Ministři životního prostředí zemí EU po komplikovaných jednáních dosáhli dohody ohledně snižování emisí CO2 z osobních automobilů a dodávek po roce 2021. Diskutovali také o emisích CO2 z nových nákladních vozidel a schválili oficiální pozici EU na dvě důležitá mezinárodní jednání.

Po složité a dlouhé diskuzi bylo včera schváleno jednotné stanovisko ministrů životního prostředí evropské osmadvacítky k návrhu evropského nařízení, které stanoví emisní normy CO2 pro nově vyrobené osobní automobily a lehká užitková vozidla. Evropská komise v loňském roce navrhla, aby automobilky snížily průměrné emise CO2 vyráběných vozidel do roku 2025 o 15 % a do konce roku 2030 o 30 % oproti současnému cíli k roku 2021. Některé státy EU však požadovaly výrazné navýšení cílů pro rok 2030 na úroveň 40 % i více. Nakonec se podařilo dohodnout redukční cíl pro osobní vozidla na úrovni 35 % a tak dosáhnout kompromisu přijatelného pro všechny. S přihlédnutím k velkému tlaku ambiciózních států může ČR považovat tento výsledek za nejlepší možný v dané situaci.

„ČR souhlasí s nutností docílit snížení emisí ze sektoru dopravy a v dlouhodobém horizontu směřovat k dekarbonizaci tohoto sektoru. Nicméně změny musí být postupné a musí být v souladu s ochotou společnosti investovat do nákupu nových vozů. Pokud zkrátka lidé nebudou mít finance na nákup elektromobilů a hybridních vozidel, prodlouží se doba, kdy budou využívat starší automobily. A to může být pro naše ovzduší daleko škodlivější,“ řekl ministr Brabec. „Dnes se nám podařilo prosadit do návrhu i mechanismus, díky kterému bude automobilový průmysl motivován prodávat více elektromobilů i v zemích, kde je jejich podíl na trhu doposud nízký. To je i případ České republiky, čímž přispějeme k nástupu elektromobility i u nás,“ doplňuje ministra náměstek pro řízení sekce politiky životního prostředí a mezinárodních vztahů Vladislav Smrž.

Na základě schválené pozice Rady nyní rakouské předsednictví zahájí vyjednávání s Evropským parlamentem, jehož výsledkem bude konečná podoba této legislativy.  

Ministři se dostali i k dalším tématům. O snížení emisí CO2 stanovením konkrétních limitů se chce Evropská komise pokusit i u těžkých vozidel a poprvé se tak projednává návrh nařízení, který stanoví konkrétní emisní limity CO2 pro nákladní automobily.  Základem návrhu Evropské komise, o kterém dnes ministři debatovali, je dosáhnout snížení emisí CO2 u nových těžkých vozidel od roku 2025 o 15 % a od roku 2030 o 30 % oproti roku 2019.

„Vzhledem k tomu, že emise CO2 z těžkých vozidel nebyly zatím nikdy monitorovány, nemá k tomu Evropa relevantní data. Diskuzi o konkrétních cílech tomu musíme přizpůsobit,“ uvedl ministr Richard Brabec.

Rada dále přijala dvoje závěry, které stanovují mandát EU pro nadcházející mezinárodní jednání. Prvním je zasedání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, které se uskuteční 2. - 14. prosince 2018 v Katovicích. „Je třeba mít na paměti, že výsledek jednání prosincové klimatické konference podstatným způsobem ovlivní, zda se smluvním stranám podaří včas a účinně zahájit implementaci Pařížské dohody,“ přiblížil ministr Brabec.

Další přijaté závěry se věnují přípravě na 14. konferenci Úmluvy o biologické rozmanitosti (17. - 29. listopadu 2018 v egyptském Šarm aš-Šajchu). Jedním z hlavních bodů konference bude i příprava mezinárodní agendy v ochraně biodiverzity po roce 2020. „Ochrana biodiverzity potřebuje získat celosvětovou pozornost. Podporujeme proto užší provázání problematiky ochrany biodiverzity s ochranou klimatu,“ vysvětluje ministr Brabec.

Polsko během dnešního jednání ministrů životního prostředí také informovalo o svém finančním programu na boj se zhoršenou kvalitou ovzduší související s vytápěním polských domácností. Ten svým zaměřením kopíruje v Česku již běžící velmi úspěšné programy kotlíkové dotace a program Nová zelená úsporám. Jak vysvětlil Richard Brabec: „Vzhledem k tomu, že mezi Českou republikou a Polskem dochází k intenzivní výměně znečišťujících látek, bude mít polský Program čisté ovzduší pozitivní dopad nejen pro území jednotlivých vojvodství v Polsku, nýbrž i pro regiony v ČR nacházející se v blízkosti česko-polské hranice.“

Na okraj Rady proběhlo také ministerské jednání se zeměmi Východního partnerství, kde byly řešeny hlavní environmentální a klimatické priority regionu Východního partnerství.

Na trhu se objevují různě drahé, barevné a různě označené baterie. Setkáte se s označením jako „heavy duty“, „super heavy duty“ a „longer lasting“. Běžný spotřebitel se v nich jen těžko vyzná. Tyto výrazy nemusejí vždy znamenat dobu životnosti baterie. Ta závisí na vnitřním odporu a dalších elektrických parametrech baterie. Pokusíme se v tom tedy udělat jasno.

Levná nebo drahá?

