Společnost FCC narazila se svým plánem postavit v Prostějově linku na zpracování odpadů, se kterým už v minulosti neuspěla v nedalekých Biskupicích. Krajský úřad nyní firmě vrátil dokumentaci k EIA, protože má nedostatky. FCC chce v Prostějově třídit 80 tisíc tun odpadů ročně, drtivou většinu by musela dovážet z okolí. Proti plánu se ostře staví opozice a obyvatelé. Argumentují tím, že kapacita linky je podstatně vyšší než množství odpadu vyprodukovaného ve městě, většina by se tak musela dovážet, což zhorší už tak katastrofální stav ovzduší v Prostějově. Doprava by podle kritiků narostla o tisíce kamionů ročně. Z dokumentace EIA vyplývá, že půjde až o 77 nákladních automobilů denně. Více ZDE
 

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP) a Ministerstvem průmyslu a obchodu zahajuje první fázi výzev na podporu nového celostátního systému energetického poradenství. Cílem je posílit osvětu, odbornost a dostupnost služeb v oblasti úspor energie a renovací budov.

Nový systém energetického poradenství má sloužit jako základní stavební kámen pro nastartování renovační vlny budov v České republice. Poradenský systém bude stát na třech pilířích: odbornosti (zajištěné autorizovanými a certifikovanými osobami), nezávislosti (skrze zapojení krajů a veřejnoprávních organizací) a dostupnosti (včetně využití místních akčních skupin, EKIS a školení nových kapacit). Každý poradce či poradenský subjekt zapojený do systému musí být zaregistrován v evidenci poradců SFŽP ČR a dodržovat etický kodex.

V první fázi MŽP vyhlašuje tyto výzvy z Národního programu Životní prostředí (NPŽP) financované z prostředků Národního plánu obnovy:

• Výzva NPŽP-NPO č. 17/2025 (školení energetických poradců a manažerů)

• Výzva NPŽP-NPO č. 16/2025 (základní poradenství – osvětové semináře pro veřejnost)

• Výzva NPŽP-NPO č. 15/2025 (poradenství pro samosprávy – krajská energetická centra)

• Výzva NPŽP-NPO č. 14/2025 (poradenství pro samosprávy – koncepční dokumenty v oblasti klimatu a energetiky (SECAP+)

Společnost EKO-KOM každoročně shromažďuje údaje o odpadovém hospodářství obcí prostřednictvím dotazníkového šetření. Zatímco v roce 2006 platily obce České republiky v oblasti odpadového hospodářství v průměru 698 Kč za jednoho občana, v roce 2024 tato částka činila už 1 675 Kč. Především v posledních šesti letech lze pozorovat konstantní výrazný růst, podpořený v posledních letech také výraznou inflací. 

V roce 2024 byla výše nákladů na sběr a svoz papíru 7 139 Kč za jednu tunu sebraného materiálu, náklady na plast činily 10 891 Kč/t a náklady na sklo byly 2 357 Kč/t. V průměru přibližně polovinu nákladů na SKO tvoří náklady na jeho odstranění na skládce. V roce 2024 vyšplhala celorepubliková hodnota na 2 253 Kč za tunu odstraněného materiálu, včetně skládkovacích poplatků. 

Kromě nákladů mají obce v oblasti odpadového hospodářství také příjmy. Největším příjmem je poplatek od občanů. Celkem obce získaly v roce 2024 v průměru 1 052 Kč na obyvatele, z toho příjmy z poplatků od obyvatel činily 749 Kč/ob. a příjmy ze Systému EKO-KOM 240 Kč/ob. Celková výše příjmů je ve většině případů nižší než výše nákladů, obce tedy doplácejí na odpadové hospodářství ze svých rozpočtů. Průměrně takto musí obce ve svém rozpočtu najít z jiných zdrojů 37 % finančních prostředků určených k realizaci odpadového hospodářství. Podrobnosti ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Chrudimi se za pololetí podařilo snížit množství skládkovaného odpadu 

Čínský prodejce Shein dostal pokutu od francouzských úřadů. Internetový obchod s levným zbožím se podle nich dopouští klamavých praktik a uvádí zákazníky v omyl. „Jejich marketing je nekalý a hraje si s našimi emocemi a mění naše vnímání,“ kritizuje pro Český rozhlas Plus Soňa Klepek Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky. Více ZDE

Související:

Francie zasahuje proti ultra-rychlé módě. Shein a Temu čeká zdanění, influencery zákaz propagace

 

Vysoké Mýto připravuje výrazné změny v systému nakládání s komunálním odpadem, které mají vést ke spravedlivějšímu a efektivnějšímu fungování celého systému. Nová vyhláška, jež má začít platit během léta 2025, stanoví, že každý obyvatel bude muset odkládat směsný komunální odpad výhradně do nádoby přidělené k jeho vlastní nemovitosti. 

Cílem je zabránit zneužívání cizích popelnic a připravit se na spravedlivý způsob zpoplatnění odpadu na základě jeho skutečného množství. Město se tímto krokem připravuje na přechod k systému, kde se bude platit nikoliv podle počtu osob, ale podle skutečně vyprodukovaného odpadu. 

