Městská společnost SAKO Brno plánuje postavit za 1,7 miliardy korun třetí kotel pro spalování odpadu s kapacitou 110.000 tun ročně. Novinářům to dnes řekl primátorův náměstek Martin Ander. Podle něj nebudou končit tisíce tun zbylého odpadu po vytřídění na skládce, ale v kotli, který vyrobí levné teplo a elektřinu pro brněnské domácnosti. Podle plánů by měl být kotel zprovozněný v roce 2023.

Radní Brna dnes doporučili zastupitelstvu souhlasit s výstavbou. Stejnou kapacitu už mají dva stávající kotle. Spalují odpad, který se po vytřídění nedá jinak využít. Tři kotle budou mít celkem kapacitu až 330.000 tun. "Z toho lze za rok vyrobit 1,3 milionu gigajoule tepla a 40

.000 megawattů elektrické energie," řekl Ander. V souladu s krajskými celostátním plánem odpadového hospodářství by tak brněnská spalovna využila zbylý odpad od obyvatel Jihomoravského a Olomouckého kraje a také z Vysočiny.Nové zařízení má být v areálu SAKO v Jedovnické uli

ci a bude mít nejmodernější technologii pro čištění spalin tak, aby splňovalo zpřísněné normy pro snižování znečištění ovzduší. Podle Andera se ročně v kraji ukládá a zasypává zeminou až 190.000 tun směsného komunálního odpadu.Společnost SAKO se tak připravuje na postupné naplnění dlouhodobě sledovaného plánu České republiky snížit neekologické skládkování odpadu, které nahradí zvýšená recyklace odpadu a posílení energetického využívání zbytkového odpadu k výrobě tepla a elektřiny pro domácnosti.

Podle Andera je společnost připravená financovat akci bez dotací. "Návratnost investice je 16 let," dodal Ander.

Zdroj: ČTK

Česká asociace odpadového hospodářství (ČAOH) zveřejnila na svém webu postoj Sdružení místních samospráv ČR k novelizaci zákona o odpadech. Pro časopis Odpady aktuálně shrnulo SMS ČR svůj komentář i k dopisu oborobých svazů (ČAOH, SVPS a SKS) na obce a města. Další podrobnosti čtěte ZDE

Rakousko spustilo novou kampaň a její cíl je jednoznačný – skoncovat v celé Evropě s jadernou energií. Opodstatnění tohoto kroku opřelo o čísla, která ukazují jen samé plusy. Podle odborníků to však může být zavádějící. A šéfka českého jaderného dozoru Dana Drábová nevidí do budoucna jinou cestu než stále využívat všechny zdroje energie. Podle ní je to zatím jen hezký sen, že bychom byli schopni zajistit většinu energetických potřeb z obnovitelných zdrojů, uvedla v rozhovoru pro web ČT24.cz - více ZDE

Zdroj: ČT24.cz

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ostravě uložili pokuty v celkové výši 500 tisíc korun dvěma firmám z Frýdecko-Místecka za nelegální nakládání s odpadem ze stavby motokárového areálu v Třinci.

První pokutu ve výši 200 tisíc korun dostala společnost Lesostavby Frýdek-Místek a.s., která motokárový areál stavěla. Část odpadu, který při stavbě vznikl, totiž nepředala osobě oprávněné k jeho převzetí dle zákona o odpadech. „Jednalo se celkem o 48 545 tun zeminy a kamení, které firma Lesostavby Frýdek-Místek nelegálně předala společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o. Druhá jmenovaná firma však k přijetí odpadů nebyla oprávněna. Firma Lesostavby Frýdek-Místek tak jako původce odpadů nesplnila svou základní povinnost ověřit si, zda odpady předává společnosti, která k tomu má oprávnění,“ vysvětlil Karel Kozubek, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Pokutu však dostala i společnost Rekultivace-Recyklace, která tyto odpady přijala, ačkoli k tomu neměla zákonné oprávnění. „Navíc všech bezmála 50 tisíc tun odpadních zemin a kamení nelegálně uložila na pozemky ve Stonavě, které k nakládání s odpady nebyly určené. Za tato pochybení jsme jí uložili pokutu 300 tisíc korun,“ dodal Kozubek.

Obě firmy se proti pokutám odvolaly. Ani jedna z nich však neuspěla. Ministerstvo životního prostředí odvolání zamítlo a obě sankce v plné výši potvrdilo.

„Nezákonné nakládání s výkopovými zeminami a kamením je relativně častým pochybením, se kterým se inspektoři při kontrolách setkávají. Řada subjektů podnikajících ve stavebnictví bohužel stále nerespektuje, že předávání zemin se řídí jasnými zákonnými pravidly, které je třeba dodržovat, aby nedocházelo k ohrožování životního prostředí,“ konstatoval Erik Geuss, ředitel ČIŽP.

Vyjádření společnosti Rekultivace-Recyklace s.r.o.

Není pravdou, že společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. přijala na jaře 2016 odpad od společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s., aniž by k tomu byla oprávněna. Společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. objednala u společnosti Lesostavby Frýdek-Místek a. s. zeminu jako vedlejší produkt (nikoli jako odpad) za účelem jejího dalšího využití. S uložením pokuty společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nesouhlasí, má za to, že nedošlo k porušení právních předpisů z její strany a domáhá se zrušení uložené pokuty rozkladem podaným ministrovi životního prostředí. Záležitost dosud není ukončena, proto se společnost Rekultivace-Recyklace s.r.o. nebude k této věci dále vyjadřovat.

