Nařízení Evropské unie o produktech bez odlesňování, známé pod zkratkou EUDR (EU Deforestation Regulation), představuje jeden z nejambicióznějších právních rámců v oblasti ochrany světových lesů. Jeho cílem je omezit dovoz komodit, které přispívají k ničení lesních ekosystémů, a zajistit, aby výrobky prodávané na evropském trhu pocházely z půdy bez nedávného odlesňování či degradace lesů. Nařízení se vztahuje na sedm komodit – hovězí maso, kakao, kávu, palmový olej, sóju, dřevo a kaučuk – včetně výrobků z nich.

To, že se plocha lesů v řadě států EU za poslední desetiletí rozšířila, je jistě pozitivní zpráva. Neznamená to však, že se snížil celkový dopad evropské spotřeby na globální úroveň odlesňování. Právě naopak – přibližně 30 % celosvětového odlesňování za posledních 20 let souviselo s mezinárodním obchodem, tedy s tím, že odlesnění proběhlo v jedné zemi, ale produkty byly spotřebovány v jiné. Až 40 % této obchodně vázané deforestace je spojeno s dovozy do vyspělých ekonomik.

Z toho významnou část představuje Evropská unie – odhaduje se, že 20–25 % veškerých lesních produktů spotřebovaných v EU pochází ze zemí globálního Jihu, zejména z tropických oblastí jihovýchodní Asie, Afriky a Latinské Ameriky. K těmto produktům patří nejen suroviny jako dřevo, kakao nebo káva, ale i průmyslově zpracované výrobky. Významným faktorem, který zvyšuje environmentální stopu, je také lodní doprava – až 90 % mezinárodního obchodu probíhá po moři, přičemž námořní přeprava komodit ze zámoří je zodpovědná za přibližně 3 % globálních emisí CO₂.

Evropské nařízení o odlesňování (European Union Deforestation Regulation, EUDR) je součástí širšího úsilí Evropské unie o ochranu lesů a udržitelný rozvoj. Toto nařízení vzniklo jako odpověď na rostoucí obavy z globálního odlesňování, které je významným faktorem změny klimatu a ztráty biologické rozmanitosti. Cílem EUDR je zabránit dovozu komodit spojených s nelegálním nebo neudržitelným kácením lesů na evropský trh a podpořit transparentnost a odpovědnost dodavatelských řetězců. EUDR stanovuje povinnost podnikům ověřovat původ některých klíčových surovin, jako jsou například dřevo, sója, maso, palmový olej a další, aby bylo zajištěno, že tyto produkty nepocházejí z oblastí postižených odlesňováním.

Aby však firmy stihly splnit nově zaváděné povinnosti včas, poskytla EU 12měsíční odklad účinnosti. Pro velké podniky bude EUDR závazné od 30. prosince 2025, pro malé a střední podniky pak od 30. června 2026. I přesto však řada států, včetně České republiky, upozorňuje na vysokou administrativní zátěž, nedostatečnou připravenost a potřebu metodické podpory ze strany Evropské komise.

Studie SYRI a environmentální kontext

Nová studie „Outsourcing odlesňování: Posouzení role České republiky a EU“ (Nicolás Blampied, Mazlum Karatas, SYRI, červenec 2025) zkoumá, jaký vliv má evropská – a konkrétně česká – spotřeba na globální odlesňování. Využívá rozsáhlá data z mezinárodního obchodu a environmentální Kuznetsovy křivky (EKC), aby porovnala produkční a spotřební zátěž jednotlivých zemí EU.

Environmentální Kuznetsova křivka (EKC) je teoretický model popisující vztah mezi environmentální zátěží a ekonomickým rozvojem. Předpokládá, že v počátečních fázích ekonomického růstu dochází ke zhoršování životního prostředí (například vyšším emisím nebo odlesňování), ale po dosažení určité úrovně příjmů se trend obrací. Země s vyšším HDP na obyvatele pak investují do čistších technologií a přísnějších environmentálních politik, což vede k poklesu zátěže. V případě odlesňování to znamená, že bohatší státy snižují odlesňování na svém území, ale mohou ho zároveň nepřímo zvyšovat prostřednictvím dovozu produktů spojených s odlesněním z jiných částí světa.

