Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Hradec Králové (ČIŽP), uložila pokutu 220 tisíc korun společnosti AHV ekologický servis, s.r.o. Ta v roce 2017 prokazatelně nakládala v rozporu se zákonem o odpadech s cca 23 tunami nebezpečných odpadů.

„Konkrétně se jednalo o cca 180 kusů sudů o objemu 120 l, cca 57 kusů IBC kontejnerů[1] a cca 70 kusů malých plastových kanystrů naplněných různými odpady, převážně kategorie „nebezpečný“, a to na místech k tomu neurčených,“ řekl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.S odpady bylo nakládáno v hale zemědělského areálu v obci Bohuňovice u Litomyšle, přičemž tato hala nebyla schválena Krajským úřadem Pardubického kraje jako zařízení pro nakládání s odpady. 

Společnost AHV ekologický servis, s.r.o. se proti rozhodnutí ČIŽP odvolala, odvolací orgán to zamítl a rozhodnutí potvrdil. Pokuta nabyla právní moci.

[1] IBC kontejnery jsou nejpoužívanější obaly nové generace pro chemikálie, nebezpečné látky i potraviny. Používají ke skladování a přepravě vody, olejů a dalších kapalných látek v mnoha odvětvích průmyslu (farmacie, chemie, agrochemie, petrochemie, kosmetika, potravinářství, zemědělství atd.).

Evropské agentuře pro chemické látky (ECHA) byly v souladu s článkem 37 nařízení (ES) č.  1272/2008 předloženy návrhy na zavedení, respektive aktualizaci nebo zrušení harmonizovaných klasifikací a označení určitých látek. Na základě stanovisek k těmto návrhům, která vydal Výbor pro posuzování rizik působící v rámci agentury, jakož i připomínek zúčastněných stran, je vhodné zavést, aktualizovat či zrušit harmonizované klasifikace a označení některých látek.

Dodržování nových nebo aktualizovaných harmonizovaných klasifikací by nemělo být požadováno ihned, jelikož dodavatelé (výrobci, dovozci, následní uživatelé nebo distributoři uvádějící na trh látku samotnou nebo obsaženou ve směsi anebo směs) budou potřebovat určité časové období na to, aby označování a balení látek a směsí novým nebo revidovaným klasifikacím přizpůsobili a prodali stávající zásoby.

Uvedené období bude rovněž nutné k tomu, aby se dodavatelé dalším legislativním povinnostem, které vyplývají z nových nebo aktualizovaných harmonizovaných klasifikací mohli přizpůsobit a aby je mohli plnit.

Příloha VI nařízení (ES) č. 1272/2008 se mění v souladu s přílohou nařízení Komise (EU) 2018/1480.

V nařízení Komise (EU) 2017/776 se v čl. 2 odst. 2 druhý pododstavec nahrazuje novým textem.

Změny nařízení CLP se použijí:

• bod 1 a bod 2 písm. a) přílohy ode dne 1. prosince 2019.
• bod 2 písm. b), c), d) a e) přílohy ode dne 1. května 2020.

Odchylně od třetího pododstavce tohoto článku mohou být před 1. květnem 2020 látky a směsi klasifikovány, označovány a baleny v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 ve znění tohoto nařízení.

Toto nařízení vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech.

Další informace:

• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2018/1480, kterým se mění nařízení EP a Rady č. 1272/2008 (CLP)

Ministr zemědělství Miroslav Toman  chce po letošním suchu výrazně zlepšit zadržování vody v krajině. K tomu mají přispět pozemkové úpravy, budování mokřadů či revitalizace vodních toků, ale i výstavba nových vodních nádrží. Hlavní prioritou resortu zůstává zabezpečení obyvatel dostatkem kvalitní pitné vody.

Letošní sucho poškodilo v Česku asi nejvíce zemědělce. Jak vysoké jsou škody?

Škody se odhadují na 11 až 12 miliard korun. K největším škodám došlo na krmných plodinách, což může mít velmi negativní důsledky pro živočišnou výrobu. Zvířata musela být stažena mnohem dříve z pastvy a je velmi obtížné jim obstarat krmení. Například balík sena stojí dnes tři až pětkrát více než obvykle. Mnozí chovatelé zvažují porážku zvířat, což ale není pro budoucnost živočišné výroby dobré řešení. Proto se snažíme sečtení škod co nejvíce urychlit a byl bych velmi rád, kdyby se s výplatami náhrad začalo již v prosinci. Chceme, aby při kompenzacích byly první na řadě právě škody na krmných plodinách.

Sucho se opakuje s větší či menší intenzitou již řadu let. Byl letošní rok skutečně tak extrémní?

Byl. A myslím si, že o tom dostatečně jasně hovoří čísla. Na více než polovině vodních toků v České republice panovalo na konci srpna hydrologické sucho. Ve sledovaných profilech vodních toků protékalo jen pět až 40 procent obvyklého množství vody. V řadě ze stávajících 165 přehradních nádrží postupně klesly zásobní objemy až na historickou úroveň, tedy pod 60 procent celkové kapacity. Přitom padesát z těchto nádrží je vodárenských a pokrýváme jimi polovinu vyrobené pitné vody. Samozřejmě že v této situaci vzrůstaly i obavy lidí o dostatečné zásobování pitnou vodou.

Dá se problémům s nedostatkem vody předcházet nebo mu zabránit?

Rozhodně nikdo nechce a ani nemůže připustit ohrožení obyvatel kvůli nedostatku pitné vody. Nemůžeme ale připustit ani ohrožení zemědělské výroby, protože by to Českou republiku dostalo do nevýhodného závislého postavení. Prakticky nejde jen o sucho jako takové, ale obecně o zadržení vody v krajině. Musíme si uvědomit jednu zásadní skutečnost. Jsme střechou Evropy a voda z našeho území pouze odtéká, žádná nepřitéká. Proto je pro nás takřka životní nutností zadržení vody v krajině. To ale v praxi znamená změnu obhospodařování některých zemědělských pozemků, aby se zabránilo erozi a voda se více vsakovala. Dále se musíme soustředit na pozemkové úpravy, zmenšení půdních bloků, budování mokřadů, revitalizaci vodních toků, ale i budování nových vodních děl. Prioritou je tedy jednoznačně zabezpečení pitné vody pro obyvatele, vody pro energetiku a průmysl, ale i pro závlahy a zemědělský sektor.

Budování vodních děl se ale netěší příliš velké oblibě nejen u veřejnosti, ale i u ochránců přírody...

