Poslanci Evropského parlamentu se dnes vyslovili proti prodloužení licence kontroverzního herbicidu glyfosát o dalších deset let. V rezoluci schválené na plenárním zasedání ve Štrasburku vyzvali, aby se látka používaná na odstraňování plevele postupně omezovala a do konce roku 2022 zcela zakázala. Mluvčí Evropské komise v reakci na dnešní hlasování uvedl, že by se licence mohla na místo původně plánovaných deseti let prodloužit jen o pět až sedm let.

Chemickou látku glyfosát, která se používá v přípravcích na odstraňování plevele, Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny označuje za pravděpodobně karcinogenní. Naopak Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a Evropská agentura pro chemické látky (ECHA), o jejichž posudky se opírá Evropská komise, považují glyfosát za neškodný. Látka je aktivní složkou například herbicidu Roundup společnosti Monsanto.

Evropská komise před časem navrhla prodloužit licenci glyfosátu o dalších deset let. Europoslanci dnes ale schválili většinou 355 hlasů nezávaznou rezoluci, ve které požadují úplný zákaz používání látky do konce roku 2022. Co nejdříve chtějí také zakázat po celé Evropě používání glyfosátu před sklizní.

Konečné slovo při prodloužení licence, která vyprší v polovině prosince, nebudou mít europoslanci, ale Evropská komise a členské státy EU. Ve středu bude o zákazu glyfosátu jednat výbor odborníků unijních zemí. Česká republika v zastoupení ministerstva zemědělství zatím vždy hlasovala pro další neomezené používání.

V reakci na dnešní hlasování mluvčí unijní exekutivy Margaritis Schinas uvedl, že zástupce Evropské komise bude na středečním zasedání výboru v Bruselu prosazovat prodloužení licence glyfosátu jen o pět až sedm let namísto původně plánovaných deseti let.

"Je to poprvé v historii, kdy Evropský parlament či jakýkoli orgán tohoto typu řekl, že je potřeba s používáním této látky skončit," řekl po hlasování europoslanec Pavel Poc, který se problematice glyfosátu dlouhodobě věnuje a je autorem námitky k návrhu Evropské komise o prodloužení licence. Ačkoli je schválená rezoluce nezávazná, je důležitým signálem vůči členským státům, které podle Poce odmítají demokratickou kontrolu nad autorizací chemických látek.

Úplný zákaz glyfosátu by podle Poce neměl na zemědělce příliš velký dopad. "Glyfosát je skutečně nezbytný pouze v případě pěstování geneticky modifikovaných organismů nebo rostlin, které jsou modifikovány pro toleranci vůči glyfosátu. Žádná taková plodina, pokud vím, není v tuto chvíli v Evropské unii autorizována," řekl český europoslanec. Připustil, že výhodou glyfosátu je, že je univerzální. "Ale pro každý typ toho použití lze najít alternativu," dodal Poc.

V říjnu Evropská komise aktuálně vydala příručku „Veřejné zakázky pro oběhovou ekonomiku“ (Public Procurement for a Circular Economy), která představuje koncept podpory oběhové ekonomiky prostřednictvím veřejného zadávání. Dává praktické návody, jak na to, a řadu příkladů dobré praxe z celé Evropy. Například o využívání konceptu sdílení vozidel namísto nákupu a údržby vozového parku, nákupu uniforem s prodlouženou dobou životnosti nebo nábytku, který i po 10 letech jeho zaručeného použití a oprav bude muset dodavatel odebrat zpět. Nová publikace je ke stažení v anglickém jazyce ZDE.

Zdroj: SOVZ

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) z oddělení ochrany vod v Olomouci uložili pokutu 1 762 125 korun obci Tršice. Ta více než rok bez povolení odebírala podzemní vody a používala je k zásobování občanů pitnou vodou. Porušila tak vodní zákon.

„Obec od února 2015 do března 2016 odebrala celkem 70 485 metrů krychlových podzemních vod bez platného povolení k nakládání s vodami. Zjistili jsme to na základě kontroly a předložených dokladů,“ řekl Radek Pallós, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Olomouci.

Při stanovení výše sankce použili inspektoři nejnižší sazbu podle vodního zákona, tj. 25 Kč za 1 m3 nedovoleně odebraných podzemních vod.

Obec se proti pokutě uložené inspektory ČIŽP odvolala, Ministerstvo životního prostředí však její odvolání zamítlo a pokutu potvrdilo.

MŽP vydává druhé číslo svého elektronického Zpravodaje. Zatímco v tom prvním jsme se věnovali především obnovitelným zdrojům energie, tentokrát je naším hlavním tématem sucho a s ním související zadržování vody v krajině. „Sto let se tady odváděla voda z krajiny. My se teď všemi možnými prostředky snažíme tu vodu v krajině udržet. Např. prostřednictvím Operačního programu Životní prostředí podporujeme projekty zaměřené na retenci vody v krajině a její přirozený oběh. Usilujeme o obnovu a budování tůní, mokřadů nebo malých vodních nádrží. Největší rezerva v retenci vody je totiž přímo v krajině,“ říká ministr Richard Brabec a upozorňuje na slova předsedy České pedologické společnosti Bořivoje Šarapatky: „Národ, který ničí půdu, ničí sám sebe.“

V aktuálním čísle Zpravodaje MŽP najdete také rozhovor s režisérem Petrem Krejčím, duchovním otcem televizního seriálu Krajinou domova. Projekt vznikl ve spolupráci s MŽP a právem se může porovnávat se slavnými dokumentárními snímky z produkce BBC.