Primární (nenabíjecí) baterie je možné vyrábět různými technologiemi a podle toho je lze poměrně jednoduše rozdělit z hlediska vlastností, výdrže, použití i ceny. V níže uvedeném přehledu jsou seřazeny vzestupně podle ceny, doby expirace a schopnosti poskytovat připojenému zařízení vysoké hodnoty energie.

• Zinko-uhlíkové – nejlevnější typ tzv. Leclancheova „suchého“ článku (složení: Zn, C, MnO2, NH4Cl) – při reakci vzniká voda a hrozí jejich časté „vytečení“. Doba expirace při standardních podmínkách jsou až 3 roky v závislosti na velikosti a typu článku. Často bývají značeny jako „Heavy Duty“ baterie.

• Zinko-chloridové – zinko-uhlíkový článek je vylepšený o kvalitnější elektrolyt (složeni: Zn, C, MnO2, ZnCl2). Doba expirace při standardních podmínkách jsou 3 roky v závislosti na velikosti a typu článku. Často bývají značeny jako „Super Heavy Duty“ baterie.

• Alkalické – nejrozšířenější typ článků vzhledem ke svému dobrému poměru cena/výkon (složení: Zn, MnO2). Doba expirace při standardních podmínkách je 7 let v závislosti na velikosti a typu článku.

• Lithiové – nejdražší a nejvýkonnější typ baterií (složení: Li, FeS2, C). Doba expirace při standardních podmínkách je až 10 let. Také je lehčí než alkalická baterie ideální pro použití v mrazech až do -60.

Navzdory vyšším počátečním nákladům alkalické nebo lithiové baterie vydrží při větším zatížení pět až desetkrát déle než ty zinko-uhlíkové a jsou tedy ekonomičtější. Přitom jsou také vhodnější pro přístroje s vyšším odběrem proudu.

Nabíjecí nebo nenabíjecí?

Základní rozdělení baterií pro běžné uživatele je na primární a sekundární baterie. Primární baterie známe častěji pod označením „jednorázové baterie“ neboli „nenabíjecí“, protože po vybití je již nelze znovu dobít a použít. „Nabíjecí“ neboli „sekundární“ baterie mohou být oproti tomu opakovaně nabíjeny a výrazně tak prodlužují svou životnost a použitelnost. Současné technologie nabízí více než 1000 nabíjecích cyklů u nabíjecích baterií v závislosti na podmínkách a způsobu, jakým jsou používány. Mají však poměrně nižší nominální napětí oproti primárním bateriím (1,2 V vs. 1,5 V), čímž se v zařízeních, které nemají regulátor umožňující pracovat s různorodým vstupním napětím, mohou zdát podstatně dříve vybité.

Nabíjecí baterie

+ Velká úspora financí při pravidelném a dlouhodobém používání

+ Ekologická varianta šetrná k životnímu prostředí

- Vyšší pořizovací cena

- Nutnost pořízení nabíječky na baterie

- U některých zařízení bez regulátoru nižší výdrž

Nenabíjecí baterie

+ Nízká pořizovací cena

+ Velké rozpětí cen i výdrže

- Složitý výběr správné baterie z mnoha různých druhů baterií na trhu

- Pouze jednorázové použití

- Z dlouhodobého hlediska ekonomicky méně výhodné než nabíjecí baterie

- Problematické z hlediska životního prostředí

A naše doporučení? Jednoznačně nabíjecí! Jsou šetrnější k životnímu prostředí a z dlouhodobého hlediska jsou i pro spotřebitele ekonomicky výhodnější.

Kterou do čeho?

Obecně platí pravidlo, že při snaze o nejlepší užitek baterie ve smyslu poměr cena/výkon je při výběru baterie pro daný výrobek a použití nutno postupovat individuálně. Rozhodnutí by se mělo odvíjet od způsobu odběru proudu zařízením (krátké silné intervaly vs. dlouhodobý slabý odběr). Například pro elektrický budík, který má velmi malou spotřebu energie, jsou vhodné alkalické baterie, které vydrží i bez vybíjení mnohem déle. Pokud bychom zvolili levnější zinkouhlíkové, hrozí zde riziko, že po dlouhodobém využívání samy do přístroje vytečou. U dětských hraček, které jsou velmi vytížené, jako třeba nejrůznější autíčka, autodráhy či plyšáci na baterky, zvažte nabíjecí baterie, které můžete průběžně dobíjet a vyměňovat. Pokud chcete nenabíjecí baterie, tak určitě vybírejte ty s vyšším výkonem.

Když vám baterie doslouží, doneste je na sběrná místa

Zkrátka a jasně – vybité baterie do koše nepatří. A proto i vy prosím otevřete zásuvky a šuplíky a zjistěte, zda nemáte doma baterie, které je třeba vytřídit. „Čím více vybitých baterií se dostane do recyklačního procesu, tím méně přírodních zdrojů je nutno vytěžit k výrobě nových,“ dodává k tomu Petr Kratochvíl, ředitel neziskové společnosti Ecobat. Pořiďte si domů elegantní krabičku ECOCHEESE. V ní můžete baterie skladovat, než je odnesete na sběrné místo. Pokud ji ještě nemáte, využijte možnost zdarma si ji objednat na www.ecocheese.cz. Odnášejte veškeré použité baterie na sběrná místa. Informace, kde je najdete, získáte na mapa.ecobat.cz. Sdílejte informace o recyklaci baterií mezi svými přáteli, v rodině, v práci, na úřadech nebo ve školách. Protože dobré příklady táhnou a jsou tou nejlepší inspirací pro ostatní.