Jsem přesvědčen, že právě počasí posledních let tento názor začíná postupně měnit. Aspoň v to doufám. Svědčí o tom i vyjádření renomovaných odborníků, že přehradní nádrže jsou pro udržení vodních zdrojů nezbytné. Myslím, že bychom si měli uvědomit, že především díky vodním nádržím nebyly některé řeky takzvaně na suchu. Jen pro ilustraci: od dubna do konce srpna jsme z významných nádrží ve všech pěti povodích vypustili do řek pro nadlepšení průtoku o téměř 400 miliónů kubíků vody více, než do nich přiteklo. To je prakticky polovina objemu nádrže Orlík. Ukazuje se, že právě vodní nádrže jsou pro zadržování vody v krajině a zásobování obyvatel pitnou vodou jedním z významných zdrojů.

Znamená to, že se v lokalitách nejvíce ohrožených suchem již s výstavbou počítá?

Připravujeme výstavbu vodní nádrže Vlachovice se zásobní kapacitou 29 miliónů kubíků, která pomůže zajistit dostatek vody na Zlínsku. Na Rakovnicku se připravují nádrže Senomaty a Šanov s kapacitou 1,2 miliónu kubíků a Kryry, které pojmou sedm miliónů kubíků vody. Ministerstvo zemědělství připravuje i navýšení zásobního prostoru Novomlýnských nádrží o devět miliónů kubíků vody. Chceme zvýšit maximální hladinu ve střední a dolní nádrži o 35 centimetrů. Technické řešení obou nádrží to umožňuje bez dalších nákladů a díky tomu budeme moci zahájit i navazující projekt závlahové soustavy pro pět tisíc hektarů vinic a sadů.

Ministerstvo životního prostředí se ale k mnoha projektům vodních nádrží stavělo poměrně odmítavě. Znamená to, že současné vedení resortu změnilo názor?

Letošní sucho zřejmě změnilo i některé postoje ministerstva životního prostředí. Je to vidět třeba u generelu lokalit pro akumulaci povrchové vody. Míst, která jsou v Česku chráněna pro možnou stavbu budoucích přehrad, jsme měli ještě v roce 2006 téměř dvě stovky. Po nátlaku obcí, a právě i ministerstva životního prostředí, jich v současnosti máme jen 65. Nyní se ukazuje, že možná bude potřeba seznam ještě rozšířit, a ministerstvo životního prostředí už není proti, což vítám. Každý problém je třeba řešit na základě odborných argumentů a tady se jasně ukazuje, že pro budoucí generace musíme hájit více lokalit. Neznamená to ale, že hned začneme stavět desítky nových přehrad, jen chceme mít pro potřeby budoucích generací dostatek vhodných lokalit. Odborníci říkají, že vltavskou kaskádu, která zachránila mnoho majetků i životů před povodněmi a také zabezpečuje dostatek vody v období sucha, by za dnešních dnů právě kvůli odporu ochránců přírody a životního prostředí už nikdo nepostavil.

Velké vodní nádrže ale asi nejsou jediným opatřením v boji proti suchu.

Velké vodní nádrže nejsou samospasitelné. Samozřejmě že chceme v boji proti suchu pomoci také obcím. Proto jsme vyhlásili program na výstavbu vodovodů a kanalizací pro obce a svazky obcí. Rozdělí se v něm 800 miliónů korun. Obce si za ně mohou postavit například vodovody, kanalizace, čistírny odpadních vod, úpravny pitných vod, vodojemy a zejména napojení (přivaděče) na dostatečně kapacitní vodárenské soustavy. Peníze mohou využít i na zkapacitnění stávajících čistíren a úpraven. Státní příspěvek dosáhne 55 až 75 procent vynaložených nákladů a žadatel může získat až 50 miliónů korun. Chystá se také téměř 500 projektů malých nádrží v obcích, což jsou převážně požární nádrže a podobné stavby. Obce nebo jejich svazky můžou využít i podporu na rekonstrukce, odbahnění, obnovu obecních rybníků, případně jejich výstavbu. Obec může na stavbu rybníka získat příspěvek až 10 miliónů, na jeho rekonstrukci až dva milióny korun. Jsme připraveni celkem poskytnout až 400 miliónů korun. Jsem přesvědčen, že ministerstvo už nabízí dostatek možností i podpor na zadržení vody v krajině, přesto je chceme ještě posílit a hledat další možnosti, jak zvýšit retenci krajiny.

Uvažujete i o pomoci zemědělcům a občanům?

Zemědělcům a vlastníkům pozemků chceme ulehčit například výstavbu malých nádrží do plochy dvou hektarů s výškou hráze pod 1,5 metru. A to výrazným urychlením projednávání stavby formou „na ohlášení“. Další možností je i využití terénních úprav k posílení zadržení vody v krajině s rozsahem do dvou hektarů, opět ve zjednodušeném řízení „na ohlášení“. Dále je to i budování jednoúčelových závlahových nádrží plněných z vodních zdrojů v období dostatku vody. Máme už vytipováno šest pilotních lokalit - Chrášťany, Líšno na Rakovnicku, dvě nádrže v Podyjí (u Podhradí) a dvě nádrže u Hustopečí na převáděnou vodu z Novomlýnských nádrží.

Většinu lidí trápí nejen sucho, ale i vysoké ceny vodného a stočného. Kdo vlastně na tyto záležitosti dozírá, ministerstvo zemědělství?

Ministerstvo zemědělství, přesněji řečeno odbor dozoru a regulace vodárenství, který vznikl v roce 2015 právě pro posílení vodohospodářské regulace, což nám doporučovala i Evropská komise. Posílení regulace bylo i jedním z úkolů v programovém prohlášení tehdejší vlády. Na základě nezávislé studie RIA pak vláda rozhodla o vzniku odboru s požadovanými kompetencemi a úkoly a současně o zřízení meziresortního koordinačního subjektu, výboru pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací. Studie zkoumala i možnosti vytvoření zcela nového regulačního úřadu, ale tento postup označila v podstatě za velmi rizikový a nákladný i proto, že pod ministerstvo zemědělství spadá osmdesát procent činností ve vodním hospodářství, včetně vodovodů a kanalizací. S tím plně souhlasila i Evropská komise.

Co je tedy úkolem tohoto „regulátora“?

Odbor plní roli regulátora již čtvrtým rokem. Byly zahájeny pravidelné kontroly vlastníků a provozovatelů vodáren a kanalizací. Zpracovává se benchmarking, tedy nepřetržité porovnávání a měření vlastníků a provozovatelů vodárenských zařízení s důrazem na zajištění finančních zdrojů na obnovu infrastruktury. Ministerstvo vytvořilo webovou aplikaci, ve které se může kdokoli podívat na strukturu vodného a stočného v každé obci. Díky tomu máme poměrně ucelený přehled o struktuře vodovodů a kanalizací včetně cen.