Nová pravidla doplňuje i druhá vyhláška zaměřená na veřejný pořádek, která městské policii umožní udělovat pokuty těm, kdo odpad ukládají do cizích nádob. Vysoké Mýto je tak první obcí v České republice, která podobné opatření formálně zavádí. K účinnému prosazování pravidel město pořídilo také čtyři mobilní kamery, které budou monitorovat vytipovaná problematická místa.

Tato opatření nejsou samoúčelná – cílem je nejen zlepšit pořádek ve městě, ale také motivovat občany k větší zodpovědnosti při nakládání s odpadem a připravit půdu pro budoucí systém podle principu „zaplať, kolik vyhodíš“ (Pay-As-You-Throw).

Brno: vizuálně jednotná sběrná místa mají zlepšit vzhled města

Brno představilo nové designové standardy pro vzhled sběrných stanovišť na tříděný odpad, které mají snížit vizuální smog ve veřejném prostoru. Manuál definuje jednotný přístup ke stavbě a úpravě stanovišť – stanovuje například typ povrchu, oplocení, zastřešení, barevnost nebo technické požadavky na přístup a údržbu.

Cílem standardů je sjednotit roztříštěný vzhled sběrných míst, které často vznikaly živelně a bez architektonického nebo urbanistického záměru. Nový manuál má sloužit jako závazné vodítko pro městské části i developery, zejména při výstavbě nových obytných lokalit.

Standardy byly připraveny ve spolupráci s odborníky na architekturu a veřejný prostor a navazují na dobrou praxi z jiných evropských měst. Mají zajistit, aby stanoviště zapadala do okolí, nerušila a zároveň byla plně funkční a přístupná.

Související:

Vysoké Mýto jako první v ČR potrestá odkládání odpadu do cizích kontejnerů

Vyhodit odpad z domácnosti do cizí popelnice? To bude ve Vysokém Mýtě tabu

Společnost Electrolux dlouhodobě staví svou značku na principech udržitelnosti. V kampaních zdůrazňuje používání recyklovatelných materiálů, ekologicky šetrných technologií a podporu cirkulární ekonomiky — od designu výrobků až po jejich likvidaci. Tuzemské sběrné kvóty nicméně neplní, za což firmě hrozí pokuta. V České republice Electrolux zajišťuje recyklaci prostřednictvím kolektivního systému společnost Elektrowin. Ta má podle svých vyjádření zajišťovat efektivní zpětný odběr elektroodpadu a propaguje se jako stabilní partner výrobců a dovozců. Jenže právě tento systém je středobodem problému, který sahá až do Bruselu k Evropské komisi. Ministerstvo životního prostředí v loňském roce potvrdilo, že Elektrowin v letech 2021 a 2022 nesplnil zákonem stanovené sběrné kvóty pro zpětný odběr elektrozařízení. Česku tak kvůli opakovanému selhání hrozí milionové pokuty od Evropské komise. Více ZDE

Ministerstvo zemědělství upravuje nová pravidla ochrany půdy před erozí, platit měla původně od července. Resort zatím připravil metodiku pro ozimy, komplexní úpravu dál chystá. Spor se vede o to, jak přísná má být, podle ekologů plánovaná pravidla nestačí. Ministerstvo chce k ochraně půdy především motivovat, ke kontrole a krácení dotací se míní uchýlit až v případě skutečné eroze. V loňském roce rekordně přibylo hlášených poškození polí, bylo jich jednou tolik oproti roku 2023. Více ZDE

Těžba hnědého uhlí v severočeském dole Bílina skončí nejpozději v roce 2033. Potvrdil to Český báňský úřad rozhodnutím, které zveřejnil na úřední desce. Na ukončení těžby v roce 2033 se v polovině května dohodlo ministerstvo životního prostředí a polostátní skupina ČEZ, která vlastní Severočeské doly. Původní termín byl rok 2035.

Severočeské doly samy požádaly o konec těžby nejpozději k roku 2033 oproti původní žádosti, což Český báňský úřad přijal, a změnil tak původní nepravomocné rozhodnutí o prodloužení těžby na Bílině Obvodního báňského úřadu v Mostě. Rozhodnutí omezil do 31. prosince 2033. Konkrétní návrhy dílčích rekultivací je třeba podle úřadu vypracovat ve spolupráci se specialisty na hodnocení krajinného rázu, biology a v úzké spolupráci s obcemi a místními iniciativami, vyplývá z rozhodnutí.

Do rozhodnutí úřad doplnil, že sanace po ukončení těžby budou postupné a řídit se budou stanoveným časovým harmonogramem. Zbytečně se nesmí odkládat, nejsou-li prokazatelně odůvodněné zájmy ochrany přírody, krajiny nebo jiným převažujícím veřejným zájmem.

Odhaduje se, že na ploše vymezené současným povolením k hornické činnosti je zhruba 31 milionů tun hnědého uhlí. Na území o rozloze zhruba 5,5 kilometru čtverečních za původním územně ekologickým limitem platí odhad zásob ve výši 120 milionů tun hnědého uhlí. Na Dolech Bílina pracovalo ke konci loňského roku 1347 lidí.

Evropská unie se právě připravuje na revoluční změny v oblasti recyklace automobilů – takzvaná směrnice o vozidlech s ukončenou životností (ELV) má přeměnit vraky na cenný zdroj druhotných surovin, a to včetně kovů. Nové návrhy Evropské komise požadují, aby výrobci automobilů ve větší míře využívali recyklovaný materiál a zároveň zajistili efektivní demontáž a opětovné využití komponent. Ocel a železný šrot z aut se tím stávají důležitým článkem v řetězci nízkoemisní, cirkulární ekonomiky. Jenže do tohoto evropského plánu vstupuje nečekaný hráč – australská poušť.