Čistý zisk Skupiny ČEZ v roce 2017 vzrostl o 30 % na 19,0 mld. Kč, zejména díky úspěšnému prodeji akcií MOL a nárůstu výroby jaderných elektráren o 4 TWh. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) dosáhl výše 53,9 mld. Kč. Meziroční pokles o 7 % v podstatě odpovídá poklesu realizačních cen vyrobené elektřiny. Pozitivní efekt vyšší výroby v jaderných elektrárnách a přínos nových OZE a ESCO akvizic byl eliminován vyššími náklady na emisní povolenky pro výrobu z tradičních zdrojů a narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016.

Provozní výnosy dosáhly 201,9 mld. Kč a meziročně klesly o 1 %. Výroba elektřiny z tradičních zdrojů meziročně stoupla o 2 % na 60,9 TWh. Výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů (tj. z větrných, fotovoltaických a malých vodních elektráren) vzrostla meziročně o 25 %. Prodej zemního plynu koncovým zákazníkům meziročně narostl o 21 %. Skupina ČEZ výrazně posiluje i v oblasti nové energetiky, provozní výnosy z ESCO aktivit vzrostly o 118 % na 7,4 mld. Kč.

Provozní zisk před odpisy (EBITDA) meziročně klesl o 4,2 mld. Kč, což je dáno zejména poklesem realizačních cen vyrobené elektřiny (-4,3 mld. Kč), narovnáním nevyfakturované elektřiny v roce 2016 a distribučními korekčními faktory (-1,7 mld. Kč), růstem nákladů na emisní povolenky (-0,9 mld. Kč) a vyššími náklady na péči o výrobní zařízení (-0,6 mld. Kč). Pozitivně naopak působil růst výroby z tradičních zdrojů (+2,5 mld. Kč) a nové akvizice v oblasti OZE a ESCO (+0,7 mld. Kč).

 „Rok 2017 byl pro Skupinu ČEZ úspěšný jak z pohledu dosaženého zisku, tak z pohledu plnění strategických cílů. Cíle na úrovni provozního i čistého zisku jsme překonali o téměř 2 mld. Kč. Získali jsme povolení k dlouhodobému provozu pro zbývající tři ze čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany. Celému procesu předcházely nejen tisíce analýz a kontrol, ale také roky průběžných modernizací.

Zařazením nového nadkritického uhelného bloku Ledvice byl dokončen největší investiční projekt české energetiky posledního desetiletí ‒ komplexní obnova hlavních pánevních hnědouhelných elektráren Tušimice, Prunéřov, Ledvice a výstavba paroplynové elektrárny v Počeradech. Zásadně jsme posílili v oblasti nové energetiky. Nejvýznamnější akvizicí Skupiny ČEZ v roce 2017 byla akvizice německé společnosti Elevion, která patří k největším poskytovatelům komplexních energetických služeb (ESCO služeb) v zemi a prostřednictvím které získala Skupina ČEZ více než 1 800 odborníků, roční tržby cca 8 mld. Kč a zejména klíčovou základnu pro působení na dynamicky rostoucím ESCO trhu v Německu. V oblasti OZE vstoupila Skupina ČEZ na francouzský trh a dále posílila v Německu, kde instalovaná kapacita vzrostla na 133,5 MW,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel Daniel Beneš.

„Skupina ČEZ očekává v roce 2018 provozní zisk před odpisy (EBITDA) na úrovni 51 - 53 mld. Kč a očištěný čistý zisk ve výši 12 – 14 mld. Kč. S ohledem na významné jednorázové vlivy v roce 2017 se reálně jedná o mírný meziroční nárůst. K vysokému čistému zisku v roce 2017 přispěly zejména tyto faktory: ukončení vlastnictví akcií MOL (+4,5 mld. Kč), prodej nemovitostí v Praze (+1,1 mld. Kč), zisk z obchodování s komoditami nad rámec ročního cíle (+1,0 mld. Kč), ocenění zelených certifikátů pro rumunské větrné parky - přidělených v minulosti - v návaznosti na pozitivní změnu regulace (+0,8 mld. Kč), dohoda o narovnání se společností Sokolovská uhelná (+0,7 mld. Kč) a mimosoudní dohoda s bulharskou státní společností NEK (+0,4 mld. Kč),“ uvedl místopředseda představenstva a ředitel divize finance Martin Novák.

Spotřeba elektřiny na distribučním území společnosti ČEZ Distribuce vzrostla meziročně o 2,4 %, po klimatickém a kalendářním očištění o 3,1 %.

Jednou ze základních potřeb člověka je přístup ke kvalitní, zdravotně nezávadné pitné vodě. Nejen z těchto důvodů byla v České republice vybudována rozsáhlá vodohospodářská infrastruktura čítající v současné době cca 78 000 km vodovodních sítí, 47 000 km kanalizačních sítí, přes 3 700 úpraven vod a necelých 3 100 čistíren odpadních vod (bez čistíren domovních) v aktuální hodnotě přes 1 bilion korun. Systém zásobování pitnou vodou z veřejných vodovodů dnes využívá 94,4 % obyvatel České republiky, 84,7 % obyvatel pak žije v domech napojených na veřejnou kanalizaci. Provoz, údržba a obnova takto rozsáhlé vodohospodářské infrastruktury je tak v současné době vysoce komplexní činností s přesahem do mnoha odvětví a oborů, které má řadu pravidel vycházejících z platných zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, či samotné provozní praxe. Na druhé straně skutečnost, že s vodou z veřejných vodovodů přichází denně do styku prakticky každý, vytváří široký prostor pro nedorozumění a případné konflikty. Řada zákonitostí o fungování zásobování obyvatel pitnou vodou a odvádění a čištění odpadních vod totiž nejsou bez hlubší znalosti této problematiky na první pohled patrné a v některých případech jsou i v rozporu s obecně zažitými představami a očekáváními o fungování oboru vodovodů a kanalizací. Ať už z obecné neznalosti či naopak sledováním vlastních parciálních zájmů a cílů vybraných jedinců tak vzniká prostor pro šíření řady domněnek, polopravd, mýtů a v některých případech vysloveně lží o fungování oboru. Z těchto důvodů se tento příspěvek zaměřil na 10 nejčastějších mýtů o českém vodárenství a na jejich vysvětlení na základě veřejně dostupných údajů a faktů.