Outsourcované odlesňování a česká spotřeba

Studie ukazuje, že evropské státy ve snaze chránit vlastní ekosystémy a zlepšovat domácí environmentální bilanci čím dál více „outsourcují“ odlesňování do zemí mimo EU. To znamená, že i když se může zdát, že se v Evropě stav lesů zlepšuje, negativní ekologická zátěž se přesouvá do rozvojových oblastí, kde se komodity produkují.

Růst lesů v ČR versus globální dopad

Přestože například lesní pokryv v České republice roste, země se významně podílí na globálním odlesňování prostřednictvím své spotřeby. Produkty jako palmový olej, kakao nebo dřevo, které se do ČR dovážejí, často pocházejí z oblastí, kde jejich pěstování nebo těžba vedla k ničení lesních porostů.

Evropská stopa a české postavení

Evropská unie patří k největším spotřebitelům komodit spojených s odlesňováním. Spotřební odlesňování EU převyšuje úroveň v nejchudších zemích a dokonce i průměr nejbohatších států světa, což ukazuje na strukturální problém v nastavení globálního obchodu a odpovědnosti. Česko se v rámci EU nachází v pásmu střední zátěže, ale překračuje predikce. Jeho ekologická intenzita je vyšší než u řady chudších států, což ukazuje na prostor pro zlepšení nejen v regulaci, ale i ve spotřebitelském chování a firemní politice.

Pandemie a nárůst nelegální těžby

Během pandemie došlo ke zrychlení nelegální těžby a zvýšené míře odlesňování v regionech, odkud EU dováží klíčové komodity, včetně tropických oblastí. Tato situace byla důsledkem oslabeného institucionálního dohledu a zvýšeného tlaku na místní ekonomiky. Po pandemii COVID-19 došlo v Česku k prudkému nárůstu spotřebního odlesňování, a to jak na obyvatele, tak v přepočtu na HDP. Tento jev souvisí s vyšší spotřebou některých komodit, ale i s globálním narušením dohledu a kontrolních mechanismů v zemích původu.

Bohatství versus tlak na přírodu

Studie potvrzuje existenci environmentální Kuznetsovy křivky – s růstem příjmů dochází nejprve k růstu odlesňování, ale po určitém bodě tlak na přírodu klesá. To se projevuje zejména u států, které si mohou dovolit investovat do environmentálních politik a technologií. To se projevuje tak, že vyspělé státy mají lepší domácí bilanci, ale jejich spotřeba vyvolává negativní dopady jinde – produkčně jsou „čisté“, spotřebně však „špinavé“. Jinými slovy, ekologické škody způsobují mimo vlastní území, což oslabuje globální účinnost jejich environmentálních snah.

Institucionální výzvy v Česku

Ministerstvo zemědělství ČR již požádalo Evropskou komisi o odklad implementace EUDR kvůli absenci jasných pokynů a vysoké administrativní zátěži. Tento krok odráží obavy z nepřipravenosti státní správy i podnikatelské sféry. Nejzranitelnější skupinou jsou malé a střední podniky, zejména v dřevozpracujícím průmyslu, nakladatelstvích a maloobchodu, pro které může být nové nařízení likvidační. Tyto podniky často nemají dostatečné kapacity pro zavádění sledovatelnosti původu komodit.

Doporučení studie a výzva k přípravě

Studie proto doporučuje zřídit specializovaný útvar na Ministerstvu zemědělství, který by pomáhal firmám a sledoval vývoj EUDR. Takový útvar by mohl fungovat jako kontaktní bod pro metodickou podporu a komunikaci s EU. Dále vyzývá k tomu, aby ČR aktivně vyvíjela tlak na Evropskou komisi a žádala konkrétní návody a metodickou podporu. Jasné a srozumitelné směrnice jsou klíčové pro to, aby implementace nevedla ke zbytečným chybám a sankcím.