Vedle toho se dočtete o stále oblíbenějším sdílení jízdních kol. Na tzv. bikesharing vyčlenilo MŽP 20 milionů korun, které postupně rozděluje městům, dopravním podnikům i soukromým firmám. „Bikesharing má nespornou výhodu v ekologičnosti i pozitivním dopadu na zdraví lidí,“ připomíná ministr Brabec.

Bikesharing byl součástí i letošního EKOFILMU v Brně. 43. ročník tohoto mezinárodního filmového festivalu měl podtitul “Jdi na vzduch“ a přilákal tisíce návštěvníků. Ohlédnutí za vydařenou akcí ve druhém čísle Zpravodaje MŽP samozřejmě nechybí.

A jak můžete Zpravodaj MŽP odebírat? Stačí napsat na zpravodaj@mzp.cz a my Vám jednotlivá čísla budeme pravidelně posílat přímo do Vaší e-mailové schránky. Aktuální číslo si pak můžete stáhnout zde: Zpravodaj MŽP 2. číslo, říjen 2017 (PDF, 8 MB)

V minulém týdnu přivítaly Kovohutě Příbram obchodní partnery, příznivce, spolupracující organizace, zástupce státní správy a další hosty na již 21. ročníku tradiční společensko-prezentační akce „Opět po roce“. Setkání se koná každý říjen od roku 1997, kdy byla spuštěna ekologická šachtová pec na recyklaci olověných odpadů, která tak letos slaví kulatých 20 let fungování.

Prezentace se konala v prostorách Informačního a školicího střediska a hutnického muzea.

Představitelé firmy informovali o změnách na postu předsedy představenstva, kdy zesnulého Milana Sládka nahradil na této pozici Michal Oktavian Gürtler. V areálu společnosti je nově na budově divize Drahé kovy vzpomínková deska na Dr. Milana Sládka. Kovohutě seznámily hosty s aktualitami, současnou situací vč. personální problematiky, prioritami, strategickými záměry, aktivitami a novinkami ze všech čtyř divizí, představily plánované projekty výzkumu a vývoje – středisko pro tyto činnosti, druhou krátkou bubnovou pec a možnosti recyklace lithiových baterií. Na závěr byly prezentovány novinky týkající se logistiky uvnitř a vně areálu.

Hosté si dále v rámci „volné zábavy“ tradičně zastříleli vzduchovkou, kuší ku ptáku dle tradic cechařského „Skoku přes kůži“, v rámci ekologické osvěty v oblasti elektroodpadu „házeli mobily na cíl“, vyrazili medaile, zjistili svůj další možný osud při lití olova a přímo se seznámili s novinkami a projekty při exkurzi po provozech firmy. Pitný režim zajišťoval Juwital, zdravotní screening Klinika pracovního lékařství VFN Praha a občerstvení TopGastro.

Setkání se neslo v přátelském duchu, k němuž přispěla také přítomnost a zpěv členů Cechu příbramských horníků a hutníků a podnikového Cechu příbramských hutníků-olovářů.

Protože hutnící myslí na životní prostředí, tak hostům nabídli výkup olověných baterií, odběr elektroodpadu vč. osvětlovacích zařízení (svítidla a světelné zdroje – zářivky, úsporky, výbojky, klasické žárovky, zařízení pro šíření či řízení osvětlení) a baterií-suchých článků (zinko-uhlíkové, alkalické, atd.) v rámci svých nepřetržitých ekologických služeb pro občany širokého regionu. Kovohutě také připomněly permanentní soutěž ve sběru odpadů o ceny – aktuální 15. kolo soutěže končí 31. ledna 2018 – další kola budou následovat. Kompletní informace jsou na www.kovopb.cz.

Akce se mj. zúčastnil nový předseda představenstva Kovohutí Michal Oktavian Gürtler, předseda dozorčí rady firmy Jan Princ, starosta Lhoty u Příbramě, kde Kovohutě sídlí, Vladimír Drmla, místostarosta Příbrami Václav Švenda, současný perkmistr Cechu příbramských horníků a hutníků Emil Kuchař a jeho předchůdce Miroslav Šťastný, cechmistr Cechu příbramských hutníků-olovářů Petr Novotný, ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl, představitelé významných firem, institucí, organizací z regionu, České republiky i Slovenska, další partneři a příznivci firmy.

Kovohutě Příbram jsou významným zaměstnavatelem regionu, zpracovatelem odpadů s obsahem olova a cínu (zejména olověných autobaterií), výrobcem olova, jeho slitin a dalších výrobků (pájky – včetně bezolovnatých, střelivo, plechy, atd.) a dále zpracovatelem odpadů s obsahem drahých kovů (zlato, stříbro, palladium, platina, rhodium) a odpadů elektrických a elektronických zařízení (elektroodpadu) vč. osvětlovacích zařízení, což jsou svítidla a světelné zdroje (zářivky, úsporky, výbojky; dále také klasické žárovky) a další odpady s obsahem rtuti (rtuťové teploměry).

