Na konci července vyšlo nové číslo odborného recenzovaného periodika Časopisu výzkumu a aplikací v profesionální bezpečnosti (Journal of Safety Research and Applications, JOSRA). Nové číslo je dostupné online. Letní číslo tvoří čtyři recenzované příspěvky a dva nerecenzovaných články.

První článek seznamuje s vývojem znalostního systému prevence rizik v BOZP, který byl výstupem projektu „Rozvoj znalostních systémů BOZP jako významného nástroje pro prevenci rizik“ a který od září roku 2014 do srpna 2016 řešil Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i. Autorky v něm představují obsahovou strukturu znalostního systému, jeho funkcionality, návazné aplikace a celou řadu možností, které usnadní uživatelům práci při vyhledávání informací k problematice BOZP. Znalostní systém BOZP je dostupný ZDE.

Následující článek se věnuje dalším parametrům výbuchových směsí. Zatímco v předchozím článku se autor zaměřil na směs etanol – etylacetát – vzduch, tak nyní se jedná o směs vysokopecního plynu a vzduchu. Hodnoty výbuchových parametrů vysokopecního plynu jsou v současnosti publikovány ve formě výpočtů ze složek čistých látek, za standardních „atmosférických“ podmínek (20 °C a 101 kPa dle IUPAC). V literatuře nejsou uvedeny žádné hodnoty výbuchových charakteristik směsí H₂-CH₄-CO-C₃H₈-CO₂-vzduchu změřené 1 m³ výbuchovém autoklávu. Informace v bezpečnostních listech jsou pro takto komplexní směsi uváděny jako výsledek odhadu pomocí modifikovaných Le Chatelierových rovnic. V tomto článku jsou prezentovány dolní mez výbušnosti, LEL, horní mez výbušnosti, UEL, a mezní koncentrace kyslíku, LOC, změřené v 1 m³ výbuchovém autoklávu při teplotě 20 °C a tlaku 101 kPa.

Další článek se věnuje hodnocení rizika přijatelnosti závažných havárií v kontextu bežně se vyskytujících rizik. Článek seznamuje s výsledky dotazníkového šetření, jehož cílem bylo porovnat přijatelnost spojenou s běžně se vyskytujícími riziky, kterým se lidé dobrovolně podrobují s přijatelností rizik, které jsou spojeny s profesním působením anebo s méně frekventovanými přírodními riziky. Z výsledků plyne, že s profesními riziky je spojen zhruba dvojnásobný požadavek na jejich snížení oproti rizikům, která nejsou spojena s pracovním prostředím.

Poslední recenzovaný příspěvek je věnovaný nanočásticím, resp. prevenci před jejich potenciálně škodlivými účinky. V článku jsou shrnuty poznatky o antimonu, jeho nanoformě a možném ovlivnění lidského zdraví během expozice při střelbě z ručních palných zbraní. Mezi potenciálně ohroženou skupinu patří stálí zaměstnanci střelnic a profesionální střelci. Odstranění rizik spojených s inhalací nanočástic těžkých kovů na střelnicích vyžaduje primárně preventivní opatření a přechod na moderní ekologické typy střeliva.

Další, již nerecenzovaný příspěvek analyzuje nedostatky Posouzení rizik závažné havárie pro účely zákona o prevenci závažných havárií. Prevence závažných havárií je právně upravená již 17 let. Tato prevence se samozřejmě řešila i před rokem 1999 (rok vydání prvního zákona č. 353/1999 Sb. o prevenci závažných havárií v ČR). To je poměrně dostatečná doba, aby se náležitosti kolem prevence závažných havárií ustálily a dosáhly optimálního stavu nejen v plnění zákonných požadavků, ale i v dalších záležitostech, jako např. v oblasti zvyšování vědomostí v bezpečnostním inženýrství a jejich aplikaci v praxi. Je tomu opravdu tak? Malý počet závažných havárií za toto období poukazuje na určitou dosaženou úroveň v prevenci závažných havárií, ale i přesto se naskýtá otázka, zda jsme s vývojem spokojeni? Máme více zkušeností, tedy problémy by měly ubývat, ale z období před vydáním nového zákona o prevenci závažných havárií ^[1], který je implementací směrnice Evropského parlamentu a Rady 2012/18/EU (SEVESO III) o kontrole nebezpečí závažných havárií s přítomností nebezpečných látek ^[2], některé nedostatky a problémy přetrvaly, a některé k nim přibyly.