Článek vznikl ve spolupráci se společnosti ECOBAT s. r. o., neziskovou organizací, která od roku 2002 zajišťuje zpětný odběr a recyklaci přenosných baterii v České republice. V prosinci 2009 získal ECOBAT oprávněni k provozování kolektivního systému zpětného odběru přenosných baterii a akumulátorů na území ČR. Systém je financován téměř výhradně z příspěvků výrobců a dovozců baterii do ČR. A dále ve spolupráci s EMOS spol. s r.o., která se zabývá se prodejem elektro zboží a poskytováním služeb v oblasti montáže a servisu a je výhradním distributorem GP Batteries pro český trh, slovenský a maďarský trh.

Ve středu 10. října byla poprvé představena kosmetika, která znamená cirkulární revoluci v kosmetickém průmyslu. Jde o celosvětově první kosmetiku, které zcela biodegraduje, předchází vzniku odpadu a nezatěžuje tak životní prostředí problémovými mikroplasty a mikropolutanty. Za jejím vývojem a výrobou stojí české firmy NAFIGATE Corporation a NAFIGATE Cosmetics. Ze strany výrobců kosmetických produktů se tak setkáváme s prvním komplexním přístupem k ochraně životního prostředí, který zároveň reaguje i na legislativní omezení Evropské Unie. Ta v rámci Plastové strategie (Plastic Strategy) požaduje od roku 2030 úplný zákaz výrobků s úmyslným obsahem mikroplastů.

Nová kosmetika dostala jméno „Věnováno Vám a přírodě“ a neobsahuje žádnou látku, která by negativně působila na životní prostředí či jej jakýmkoli způsobem zatěžovala, přitom však splňuje vysoké standardy pro koncového spotřebitele.

„Do rukou se nám dostává produkt, jehož základní myšlenka je založena na uzavřeném toku materiálů, které oproti konkurenčním produktům nejsou zdrojem mikroplastů, což je jeden z globálních problémů 21. století. Opět se navíc ukázalo, jak klíčová je mezioborová spolupráce pro rozjezd udržitelného byznysového plánu, který má dnes díky své unikátnosti globální potenciál. České firmy tak znovu ukázaly, že cirkulární přístup pro nás skýtá celou řadu zatím netušených možností", doplňuje Soňa Jonášová, ředitelka Institutu Cirkulární Ekonomiky.

Aniž bychom si to uvědomovali, mikroplasty se staly součástí našeho běžného života. Objevují se ve vzduchu, v půdě i ve vodě. Poslední výzkumy prokázaly, že plastové znečistění je všudypřítomné, dokonce i v pitné vodě. Podle Ústavu pro hydrodynamiku Akademie věd ČR bylo potvrzeno, že i pitná voda u nás obsahuje mikroplasty. Až 30 % těchto velmi drobných částic plastů, tedy mikroplastů, ve vodě zůstává a nelze je z ní odstranit. Mezi nalezenými mikroplasty byly nejčastější materiály PET, polypropylen a polyethylen. A právě polyethylen je obsažen v kosmetice a výrazně zatěžuje povrchové a odpadní vody. Nalezneme ho například v zubních pastách, sprchových gelech nebo peelinzích. Mikroplasty jsou v kosmetickém průmyslu přidávány do produktů s abrazivními vlastnostmi, a to proto, že umí odstranit odumřelé kožní buňky a nečistoty z pokožky.

Prvním startovacím produktem nové značky „Věnováno Vám a přírodě“ je Coconut Peeling Milk a mikroplastové částice jsou v něm nahrazeny přírodním polymerem P3HB. Ten byl vyvinut unikátní českou biotechnologií HYDAL a je vyroben bakteriemi, které jsou součástí našeho ekosystému už miliony let. Bakterie umí tento biopolymer nejen vyrobit, ale i zrecyklovat, a to tak, že pokud jej nespotřebují sami, slouží jako potrava pro další mikroorganismy. Polymer typu P3HB je tak 100% odbouratelný v přírodě, tzv. biodegradabilní. „Spotřebitel si málokdy klade otázku, jaký vliv má výroba kosmetické látky na životní prostředí. Výrobce, pokud chce být opravdu odpovědný, si tyto otázky klást musí. A odpovědět na ně mu velmi dobře umí tzv. LCA - Life Cycle Assessment. Tato metoda umí komplexně posoudit, jaký vliv mají technologie výroby a produkty na životní prostředí. V případě biotechnologie HYDAL jsou výsledky velmi pozitivní,“ vysvětlila Lenka Mynářová, členka představenstva NAFIGATE Corporation, a.s.

Metoda LCA jednoznačně prokázala přínos výroby polymerů P3HB (poly-3-R-hydroxybutyrát) pomocí biotechnologie HYDAL pro životní prostředí. Oproti polymerům vyráběným z primárních surovin totiž šetří zdroje surovin včetně ropy, snižuje emise CO₂ekv., tedy příspěvek ke globálnímu oteplování, ekotoxicitu, toxicitu sladké vody, okyselování prostředí (acidifikaci), eutrofizaci (proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor, které ničí přirozené prostředí) a další negativní vlivy na životní prostředí.   