1. Česká voda je ve vlastnictví zahraničních společností

V České republice je vodárenská infrastruktura v naprosté většině vlastněna a plně kontrolována městy a obcemi buď přímo či nepřímo prostřednictvím jejich svazků či vodohospodářských společností. Města a obce tak mají plnou kontrolu nejen nad infrastrukturou, ale i rozhodují, kdo a jak bude zajišťovat samotný provoz této infrastruktury. V neposlední řadě je to právě vlastník, kdo schvaluje konečnou výši plateb za vodné a stočné pro koncového spotřebitele.

2. Voda je drahá

Litr kvalitní pitné vody z veřejných vodovodů při započtení nákladů na její následné vyčištění po jejím použití stojí necelých 0,09 Kč, tedy 9 haléřů! Při průměrné spotřebě 88 l na osobu a den tak náklady na osobu činí necelých 8 Kč za den, cca 240 Kč na měsíc a necelých 2 900 Kč na rok. Ze zpráv Českého statistického úřadu „Vydání a spotřeba domácností statistiky rodinných účtů“ vyplývá, že v roce 2016 činil průměrný roční náklad domácnosti za vodné a stočné přepočtený na osobu 1,24 % z celkových čistých příjmů domácnosti a poklesl oproti dvěma předchozím letům, kdy byla na úrovni 1,26 %. Ze srovnání s ostatními síťovými službami podléhající regulaci je rovněž patrné, že domácnosti v ČR zaplatí za vodné a stočné třetinu výdajů za elektrickou energii a zhruba polovinu toho, co za dodávky plynu, teplo či mobilní telefon.

3. Voda zdražila více jak stonásobně

Velmi nízká cena vody pro obyvatele před rokem 1989, jejíž výše byla nastavena již v roce 1953, byla vykoupena výrazně vyššími cenami (cca 8x) pro firemní sektor a taktéž masivními státními dotacemi (přes 2 mld. tehdejších Kčs) na provoz ztrátového hospodaření státních vodárenských podniků. Cena vody tak v roce 1989 neodpovídala ani tehdejším ekonomickým reáliím. Je také nutné si uvědomit, že od roku 1989 se výrazně zvýšila jak kvalita dodávané pitné vody, tak především úroveň vypouštěných vyčištěných odpadních vod. Před rokem 1989 řada i krajských měst měla naprosto nevyhovující úroveň čištění odpadních vod, či je nečistila vůbec. Nelze tak hovořit o 100x zdražení vody, protože úroveň a požadavky na obor vodovodů a kanalizací dnes a před rokem 1989 jsou naprosto nesrovnatelné.

4. Přestože šetříme s vodou, její cena roste

V současné době až 80 % veškerých nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody, jakož i s odváděním a čištěním odpadních vod není přímo odvislých od množství vyrobené pitné vody či vyčištěných odpadních vod. Mezi největší nákladové položky zahrnuté v platbách za vodné a stočné dnes jednoznačně patří náklady spojené s opravou, údržbou a obnovou vodohospodářské infrastruktury, které dosahuje i přes 40 % z ceny vody. Také náklady spojené s připojením vodovodu, jeho osazením technologiemi, měřením a údržbou do srovnatelných objektů jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich například desetkrát nižší než v druhém. Rovněž řada provozních nákladů (materiál, chemikálie, energie) odvisí od množství spotřebované vody jen nepřímo. Dále se do rostoucích cen za vodu promítají stále přísnější požadavky na kvalitu pitných vod, vyčištěných odpadních vod, jakož i ostatních odpadních produktů (čistírenské kaly). Velice nepříznivě se rovněž do cen promítá zhoršování kvality surové vody pro výrobu vody pitné (biologické oživení, pesticidy) a zvyšování cen za odběr povrchových vod.

5. Vodárny od státu levně nakoupí vodu a draze ji přeprodají občanům

Vodárenské společnosti jsou často vyobrazovány jako pouhopouzí (pře)prodejci vody. Společenská úloha provozovatelů vodohospodářské infrastruktury ale spočívá především v poskytování služeb spojených s neomezenými dodávkami pitné vody a odváděním a čištěním odpadních vod. Tato služba je pak všemi zákazníky konzumována ve stejném rozsahu, bez ohledu na skutečné množství pitné vody odebrané z veřejných vodovodů a odpadních vod vypouštěných do veřejné kanalizace. Zúžení celé problematiky výroby a distribuce pitné vody tak aby byly splněny veškeré zákonné povinnosti a koncový odběratel byl zásobován 24 hodin/7dní v týdnu/365 dní v roce na termín pouhé přeprodávání vody je značně zavádějící. S trochou nadsázky rozdíl mezi státem a jimi vlastněnými podniky povodí prodávanou surovou vodou a vodárnami vyrobenou a distribuovanou pitnou vodou je asi takový, jako mezi pytlem osiva pšenice ve skladu a čerstvě upečeným chlebem na jídelním stole.