Regulace vodárenství je tedy podle vás dostatečná. Ministr životního prostředí Richard Brabec, jak potvrdil i Právu, chce ale založit zcela nový vodoprávní úřad. Inspiraci nachází v Izraeli. Co si o tom myslíte?

Je potřeba rozlišit několik věcí. Zásadní je, že v Izraeli patří rozvodné sítě vodovodů a kanalizací státu, kdežto v ČR jsou vlastníky jednotlivá města, obce a částečně i soukromé firmy. V Izraeli je tak jedna cena vodného a stočného, v České republice je těchto cen přes 2200. K tomu, aby i v Česku existovala jednotná cena vodného a stočného, se asi v dohledné době nedobereme. Druhá věc je, proč ve chvíli, kdy máme relativně novou instituci plnící požadované národní i evropské úkoly, bychom se měli zabývat vznikem dalšího úřadu za nemalých nákladů, a to i personálních. Nevěřím, že by nový úřad vystačil se čtrnácti úředníky, kteří tvoří dosavadní odbor na ministerstvu zemědělství. Jejich počet by byl nepochybně několikanásobně vyšší. Navíc, dosud nikde nezaznělo, jaká by vlastně byla náplň tohoto nového úřadu a jestli by vzhledem k tomu, že drtivou většinu vodohospodářských činností včetně vodovodů a kanalizací má v gesci ministerstvo zemědělství, nedocházelo ke zbytečnému tříštění kompetencí. Ve vodním hospodářství potřebujeme naléhavě peníze na zcela jiné činnosti, například na zabezpečení pitné vody nebo zadržení vody v krajině, ne na další úřad a úředníky.

Zdroj: Právo, Jan Holý

Část francouzské dálnice A10 z Paříže do Bordeaux je jako první na světě postavena pouze z recyklovaného asfaltu. Úsek je dlouhý jeden kilometr a asfalt pro něj dodalo mobilní výrobní zařízení, které lze demontovat a přesunout na jiné místo. Silnici postavily firmy Eurovia a její mateřská společnost Vinci. Firmy tak zakončily svůj pilotní experiment výroby zcela recyklovaného asfaltu po dvou letech výzkumu a vývoje. Společnost Vinci upozornila, že díky jejímu novému zařízení je možné recyklovat až 100 procent asfaltových agregátů blízko místa údržby silnic. To je výrazný pokrok ve srovnání se současnou mírou recyklace, která činí 50 až 60 procent.

Nebojme se cirkulární ekonomiky, na každý problém existuje řešení! Cirkulární ekonomika tak opět nechybí v novém čísle. Tentokrát se pochopitelně věnujeme otevření Cirkulárního HUBu v Praze, jejím bariérám, nedostatku písku, jako druhé suroviny, kterou společnost spotřebovává nejvíce. Seznámíme vás s tématem bioekonomiky a cirkulární ekonomiky. Hlavním tématem je elektroodpad. Přechodovým článkem tak nemůže být jiné téma než opravitelnosti. V tématu čísla najdete příspěvky k problematice recyklace fotovoltaických panelů, představujeme linku na zpracování elektroodpadu nebo zařízení na jeho drcení, ohlížíme se za systémy rozšířené odpovědnosti výrobců elektrozařízení, hodnotíme nakládání s elektroodpadem za minulá léta a mnoho dalšího. Za odpady do světa se poprvé podíváme do Afriky a Švédska.

Přehled obsahu:

• Praha se stala metropolí cirkulárního dění v Česku, Jiří Študent ml.

• ROZHOVOR: Zavedení recyklačního poplatku u baterií by pomohlo, Jiří Študent ml.

• Nebojme se cirkulární ekonomiky. Na každý problém existuje řešení, Cyril Klepek

• Blahobyt písku a lehce dostupných stavebních zdrojů postupně končí, recyklační doba nastává, Soňa Jonášová, Jiří Študent ml.

• Bioekonomika a cirkulární ekonomika, Miroslav Hájek

• Význam a účinnost finančních motivací (PAYT systémů) ve sběru komunálních odpadů, Tomáš Hlavenka

• Využitie húb pri odstraňovaní ťažkých kovov z odpadových vôd, Lucia Nemček a Ingrid Hagarová

• Opravování musí být normální, Jiří Študent ml.

• Fotovoltaický panel – cenná surovina nebo drahý odpad? Lenka Wimmerová a Martin Černý

• Recyklace solárních panelů má v cirkulární ekonomice svoji roli, Klára Kobzová

• Moderní technologie pro zpracování elektroodpadu, Jiří Študent ml.

• Ohlédnutí se za systémy rozšířené odpovědnosti výrobců elektrozařízení, Ladislav Trylč

• Financování zpětného odběru elektrozařízení: Fakta a mýty, Tereza Ulverová

• Hodnocení nakládání s elektrozařízeními a elektroodpady za rok 2015 a 2016, Helena Šlégrová

• Kraj Vysočina ovládla BATERKOMÁNIE, ekologie i vzájemná pomoc spojují, Eva Gallatova

• Kam s ním, Jitka Lochovská a Jiří Tichý

• Sběr a recyklace elektroodpadu: mohlo by to jít efektivněji?

• Vysloužilá zářivka může mít svůj „druhý život“, Jiří Študent ml.

• Nejvhodnější drtič pro elektroodpad, DEOS Technology s.r.o.

• Výstupy z konference o skládkách ve Švédsku, Klára Vondráková

• Připravovaná novela vodního zákona – Zvládání sucha a stavu nedostatku vody, Alena Binhacková

• Buďme dobrým příkladem aneb o odpadu v Africe, Tereza Dohnalová

• Nakládání s komunálním odpadem ve Švédsku, Karel Tobola

Pravidla pro povolování nových vrtů pro studny a tepelná čerpadla se od příštího roku změní. Přestože už nyní jsou úřady zavalené žádostmi, papírování ještě přibude. Změny se budou týkat zejména průzkumných vrtů. Podle odborníků se tak prodlouží čekací doba na novou studnu v řádu měsíců. Více ZDE

Zdroj: iDNES.cz

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany ovzduší uložili pokutu 290 tisíc korun společnosti BILLA spol. s r.o. za neprovádění zkoušek těsnosti u chladicích a mrazicích zařízení v pěti prodejnách v České republice. Potravinářský řetězec se tak dopustil porušení zákona o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu a o fluorovaných skleníkových plynech.