Informovaný spotřebitel jako součást řešení

Závěry studie SYRI i legislativní snahy EU v podobě EUDR ukazují, že ochrana světových lesů nemůže být zajištěna pouze regulačním tlakem na producenty a dovozce. Klíčovou roli hrají také samotní spotřebitelé. Právě jejich každodenní rozhodování – co kupují, odkud produkty pocházejí a zda dávají přednost certifikovaným výrobkům – má přímý dopad na podobu dodavatelských řetězců. V současnosti však většina lidí netuší, že i běžné zboží, jako je čokoláda, káva, nábytek nebo papírové obaly, může být spojeno s ničením tropických lesů. Zvýšení transparentnosti, ekologického značení a vzdělávání veřejnosti je tak nezbytným doplňkem legislativních opatření. Pouze kombinace odpovědné politiky, férového podnikání a uvědomělého spotřebitelského chování může vytvořit tlak na systémovou změnu.

EUDR jako příležitost, ne hrozba

Studie uzavírá, že EUDR je nástrojem, který může zásadně změnit evropskou odpovědnost za globální lesy – ale pouze tehdy, pokud jej budeme schopni naplnit obsahem a konkrétními kroky. Přístup Česka může ovlivnit nejen domácí sektor, ale i celkovou důvěryhodnost EU jako aktéra v oblasti udržitelného obchodu. Studie uzavírá, že EUDR je nástrojem, který může zásadně změnit evropskou odpovědnost za globální lesy – ale pouze tehdy, pokud jej budeme schopni naplnit obsahem a konkrétními kroky.

Závěrem lze říci, že Česko má příležitost stát se příkladem zodpovědného přístupu – nikoli pouze tím, že chrání vlastní lesy, ale že se aktivně podílí na férovém a udržitelném nastavení globálního trhu. Odklad účinnosti EUDR by tedy neměl být vnímán jako prostor pro pasivitu, ale jako příležitost k aktivní přípravě a tedy čas využít pro nastavení podpůrné infrastruktury, digitalizaci procesů či pilotní ověřování systémů.

Související:

Prezident podepsal novelu, která má zabránit odlesňování půdy

Česko a další státy žádají EU o další odklad pravidel proti odlesňování

Evropské nařízení o odlesňování odloženo o rok
 

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen a indonéský prezident Prabowo Subianto v Bruselu dosáhli politické dohody o klíčovém obchodním ujednání CEPA (Comprehensive Economic Partnership Agreement). CEPA má otevřít nové trhy, posílit investice a zefektivnit dodavatelské řetězce, zejména v oblasti kritických surovin důležitých pro evropský průmysl čistých technologií a ocelářství.Obě strany zároveň potvrdily odhodlání spolupracovat na spravedlivé energetické transformaci v rámci iniciativy Global Gateway a podpory indonéské vize energetické soběstačnosti.

Jedním z klíčových přínosů politické dohody CEPA mezi Evropskou unií a Indonésií je zajištění přístupu k takzvaným kritickým surovinám, které jsou nezbytné pro evropský průmysl čistých technologií, energetickou transformaci i tradiční odvětví jako je ocelářství. V tomto ohledu má Indonésie mimořádný význam – zejména jako světově největší producent niklu, ale také jako významný zdroj kobaltu, bauxitu, cínu a mědi.

Nikl představuje jednu z nejdůležitějších surovin současnosti. Používá se nejen při výrobě nerezové oceli, ale především v bateriích pro elektromobily a v energetických úložištích, kde zajišťuje jejich kapacitu a stabilitu. Indonésie disponuje obrovskými zásobami této suroviny, přičemž evropské automobilky a výrobci baterií o ni mají dlouhodobý zájem. Podobně významný je kobalt, který prodlužuje životnost a zvyšuje výkonnost lithium-iontových baterií a je nezastupitelný v oblasti elektromobility, elektroniky a leteckého průmyslu.

Další surovinou, která hraje v dohodě roli, je bauxit, z něhož se získává hliník – kov klíčový pro lehké konstrukce v dopravě, obnovitelných zdrojích energie nebo letectví. Indonésie je rovněž předním producentem cínu, který je nenahraditelný v elektronice, především jako pájka v polovodičích, a také ve výrobě solárních panelů. Význam má i měď, jež je základní surovinou pro přenosovou infrastrukturu – od kabeláže přes elektromotory až po komponenty větrných turbín a nabíjecích stanic.