Na vrátnici funguje nepřetržitě v rámci ekologických služeb pro široký region výkup olověných baterií (aktuálně 250,- Kč za klasickou, 500,- Kč za velkou a 40,- Kč za motocyklovou – dílčí ceny viz web), sběrné místo elektroodpadu a zpětný odběr baterií-suchých článků (tužkové baterie, „buřty“, apod. – zinko-uhlíkové, alkalické, atd.) pro ekologickou recyklaci. Společnost také vykupuje a recykluje další odpady z autovraků – autokatalyzátory, kabely, cívky či plošné spoje a recykluje polypropylen z olověných baterií i dalších odpadů.

V rámci „Projektu Školy“ se firma podílí na ekologické výchově dětí a mládeže ve sběru a třídění odpadů.

Kovohutě jsou také vydavatelem kulturně-společenského měsíčníku Xantypa. V oblasti odpadů s obsahem drahých kovů mají rozhodující podíl ve společnosti Galmet a na Slovensku vlastní dceřinou firmu Kovohuty SK. Na zpracování osvětlovacích zařízení vlastní Recyklaci Ekovuk.

V bývalé teplárně na Brandlu chce Jablonec nad Nisou třídit a zpracovávat odpady. Vyrůst by tam v příštích letech měla i kompostárna na zpracování biodopadu, která městu citelně chybí. Současný sběrný dvůr a překladiště v Proseči nevyhovuje z kapacitních ani logistických důvodů a využití areálu bývalé teplárny, který patří městské společnosti Jablonecká energetická, se k tomuto účelu nabízí. ČTK to sdělil náměstek jabloneckého primátora Miloš Vele.

Otázku kam s odpadem řeší podle něj město už dvacet let. "Loni se nám podařilo díky projektu revitalizace vyřešit situaci s teplem a centrální výtopna na Brandlu přestala sloužit původnímu účelu. Kotelna je nefunkční a my odtud postupně demontujeme veškerou technologii. Uvolní se nám tam obrovské prostory a my pro ně hledáme další využití," doplnil Vele. Přístup do areálu umožňuje podle něj silnice přes Zelené údolí, přes most, který byl letos opraven. V lokalitě navíc nejsou žádné obydlené domy, jimž by mohla projíždějící auta vadit tak, jako je tomu v hustě zastavěné Proseči.

Radnice už si nechala zpracovat i studii proveditelnosti, která potvrdila reálnost záměru. Vybudování centra pro nakládání s odpady rozdělila studie do tří navazujících etap. V té první by byl zřízen sběrný dvůr, překladiště a kompostárna. Ve druhé etapě se počítá s vybudováním linek na třídění papíru a plastů a ve třetí s technologickým zařízením na zpracování skleněného odpadu. Stavební úpravy nebudou díky vybavení areálu náročné. Celkově se náklady na celý projekt odhadují na 48 milionů korun, rozložen by měl být do několika let.

Lokalita Brandl byla už v minulosti využívaná jako průmyslová. Původně tam stál mlýn, pak textilní továrna, později plynárna a elektrárna. Areál je v blízkosti řeky Nisy, ta ale není podle Veleho nijak ohrožena. "V areálu by se měl odpad třídit a zpracovávat, případně kompostovat. Rozhodně to ale nebude žádná skládka," ujistil náměstek primátora.

Zdroj: ČTK

Zástupci Rady a Parlamentu se neformálně dohodli na prodloužení výjimky ze systému EU pro obchodování s emisemi pro mezikontinentální lety, a to do 31. prosince 2023. Výjimka měla skončit na konci letošního roku. Návrh obsahuje také opatření na ochranu systému EU pro obchodování s emisemi v případě „tvrdého“ brexitu, kdy by se velké množství volných povolenek ze Spojeného království mohlo dostat na evropský trh.

Zdroj: CEBRE (20.10.2017)

Přestože Norsko kdysi odmítlo vstup do Evropské unie, je členem Evropského sdružení volného obchodu a podepsalo dohodu o Evropském jednotném trhu, která zemi ukládá povinnost plnit evropské směrnice v oblasti životního prostředí. A zatímco podíl recyklace komunálního odpadu je v Norsku na slušné úrovni, potravinový odpad je pro seveřany i nadále palčivým problémem.

I když se v pobřežních vodách Norska nachází ohromné bohatství přírodních zdrojů, země má velmi ambivalentní vztah k těžbě ropy a zemního plynu. Absolutní většina vytěženého černého zlata se exportuje a jen malý podíl ropy se používá pro vlastní spotřebu. Norsko se dlouhodobě spoléhá na zcela odlišné, ekologické zdroje energie. Navzdory skromnému počtu obyvatel je to šestý největší výrobce elektrické energie z vody. Vodní elektrárny v současné době pokrývají přibližně 98 % místní spotřeby, zbytek tvoří geotermální a větrné elektrárny, jejichž instalovaný výkon se v poslední době výrazně zvyšuje.