„Porušení zákonných povinností jsme zjistili na provozovnách ve Strakonicích, Čestlicích u Prahy, Hořicích na Jičínsku, Přerově a v Turnově, kde nebyly zkoušky těsnosti chladicích a mrazicích zařízení prováděny v požadovaných termínech. Provozovatel také nevedl záznamy o zařízení s obsahem fluorovaných skleníkových plynů a kontrolovány nebyly ani systémy detekce úniku chladiva. Na některých prodejnách, kde byl zaznamenán u chladicích a mrazicích zařízení únik chladiva, nebyla v souladu s platnou legislativou po jejich opravě zajištěna následná kontrola těsnosti. Chladivo bylo pouze doplněno,“ řekl Vladimír Jiráček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Českých Budějovicích. Na kontrolách jihočeský inspektorát spolupracoval s kolegy z Liberce, Hradce Králové, Olomouce a Prahy.

Porušení zákona ČIŽP vyhodnotila jako závažné, protože chladiva patří mezi významné skleníkové plyny. Proti pokutě se společnost neodvolala a sankce tak nabyla právní moci.

Státní fond životního prostředí ČR žádá příjemce dotací z Operačního programu Životní prostředí, aby bezodkladně podávali žádosti o vyplacení příspěvků na realizované a vyfakturované dodávky, a zveřejňuje konečné termíny pro jejich podání v tomto roce.

S blížícím se koncem roku 2018 žádáme příjemce podpory z OPŽP, aby předkládali žádosti o platbu u projektů s vydaným Rozhodnutím o poskytnutí dotace na realizované a vyfakturované části dodávek či služeb dle ukončených výběrových řízení, resp. dle uzavřených smluv o dílo (vyjma příjemců typu OSS/SPO). Žádosti o platbu je možné podávat vždy pouze společně se zprávou o realizaci.

Dále žádáme, aby příjemci podpory podávali zprávu o realizaci a žádosti o platbu průběžně a bez zbytečných odkladů, a současně vyhlašujeme následující závazné termíny:

• Projekty s termínem ukončení stavebních a realizačních prací do 30. 9. 2018 → podání žádostí o platbu nejpozději do 17. 10. 2018,
• Ostatní projekty → podání Žádostí o platbu nejpozději do 16. 11. 2018,
• Projekty, které budou financovat významnější částky v listopadu 2018 → nejpozději do 29. 11. 2018 → proplacení je možné pouze pro bezchybně podané žádosti s plně uhrazenými fakturami.

Vzhledem k časové náročnosti procesu kontroly v MS 2014+ upozorňujeme, že rychlá administrace je možná pouze u bezchybných žádostí. Aby nedocházelo k pozastavení administrace z důvodu případných nedostatků, a tímto ke zbytečnému neproplacení v letošním roce, je na www.opzp.cz ke stažení příručka, která radí příjemcům, jak žádost či zprávu o realizaci správně vyplnit.

Věnujte pozornost nejčastějším chybám, prodlužující administraci žádostí:

• chybně zadané částky neodpovídající fakturám,
• investiční a neinvestiční výdaje nastavené v rozporu s vydaným právním aktem,
• neuvedení variabilního symbolu/čísla faktury ŽoP na soupisce dokladu v IS KP14+,
• chybně zadané úhrady jednotlivých faktur,
• chybějící nebo chybně vyplněné bankovní účty příjemce a fakturujících dodavatelů v MS 2014+.

Příjemcům podpory je umožněno předkládat žádosti o platbu elektronicky prostřednictvím IS KP14+ v souladu s Finančním plánem projektu, který je před rozpracováním zprávy a žádosti o platbu třeba upravit pomocí Žádosti o změnu. Předpokládaný termín podání žádostí o platbu uvedený ve Finančním plánu musí být v rozmezí 30 kalendářních dní od data skutečného podání žádosti.

V případě, že příjemce do žádosti o platbu zahrne neuhrazené nebo částečně uhrazené faktury, je povinen nejpozději do 10 pracovních dnů od data poskytnutí/přijetí (splatnosti) podpory uhradit plnou výši nehrazených faktur (tj. úhradu z prostředků podpory OPŽP a podíl vlastních zdrojů) a doložit úhrady neprodleně finančnímu manažerovi projektu.

Upozorňujeme příjemce podpory, že neprofinancování naplánovaných prostředků na rok 2018 může výrazně zbrzdit administraci plateb projektu v roce 2019. Z důvodu přelomu kalendářního roku může v prvních měsících roku 2019 také nastat prodleva ve financování projektů.

Dokuemnt ke stažení:

Příručka pro příjemce podpory ke stažení (zip)

Ministři životního prostředí zemí EU po komplikovaných jednáních dosáhli dohody ohledně snižování emisí CO2 z osobních automobilů a dodávek po roce 2021. Diskutovali také o emisích CO2 z nových nákladních vozidel a schválili oficiální pozici EU na dvě důležitá mezinárodní jednání.

Po složité a dlouhé diskuzi bylo včera schváleno jednotné stanovisko ministrů životního prostředí evropské osmadvacítky k návrhu evropského nařízení, které stanoví emisní normy CO2 pro nově vyrobené osobní automobily a lehká užitková vozidla. Evropská komise v loňském roce navrhla, aby automobilky snížily průměrné emise CO2 vyráběných vozidel do roku 2025 o 15 % a do konce roku 2030 o 30 % oproti současnému cíli k roku 2021. Některé státy EU však požadovaly výrazné navýšení cílů pro rok 2030 na úroveň 40 % i více. Nakonec se podařilo dohodnout redukční cíl pro osobní vozidla na úrovni 35 % a tak dosáhnout kompromisu přijatelného pro všechny. S přihlédnutím k velkému tlaku ambiciózních států může ČR považovat tento výsledek za nejlepší možný v dané situaci.

„ČR souhlasí s nutností docílit snížení emisí ze sektoru dopravy a v dlouhodobém horizontu směřovat k dekarbonizaci tohoto sektoru. Nicméně změny musí být postupné a musí být v souladu s ochotou společnosti investovat do nákupu nových vozů. Pokud zkrátka lidé nebudou mít finance na nákup elektromobilů a hybridních vozidel, prodlouží se doba, kdy budou využívat starší automobily. A to může být pro naše ovzduší daleko škodlivější,“ řekl ministr Brabec. „Dnes se nám podařilo prosadit do návrhu i mechanismus, díky kterému bude automobilový průmysl motivován prodávat více elektromobilů i v zemích, kde je jejich podíl na trhu doposud nízký. To je i případ České republiky, čímž přispějeme k nástupu elektromobility i u nás,“ doplňuje ministra náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.

Na základě schválené pozice Rady nyní rakouské předsednictví zahájí vyjednávání s Evropským parlamentem, jehož výsledkem bude konečná podoba této legislativy.  

Ministři se dostali i k dalším tématům. O snížení emisí CO2 stanovením konkrétních limitů se chce Evropská komise pokusit i u těžkých vozidel a poprvé se tak projednává návrh nařízení, který stanoví konkrétní emisní limity CO2 pro nákladní automobily.  Základem návrhu Evropské komise, o kterém dnes ministři debatovali, je dosáhnout snížení emisí CO2 u nových těžkých vozidel od roku 2025 o 15 % a od roku 2030 o 30 % oproti roku 2019.