6. Provozní (oddílný) model je zestátněním nákladů a privatizací zisků

Vlastník i provozovatel vodohospodářské infrastruktury nese každý svůj díl nákladů i zisků, přičemž v případě zodpovědně nastavené výše plateb za vodné a stočné má vlastník zpravidla násobně vyšší příjmy než provozovatel. Příkladem může být rozdělení zisku mezi vlastníka a provozovatele v Táborské aglomeraci, kdy na vlastníka připadá zisk ve výši 63,1 % z celkových úplných nákladů, na provozovatele pak pouhých 2,2 % z úplných vlastních nákladů.

7. Kdyby nebyl provozní model, veškerý zisk by mohl jít do obnovy infrastruktury

Provozní zisk slouží jednak k úhradě skutečně vynaložených nákladů, které ale z pohledu zákona o cenách a cenového výměru nejsou uznatelné. Ze zisku je také nutné obnovovat a rozvíjet rovněž provozní, ne pouze infrastrukturní majetek. Provozní zisk pak slouží jako i jako odměna za nesení všech provozních rizik a zajištění nákladově efektivního provozu, který při adekvátně nastavené ceně vody bude vytvářet dostatečné prostředky na obnovu a rozvoj infrastruktury. V případě, že si vlastník bude svůj majetek rovněž provozovat, bude muset mít, tudíž i obnovovat a rozvíjet také provozní majetek. Jen a výhradně ze zisku je také možné hradit zavádění veškerých inovací, které povedou jak ke zvýšení poskytovaných služeb zákazníkům, tak i snížení provozních nákladů.

8. Z vodáren odcházejí miliardy zisků do zahraničí

Odvádění miliard zisků do zahraničí je prázdný pojem bez zvážení toho, že prvně tyto miliardy byly investovány a doposud zdaleka nebyly splaceny – nejviditelnějším případem je Praha. Každým rokem je z vybraného vodného a stočného převedeno soukromými společnostmi do investic kolem 7 mld. Kč a více jak 3 mld. Kč je vloženo provozovateli přímo do oprav. Zisk v oddílném modelu odráží přenos rizik na provozovatele, jeho schopnost dosahovat provozních úspor a v neposlední řadě mu zajištuje zdroje pro další rozvoj služeb jako například 3. generace systémů řízení jako je SWiM v Praze či nových zákaznických služeb (mobilní odečty, automatizovaný SMS systém, 24 hodinová služba call centra, e-faktury, pojištění škod v domácnostech způsobených únikem vody a mnoho dalších). Zároveň je nutné si uvědomit, že tržby provozovatelů vodohospodářské infrastruktury nejsou tvořeny ze 100 % z plateb za vodné a stočné. Každá větší společnost kromě provozování vodovodů a kanalizací provozuje a rozvíjí i řadu svých vedlejších činností, jako jsou například laboratorní služby, servisní služby na vnitřní vodovodní a kanalizační síti ve vlastnictví jednotlivých odběratelů, projekční služby, provádění inženýrských a stavebních služeb, provádění oprav, údržby a revize el. zařízení a mnoho dalších činností. V některých společnostech tržby (a následně i dosažený zisk) z této ostatní činnosti, která nepodléhá regulaci, činí až 50 % z celkových tržeb provozovatelů vodovodů a kanalizací!

9. Do obnovy vodohospodářské infrastruktury se neinvestuje

V roce 2016 činil objem prostředků z vybraného vodného a stočného směřujících do oprav a obnovy vodohospodářské infrastruktury přes 13,7 mld. Kč, z toho 1,7 mld. Kč odpisy a prostředky obnovy infrastrukturního majetku, 3,7 mld. Kč opravy infrastrukturního majetku, 8,3 mld. Kč nájem infrastrukturního majetku. Kumulovaná výše prostředků na obnovu mezi lety 2010-2016 pak činila téměř 81 mld. Kč. Z těchto údajů vyplývá, že průměrná míra obnovy infrastruktury v České republice se pohybuje na úrovni 1,3-1,4 % za rok, přičemž na řadě lokalitách je roční tempo obnovy výrazně vyšší (Praha 3,3 %, Plzeň 3,3 %, Brno 2,8 %, České Budějovice 2,3 %). Roční tempo obnovy vodohospodářské infrastruktury je tak v České republice vyšší, než i v řadě vyspělejších evropských států. Jak ale poukazuje benchmarking Ministerstva zemědělství, řada malých obcí ve snaze udržet cenu vody co nejníže generují nedostatečné nebo dokonce žádné prostředky na obnovu, čímž si zakládají na velký problém do budoucna. Přesto je ale potěšující, že celková suma prostředků určených na opravu a obnovu vodohospodářské infrastruktury v České republice má meziroční rostoucí tendenci.

10. Máme vysoké ztráty vody

V České republice se průměrná výše ztrát vody v roce 2016 pohybovala na úrovni 15,4 %, přičemž řada aglomerací je dnes výrazně pod touto hodnotou (Praha 14,2 %, Brno 9,8 %, Ostrava 12,7 %, Mladá Boleslav 11,2 %, Přerov 9 %). V mnoha případech další výrazný pokles ztrát vody není dosažitelný s ohledem na porovnání míry efektivity takto vynaložených prostředků s možnými dosaženými úsporami. Obzvláště ve větších městech je pak obnova infrastruktury vedoucí ke snížení úniků spojena s mnohaletou přípravou celkové rekonstrukce komunikací a veškerých sítí v ní uložených. V porovnání s ostatními evropskými zeměmi pak Česká republika patří k lepšímu evropskému průměru, když řada ekonomicky silnějších států se potýká s výrazně vyššími ztrátami vody jako například Belgie, Španělsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Švédsko či Velká Británie.