Současný přebytek energie a jeho nízká cena jsou pravděpodobné příčiny jejího plýtvání. Spotřeba elektrické energie na obyvatele je tu výrazně vyšší než dokonce v průmyslovém Německu -  zatímco Němci spotřebuji 6600 kilowatthodin na osobu za rok, průměrný Nor dokáže spotřebovat až 25 000 kilowatthodin. Norové totiž pomocí elektřiny topí, vaří a rozhodně nešetří ani na osvětlení budov.

Elektřina není jen hlavním energetickým pilířem norských domácností, ale i základem norské dopravy. V současné době každé čtvrté nové norské vozidlo je buď elektrické, nebo se přinejmenším jedná o zásuvný hybrid, které lze z nabíječky dobít. Od roku 2025 se Norsko rozhodlo zakázat prodej aut, která jezdí na klasická paliva – tedy benzin či diesel. Skandinávská země tak chce přispět ke zlepšení životního prostředí. Od roku 2030 by se pak mělo opatření dotknout většiny nákladních vozů a dalších těžkých vozidel.

Odpadové hospodářství

V každé norské domácnosti najdete pouze dva kontejnery na odpad. První je určen pro papír a karton, do druhého patří směsný nerecyklovatelný odpad. Podle údajů Grot Punkt se v Norsku denně spotřebuje kolem 2 milionů nápojových kartonů. Tento odpad spolu s dalšími kartonovými obaly, tiskovinami a jiným papírem se ukládá do modrého kontejneru, který se podobně jako plasty a směsný odpad sváží jednou za dva týdny. Plastový odpad se ukládá do speciálních zelených sáčků a nechává se venku v den svozu kartonu a papíru.

Kontejnery na skleněný a plechový odpad v podobě lahví, plechovek a jiných obalů najdete v blízkosti nebo uvnitř téměř každého potravinového obchodu. Zajímavé je, že vedle něj se zpravidla nachází i popelnice určena na igelitky, v nichž skleněný a plechový odpad ke kontejnerům donesete. Objemný a nebezpečný odpad stejně jako v České republice patří na sběrný dvůr (recycling station).

Z pohledu povinností a pravomocí v oblasti norského odpadového hospodářství do roku 2004 platilo, že zodpovědnost za komunální odpad a odpad podobný komunálnímu nesly obce. Novela předpisu z roku 2004 ponechala obcím na starosti jenom komunální odpad.

Přibližně půlka vygenerovaného komunálního odpadů v Norsku je spalována, oproti tomu 42 % podstoupí recyklaci. Zavedení skládkovacích poplatků v letech 1999 až 2003 a zákaz skládkování z roku 2009 značně přispěly ke snížení objemu sládkovaného odpadu v průběhu posledních 10 let. V roce 2010 bylo na skládky uloženo pouze 6 % komunálního odpadů (oproti 25 % v roce 2001). Nejvýraznější odklon od skládkování v letech 2009 až 2010 bývá spojován se zákazem skládkování bioodpadu s podílem organické hmoty vyšším než 20 %. Ukázalo se ovšem, že zavedení poplatku skoro nijak neovlivnilo objemy recyklace v zemi.

Jedním z dalších milníků v norském odpadovém hospodářství bylo zavedení takzvaného spalovacího poplatku. Ten začal platit v roce 1999 a 11 let poté byl zrušen. Příčinou bylo jeho dřívější zrušení ve Švédsku, což značně znevýhodnilo norské spalovny v konkurenčním oboji oproti jejich švédským protějškům. Kombinace těchto faktorů vedla ke vzniku 17 spaloven, ale i zařízení na proměnu biologického odpadu na plyn a navýšení objemu spalovaného odpadů z 30 na 50 % (zdroj EEA).

V posledních letech se v médiích objevovaly zprávy o tom, že se Švédsko a Norsko kvůli nedostatku vlastního odpadu a velkým spalovacím kapacitám doslova perou o dovoz odpadů ze zahraničí. Norskou situaci dobře popisuje lidová tvořivost. V jednom z norských vtipů se cizinec místního ptá, proč se popelářské vozy v Norsku řítí takovou rychlostí. Odpověď Nora zní: protože se řidiči bojí, že je někdo okrade.

Potravinový odpad

Potravinový odpad je v Norsku samostatnou kapitolou. Ročně se tu vyhodí kolem 500 000 tun potravin o hodnotě 10 bilionů norských korun. Díky svým výsledkům je na páté příčce světového žebříčku plýtvání potravinami. Většina promařeného jídla pochází z restaurací, obchodů a domácností. Zpravidla jde o ovoce, pečivo a zeleninu, jejichž plýtvání pro zemi představuje čím dál větší problém z etického, ekologického a ekonomického hlediska.

Za pětileté období od roku 2010 do roku 2015 se Norsku konečně povedlo zredukovat potravinový odpad o 12 % a tedy zastavit nebezpečný trend jeho nárůstu. Přestože původním cílem bylo dosáhnout 25 % poklesu stanoveného v rámci projektu ForMAT, jednalo se o úspěch. Projekt trval šest let a byl zaměřen na předcházení vzniku odpadů na všech stupních hodnotového řetězce.