„Nová kosmetika „Věnováno Vám a přírodě“ je z našeho pohledu zlomovým bodem v kosmetickém průmyslu. Věříme, že budeme inspirací a vzorem i pro ostatní kosmetické společnosti, a to v přístupu k životnímu prostředí. Kokosový peeling je náš startovací produkt, ale v průběhu příštího roku plánujeme uvést celou řadu produktů s využitím přírodního polymeru P3HB,“ uzavírá Ondřej Mynář, CEO NAFIGATE Cosmetics.

O INCIEN

Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú., je nezisková organizace pracující na šíření myšlenky cirkulární ekonomiky (oběhového hospodářství) v České republice. INCIEN byl založen v roce 2015 a od té doby vzdělává, pořádá diskuzní večery, semináře i konference zabývající se problematikou odpadového hospodářství a cirkulární ekonomiky. Současně realizuje vlastní projekty ve spolupráci s firmami, školami, obcemi i veřejnou správou. Aktivně přenáší a aplikuje know-how v tomto oboru z ostatních evropských zemí. Cirkulární ekonomika je základním stavebním kamenem pro přechod z lineární spotřeby surovin a prosazuje vnímání odpadů jako zdroje, jenž šetří finance i životní prostředí. Více informací najdete na www.incien.org

O NAFIGATE Corporation, a.s.

NAFIGATE Corporation, a.s. je česká knowledge-based společnost, jejím cílem je vyvinout a uvádět high-tech technologie a aplikace na globální trh. Založena byla v roce 2011. NAFIGATE Corporation, a.s. za sedm let rozvinula, společně se svými partnery, biotechnologii Hydal do poslední fáze komercionalizace. V rámci spolupráce na projektu Hydal je NAFIGATE Corporation centrem pro další rozvoj technologie a aplikací,
a zároveň vlastníkem technologie.

O NAFIGATE Cosmetics,  a.s.

NAFIGATE Cosmetics je česká společnost, která se od roku 2015 věnuje vývoji a výrobě kosmetických přípravků pro boj s vráskami a projevy stárnutí pleti. Specializuje se na vývoj produktů s kyselinou hyaluronovou, kterou můžete najít ve většině jejich produktů. Zakládá si na využití nejčistších ingrediencí bez nadbytečných látek,
a proto jsou všechny produkty bez parfemace a parabenů. Díky vlastnímu výzkumu v oblasti nanotechnologií mimo jiné vyvinula i patentovaný produkt Nano Eye Lift.

Málokterý projekt na Mělnicku budí takové emoce jako plánovaná spalovna v areálu současné elektrárny v Horních Počaplech. Zařízení pro energetické využití odpadu (ZEVO) chystá Skupina ČEZ a od samého začátku je terčem kritiky jak od různých ekologických sdružení, tak od samotných občanů okolních obcí. Je však opravdu důvod se bát? Vážně budou do ovzduší unikat jedovaté látky? Nejen o tom jsme se bavili s Daliborem Roikem, manažerem projektu ZEVO Mělník. Více ZDE

Zdroj: https://www.ctidoma.cz/

Elektronika nás obklopuje ve stále větší míře. Dříve nám zajišťovala pouze nezbytnou komunikaci. Když začaly první televize, byly černobílé a sousedé se scházeli u jedné televize v ulici, aby shlédli zprávy nebo důležitý fotbalový zápas. Televize se modernizovala, najednou tu byla barevná a ta černobílá se nejprve dala babičce, a když se podesáté rozbila a obrazová elektronka nebyla ani u opraváře, odvezla se na skládku. To se ještě televize opravovaly.

Dříve bylo opraven jako hub po dešti. Dnes jsou jen ve větších městech. Televizí ale notně přibylo. Každá rodina má minimálně dvě, ne-li tři. To znáte, děti chtějí sledovat Minimax nebo alespoň to „Déčko“, muži sportovní utkání a ženám nesmí ujít díl oblíbeného seriálu. Televize a nejen ty se rozbíjejí. Nemají sice již ty CRT obrazovky s katodovou trubicí, ale rozhodně časem stárnou, mají vadné pixely, barevnou solarizaci atd.

Rozbíjí se i všechna další elektronika, která nás obklopuje ze všech stran, a stává se z ní odpad. Tento odpad je třeba v co největším objemu vrátit zpět do výroby. U elektroniky je to problém. Každá věc, včetně nejjednoduššího fénu, obsahuje několik druhů plastů, kabely, integrovanou desku s řídící elektronikou, ventilátor, šroubky a zalisované kovové části, nahrazující matky. Jak je oddělit v co největší míře?

Řešením je řetězový drtič. Řetězový drtič je vlastně kovový válec, jehož dnem prochází hřídel, kterou přes řemenice pohání elektromotor, umístěný vně válce. Uvnitř je na hřídeli umístěna hlava, do které je uchycen řetěz. Elektromotor roztočí hřídel a s ní hlavu s řetězem. Ten na principu mixéru předá energii obsahu drtiče – odpadu. Výsledkem je drť, která je odlišná dle druhu drceného odpadu. Pokud se drtí například chladnička, z plechu je oddělen výplňový materiál PUR, který je rozdrcen na prach. Plech je natrhán a stlučen do koulí, tvrdý plast je nadrcen na kousky okolo centimetru a zalisované kousky plechu se šroubky jsou z plastu odděleny. Tento výstup při jiném typu drcení není myslitelný.

Je to krásný výsledek pro následné zpracování této drti. Kovy se odseparují separátory, PUR se odstraní sítováním a zbyde tvrdý plast.