A nakonec poslední příspěvek poskytuje souhrnnou informaci o akci Veletrh vědy, o účasti VÚBP, v.v.i., na této největší popularizační akci svého druhu v České republice a o přibližování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci nejširší veřejnosti.

Recenzované články:

• Vývoj znalostního systému prevence rizik v BOZP – Mgr. Jiřina Ulmanová,Mgr. Veronika Měrková
• Výbuchové parametry směsí: Vysokopecní plyn - vzduch - Ing. Jan Skřínský, Ph.D.
• Evaluation of risk acceptability of serious accidents within the context of commonly occurring risks - Mgr. et Mgr. Josef Senčík,Ing. Marek Nechvátal, PhDr. David Michalík, Ph.D., RNDr. Mária Skřínská, Ph.D.
• Prevence a ochrana zdraví před potenciálně negativními účinky nanočástic uvolňovaných do ovzduší při střelbě na příkladu antimonu - Ing. Marek Nechvátal, Mgr. et Mgr. Josef Senčík

Nerecenzované články:

• Analýza nedostatků Posouzení rizik závažné havárie pro účely zákona o prevenci závažných havárií - Ing. Vilém Sluka
• Veletrh vědy – zajímavá platforma pro výchovné působení na dětí a mládež v oblasti bezpečného chování a ochrany zdraví - PhDr. Irena Kuhnová

Zdroj: BOZPinfo.cz

Rada potvrzuje závazek bojovat proti znečištění ovzduší a změně klimatu v otázce fluorovaných uhlovodíků.

Rada 17. 7. 2017 přijala rozhodnutí o uzavření kigalské změny Montrealského protokolu jménem EU, která má zajistit ochranu klimatu před plyny se silným skleníkovým efektem, částečně fluorovanými uhlovodíky (HFC). Tímto rozhodnutím je EU připravena na formální ratifikaci.

Pozadí

Montrealský protokol se týká postupného ukončování výroby a spotřeby látek, které poškozují ozonovou vrstvu a vedou ke změně klimatu. Má 197 smluvních stran, včetně EU a jejích členských států a byl sjednán v roce 1987. Směřuje k postupné obnově ozonové vrstvy a tento proces by měl být podle předpovědi dokončen do poloviny tohoto století.

Podle ustanovení kigalské změny začnou s procesem postupného omezování nejprve rozvinuté země, a to v roce 2019. Pro další smluvní strany budou platit flexibilnější opatření. Většina rozvojových zemí zahájí první kroky ke snižování výroby a spotřeby těchto skleníkových plynů v roce 2029; pro zbývající rozvojové smluvní strany byly první kroky stanoveny až na rok 2032.

Klíčové a sporné body

Částečně fluorované uhlovodíky se nacházejí ve vybavení i výrobcích jako jsou ledničky, klimatizace, pěny a aerosolové spreje. Byly zavedeny jako alternativa k látkám, které poškozují ozonovou vrstvu, zejména k chlorfluoruhlovodíkům. Kigalská změna stanoví řadu opatření, která mají smluvní strany Montrealského protokolu přijmout v zájmu postupného omezení používání HFC. Členské státy EU jsou podobně jako další rozvinuté země povinny zahájit první omezení v roce 2019.

EU již podnikla některé kroky. Nařízení č. 517/2014 o fluorovaných skleníkových plynech bylo přijato v roce 2014 a umožnilo, aby s postupným omezováním používání HFC EU začala již v roce 2015. Toto nařízení bude muset být přezkoumáno, aby se zajistil soulad se změnou z Kigali po roce 2030.