„Vzhledem k tomu, že emise CO2 z těžkých vozidel nebyly zatím nikdy monitorovány, nemá k tomu Evropa relevantní data. Diskuzi o konkrétních cílech tomu musíme přizpůsobit,“ uvedl ministr Richard Brabec.

Rada dále přijala dvoje závěry, které stanovují mandát EU pro nadcházející mezinárodní jednání. Prvním je zasedání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční 2. - 14. prosince 2018 v Katovicích. „Je třeba mít na paměti, že výsledek jednání prosincové klimatické konference podstatným způsobem ovlivní, zda se smluvním stranám podaří včas a účinně zahájit implementaci Pařížské dohody,“ přiblížil ministr Brabec.

Další přijaté závěry se věnují přípravě na 14. konferenci Úmluvy o biologické rozmanitosti (17. - 29. listopadu 2018 v egyptském Šarm aš-Šajchu). Jedním z hlavních bodů konference bude i příprava mezinárodní agendy v ochraně biodiverzity po roce 2020. „Ochrana biodiverzity potřebuje získat celosvětovou pozornost. Podporujeme proto užší provázání problematiky ochrany biodiverzity s ochranou klimatu,“ vysvětluje ministr Brabec.

Polsko během dnešního jednání ministrů životního prostředí také informovalo o svém finančním programu na boj se zhoršenou kvalitou ovzduší související s vytápěním polských domácností. Ten svým zaměřením kopíruje v Česku již běžící velmi úspěšné programy kotlíkové dotace a program Nová zelená úsporám. Jak vysvětlil Richard Brabec: „Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Polskem dochází k intenzivní výměně znečišťujících látek, bude mít polský Program čisté ovzduší pozitivní dopad nejen pro území jednotlivých vojvodství v Polsku, nýbrž i pro regiony v ČR nacházející se v blízkosti česko-polské hranice.“

Na okraj Rady proběhlo také ministerské jednání se zeměmi Východního partnerství, kde byly řešeny hlavní environmentální a klimatické priority regionu Východního partnerství.

Na trhu se objevují různě drahé, barevné a různě označené baterie. Setkáte se s označením jako „heavy duty“, „super heavy duty“ a „longer lasting“. Běžný spotřebitel se v nich jen těžko vyzná. Tyto výrazy nemusejí vždy znamenat dobu životnosti baterie. Ta závisí na vnitřním odporu a dalších elektrických parametrech baterie. Pokusíme se v tom tedy udělat jasno.

Levná nebo drahá?

Primární (nenabíjecí) baterie je možné vyrábět různými technologiemi a podle toho je lze poměrně jednoduše rozdělit z hlediska vlastností, výdrže, použití i ceny. V níže uvedeném přehledu jsou seřazeny vzestupně podle ceny, doby expirace a schopnosti poskytovat připojenému zařízení vysoké hodnoty energie.

• Zinko-uhlíkové – nejlevnější typ tzv. Leclancheova „suchého“ článku (složení: Zn, C, MnO2, NH4Cl) – při reakci vzniká voda a hrozí jejich časté „vytečení“. Doba expirace při standardních podmínkách jsou až 3 roky v závislosti na velikosti a typu článku. Často bývají značeny jako „Heavy Duty“ baterie.

• Zinko-chloridové – zinko-uhlíkový článek je vylepšený o kvalitnější elektrolyt (složeni: Zn, C, MnO2, ZnCl2). Doba expirace při standardních podmínkách jsou 3 roky v závislosti na velikosti a typu článku. Často bývají značeny jako „Super Heavy Duty“ baterie.

• Alkalické – nejrozšířenější typ článků vzhledem ke svému dobrému poměru cena/výkon (složení: Zn, MnO2). Doba expirace při standardních podmínkách je 7 let v závislosti na velikosti a typu článku.

• Lithiové – nejdražší a nejvýkonnější typ baterií (složení: Li, FeS2, C). Doba expirace při standardních podmínkách je až 10 let. Také je lehčí než alkalická baterie ideální pro použití v mrazech až do -60.

Navzdory vyšším počátečním nákladům alkalické nebo lithiové baterie vydrží při větším zatížení pět až desetkrát déle než ty zinko-uhlíkové a jsou tedy ekonomičtější. Přitom jsou také vhodnější pro přístroje s vyšším odběrem proudu.

Nabíjecí nebo nenabíjecí?

Základní rozdělení baterií pro běžné uživatele je na primární a sekundární baterie. Primární baterie známe častěji pod označením „jednorázové baterie“ neboli „nenabíjecí“, protože po vybití je již nelze znovu dobít a použít. „Nabíjecí“ neboli „sekundární“ baterie mohou být oproti tomu opakovaně nabíjeny a výrazně tak prodlužují svou životnost a použitelnost. Současné technologie nabízí více než 1000 nabíjecích cyklů u nabíjecích baterií v závislosti na podmínkách a způsobu, jakým jsou používány. Mají však poměrně nižší nominální napětí oproti primárním bateriím (1,2 V vs. 1,5 V), čímž se v zařízeních, které nemají regulátor umožňující pracovat s různorodým vstupním napětím, mohou zdát podstatně dříve vybité.

Nabíjecí baterie

+ Velká úspora financí při pravidelném a dlouhodobém používání

+ Ekologická varianta šetrná k životnímu prostředí

- Vyšší pořizovací cena

- Nutnost pořízení nabíječky na baterie

- U některých zařízení bez regulátoru nižší výdrž

Nenabíjecí baterie

+ Nízká pořizovací cena

+ Velké rozpětí cen i výdrže

- Složitý výběr správné baterie z mnoha různých druhů baterií na trhu

- Pouze jednorázové použití

- Z dlouhodobého hlediska ekonomicky méně výhodné než nabíjecí baterie

- Problematické z hlediska životního prostředí

A naše doporučení? Jednoznačně nabíjecí! Jsou šetrnější k životnímu prostředí a z dlouhodobého hlediska jsou i pro spotřebitele ekonomicky výhodnější.

Kterou do čeho?

Obecně platí pravidlo, že při snaze o nejlepší užitek baterie ve smyslu poměr cena/výkon je při výběru baterie pro daný výrobek a použití nutno postupovat individuálně. Rozhodnutí by se mělo odvíjet od způsobu odběru proudu zařízením (krátké silné intervaly vs. dlouhodobý slabý odběr). Například pro elektrický budík, který má velmi malou spotřebu energie, jsou vhodné alkalické baterie, které vydrží i bez vybíjení mnohem déle. Pokud bychom zvolili levnější zinkouhlíkové, hrozí zde riziko, že po dlouhodobém využívání samy do přístroje vytečou. U dětských hraček, které jsou velmi vytížené, jako třeba nejrůznější autíčka, autodráhy či plyšáci na baterky, zvažte nabíjecí baterie, které můžete průběžně dobíjet a vyměňovat. Pokud chcete nenabíjecí baterie, tak určitě vybírejte ty s vyšším výkonem.