Na druhou stranu, jak upozorňuje řada norských ekologických organizací, i přes veškeré úsilí redukovat množství potravinového odpadu, vykazují supermarkety neustálý nárůst objemu vyhozených potravin. Například podle oficiálních údajů z roku 2015 byly supermarkety jediným sektorem, kde nedošlo ke snížení potravinového odpadu, nýbrž k jeho nárůstu o neuvěřitelných 7 %.

Největší norská ekologická organizace „Budoucnost je v našich rukou“ (Framtiden i våre hender) s členskou základnou 24 500 členů po celé zemi nasbírala 50 000 petičních podpisů a získala podporu 5 ze 7 norských politických stran ve snaze zakročit proti potravinovým řetězcům a zabránit plýtvání potravinami. Podle výzkumu této organizace pouze 48 % všech norských supermarketů daruje neprodejné jídlo charitám. Výzkum taktéž identifikoval velký rozpor mezi tvrzením manažerů samotných obchodních řetězců o tom, že jim nezbývají žádné potravinové zbytky, a obsahem jejich popelnic na konci pracovního dne.

Vzhledem k tomu, že Norsko patří mezi státy s největším počtem supermarketů na osobu (celkový počet je 4000), jedná se o dopad v podobě 60 000 tun odpadu, finanční ztráty v hodnotě 3 miliardy norských korun a 150 000 emisí CO₂ ročně. Mezitím 10 % norských domácností patří mezi domácnosti s trvale nízkým příjmem a v posledních letech můžeme pozorovat značný pokles množství darovaného jídla.

V reakci na kritiku podepsala norská vláda se zastupiteli potravinových výrobců dohodu o snížení potravinového odpadu o polovinu do roku 2030. Přestože se jednalo o oboustranně dobrovolnou dohodu, je závazná pro obě strany.

Příliš dobré, aby se tím plýtvalo

Nejedná se o ojedinělý případ, kdy se pokusu předejít plýtvání potravinami uchopila nestátní organizace. Například v roce 2012 pracovní skupina pod vedením Církevní městské charity v Oslu předložila norskému Ministerstvu zemědělství návrh národní banky potravin. Pracovní skupina navrhla vytvoření efektivního systému sběru, distribuce a alokace nadbytečných potravin dobré kvality pro humanitární účely. V případě Osla by mohlo mít z jídla sebraného potravinovou bankou prospěch 2 500 – 3 000 lidí.

Úspěšné řešení, jak propojit poptávku a nabídku, předložila i soukromá sféra. „Dobře se stravujte, šetřete peníze a planetu,“ vyzývá motto organizátorů projektu a aplikace Too good to go. Projekt založili dva londýnští podnikatelé Chris Wilson a Jamie Crummie v roce 2015 v Dánsku. Pro svůj úspěch se projekt brzy rozšířil na území Velké Británie, Norska, Německa, Francie a Švýcarska. V aktuální podobě aplikace funguje v 6 zemích, má 6200 partnerských stravovacích zařízení a je používána 1,8 mil. uživatelů. Na stránkách projektu se uvádí, že se díky aplikaci povedlo předejít 3 202 tunám emisí CO₂ a bylo zachráněno 1 601139 porcí jídla.

Z pohledu zákazníka je proces objednávky skutečně jednoduchý. Stačí si stáhnout aplikaci na svůj mobilní telefon a otevřít si hlavní stránku. Na té se vám zobrazí mapa nejbližších restaurací, bufetů a jiných podniků s jejich aktuální nabídkou a časovým rozmezím, kdy se jídlo dá vyzvednout. Zpravidla to je mezi obědem a večeří a po zavírací době, tedy v čase, kdy se už ví, že jídlo tradičním způsobem neprodají. Následně bude dotyčnému porce naservírována v ekologicky šetrném boxu z cukrové třtiny, který si spolu s jídlem převezme.

Slevy na jednotlivá neprodaná jídla se pohybují kolem 50 % a v kontextu Norska jde o skutečně nezanedbatelné částky. Revoluční software nepřináší výhody jenom návštěvníkům restaurací, ale i restauracím samotným. Jelikož služby aplikace pomáhají provozovatelům vydělat prodejem potravinových zbytků a snížit výdaje na nakládání s odpadem, zakladatelé projektu uvádí, že ušetřili zapojeným stravovacím zařízením celkem 4 miliony britských liber.

Autor: Kristina Veinbender

Zdroj: Odpadové fórum 10/2017

Ke dni 23. 10. 2017 byla zveřejněna 14. verze Pravidel pro žadatele a příjemce podpory z Operačního programu Životní prostředí 2014–2020. Provedená změna se týká aktivity 4.2.4 – Předcházení, minimalizace a náprava škod způsobených zvláště chráněnými druhy živočichů na majetku.

Revize podmínek byla vyvolána skutečností, že Řídicí orgán OPŽP přistoupil k notifikaci veřejné podpory tak, aby bylo umožněno financování tohoto opatření pro subjekty působící v oblasti zemědělské prvovýroby, které dosud žádat nemohly. Notifikace probíhá na základě Pokynů Evropské unie ke státní podpoře v odvětvích zemědělství a lesnictví a ve venkovských oblastech na období 2014 až 2020 (2014/C 204/01). Řídicí orgán touto notifikací reaguje na stále častější útoky zvláště chráněných druhů živočichů, zejména vlka obecného na hospodářská zvířata.

