SPČR se seznámil s návrhem vyhlášky a shledal, že návrh zavádí mnoho nejasných pojmů. Proto žádáme o upřesnění nejasností, které můžou vést k různým výkladům a vnášet nejistotu do právního řádu. Stanovisko naleznete ZDE

Zvýšený zájem o téma vody a sucha vede (nejen) v poslední době k celé řadě zcela zavádějících informací, jimiž je bombardována laická veřejnost. Mýty o vodě se přitom týkají šetření s vodou, konzumace vody, opatření na zadržování vody v krajině i zásob vody na planetě. Téměř v každé zprávě týkající se sucha a zajištění zásob pitné vody v budoucnosti se například můžeme dočíst, že vody na Zemi ubývá. Není to ale pravda. Více ZDE

Zdroj: Reflex.cz

Obavy ze zvýšení nákladů na odpadové hospodářství obcí a měst, tedy obavy, které rády podporují společnosti asociované v České asociaci odpadového hospodářství (ČAOH), vyplývají z neznalosti a nepochopení navrhovaných změn.

Současný ředitel České asociace oběhového hospodářství (ČAObH) Miloš Kužvart komentuje otevřený dopis poslance Evropského parlamentu Stanislava Polčáka, předsedy Sdružení místních samospráv ČR (SMS ČR), ve věci odpadového hospodářství.

Úvodem je třeba některé informace v otevřeném dopise, datovaném 10. 9. 2018, uvést na správnou míru:

Již 4 roky je uzákoněn počínaje rokem 2024 nikoli „…zákaz skládkování komunálních odpadů…“, ale přesné znění odstavce 7, par. 21 Zákona č. 185/2001 Sb. O odpadech je: „Na skládky je od roku 2024 zakázáno ukládat směsný komunální odpad a recyklovatelné a využitelné odpady stanovené prováděcím předpisem.“ Čili nejde o zákaz skládkování komunálních odpadů, ale směsných komunálních odpadů a dále využitelných a recyklovatelných odpadů. V detailu bývá skryt ďábel – právě ta „směs“ – kdy tam bývá leccos materiálově či energeticky využitelného - je důležitá a souvisí s tolik potřebnou transformací nakládání s odpady v České republice.

V dopise se uvádí, že „přísnější cíle znamenají citelně vyšší náklady": Tato obava vyplývá z nepochopení situace, kdy nízký skládkovací poplatek znamená, že jsme se stali jakýmsi skanzenem skládkování, kdy nám jako státu (a jeho ekonomice) se nedaří využívat materiálový a energetický potenciál nejen u směsných komunálních odpadů. Čili moderní nakládání s odpady povede v souhrnu k finančním úsporám

Další citát: „Větší odpovědnost by měli převzít producenti obalů a upotřebených výrobků.“ Ale to se autor otevřeného dopisu vlamuje do otevřených dveří, vždyť co jiného je již na Evropské úrovni přijato - tzv. EPR – Extended Producer Responsibility, kdy právě zmíněné vícenáklady, způsobené pracnějším a tedy i nákladnějším zacházením (rozuměj využíváním odpadů - nejen odpady zahrabat kdesi do jámy) budou hradit producenti obalů či výrobků.

A proto..

Hájit zájmy obcí a měst, aby nebyly vystaveny i nadále (finančnímu) diktátu svozových a skládkovacích firem, je cílem plánovaných změn v odpadovém hospodářství. Výsledek bude přesně opačný, nežli má pan poslanec Polčák obavu: jde o to dohnat obrovskou časovou a finanční ztrátu nás všech, způsobenou stagnací skládkovacího poplatku (od roku 2009 se nezměnil). Jsme v Evropské unii raritou.

To, co se za těch 9 let změnilo, je nárůst ceny práce na třídících linkách a v provozech úpraven a zpracování odpadů. A co se investic týká: většina bude pocházet ze soukromých zdrojů, protože moderní firmy díky navrhovanému právnímu rámci a přijatým cílům např. v oblasti recyklace budou profitovat z ochrany životního prostředí budoucích generací. A pro samotné obce budou zde zavedeny finanční stimuly (nazývané zatím „Recyklační sleva pro obce“, my to nazýváme „vratka pro obce“).

Aktivitu poslance Evropského parlamentu JUDr. Polčáka vítáme, pokud bude pokračovat i po komunálních volbách v České republice. Vždyť pro prosazení podpory využití výrobků z recyklovaných surovin bude třeba prosadit snížení úrovně DPH na 0 – 5 % (toto je doporučení Evropské komise), ale tento potřebný ekonomický stimul je v ČR zatím neprosaditelný. Zároveň zavedení povinného 25 % využití recyklované suroviny v nových výrobcích také napomůže rozvoji této oblasti.