Když vám baterie doslouží, doneste je na sběrná místa

Zkrátka a jasně – vybité baterie do koše nepatří. A proto i vy prosím otevřete zásuvky a šuplíky a zjistěte, zda nemáte doma baterie, které je třeba vytřídit. „Čím více vybitých baterií se dostane do recyklačního procesu, tím méně přírodních zdrojů je nutno vytěžit k výrobě nových,“ dodává k tomu Petr Kratochvíl, ředitel neziskové společnosti Ecobat. Pořiďte si domů elegantní krabičku ECOCHEESE. V ní můžete baterie skladovat, než je odnesete na sběrné místo. Pokud ji ještě nemáte, využijte možnost zdarma si ji objednat na www.ecocheese.cz. Odnášejte veškeré použité baterie na sběrná místa. Informace, kde je najdete, získáte na mapa.ecobat.cz. Sdílejte informace o recyklaci baterií mezi svými přáteli, v rodině, v práci, na úřadech nebo ve školách. Protože dobré příklady táhnou a jsou tou nejlepší inspirací pro ostatní.

Článek vznikl ve spolupráci se společnosti ECOBAT s. r. o., neziskovou organizací, která od roku 2002 zajišťuje zpětný odběr a recyklaci přenosných baterii v České republice. V prosinci 2009 získal ECOBAT oprávněni k provozování kolektivního systému zpětného odběru přenosných baterii a akumulátorů na území ČR. Systém je financován téměř výhradně z příspěvků výrobců a dovozců baterii do ČR. A dále ve spolupráci s EMOS spol. s r.o., která se zabývá se prodejem elektro zboží a poskytováním služeb v oblasti montáže a servisu a je výhradním distributorem GP Batteries pro český trh, slovenský a maďarský trh.

Ve středu 10. října byla poprvé představena kosmetika, která znamená cirkulární revoluci v kosmetickém průmyslu. Jde o celosvětově první kosmetiku, které zcela biodegraduje, předchází vzniku odpadu a nezatěžuje tak životní prostředí problémovými mikroplasty a mikropolutanty. Za jejím vývojem a výrobou stojí české firmy NAFIGATE Corporation a NAFIGATE Cosmetics. Ze strany výrobců kosmetických produktů se tak setkáváme s prvním komplexním přístupem k ochraně životního prostředí, který zároveň reaguje i na legislativní omezení Evropské Unie. Ta v rámci Plastové strategie (Plastic Strategy) požaduje od roku 2030 úplný zákaz výrobků s úmyslným obsahem mikroplastů.

Nová kosmetika dostala jméno „Věnováno Vám a přírodě“ a neobsahuje žádnou látku, která by negativně působila na životní prostředí či jej jakýmkoli způsobem zatěžovala, přitom však splňuje vysoké standardy pro koncového spotřebitele.

„Do rukou se nám dostává produkt, jehož základní myšlenka je založena na uzavřeném toku materiálů, které oproti konkurenčním produktům nejsou zdrojem mikroplastů, což je jeden z globálních problémů 21. století. Opět se navíc ukázalo, jak klíčová je mezioborová spolupráce pro rozjezd udržitelného byznysového plánu, který má dnes díky své unikátnosti globální potenciál. České firmy tak znovu ukázaly, že cirkulární přístup pro nás skýtá celou řadu zatím netušených možností", doplňuje Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Aniž bychom si to uvědomovali, mikroplasty se staly součástí našeho běžného života. Objevují se ve vzduchu, v půdě i ve vodě. Poslední výzkumy prokázaly, že plastové znečistění je všudypřítomné, dokonce i v pitné vodě. Podle Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR bylo potvrzeno, že i pitná voda u nás obsahuje mikroplasty. Až 30 % těchto velmi drobných částic plastů, tedy mikroplastů, ve vodě zůstává a nelze je z ní odstranit. Mezi nalezenými mikroplasty byly nejčastější materiály PET, polypropylen a polyethylen. A právě polyethylen je obsažen v kosmetice a výrazně zatěžuje povrchové a odpadní vody. Nalezneme ho například v zubních pastách, sprchových gelech nebo peelinzích. Mikroplasty jsou v kosmetickém průmyslu přidávány do produktů s abrazivními vlastnostmi, a to proto, že umí odstranit odumřelé kožní buňky a nečistoty z pokožky.

Prvním startovacím produktem nové značky „Věnováno Vám a přírodě“ je Coconut Peeling Milk a mikroplastové částice jsou v něm nahrazeny přírodním polymerem P3HB. Ten byl vyvinut unikátní českou biotechnologií HYDAL a je vyroben bakteriemi, které jsou součástí našeho ekosystému už miliony let. Bakterie umí tento biopolymer nejen vyrobit, ale i zrecyklovat, a to tak, že pokud jej nespotřebují sami, slouží jako potrava pro další mikroorganismy. Polymer typu P3HB je tak 100% odbouratelný v přírodě, tzv. biodegradabilní. „Spotřebitel si málokdy klade otázku, jaký vliv má výroba kosmetické látky na životní prostředí. Výrobce, pokud chce být opravdu odpovědný, si tyto otázky klást musí. A odpovědět na ně mu velmi dobře umí tzv. LCA - Life Cycle Assessment. Tato metoda umí komplexně posoudit, jaký vliv mají technologie výroby a produkty na životní prostředí. V případě biotechnologie HYDAL jsou výsledky velmi pozitivní,“ vysvětlila Lenka Mynářová, členka představenstva NAFIGATE Corporation, a.s.

Metoda LCA jednoznačně prokázala přínos výroby polymerů P3HB (poly-3-R-hydroxybutyrát) pomocí biotechnologie HYDAL pro životní prostředí. Oproti polymerům vyráběným z primárních surovin totiž šetří zdroje surovin včetně ropy, snižuje emise CO₂ekv., tedy příspěvek ke globálnímu oteplování, ekotoxicitu, toxicitu sladké vody, okyselování prostředí (acidifikaci), eutrofizaci (proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, které ničí přirozené prostředí) a další negativní vlivy na životní prostředí.   