Pro projekty realizované subjekty činnými v odvětví zemědělské prvovýroby podléhající veřejné podpoře to přináší určitá omezení v časové a věcné způsobilosti výdajů a také změny v povinných přílohách k žádosti.

Zdroj: SFŽP

Redakce www.tretiruka.cz byla oslovena s pomocí anonymního výzkumu v oblasti řízení rizik, životního prostředí a energetiky. Cílem projektu je zjistit aktuální stav a trendy v oblasti řízení rizik, EMS a energií ve firmách. Dotazník obsahuje celkem 34 otázek a je rozdělen do několika oddílů. Redakce ráda vyhověla a předem děkujeme čtenářům za účast. Další podrobnosti a online dotazník najdete ZDE

V roce 2016 Česká republika vyprodukovala 34,2 milionů tun všech odpadů, to je o 3 miliony tun méně než vloni. Z toho činily 1,4 milionů tun nebezpečné odpady a 32,8 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR tak připadá ročně produkce 3 241 kg všech druhů odpadů.

Odpady obecně dokáže ČR využívat. Z 34,2 milionů tun všech odpadů bylo využito 85 %, z toho 82 % materiálově a 3 % energeticky. Na skládkách skončilo 9 % ze všech odpadů.

Vloni tvořil podíl komunálních odpadů na celkové produkci odpadů 16 %. Obyvatelé ČR jich v roce 2016 vyprodukovali 5,6 milionů tun, to je o více než 300 tisíc tun než v roce 2015. Každý občan ČR tedy v průměru ročně vyprodukuje 531 kg komunálního odpadu.

V roce 2016 jsme využili polovinu vyprodukovaných komunálních odpadů, z toho 38 % materiálově a 12 % energeticky.

Na skládkách skončilo 45 % komunálních odpadů, což je sice o 2 % méně než v roce 2015, ale stále není tento výsledek uspokojivý. MŽP předpokládá, že se situace bude nadále měnit s ohledem na od roku 2015 zavedené povinné třídění kovů a bioodpadu a na blížící se platný zákaz skládkování směsného komunálního odpadu, recyklovatelných a využitelných odpadů od roku 2024, který je v české legislativě již od roku 2014.

Podle MŽP Zásadně může přispět i schválení nového zákona o odpadech včetně v něm připravených nástrojů jakým je PAYT (Zaplatíš, kolik vyhodíš) nebo sběr odpadu Door-to-Door, který je připraven pro novou vládu.

Další informace:

• Link na produkci všech odpadů a komunálních odpadů za rok 2016 zde.

• Indikátory odpadového hospodářství 2016 najdete zde.

• Produkce odpadů v krajích za rok 2016 zde.

Řada českých měst řeší problémy s plastovými odpadky. Firmy, které je odvážejí k dalšímu zpracování, teď nemůžou odpad udat. Na trhu je ho totiž nadbytek a výkupní ceny plastu výrazně klesají. Hlavním důvodem je omezení dovozu vytříděných plastů do Číny. Právě tam každoročně míří až čtvrtina plastových odpadků z celé Evropy. Některé podniky proto navyšují městům platby za svoz tříděného odpadu. Více ZDE

Zdroj: ČRo

V časopise Moderní obec č. 10/2017 vyšel zajímavý článek „Česká voda do českých rukou? Hlavně to musí být ruce odpovědných profesionálů“. Text se zaměřil na některé aspekty, které s sebou přináší vlastnictví a provozování vodohospodářského majetku. Rozebírána je například často diskutovaná výše plateb za vodné a stočné, která by přitom neměla být jediným kritériem při posuzování celkové efektivity provozování vodovodů a kanalizací a vyváženosti smluvního vztahu mezi vlastníkem a provozovatelem vodohospodářského majetku.

Zdůrazňován je také fakt, že by v rámci kalkulace výše plateb za vodné a stočné měly být vytvářeny prostředky na opravu a obnovu vodohospodářské infrastruktury. Své vyjádření pro Moderní obec poskytli Ing. Oldřich Vlasák, ředitel SOVAK ČR, Bc. Markéta Ježková, tisková mluvčí Ministerstva zemědělství a Mgr. Pavel Drahovzal, výkonný ředitel Svazu měst a obcí ČR. Článek je doplněn i krátkým rozhovorem na téma nakládání s vodohospodářským majetkem obcí a měst s Ing. Josefem Malířem, který byl jedním z řečníků na semináři Fakta o vodě v Poslanecké sněmovně. Více se dozvíte zde – str. 12, str. 13 a str. 14.  

Zdroj: SOVAK ČR

Vláda se dnes vrátí k návrhu memoranda o rozvoji vozidel na stlačený zemní plyn (CNG). Stát a plynárenské společnosti se v něm zavazují spolupracovat při snižování rostoucího znečištění z dopravy. Komora OZE navrhuje, aby součástí memoranda byl i biometan, který má ještě nižší emise: ve srovnání se zemním plynem nejméně dva až čtyřikrát. Navíc se vyrábí v Česku, takže posiluje energetickou bezpečnost.