Až do té doby může stále platit současná legislativa EU, která rovněž stanovuje přísnější harmonogram postupného omezování ve srovnání s opatřeními, která budou muset být zavedena v rámci nové změny.

Předpokládaný další vývoj

Dnešní rozhodnutí Rady vstoupí v platnost bezprostředně po přijetí. EU nyní musí formálně uložit prohlášení o rozsahu pravomocí společně s ratifikační listinou kigalské změny u OSN. Členské státy v současné době postupují podle svých příslušných procesů ratifikace s tím, že rovněž musí získat schválení od svých vnitrostátních parlamentů. Změna vstoupí v platnost 1. 1. 2019, bude-li ratifikována nejméně 20 státy nebo organizacemi regionální hospodářské integrace, které jsou stranami Montrealského protokolu.

Odkazy

• Ochrana klimatu: EU dala zelenou ratifikaci kigalské změny Montrealského protokolu
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 517/2014 ze dne 16. dubna 2014 o fluorovaných skleníkových plynech a o zrušení nařízení (ES) č. 842/2006
• THE MONTREAL PROTOCOL ON SUBSTANCES THAT DEPLETE THE OZONE LAYER

Rada potvrzuje závazek bojovat proti znečištění ovzduší a změně klimatu, např. u emisních limitů amoniaku

Rada 17. 7. 2017 přijala rozhodnutí o přijetí změny Göteborského protokolu z roku 1999 jménem EU s cílem snížit emise látek znečišťujících ovzduší v celosvětovém měřítku. EU je nyní připravena tuto změnu formálně přijmout.

Pozadí

Hlavním mezinárodním rámcem pro řešení problematiky znečištění ovzduší je Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států. Smluvními stranami úmluvy je 51 zemí z regionu Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) včetně všech členských států EU. V průběhu posledních 30 let došlo prostřednictvím 8 protokolů k rozšíření oblasti působnosti úmluvy tak, aby zahrnovala přísnější pravidla pro emise látek znečišťující ovzduší; osmým protokolem byl v roce 1999 právě Göteborský protokol. EU protokol schválila v červnu 2003.

Klíčové a sporné body

Změna zavádí přísnější národní závazky ke snížení emisí 4 hlavních látek znečišťujících ovzduší: síry (zejména oxidu siřičitého), oxidů dusíku, nemethanických těkavých organických sloučenin a amoniaku. Tyto limity emisí jsou stanoveny pro každou zemi a každou znečišťující látku a použijí se od roku 2020. EU má podle revidovaného protokolu snížit své emise pro rok 2020 takto: oxid siřičitý – 59 %, oxidy dusíku – 42 %, amoniak – 6 %, těkavé organické sloučeniny – 28 % a jemné částice – 22 %. 5. znečišťující látka, jíž jsou jemné částice, je regulována poprvé. Revidovaný protokol pro ni rovněž zavádí konkrétní závazky ke snížení emisí.

Revidovaný protokol kromě toho aktualizuje mezní hodnoty emisí (emisní normy) pro jednotlivé zdroje znečištění ovzduší: stacionární (např. továrny a zpracovatelská zařízení) a mobilní (např. vozidla, nesilniční pojízdné stroje a zemědělské a lesnické traktory). Zavádějí se nové normy pro obsah nemethanických těkavých organických sloučenin ve výrobcích.

Změna rovněž doplňuje povinnost smluvních stran podávat zprávy o emisích látek znečišťujících ovzduší a o pokroku dosaženém v oblasti technologií a výzkumu.

Předpokládaný další vývoj

Nyní je potřeba, aby EU oficiálně uložila listinu o přijetí změny protokolu u OSN. Členské státy rovněž musí získat schválení ze strany vnitrostátních parlamentů za účelem ratifikace změny. Změna protokolu vstoupí v platnost 90. den poté, co ji ratifikují 2/3 smluvních stran.