Evropská unie tyto a další suroviny zařadila na oficiální seznam kritických surovin (Critical Raw Materials List). Tyto materiály jsou strategicky důležité, ale zároveň ohrožené výpadky z pohledu dodávek, protože často pocházejí z omezeného počtu zemí – mnohdy nestabilních nebo politicky problematických. V reakci na to přijala EU v roce 2023 Strategii pro kritické suroviny (CRMA), která si klade za cíl snížit závislost na rizikových dodavatelích, diverzifikovat obchodní vztahy a zároveň posílit evropské kapacity v oblasti recyklace a zpracování.

CEPA s Indonésií proto není jen další obchodní smlouvou – jde o geopoliticky motivované partnerství, které má zajistit stabilní, transparentní a dlouhodobě udržitelný přístup k surovinám, bez nichž nelze realizovat klimatické cíle Evropské unie. Součástí vyjednávání jsou proto i otázky ochrany životního prostředí, zodpovědné těžby a sledovatelnosti původu surovin, aby byl zajištěn nejen hospodářský přínos, ale i dodržování environmentálních a sociálních standardů.

V následujících měsících bude pokračovat technické doladění dohody, přičemž její uzavření se očekává do září 2025.
 

V nejnovějším díle podcastu INIVOR se ponoříte do problematiky obalové legislativy, která bývá často vnímána jako nepřehledná a komplikovaná. Autoři ji však představují srozumitelně a prakticky, se zaměřením na to, co skutečně musíte jako výrobní podnik znát a plnit. Dozvíte se, co všechno se podle zákona považuje za obal a jaký je smysl celé legislativy, kdy se na vaši firmu vztahují povinnosti a které z nich jsou klíčové, jaký je rozdíl mezi uvedením obalu na trh a do oběhu, co vám přináší smlouva o sdruženém plnění v rámci autorizované obalové společnosti (AOS) nebo jak zůstat v systému Ministerstva životního prostředí a proč je to důležité. Podcast INIVOR z dílny společnosti INISOFT s.r.o si můžete pustit na Youtube ZDE.

Společnost FCC narazila se svým plánem postavit v Prostějově linku na zpracování odpadů, se kterým už v minulosti neuspěla v nedalekých Biskupicích. Krajský úřad nyní firmě vrátil dokumentaci k EIA, protože má nedostatky. FCC chce v Prostějově třídit 80 tisíc tun odpadů ročně, drtivou většinu by musela dovážet z okolí. Proti plánu se ostře staví opozice a obyvatelé. Argumentují tím, že kapacita linky je podstatně vyšší než množství odpadu vyprodukovaného ve městě, většina by se tak musela dovážet, což zhorší už tak katastrofální stav ovzduší v Prostějově. Doprava by podle kritiků narostla o tisíce kamionů ročně. Z dokumentace EIA vyplývá, že půjde až o 77 nákladních automobilů denně. Více ZDE
 

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) ve spolupráci se Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP) a Ministerstvem průmyslu a obchodu zahajuje první fázi výzev na podporu nového celostátního systému energetického poradenství. Cílem je posílit osvětu, odbornost a dostupnost služeb v oblasti úspor energie a renovací budov.

Nový systém energetického poradenství má sloužit jako základní stavební kámen pro nastartování renovační vlny budov v České republice. Poradenský systém bude stát na třech pilířích: odbornosti (zajištěné autorizovanými a certifikovanými osobami), nezávislosti (skrze zapojení krajů a veřejnoprávních organizací) a dostupnosti (včetně využití místních akčních skupin, EKIS a školení nových kapacit). Každý poradce či poradenský subjekt zapojený do systému musí být zaregistrován v evidenci poradců SFŽP ČR a dodržovat etický kodex.

V první fázi MŽP vyhlašuje tyto výzvy z Národního programu Životní prostředí (NPŽP) financované z prostředků Národního plánu obnovy:

• Výzva NPŽP-NPO č. 17/2025 (školení energetických poradců a manažerů)

• Výzva NPŽP-NPO č. 16/2025 (základní poradenství – osvětové semináře pro veřejnost)

• Výzva NPŽP-NPO č. 15/2025 (poradenství pro samosprávy – krajská energetická centra)

• Výzva NPŽP-NPO č. 14/2025 (poradenství pro samosprávy – koncepční dokumenty v oblasti klimatu a energetiky (SECAP+)

Společnost EKO-KOM každoročně shromažďuje údaje o odpadovém hospodářství obcí prostřednictvím dotazníkového šetření. Zatímco v roce 2006 platily obce České republiky v oblasti odpadového hospodářství v průměru 698 Kč za jednoho občana, v roce 2024 tato částka činila už 1 675 Kč. Především v posledních šesti letech lze pozorovat konstantní výrazný růst, podpořený v posledních letech také výraznou inflací. 