Výše uvedený výčet nejčastějších mýtů o českém vodárenství a jejich vysvětlení dává jen základní pohled na reálné fungování oboru vodovodů a kanalizací v České republice, které je i v porovnání s řadou evropských zemí na mnohem vyšší úrovni, než jak je často na veřejnosti prezentován. Do budoucna nás i tak čeká řada výzev a změn směrem k dalšímu zlepšování kvality poskytovaných služeb. Tyto změny však musí vycházet ze skutečných, reálnými daty podložených faktů a potřeb oboru, nikoliv na základě domněnek či mýtů. V opačném případě nejenom že nebudeme schopni posunout obor směrem k dalšímu zlepšení, ale ohrozíme i stávající kvalitu a úroveň poskytovaných služeb v oboru, kterou jsme až dosud tak pracně, dlouhodobě a systematicky budovali.

Ing. Filip Wanner, Ph.D.

odborný asistent Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR, z.s. (SOVAK ČR)

wanner@sovak.cz

V listopadu loňského roku provozovatelé uhelných elektráren a lobbistické skupiny zahájili žalobu proti Evropské komisi v souvislosti s revidovanými normami kvality ovzduší LCP BREF, které členské státy EU schválily v dubnu. Nyní se environmentální skupiny European Environmental Bureau (EEB) a ClientEarth rozhodly zasáhnout. Napadají tvrzení uhelné lobby, že Evropská komise při stanovování norem nedodržovala správné postupy a oponují, že aktualizované limity nejsou nic víc než „skromným krokem vpřed“, vyžadujícím, aby elektrárny snížily znečištění v souladu s vyzkoušenými a osvědčenými technikami, které byly používány po desetiletí. Více ZDE

Zdroj: https://oenergetice.cz

Priority nové vlády ČR v oblasti energetiky, stav projednávání „zimního balíčku“ EU a možné dopady na národní trhy, reakce na priority národních regulátorů při adresování změn na energetickém trhu, aktuální výzvy a strategická agenda operátorů energetické infrastruktury a měnící se potřeby a role zákazníků na energetickém trhu, to byla hlavní témata XIV. ročníku Mezinárodního  energetického fóra. To proběhlo dne 15. března 2018 v pražském hotelu Grand Majestic Plaza za účasti  zástupců významných evropských i národních subjektů odvětví energetiky a telekomunikací. 

Úvodního slova se ujal Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory ČR, který se zaměřil na otázku konkurenceschopnosti českého průmyslu. „Pokud chceme, aby některá zařízení přežila do roku 2035 a nastartovala se výstavba zdrojů nových, není nutné neustále podporovat export elektřiny a energy-only market. Pro zajištění financování nových (jaderných) zdrojů bude nutné investorům nabídnout záruky např. formou contract for difference, podobně jako to učinila Velká Británie“, poznamenal Dlouhý. Závěrem prezident Hospodářské komory uvedl, že zvažovaná výstavba jaderného zdroje může pomoci růstu konkurenceschopnosti českého průmyslu i přes jeho vysoké náklady. „Podpora jaderné energetiky je otázka politická a úkol Vlády. Když na to průmysl jejím včasným rozhodnutím připravíme, zvládneme to.“, dodal Dlouhý.

Podle Tomáše Malatinského, poradce ministra Ministerstva průmyslu a obchodu, počítá vláda s dostavbou jádra v kombinaci se špičkovými zdroji na plyn, protože prioritou ČR je bezpečnost a dostupnost energií. Vláda bude hledat finanční nástroje pro podporu dostavby jádra a dalších zdrojů. Nový jaderný zdroj musí být uveden do provozu nejpozději v roce 2040. V oblasti další podpory OZE se bude připravovat aukční systém, jehož parametry budou nastavovány pomocí vyhlášek spíše než změnou zákonů, protože toto bude cesta rychlejší a efektivnější.

O nesoběstačnosti České republiky v zásobě ropy, ropných produktů a plynu, hovořil Pavel Švagr, předseda, Správy státních hmotných rezerv. Zdůraznil, že by měla být otevřena diskuse na téma agenturního či hybridního modelu přístupu ke státním hmotným rezervám a to nejenom v plynárenství.
Jiří Plešek, předseda Komise pro energetiku AV ČR představil výzkumné projekty v oblasti jaderné energetiky a skladování energií, které mohou umožnit „revoluční změnu energetiky“. „Musíme více využívat vědu, evoluční přístup nám nepomůže.“ zhodnotil  Plešek. Jako příklad uvedl zapojení AV ČR do výzkumného projektu Sunrise s rozpočtem 1 mld. EUR, který zkoumá možnosti  fotosyntézy pro přímou výrobu paliv a hnojiv.

Generální sekretář asociace evropských energetických burz EUROPEX,  Christian Baer, poznamenal, že plány České republiky v oblasti energetické politiky přehlíží cíle a politiku EU při tvorbě jednotného trhu s elektřinou. „Řešením nemůže být postavení phase shifters na hranici s Německem, ale jasná pozice České republiky ohledně budoucí spolupráce se sousedními státy“ poznamenal Baer a apeloval na prosazování tržních principů při návrhu a implementaci evropské legislativy.

