Ministři životního prostředí evropské osmadvacítky dnes jednali o revizi evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), ochraně lidského zdraví a životního prostředí před nebezpečnými chemickými látkami nebo oběhovém hospodářství. Rovněž se diskutovalo o hodnocení REFIT [1] pro nařízení k ekoznačce EU, jehož výsledky by měla zveřejnit Evropská komise.

Slovenské předsednictví v Radě EU na jednání představilo pokrok v projednávání revize systému obchodování s emisními povolenkami EU ETS, kterého bylo dosaženo od zveřejnění návrhu v létě 2015 a především během posledních šesti měsíců, kdy bylo Slovensko v čele Rady EU. „Za Českou republiku musím říct, že nás velmi mrzí, že se i přes usilovnou snahu předsednictví zatím nepodařilo dosáhnout shody na přijetí tzv. obecného přístupu Rady, který by zahrnoval pozici členských států před jednáním s Evropským parlamentem. Cílem návrhu na reformu EU ETS je přispět k dosažení závazků EU v oblasti ochrany klimatu, tedy snížit emise skleníkových plynů nejméně o 40 % oproti roku 1990, přičemž v rámci EU ETS má dojít ke snížení o 43 % oproti roku 2005. K těmto závazkům se členské země EU zavázaly v říjnu 2014,“ shrnuje náměstek ministra životního prostředí Vladislav Smrž, který Českou republiku na setkání ministrů zastupoval.

Země Evropské unie se v pondělí nedokázaly shodnout na společném postoji k návrhu na reformu unijního systému obchodování s emisními povolenkami (ETS). Jednání tak budou pokračovat, podle diplomatů by shoda, potřebná pro jednání s europarlamentem, mohla být nalezena v únoru. Slovenský ministr životního prostředí László Sólymos podotkl, že země EU se umí shodnout v cíli, nejednota ale přetrvává v konkrétních opatřeních, například s ohledem na pravidla bezúplatného přidělování kvót, finanční mechanismy a podobně. Slovenský ministr připomněl, že pokračující diskuse ovlivňují i vývoj už tak nízké ceny povolenek na trhu. V práci, kterou se Slovákům nepodařilo dokončit, nyní bude pokračovat jako nová předsednická země Malta.

V oblasti odpadů a přechodu na oběhové hospodářství je z pohledu České republiky důležité zaměřit se na zásadní redukci skládkování komunálních odpadů, které je na nejnižším stupni hierarchie nakládání s odpady. „Skládkování je v 21. století nemorální a nezodpovědné. Skládky jsou časované bomby, potenciálním únikem látek a kontaminací vod či půdy ohrožují životní prostředí i zdraví lidí. Je na čase změnit tento přístup k nakládání s odpady. MŽP proto připravilo novou odpadovou legislativu, kterou v lednu předloží Legislativní radě vlády a která má díky zákazu skládkování od r. 2024, ale i dalšími opatřeními odklonit odpady ze skládek,“ vysvětluje náměstek Smrž.

Ministři životního prostředí dále přijali závěry o ochraně lidského zdraví a životního prostředí pomocí šetrného nakládání s chemickými látkami. Náměstek Smrž považuje pro budoucí směřování EU v oblasti chemikálií za klíčové výsledky probíhajícího hodnocení legislativy k chemickým látkám a REFIT nařízení REACH [2]. Náměstek Smrž zdůraznil také potřebu celosvětově zajistit šetrný způsob nakládání s chemickými látkami i po roce 2020, a to pomocí správného nastavení tzv. procesu „Beyond 2020“ [3]. „Do tohoto procesu je Česká republika aktivně zapojena. Na národní úrovni pak již byl zahájen proces ratifikace Minamatské úmluvy o rtuti, která jakmile začne platit, rovněž výrazně přispěje k mezinárodnímu úsilí o správné nakládání s nebezpečnými látkami,“ upřesnil náměstek Smrž.

Z podnětu České republiky ministři evropské osmadvacítky rovněž diskutovali o ekoznačce EU [4], kterou ČR považuje za úspěšný program a podporuje jeho pokračování a další rozvoj. „Ekoznačka EU je unikátní tím, že zohledňuje celý životní cyklus výrobků, a také svým rozsahem. Ekoznačku EU je možné užívat po celém světě, i když se primárně používá v Evropské unii,“ zdůraznil Vladislav Smrž. ČR vyzvala Evropskou komisi, aby zveřejnila dlouho očekávané výsledky hodnocení REFIT pro nařízení k Ekoznačce EU a zároveň informovala o svých dalších záměrech s ekoznačkou.

Další informace: Rada pro životní prostředí, 19. 12. 2016 - ZDE

Poznámky:
[1] „Regulatory Fitness and Performance“ – zkratka programu Evropské komise pro účelnost a účinnost právních předpisů EU
[2] „Registration, Evaluation, Authorisation and Restriction of Chemicals“ – "registrace, hodnocení, povolování a omezování chemických látek"
[3] Tento proces je zaštítěn iniciativou za bezpečné nakládání s chemikáliemi Strategic Approach to International Chemicals Management (SAICM). Jeho výstupem mají být doporučení pro tuto iniciativu. Více zde.
[4] Ekoznačka EU funguje již od roku 1992 a přispívá ke snižování dopadů spotřeby a výroby na životní prostředí. Pomáhá měnit chování spotřebitelů tím, že jasně identifikuje produkty prokazatelně šetrné k životnímu prostředí i zdraví.

Aktuální Priorita přináší informace z jednání členů Monitorovacího výboru Operačního programu Životní prostředí 2014–2020 nebo ze Zprávy o stavu životního prostředí v ČR. Nechybí ani podrobnosti o aktuálně vyhlášených výzvách či reportáže z domova i ze zahraničí.

Hlavní zpráva ze zasedání Monitorovacího výboru OPŽP 2014-2020 zní, že v příštím roce bude formou dotací do českého životního prostředí, ale i ekonomiky investováno z operačního programu minimálně 20 miliard korun. To značí, že v příštím roce dojde k realizaci první velké vlny projektů.

Priorita dále obsahuje informace o aktuální výzvě z Národního programu Životní prostředí. Ta obcím nabízí kofinancování ve výši 10 procent na projekty územních studií krajiny, na něž obce již získaly dotaci z Integrovaného regionálního operačního programu v gesci Ministerstva pro místní rozvoj.

V rozsáhlém textu se měsíčník zabývá i Zprávou o stavu životního prostředí v roce 2015, kterou každoročně připravuje CENIA. Zpráva říká, že stav životního prostředí v Česku se v roce 2015 nezhoršil, ale ani nijak zásadně nezlepšil. Své k tomu na stránkách Priority přidává ministr životního prostředí Richard Brabec i editorka a jedna z autorek Zprávy o stavu životního prostředí v ČR Tereza Ponocná z CENIA.

Priorita nabízí i zajímavý článek o interaktivní vzdělávací stezce Cesta Úhoře, která byla zbudována za podpory Operačního programu Životní prostředí. V pravidelné reportážní rubrice se čtenáři dozví mnoho zajímavostí nejen o úhořích. V této souvislosti pak nejsou bez zajímavosti i další informace o již na leden připravovaných výzvách v prioritní ose 4 operačního programu, v nichž dojde i na projekty zprůchodnění našich řek pro ohrožené druhy. Jedním z nich je právě i náš úhoř říční.

Dokument ke stažení:

Priorita č. 12/2016

Vláda schválila transpoziční novelu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA), která má zjednodušit a zefektivnit samotný proces EIA. Zároveň jsou v návrhu obsaženy i další změny zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, jejichž cílem je podle navrhovatele zjednodušení právní úpravy. Proces EIA nyní trvá podle zákona půl roku, po novele by se zkrátil o 45 až 50 dnů. Novela také omezuje počet záměrů, které budou EIA podléhat. Po novele se podlimitní záměry budou posuzovat jen ve zvláště chráněných územích. Předlohu by ministr Richard Brabec chtěl do Sněmovny dostat v lednu. Chce, aby spolu s novelou stavebního zákona, která v sobě rovněž nese změny v procesu EIA a je rovněž ve Sněmovně, povolování staveb zrychlila a zjednodušila. Transpoziční lhůta uplyne 16. května 2017.