Že se starostové ve Sdružení místních samospráv ČR zajímají o oblast nakládání s odpady je logické a legitimní: přijetím výše popsaných změn v odpadovém hospodářství se prodlouží (díky v budoucnu mnohem menšímu skládkování) provoz stávajících skládek odpadů, nebude tedy ve výhledu minimálně 10 let třeba výstavba nových skládek. Obce nebudou vystaveny tlaku na výstavbu nových těchto zařízení, která však znamenají v delším horizontu tikající ekologickou bombu. A nově zaváděný systém oběhového hospodářství díky efektivnější administrativě také zamezí tak častým podvodům v této oblasti.

V závěru dopisu se poslanec Polčák ptá vlády, předsedů výborů a jednotlivých stran: „Jste pro nastavení národní legislativy v intencích legislativy evropské, anebo podporujete přísnější nastavení cílů, které znamená vyšší náklady obcí a měst?“

Odpověď na otázku pana poslance by podle Miloše Kužvarta měla znít:

Ministerstvem životního prostředí České republiky navrhované změny národní odpadové legislativy vycházejí ze stavu odpadového hospodářství v České republice, jsou založeny na podrobných analýzách trendů, prognóze vývoje finančních toků a proto je zřejmé, že nepovedou k vyšším nákladům obcí a měst. Navrhované změny mají plnou podporu České asociace oběhového hospodářství, a celé řady dalších asociací a sdružení. Nechtějme zůstat v oblasti nakládání s odpady skládkařským skanzenem Evropy. Naopak, snižme dovoz primárních surovin a energií pro národní hospodářství, chovejme se jako opravdoví hospodáři i s ohledem na příští generace.

Zdroj: ČAObH

Nakládání se zdravotními a veterinárními odpady je úzce specializovaná oblast s velmi širokou základnou. Nemocnice, polikliniky, domovy pro seniory, domovy a ústavy sociálních služeb, hospicy i jednotlivé ordinace praktických lékařů. Pojďme se dotknout této problematiky z různých úhlů a podívat se na povinnosti, ale i možnosti nakládání s těmito odpady.
 

Legislativa

Odpady obecně, včetně zdravotnických a veterinárních, řeší zákon č. 185/2001 Sb. o odpadech a vyhláška č. 383/2001 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady. Nejvíce se pak odpady ze zdravotnictví zabývá vyhláška č. 306/2012 Sb. o podmínkách předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a o hygienických požadavcích na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.

Nesmíme zapomenout ani na metodiku, kterou vytvořil Státní zdravotní ústav (SZÚ) jako zpracovatel pro zadavatele Technologické agentury České republiky (TAČR). Garantem této metodiky bylo Ministerstvo životního prostředí – s datem vydání v prosinci 2016 https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_odpady_zdravotnictvi.
 

Evidence, ohlašování

Zdravotnická zařízení produkují odpady, a proto musí vést průběžnou evidenci odpadů. Pokud přesáhnou zákonné limity v produkci a nakládání s odpady (100 kg nebezpečných (N) nebo 100 t ostatních (O) odpadů), musí elektronicky podávat Roční hlášení do systému ISPOP.

Zařazování odpadů

Jako poměrně častý problém vnímám u těchto původců mnohdy zbytečné zařazování odpadů do kategorie N. V ČR tak vzniká ve zdravotnictví více nebezpečných odpadů, než v jiných státech EU. Principy zařazování odpadů jsou však obdobné. Jako důvod tohoto zařazování slýchávám velmi často: „Raději zvolím kategorii nebezpečný odpad (NO), abych byl krytý, co kdyby kategorii ostatní odpad (OO) někdo rozporoval“. Přitom velká produkce odpadů, například inkontinentních pomůcek u neinfekčních pacientů, přímo vybízí k zařazení pod katalogové číslo
18 01 04.

Jejich zařazení pod kategorii N je často dáno i jinými důvody, například špatně nastaveným systémem předání odpadu oprávněné osobě. I časový rámec je jedním z důležitých hledisek. Odpad, který dlouho leží ve shromažďovacím místě, se nafukuje a páchne. Tím je dáno, že jej raději každý hned klasifikuje jako nebezpečný. Legislativa ale stanoví, že pokud mám nebezpečný odpad ze zdravotnictví zařazený pod katalogovým číslem 18 01 03*, potom bez chladícího prostoru smí být shromažďován max. 3 dny. Delší doba shromažďování (více jak 4 dny, max. jeden měsíc), je možná pouze při teplotách pod 8 °C. Z logiky věci je potom správné, když se odpady, které nejsou chlazené, odváží v pravidelných svozech např. „pondělí – středa – pátek“, kdy je zajištěna časová prodleva max. 3 dny. Původce neporuší zákonné ustanovení. U odpadů, které jsou zatížené právě rozkladem, nafukováním apod. jsou tři dny hraniční, nebo je potřeba využít chladících prostor.

Průběžnou evidenci doporučuji vést při každém předání odpadu oprávněné osobě, ale vyhláška připouští i jednou měsíčně se sumárním množstvím, pokud se jedná o stejný odpad předávaný od stejného původce stále stejné oprávněné osobě.