David Kučera, generální sekretář, Power Exchange Central Europe, a.s. zhodnotil aktuální ceny elektřiny na burze a představil odhady jejich dalšího vývoje, kdy cílové pásmo cen vidí na 24–45 EUR za MWh. „Další pokles cen bude způsoben solárními elektrárnami. Jen není shoda na čase, kdy tak nastane. Různé odhady hovoří o letech 2028, 2030 nebo 2050.“ Kučera by proto doporučoval s rozhodnutím o výstavbě jaderného zdroje v ČR vyčkat, než se prokáže, zda je jádro správnou cestou i pro ČR a neohrozí její konkurenceschopnost.

Martin Novák, místopředseda ČEZ, a.s., představil strategické cíle skupiny ČEZ, která se bude muset transformovat po vzoru jiných významných energetik v Evropě. Zmínil také nutnost aktualizace státní energetické koncepce a v této souvislosti poznamenal, že ČEZ musí plnit svou celospolečenskou roli stejně jako dostát svým finančním závazkům. Prioritou ČEZ jsou OZE a rozšiřování služeb koncovým zákazníkům, avšak tradiční energetika zůstává prozatím nepostradatelnou součástí energetiky, a tedy i podnikání skupiny ČEZ.

Tomáš Varcop, CEO, innogy Energie s.r.o.  představil strategii společnosti, která je zaměřena na poskytování služeb zákazníkům a je založena na inovacích a vlastních technologiích. „Naše strategie počítá s řízeným poklesem dosavadního core businessu a jeho nahrazení inovativními a komplexními službami“, komentoval aktuální vývoj Varcop.

Přednášky zástupců klíčových energetik uzavřel Jiří Feist, člen představenstva EP Energy a.s., odpovědný za strategii. Skupina EPH prošla transformací avšak s odlišnou strategií od ostatních hráčů na trhu. „Soustředíme se na klasickou výrobu i na regulovaný business. Nejsme private equity, ale etablovanou energetikou s EBITDA přesahující 1,7 miliardy EUR.“, uvedl Feist. Většina zisku EPH pochází z regulovaných aktiv, protože energetický trh nefunguje. Feist toto ilustroval faktem, že velkoobchodní cena elektřiny výrazně klesla, ale cena pro konečného zákazníka naopak významně narostla. Tento stav, podle Feista, ještě dalších 10 let potrvá.

Zástupci ERÚ a provozovatelů distribučních sítí se shodli na potřebě nastavení nového regulačního rámce, který bude stabilní a umožní naplnění představených strategických vizí. Distribuční společnosti budou více než kdy dříve digitální a blíže zákazníkům. Výzvou k řešení bude také odklon od vertikální integrace a definování nových pravidel unbudlingu, protože bude nutné zajistit, aby zákazník měl maximální užitek z toho, co provozovatel regulované distribuční infrastruktury může nabídnout díky digitalizaci procesů, rozvoji Smart Grid nebo skrze komplexní obsluhu odběrných míst.

Závěrečný panel věnovaný novým segmentům trhu potvrdil dynamický rozvoj energetických služeb a aktivního řízení spotřeby u zákazníků. „Segment ESCO rostl v uplynulém roce o více než 33% a tento růst bude pokračovat stejným tempem i v příštích letech“, uvedl člen představenstva ČEZ ESCO a.s. Martin Řezáč.  Jeho názor potvrdil Mark Crowels, zástupce společnosti REstore, která je jedním z největších agregátorů poptávky v Evropě. „Poskytování podpůrných služeb operátorům sítí v EU prostřednictvím on-line řízení spotřeby velkých zákazníků i domácností vykazuje již dnes výborné a měřitelné výsledky“, uvedl Crowels.

Na závěr shrnul Dean Brabec závěry konference, která potvrdila odklon od vertikální integrace odvětví ilustrovaný oznámenou restrukturalizací skupin E.ON a innogy, potlačení potřeby unbundlingu poskytování (výhradně) energetických sítí a také potvrdila trend vyšší konkurenceschopnosti zelené elektřiny.  Zároveň vítězí v prioritách české energetické politiky bezpečnost a spolehlivost dodávek nad spoluvytvářením jednotného trhu s elektřinou, což může zhoršit dostupnost energií v budoucnu.

Článek, který právě vyšel v novém WASTE FORUM, se zaměřuje na meziobecní spolupráci a její efekty v oblasti nákladové efektivnosti odpadového hospodářství obcí ČR a poskytuje nový a inovativní přístup k nákladové efektivnosti služeb nakládání s komunálním odpadem. Byl zkoumán vzorek 710 obcí ze dvou regionů v České republice (Olomoucký a Zlínský kraj) pro data výdajů na odpadové hospodářství ze období 2014 až 2016. Byly zkoumány dvě formy meziobecní spolupráce: svozové společnosti ve společném vlastnictví obcí a veřejné zakázky zadávané společně obcemi. Výsledky analýzy zpracované pomocí obecné linerání regrese metodou nejmenších čtverců, ukazují, že meziobecní spolupráce má výrazný vliv na snižování výdajů na odpadové hospodářství obcí a to zvláště u malých obcí do 1 000 obyvatel. Přehled obsahu a WASTE FORUM ke stažení ZDE.