Předložený návrh novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí reaguje na změnu směrnice EIA (tj. směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/92/EU ze dne 13. prosince 2011 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí) provedenou přijetím tzv. revize směrnice EIA (směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/52/EU ze dne 16. dubna 2014, kterou se mění směrnice Rady 2011/92/EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí). Revizi směrnice EIA je třeba transponovat do 16. května 2017.

Ministr R. Brabec od 10:55 minuty

Ačkoli je předložený návrh ZPV především transpozičním předpisem k tzv. revidované směrnici EIA (tj. ke směrnici EIA ve znění revize směrnice EIA), v důsledku snahy o zjednodušení a zkrácení procesu posouzení vlivů na životní prostředí (dále jen „proces EIA“) dochází i k dalším potřebným změnám. Jedná se např. o úpravu definice navazujícího řízení, reagující na současnou praxi, úpravu stávajícího režimu posuzování podlimitních záměrů, úpravu institutu posudku, který by měl sloužit především jako podklad pro rozhodování příslušného úřadu, zajišťující odborné a objektivní oponentní posouzení dokumentace, nebo změny veřejného projednání, které bude nově nařizováno pouze v případech, že bude vyjádřen nesouhlas ze strany veřejnosti.

Za účelem posílení kvality dokumentace dále dochází k úpravě podmínek udělování, prodlužování a odnímání autorizace pro zpracování dokumentů v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí. Zcela zásadních změn pak doznala příloha č. 1 k ZPV, jejíž revize byla přislíbena již v průběhu projednávání zákona č. 39/2015 Sb., kterým byl novelizován ZPV a další právní předpisy a který nabyl účinnosti dne 1. dubna 2015 (tzv. infringementová novela ZPV a dalších právních předpisů přijatá v důsledku řízení o porušení Smlouvy o fungování EU ve věci nesprávného provedení směrnice EIA do českého právního řádu zahájeného Evropskou komisí dne 26. dubna 2013).

Za účelem náležité transpozice směrnice 2001/42/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 27. června 2001 o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí (dále jen „směrnice SEA“) dochází k dílčím změnám i v rámci problematiky SEA.

Nejdůležitějšími navrhovanými změnami vycházejícími z revize směrnice EIA jsou:

• zavedení definice posuzování vlivů na životní prostředí

• nová úprava výjimek z působnosti zákona EIA

• změna vymezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA

• změny v rozsahu posuzování v procesu EIA

• úprava náležitostí oznámení záměru

• úprava kritérií pro zjišťovací řízení

• úprava náležitostí dokumentace

• úprava platnosti stanoviska EIA

Nejdůležitějšími změnami, které mají přispět ke zjednodušení právní úpravy, jsou:

• výrazné omezení podlimitních záměrů podléhajících procesu EIA

• celková úprava přílohy č. 1 k zákonu EIA

• upřesnění definice navazujících řízení

• zrušení možnosti vyjadřovat se k posudku

• úpravy veřejného projednání

• upřesnění podmínek udělování, prodlužování a odnětí autorizace

• zefektivnění mezistátního posuzování

• zpřesnění pojmů v rámci strategického posuzování

• zkrácení, zefektivnění a zjednodušení procesu SEA

Aktuální dokumenty ke stažení - ZDE

Doporučujeme:

Jaké změny přináší navrhovaná novela zákona EIA? (Odpadové fórum, 9/2016)

Návrh je vládě předkládán s rozpory v následujících oblastech:

Obecné připomínky

1. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) a Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů (KZPS) trvají na svých obecných připomínkách

Vyjádření MŽP: MPO a KZPS ve svých obecných připomínkách vyjadřují větší množství výtek směřujících vůči předloženému návrhu zákona. Tyto obecné výtky se potom odráží v konkrétních zásadních připomínkách uplatněných těmito připomínkovými místy. Přitom platí, že k většině konkrétních zásadních připomínek uplatněných MPO a KZPS bylo nalezeno kompromisní řešení, avšak vzhledem k tomu, že předkládaný návrh zákona je především transpozičním právním předpisem v rozsahu novely, ne nového zákona, není možné uspokojit výtky požadující koncepční změnu v systému celého povolovacího procesu. Maximální možné zjednodušení, které lze učinit v rámci tohoto zákona při současném respektování pravidel evropského práva, tato novela přináší.

Rozsah posuzování

2. Moravskoslezský kraj nesouhlasí s akceptací připomínky Ministerstva kultury a požaduje nenahrazovat v § 2 pojem „kulturní památky“ pojmem „kulturní dědictví“.

Vyjádření MŽP: Revidovaná směrnice EIA ve své příloze IV pracuje s pojmem „kulturní dědictví včetně architektonických a archeologických aspektů“. Transpozičními částmi zákona o posuzování vlivů na životní prostředí jsou vzhledem k příloze IV § 2 a příloha č. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, v nichž je v tuto chvíli použit pojem „kulturní památky“. Dle vyjádření Ministerstva kultury, do jehož kompetence otázka kulturních památek dle kompetenčního zákona náleží, je pojem „kulturní památky“ užší než pojem „kulturní dědictví včetně architektonických a archeologických aspektů“. Zachováním pojmu „kulturní památky“, jak navrhuje Moravskoslezský kraj, by tak nebyla provedena správná a úplná transpozice směrnice EIA.

Navazující řízení

3. Ústecký kraj požaduje neuvádět jako navazující řízení tato řízení: řízení o povolení k nakládání s povrchovými a podzemními vodami, řízení o vydání integrovaného povolení, řízení o vydání povolení provozu stacionárního zdroje a řízení o vydání souhlasu k provozování zařízení k využívání, odstraňování, sběru nebo výkupu odpadů

Vyjádření MŽP: Původně bylo navrhováno provést taxativní vymezení navazujících řízeních pouze v poznámce pod čarou tak, aby byla zvýšena právní jistota v otázce navazujících řízení, avšak zároveň bylo umožněno výkladově pružně reagovat na případné změny legislativy upravující navazující řízení. V mezirezortním připomínkovém řízení Ústecký kraj uplatnil zásadní připomínky týkající se výčtu navazujících řízení v této poznámce pod čarou. Na základě připomínek obdržených v rámci mezirezortního připomínkového řízení bylo nakonec přistoupeno k úpravě okruhu navazujících řízení v samotném textu zákona. Připomínka Ústeckého kraje ke znění poznámky pod čarou se tak stala bezpředmětnou a Ústecký kraj vyjádřil rozpor k okruhu navazujících řízení uvedených v novém, v textu zákona obsaženém, výčtu.

Požadavku Ústeckého kraje nelze vyhovět, jelikož přestože taxativním vymezením okruhu navazujících řízení dochází k vypuštění dosavadní definice navazujícího řízení, je nezbytné za navazující řízení i nadále nahlížet jako na řízení, ve kterém se vydává rozhodnutí podle zvláštních právních předpisů, které povoluje umístění nebo provedení záměru. Za provedení záměru je nezbytné považovat nejenom jeho výstavbu, nýbrž i jeho provoz, neboť i ten spadá pod pojem „realizace záměru“ a může mít významný vliv na životní prostředí (stanovisko EIA rovněž stanovuje podmínky pro fázi realizace, které je nutno převzít do navazujícího rozhodnutí).