V některých případech, především u praktických lékařů, funguje služba zákazníkům, kdy laboratoře, které sváží od lékařů vzorky, jsou zároveň oprávněnou osobou a recipročně, na základě dohody o předání vzorků (využití konkrétní laboratoře), odeberou od lékaře odpad, vybaví jej novými nádobami a vedou za něho jeho evidenci. Pokud lékaři vznikne povinnost podat Roční hlášení o produkci a nakládání s odpady do ISPOP, potom i toto zajistí. To mi přijde jako skvělé zabezpečení těchto povinností pro lékaře.

Pronajaté prostory

Dalším problémem při nakládání se zdravotnickými odpady je jejich předání a převzetí v prostorách, které má původce odpadů v pronájmu. Může se jednat o celá zdravotnická oddělení v nemocnici nebo ordinace různých lékařů ve společných objektech s možností společného shromažďování odpadů spolu s pronajímatelem. Například nemocnice pronajímají své prostory dalším komerčním firmám, mimo jiné i lékařům se soukromou praxí, a v rámci toho převezmou jejich odpad spolu se svým do společných prostor. To z pohledu zákona o odpadech není u odpadů ze zdravotnictví přípustné, pokud pronajímatel takového objektu není zároveň oprávněnou osobou.

Produkce nebo svoz zdravotnických odpadů

Neméně problémovou situací je případ jedné nemocnice, která má své ambulance pod stejným IČO mimo svůj areál. Jsou to její zdravotnická střediska v obcích. Od nich přebírá odpad do svých shromažďovacích míst v areálu nemocnice, ale nevede evidenci o tomto předání/převzetí. Odpad vykazuje jako vlastní produkci přímo v nemocnici. To není správně. Přitom předání odpadů mezi provozovnami jednoho subjektu (jednoho IČO) je povolené a eviduje se s využitím kódů nakládání A00 – AN3 v evidenci provozovny původce (ambulance) a B00 – BN3 v evidenci příjemce (nemocnice). Je ale důležité, aby ten, kdo přebírá nebezpečné odpady z jiných provozoven (v našem případě nemocnice), měl vydaný souhlas k nakládání s nebezpečnými odpady (do 100 t/rok od úřadu obce s rozšířenou působností, nad 100 t/rok od příslušného krajského úřadu). K tomuto souhlasu se mohou vázat i další povolení a vyjádření.

Rovněž platí, že pokud by se takové přijaté odpady upravovaly, potom se již jedná o zařízení ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 zákona o odpadech č. 185/2001 Sb.

Úprava zdravotnických odpadů

Existují firmy, které nabízí technologická zařízení na zpracování a úpravu odpadů ze zdravotnictví. Takové stroje jsou jistě přínosné, ale před jejich pořízením uvažujte v co nejširším kontextu a ve všech souvislostech. Přínosem může být minimalizace objemu odpadu, snížení nebo odstranění nebezpečných vlastností, ale otázkou je i cena a splnění všech souvisejících povinností.

Například zařízení společnosti SIEMENS, která nabízí CONVERTER – drtič odpadů – https://www.siemens.cz/press/siemens-uvedl-do-provozu-unikatni-zarizeni-pro-likvidaci-infekcniho-odpadu-tzv-converter.

Podle dokumentace k tomuto zařízení je výstupem úpravy nebezpečných odpadů palivo o výhřevnosti hnědého uhlí. Získání paliva tímto způsobem je podmíněno minimálně legislativním souladem podle zákona o ochraně ovzduší a navazujícími prováděcími předpisy. Po takové úpravě nebezpečných odpadů tak získáme pouze upravený odpad. Pokud by se měl stát takový odpad palivem, muselo by takové palivo projít zkouškami a certifikací. To není tak úplně snadné.

Opět platí, že pokud bychom upravovali odpady, které nevznikly v naší provozovně, muselo by se již jednat o zařízení provozované se souhlasem příslušného krajského úřadu podle § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

U stroje, ve kterém se drtí odpad, bychom předpokládali přítomnost např. infekčního agnes. Jistě dochází k uvolňování plynu a par do okolí (materiál je vlhký a musí vysychat). Jak je toto řešeno, není z dokumentace zřejmé. I na to je ale nutné dát pozor.

Obecně lze konstatovat, že i když SZÚ vydá k určité technologii nebo k zařízení kladné posudky, jsou prakticky vždy pouze na tu část, která se děje uvnitř stroje ve smyslu prokázání odstranění infekce z materiálu. Zajímejte se ale i o to, jak a kudy se odvádí technologické toky v průběhu úpravy, nebo jestli je odstranění patogenů v účinnosti 100 % a nemůže se nově kultivovat.