Z nového WASTE FORUM dále vybíráme:

• Spoluspalování uhlí s tuhým alternativním palivem jako způsob snižování emisí oxidu siřičitého

• Čištění skládkových výluhů pomocí reverzní osmózy: souhrn laboratorních zkušeností

• Využití umělého kameniva z vysokopecní strusky při výrobě asfaltových směsí

• Hodnocení obsahů minerálních živin a rizikových prvků v anaerobně stabilizovaných kalech z ČOV

• Denitrifikace odpadních vod s vysokou koncentrací dusičnanů pomocí imobilizovaného kalu

Letošní třetí ročník konference Odpad Zdrojem se nesl v duchu cirkulární budoucnosti. Jednotlivé přednášky konference byly rozděleny do bloků zaměřených na témata, která hýbají světem: odpady, stavby, energie, voda a dokonce i chytré a cirkulární radnice. Nechyběly ani praktické workshopy, exkurze nebo trh technologických řešení. Novinkou letošní konference bylo, že Odpad Zdrojem se hrdě zařadil mezí pionýry uhlíkově neutrálních akcí. Tímto krokem chce INCIEN  poukázat nejenom na vážnost klimatických změn, ale i na důslednost v každém svém kroku, který může přispět ke změnám na globální úrovni. Podrobnosti čtěte ZDE

Zdroj: Zajimej.se

Devátého února portál www.TretiRuka.cz zaznamenal denní návštěvnický rekord. Ten den přišlo na portál 4.880 unikátních návštěvníků. Pokud sečteme unikátní denní návštěvy za celý měsíc, tak dojdeme k úžasné celkové měsíční návštěvě 80.814 unikátních čtenářů (standardně se pohybujeme okolo 60tis.). V průměru to znamená 2.886 unikátních návštěvníků za den. Na rekordní návštěvnosti se určitě také podílela anketa mezi obcemi, které se zúčastnilo 1.340 obcí a také bezpochyby „dopisovaná“ k riziku nákladů za odpadové hospodářství obcí a měst. Děkujeme za důvěru, které si moc vážíme.

Ing. Jiří Študent ml.

šéfredaktor Odpadové fórum a www.TretiRuka.cz

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve stanovisku upozorňuje na pozměňovací návrhy předložené v Poslanecké sněmovně ČR, které mohou mít významný dopad na fungování podniků, ale jejich možné dopady nebyly dostatečně identifikovány a vyhodnoceny. Stanovisko s konkrétními připomínkami naleznete ZDE.

Změny klimatu představují pro společnost obrovskou výzvu. Které faktory ovlivňují nejvíce proces globálního oteplování a kde vzniká nejvíce oxidu uhličitého? Jak lze s ohledem na energii porovnat jízdu automobilem a výrobu steaku? Co můžeme dělat pro to, aby se emise škodlivých plynů snížily? Klíčová data z posledních let k této problematice shrnuje níže uvedené infografika.

Několik zajímavých informací:

• Města pokrývají pouhá 3% povrchu Země. Přesto v nich žije většina světové populace a produkují 75% škodlivého CO₂.
• I kdybychom jen spali a pili vodu, každý z nás by vyprodukoval asi 1,1 tuny CO₂ ročně.
• Výroba jednoho kilogramu steaku je pro klima téměř stejně škodlivá, jako když ujedeme autem 250 kilometrů.

(ke stažení PDF klikni na obrázek)

Zdroj: OMV

V měsíci únoru 2018 proběhl rozsáhlý průzkum mezi obcemi na téma odpadové hospodářství, kterého se zúčastnila každá pátá obec v republice. Zásadní výstupy: obcím se daří zvyšovat množství tříděného odpadu, neznají složení směsného komunálního odpadu, poplatky za odpady občanům v roce 2018 nezmění, o zavedení tzv. PAYT systémů (zaplať kolik vyhodíš) většinově neuvažují. Zástupci samospráv se také vyjádřili k plánovanému zvýšení skládkovacího poplatku. Více než polovina obcí toto vnímá negativně a stejně tak se obce většinově odmítají zavázat investorům k dodávkám odpadů.

Třídění odpadu

První otázka směřovala na povinnost odděleného sběru biologicky rozložitelných komunálních dopadů (BRKO), která vstoupila v platnost v roce 2015. Obce odpovídaly na otázku, jaký to mělo následný dopad na celkové množství zbytkového směsného komunálního odpadu.

„Téměř polovina obcí (47,3 %) uvedla, že se množství nezměnilo, 12,5 % obcí uvedlo, že se naopak množství směsného komunálního odpadu zvýšilo. Zbytkový komunální odpad se snížil u 40 % obcí, “ uvedl Jiří Študent, šéfredaktor časopisu Odpadové fórum a dodává „Lze tak souhlasit s názorem, že separovaný biologický odpad pravděpodobně tvoří nový odpadový tok komunálního odpadu.“ V současné době Ministerstvo životního prostředí připravuje novelu vyhlášky, podle které má být od příštího roku povinný sběr BRKO celoročně, a navíc nově by obce měly zajistit oddělený sběr olejů a tuků.

Následná otázka se týkala obecně třídění odpadů v obcích (plast, papír…). V tomto případě se 75 % obcí vyjádřilo, že množství vytříděných odpadů za poslední roky rostlo, což lze považovat za velmi pozitivní trend. 

„Obcí jsme se také ptali, zdali přemýšlejí o tom, že by si samy zpracovávaly vytříděné suroviny nebo hledaly odbyt,“ uvedl Pavel Černý, šéfredaktor časopisu PRO města a obce, a dodává: „Odpověď obcí byla zcela jednoznačná, 82 % obcí o této možnosti neuvažuje.“ Kladně se vyjádřilo 14 % obcí.

Poplatky a motivační systémy

Další okruh otázek se týkal poplatků za odpady, tzv. PAYT systémů a obecně motivačních systémů. „Určitě velmi pozitivní správou pro občany je, že téměř 83 % obcí nebudou v letošním roce poplatky za odpady zvyšovat. Ke zvýšení poplatků se pozitivně vyjádřilo pouze 10 % zástupců samospráv,“ uvedl Pavel Černý.