Výjimky z procesu EIA

4. Kancelář veřejné ochránkyně práv požaduje vypuštění ustanovení § 4 odst. 3, které umožňuje vyjmout konkrétní záměr z povinnosti provést posuzování vlivů na životní prostředí

Vyjádření MŽP: Ustanovení § 4 odst. 3 transponuje čl. 2 odst. 4 revidované směrnice EIA, které zakotvuje možnost členského státu vyjmout určitý záměr z působnosti směrnice EIA. Toto ustanovení revidované směrnice EIA nemají členské státy povinnost transponovat, avšak při přípravě návrhu zákona bylo shledáno žádoucím tak učinit. Ustanovení § 4 odst. 2 je transpozičním vzhledem k čl. 1 odst. 3 revidované směrnice EIA a vztahuje se výhradně na naléhavé případy, kdy je nezbytné bezprostředně reagovat z důvodu obrany či mimořádných civilních událostí. Ustanovení čl. 2 odst. 4 revidované směrnice EIA – a tudíž také navrhovaný § 4 odst. 3 – umožňuje řešit i situace, které nepředstavují bezprostřední reakci na určité mimořádné okolnosti, avšak stále je žádoucí, aby bylo možné na situaci pohotově reagovat.

5. Hlavní město Praha (Hl. m. Praha) požaduje soudní přezkoumatelnost rozhodnutí o vynětí konkrétního záměru z povinnosti provést posouzení vlivů na životní prostředí.

Vyjádření MŽP: Předmětné ustanovení § 4 odst. 3 transponuje čl. 2 odst. 4 revidované směrnice EIA, které zakotvuje možnost členského státu vyjmout určitý záměr z působnosti směrnice EIA. Revidovaná směrnice EIA stanoví povinnosti, které je nezbytné v případě rozhodnutí o takové výjimce splnit – zvážit, zda by nevyhovovala jiná forma posouzení, zpřístupnit dotčené veřejnosti stanovené informace a uvědomit Evropskou komisi před povolením vyňatého záměru o důvodech vynětí a poskytnout jí tytéž informace, které jsou poskytnuty státním příslušníkům členského státu. Revidovaná směrnice EIA tedy nevyžaduje, aby bylo rozhodnutí o vynětí záměru přezkoumatelné.

V předloženém návrhu zákona je navrženo svěřit rozhodování o vynětí záměru vládě, která tak bude činit usnesením, které není správním rozhodnutím a tudíž jeho soudní přezkum ve správním soudnictvím není možný. Při přípravě návrhu zákona byly zvažovány i jiné formy rozhodnutí o výjimkách (např. rozhodnutí Ministerstva životního prostředí), avšak vzhledem k tomu, že rozhodnutím o výjimce dochází k vynětí z povinnosti stanovené směrnicí EIA, kterou jsou všechny členské státy vázány, bylo jako vhodnější možnost shledáno svěřit rozhodování vládě České republiky. Požadavku nelze vyhovět, směřuje nad rámec povinností daných směrnicí EIA.

Způsob posuzování vlivů záměru na životní prostředí

6. Hl. m. Praha požaduje, aby bylo v zákoně uvedeno, že ukončení záměru musí být posuzováno vždy (s výjimkou případů, kdy to objektivně není předpokládáno)

Vyjádření MŽP: Ne u všech záměrů (a platí to zejména o dopravních stavbách, terénních úpravách, odlesnění apod.) se v době přípravy záměru již počítá s jejich ukončením – naopak, naprostá většina záměrů je navrhována na dobu neurčitou. V případě, že navržený záměr má pouze omezenou dobu existence, znamená to, že se předpokládá jeho ukončení (ustanovení § 5 odst. 3 ZPV je formulováno obecně, tedy objektivně se musí předpokládat ukončení záměru – nikoli subjektivně oznamovatelem) a měly by tedy být vyhodnoceny i vlivy související s jeho ukončením. Příslušný úřad by měl v takovém případě toto vyhodnocení po oznamovateli vyžadovat (jakkoli by mohl oznamovatel tvrdit, že jej nepředpokládá). Proto v návrhu musí zůstat formulace, že se u záměru hodnotí vlivy, které vyvolá „... jeho případné ukončení,...“.

Rozesílání oznámení

7. Hl. m. Praha požaduje, aby byla zachována možnost dotčeného orgánu či dotčeného územního samosprávného celku vyžádat si zaslání listinné podoby oznámení

Vyjádření MŽP: V souladu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie je žádoucí redukovat množství fyzických kopií na případy, kde je opravdu nezbytné, aby bylo oznámení zasláno v listinné podobě, a to s ohledem na různorodost záměrů (rozsah, charakter, dotčené území atd.). Lze předpokládat, že zasílání informace o oznámení bude využívána především v případě dotčených orgánů, které nemají povinnost oznámení zveřejňovat ani umožnit veřejnosti do nich nahlížet, zatímco dotčeným územním samosprávným celkům budou spíše zasílány fyzické kopie. Počet potřebných vyhotovení oznámení záměru stanoví příslušný úřad, který přihlédne k počtu dotčených územních samosprávných celků a rozsahu oznámení.

Rozesílání dokumentace

8. Hl. m. Praha požaduje, aby byla zachována možnost dotčeného orgánu či dotčeného územního samosprávného celku vyžádat si zaslání listinné podoby dokumentace

Vyjádření MŽP: V souladu se zásadou hospodárnosti a procesní ekonomie je žádoucí redukovat množství fyzických kopií na případy, kde je opravdu nezbytné, aby byla dokumentace EIA zaslána v listinné podobě, a to s ohledem na různorodost záměrů (rozsah, charakter, dotčené území atd.). Lze předpokládat, že zasílání informace o dokumentaci EIA bude využívána především v případě dotčených orgánů, které nemají povinnost dokumentaci EIA zveřejňovat ani umožnit veřejnosti do ní nahlížet, zatímco dotčeným územním samosprávným celkům budou spíše zasílány fyzické kopie. Počet potřebných vyhotovení dokumentace EIA stanoví příslušný úřad, který přihlédne k počtu dotčených územních samosprávných celků a rozsahu dokumentace EIA.

Posudek

9. Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) požaduje vypuštění institutu posudku

Vyjádření MŽP: Dle revidované směrnice EIA je posouzení dokumentace jednou z obligatorních fází procesu EIA (viz čl. 1 odst. 2 písm. g) podbod iii), ve které je provedena objektivní odborná oponentura k dokumentaci EIA. Institut posudku slouží k naplnění tohoto cíle, neboť zajišťuje kontrolu informací předložených oznamovatelem.

Ačkoli odpovědnost za posouzení dokumentace leží na příslušném orgánu, neznamená to, že samotné posouzení musí provést příslušný orgán (sama revidovaná směrnice EIA předpokládá, že se jedná o tak složitou problematiku, která vyžaduje, aby bylo posouzení provedeno externě). Je tedy na vnitrostátní právní úpravě, zdali zajistí, aby na příslušném úřadu pracovali dostatečně kvalifikovaní pracovníci/experti oplývající znalostmi všech oborů životního prostředí a veřejného zdraví (v praxi by to znamenalo zaměstnat autorizované osoby, neboť takovými odborníky příslušné úřady v současné době nedisponují), nebo zdali zajistí přístup k těmto expertům.

Posouzení musí být v každém případě provedeno osobou/osobami, které mají potřebné odborné znalosti – ačkoli revidovaná směrnice EIA připouští, aby byly tyto osoby přímo součástí příslušného úřadu (tj. zaměstnanci), je z hlediska požadavků na kvalitu posudku a finanční, časové i administrativní zátěže vhodnější, aby bylo posouzení dokumentace EIA zajištěno externími odborníky, tedy autorizovanými osobami. V případě, že by někdy prováděl posouzení dokumentace EIA příslušný úřad sám a jindy zajišťoval posudek externě, by taková úprava znamenala nutnost trvale zaměstnávat autorizované osoby, jejichž reálné vytížení, které je závislé na množství připravovaných záměrů, by nebylo možno předpokládat. Posouzení dokumentace EIA příslušným úřadem bez účasti autorizovaných osob by vedlo ke dvojkolejnosti a nerovnosti mezi „posudkem“ zpracovaným pracovníkem příslušného úřadu a posudkem zpracovaným autorizovanou osobou. Vzhledem k tomu, že autorizované osoby se v praxi zpravidla soustředí na určitý druh záměrů, je vhodnější, aby byli vybíráni ad hoc dle své specializace a zkušeností.