Druhým strojem, který mě v poslední době zaujal a o kterém bych se krátce zmínil, je MEDIVAK MV6, https://www.k6.cz/detail/Medivak-MV6-%E2%80%93-NOVINKA!!!_74/. Považuji ho za velice chytrý, účinný z pohledu minimalizace objemu odpadů, odstranění nežádaného nafukování pytlů hnilobou obsahu apod. Opět je ale nutné investici za jeho pořízení zvažovat v širších souvislostech.

Výrobce tvrdí, že po úpravě nebezpečného odpadu vznikne odpad kategorie ostatní. Tuto informaci však může dodat pouze ten, kdo je oprávněn provést hodnocení o vyjmutí nebezpečných vlastností odpadů. S tím jsou spojeny další náklady. Výrobce totiž dodává pouze hodnocení účinnosti stroje a to není dostačující.

Stále platí, že nebezpečné odpady, které vzniknou na jiné provozovně nebo jinému původci, mohu v zařízení upravovat pouze se souhlasem příslušného krajského úřadu vydaného ve smyslu § 14 odst. 1 zákona o odpadech.

Výstupem ze zařízení je stále upravený odpad, se kterým musím nadále nakládat jako s odpadem, tedy předat ho pouze oprávněné osobě.

Pokud stroj využiji pro úpravu vlastních odpadů z kategorie ostatní (např. již zmíněné inkontinentní pomůcky), pak zařízení splní to, co nabízí.

Do celkové investice je nutné zahrnout nejen pořizovací cenu stroje, ale i cenu za materiál (desinfekce a hlavně pytle) a náklady spojené např. s vydáním osvědčení o vyjmutí nebezpečných odpadů, které může vystavit pouze pověřená osoba (vyhláška č. 94/2016 Sb. o hodnocení nebezpečných vlastností odpadů).

Kromě výše uvedených a za určitých podmínek velmi vhodných a užitečných strojů k úpravě nebo odstranění odpadů ze zdravotnictví, existují ale i takové, jejichž pořízení úplně nedoporučujeme. Jedním takovým strojem je tzv. Macerátor. Slouží k odstranění inkontinentních pomůcek, plen apod. Tento přístroj inkontinentní pomůcky rozdrtí, rozemele, rozmělní a následně vypustí do kanalizační sítě. Taková úprava zdravotnických odpadů je zakázaná zákonem o odpadech, zákonem o vodách i zákonem o vodovodech a kanalizacích.  Společné sdělení jednotlivých odborů MŽP k tomuto způsobu úpravy odpadů ze zdravotnictví naleznete na internetové adrese https://www.mzp.cz/cz/nakladani_s_inkontinencnimi_pomuckami_sdeleni.

Pokud Vás tento článek zaujal a potřebujete znát odpovědi na své otázky v oblasti odpadového hospodářství nebo jiných složek životního prostředí, kontaktujte nás (www.inisoft.cz).

Jsme připraveni navštívit přímo Váš podnik a provést rychlý strukturovaný audit s vazbou praxe na dodržování legislativy všech složek ŽP.

Pomoci vám můžeme také se zavedením systému kvality (QMS) dle ČSN EN 9001:2016 a systém řízení environmentu (EMS) dle normy ČSN EN ISO 14001:2016, tedy vypracujeme dokumentaci a zavedeme postupy dle norem. Provádíme interní audity systému kvality a systému řízení environmentu a umíme řešit neshody, které vyplynou ze zprávy z posouzení systémů.

Umíme pro Vás realizovat individuální školení sestavené na míru. Můžete se také zúčastnit některého z našich komerčních školení (www.inisoft.cz/skoleni).

Ing. Václav Kuncl
INISOFT s.r.o.

Evropský parlament bude 3. října 2018 hlasovat o své pozici k návrhu nařízení o snižování emisí CO₂ z aut a lehkých užitkových vozidel. Předložený návrh Evropské komise je jedním z kroků k naplňování požadavků Pařížské dohody, potažmo cíle Unie - přechodu k nízkouhlíkové, bezpečné a konkurenceschopné ekonomice. Podle Komise by návrh měl pomoci naplnit rámec EU 2030 pro klima a energii, jehož cílem je snížení emisí skleníkových plynů o 40 % v porovnání s rokem 1990.

Konec skládkování komunálního odpadu, zakrytí a rekultivace stávajících skládek a výsypek, to je téma mezinárodního skládkového workshopu o skládkování, který se uskuteční na Technické univerzitě v Liberci ve dnech 15. a 16. listopadu 2018.

Odborné přednášky se budou věnovat naléhavým tématům, jako je například likvidace speciálních odpadů, voda na skládkách a haldách, měřící technika a testovací zařízení ke dlouhodobé kontrole skládek a testování jejich těsnosti nebo alternativní způsoby zakrytí výsypek…atd. Na programu jsou také přednášky týkající se evropského práva a jeho prosazování na národní úrovni či legislativní změny v oblasti skládkování odpadů na úrovni EU a ČR.