Navíc pokud do drtiče „spadne“ nějaký nedrtitelný kus, řetěz „uhne“ a drtič pokračuje v drcení. Řetěz je jediná součástka, která se spotřebovává. Jeho cena se pohybuje v řádu tisíců korun a jeho výměna je možná za necelou hodinu.

Samozřejmě tento druh drtiče má i některé nevýhody. Je třeba při instalaci provést odhlučnění, nejlépe stavbou izolační kobky okolo drtiče, s instalací vrat pro přístup k drtiči při servisu. Dále je třeba doplnit drtič odsáváním, protože vzniká značné množství prachu. Ale to je většinou nutné i při instalaci jiných typů drtičů.

Hlavní předností řetězového drtiče je schopnost drtit směsi nesourodých a navzájem spojených odpadů s velmi dobrým výstupem pro následnou separaci.

V České republice mají tento druh drtiče všechny významné společnosti, zabývající se zpracováním elektroodpadů, jako jsou například Kovošrot Moravia nebo Kovohutě Příbram. Jediným výrobcem v České republice je v současnosti společnost DEOS Technology s.r.o.

Další informace: www.deostech.cz

Moderní elektronika, se kterou se setkáváme den co den, od rána do večera, patří mezi rychloobrátkové zboží. To přirozeně vyvolává vysoký tlak na zdroje a primární suroviny. Recyklace elektroodpadu tak hraje významnou roli pro minimalizaci dopadů do životního prostředí a zároveň i k nastartování principů cirkulární ekonomiky.

Statistiky jsou vždy neúprosné. V roce 2016 se celosvětově vyprodukovalo více jak 45 mil. tun elektroodpadu a prokázaná míra recyklace elektroodpadu pak, podle zprávy United Nations University, tvoří slabých 20 %. Mezi největší producenty elektroodpadu patří Asie, následuje Evropa a pak USA. Naopak nejméně elektroodpadu vyprodukuje Oceánie a africký kontinent.

Určitě není žádné tajemství, že významné množství elektroodpadu z EU končí v rozvojových zemích, jako je Afrika a Asie, kde se „recykluje“ v naprosto nevyhovujících podmínkách. Neznámy nejsou ani případy, kdy se elektroodpad rozebírá ručně, izolace se odstraňují primitivním způsobem, tedy opalováním nebo pálením. Největší zátěží pro životní prostředí a lidské zdraví je neodborné používání kyselin pro oddělení jednotlivých komponent za účelem získání byť i malých množství vzácných kovů. Kapitolou samo o sobě je rtuť, kterou obsahují LCD displeje. Jen do Ghany je z Evropy exportováno ročně přibližně 600 kontejnerů elektroodpadu, který se vykazuje jako použitá elektronika.

Jak si stojí Česko?

Podle informací CENIA, české informační agentury životního prostředí vyplývá, že elektroodpady v roce 2015 byly v největší míře (66 %) materiálově využívány a druhým nejčastějším způsobem nakládání bylo skládkování (8 %). V roce 2016 se podařilo skládkování omezit na 5 %, materiálové využívání ale v tomto roce dosáhlo nižší úrovně, a to 60 %. Dále z informací CENIA vyplývá, že v roce 2015 jsme vyvezli do zemí Evropské unie více jak 6,2 tisíc tun elektroodpadů a mimo EU 56 tun elektroodpadu. V roce 2016 došlo k nárůstu vývozu elektroodpadů jak do zemí EU, tak i mimo ní. Celkově bylo vyvezeno téměř 13 tis. tun elektroodpadu, mimo EU vzrostl vývoz na 135 „tun“.

Speciální linky na elektrozařízení

a elektromotory Jak bylo řečeno na začátku, elektrozařízení je rychloobrátkové zboží a tudíž je potřeba vyvíjet a stavět sofistikované, výkonné a moderní zařízení na jeho recyklaci. V kontextu s principy cirkulární ekonomiky je potřeba tato zařízení stavět v rámci České republiky, ne elektroodpady vyvážet. Tím získáme lokálně drahocenné materiály – železné a neželezné kovy. Nehledě na to, že Česko je z 80 % závislé na dovozu surovin!

Mezi taková zařízení patří například linka od firmy Forrec (viz obrázek 1), která dokáže zpracovat 5 tun elektrického a elektronického odpadu (OEEZ) za hodinu včetně malých a středních elektromotorů o hmotnosti do 20 kg a o průměru hřídele do 20 mm.

Firma Forrec disponuje dvacetiletou zkušeností v oboru zpracování odpadů. Její devízou je výzkum, návrh a konstrukce drtičů a mlýnů, speciálních linek na přepracování odpadu, rozmělňovačů, nebo mlýnů na zpracování ledniček a pneumatik.

Technologické složení linky je následující:

• robustní dopravník s násypkou

• dopravní pás do kladivového mlýnu

• kladivový mlýn 250 kW se zvukotěsnou

• kabinou

• vibrační dopravník

• bubnový magnet

• eddy currents a bubnový magnet pro získání čistého hliníku

• síto k rozdělení na 2 frakce k získávání

• vhodného materiálu pro linku na drcení mědi

• odsávání prachu

Datové kabely

Další specifikem dnešní doby jsou elektrokabely, a to zejména ty datové. Množství těchto odpadů nebývale roste, jak se naše společnost stále více digitalizuje a s přechodem na koncepci průmysl 4.0 poroste ještě více. Datové kabely není snadné zpracovávat, protože měděné vlásky jsou velmi tenké a těžko oddělitelné od izolace.