Aktuálně je posudek funkčním institutem, který zajišťuje vysokou odbornost stanoviska EIA, s čímž jsou ve shodě i zástupci investorů, kteří se rovněž účastnili MPŘ, a jsou pro jeho zachování s důrazem na jeho kvalitu a rychlé zpracování. Na tyto požadavky text novely reaguje.

10. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) požaduje zakotvení přísnějších sankcí v případě, že zpracovatel posudku nezpracuje posudek ve stanovené lhůtě

Vyjádření MŽP: V současné době je prodlení s předložením posudku sankcionováno pouze na základě smluvních mechanismů. Za účelem zajištění včasného zpracování posudku jsou návrhem zákona navrženy další úpravy, kterými je především zakotvení možnosti přímého snížení odměny zpracovatele posudku v případě nedodržení stanovené lhůty a dále také zpřísnění podmínek pro udělování, prodlužování a odnímání autorizace, kdy je možné přistoupit k odejmutí autorizace v případě porušování povinností vyplývajících ze zákona - mezi které patří i nedodržení lhůty pro zpracování posudku.

Coherence stamp

11. Liberecký kraj požaduje, aby byla zakotvena povinnost příslušného úřadu informovat správní orgán vedoucí navazující řízení o tom, že v konkrétním případě na podklady pro vydání závazného stanoviska podle § 9a odst. 6 (tzv. coherence stamp) nepředložené ve stanovené lhůtě nahlíží, jako by nebyly předány (tj. coherence stamp nevydá)

Vyjádření MŽP: Navržená úprava, ke které přetrvává rozpor (§ 9a odst. 6 poslední věta), byla do zákona vložena na základě projednávání rozporů. Liberecký kraj nesouhlasí s tímto řešením, a proto k této úpravě vyslovil rozpor. Podle názoru Libereckého kraje by v případě, že příslušný úřad nebude vydávat coherence stamp z důvodu, že příslušné podklady nebyly ve stanovené lhůtě předloženy, je nezbytné toto sdělit správnímu orgánu vedoucímu navazující řízení, a to s ohledem na to, že coherence stamp je nezbytným podkladem pro navazující řízení a správní orgán vedoucí navazující řízení by byl příliš dlouhou dobu v nejistotě ohledně toto, zda tento podklad bude vydán či nikoli. Dle názoru MŽP není nezbytné povinnost příslušného úřadu informovat správní orgán vedoucí navazující řízení explicitně zakotvovat, jelikož správní orgány mají dle správního řádu postupovat dle zásady součinnosti, s níž je nepochybně v souladu i to, informovat správní orgán vedoucí navazující řízení o tom, že coherence stamp nebude vydán.

Odvolání dotčené veřejnosti, která nebyla účastníkem navazujícího řízení, proti rozhodnutí

vydanému v tomto navazujícím řízení

12. MMR, MPO a KZPS požadují odstranění § 9c odst. 4, které zakotvuje možnost dotčené veřejnosti, která nebyla účastníkem navazujícího řízení, podat odvolání proti rozhodnutí vydanému v tomto navazujícím řízení

Vyjádření MŽP: Úprava byla zavedena zákonem č. 39/2015 Sb. (tzv. infringementovou novelou). MŽP si je vědomé nesouladnosti tohoto ustanovení se správním řádem, nicméně dle požadavků evropského práva musí mít příslušníci dotčené veřejnosti přístup k soudní ochraně i v případě, že se řízení neúčastnili v předchozím stupni. Za účelem zachování zásady subsidiarity správního soudnictví bylo při přípravě zákona č. 39/2015 Sb. na základě požadavku Ministerstva spravedlnosti těmto osobám přiznáno rovněž právo na odvolání, aby byla zajištěna možnost nápravy v rámci soustavy orgánů moci výkonné a nedocházelo tak přesunu rozhodování o věcných otázkách na orgány moci soudní.

SEA

13. Moravskoslezský kraj požaduje zrelativizovat použitelnost zákona o posuzování vlivů na životní prostředí na proces SEA ke koncepcím podle stavebního zákona

Vyjádření MŽP: Moravskoslezský kraj má obavu z kolize novelizovaného znění § 10g se stavebním zákonem (vzhledem ke koncepcím dle stavebního zákona) a požaduje úpravy, které by tomuto předešly. Dle názoru MŽP tato obava není namístě, jelikož ustanovení § 10g se v plném rozsahu vztahuje pouze na tzv. obecné koncepce, tedy na koncepce, které nejsou zpracovávány podle stavebního zákona. Na koncepce zpracovávané podle stavebního zákona se toto ustanovení bude vztahovat pouze „přiměřeně“, tj. pouze pokud by stavební zákon nestanovil odlišnou úpravu – toto vychází z požadavku Ministerstva pro místní rozvoj, s nímž je požadavek Moravskoslezského kraje v rozporu.

Přechodná ustanovení

14. KZPS požaduje prodloužení přechodného období zakotveného v přechodných ustanovení ve vztahu k platnosti stanoviska EIA

Vyjádření MŽP: Návrh přechodných ustanovení byl již na základě uplatněných připomínek upraven tak, že původně navrhovaná cca 6měsíční lhůta byla prodloužena o dalších 12 měsíců a oznamovatel tak bude moci požádat o prodloužení stanoviska EIA až do 31. 12. 2018. Dokončí-li v této lhůtě povolovací proces k záměru, prodloužení nebude potřeba. Další prodloužení lhůty by znamenalo rozpor s požadavkem revidované směrnice EIA na zajištění aktuálnosti stanoviska EIA v době povolení záměru, neboť od vydání stanoviska EIA již uplynulo mnohdy i více než 10 let, aniž by byla aktuálnost stanoviska EIA jakkoli ověřována. Smyslem lhůty stanovené v přechodných ustanoveních je proto především poskytnout oznamovateli dostatek času seznámit se s novou právní úpravou a včas požádat o prodloužení stanoviska EIA, případně povolovací proces k záměru dokončit (nikoli však suplovat samotné prodloužení platnosti stanoviska EIA).

Hodnocení dopadů regulace (RIA)

15. MZe požaduje doplnit dopady na podnikatelské subjekty do zprávy RIA
16. SMOČR požaduje přepracování RIA se zapracováním všech dopadů, konkrétně dopady na veřejné a soukromé rozpočty
17. KZPS požaduje konzultace s dotčenými subjekty a odbornými subjekty

Vyjádření MŽP (ke všem třem výše uvedeným rozporům): S ohledem na zvýšení limitních hodnot, přesun vybraných záměrů z kategorie I do kategorie II, odstranění posuzování některých druhů záměrů a podstatné části všech podlimitních záměrů nelze nárůst posuzování investičních záměrů očekávat; zde se proto očekává pozitivní dopad na podnikatelské prostředí. Na základě uplatněných připomínek byly zahájeny dodatečné konzultace s dotčenými podnikatelskými subjekty, avšak přes snahy MŽP nebyla obdržena reakce na žádost o odhad dopadů na tyto subjekty. Nicméně do RIA byly doplněny i negativní dopady pro podnikatelské subjekty a možné zvýšení jejich administrativní náročnosti.

Nasycení trhu plastovým odpadem a nízká cena ropy. To jsou hlavní důvody výrazného poklesu ceny vykupovaného plastového odpadu. Podle vyjádření ing. Petra Šulce, výkonného ředitele Svazu průmyslu druhotných surovin (SPDS), v současné době hrozí, že se obchod s těmito komoditami zadrhne a třídění plastů přestane být ekonomicky výhodné.