Čeští, němečtí a další odborníci budou diskutovat mimo jiné o využití geotextilií a geosyntetických materiálů ve skládkovém hospodářství, představeny budou modely sanací odkališt a důlních vod a způsoby čištění skládkových výluhů kombinovanou membránovou technologií s použitím biologických systémů předčištění.

Účast na workshopu je pro lidi z programového území zdarma Zájemci se mohou přihlásit do 26. října emailem zaslaným na adresu:  zedekl2007@gmail.com .  Do předmětu prosím uveďte: ”Skládkový workshop Li-Zi 2018 – přihláška“.   Více informací včetně programu na: https://skladky.tul.cz/skladky18/index.php/cs/index.html

Liberecká univerzita workshop pořádá společně s Vysokou školou V Žitavě/ Zhořelci v rámci Mezinárodního vzdělávacího projektu - udržitelné a efektivní využívání zdrojů. Projekt podporuje Evropská unie prostřednictvím Programu spolupráce Česká republika- Svobodný stát Sasko 2014-2020 - číslo projektu 100246598.

Evropská agentura pro chemické látky (ECHA) vypracovala návrh databáze předmětů obsahujících nebezpečné chemické látky uvedené v Kandidátském seznamu podle rámcové směrnice o odpadech.

Výzva k podání podnětů a připomínek k návrhu databáze předmětů obsahujících nebezpečné chemické látky uvedené v Kandidátském seznamu podle rámcové směrnice o odpadech.

Agentura ECHA má za úkol vytvořit novou databázi o přítomnosti látek z Kandidátského seznamu v předmětech. Tento úkol vyplývá z revidované rámcové směrnice o odpadech, která nabyla účinnosti v červenci 2018. Databáze je určena podnikatelským subjektům zpracovávajícím odpady a recyklované materiály.  Na požádání bude přístup do této databáze umožněn i spotřebitelům. Hlavním cílem projektu je posílení komunikace v dodavatelském řetězci, kdy v souladu s nařízením REACH podniky musí komunikovat v dodavatelském řetězci a o přítomnosti látek z Kandidátského seznamu informovat agenturu ECHA.

Databáze bude obsahovat informace předložené společnostmi, které vyrábějí, dovážejí nebo uvádějí na trh předměty, které obsahují látky zařazené na Kandidátský seznam. Společnosti budou mít povinnost předkládat tyto informace pro předměty, které uvedou na trh od 5. ledna 2021.

Agentura ECHA vypracovala návrh scénáře této databáze a tento návrh bude konzultovat se zúčastněnými stranami. Výsledky této výzvy budou prezentovány a projednány na workshopu v Helsinkách ve dnech 22. - 23. října 2018. Na obdržené podněty a připomínky nebudou poskytovány individuální odpovědi.

Podněty a připomínky předkládejte nejpozději do úterý 9. října 2018 formou odpovědí na otázky uvedené ZDE.

Šestnáct evropských firem a výzkumných institucí se spojilo na poli cirkulární ekonomiky, aby společně hledaly způsoby, jak využít odpadní materiály, které vznikají během výroby fotovoltaických panelů. Jedním z výsledků, který jejich dosavadní spolupráce přinesla, je výroba solárních článků složených z 95 % z recyklovaných materiálů – skla, kovů, polovodičů a polymerů. Jejich účinnost je stejná jako u článků nových. Více ZDE

Zdroj: https://www.obnovitelne.cz

Dovolujeme si Vás pozvat na XXII. ročník konference „Nové trendy v čistírenství“, která se bude konat 13. listopadu 2018 v Kulturním domě v Soběslavi. Dopolední blok se bude věnovat opětovnému využití odpadních vod, odpolední zas průmyslovým odpadním vodám a kalům. Další informace ZDE

Obce, kraje a další subjekty mohou od října čerpat z Operačního programu Životní prostředí 350 milionů korun na dokonalejší varovné systémy před povodněmi a na zabezpečení nestabilních svahů. Lépe tak zvýší ochranu obyvatel i jejich majetku. Státní podniky a příspěvkové organizace pak mohou čerpat z 50 milionové alokace na zpracování podkladů pro stanovení záplavových území nebo na vybudování či modernizaci systémů předpovědní povodňové služby.

Nové dotace z Operačního programu Životní prostředí zajistí lepší ochranu před výkyvy počasí, přispějí k přesnějšímu předvídání povodní a pomohou předejít nebezpečným sesuvům. Ministerstvo životního prostředí dá k dispozici ve třech výzvách celkem 400 milionů korun z evropských fondů.

„Sice aktuálně řešíme sucho, povodně jsou ale jen druhá strana jedné mince, pod kterou se skrývá klimatická změna, která se projevuje extrémními výkyvy počasí. Suchem vyschlá půda, krajina i města navíc daleko hůře absorbují vodu, takže i už mírnější přívalové deště mohou způsobovat lokální povodně a citelné škody,“ říká ministr životního prostředí Richard Brabec. „Protipovodňová opatření podporujeme kontinuálně a dlouhodobě. Nové dotační výzvy jsou dalším příspěvkem do systému lepší ochrany obyvatel a jejich majetku,“ doplňuje ministr Brabec.