Zajímavé řešení nabízí drtiče kabelů s tzv. turbem od firmy GUIDETTI (obrázek 4), na jejichž výstupu jsou dvě frakce, a to drahocenná měď a plast. Recyklace v těchto strojích probíhá prostřednictvím nožového mlýnu a separačního stolu. Aby došlo k dokonalému oddělení plastů a mědi, tak materiál vstupuje ještě to tzv. „turba“. To tvoří rotační část s lopatkami, které vysokou rychlostí metají materiál na ozubený stator. Tím dochází k porušení plastové izolace kabelů a zároveň se měděné vlásky stočí do kuličky, což umožňuje dokonalou separaci a zachycení prachové mědi. Následuje vibrační stůl, který je nakloněn a je pod něj vháněn proud vzduchu. Skrze síto propadá prachová měď, dozadu putuje plastový granulát a dopředu čistá měď.

Ruční recyklace elektromotorů
Pochopitelně své zastoupení v recyklaci najde i proces ručního rozebírání například elektromotorů. V této oblasti můžeme jmenovat střihač elektrických motorů BRONNEBERG nebo Presse Bull, kde se získává měděné vinutí. Vždy se jedná o speciální „stůl“ (pracoviště), kde pracovník nejprve oddělí obal od statorového vinutí, dále stator rozpůlí a následně vytáhne smyčky mědi (obrázek 5).

Zdroj: Odpadové fórum 10/2018

V souladu s ustanovením § 16 odst. 1 vyhlášky č. 24/2011 Sb., o plánech povodí a plánech pro zvládání povodňových rizik, ve znění pozdějších předpisů, se zpřístupňuje návrh časového plánu a programu prací pro zpracování plánů povodí a plánů pro zvládání povodňových rizik od 1. října 2018 po dobu 6 měsíců (do 31. března 2019) k písemným připomínkám uživatelů vody a veřejnosti na Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu životního prostředí a na všech krajských úřadech a u všech správců povodí, a to v listinné podobě a v elektronické podobě na jejich internetových stránkách. Podrobnosti o způsobu připomínkování naleznete v přiloženém Oznámení.

Dokument ke stažení:

• Oznámení (PDF, 76 KB)

• Titulní strana (PDF, 391 KB)

• Časový plán (PDF, 324 KB)

• Časový plán v grafické podobě (PDF, 227 KB)

Výše recyklace komunálních odpadů, textilu nebo cíl pro hliníkové obaly v rámci balíčku oběhového hospodářství, který EU letos přijala, budou pro Českou republiku nové. Naopak třídění bioodpadu již v Česku známe. Jak si ČR stojí v oblasti cirkulární ekonomiky EU? Ptali jsme se Jana Maršáka z ministerstva životního prostředí, který se účastnil nedávné konference Předcházení vzniku odpadů. Více ZDE

Zdroj: EurActiv.cz

Cíle pařížské klimatické dohody z roku 2015 lze nyní naplnit již jen pomocí rychlých a dalekosáhlých změn ve všech oblastech společnosti. Uvádí to zpráva, kterou na závěr zasedání v jihokorejském Inčchonu zveřejnil Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC). Pařížská dohoda uzavřená v roce 2015 si za cíl klade udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Vědci ve zprávě upozorňují na to, že už oteplení o 1,5 stupně by mělo závažné následky, oteplení o dva stupně by ale mohlo být v mnoha oblastech katastrofální. Evropská komise v reakci na zprávu uvedla, že bude s oteplováním bojovat a očekává to i od ostatních.

"Omezit globální oteplování na 1,5 stupně vyžaduje rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech oblastech společnosti," uvádí zpráva zveřejněná dva měsíce před klimatickým summitem v Katowicích. Aby se podařilo dosáhnout klimatických cílů pařížské dohody, museli by lidé podle zprávy IPCC začít měnit své chování mimo jiné v oblasti energetiky, průmyslu, stavebnictví či dopravy. Podle pozorovatelů je zpráva "politickým budíčkem", neboť za současného vývoje svět směřuje k oteplení o tři až čtyři stupně.

Výzkum devíti desítek vědců dospěl k závěru, že od předindustriální éry teplota stoupla o jeden stupeň a s ohledem na současnou politiku se do konce století zvýší o další dva stupně. To by značně překračovalo cíle pařížské dohody o klimatu, ve které se více než 180 zemí zavázalo, že globální oteplování udrží "výrazně pod úrovní" dvou stupňů, aniž upřesnilo, co znamená "výrazně pod", píše list Financial Times. Pokud možno by průměrná globální teplota měla podle dohody vzrůst o pouhých 1,5 stupně ve srovnání s předindustriální dobou.

"Záleží na každém malém oteplení. Oteplení o 1,5 stupně či vyšší zvyšuje riziko spojené s dlouhotrvajícími nebo nezvratnými změnami," uvedl Hans-Otto Pörtner, spolupředseda pracovní skupiny IPCC pro dopady změny klimatu.

Vědci ve zprávě varují před následky oteplení o 1,5 stupně a dodávají, že oteplení o dva stupně by mělo ještě mnohem horší dopady na planetu. Při oteplení o dva stupně by podle nich zcela zanikly korálové útesy, při 1,5 stupně by ale některé přežily. Kdyby se Země oteplila o dva a ne o 1,5 stupně Celsia, znamenalo by to podle zprávy, že by vlnám vedra bylo vystaveno o 420 milionů lidí více a o deset milionů lidí víc by bylo postiženo zvyšování hladiny světových moří.