„Biometan je ještě čistší než zemní plyn, navíc si ho umíme vyrobit sami. V řadě vyspělých států už  biometan v dopravě využívají, například ve Stockholmu na něj jezdí městská doprava a taxíky. Navrhujeme proto, aby byl biometan součástí memoranda, které dnes projedná Vláda. Stát by měl vytvořit podmínky pro rozvoj biometanu a nasměřovat jeho použití do dopravy, kde má nejvyšší přínosy,“ uvedl Jan Habart, místopředseda Komory obnovitelných zdrojů energie.

Biometan je upravený bioplyn, který má stejné vlastnosti jako zemní plyn. Vyrábí se v bioplynových stanicích a lze ho distribuovat pomocí sítí pro zemní plyn nebo jej čerpat do aut na CNG (jako bioCNG, stlačený biometan). Biometan z odpadu je navíc biopalivem druhé generace. Při použití biometanu budou emisní úspory v dopravě minimálně dvojnásobné než při použití zemního plynu a  čtyřnásobné při využití biometanu z odpadů.

Výsledek jednání vlády: Projednávání bylo odloženo.

Ve dnech 2.–3. října 2017 proběhlo pravidelné pracovní setkání odborných útvarů sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství s pracovníky vodoprávních úřadů obcí s rozšířenou působností, krajských úřadů a vojenských újezdů, za přítomnosti zástupců jednotlivých státních podniků Povodí. Jednání se uskutečnilo v hotelu Skalský dvůr na Vysočině.

Dokument ke stažení:

• Program(PDF, 175 KB)

• Vodohospodářské aktuality (Ing. Pokorný, Ing. Binhacková) (PPT, 504 KB)

• Kontrolní činnost a řešení „stížností“ na úseku VaK odborem dozoru a regulace vodárenství (Ing. Hospodka)  (PPT, 1 MB)

• Plánování v oblasti vod (Ing. Binhacková) (PPTX, 2 MB)

• Aktuality k čl. 4 odst. 7 směrnice 2000/60/ES (EU Pilot, Guidance dokument) - JUDr. Růzhová (PPT, 5 MB)

• Novela vyhlášky č. 428/2001 Sb. (Ing. Bogdanova) (PPT, 463 KB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku (Mgr. Tesner) (PPTX, 10 MB)

• Vodní díla z pohledu občanského zákoníku - abstrakt (Mgr. Tesner) (PDF, 194 KB)

• Novela stavebního zákona (Bc. Mareš) (PPTX, 393 KB)

• Dotazy (PPT, 247 KB)

ROZHOVOR V současné době se na půdě Evropské unie znovu otevřela diskuze nad životností a odolností elektrospotřebičů. Evropský parlament schválením usnesení ze začátku léta chce vytvářet tlak na výrobce elektroniky, aby své produkty vyráběli opravitelné, odolné a snadno recyklovatelné. „Téma prodloužení životnosti výrobků, a zejména elektrospotřebičů často zvedají politici, kteří se potřebují před volbami zviditelnit,“ říká generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů Radek Hacaperka, zároveň ale dodává, že výrobce by měl navrhovat své produkty tak, aby se k němu dostaly do výroby zpět v podobě recyklátů, protože to vyplývá z rozšířené zodpovědnosti výrobců.

Jak se Sdružení evropských výrobců domácích elektrospotřebičů a jeho členové staví k Usnesení o delší životnosti výrobků, které přijal Evropský parlament na začátku letošního léta?

Usnesení, na které se ptáte, není zatím legislativně závazné. Jedná se jen o politickou proklamaci Evropského parlamentu, která ještě musí projít Radou Evropy a Evropskou komisí. V podstatě se ale usnesení může stát součástí tzv. balíčku předpisů k oběhovému hospodářství.

Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů vytvořilo v Bruselu pracovní skupiny, jejichž součástí jsou významní evropští výrobci, ale zároveň i národní asociace. V rámci těchto pracovních skupin probíhají především odborná jednání a věřím, že odborná diskuze bude mít při vytváření právních předpisů dostatečnou váhu a nedojde k legislativně závazným nesmyslům.

Výrobci jsou často obviňováni z toho, že svým spotřebičům naprogramují životnost, existují podle Vás tzv. „kazítka“?

V diskuzích o „kazítkách“ velmi často používám jejich přirovnání k postavě Yettiho. Všichni o nich mluví, přitom u výrobků našich členů nikdy nebyly objeveny. Z praxe si nedokážu představit, že by výrobce pracoval při vývoji výrobku na naprogramování ukončení jeho životnosti. Vedle etického pochybení by se jednalo o další náklady, které by ve výsledku prodražovaly konečnou cenu produktu. „Kazítka“ jsou velmi často téma pro politiky, kteří se potřebují zviditelnit. Proto tvrdím, že se jedná o populismus.

Prodloužit životnost elektrospotřebičů – je to podle Vás reálný cíl za současného rychlého technologického vývoje? A jak si vysvětlujete, že výrobky mají v současné době kratší životnost, než výrobky produkované před 30 lety?