Lokální ochrana před povodní i sesuvy

Obce, kraje a další zájemci mohou ode dneška podat projekty zaměřené na zpracování podkladů pro vymezení území ohrožených povodní nebo přípravu digitálních povodňových plánů. Dotace získají na vybudování nebo rozšíření protipovodňových výstražných systémů na lokální úrovni. Zároveň rezort pomůže se sanací svahových nestabilit, jako jsou sesuvy půdy či řícení skal.

„Varovné systémy mohou obce a města vybudovat jen tehdy, pokud mají současně vypracovaný či aktualizovaný digitální povodňový plán. Celý systém pak funguje tak, že díky výstražnému systému obdrží starosta obce varovnou zprávu o překročení limitní hodnoty srážky či vzestupu hladiny a díky povodňovému plánu vyhodnotí nastalou situaci. Rozhlasem či sirénou poté občany upozorní na hrozící nebezpečí,“ vysvětluje ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman s tím, že k tomuto zdánlivě jednoduchému postupu je nezbytné proškolení členů povodňových komisí. Ti se musí naučit data správně vyhodnocovat, rychle pracovat s povodňovým plánem a včas podat klíčové informace v případném hlášení.

Nebezpečí pro občany představují i skalní svahy, ze kterých se vlivem přívalových dešťů mohou uvolňovat nestabilní bloky. Tuto zkušenost má například město Smržovka na Liberecku, kde skalní svah ohrožoval v blízkosti stojící mateřskou školku. „Svah byl nebezpečný nejen pro školku, ale také pro sousední nemovitost. Museli jsme to rychle řešit, a proto jsme využili dotace poskytované Ministerstvem životního prostředí. Časově to vyšlo a finance nám přišly velmi vhod,“ říká starosta Smržovky Marek Hotovec.

Povodňová prevence pro ČR

Operační program Životní prostředí pomáhá s protipovodňovou ochranou nejen na místní úrovni, ale i na té celostátní. O dotaci se v tomto případě mohou ucházet Český hydrometeorologický ústav či správci povodí. Příspěvek získají na zpracování analýz odtokových poměrů a přípravu podkladů pro stanovení záplavových území nebo map povodňového ohrožení. Podporu získají i projekty zaměřené na vybudování nebo zefektivnění výstražných či hlásných povodňových systémů řešených na celostátní úrovni.

„Všechny projekty mohou být realizovány až s 85 % dotační podporou. Výjimku tvoří pouze projekty zaměřené na vybudování varovných systémů, kde může být dotace maximálně 70 %,“ upřesňuje Petr Valdman. V případě sanace svahů je však nezbytná řádná analýza narušeného území a jeho zařazení do Registru svahových nestabilit.

Žádosti o dotace bude Státní fond životního prostředí ČR přijímat od 1. října do 20. prosince 2018.

Dokumenty k výzvám:

Výzva 101: Stabilizování a sanace svahových nestabilit

Nejvíce lidí, kteří pravidelně třídí odpad, je ve věkové skupině 54 až 65 let, naopak nejhůře jsou na tom mladí dospělí ve věku 18 až 26 let a 27 až 35 let. Největší rozdíly jsou u bioodpadu, oleje, ale i baterií nebo elektrozařízení. U běžných odpadů, jako jsou plasty, papír či sklo, nejsou rozdíly mezi věkovými skupinami tak zásadní. Vyplývá to z průzkumu neziskové organizace Ecobat.

Oleje třídí ve věkové kategorii 54 až 65 let pravidelně 58 procent respondentů, zatímco lidé ve věku 18 až 26 let jen z 35 procent a ve věku 27 až 35 let z 42 procent. Důsledné třídění bioodpadu uvedlo 59 procent lidí mezi 54 až 65 lety, 46 procent lidí ve věku 18 až 26 let a 43 procent a ve věku 27 až 35 let. U baterií, textilu, kovů či elektrozařízení jsou rozdíly v ochotě pravidelně třídit na úrovni deseti a více procent.

"Na průzkumech a statistikách vidíme, že lidé ve vyšším věku mají už dost životních zkušeností, informací i času na to, aby odpad třídili důsledně a pravidelně a byli dobrou inspirací pro mladší generace. Zajímavé je také sledovat sociální sítě. Senioři se na nich aktivně zapojují a diskutují o tématech ekologie a třídění. Sdílejí si své poznatky a tipy," uvedl Petr Kratochvíl z organizace Ecobat, která se zabývá sběrem a recyklací baterií.

Vysoké procento pravidelných třídičů je podle Ecobatu také ve skupině 36 až 44 let. "Je dobré vidět, když v rodinách jdou rodiče dětem příkladem. Pomáhá také osvěta ve školách a školkách," doplnil Kratochvíl.