Australská společnost Hancock Prospecting oznámila objev jednoho z největších nalezišť železné rudy v novodobé historii – v regionu Mulga Downs byla potvrzena ložiska s odhadovanou hodnotou až 6 bilionů dolarů. V zemi, která již nyní patří mezi největší světové exportéry železné rudy, jde o zásadní nález, který může změnit globální rozložení sil. A spolu s tím i tržní rovnováhu mezi primární a recyklovanou surovinou.

Při výrobě oceli z železné rudy se běžně používá i železný šrot – nejen kvůli ekologickým důvodům, ale i z technologických a ekonomických. Ve vysokých pecích se železný šrot přidává obvykle v poměru 15–30 %, aby pomohl regulovat teplotu, zlepšil chemické složení a snížil emise CO₂. V elektrických obloukových pecích (EAF) tvoří šrot dokonce až 100 % vstupu. Právě tento druh výroby – založený výhradně na recyklovaných materiálech – je klíčem k dosažení uhlíkově neutrální metalurgie, o kterou EU usiluje.

Pokud nové naleziště výrazně sníží světové ceny železné rudy, může to negativně ovlivnit ekonomiku recyklace kovů v EU. Výroba z primární suroviny se stane levnější, což oslabí motivaci k třídění, zpracování a opětovnému využití šrotu. Zejména při výrobě levnější oceli by mohly recyklované vstupy ztratit cenovou konkurenceschopnost. Pro evropské zpracovatele by to mohlo znamenat nejen pokles poptávky po jejich materiálu, ale i vyšší závislost na dovozu ze třetích zemí – právě ve chvíli, kdy EU posiluje strategii surovinové bezpečnosti a chce se vymanit ze závislosti na Asii či Rusku.

Dalším rizikem je emisní aspekt: železná ruda z Austrálie musí být zpracována ve vysokých pecích, často s vysokou emisní stopou. Pokud se tyto environmentální náklady nebudou zahrnovat do ceny materiálu (například uhlíkovým clem), budou mít levné, ale emisně náročné suroviny výhodu oproti nízkoemisnímu šrotu z evropských vrakovišť. 

Úspěch evropská směrnice o recyklaci automobilů bude záviset i na tom, jak se EU postaví ke globální konkurenci. Pokud chce Evropa opravdu „proměnit stará auta ve zdroj budoucnosti“, musí zajistit, aby recyklace byla konkurenceschopná rudě z druhého konce světa. 

Jak vytvořit strategii v globálním světě plném nečekaných zvratů?

Evropská unie si klade ambiciózní cíle v oblasti udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, především ve snaze snížit závislost na primárních surovinách a omezit environmentální dopady výroby. Přesto však právě v globálním propojeném světě může jediný objev – jako nové obrovské naleziště železné rudy v Austrálii – nebo průlomová technologie během okamžiku změnit podmínky hry.

Jak v takové situaci efektivně plánovat a realizovat strategii? Jak zajistit, aby dobře míněné, komplexní a dlouhodobé plány nebyly zhatěny nepředvídatelnými vnějšími faktory? EU tak stojí před obrovskou výzvou – nejen nastavovat pravidla uvnitř, ale zároveň být dostatečně flexibilní a adaptabilní vůči globálním změnám. A přitom neztratit ze zřetele své základní cíle – udržitelnost, surovinovou bezpečnost a ekonomickou konkurenceschopnost.

Tato realita zdůrazňuje potřebu umění nejen strategického plánování, ale i neustálého monitoringu a rychlého reagování na nové okolnosti. Protože v globalizovaném světě není možné mít vše pevně pod kontrolou, ale je nutné být připraven na to, co přijde, byť nevíme co přijde a umět na to efektivně reágovat.

Hutnictví je kapitálově velmi náročný obor, kde se investují miliardy eur s návratností v dlouhodobém horizontu v řádech desetiletí. Výroba oceli a dalších kovů je postavena na rozsáhlých provozech, jejichž modifikace či přechod na nové technologie nelze realizovat ze dne na den. Každá změna vyžaduje pečlivé plánování, stavební úpravy a schvalovací procesy, které mohou trvat roky. To znamená, že i když nové suroviny či technologie nabídnou okamžité výhody, adaptace sektoru bude postupná a často pomalejší, než by si politici přáli.

Francouzský parlament v červnu 2025 schválil přelomový zákon, který míří přímo na největší hráče tzv. ultra-fast fashion – především čínské platformy Shein a Temu. Francie se tak stává první evropskou zemí, která chce touto legislativou zásadně omezit dopady neudržitelné módy na životní prostředí i společnost. Zákon, který prošel téměř jednohlasně, zavádí novou ekologickou daň, striktní pravidla pro marketing a povinnou environmentální transparentnost.

Jedním z hlavních nástrojů je ekologický poplatek ve výši 5 eur za kus oblečení, který se má do roku 2030 zdvojnásobit. Maximální výše poplatku přitom nesmí přesáhnout 50 % výrobní ceny. Daň má odrážet skutečné environmentální náklady na produkci, přepravu a likvidaci těchto produktů, často vyráběných v extrémně krátkých cyklech s minimální kontrolou kvality a nulovým důrazem na recyklovatelnost.