V roce 2024 byla výše nákladů na sběr a svoz papíru 7 139 Kč za jednu tunu sebraného materiálu, náklady na plast činily 10 891 Kč/t a náklady na sklo byly 2 357 Kč/t. V průměru přibližně polovinu nákladů na SKO tvoří náklady na jeho odstranění na skládce. V roce 2024 vyšplhala celorepubliková hodnota na 2 253 Kč za tunu odstraněného materiálu, včetně skládkovacích poplatků. 

Kromě nákladů mají obce v oblasti odpadového hospodářství také příjmy. Největším příjmem je poplatek od občanů. Celkem obce získaly v roce 2024 v průměru 1 052 Kč na obyvatele, z toho příjmy z poplatků od obyvatel činily 749 Kč/ob. a příjmy ze Systému EKO-KOM 240 Kč/ob. Celková výše příjmů je ve většině případů nižší než výše nákladů, obce tedy doplácejí na odpadové hospodářství ze svých rozpočtů. Průměrně takto musí obce ve svém rozpočtu najít z jiných zdrojů 37 % finančních prostředků určených k realizaci odpadového hospodářství. Podrobnosti ZDE

Mohlo by vás zajímat:

Chrudimi se za pololetí podařilo snížit množství skládkovaného odpadu 

Čínský prodejce Shein dostal pokutu od francouzských úřadů. Internetový obchod s levným zbožím se podle nich dopouští klamavých praktik a uvádí zákazníky v omyl. „Jejich marketing je nekalý a hraje si s našimi emocemi a mění naše vnímání,“ kritizuje pro Český rozhlas Plus Soňa Klepek Jonášová, zakladatelka a ředitelka Institutu cirkulární ekonomiky. Více ZDE

Související:

Francie zasahuje proti ultra-rychlé módě. Shein a Temu čeká zdanění, influencery zákaz propagace

 

Vysoké Mýto připravuje výrazné změny v systému nakládání s komunálním odpadem, které mají vést ke spravedlivějšímu a efektivnějšímu fungování celého systému. Nová vyhláška, jež má začít platit během léta 2025, stanoví, že každý obyvatel bude muset odkládat směsný komunální odpad výhradně do nádoby přidělené k jeho vlastní nemovitosti. 

Cílem je zabránit zneužívání cizích popelnic a připravit se na spravedlivý způsob zpoplatnění odpadu na základě jeho skutečného množství. Město se tímto krokem připravuje na přechod k systému, kde se bude platit nikoliv podle počtu osob, ale podle skutečně vyprodukovaného odpadu. 

Nová pravidla doplňuje i druhá vyhláška zaměřená na veřejný pořádek, která městské policii umožní udělovat pokuty těm, kdo odpad ukládají do cizích nádob. Vysoké Mýto je tak první obcí v České republice, která podobné opatření formálně zavádí. K účinnému prosazování pravidel město pořídilo také čtyři mobilní kamery, které budou monitorovat vytipovaná problematická místa.

Tato opatření nejsou samoúčelná – cílem je nejen zlepšit pořádek ve městě, ale také motivovat občany k větší zodpovědnosti při nakládání s odpadem a připravit půdu pro budoucí systém podle principu „zaplať, kolik vyhodíš“ (Pay-As-You-Throw).

Brno: vizuálně jednotná sběrná místa mají zlepšit vzhled města

Brno představilo nové designové standardy pro vzhled sběrných stanovišť na tříděný odpad, které mají snížit vizuální smog ve veřejném prostoru. Manuál definuje jednotný přístup ke stavbě a úpravě stanovišť – stanovuje například typ povrchu, oplocení, zastřešení, barevnost nebo technické požadavky na přístup a údržbu.

Cílem standardů je sjednotit roztříštěný vzhled sběrných míst, které často vznikaly živelně a bez architektonického nebo urbanistického záměru. Nový manuál má sloužit jako závazné vodítko pro městské části i developery, zejména při výstavbě nových obytných lokalit.