„Nová kosmetika „Věnováno Vám a přírodě“ je z našeho pohledu zlomovým bodem v kosmetickém průmyslu. Věříme, že budeme inspirací a vzorem i pro ostatní kosmetické společnosti, a to v přístupu k životnímu prostředí. Kokosový peeling je náš startovací produkt, ale v průběhu příštího roku plánujeme uvést celou řadu produktů s využitím přírodního polymeru P3HB,“ uzavírá Ondřej Mynář, CEO NAFIGATE Cosmetics.

O INCIEN

Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú., je nezisková organizace pracující na šíření myšlenky cirkulární ekonomiky (oběhového hospodářství) v České republice. INCIEN byl založen v roce 2015 a od té doby vzdělává, pořádá diskuzní večery, semináře i konference zabývající se problematikou odpadového hospodářství a cirkulární ekonomiky. Současně realizuje vlastní projekty ve spolupráci s firmami, školami, obcemi i veřejnou správou. Aktivně přenáší a aplikuje know-how v tomto oboru z ostatních evropských zemí. Cirkulární ekonomika je základním stavebním kamenem pro přechod z lineární spotřeby surovin a prosazuje vnímání odpadů jako zdroje, jenž šetří finance i životní prostředí. Více informací najdete na www.incien.org

O NAFIGATE Corporation, a.s.

NAFIGATE Corporation, a.s. je česká knowledge-based společnost, jejím cílem je vyvinout a uvádět high-tech technologie a aplikace na globální trh. Založena byla v roce 2011. NAFIGATE Corporation, a.s. za sedm let rozvinula, společně se svými partnery, biotechnologii Hydal do poslední fáze komercionalizace. V rámci spolupráce na projektu Hydal je NAFIGATE Corporation centrem pro další rozvoj technologie a aplikací,
a zároveň vlastníkem technologie.

O NAFIGATE Cosmetics,  a.s.

NAFIGATE Cosmetics je česká společnost, která se od roku 2015 věnuje vývoji a výrobě kosmetických přípravků pro boj s vráskami a projevy stárnutí pleti. Specializuje se na vývoj produktů s kyselinou hyaluronovou, kterou můžete najít ve většině jejich produktů. Zakládá si na využití nejčistších ingrediencí bez nadbytečných látek,
a proto jsou všechny produkty bez parfemace a parabenů. Díky vlastnímu výzkumu v oblasti nanotechnologií mimo jiné vyvinula i patentovaný produkt Nano Eye Lift.

Málokterý projekt na Mělnicku budí takové emoce jako plánovaná spalovna v areálu současné elektrárny v Horních Počaplech. Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) chystá Skupina ČEZ a od samého začátku je terčem kritiky jak od různých ekologických sdružení, tak od samotných občanů okolních obcí. Je však opravdu důvod se bát? Vážně budou do ovzduší unikat jedovaté látky? Nejen o tom jsme se bavili s Daliborem Roikem, manažerem projektu ZEVO Mělník. Více ZDE

Zdroj: https://www.ctidoma.cz/

Elektronika nás obklopuje ve stále větší míře. Dříve nám zajišťovala pouze nezbytnou komunikaci. Když začaly první televize, byly černobílé a sousedé se scházeli u jedné televize v ulici, aby shlédli zprávy nebo důležitý fotbalový zápas. Televize se modernizovala, najednou tu byla barevná a ta černobílá se nejprve dala babičce, a když se podesáté rozbila a obrazová elektronka nebyla ani u opraváře, odvezla se na skládku. To se ještě televize opravovaly.

Dříve bylo opraven jako hub po dešti. Dnes jsou jen ve větších městech. Televizí ale notně přibylo. Každá rodina má minimálně dvě, ne-li tři. To znáte, děti chtějí sledovat Minimax nebo alespoň to „Déčko“, muži sportovní utkání a ženám nesmí ujít díl oblíbeného seriálu. Televize a nejen ty se rozbíjejí. Nemají sice již ty CRT obrazovky s katodovou trubicí, ale rozhodně časem stárnou, mají vadné pixely, barevnou solarizaci atd.

Rozbíjí se i všechna další elektronika, která nás obklopuje ze všech stran, a stává se z ní odpad. Tento odpad je třeba v co největším objemu vrátit zpět do výroby. U elektroniky je to problém. Každá věc, včetně nejjednoduššího fénu, obsahuje několik druhů plastů, kabely, integrovanou desku s řídící elektronikou, ventilátor, šroubky a zalisované kovové části, nahrazující matky. Jak je oddělit v co největší míře?

Řešením je řetězový drtič. Řetězový drtič je vlastně kovový válec, jehož dnem prochází hřídel, kterou přes řemenice pohání elektromotor, umístěný vně válce. Uvnitř je na hřídeli umístěna hlava, do které je uchycen řetěz. Elektromotor roztočí hřídel a s ní hlavu s řetězem. Ten na principu mixéru předá energii obsahu drtiče – odpadu. Výsledkem je drť, která je odlišná dle druhu drceného odpadu. Pokud se drtí například chladnička, z plechu je oddělen výplňový materiál PUR, který je rozdrcen na prach. Plech je natrhán a stlučen do koulí, tvrdý plast je nadrcen na kousky okolo centimetru a zalisované kousky plechu se šroubky jsou z plastu odděleny. Tento výstup při jiném typu drcení není myslitelný.

Je to krásný výsledek pro následné zpracování této drti. Kovy se odseparují separátory, PUR se odstraní sítováním a zbyde tvrdý plast.

Navíc pokud do drtiče „spadne“ nějaký nedrtitelný kus, řetěz „uhne“ a drtič pokračuje v drcení. Řetěz je jediná součástka, která se spotřebovává. Jeho cena se pohybuje v řádu tisíců korun a jeho výměna je možná za necelou hodinu.

Samozřejmě tento druh drtiče má i některé nevýhody. Je třeba při instalaci provést odhlučnění, nejlépe stavbou izolační kobky okolo drtiče, s instalací vrat pro přístup k drtiči při servisu. Dále je třeba doplnit drtič odsáváním, protože vzniká značné množství prachu. Ale to je většinou nutné i při instalaci jiných typů drtičů.

Hlavní předností řetězového drtiče je schopnost drtit směsi nesourodých a navzájem spojených odpadů s velmi dobrým výstupem pro následnou separaci.

V České republice mají tento druh drtiče všechny významné společnosti, zabývající se zpracováním elektroodpadů, jako jsou například Kovošrot Moravia nebo Kovohutě Příbram. Jediným výrobcem v České republice je v současnosti společnost DEOS Technology s.r.o.

Další informace: www.deostech.cz

Moderní elektronika, se kterou se setkáváme den co den, od rána do večera, patří mezi rychloobrátkové zboží. To přirozeně vyvolává vysoký tlak na zdroje a primární suroviny. Recyklace elektroodpadu tak hraje významnou roli pro minimalizaci dopadů do životního prostředí a zároveň i k nastartování principů cirkulární ekonomiky.