Odkazy

• Zlepšení kvality ovzduší: přijetí změny Göteborského protokolu ze strany EU se blíží
• Směrnice 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší, o změně směrnice 2003/35/ES a o zrušení směrnice 2001/81/ES

Zdroj: Euroskop

Rostoucí počet horkých dní zvyšuje poptávku po klimatizaci. Ochlazovat však lze i na dálku, stejně jako vytápět. Ve Vídni začal městský energetický podnik s dálkovým zásobováním chladem před deseti lety. Poptávka mezitím rostla o 15 procent ročně. Dnes Wien Energie provozuje 13 chladících centrál, ty ve městě klimatizují 2 000 000 m³ budov.

Desítky let proměňuje Vídeň v termálních zařízeních odpad na dálkové teplo, kterým zásobuje statisíce vídeňských domácností. „A nyní také již deset let využíváme tuto technologii, která nám v zimě přináší teplo, i během léta a produkujeme s ní ekologicky přívětivý dálkový chlad pro nejdůležitější městská zařízení jako je všeobecná nemocnice, vídeňské hlavní nádraží, výpočetní centra či hotely,“ přibližuje vídeňská radní pro životní prostředí a městské podniky Ulli Sima.

Horké dny zvyšují poptávku

Přesně před deseti lety zahájil městský dodavatel energií provoz první centrály na dálkové zásobování chladem. Nyní jich provozuje třináct, dosahují celkového výkonu 120 megawattů a Wien Energie jimi zásobuje 2 000 000 m³ kancelářských a dalších ploch. Poptávka v průměru stoupala o patnáct procent ročně a Wien Energie se připravuje na expertní prognózu, podle níž by kvůli změně klimatu mohl zájem o dálkové chlazení během dvaceti let vyrovnat poptávku po zásobování teplem.

Jak dálkové zásobování chladem funguje?

Podobně jako dálkové teplo vzniká i chlad určený pro dálkové zásobování při spalování odpadu či v elektrárnách. Takzvané absorpční chladící jednotky poháněné odpadním teplem dodávají vodu ochlazenou na šest stupňů do samostatné chladící sítě, na kterou jsou napojeni velcí městští odběratelé. Ti následně studenou vodu využijí pro vlastní chladicí systém. Oproti konvenčním klimatizacím spotřebuje produkce dálkového chladu pouze pětinu až desetinu primární energie, vykazuje i stejnou úsporu CO₂ a navíc může v budovách uspořit místo a snížit náklady.

10 let dálkového zásobování chladem ve Vídni v kostce

• 13 centrál
• 120 megawattů celkového výkonu
• 2 000 000 m³ klimatizovaných prostor
• 15 % průměrný roční přírůstek výkonu

Zdroj: Eurocomm-PR

Podíl hliníkových obalů pomalu stoupá a prodej takto baleného zboží se meziročně zvýšil na téměř devět miliard korun. Na každou rodinu v České republice tak připadá zhruba 37 plechovek. Prodej piva v plechovkách se za posledních sedm let zpětinásobil a preferují ho již tři čtvrtiny domácností. Předností těchto obalů je jejich hmotnost a skladovatelnost.

V kontextu zvyšujícího se podílu hliníkových obalů přibývá od roku 2013 podíl šedých kontejnerů. Lidé tak už nemusí pouze do sběrných dvorů. Dnes lze nalézt v ulicích obcí a měst na 3 800 kontejnerů, které sice tvoří zhruba jedno procento všech sběrných nádob, přesto oproti ostatním komoditám se dosahuje až dvojnásobné účinnosti recyklace. Do šedých kontejnerů patří nápojové a potravinové plechovky, naopak tenkovrstvé obaly z přebalů čokolád nebo víček od jogurtů je zbytečné sem odhazovat, jelikož při zpracování shoří. Jedinou možností je pak jejich zmuchlání do většího útvaru.