Francouzský zákon také zcela zakazuje propagaci ultra-rychlé módy v médiích a na sociálních sítích. Influencerům, kteří budou nadále propagovat značky jako Shein nebo Temu, hrozí vysoké pokuty. Tento krok cílí na strategii zmíněných platforem, které staví svůj úspěch právě na masivní reklamě skrze sociální sítě a krátkodobé slevové kampaně.

Další novinkou je zavedení systému "eco-score", který bude hodnotit uhlíkovou stopu, spotřebu vody, recyklovatelnost a celkový dopad produktů na životní prostředí. Tato známka má sloužit nejen jako vodítko pro spotřebitele, ale také jako základ pro výpočet poplatků či sankcí. V případě neplnění povinností mohou firmy čelit pokutám až 10 eur za produkt nebo sankci ve výši 50 % jeho ceny.

Zajímavé je, že tradiční fast fashion značky jako Zara, H&M či Kiabi nebudou podléhat nejpřísnějším opatřením. Díky tomu, že mají evropskou právní přítomnost a vyšší transparentnost v dodavatelských řetězcích, se na ně nebudou vztahovat některé restrikce – například absolutní zákaz reklamy.

Zákon má vstoupit v platnost po projednání společným výborem v září 2025. Ještě předtím musí projít notifikací u Evropské komise, která posoudí jeho slučitelnost s pravidly jednotného trhu. Opatření tak může být inspirací i pro další členské státy EU, které hledají cesty, jak omezit environmentálně škodlivý dovoz z Asie a posílit udržitelnou výrobu v Evropě.

Zákon reaguje na realitu, kdy platformy jako Shein denně přidávají až 10 000 nových produktů, přičemž průměrná cena je často nižší než 10 eur. Masivní objemy, levná výroba, nejasné dodavatelské řetězce a enormní ekologický dopad – to vše tvoří výbušný mix, který francoušťí zákonodárci už nemohli přehlížet. Není to tak dlouho, kdy Shein dostal od francouzských úřadů pokutu 40 milionů eur za klamavou reklamu – zejména kvůli tzv. greenwashingu, kdy firma nepravdivě tvrdila, že její výrobky jsou ekologické. Nparotitomu Evropská směrnice o tzv. „zelených tvrzeních“ (Green Claims Directive), která měla zakázat neověřené marketingové slogany typu „ekologický“, „klimaticky neutrální“ či „přátelský k planetě“ v rámci EU dostala nedávno nečekanou stopku.

Mezi ideály udržitelnosti a realitou ultra-levné módy

Generace Z – mladí lidé narození přibližně mezi lety 1995 a 2010 – je často označována za nejprogresivnější a nejvíce environmentálně uvědomělou generaci. Podle mnoha průzkumů deklarují vysoký zájem o udržitelnost, klimatickou spravedlnost, férové pracovní podmínky a odpovědnou spotřebu. Slogany jako „kupuj méně, ale lépe“ nebo „slow fashion“ často rezonují jejich světonázorem.

Zarážející je ale skutečnost, že právě tato generace zároveň tvoří největší zákaznickou základnu platforem jako Shein nebo Temu – tedy symbolů tzv. ultra-fast fashion, extrémně levné, masově vyráběné a rychle obměňované módy. Například globální statistiky uvádějí, že více než 70 % zákazníků Sheinu jsou právě příslušníci generace Z. V českém prostředí se v roce 2024 přiznalo k nákupu na Sheinu již více než 50 % žen do 35 let. Přitom právě tyto platformy jsou často kritizovány za nízkou kvalitu, krátkou životnost produktů, obrovskou ekologickou zátěž a netransparentní pracovní podmínky v dodavatelském řetězci.

Tento rozpor mezi hodnotami a chováním není náhodný. Má několik příčin – od nízké ceny a snadné dostupnosti přes tlak sociálních sítí až po nedostatečné povědomí o dopadech spotřeby. Platformy jako TikTok a Instagram vytvářejí silný tlak na neustálou vizuální obměnu: outfit týdne, haul videa, rychlé střídání stylů. Fast fashion na to nabízí jednoduchou odpověď – je levná, variabilní a „obsahově atraktivní“. Mnoho mladých lidí přitom nemá dostatek informací o environmentálních a sociálních důsledcích takového chování, což vede k dalšímu odosobnění vztahu ke zboží a k jeho reálné hodnotě.

V konečném důsledku je proto zásadní položit si otázku, jaké skutečné hodnoty mají věci, kterými se obklopujeme a které si pořizujeme. Je to touha po uznání, obdivu a pozornosti okolí? Nebo si je pořizujeme proto, že je opravdu potřebujeme – a že nám pomáhají vytvářet smysluplný život a hodnoty i pro širší společnost? Jinými slovy: kupujeme si Ferrari, protože chceme obdiv ostatních? Nebo proto, že nás těší jeho design, výkon a tedy celková „duše“ výrobku?

A v tom úplně nejzazším důsledku bychom možná měli přemýšlet i nad tím, kdo vlastně vytváří charakteristiky generací X, Y nebo Z – a co je za tím. Jsou to opravdu generační znaky vznikající zevnitř společnosti, nebo spíše umělé konstrukce vzniklé marketingovými a mediálními narativy, které nás utvrzují v určitých stereotypech, protože se s nimi snáze prodává? 