Situace, kdy by byl Severní ledový oceán bez ledu, by v případě oteplení o 1,5 stupně nastala jednou za sto let, v případě oteplení o dva stupně ale už "nejméně jednou za desetiletí".

Aby se podařilo omezit oteplování na 1,5 stupně, musely by se podle zprávy do roku 2030 snížit emise oxidu uhličitého způsobené člověkem o 45 procent. Do roku 2050 by pak bylo nutné dosáhnout v čistém nulových emisí: Množství oxidu uhličitého vypuštěného do ovzduší člověkem by tedy nesmělo převyšovat množství, které z atmosféry sám odčerpá, nebo které z ní zmizí přírodními procesy. Docílit by toho bylo možné jen odstraněním stovek miliard tun oxidu uhličitého z atmosféry například pomocí opětovného zalesňování.

"Hromadí se důkazy, že sucho, povodně, vlny horka nastupují dřív, než se původně předpokládalo," řekl Ottmar Edenhofer, výkonný ředitel postupimského institutu pro výzkum klimatických vlivů. Ředitelka společnosti Greenpeace International Jennifer Morganová popsala vývoj klimatu jako alarmující. "Zpráva nastínila plán toho, co by svět mohl udělat - je to skutečně záchranný plán," řekla. "Zpráva vysílá politikům jasný signál: jednejte teď, neboť už je skoro pozdě," komentoval zprávu Niklas Höhne z nizozemské univerzity ve Wageningenu.

Evropská komise v reakci na zveřejnění zprávy uvedla, že bude proti klimatickým změnám bojovat a očekává to i od ostatních. "Všichni zúčastnění musí zvýšit úsilí ve vztahu k příslibům učiněným v pařížské dohodě," uvedli příslušní eurokomisaři Miguel Arias Caňete a Carlos Moedas. "Jelikož neexistuje žádná planeta B, záchrana naší planety Země by měla být prvořadou misí," dodali a připomněli, že komise hodlá v listopadu představit strategii, jejímž cílem bude snížení emisí oxidu uhličitého.

K větším ambicím v boji se změnami klimatu Evropskou komisi v reakci na zprávu OSN vyzvala ekologická organizace Climate Action Network (CAN). "Zraky všech se nyní upírají na ministry životního prostředí EU," uvedla CAN. Ministři se v úterý sejdou v Lucemburku. Jednat budou mimo jiné o nadcházejícím klimatickém summitu v Polsku.

Zpřísňování cílů v oblasti ochrany klimatu odmítá v EU například Německo. Ministryně životního prostředí Svenja Schulzeová dnes nicméně uvedla, že v boji s oteplováním Země nelze ztrácet čas. "Následující roky jsou rozhodující, aby se naše planeta nedostala z rovnováhy," uvedla.

Experti po zprávě IPCC:

Do procesu posuzování vlivů na životní prostředí dnes vtoupilo Zařízení pro energetické využívání odpadu - ZEVO Vsetín. Předmětem záměru je zbudování ZEVO (zařízení na energetické využívání odpadů) v rámci průmyslového areálu výtopny „Na Ohradě“ spadající pod provozovatele Zásobování teplem Vsetín a.s. Primární motivací je odklonění odpadu produkovaného městem Vsetín a okolními obcemi od skládkování. Kapacita energetického využití odpadu je 12 000 t/rok. Další informace najdete v systému EIA ZDE.

Ikea, Starbucks, Costa Coffee, Lidl, Fruitisimo a Česká zemědělská univerzita se dobrovolně zapojují do iniciativy Ministerstva životního prostředí #dostbyloplastu, aby svým odpovědným chováním pomohly chránit naše životní prostředí. Iniciativa tak už zapojuje 13 společností. ohody s partnery najdete zde pod odkazem FIRMY, KTERÉ SE ZAPOJILY.

Dokument ke stažení:

Prezentace z tiskové konference (PDF, 3 MB)

Provozovateli zařízení k úpravě odpadních olejů v Lípě (Zlínský kraj) ČEPRAMO, s.r.o. uložili inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Brně podle zákona o integrované prevenci pokutu 400 tisíc korun. Porušil provozní řád zařízení a nezaslal roční zprávu o plnění podmínek integrovaného povolení za rok 2016 na Krajský úřad Zlínského kraje.

„Provozovatel nedoložil rozbory u namátkově vybraných odpadních olejů – na obsah chloru, polychlorovaných bifenylů (PCB) a mechanických nečistot. Jednalo se o 638 tun odpadních olejů, které přijal v roce 2016 ke zpracování a které spadají do kategorie nebezpečných odpadů. Nezdokladoval také, v jakém režimu pak byly upravené oleje ze zařízení v roce 2016 a 2017 expedovány. Zda jako výrobek nebo upravený olej k energetickému využití nebo olej k regeneraci. U expedovaných olejů v množství 865 tun nebyly doloženy žádné rozbory například na obsah chloru, PCB, bodu vzplanutí, obsahu vody, mechanických nečistot, popř. výhřevnost, obsah síry, arsenu, kadmia, rtuti či olova,“ řekl Tomáš Augustin, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Brně.

Při stanovení výše pokuty inspektoři vzali v úvahu to, že přijaté odpadní oleje patřily do kategorie nebezpečných odpadů.