Vedle věku hraje roli také velikost bydliště. "Obecně platí, že v čím menší obci lidé bydlí, tím poctivěji třídí. Naopak čím větší města, tím v nich lidé k recyklaci odevzdávají odpadu méně a větší část ho končí v popelnicích na směsný odpad," píše se ve zprávě.

Průzkum se uskutečnil v srpnu na vzorku 1050 respondentů.

Svaz průmyslu a dopravy ČR vyjádřil k návrhu novely stavebního zákona nesouhlasné stanovisko. SP ČR s maximální odborností posuzuje každý návrh na změnu stavebního zákona, jehož současnou podobu dlouhodobě vnímáme jako jednu z překážek dynamičtějšího rozvoje české ekonomiky založené na investicích. Každé dílčí zlepšení, které konstruktivním způsobem přispěje ke zkrácení neúměrně dlouhých povolovacích procesů, má naši podporu. Domníváme se ovšem, že poslanecký návrh v předložené podobě není dostatečně kvalitně uchopen, a proto nejsme přesvědčeni o jeho celkové přidané hodnotě a doporučujeme jej nepřijmout. Dle našeho názoru se totiž motivace předkladatelů shrnutá v důvodové zprávě nepotkává s navrhovanými změnami v paragrafovém znění zákona a obáváme se, že zejména v případě liniových staveb poslanecký návrh výrazně komplikuje stávající stav. Stanovisko naleznete ZDE.

Svaz také odmítá poslanecký návrh změny zákona o ochraně ovzduší. Poslanci přicházejí s návrhem na zrušení zákonné povinnosti umožnit vstup do obydlí za účelem kontroly dodržování povinností dle zákona o ochraně ovzduší. Svaz průmyslu tento návrh považuje za nekoncepční a zdůrazňuje, že úsilí o zlepšování kvality ovzduší musejí rovnoměrně vyvíjet všechny hospodářské sektory, vč. domácností. Právě domácnosti jsou dle údajů ČHMÚ hlavním původcem prachových částic v českém ovzduší. Kontroly v praxi nejsou zneužívány a často představují jediný účinný způsob, jak v dané obci disciplinovat občany, kteří nedodržují zákon. Celé stanovisko Svazu vč. odůvodnění je dostupné ZDE.




 

V připravované novele vodního zákona nepodporuje Ministerstvo zemědělství (MZe) využívání vyčištěných odpadních vod k zavlažování. Uvádí se to v odpovědi MZe na připomínku Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) k uvedené novele.

Ministerstvo přitom vychází z izraelského dokumentu, který poukazuje na riziko používání takových vod pro zhoršení kvality půdy díky tomu, že i čištěná voda může obsahovat některé rizikové látky, jako jsou anorganické soli nebo bór. MZe ale přiznává, že řada zemí, jako je právě Izrael, ale i Kypr, Malta nebo Španělsko takové vody (jde o systém water reuse) k závlahám používají, důvodem k tomu je však nedostatek vhodných vodních zdrojů v těchto zemích. ČR se ale podle MZe v takové situaci nenachází. „Vzhledem k tomu Ministerstvo zemědělství využívání čištěných vod v zemědělství ani pro dotování podzemních vod v současné době nepodporuje. Touto problematikou se však bude i nadále zabývat, například v souvislosti s nařízením Evropského parlamentu a Rady na stanovení minimálních požadavků na kvalitu recyklované odpadní vody,“ konstatuje se v odpovědi MZe.

Zdroj: Naševoda.cz
 

Evropská komise vydala návrhy pro 14 členských států EU týkající se toho, jak docílit 50% cíle v oblasti recyklace komunálního odpadu do roku 2020. Jedná se o Bulharsko, Chorvatsko, Kypr, Estonsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Lotyšsko, Malta, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko a Španělsko. Komise vychází z dnes vydané studie zaměřené na to, jak členské státy uplatňují pravidla pro recyklaci. Komise v rámci následných opatření navštíví dané země a bude konzultovat s místními zúčastněnými stranami, jak tohoto cíle dosáhnout.

O oběhové ekonomice a jejím vlivu na životní prostředí i průmysl mluvil ve středu 26. září místopředseda Evropského parlamentu Pavel Telička na bruselské EU Circular Businesses Conference. Vystoupil jako úvodní řečník spolu s místopředsedou Evropské komise Jyrki Katainenem a rumunským ministrem Stefanem Radu Opreou.