Bylo prokázáno, že recyklace je energeticky výhodnější a šetrnější k životnímu prostředí oproti primární výrobě hliníku z bauxitu. Odevzdané obaly se v hutích částečně čistí a následně taví. Výsledný polotovar je pak surovinou zejména v automobilovém a obalovém průmyslu. Na druhou stranu hHliník vyhozený na skládku je jen těžko rozložitelný. Navíc součástí primární výroby hliníku je vznik kalu obsahující těžké kovy. Únik takového kalu do životního prostředí reprezentuje značné škody na životním prostředí  o čemž se mohli přesvědčit v Maďarsku, kde v roce 2010 uniklo 700 tis. m³ tohoto červeného kalu. Více ZDE.

Zdroj: Lidovky.cz

V posledním červnovém a prvním červencovém týdnu letošního roku proběhla po celé střední Evropě v obchodech Tesco akce na podporu aktivit potravinových bank v jednotlivých zemích regionu. V Česku se vyhodí ročně 729 tisíc tun jídla, v Evropě je to 90 milionů tun. Na celosvětový problém upozorňuje dlouhodobě celá řada organizací. Přitom část vyhozených potravin je zdravotně zcela nezávadná. Nejedná se pouze o etický problém. S vyhozeným jídlem se plýtvá půdou, energií, vodou a lidskou prací, které za výrobou jídla stojí, což má negativní dopady na životní prostředí. Navíc vyhozené potraviny končí na skládkách a přispívají k tvorbě skleníkového plynu – metanu. Více ZDE.

Zdroj: ihned.cz

Dle statistických údajů Mezinárodní energetické agentury (IEA) vyplývá, že se v loňském roce razantně snížila produkce uhlí, a to na úkor zemního plynu a obnovitelných zdrojů energie. Data ze 150 zemí z celého světa ukázala, že produkce uhlí v Číně prudce klesla zhruba o 320 milionů tun (o 9 %). Toto množství odpovídá celkové produkci Jižní Afriky, tedy pátého největšího vývozce uhlí na světě. Klesající trendy se ale objevují i v ostatních zemí jako je USA nebo Austrálie. Jedinou výjimkou byla Indie a Vietnam, kde byl zaznamenán 2 % nárůst. Celosvětově tak produkce klesla o 458 milionů tun uhlí, což reprezentuje z energetického hlediska pokles o 2 %.

Nižší poptávka po uhlí přímo souvisí s výrobou elektřiny ze zemního plynu, kdy v rámci zemí OECD se vůbec poprvé zemní plyn vyrovnal právě uhlí. Celosvětový nárůst dovozu plynu vzrostl o 47 mld. m², tedy zhruba o 4,5 % ve srovnání s rokem 2015. Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energií zaznamenal v rámci zemí OECD nárůst o 3,8 %. Celkově se OZE podílí na výrobě elektřiny z 23,8 %. Největší nárůst byl zaznamenán u větrných, solárních a fotovoltaických elektráren. Více ZDE.

Zdroj: IEA

Užitečné semináře.cz se si vás dovolují pozvat na odborný seminář „Vodní zákon–Velká novela stavebního zákona a poplatková novela“, který proběhne 9. listopadu v Olomouci, resp. 28. listopadu v Praze.

Účelem semináře je provést účastníky komplexně dopady aktuální novely stavebního zákona č. 225/2017 Sb., (platnost od 1. 1. 2018) na vodoprávní praxi a tzv. „poplatkové“ novely vodního zákona (dle aktuálního stavu). Seminář zohledňuje účel a důvody novel.

Na semináři se budeme soustředit na konkrétní dopady změn stavebního a vodního zákona do vodoprávní praxe, zejména se zaměříme na koncepční změny při umisťování a povolování vodních děl ve společném povolovacím řízení a změnám v navrhovaném systému poplatků podle vodního zákona. Pozornost bude věnována i dalším změnám vyplývajícím z uvedených novel dotýkajícím se přípravy vodních děl.

Cílem semináře je komplexní výklad změn v aktuální vodoprávní praxi. Seminář bude věnován zejména praktickým problémům, které mohou vznikat v souvislosti s aplikací nových vodoprávních předpisů v oblasti vodních děl.

