatku vody, Alena Binhacková

• Buďme dobrým příkladem aneb o odpadu v Africe, Tereza Dohnalová

• Nakládání s komunálním odpadem ve Švédsku, Karel Tobola

Pravidla pro povolování nových vrtů pro studny a tepelná čerpadla se od příštího roku změní. Přestože už nyní jsou úřady zavalené žádostmi, papírování ještě přibude. Změny se budou týkat zejména průzkumných vrtů. Podle odborníků se tak prodlouží čekací doba na novou studnu v řádu měsíců. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší uložili pokutu 290 tisíc korun společnosti BILLA spol. s r.o. za neprovádění zkoušek těsnosti u chladicích a mrazicích zařízení v pěti prodejnách v České republice. Potravinářský řetězec se tak dopustil porušení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech.

„Porušení zákonných povinností jsme zjistili na provozovnách ve Strakonicích, Čestlicích u Prahy, Hořicích na Jičínsku, Přerově a v Turnově, kde nebyly zkoušky těsnosti chladicích a mrazicích zařízení prováděny v požadovaných termínech. Provozovatel také nevedl záznamy o zařízení s obsahem fluorovaných skleníkových plynů a kontrolovány nebyly ani systémy detekce úniku chladiva. Na některých prodejnách, kde byl zaznamenán u chladicích a mrazicích zařízení únik chladiva, nebyla v souladu s platnou legislativou po jejich opravě zajištěna následná kontrola těsnosti. Chladivo bylo pouze doplněno,“ řekl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích. Na kontrolách jihočeský inspektorát spolupracoval s kolegy z Liberce, Hradce Králové, Olomouce a Prahy.

Porušení zákona ČIŽP vyhodnotila jako závažné, protože chladiva patří mezi významné skleníkové plyny. Proti pokutě se společnost neodvolala a sankce tak nabyla právní moci.

Státní fond životního prostředí ČR žádá příjemce dotací z Operačního programu Životní prostředí, aby bezodkladně podávali žádosti o vyplacení příspěvků na realizované a vyfakturované dodávky, a zveřejňuje konečné termíny pro jejich podání v tomto roce.

S blížícím se koncem roku 2018 žádáme příjemce podpory z OPŽP, aby předkládali žádosti o platbu u projektů s vydaným Rozhodnutím o poskytnutí dotace na realizované a vyfakturované části dodávek či služeb dle ukončených výběrových řízení, resp. dle uzavřených smluv o dílo (vyjma příjemců typu OSS/SPO). Žádosti o platbu je možné podávat vždy pouze společně se zprávou o realizaci.

Dále žádáme, aby příjemci podpory podávali zprávu o realizaci a žádosti o platbu průběžně a bez zbytečných odkladů, a současně vyhlašujeme následující závazné termíny:

• Projekty s termínem ukončení stavebních a realizačních prací do 30. 9. 2018 → podání žádostí o platbu nejpozději do 17. 10. 2018,
• Ostatní projekty → podání Žádostí o platbu nejpozději do 16. 11. 2018,
• Projekty, které budou financovat významnější částky v listopadu 2018 → nejpozději do 29. 11. 2018 → proplacení je možné pouze pro bezchybně podané žádosti s plně uhrazenými fakturami.

Vzhledem k časové náročnosti procesu kontroly v MS 2014+ upozorňujeme, že rychlá administrace je možná pouze u bezchybných žádostí. Aby nedocházelo k pozastavení administrace z důvodu případných nedostatků, a tímto ke zbytečnému neproplacení v letošním roce, je na www.opzp.cz ke stažení příručka, která radí příjemcům, jak žádost či zprávu o realizaci správně vyplnit.

Věnujte pozornost nejčastějším chybám, prodlužující administraci žádostí:

• chybně zadané částky neodpovídající fakturám,
• investiční a neinvestiční výdaje nastavené v rozporu s vydaným právním aktem,
• neuvedení variabilního symbolu/čísla faktury ŽoP na soupisce dokladu v IS KP14+,
• chybně zadané úhrady jednotlivých faktur,
• chybějící nebo chybně vyplněné bankovní účty příjemce a fakturujících dodavatelů v MS 2014+.

Příjemcům podpory je umožněno předkládat žádosti o platbu elektronicky prostřednictvím IS KP14+ v souladu s Finančním plánem projektu, který je před rozpracováním zprávy a žádosti o platbu třeba upravit pomocí Žádosti o změnu. Předpokládaný termín podání žádostí o platbu uvedený ve Finančním plánu musí být v rozmezí 30 kalendářních dní od data skutečného podání žádosti.

V případě, že příjemce do žádosti o platbu zahrne neuhrazené nebo částečně uhrazené faktury, je povinen nejpozději do 10 pracovních dnů od data poskytnutí/přijetí (splatnosti) podpory uhradit plnou výši nehrazených faktur (tj. úhradu z prostředků podpory OPŽP a podíl vlastních zdrojů) a doložit úhrady neprodleně finančnímu manažerovi projektu.

Upozorňujeme příjemce podpory, že neprofinancování naplánovaných prostředků na rok 2018 může výrazně zbrzdit administraci plateb projektu v roce 2019. Z důvodu přelomu kalendářního roku může v prvních měsících roku 2019 také nastat prodleva ve financování projektů.

Dokuemnt ke stažení:

Příručka pro příjemce podpory ke stažení (zip)