Odvolání společnosti ČEPRAMO Ministerstvo životního prostředí zamítlo jako opožděné,pokuta je v právní moci.

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení odpadového hospodářství v Havlíčkově Brodě uložili dvěma subjektům pokuty v celkové výši 150 tisíc korun za nelegální předávání a přebírání odpadní zeminy na Třebíčsku.

Pokutu 100 tisíc korun dostala stavební společnost COLAS CZ, a.s.. Ta v říjnu a listopadu 2017 předala téměř čtyři tisíce tun odpadní zeminy ze stavby křižovatky v Dolních Vilémovicích Zemědělskému družstvu Kožichovice, které však nebylo oprávněno k jejímu převzetí. „Původce odpadu je povinen odpady, které sám nemůže odstranit, převést do vlastnictví pouze osobě oprávněné k jejich převzetí. To zemědělské družstvo jednoznačně nebylo,“ uvedl Jan Panský, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP Havlíčkův Brod.

Za neoprávněné převzetí odpadní zeminy inspektoři uložili pokutu 50 tisíc korun také Zemědělskému družstvu Kožichovice, které materiál využilo k terénním úpravám na svém pozemku. „Uvedeným jednáním ale porušilo zákon o odpadech, protože k převzetí odpadu je ze zákona oprávněn pouze provozovatel zařízení k využití, odstranění nebo sběru a výkupu odpadu,“ vysvětlil Panský.

Podle něj se jedná o klasický a stále se opakující scénář. „Původce předává odpad osobě, která není k jeho převzetí oprávněná, ani nevlastní souhlas k provozu zařízení na zpracování odpadu. Pokud vzniklou zeminu nevyužije v místě stavby, ta se podle zákona stává odpadem, se kterým je potřeba nakládat v mezích zákona,“ doplnil Panský.

Společnost COLAS CZ se proti pokutě uložené inspektory odvolala, Ministerstvo životního prostředí však odvolání zamítlo a sankci potvrdilo. Zemědělské družstvo Kožichovice proti pokutě nepodalo odpor a sankce tak nabyla právní moci.

Pro firmu COLAS CZ je to v krátké době další pokuta za nelegální činnost na Třebíčsku. Letos dostala od inspektorů ČIŽP pokutu 800 tisíc korun za navezení velkého množství zeminy z výstavby D1 do biotopu zvláště chráněných druhů živočichů v katastru obce Čikov.

Státní zdravoní ústav (SZÚ) upozorněje na novelu nařízení CLP z října 2018, která především mění a doplňuje tabulku 3 v příloze VI nařízení - konkrétně nařízení (EU) 2018/1480.

Nařízení (EU) 2018/1480, které vyšlo v Úředním věstníku EU dne 5. 10. 2018, přizpůsobuje vědeckotechnickému pokroku a mění nařízení (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí, především reaguje na nové informace ohledně nebezpečnosti některých látek.

V tabulce 3 přílohy VI nařízení, tj. v "Seznamu harmonizovaných klasifikací a označení nebezpečných látek":

• zrušuje 1 položku

• mění (resp. nahrazuje) 18 položek

• nově doplňuje 16 položek

Nové či aktualizované klasifikace se použijí ode dne 1. května 2020, nicméně látky a směsi mohou být i před 1. květnem 2020 klasifikovány, označovány a baleny v souladu s nařízením (ES) č. 1272/2008 ve znění tohoto nařízení (= ve smyslu nařízení (EU) 2018/1480).

V návaznosti na změny klasifikací je třeba, aby dodavatelé provedli přehodnocení látek a směsí, které tyto látky obsahují, a které uvádí na trh, nejpozději do 1. května 2020.

U látek/směsí, kde bude docházet ke zpřísnění klasifikace, je třeba tyto změny zároveň promítnou i do příslušných požadavků na řízení rizik (tj. ochranných opatření nebo omezení při nakládání).

Kromě toho novela částečně aktualizuje záhlaví výše uvedené tabulky (ode den 1. prosince 2019).

Dále novela provádí drobnou opravu nařízení (EU) 2017/776.

Dokument ke stažení:

Nařízení Komise (EU) 2018/1480 ze dne 4. října 2018, kterým se pro účely přizpůsobení vědeckotechnickému pokroku mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1272/2008 o klasifikaci, označování a balení látek a směsí a kterým se opravuje nařízení Komise (EU) 2017/776 ( 1 )

Při návštěvě OZO Ostrava premiér Andrej Babiš přislíbil svolat společné jednání ministerstva životního prostředí a zástupců odpadářského byznysu, kde by si všechny zúčastněné strany vyjasnily své postoje a nalezly společné realistické řešení, jak dosáhnout stanovených cílů pro využívání odpadů v České republice. Premiér se zajímal o současné i budoucí hospodaření s komunálními odpady, zejména o jejich využívání a o otázku, jak řešit zákaz skládkování neupraveného směsného komunálního odpadu po roce 2024. Prohlédl si technologie na třídění a zpracování odpadů. Další informace najdete na webu ČAOH ZDE

Pesticidy se vyskytují ve víc než polovině podzemních vod v České republice – ukázalo to pravidelné monitorování Hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ). Míra jejich koncentrace se ale liší: více je jich v zemědělských oblastech, zejména kvůli chemikáliím používaným při pěstování plodin. Ve více než 40 % vzorků dokonce hydrologové zaznamenali nadlimitní koncentrace. Více ZDE