Témata přednášek:

• vymezení základních bodů novely stavebního zákona č. 225/2017 sb.
• změny v umisťování, povolování, ohlašování a užívání vodních děl
• společné řízení
• další změny vyplývající z novely stavebního zákona
• vymezení základních bodů poplatkové novely vodního zákona
• změny ve zneškodňování opadních vod a systému poplatků
• další změny vodního zákona, diskuze

Další podrobnosti najdete - ZDE

Na dotaz k vlivu azbestu na lidské zdraví odpověděla MUDr. Ariana Lajčíková, CSc. ze Státního zdravotního ústavu: "Zaujal mě na BOZPinfo článek na téma azbest. Již jsem se s ním několikrát dostal do styku a mám tedy otázku. Jak musí být dlouho člověk vystaven prašnosti s částečky azbestu, aby byl zdravotně ohrožen? Je zdraví nebezpečné, když normální člověk pohybující se po okolí narazí náhodně na místo, kde se například rekonstruuje střecha s eternitem neodborným způsobem? Existuje nějaká doba, kdy se azbest po vdechnutí dostane z těla ven, nebo je již v plicích celý život?"

Azbest je souhrnné označení pro skupinu křemičitých nerostů, které mají vláknitou strukturu. V průmyslových výrobcích se používal převážně - z 95 % - bílý azbest (chrysotil). Jiné vláknité nerosty, které pod společný název azbest souhrnně zahrnujeme, jako krocidolit, amosit, antofylit, tremolit a aktinolit se komerčně používaly méně. Je-li člověk prachu azbestu exponován, vykašlává ve sputu (hlenu) tzv. azbestová tělíska. Ty jsou známkou expozice, nikoliv onemocnění. Kašel je v prašném prostředí obrannou reakcí, tělo se snaží cizorodých látek zbavit. Známkou onemocnění je bujení vaziva v dýchacích cestách. K onemocnění dochází při dlouhodobé profesionální expozici (více než  20 let). Azbestová vlákna jsou v ovzduší všudypřítomná a ojedinělá vlákna již každý z nás během života vdechl. Pro své dobré vlastnosti (pevnost, ohebnost, trvanlivost, žáruvzdornost apod.) byl azbest dříve hojně užíván, zejména v azbestocementových materiálech, kde tvořil 10 až 15 % hmoty. Zdrojem azbestových vláken ve venkovním prostředí bylo zejména brzdové obložení automobilů. Ne každé azbestové vlákno je stejně nebezpečné, onemocnění  mohou způsobit především ta vlákna, jejichž poměr délky ku šířce je alespoň 3:1, jsou to tedy jakési jehly. Základem onemocnění při profesionální expozici je opakované a dlouhodobé propichování tkání drobnými vlákny – „efekt jehel“.

Nepřehlédněte:

Nebezpečí azbestu je známé a jeho používání je zakázáno od roku 1995, i přesto podle slov Ing. Zoji Guschlové, Ph.D. je většina případů odstraňování azbestu v České republice v rozporu se zákonem. Zoja Guschlová, která je konfrontována se situací v oblasti azbestu v České republice jako soudní znalec se specializaci azbest a ostatní anorganická vlákna, sdělila Odpadovému fóru, co brání, aby se v České republice azbest řádně odstraňoval a ukládal na skládky k tomu určené. Více  ZDE

Usadí-li se jednotlivá vlákna chrysotilu v plicích, rozštěpí se, postupně se rozpustí a v řadě případů vymizí. Vlákna amfibolu v plicích dlouhodobě přetrvávají, někdy celý život. S těmi se lze setkat ojediněle. Vdechnutí jednotlivých vláken však nezpůsobí nemoc. V životním prostředí se riziko působení azbestu na zdraví obecně považuje za nízké. Velká vlákna rychle sedimentují a menší jsou pohybem vzdušných mas rozptýlena v prostředí. Nic to ovšem nemění na skutečnosti, že by se s azbestem mělo zacházet odborně a podle platné legislativy.