Pro další efektivní plánování v oblasti odpadů jak z pohledu snižování jeho množství, tak i z pohledu zvyšování vytříděných složek z komunálních odpadů je potřeba znát velmi dobře složení odpadu, který v místních podmínkách vzniká. „Obcím jsme položili otázku, zda prováděli analýzu složení směsného komunálního odpadu. Pouze 20 % obcí odpovědělo kladně,“ uvedl Jiří Študent.

Hodně se hovoří a vkládají se naděje do tzv. systému PAYT (zaplať kolik vyhodíš – Pay as you throw). „Pochopitelně má tento přístup své příznivce a odpůrce. Naším cílem průzkumu nebylo hodnotit systém jako takový, nicméně výsledky určitě nutí k zamyšlení,“ komentuje výsledky pan Študent a dodává: „Výsledky jsou takové, že o zavedení tohoto systému neuvažuje více než polovina obcí (55,4 %), naopak 20 % obcí uvažuje. Zajímavý poznatek je i ten, že přibližně 20 % respondentů nemá o systému PAYT žádné povědomí.“

V následné otázce obce odpovídaly, zdali realizují nějaké motivační systémy či slevy pro občany s cílem snížit množství komunálních odpadů a současně zvýšit množství tříděného odpadu. Negativně se vyjádřilo 72,7 % obcí naopak pozitivně 19,4 %.

Skládkovací poplatky a závazky investorů

Zákonné zvýšení skládkovacích poplatků je v současné době velmi skloňované téma v souvislosti s rokem 2024, kdy má být ukončena možnost skládkování využitelných odpadů. Nutnost zvýšení tohoto poplatku je odůvodňována jako zásadní podmínka pro umožnění rozvoje jiných technologií pro nakládání s odpady na úkor právě skládkování. Kladně se ke zdražení vyjádřilo pouze 20 % obcí, naopak 53,1 % obcí navýšení poplatků odmítlo a 20,5 % nemá na problematiku žádný názor.

Budoucí výstavba jakéhokoliv zařízení na nakládání s odpady vyžaduje od investorů značné finanční prostředky a investor přirozeně požaduje určitou dobu návratnosti. S tím je spojený požadavek investorů, aby se obce smluvně zavázaly po určitou dobu dodávat do nového zařízení určité množství odpadů. V tomto ohledu se 60,9 % obcí vyjádřilo, že nepovažují za vhodné, aby se obec smluvně zavázala. Naopak pozitivně se vyjádřilo 28,8 % obcí.

„V současné době je cena primárních surovin nižší než surovin druhotných, proto považujeme za zcela zásadní, aby stát začal opravdu aktivně podporovat právě využití druhotných surovin,“ shodli se Jiří Študent a Pavel Černý a uzavírají: „Odpady představují reálný materiálový zdroj, který se musíme naučit maximálně využívat. Pochopitelně je důležitá osvěta a současně vyvíjet budoucí výrobky s ohledem na ecodesign.“

Osvěta a dotace

Důležitou součástí je osvěta mezi občany, a to jak z pohledu prevence vzniku odpadů, tak i z pohledu zvýšení třídění odpadů. Z tohoto pohledu osvětu realizuje 67,6 % respektive 90,4 % obcí. Obce k této činnosti nejvíce používají a nejvíce preferují: místní zpravodaj, internet, letáky anebo místní akce.

Z pohledu dotací obce využívají především dotace z operačního programu Životní prostředí, ale uvádějí i jiné dotační zdroje, např. od společnosti EKO-KOM nebo krajů. Nejvíce obce žádají o dotace na kompostéry, sběrné dvory vč. jejich vybavení a na nákup nádob na třídění odpadů.

Další informace:

Průzkumu, který společně organizovaly redakce časopisů Odpadové fórum a PRO města a obce na portálu www.TretiRuka.cz, se celkově zúčastnilo 1340 obcí, což představuje 20 % obcí v celé České republice. Velikostní zastoupení bylo: 40 % obce do 500 obyvatel, 20,5 % 501 až 1000 obyvatel, 17,5 % 1001 až 3000 obyvatel, 13,4 % 3001 až 10 000  a 8,7 % nad 10 000 obyvatel. Celkem bylo obcím položeno 17 otázek.

Další informace a kontakt:

Časopis PRO města a obce poskytuje praktické rady a odpovědi na otázky, které cílová skupina čtenářů musí při výkonu svých funkcí řešit. V jednotlivých rubrikách se časopis pravidelně věnuje problematice hospodaření, financování, řízení, správy a ekonomiky měst a obcí, odpadovému hospodářství, životnímu prostředí, mezinárodním zkušenostem, rozvoji infrastruktury a regionů a dalším tématům.

Pavel Černý, šéfredaktor časopisu PRO města a obce

tel.: 603 106 639, pavel.cerny@promestaaobce.eu
 

Odborný měsíčník pro průmyslovou a komunální ekologii Odpadové fórum pokrývá mimo odpadovou problematiku i oblast ochrany ovzduší a vod, chemických látek, EIA/SEI, IPPC, hluku a další oblasti souvisejících s dopady činností podniků na životní prostředí. Odpadové fórum se zaměřuje na měnící se kontext evropské politiky životního prostředí a přináší komplexní informace, sleduje vývoj legislativy, upozorňuje na povinnosti, dotační příležitosti nebo školení.

Ing. Jiří Študent ml., šéfredaktor časopisu Odpadové fórum a www.Tretiruka.cz

tel.: 602 617 616, studentj@cemc.cz