Možná tak nestojíme jen před problémem rychlé módy nebo vlivu influencerů. Možná stojí celá společnost před mnohem větší výzvou: zvládnout marketingový detox. Odpoutat se – alespoň na chvíli – od neustálého přesvědčování, že to, kdo jsme, se měří tím, co (a jak často) si kupujeme. A znovu si položit základní otázku: co skutečně potřebujeme – a proč?

Návrh Evropské komise na omezení emisí oxidu uhličitého o 90 procent do roku 2040 se okamžitě setkal s ostrou kritikou, vymezil se vůči němu i český eurokomisař Jozef Síkela. Podobně jako mnozí další se obává dopadů na ekonomiku. „Alternativou je neomezovat se. Ale to je ve všech aspektech i v dopadech na každého člověka horší,“ varuje poradce prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislav Miko. Více ZDE

Udržitelnost v automobilovém průmyslu není jen o investicích do elektromobility. Významné úspory uhlíkové stopy a minimalizace dopadů na životní prostředí lze dosáhnout i v jiných oblastech. Klíčovou roli hraje ekodesign, efektivní práce s materiály a v neposlední řadě také odpovědný přístup k provozu stávajících vozových parků. Stále žádanější jsou taková opatření, která nevyžadují vysoké investice, ale přinášejí hmatatelný ekologický dopad. Příkladem může být odevzdávání použitých provozních kapalin k recyklaci. Tuto službu již aktivně využívají nejen správci vozových parků, ale i velcí hráči jako Škoda Auto ve svých výrobních závodech.

Glykolové kapaliny jsou nezbytné pro efektivní chlazení motorů a dalších součástí vozidel, avšak po dosažení konce životnosti představují potenciální environmentální zátěž. Tradiční likvidace těchto kapalin skrze penetraci do betonu nebo spalování s sebou nese negativní dopad na životní prostředí. „Recyklace glykolových kapalin je velice efektivní proces. Dokážeme zachovat až 90% materiálovou účinnost - v průběhu recyklace tak ztrácíme jenom 10 % objemu použité kapaliny, což je skvělý výsledek. Produkt z recyklátu má navíc dle laboratorních testů stejnou kvalitu jako produkty z panenské suroviny,” komentuje proces recyklace Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC OILu, jediné společnosti v Česku a střední Evropě, která se recyklaci těchto kapalin věnuje. „U recyklace navíc šetříte i přírodní zdroje, energii, která by se spotřebovala spalováním a odevzdání použité kapaliny k recyklaci je levnější než poplatky za nešetrnou likvidaci,” dodává Skolil.

Proces recyklace glykolových kapalin zahrnuje sofistikované technologie mechanické i chemické filtrace a pročištění, které umožňují odstranit nečistoty a obnovit původní vlastnosti kapaliny. Výsledkem je vysoce kvalitní kapalina, která splňuje veškeré přísné kvalitativní normy, ale má až o 42 % nižší uhlíkovou stopu. „Naše úsilí v oblasti recyklace glykolových kapalin je důkazem našeho závazku k cirkulární ekonomice. Nejenže snižujeme množství nebezpečného odpadu, ale také vytváříme cenné druhotné suroviny, které můžeme využívat dál," komentuje Jan Skolil.

Kromě spolupráce se společností Škoda Auto má CLASSIC OIL vyšší desítky dalších klientů, kterým pomáhá znovu recyklovat použité kapaliny. Ročně díky svému přístupu ušetří až 120 tun CO2 eq., tedy váhu asi 110 aut. Pro správce vozových parků se tak zdánlivě jednoduchá záležitost, jakou je výměna glykolové kapaliny, může proměnit na aktivitu s pozitivním dopadem.

Klíčové přínosy recyklace glykolových kapalin v automotive průmyslu:

• Snížení environmentální zátěže: Minimalizace množství nebezpečného odpadu a prevence kontaminace půdy a vody.

• Úspora přírodních zdrojů: Snižuje potřebu těžby a zpracování ropy, z níž se primární glykoly vyrábějí.

• Energetická efektivita: Recyklace glykolů je energeticky méně náročná než výroba nových.

• Ekonomické benefity: Snižuje náklady spojené s likvidací odpadu až o desítky procent.

• Posílení image značky: Automobilky, které se zaměřují na recyklaci, demonstrují svůj závazek k udržitelnosti a společenské odpovědnosti.

Společnost CLASSIC OIL je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC OIL je jeden z největších českých výrobců chladících kapalin/antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení k Nařízení (EU) 2024/1252 o kritických surovinách, který určuje konkrétní výrobky, komponenty a odpadní toky s potenciálem pro získávání kritických surovin. Návrh je nyní otevřen pro veřejné připomínky a představuje důležitý podklad pro budoucí opatření v oblasti cirkulární ekonomiky, recyklace a surovinové soběstačnosti EU.

Komise za prioritní označuje baterie, které obsahují množství hodnotných materiálů – například aktivní látky v katodách a anodách, proudové kolektory, řídicí systémy a vnitřní kabeláže. Tyto komponenty jsou zásadní pro moderní elektroprůmysl a elektromobilitu.