Přestože společenský tlak na třídění odpadu se neustále zvyšuje, ceny, za které je dnes plastový odpad vykupován, výrazně klesají.

„Právě z těchto důvodů jsme toto téma zařadili na výroční valnou hromadu svazu,“ uvedl Petr Šulc. „Třídění plastů by v budoucnu opravdu mohlo přestat být zajímavé, jelikož dochází k výraznému poklesu zájmu o barevné PET láhve ze strany jejich zpracovatelů. Tento nezájem způsobil, že od letošního léta u některých druhů spadly ceny až na polovinu, a někteří zpracovatelé je přestávají zcela odebírat. Negativní dopad má způsob třídění a nedostatek místních zařízení  pro  zpracování  plastů a orientace na saturované  asijské  trhy.“

Žluté kontejnery určené na separaci plastů obsahují značně nesourodou směs, kterou je potřeba ručně vytřídit, což představuje značný náklad, který se však pokryje z prodeje těchto surovin. Jednou z nejhodnotnějších komodit z jejich obsahu by měly být, vedle folií, právě PET lahve či obaly od drogerie. Firmy, které se tříděním zabývají, v důsledku současného rychlého a hlubokého propadu cen stojí před rozhodnutím, zda tuto činnost dotovat, aby ji nebyly nuceny utlumit, či dokonce pozastavit.

Důsledky těchto výkyvů pak mohou pocítit i samotné obce, protože cena za obsloužení separačních nádob je většinou zahrnuta i cena, za kterou následně zpracovatel separovaný odpad odkoupí. Trend poklesu cen zahájily v loňském roce kovy, letos na něj kromě zmíněných plastů navázala i klesající cena papíru či dřeva.

V odborné diskuzi se tak začínají objevovat názory, že v případě pokračování tohoto negativního  trendu bude nutné uvažovat o dotacích pro případné krytí ztrát,  pokud by došlo k mimořádnému propadu cen, a nevyplatilo by se odpad třídit.

Psalo se v médiích:

Žluté kontejnery možná zmizí. Výkupní cenu plastů stlačila levná ropa (18.12.2016)

Zdroj: Svazu průmyslu druhotných surovin (SPDS), Ing. Petr Šulc (výkonný ředitel)

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil, jak Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) nastavilo cíle operačního programu Podnikání a inovace a jak u projektů kontrolovalo jejich plnění. Tento operační program, který běžel v letech 2007 až 2015, měl posílit konkurenceschopnost české ekonomiky a pomoci inovacím v průmyslu a službách. Celkem putovalo do programu přes 84 miliard korun z evropských fondů. Kontroloři prověřili 61 projektů, které získaly dotace za 1,1 miliardy korun. Z kontroly vyplynulo, že projekty měly sice pozitivní vliv na podpořené podniky, nejde ale zhodnotit, jestli a do jaké míry pomohly zvýšit konkurenceschopnost České republiky a podpořit inovace. MPO nastavilo globální i některé dílčí cíle příliš obecně, takže dopady programu nešlo vyhodnotit. U každého pátého projektu také selhala kontrola ze strany MPO.

Kontroloři prověřili šest prioritních os programu Podnikání a inovace. Každá z nich měla svůj dílčí cíl zaměřený na určitou oblast. Prioritní osy se zaměřovaly na vznik firem, rozvoj firem, efektivní využití energie, inovace, vytvoření prostředí pro podnikání a inovace a na služby pro rozvoj podnikání. Naplnit dílčí cíle se podařilo u dvou prioritních os, u tří os byly splněny částečně a u jedné prioritní osy zůstal cíl nesplněn. Prioritní osy, u kterých se podařilo cíle zcela splnit, tvořily přes 40 % peněz alokovaných na celý operační program.

Podle kontrolorů byly některé dílčí cíle v rámci prioritních os nastaveny obecně a nešlo je měřit. Podobný problém vyhodnotili kontroloři i u globálního cíle celého programu. Nelze tak vyhodnotit, jaký měl celý program přínos pro českou ekonomiku, ani to, jestli byl efektivní.

Za nastavení cílů a kontrolu toho, jestli je jednotlivé projekty plní, bylo zodpovědné MPO. Pro sledování projektů stanovilo závazné ukazatele, které příjemci museli splnit, aby dostali podporu. Například ve Slavičíně u projektu vybudování centra informačních technologií za 30 milionů korun byl závazný ukazatel naplněn už tím, že příjemce dotace postavil určitou plochu centra. Autor projektu tak fakticky splnil podmínky pro to, aby čerpal dotaci. Jaké ale byly skutečné přínosy projektu, to podle tohoto ukazatele MPO vyhodnotit nemohlo. Příjemce dotace v projektu uvedl, že v centru bude sídlit pět inovačních firem, vznikne 35 nových pracovních míst a centrum bude spolupracovat s vysokými školami. Kontroloři ale zjistili, že v centru žádné inovační firmy nesídlí, žádná nová pracovní místa nevznikla a neuskutečnila se ani spolupráce s vysokými školami. Žádný z těchto cílů ovšem nebyl závazný, a proto projekt o dotaci nepřišel. Stejně tak kontroloři našli projekty, u nichž z prostředků na zvýšení energetické účinnosti v průmyslu podpořilo MPO hotely, aquapark, školy či polikliniku.

Samotné výsledky projektů – jako například počet nově vytvořených pracovních míst nebo zvýšení tržby – zařadilo MPO jen do tzv. monitorovacích ukazatelů. Ty nebyly pro příjemce závazné a měly sloužit jen pro vyhodnocení úspěšnosti celého operačního programu. MPO u monitorovacích ukazatelů spoléhalo jen na informace od příjemců. Ti je ale podle zjištění NKÚ vykazovali v řadě případů nesprávně. Ukázkou je počet nových pracovních míst, kterých podle MPO vzniklo 48 tisíc. Jenže skutečný počet byl podle NKÚ několikanásobně menší. Příjemci dotací například vykazovali pracovní místa duplicitně, což na jednu stranu pravidla nezakazovala, na druhou stranu ministerstvo správnost nahlášených údajů nijak nekontrolovalo. U jednoho příjemce tak podle údajů MPO vzniklo 51 pracovních míst, i když ve skutečnosti jich bylo jen 18. Údaje o počtu pracovních míst přitom MPO využívá při prezentaci výsledků celého programu.

Z operačního programu Podnikání a inovace se podařilo vyčerpat celou alokaci 84 miliard korun, i když MPO akceptovalo sankci 3,7 miliardy korun za nedodržení některých podmínek programu. Tuto částku musela ČR uhradit ze státního rozpočtu. Celková částka alokovaná na program se ale nesnížila, protože MPO dokázalo peníze ze sankce převést na nové projekty. Kontroloři zjistili, že v čerpání prostředků byly velké regionální rozdíly – a to jak co do úspěšnosti žadatelů, tak co do podílu úspěšně dokončených projektů. Lišily se například i výše dotací vyplacených na hlavu – zatímco v Brně-městě to bylo přes 19 tisíc korun na obyvatele, v Chebu šlo jen o něco málo přes 2 a půl tisíce na hlavu.

Dokument ke stažení:

Dnes proběhne Rada pro životní prostředí. Ministři budou informováni o legislativních návrzích týkajících se odpadů (oběhového hospodářství) a o několika nedávných mezinárodních zasedáních, včetně konference o změně klimatu v Marrákeši. Ministři budou dále informováni o stavu dvou legislativních návrhů na snížení emisí v odvětvích, jichž se netýká ETS – nařízení o sdílení úsilí a nařízení o využívání půdy, změnách ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Ministři budou jednat o revizi systému obchodování s emisemi (ETS). Očekává se, že Rada přijme závěry o ochraně lidského zdraví a životního prostředí řádným nakládáním s chemickými látkami. Nastupující maltské předsednictví představí svůj pracovní program pro první polovinu roku 2017. Výsledek ZDE

Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Evropského parlamentu (ENVI) včera podpořil plán na snížení emisí skleníkových plynů v následujících letech, když navrhl, aby se množství emisních povolenek dražených v rámci systému EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) každý rok snižoval o 2,4 %. Poslanci zároveň žádají posílení rezervy tržní stability, tak aby byla schopná rezervovat více přebytečných povolenek a také aby od 1. ledna 2021 bylo z rezervy odstraněno 800 milionů povolenek. O návrhu by měl v únoru 2017 hlasovat Parlament na svém plenárním zasedání, poté začnou vyjednávání s Komisí a Radou v rámci trialogu.