„Poměrně často se stává, že si politici a úředníci myslí, že se nějaké věci udály jen díky nim. A lidi z byznysu si pak často říkají, že jsou tito chlápci a dámy jen někým, kdo jim komplikuje život. Většinou je pravda někde mezi těmito názory,“ řekl Telička v úvodu svého projevu, „ale co se týče oběhové ekonomiky, my nejsme těmi, kdo stojí za jejím rozšířením. Tady má klíčovou roli průmysl samotný.“

Telička během svého projevu upozornil přítomné rovněž na fakt, že má mnoho lidí tendenci vnímat oběhovou ekonomiku jen jako něco, co se týká čistě ochrany životního prostředí. „Ve skutečnosti má oběhová ekonomika dvě  dimenze, které jsou srovnatelně důležité. Ekologické aspekty byly možná hnací silou, ale dimenze průmyslu je absolutně klíčová k tomu, aby došlo k přechodu na tuto ekonomiku,“ vysvětlil Telička, „oběhová ekonomika není jen o ochraně životního prostředí, je rovněž důležitá pro naši konkurenceschopnost.“

Telička nevidí možné dopady přechodu na oběhovou ekonomiku jen ve změnách uvnitř již existujících průmyslových odvětví. „Já bych šel ještě dál a řekl bych, že možná uvidíme úplně nový průmyslový sektor, který vznikne právě díky oběhové ekonomice,“ řekl. V další části projevu se pak vrátil k legislativě, která byla již Evropskou unií přijata. Dle jeho názoru se ne vždy vytváří dobré předpisy. Často se musí opravovat, protože se zjistí, že určité věci zkrátka nefungují. Nicméně přijatý legislativní balíček, na jehož tvorbě se sám podílel, nastavuje dobrý rámec a přináší systémový přístup.

„Samozřejmě je zde ještě stále mnoho slabin, které však nejdou řešit na úrovni evropských institucí. Mnoho toho musí udělat i samotné členské státy, musí dojít ke změně nastavení myšlení. V České republice tohle zatím příliš nefunguje, i když tu potenciál je, a myslím, že některé jiné členské státy na tom budou podobně,“ pokračoval místopředseda Evropského parlamentu, „legislativa, kterou jsme přijali, nabízí v příloze, kterou jsem navrhl a prosadil, možné pobídky. Je jasné, že obrat k oběhové ekonomice bude něco stát, ale myslím, že bychom se této příležitosti měli chopit a podpořit ji.“

Podle Teličky již nyní existuje mnoho startupů a nových podniků. Jako příklad uvedl projekt Hydal, jenž vytváří plast z použitého kuchyňského oleje, který je rozložitelný v přírodě. „Podobným projektům musíme poskytovat nezbytnou podporu a musíme požadovat další stimuly také na národních úrovních,“ dodal Telička.
 

Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal cenové rozhodnutí k podporovaným zdrojům energie (POZE). Zelené bonusy vyplácené těmto zdrojům příští rok klesnou. Novými sazbami se výplata podpor bude řídit od 1. ledna 2019.

Cenové rozhodnutí ERÚ č. 3/2018 k podporovaným zdrojům energie (POZE) výrazně snižuje zelené bonusy napříč spektrem obnovitelných zdrojů i kombinované výroby elektřiny a tepla. Hlavním faktorem je tržní cena silové elektřiny, která při meziročním srovnání podstatně narostla.

„Jednoduše lze snížení zelených bonusů interpretovat tak, že při rostoucích cenách silové elektřiny je i výrobce elektřiny schopen prodat svou vyrobenou elektřinu za vyšší cenu. Díky tomu je možné přenést náklady spojené s podporou POZE do tržních podmínek a nezatěžovat natolik spotřebitele a státní rozpočet. Výsledkem jsou tak vyšší tržní výnosy, a tím pádem nižší zelené bonusy," vysvětluje Kristián Titka, ředitel Odboru POZE ERÚ.

Do zelených bonusů se ceny silové elektřiny v následujícím roce promítnou snížením o necelých 400 Kč/MWh v závislosti na druhu zdroje. U výroben, které tzv. spoluspalují, vedl ke snížení zelených bonusů růst ceny emisní povolenky v prvním pololetí letošního roku, díky kterému se snížil rozdíl v nákladech mezi obnovitelným a fosilním palivem.

Úspory pro spotřebitele i státní rozpočet mohly být ještě výraznější. Brání tomu ale zákonná 2% indexace výkupní ceny, která je základem pro stanovení zelených bonusů pro POZE.

Oproti minulosti také ubylo problémů s druhy zdrojů, kterým nebyla vypsána podpora kvůli chybějící notifikaci Evropské komise. Jedinou skupinou podporovaných zdrojů, která z tohoto důvodu absentuje v cenovém rozhodnutí, zůstávají druhotné zdroje energie zprovozněné po roce 2013.

Úřad zároveň vydal Cenové rozhodnutí ERÚ č. 2/2018, které stanoví cenu za činnost povinně vykupujícího pro jednotlivé povinně vykupující obchodníky s elektřinou a ceny spojené se zárukami původu elektřiny pro rok 2019. Nejvýraznější meziroční změnou v tomto cenovém rozhodnutí je pokles cen za činnost povinně vykupujících obchodníků s elektřinou, který souvisí zejména s poklesem nákladů na odchylky povinného výkupu. Také tento pokles cen sníží náklady v oblasti POZE.

Dokument ke stažení:
20180927_TZ_CR_ERU.pdf (115 KB)