Opravdu se může v současnosti zdát, že životnost elektrospotřebičů je kratší. Na životnost spotřebičů má vliv několik faktorů.  Je to otázka morálního opotřebení, neskutečně rychlého technologického vývoje, a také omezování používání některých materiálů a postupů při výrobě. Kupříkladu současná evropská legislativa zakazuje použití některých látek, materiálů. A tato omezení mohou zkrátit životnost spotřebičů. Navíc životnost ovlivňují i některé vnější vlivy. Dobrým příkladem jsou pračky nebo myčky. Zde může životní cyklus ovlivnit i tvrdost vody nebo agresivita používaných detergentů. V neposlední řadě může být toto ovlivněno i správnou údržbou a používáním. Za posledních 25 let se vnímání elektrospotřebičů změnilo, dnes jsou spíše vnímány jako spotřební zboží.

Jak kratší životnost spotřebičů podle Vás ovlivňuje spotřebitel?

Každý výrobek potřebuje určitou údržbu a servis. Kdo má auto, jezdí s ním na pravidelné prohlídky. Pochybuji, že běžný spotřebitel věnuje své domácí elektronice stejnou péči jako autu. Kolikrát by stačilo, kdyby si spotřebitelé přečetli návod k použití a údržbě, podle kterého by se chovali.

Usnesení mimo jiné klade důraz na opravitelnost výrobků a její dostupnost. Oprava je často dražší, než koupě nového výrobku.

Náklady na opravu spotřebiče se skládají z ceny za náhradní díly a ceny za manuální práci. První krok opravy je identifikace závady a následuje její řešení. Při současném technologickém pokroku je potřeba vyškolit zaměstnance, mít přístroje na identifikaci poruchy a její opravy. Výrobky jsou natolik technologicky náročné, že oprava doma není téměř možná. Obecně se s pokrokem zvyšují nároky na techniky-opraváře. K tomu, aby se spotřebič dal opravit například za 10 let, je výrobce nucen skladovat náhradní díly. Za opravou výrobku je schovaná složitá logistika, kterou si široká veřejnost neumí představit a která nutně zvyšuje náklady na opravu.

Nemyslím si, že by oprava byla ale vždy dražší než jejich výměna. Pokud budeme srovnávat stejné spotřebiče od stejné značky, tak tomu tak není. Může se stát, že oprava dražších a kvalitnějších produktů po nějaké době bude nákladnější, než koupě levnějšího spotřebiče, který se prezentuje, že má stejné vlastnosti. Je potřeba ale porovnávat, zda se jedná o výrobek od stejně kvalitního výrobce. Tvrzení, že opravy jsou dražší, je jen zobecnění, kterého právě zneužívají politici, bez jakékoliv znalosti celého servisního řetězce a nákladů.

Evropský parlament by chtěl zavést tzv. štítky odolnosti, které by obsahovaly informace o životnosti, opravitelnosti a o tom, jak se spotřebitel o výrobek má starat. Je reálné definovat parametry, které by měl štítek obsahovat?

Bude velký problémy definovat parametry životnosti, které by se teoreticky měly uvádět na štítky. Při definici se musí brát v úvahu, při jakém provozu jsou výrobky užívány nebo jak jsou udržovány. To je přece individuální a nelze udělat jakýsi průměr. Jak lze definovat například běžný provoz pračky, sporáku?

Evropská unie si určitě najde cestu, jak nastavit tyto parametry, ale výsledek bude podobný jako u energetických štítků, které jsou nastavovány v laboratořích při určitém průměrném používání. Domnívám se, že štítky odolnosti budou představovat pouze modelovaný laboratorní výsledek a pro zákazníka nebudou relevantní informací při koupi.

Ve svých odpovědích jste zmínil tzv. morální opotřebení výrobku, spotřebitel má jednoduše své důvody k výměně spotřebiče. Může podle Vás výrobce ovlivnit znovupoužití nebo snadnější recyklovatelnost svého produktu?

Součástí evropského projektu Circular economy je, že výrobek zůstane co nejdéle v pomyslném kruhu oběhového hospodářství. Chtěl bych poukázat na to, že výrobce by měl designovat a vyvíjet své produkty tak, aby se k němu dostaly zpět do výroby v podobě recyklátů, popřípadě aby tu existovala možnost znovu výrobek použít.

Tomu ale nesmí bránit legislativa, která se v České republice připravuje. Do tvorby zákona o vybraných výrobcích s ukončenou životností vstupují různé zájmové skupiny hájící svůj lukrativní byznys, a které chtějí postavit tzv. Čínskou zeď mezi výrobce a zpracovatele, čímž tomuto záměru bude bráněno. Jestliže mají výrobci zodpovědnost za celý životní cyklus spotřebiče, tak by si měli se zpětně vybranými výrobky sami také nakládat. Postavením této Čínské zdi narušíme pomyslný kruh znovuvyužítí materiálů ze zpětného sběru elektrospotřebičů. A místo bohulibého záměru podpoříme zisky predátorů-oligarchů, pohybujících se na pomyslné hranici byznysu a politiky.

Čtěte také:

Opravitelnost zboží je pro Česko i EU hospodářská výzva (29.9.2017)

Autor: Jana Drábková

Zdroj: Odpadové fórum 10/2017