Statistiky jsou vždy neúprosné. V roce 2016 se celosvětově vyprodukovalo více jak 45 mil. tun elektroodpadu a prokázaná míra recyklace elektroodpadu pak, podle zprávy United Nations University, tvoří slabých 20 %. Mezi největší producenty elektroodpadu patří Asie, následuje Evropa a pak USA. Naopak nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent.

Určitě není žádné tajemství, že významné množství elektroodpadu z EU končí v rozvojových zemích, jako je Afrika a Asie, kde se „recykluje“ v naprosto nevyhovujících podmínkách. Neznámy nejsou ani případy, kdy se elektroodpad rozebírá ručně, izolace se odstraňují primitivním způsobem, tedy opalováním nebo pálením. Největší zátěží pro životní prostředí a lidské zdraví je neodborné používání kyselin pro oddělení jednotlivých komponent za účelem získání byť i malých množství vzácných kovů. Kapitolou samo o sobě je rtuť, kterou obsahují LCD displeje. Jen do Ghany je z Evropy exportováno ročně přibližně 600 kontejnerů elektroodpadu, který se vykazuje jako použitá elektronika.

Jak si stojí Česko?

Podle informací CENIA, české informační agentury životního prostředí vyplývá, že elektroodpady v roce 2015 byly v největší míře (66 %) materiálově využívány a druhým nejčastějším způsobem nakládání bylo skládkování (8 %). V roce 2016 se podařilo skládkování omezit na 5 %, materiálové využívání ale v tomto roce dosáhlo nižší úrovně, a to 60 %. Dále z informací CENIA vyplývá, že v roce 2015 jsme vyvezli do zemí Evropské unie více jak 6,2 tisíc tun elektroodpadů a mimo EU 56 tun elektroodpadu. V roce 2016 došlo k nárůstu vývozu elektroodpadů jak do zemí EU, tak i mimo ní. Celkově bylo vyvezeno téměř 13 tis. tun elektroodpadu, mimo EU vzrostl vývoz na 135 „tun“.

Speciální linky na elektrozařízení

a elektromotory Jak bylo řečeno na začátku, elektrozařízení je rychloobrátkové zboží a tudíž je potřeba vyvíjet a stavět sofistikované, výkonné a moderní zařízení na jeho recyklaci. V kontextu s principy cirkulární ekonomiky je potřeba tato zařízení stavět v rámci České republiky, ne elektroodpady vyvážet. Tím získáme lokálně drahocenné materiály – železné a neželezné kovy. Nehledě na to, že Česko je z 80 % závislé na dovozu surovin!

Mezi taková zařízení patří například linka od firmy Forrec (viz obrázek 1), která dokáže zpracovat 5 tun elektrického a elektronického odpadu (OEEZ) za hodinu včetně malých a středních elektromotorů o hmotnosti do 20 kg a o průměru hřídele do 20 mm.

Firma Forrec disponuje dvacetiletou zkušeností v oboru zpracování odpadů. Její devízou je výzkum, návrh a konstrukce drtičů a mlýnů, speciálních linek na přepracování odpadu, rozmělňovačů, nebo mlýnů na zpracování ledniček a pneumatik.

Technologické složení linky je následující:

• robustní dopravník s násypkou

• dopravní pás do kladivového mlýnu

• kladivový mlýn 250 kW se zvukotěsnou

• kabinou

• vibrační dopravník

• bubnový magnet

• eddy currents a bubnový magnet pro získání čistého hliníku

• síto k rozdělení na 2 frakce k získávání

• vhodného materiálu pro linku na drcení mědi

• odsávání prachu

Datové kabely

Další specifikem dnešní doby jsou elektrokabely, a to zejména ty datové. Množství těchto odpadů nebývale roste, jak se naše společnost stále více digitalizuje a s přechodem na koncepci průmysl 4.0 poroste ještě více. Datové kabely není snadné zpracovávat, protože měděné vlásky jsou velmi tenké a těžko oddělitelné od izolace.

Zajímavé řešení nabízí drtiče kabelů s tzv. turbem od firmy GUIDETTI (obrázek 4), na jejichž výstupu jsou dvě frakce, a to drahocenná měď a plast. Recyklace v těchto strojích probíhá prostřednictvím nožového mlýnu a separačního stolu. Aby došlo k dokonalému oddělení plastů a mědi, tak materiál vstupuje ještě to tzv. „turba“. To tvoří rotační část s lopatkami, které vysokou rychlostí metají materiál na ozubený stator. Tím dochází k porušení plastové izolace kabelů a zároveň se měděné vlásky stočí do kuličky, což umožňuje dokonalou separaci a zachycení prachové mědi. Následuje vibrační stůl, který je nakloněn a je pod něj vháněn proud vzduchu. Skrze síto propadá prachová měď, dozadu putuje plastový granulát a dopředu čistá měď.

Ruční recyklace elektromotorů
Pochopitelně své zastoupení v recyklaci najde i proces ručního rozebírání například elektromotorů. V této oblasti můžeme jmenovat střihač elektrických motorů BRONNEBERG nebo Presse Bull, kde se získává měděné vinutí. Vždy se jedná o speciální „stůl“ (pracoviště), kde pracovník nejprve oddělí obal od statorového vinutí, dále stator rozpůlí a následně vytáhne smyčky mědi (obrázek 5).

Zdroj: Odpadové fórum 10/2018

V souladu s ustanovením § 16 odst. 1 vyhlášky č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik, ve znění pozdějších předpisů, se zpřístupňuje návrh časového plánu a programu prací pro zpracování plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik od 1. října 2018 po dobu 6 měsíců (do 31. března 2019) k písemným připomínkám uživatelů vody a veřejnosti na Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu životního prostředí a na všech krajských úřadech a u všech správců povodí, a to v listinné podobě a v elektronické podobě na jejich internetových stránkách. Podrobnosti o způsobu připomínkování naleznete v přiloženém Oznámení.

Dokument ke stažení:

• Oznámení (PDF, 76 KB)

• Titulní strana (PDF, 391 KB)

• Časový plán (PDF, 324 KB)

• Časový plán v grafické podobě (PDF, 227 KB)

Výše recyklace komunálních odpadů, textilu nebo cíl pro hliníkové obaly v rámci balíčku oběhového hospodářství, který EU letos přijala, budou pro Českou republiku nové. Naopak třídění bioodpadu již v Česku známe. Jak si ČR stojí v oblasti cirkulární ekonomiky EU? Ptali jsme se Jana Maršáka z ministerstva životního prostředí, který se účastnil nedávné konference Předcházení vzniku odpadů. Více ZDE

Zdroj: EurActiv.cz