Související článek:

Environment MEPs for a stronger EU carbon market

Olej, na kterém se smaží štědrovečerní kapr či řízky, do kanalizace nepatří. Hrozí totiž až ucpání potrubí, varují Pražské vodovody a kanalizace. Použitý olej či tuk včetně sádla má zamířit do plastových uzavíratelných lahví a následně do speciálních nádob. Co do kanalizace nepatří, určuje zákon, detaily najdete v Kanalizačním řádu.

„Tuk v potrubí ztuhne a zanáší potrubí, což způsobuje jeho nižší průtočnost a v krajním případě i ucpání,“ zdůraznil tiskový mluvčí Pražských vodovodů a kanalizací Tomáš Mrázek. „Naše varování samozřejmě platí celoročně, nejen v období vánočních svátků,“ dodává.

Kanalizace je určena výhradně k odvádění odpadních vod – to je vody mírně znečištěné během běžné denní hygieny, užívání toalety, úklidu, praní či mytí nádobí. „Co do kanalizace nepatří, je určeno zákonem a všechny detaily mohou Pražané najít v Kanalizačním řádu na našich webových stránkách www.pvk.cz,“ upozornil Mrázek.

Rozhodně se do kanalizace nesmí dostat biologický odpad (zbytky jídel, odpad z kuchyňských drtičů), tuky (fritovací a motorové oleje), veškeré hygienické potřeby, chemikálie a léky. Všechny tyto věci ohrožují samotné fungování kanalizačního systému a čistíren odpadních vod. Zbytky potravin v kanalizaci podporují život různých živočichů. Odpad z kuchyňských drtičů zanáší kanalizaci usazenými pevnými látkami, na které se váží zejména tuky, což může mít za následek snížení průtočnosti kanalizačních přípojek až po jejich úplné ucpání.

Plastové části z hygienických potřeb, které nepodléhají rozkladu, zase mohou zcela zničit čerpadla v čerpacích stanicích odpadních vod. Čerpadlům také vadí vhazování vláknitých materiálů do kanalizace (kousky vaty, hadry apod.). Ty se pak namotávají na oběžná kola čerpadel a způsobují jejich ucpávání, případně se dostávají mezi oběžné kolo a hydraulickou skříň s následkem poškození ucpávky, zatečením do rotoru a zničení pohonného elektromotoru. Provoz čistírny odpadních vod může výrazně zkomplikovat řada chemických a nebezpečných látek, z nichž některé jsou vysoce jedovaté a výbušné, a mají negativní vliv na biologické procesy při čištění odpadní vody.

Do stokové sítě nesmí vniknout:

• látky radioaktivní, látky ropné

• látky infekční a karcinogenní

• látky omamné a hořlavé

• jedy, žíraviny, výbušniny, pesticidy

• biologicky nerozložitelné tenzidy

• organická rozpouštědla

• průmyslová a statková hnojiva, zeminy

• silážní šťávy

• látky působící změnu barvy vody

• neutralizační kaly

• hygienické potřeby

• pevné odpady včetně kuchyňských

Delegáti Akademického sněmu AV ČR navrhli téměř jednomyslně prof. Evu Zažímalovou na jmenování do funkce předsedkyně Akademie věd pro funkční období 2017–2021. Stalo se tak 15. prosince 2016 v Národním domě na Vinohradech na XLIX. zasedání nejvyššího orgánu AV ČR. Jedinou uchazečku o post předsedkyně prof. Evu Zažímalovou, která získala před volbou podporu 40 ústavů AV ČR, zvolilo 195 delegátů z 209 (93 %). Zvolená kandidátka bude navržena k projednání vládě ČR, následně ji jmenuje prezident republiky.

Po prof. Heleně Illnerové, jež vedla AV ČR v letech 2001–2005, se prof. Eva Zažímalová může stát teprve druhou ženou v čele nejvýznamnější vědecké instituce v České republice, vedení by se měla ujmout v březnu příštího roku. „Udělám vše, aby byla Akademie věd ve stále lepší kondici – nejde o práci pro jednoho člověka, a tak se těším na spolupráci se členy Akademické i Vědecké rady, jakož i s řediteli ústavů,“ uvedla bezprostředně po svém zvolení prof. Eva Zažímalová. Během čtyřletého mandátu se chce mj. zaměřit na lepší financování AV ČR a podporu špičkového výzkumu v kontextu Strategie AV21.

Jak uvedl končící předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš, v osobě prof. Evy Zažímalové se pojí vědecká kvalita s respektem akademické obce: „Nepochyboval jsem, že získá silný mandát, protože její působení v Akademické radě během posledních čtyř let bylo úspěšné. Jedním z dominantních úkolů, které měla v gesci, bylo mezinárodní hodnocení pracovišť, jehož se zhostila skvěle. Akademie věd bude zkrátka ve skvělých rukou.“

Kandidaturu prof. Evy Zažímalové uvítali rovněž představitelé politické sféry – jmenovitě místopředseda vlády pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek či ministryně školství, mládeže a tělovýchovy Kateřina Valachová, kteří na Akademickém sněmu vyjádřili přesvědčení, že nová předsedkyně úspěšně naváže na práci současného vedení Akademie věd.

V úvodním projevu komentoval předseda AV ČR prof. Jiří Drahoš činnost Akademické radyod posledního sněmovního jednání, vybrané významné výsledky výzkumné práce a mj. rovněž představil první praktické výsledky programů Strategie AV21– jmenovitě „Systémy pro jadernou energetiku“ a „Přírodní hrozby“.

Předseda AV ČR dále ocenil, že se podařilo prosadit a v Parlamentu ČR schválit prorůstovou variantu rozpočtu na výzkum, vývoj a inovace na rok 2017 s výhledem na léta 2018 a 2019, což pro Akademii věd představuje oproti roku 2016 navýšení dotace o více než 300 milionů korun pro následující rok, ve střednědobém výhledu o více než 600 milionů pro rok 2019 – i když je zřejmé, že se pouze přibližujeme k „předkrizové“ úrovni financování z roku 2009.

Skutečnost, že se podařilo dosáhnout částečné stabilizace rozpočtu, je podle prof. Drahoše zásluha vicepremiéra Pavla Bělobrádka a dalších členů vlády České republiky a Rady pro výzkum, vývoj a inovace. V současnosti činí příspěvek státu Akademii věd 4,5 miliardy korun – tedy třetinu celkových výdajů. „Doufám, že se podaří nastolený trend udržet a investice do vědy a vzdělávání zůstanou i nadále vládní prioritou,“ uvedl prof. Drahoš a ocenil, že i kandidátka na funkci předsedkyně prof. Eva Zažímalová chce usilovat o dlouhodobé navyšování rozpočtu AV ČR.

Předseda AV ČR ovšem také podotkl, že navzdory navýšení prostředků na provoz vědeckých organizací výdaje na vědu stagnují a v současnosti tvoří 50 % institucionálních prostředků na vědu a výzkum. Situace je v této oblasti neuspokojivá: podle zahraniční praxe by měl stát přispívat až 70 %. Pouze v takovém případě lze zajistit kvalitu a efektivitu výzkumu.