Zdroj: BOZPinfo

Obce na Českobudějovicku si stěžují na zápach z bývalé úpravny uranu u Mydlovar. Skoro dvě stovky lidí podepsaly petici proti vysoké prašnosti a právě zápachu. Rekultivaci kaliště v Mydlovarech provádí státní podnik Diamo. Odborníci však zatím zdroj zápachu nezjistili. Situaci má vyřešit rychlé zavezení laguny v opuštěném dole. Více ZDE.

Zdroj: ČT24

Nové chodníky, cyklostezky, nízkopodlažní trolejbusy, tramvaje či modernizované střední školy. Na to vše se mohou těšit obyvatelé v aglomeracích Brna, Olomouce a Plzně. V minulých týdnech byly totiž schváleny první projekty v Integrovaném regionálním operačním programu (IROP) v rámci tzv. integrovaných nástrojů (IN) v celkové částce převyšující 330 mil. Kč. Jedná se o programy zaměřené na modernizaci základních a středních škol, vozových parků, na bezpečnost dopravy a v neposlední řadě i rozvoj cyklostezek.

„Projekty míří na širokou oblast témat. Kromě těch zmíněných na dopravní obslužnost jsou předkládány například projekty na předškolní vzdělávání, obnovu kulturního dědictví nebo na infrastrukturu sociálních služeb,“ říká ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová.

Například v Mohelnici tak mohou očekávat nové chodníky, cyklostezky pak v okolí Kuřimi či Slavkova u Brna. V nízkopodlažních trolejbusech se projedou lidé v Brně a v modernizovaných tramvajích se svezou v Olomouci. Tyto projekty jsou součástí tzv. integrovaných nástrojů, jejichž specifikem jsou výzvy vyhlašované městy či místními akčními skupinami (MAS), které navazují na výzvy vyhlášené IROP a zároveň cílí na místní potřeby.

Zprostředkující subjekty Integrované územní investice (ITI) již vyhlásily celkem 59 výzev, z nichž k 3. 8. 2017 bylo doporučeno k financování 15 projektů. Nejaktivnějšími jsou v tomto směru Brněnská, Olomoucká  a Plzeňská aglomerace. Zástupci měst z Integrovaných plánů rozvoje území (IPRÚ) vyhlásili celkem 41 projektů a v nejbližší době můžeme očekávat doporučené projekty k financování. Poslední integrovaný nástroj Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) realizují MAS, které doposud vyhlásily 94 výzev, přičemž doporučen k financování nebyl prozatím žádný projekt.

Ke stažení:

• Doporučené projekty k poskytnutí dotace

• Více informací k integrovaným výzvám

Zdroj: MMR

Ministerstvo zemědělství poslalo do připomínkového řízení návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. Novela je předkládána z důvodu povinné transpozice směrnice Komise (EU) 2015/1787 ze dne 6. října 2015, kterou se mění přílohy II a III směrnice Rady 98/83/ES  o jakosti vody určené k lidské spotřebě. Navrhované znění novely je transpoziční a také zohledňuje i stávající problémy s kvalitou dodávané pitné vody v České republice. Připomínky k tomuto materiálu jsou očekávány nejpozději do 15 pracovních dnů. Více ZDE

Cílem navrhované regulace lobbingu v České republice je stanovení transparentních pravidel pro lobbing a vymezení lobbingu coby standardní aktivity v rámci legislativního a rozhodovacího procesu na centrální úrovni. Základními kritérii pro podobu návrhu věcného řešení regulace lobbingu jsou zvýšení transparentnosti lobbistické činnosti ve vazbě na přiměřenost zvoleného řešení jak z hlediska legislativního, tak celkové nákladovosti, a dále posílení transparentnosti legislativního a rozhodovacího procesu a veřejné kontroly v této oblasti. 