Dále se zaměřuje na elektrická a elektronická zařízení, u nichž je významný zejména obsah permanentních magnetů, pevných disků, displejů všech typů, desek plošných spojů, kabelů a fotovoltaických článků. Zajímavá je i tzv. zbytková frakce po předúpravě elektroodpadu – ačkoliv nejde o konkrétní komponentu, právě tato směs často obsahuje velké množství kritických materiálů a je vhodná pro cílené vytěžení.

Významné možnosti nabízí také větrné elektrárny, především jejich magnety, generátory, transformátory a měniče. Tyto komponenty obsahují vzácné kovy a další strategické suroviny, klíčové pro evropskou energetickou transformaci.

Zcela specifickou kategorií jsou motorová vozidla, jejichž elektrické trakční motory (s magnety i indukční), palivové články, katalyzátory, zapalovací svíčky či celé kabelové svazky představují důležité zdroje opětovně využitelných materiálů. Dále se do seznamu dostaly také hliníkové a hořčíkové komponenty – jak lité, tak tvářené.

Evropská komise rovněž upozorňuje na lehká vozidla a prostředky osobní přepravy, jako jsou elektrokola a koloběžky, a jejich potenciál pro zpětné získávání vzácných surovin.

Mezi další oblasti s významným potenciálem patří také energetická a telekomunikační infrastruktura, průmyslová čerpadla či katalyzátory používané v průmyslových procesech. Kritické materiály se ukrývají i v méně očekávaných tocích, jako jsou digestáty a komposty z odděleně sbíraného bioodpadu, kde je možné zpětně získávat fosfor nebo další živiny.

Zvláštní pozornost si zaslouží struska, kaly a popel, zejména ty, které pocházejí z městských čistíren odpadních vod nebo ze spaloven. Komise vyzdvihuje i možnosti zpracování spodních a létavých popelů z mono-spalování kalů a komunálního nebo průmyslového odpadu.

V neposlední řadě je na seznamu také stavební a demoliční odpad, kde se jako cílové materiály jeví především hliníkové a měděné slitiny a kabely ze stavebních objektů.

Dokument ke stažení:

EU 132_25 EK Návrh prováděcího nařízení

EU 132_25 EK Příloha

Evropská komise zveřejnila v červenci 2025 nejnovější přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (Environmental Implementation Review – EIR). Tento přezkum je důležitým nástrojem pro hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy EU naplňují evropskou environmentální legislativu. Cílem je posílit účinnost environmentálních politik, identifikovat slabá místa a podpořit zavádění konkrétních opatření tam, kde zaostávají. 

Přezkum pokrývá čtyři hlavní tematické oblasti: oběhové hospodářství a nakládání s odpady, ochranu přírody a biodiverzity, nulové znečištění a opatření v oblasti klimatu. Dále se zaměřuje na nástroje řízení a financování. Letos přináší EIR varovné signály nejen některým státům, ale i samotné České republice.

Z celoevropského pohledu zůstává hlavním problémem nedostatečná míra recyklace komunálního odpadu. V roce 2022 dosáhl průměr EU pouze 49 %, což je stále pod stanoveným cílem 55 %, kterého mají členské státy dosáhnout do roku 2025. Devatenáct států Unie podle Komise aktuálně není na cestě k jeho naplnění. Přestože celkové emise skleníkových plynů v EU postupně klesají, emise z dopravy stále rostou, a to především v městských oblastech. Kvalita ovzduší i vody v některých regionech zůstává pod hranicí norem. Celková investiční mezera v EU v oblasti ochrany životního prostředí činí přibližně 0,77 % HDP – a právě tato mezera zůstává překážkou efektivního naplňování environmentálních cílů Unie.

V České republice se v posledních letech podařilo mírně posílit oběhové hospodářství. V roce 2023 dosáhla míra využití oběhových materiálů 12,8 %, čímž Česko překonalo unijní průměr 11,8 %. Jde o pozitivní trend, který naznačuje snahu o udržitelné řízení materiálových toků. Nicméně v oblasti produktivity zdrojů – tedy množství ekonomické hodnoty vytvořené z každého kilogramu spotřebovaného materiálu – Česko výrazně zaostává. V roce 2023 dosahovala pouhých 1,21 EUR/kg oproti průměru EU ve výši 2,23 EUR/kg. To svědčí o stále vysoké materiálové náročnosti české ekonomiky, která je úzce spjata s tradičními průmyslovými odvětvími.

Evropská komise upozorňuje, že Česku reálně hrozí nesplnění cíle, podle kterého by do roku 2035 mělo být skládkováno maximálně 10 % komunálního odpadu. V roce 2021 bylo na skládky odvezeno stále 46 % tohoto odpadu, přičemž míra skládkování od roku 2017 stagnuje. Tato situace ukazuje, že dosavadní nástroje – včetně zvyšující se skládkovací daně – nejsou dostatečně účinné. Český odpadový systém tak potřebuje silnější impulzy: vedle ekonomických nástrojů také důsledné dodržování hierarchie nakládání s odpady, včetně podpory prevence, recyklace a opětovného použití.