Jak uvedl vicepremiér Pavel Bělobrádek, posílení vědy a výzkumu je vládní prioritou pro nadcházející roky, ovšem někteří koaliční partneři se k její podpoře vyjadřují s despektem. Ačkoli se podařilo prosadit pro příští rok navýšení o 3,75 miliardy korun, mohla (či měla) být částka ještě vyšší. Institucionální financování Akademie věd hodlá zvýšit i navržená kandidátka prof. Eva Zažímalová, přičemž za ideální stav považuje až sedmdesátiprocentní podíl institucionální podpory vůči účelovým financím, které lze získat prostřednictvím grantů (v současnosti stát přispívá 29 %).

Rovněž podle ministryně školství Kateřiny Valachové by se financování české vědy mělo zakládat převážně na institucionální podpoře, nikoli projektovém financování, aby vědci měli dlouhodobé zázemí a perspektivu pro základní výzkum. „Domnívám se, že je v případě prof. Evy Zažímalové na ledacos navazovat, protože Akademie věd je výkladní skříní české vědy.“   

Akademického sněmu se dále zúčastnili: čestný předseda Akademie věd prof. Rudolf Zahradník, místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská, poradkyně předsedy vlády ČR Alena Gajdůšková, předsedkyně Grantové agentury ČR dr. Alice Valkárová, bývalý předseda GA ČR prof. Ivan Netuka, předseda Technologické agentury ČR dr. Petr Očko, předseda Učené společnosti ČR dr. Zdeněk Havlas, předseda Rady vědeckých společností doc. Lubomír Hrouda, prezident Asociace výzkumných organizací Ing. Libor Kraus, předsedkyně Českého statistického úřadu doc. Iva Ritschelová, ředitel Národního divadla prof. Jan Burian, představitelé vysokých škol v čele s předsedou České konference rektorů prof. Tomášem Zimou a zakladatelem ČKR prof. Martinem Černohorským, předseda Odborového svazu pracovníků vědy a výzkumu dr. Pavel Konečný a další hosté z akademické i politické sféry.

Čtěte také:

První dáma české vědy přichází. Do čela Akademie věd nastupuje biochemička Eva Zažímalová (HN, 16.12.2016)

Profesorka Eva Zažímalová kandiduje na funkci předsedy AV ČR (22.10.2016)

Během klimatických změn v pravěku sehrály lesy podle vědeckého týmu vedeného Janem Kolářem z Botanického ústavu AV ČR důležitou úlohu v adaptaci na nové podmínky životního prostředí. Na základě studia paleoekologických záznamů z vracovského jezera na jihovýchodní Moravě a archeologických dat z jeho širokého okolí vědci zjistili, že tehdejší lidské společnosti proměnily svým inovativním hospodařením druhovou skladbu lesa. Tato změna v hospodaření jim nejspíše pomohla přežít.

Výzkum, který prováděli odborníci z Botanického ústavu AV ČR, Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře v rámci projektu LONGWOOD financovaného European Research Council (ERC), se zabýval mizením zemědělských společností z archeologického záznamu v období 4000-3000 př. n. l. V archeologii neolitu Evropy totiž dochází k velmi zajímavé situaci. Po několika staletích zemědělství lidé na několik set let najednou částečně mizí z archeologických pramenů a my po nich známe jen velmi málo nálezů. „Příčina je někdy viděna v nestabilitě či úpadku tehdejší společnosti. Paradoxně se to však děje v době, kdy se ve střední Evropě začínají používat vynálezy jako vůz či rádlo, prosazuje se zde místní výroba mědi a společnost investuje velké množství energie do monumentálních staveb jako hradiska a mohyly. Otázkou také je, jakou roli sehrála tehdejší klimatická změna,“ uvedl archeolog Jan Kolář.

Paleoekologické výsledky pocházející ze sedimentů vracovského jezera nyní podpořily myšlenku, že lidé sice nejsou zjistitelní archeologicky, avšak z krajiny v tomto období úplně nezmizeli. Na klimatickou změnu se suchými léty, která jim nejspíše přinesla horší podmínky k zemědělství, se adaptovali různými způsoby. Část z nich začala více a jinak využívat lesy, což se projevilo mnohem větším zastoupením lísky a břízy. Prakticky to mohlo znamenat přechod od intenzivního k extenzivnímu zemědělství, které zahrnovalo i spalování větví přímo na záhonech či polích. To mohlo zajišťovat dobrou úrodu. Podobný vliv na vegetaci mohlo mít i periodické vypalování lesa za účelem získávání lesních pastvin pro domácí i divoká zvířata. „Nutno však dodat, že část lidí mohla přejít i na lovecko-sběračský způsob života, část se mohla odstěhovat jinam a část mohla samozřejmě i zahynout,“ dodává Kolář.

Situace z jihovýchodní Moravy z období 4000-3000 př. n. l. není nijak ojedinělá. Podobné scénáře zaznamenávají archeologové a paleoekologové od Irska až po Balkánský poloostrov. Samozřejmě se tento scénář neodehrál všude ve stejnou dobu, ale ukazuje, že v průběhu tohoto tisíciletí evropský kontinent zasáhla změna klimatu, která pro některé lidské komunity znamenala zásadní změny ve stylu života, případně i jejich zánik. Těm, které se ve střední Evropě dokázaly přizpůsobit, k tomu však nejspíše pomohly lesy.

Studie byla v sobotu 10. 12. 2016 zveřejněna v časopise Archaeological and Anthropological Sciences.

Českým ocelářům hrozí, že kvůli připravované reformě trhu s emisními povolenkami utratí za povolenky tolik peněz, kolik za rok vydělají. Oceláři sice mají spolu s dalšími průmyslovými firmami, jejichž výroba produkuje emise CO2 a jejichž produkty soutěží v globální konkurenci, nárok na určitý příděl povolenek zdarma, jenže těch bude po roce 2021 málo. Pokud mají emise vyšší, musí zbytek povolenek dokoupit. Více ZDE

Zdroj: E15

Vláda se včera seznámila s informací o kvalitě ovzduší a spojených zdravotních rizicích, která byla předložena na základě usnesení vlády České republiky ze dne 11. června 2007 č. 630, kterým byl přijat Národní program snižování emisí České republiky[1] a ve kterém bylo uloženo ministru životního prostředí ve spolupráci s ministrem zdravotnictví připravit do 30. listopadu 2007 a dále pak každoročně tuto informaci.

Informace se skládá ze tří částí. První částí je „Informace o vyhodnocení výsledků imisního monitoringu v roce 2015“, druhou částí je „Informace o hodnocení provozu smogových regulačních systémů na území České republiky v zimní sezóně 2015 – 2016 a v letní sezóně 2016“ a třetí částí, která je vypracována na základě výsledků první části, je „Informace o zdravotních rizicích spojených s kvalitou ovzduší v roce 2015“.

Informace o vyhodnocení výsledků imisního monitoringu shrnuje data naměřená v roce 2015. V porovnání s rokem 2014 došlo k  nárůstu procenta území, kde byl alespoň pro jednu znečišťující látku překročen imisní limit (bez zahrnutí přízemního ozonu) z 13,5 % v roce 2014 na 20,4 % v roce 2015. Důvodem nárůstu procentuální plochy území ČR je zejména rozšíření plochy území, kde došlo k překročení imisního limitu pro benzo(a)pyren. Navzdory nárůstu území s překročením imisním limitem došlo k mírnému poklesu počtu obyvatel vystavených nadlimitní zátěži, což je dáno poklesem koncentrací v hustě osídlených oblastech. V roce 2015 bylo nadlimitnímu působení znečištěného ovzduší vystaveno 51,5 % obyvatel (v roce 2014 bylo nadlimitnímu působení znečištěnému ovzduší vystaveno 54,2 % obyvatel).