Dokument ke stažení:

Materiál

RIA

Více než polovina Čechů někdy spotřebovává potraviny po skončení doby minimální trvanlivosti. Asi 48 procent lidí jí tyto potraviny i po skončení doby použitelnosti, tedy datu uvedeném v označení "spotřebujte do", u potravin, které se rychle kazí, jako jsou mléčné výrobky nebo maso. Vyplývá to z průzkumu, jehož výsledky dnes poskytlo Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Ukázal také, že 86 procent lidí považuje plýtvání potravinami za problém, přes 40 procent za celospolečenský. Podle odhadů se v ČR vyhodí až 25 kilogramů potravin na obyvatele ročně. Lidé tvrdí, že chtějí plýtvání potravinami omezit, nejčastěji z finančních důvodů. Každá domácnost vydá za potraviny průměrně 22.400 korun ročně za jednoho člena.

Podle Státní zemědělské a potravinářské inspekce se minimální trvanlivostí označují trvanlivé potraviny jako jsou těstoviny, konzervy nebo sušenky. Je možné je bezpečně sníst i po uplynutí uvedeného data, pokud jsou patřičně skladovány a nemají porušený obal. Nejsou závadné, ale nelze ručit za jejich chuťové a výživové kvality. Takové potraviny podle výzkumu konzumuje po skončení minimální trvanlivosti 53 procent dotazovaných. Více než polovina Čechů ale vnímá toto datum jako ukazatel zdravotní nezávadnosti stejně jako údaj "spotřebujte do", oba pojmy lidé často zaměňují.

Nenechte si ujít!

Naproti tomu značení "spotřebujte do" čili doba použitelnosti se udává u rychle se kazících potravin. Později nejsou považovány za bezpečné a mohou být zdravotně závadné. Přesto 48 procent lidí takové potraviny konzumuje.

Sedm procent dotazovaných konzumuje prošlé potraviny obou typů vždy, často více než desetina lidí a občas kolem třetiny. Naopak necelá pětina nekonzumuje nikdy potraviny po skončení doby použitelnosti a 13 procent po datu minimální trvanlivosti.

Přes polovinu lidí uvedlo, že nevyhodí více než desetinu koupených potravin. Necelá čtvrtina uvedla, že jejich domácnost potraviny nevyhazuje. Podle souhrnných statistik potravinový odpad tvoří zhruba 30 procent odpadu z domácností.

Nejčastěji lidé vyhazují potraviny proto, že se zkazí, jde o nespotřebované zbytky nebo mají prošlé datum spotřeby. "Necelá třetina udává, že alespoň občas je v jejich domácnosti důvodem k vyhození potravin to, že již na dané jídlo nemají chuť nebo si nandají na talíř příliš velkou porci," uvádí výzkum.

Podle odhadů se v ČR vyhodí asi 6,4 procenta celkové produkce potravin, což je ve srovnání s jinými státy EU relativně málo. Přesto jde o více než 254 tisíc tun potravin ročně. Lidé v průzkumu uváděli, že by rádi plýtvání omezili. Více než 77 procent dotázaných kvůli finanční úspoře a tři pětiny lidí kvůli úspoře času na přípravu či nákup jídla.

"Je patrné, že si česká veřejnost uvědomuje důsledky plýtvání potravinami především na osobní a každodenní rovině," uvedlo CVVM. Přes polovinu lidí uvedlo ekologické důvody a polovina přikládá význam etické a sociální stránce problému.

Dokument ke stažení:

TZ CVVM.pdf

Výzva k podání přihlášek do největší startupové soutěže týkající se udržitelného rozvoje a zelených technologií pro účastníky z 23 zemí ze střední, východní a jihovýchodní Evropy startuje právě teď. Tvůrci udržitelných inovací zde za první místo obdrží finanční odměnu ve výši v přepočtu 525 000 Kč, dvě další místa jsou dále ohodnocena částkami 263 000 Kč a 132 000 Kč. Účastníkům bude navíc umožněno oslovit přímo 150 největším partnerům, což jim usnadní hladký přechod na globální trh. Zájemci, kteří se chtějí zapojit do výzvy, musí předložit projekt týkající se udržitelné energetiky, vytvořit tým, mít prototyp a vyplnit přihlášku na webových stránkách soutěže www.powerup.innoenergy.com, a to do 11. září 2017.