I přes mírné zlepšení v oblasti recyklace komunálního odpadu (44 % v roce 2021) zůstává Česko pod unijním průměrem. Přitom právě zvýšená míra recyklace je klíčovým prvkem oběhového hospodářství i cílů Zelené dohody. Růst recyklace v Česku byl v uplynulých letech podpořen rozvojem systémů třídění a kompostování, nicméně stagnace v oblasti skládkování omezuje celkový pokrok. Evropská komise zde očekává důslednější plnění závazků, zejména u obcí, kde se stále preferuje nejméně žádoucí forma nakládání s odpady.

Obzvláště znepokojující je stav průmyslového znečištění. Česko patří k největším znečišťovatelům ovzduší z hlediska škod způsobených průmyslovými emisemi – v tomto ohledu je na šestém místě v celé EU. U emisí těžkých kovů do vodních toků se nachází na desátém místě. Tato data reflektují přetrvávající strukturální problémy českého průmyslu a nedostatečnou kontrolu environmentálních externalit. Vyžadují systematické řešení včetně modernizace technologií, přísnějších limitů a důslednějšího dohledu.

Velkou výzvou zůstává klimatická politika, především v oblasti dopravy. Česko zde podle hodnocení Komise dosud nezaznamenalo žádný významný pokrok. Ve srovnání s jinými státy EU máme velmi nízký podíl obnovitelných zdrojů v energetice a jejich tempo růstu je nedostatečné. Obzvláště problematické je také to, že sektor využívání půdy a lesnictví přestal fungovat jako čistá jímka uhlíku – tedy místo, které by pomáhalo snižovat koncentraci CO₂ v atmosféře. Prognózy naznačují, že Česko své klimatické cíle nesplní, pokud nepřijde s razantnějšími změnami politik a investic.

Komise zároveň vyčíslila, jaký finanční objem je nutný, aby Česko své environmentální závazky zvládlo plnit. Ročně bude třeba investovat o 2,3 miliardy EUR více, než činí stávající výdaje. Tato tzv. investiční mezera odpovídá zhruba 0,82 % HDP – což je dokonce mírně nad průměrem celé Unie. Největší částky je třeba vložit do omezení znečištění (2,2 mld. EUR ročně) a přechodu k oběhovému hospodářství (1,7 mld. EUR). Bez těchto investic bude velmi obtížné zvrátit negativní trendy, kterým Česko čelí.

Jedním z pozitivních aspektů české environmentální politiky je důraz na omezení potravinového odpadu. V této oblasti patříme v rámci EU ke státům, které aktivně podporují potravinové banky a zavádějí inovativní řešení jako jsou mobilní aplikace na redistribuci přebytků z restaurací. Díky legislativním změnám se rozšířily možnosti darování jídla z jídelen a cateringových služeb. To nejen snižuje plýtvání, ale také přispívá ke zmírnění sociálních dopadů.

Naopak u recyklace stavebního a demoličního odpadu Česko zaostává. Míra recyklace činila v roce 2022 pouze 72,2 %, zatímco unijní průměr dosáhl 79,8 %. Přitom se jedná o největší tok odpadu v EU vůbec – tvoří téměř 40 % všech odpadů. Komise doporučuje zavádět předdemoliční audity, digitální evidence a podporovat cirkulární stavebnictví. Tato opatření však v Česku zatím nejsou systematicky zavedena a brání efektivnějšímu využívání druhotných surovin.

V prosinci 2023 oznámilo Česko Komisi svůj záměr odložit dosažení cílů v oblasti recyklace hliníkových obalových odpadů pro roky 2025 a 2030, které byly stanoveny směrnicí o obalech a obalových odpadech. K oznámení připojilo prováděcí plán, v němž určilo opatření nezbytná k dosažení cílů v odloženém termínu (tj. v roce 2030 místo 2025 a v roce 2035 místo 2030). Podle tohoto prováděcího plánu budou mezi hlavní opatření, která Česko zavede, patřit povinný systém zálohování a zpětného odběru kovových nápojových obalů, osvětové kampaně a zavedení pokročilých třídicích technologií. Komise zjistila, že předložený plán nesplňuje požadavky stanovené v příslušných právních předpisech o odpadech.

Znepokojivým bodem je i slabá správa v oblasti životního prostředí. Komise konstatuje, že Česko má nedostatečně rozvinutý systém zpřístupňování prostorových dat, složitý přístup veřejnosti k soudní ochraně a neprůhledné rozhodovací procesy u posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Zlepšení v této oblasti by přispělo k větší důvěře veřejnosti i efektivnějšímu prosazování práva.

Přezkum EIR 2025 tak ukazuje, že Česká republika má na cestě k environmentální udržitelnosti smíšené výsledky. Zatímco v některých oblastech (např. oběhové hospodářství nebo prevence potravinového odpadu) dochází ke zlepšení, jiné klíčové výzvy – jako jsou skládkování, průmyslové emise, dekarbonizace nebo správa práva – zůstávají nevyřešené. Pokud má Česko dohnat své závazky vůči evropské legislativě, bude muset nejen investovat, ale také zásadně proměnit způsob řízení environmentálních politik.

Náklady EU na neprovádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v důsledku znečištění ovzduší a vody, degradace přírody a odpadu se odhadují na 180 miliard EUR ročně. To představuje přibližně 1 % hrubého domácího produktu (HDP) EU. 