Roční imisní limit pro PM₁₀ byl v roce 2015 překročen na 0,02 % území ČR, kde žije zhruba 0,01 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na 0,45 % území ČR s cca 2,2 % obyvatel). Denní imisní limit pro PM₁₀ byl v roce 2015 překročen na 2,5 % území ČR s cca 10,4 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na 8,1 % území s cca 24,4 % obyvatel). Roční imisní limit pro PM_2,5 byl v roce 2015 překročen na 0,9 % území ČR s cca 5,1 % obyvatel (v roce 2014 byl překročen na 1,8 % území ČR s cca 8,6 % obyvatel). Roční imisní limit pro benzo(a)pyren byl v roce 2015 překročen na 20,3 % plochy ČR, kde žije asi 50,8 % obyvatel (v roce 2014 byl tento imisní limit překročen na cca 10,7 % území ČR s cca 51,1 % obyvatel). Přestože se plocha území ČR s nadlimitními koncentracemi benzo(a)pyrenu téměř zdvojnásobila, procentuální zasažení obyvatel se nezvýšilo. Vysvětlením je pokles koncentrací pod imisní limit především v místech s vysokým počtem obyvatel, zejména v Praze a Plzni. V této souvislosti je nutné uvést, že odhad polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu je zatížen největšími nejistotami a to především z důvodu nedostatečného počtu venkovských stanic. V roce 2015 do modelového odhadu polí ročních průměrných koncentrací benzo[a]pyrenu vstoupila data z nově provozované venkovské stanice, na základě které bylo odhadnuto vyšší procento plochy s překročeným imisním limitem. Průměrné roční koncentrace v roce 2015 v porovnání s rokem 2014 však klesly na 50 % stanic.

Hodnocení provozu smogových regulačních systémů na území České republiky informuje o vzniku a průběhu smogových situací v zimní sezóně 2015 – 2016, kdy došlo k výskytu vysokých koncentrací suspendovaných částic frakce PM₁₀ a SO₂ ve vnějším ovzduší. V zimní sezóně 2015 - 2016 došlo k vyhlášení 13 smogových situací z důvodu překročení prahové hodnoty pro PM₁₀ a jedné smogové situaci kvůli překročení prahové hodnoty pro SO₂, nedošlo však ke splnění podmínek k vyhlášení regulace vybraných zdrojů (v zimní sezóně 2014 – 2015 došlo k vyhlášení 6 smogových situací z důvodu překročení prahové hodnoty pro PM₁₀ a byla vyhlášena jedna regulace vybraných zdrojů). Dále je součástí uvedeného dokumentu i zhodnocení imisní situace na našem území ve vztahu k troposférickému ozonu v letních měsících roku 2016. V letní sezóně 2016 nebyla vyhlášena ani jedna smogová situace v důsledku vysokých koncentrací troposférického ozonu (pro srovnání v letní sezóně 2015 bylo vyhlášeno 25 smogových situací). Značný pokles oproti minulé letní sezóně byl způsoben rozdílnými meteorologickými podmínkami. Zvýšené koncentrace troposférického ozonu se zpravidla vyskytují během dní s vysokými teplotami vzduchu, jasnou nebo polojasnou oblohou a malými rychlostmi větru.

Odhad zdravotních rizik, který je součástí třetího dokumentu, byl zpracován pro oxid dusičitý, suspendované částice frakce PM₁₀ a PM_2,5 a dále také pro vybrané látky s potenciálním karcinogenním účinkem – arsen, nikl, benzo(a)pyren a benzen. Podle závěrů v této části, na základě odhadu průměrné roční koncentrace suspendovaných částic frakce PM₁₀ v roce 2015 v městském prostředí (23,9 µg.m^-3), lze zhruba odhadnout, že v důsledku znečištění ovzduší touto škodlivinou byla celková úmrtnost navýšena o 4,8 % proti úmrtnosti při ročním průměru 13,3 µg.m^-3, pro kterou použitý výpočetní model dává hodnotu předčasné úmrtnosti na úrovni nula (při zohlednění průměrného 75 % zastoupení frakce PM_2,5 ve frakci PM₁₀). Proti roku 2014 (5,7 %) se jedná tedy o snížení na úrovni 0,9 %. Odhad snížení předčasné úmrtnosti způsobené expozicí PM₁₀ vychází z metodiky Světové zdravotnické organizace (WHO), která pracuje s „odhadem střední hodnoty v městském prostředí ČR“. Meziroční snížení počtu obyvatel vystavených nadlimitnímu působení frakce PM₁₀ tak tento odhad dopadu na zdraví nemusí významněji ovlivnit – metodiky výpočtu jsou založeny na jiných kritériích. Výše hodnocené látky s karcinogenním působením mohly v podmínkách ČR zvýšit riziko nádorového onemocnění, podle typu lokality o 3 až 7 případů na 10 tisíc celoživotně exponovaných obyvatel (tj. po dobu 70 let). Přes mírný pokles proti roku 2014 (4 až 9 případů na 1 tisíc obyvatel) jde o víceméně stabilní situaci.

Přílohou informace je také CD nosič s ročenkou Českého hydrometeorologického ústavu (dále jen „ČHMÚ“) „Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika 2015“ (dále jen „ročenka“), který obsahuje souhrnný tabelární přehled informací o stavu a vývoji kvality ovzduší na území státu. Zde uvedené informace o stavu a vývoji kvality ovzduší vycházejí z dat naměřených na stanicích imisního monitoringu z celé ČR, které jsou provozovány především ČHMÚ, menší měrou pak ostatními subjekty (např. zdravotními ústavy, městy, aj.). Naměřené údaje jsou po ověření správnosti zasílány do Informačního systému kvality ovzduší (ISKO), který provozuje ČHMÚ. Do imisní databáze ISKO jsou také ukládány výsledky měření z německé i polské strany[2] z oblasti bývalého Černého trojúhelníku.

Ročenka je výsledkem každoročního zpracování systematicky shromažďovaných imisních, emisních a depozičních dat ukládaných do příslušných databází ISKO. Zhuštěná forma tabulek, grafů a mapových znázornění podávající celkový přehled o stavu znečišťování ovzduší a znečištění ovzduší, spolu s hodnocením atmosférické depozice, představuje objektivní prezentaci verifikovaných dat imisního monitoringu a údajů o chemickém složení atmosférických srážek z jednotlivých měřicích stanic. Přehled informací, tabulek, grafů a mapových prezentací z ročenky je rovněž dostupný na internetu, URL: https://portal.chmi.cz/files/portal/docs/uoco/isko/grafroc/grafroc_CZ.html.

Čtěte také:

ČHMÚ vydal publikaci „Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2015“ (2.12.2016)

Jaké změny jsou potřebné, aby se přesunout směrem k udržitelnému systému mobility v Evropě? Čerstvá zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA)  - Transport and Environment Reporting Mechanism TERM 2016 hodnotí nejnovější trendy v oblasti životního prostředí v dopravě a uvádí příklady různých přechodů potřebných z hlediska technologie, urbanismu a společenského chování k větší udržitelnosti dopravy.

Dokument ke stažení:

TERM_2016_THAL16034ENN.pdf (10.0 MB)

Electric-vehicles2016_THAL16019ENN.pdf (2.6 MB)

Podle nové zprávy Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) výroba, import a i export fluorovaných plynů (F-plyny) v roce 2015 stále klesá. Mezi klíčová zjištění patří, že výroba F-plynů v EU poklesla o 5% (jako CO2 ekv.) Dovoz F-plynu do EU se snížil o cca 40%, ve srovnání s mimořádně vysokými hodnotami vykazovanými v roce 2014. Vývoz EU F-plynů se snížil o 2% (hmotnostně) nebo 1% (CO2 ekv.) ve srovnání s 2014. Nicméně, ve srovnání s 2013 se vývoz v roce 2015 zvýšil o 18% (hmotnostních) a 23% (CO2 ekv.). Dodávky F-plynů v EU se snížily přibližně o 24% (hmot a jako CO2 ekv.) Od roku 2014.  F-plyny, které se používají hlavně v chlazení a topení, mají negativní dopad na globálního oteplování.

Dokument ke stažení:

Fluorinated greenhouse gases 2015.pdf (2.5 MB)