Dokument ke stažení:

Country Report - CZECHIA_CS

Read the Communication accompanying the 2025 reports

See the environmental investment needs and gaps for EU Member States 

Město Zlín spustilo pilotní testování moderních kontejnerů na tříděný odpad. Nový typ nádob CUBE 3 byl začátkem července 2025 instalován na dvou stanovištích na sídlišti Jižní Svahy – konkrétně na ulicích Jílová a Okružní. Občané zde mohou využívat  kontejnery s výrazně větší kapacitou 3 m³, určené pro sběr plastu a papíru. Hlavními výhodami těchto kontejnerů jsou nejen větší objem, ale také praktičtější vhazovací otvor, díky kterému je možné pohodlně odložit i objemnější krabice či pytle s tříděným odpadem. Svoz probíhá dvakrát týdně pomocí moderních vozů s hydraulickým ramenem, což zajišťuje efektivní a hygienický provoz. Pilotní fáze má ověřit funkčnost a přínos systému a v případě pozitivních výsledků může být rozšířena i do dalších částí Zlína. Kontejnery jsou vyrobeny z odolného polyethylenu, který je plně recyklovatelný. 

Evropská komise představila novou iniciativu, která by mohla změnit způsob financování ochrany přírody napříč Evropou. Takzvané „přírodní kredity“ (nature credits) mají pomoci přilákat soukromé investice do projektů obnovy přírody, jako je revitalizace mokřadů, zalesňování, zadržování vody v krajině či zlepšování půdního života. Jde o významný krok směrem k plnění cílů Zelené dohody pro Evropu a Strategie EU v oblasti biodiverzity do roku 2030.

Cílem je vytvořit důvěryhodný a transparentní trh, na kterém bude možné obchodovat s kredity, jež reprezentují konkrétní přínosy pro přírodu – například zvýšení druhové rozmanitosti nebo zlepšení stavu ekosystémů. Kredity bude vydávat nezávislý certifikační systém, který zaručí, že jde o skutečné a měřitelné zlepšení. Investoři (např. firmy, finanční instituce, samosprávy nebo jednotlivci) si tak budou moci být jisti, že jejich peníze přispívají ke konkrétním ekologickým výsledkům.

Na rozdíl od uhlíkových kreditů, které vyjadřují množství emisí CO₂ kompenzovaných nebo zachycených (např. výsadbou stromů), přírodní kredity se zaměřují na obnovu a ochranu biologické rozmanitosti a ekosystémových funkcí. Hodnotu zde nebude neurčovat uhlík, ale zlepšení kvality prostředí – například zvýšení druhové rozmanitosti, zdraví půdy, obnovení přirozeného vodního režimu nebo návrat ohrožených druhů.

V praxi by měl systém fungovat tak, že vlastník nebo správce území (např. zemědělec, obec, státní podnik nebo nezisková organizace) provede na svém pozemku určité opatření, které má měřitelný pozitivní dopad na přírodu – například obnoví mokřad, vysází původní druhy stromů, zlepší strukturu zemědělské krajiny nebo obnoví stanoviště pro ohrožené druhy. Pokud bude tento přínos ověřen certifikovanou metodikou, vznikne tzv. přírodní kredit. Ten může být následně prodán subjektu, který má zájem kompenzovat svůj negativní dopad na přírodu nebo si zlepšit environmentální profil (např. developerská firma, průmyslový podnik nebo finanční instituce). Celý systém bude pod dohledem standardizovaného rámce EU, který zajistí kvalitu, transparentnost a důvěryhodnost.

V současnosti v EU chybí každoročně přibližně 37 miliard eur, které by byly potřeba na dosažení stanovených cílů v oblasti biodiverzity. Veřejné rozpočty nejsou schopny tyto potřeby pokrýt samy, a proto Komise hledá způsoby, jak zapojit soukromý kapitál. Přírodní kredity mají přitáhnout firmy, které chtějí zlepšovat svou ekologickou stopu, ale také zemědělce, lesníky a obce, kteří mohou být za své projekty ekologické obnovy finančně odměňováni.

Příležitost se otevírá pro široké spektrum aktérů:

• Zemědělci a lesníci mohou získat nové příjmy za environmentálně přínosná opatření – např. obnova mezí, vlhčených luk, zatravněných pásů nebo lesů s vyšší biodiverzitou.
• Obce a kraje mohou čerpat podporu na revitalizaci parků, mokřadních ploch či zelených pásů kolem měst.
• Podniky si díky nákupu přírodních kreditů zlepší environmentální profil a přispějí ke kompenzaci dopadů své činnosti.
• Občanská společnost a ekologické iniciativy získají nový nástroj pro financování svých projektů ochrany přírody.

Co bude následovat?

Evropská komise nyní zahajuje proces tvorby technického rámce. Během následujících dvou let bude vytvořen expertní tým složený ze zástupců členských států, výzkumných institucí a zástupců praxe, který navrhne standardy pro certifikaci, měření a transparentnost systému. První pilotní projekty by mohly být spuštěny do roku 2027.

Pro Česko je to příležitost

Vzhledem ke stávající míře degradace krajiny v Česku – ať už jde o vysychání, pokles biodiverzity nebo erozi půdy – představuje zavedení přírodních kreditů konkrétní šanci na systémovou změnu. Pokud bude nový nástroj správně uchopen, může vytvořit dodatečné finanční toky pro veřejné i soukromé aktéry v regionech a přitom podpořit dlouhodobou ekologickou stabilitu krajiny.