Standardy byly připraveny ve spolupráci s odborníky na architekturu a veřejný prostor a navazují na dobrou praxi z jiných evropských měst. Mají zajistit, aby stanoviště zapadala do okolí, nerušila a zároveň byla plně funkční a přístupná.

Související:

Vysoké Mýto jako první v ČR potrestá odkládání odpadu do cizích kontejnerů

Vyhodit odpad z domácnosti do cizí popelnice? To bude ve Vysokém Mýtě tabu

Společnost Electrolux dlouhodobě staví svou značku na principech udržitelnosti. V kampaních zdůrazňuje používání recyklovatelných materiálů, ekologicky šetrných technologií a podporu cirkulární ekonomiky — od designu výrobků až po jejich likvidaci. Tuzemské sběrné kvóty nicméně neplní, za což firmě hrozí pokuta. V České republice Electrolux zajišťuje recyklaci prostřednictvím kolektivního systému společnost Elektrowin. Ta má podle svých vyjádření zajišťovat efektivní zpětný odběr elektroodpadu a propaguje se jako stabilní partner výrobců a dovozců. Jenže právě tento systém je středobodem problému, který sahá až do Bruselu k Evropské komisi. Ministerstvo životního prostředí v loňském roce potvrdilo, že Elektrowin v letech 2021 a 2022 nesplnil zákonem stanovené sběrné kvóty pro zpětný odběr elektrozařízení. Česku tak kvůli opakovanému selhání hrozí milionové pokuty od Evropské komise. Více ZDE

Ministerstvo zemědělství upravuje nová pravidla ochrany půdy před erozí, platit měla původně od července. Resort zatím připravil metodiku pro ozimy, komplexní úpravu dál chystá. Spor se vede o to, jak přísná má být, podle ekologů plánovaná pravidla nestačí. Ministerstvo chce k ochraně půdy především motivovat, ke kontrole a krácení dotací se míní uchýlit až v případě skutečné eroze. V loňském roce rekordně přibylo hlášených poškození polí, bylo jich jednou tolik oproti roku 2023. Více ZDE

Těžba hnědého uhlí v severočeském dole Bílina skončí nejpozději v roce 2033. Potvrdil to Český báňský úřad rozhodnutím, které zveřejnil na úřední desce. Na ukončení těžby v roce 2033 se v polovině května dohodlo ministerstvo životního prostředí a polostátní skupina ČEZ, která vlastní Severočeské doly. Původní termín byl rok 2035.

Severočeské doly samy požádaly o konec těžby nejpozději k roku 2033 oproti původní žádosti, což Český báňský úřad přijal, a změnil tak původní nepravomocné rozhodnutí o prodloužení těžby na Bílině Obvodního báňského úřadu v Mostě. Rozhodnutí omezil do 31. prosince 2033. Konkrétní návrhy dílčích rekultivací je třeba podle úřadu vypracovat ve spolupráci se specialisty na hodnocení krajinného rázu, biology a v úzké spolupráci s obcemi a místními iniciativami, vyplývá z rozhodnutí.

Do rozhodnutí úřad doplnil, že sanace po ukončení těžby budou postupné a řídit se budou stanoveným časovým harmonogramem. Zbytečně se nesmí odkládat, nejsou-li prokazatelně odůvodněné zájmy ochrany přírody, krajiny nebo jiným převažujícím veřejným zájmem.

Odhaduje se, že na ploše vymezené současným povolením k hornické činnosti je zhruba 31 milionů tun hnědého uhlí. Na území o rozloze zhruba 5,5 kilometru čtverečních za původním územně ekologickým limitem platí odhad zásob ve výši 120 milionů tun hnědého uhlí. Na Dolech Bílina pracovalo ke konci loňského roku 1347 lidí.

Evropská unie se právě připravuje na revoluční změny v oblasti recyklace automobilů – takzvaná směrnice o vozidlech s ukončenou životností (ELV) má přeměnit vraky na cenný zdroj druhotných surovin, a to včetně kovů. Nové návrhy Evropské komise požadují, aby výrobci automobilů ve větší míře využívali recyklovaný materiál a zároveň zajistili efektivní demontáž a opětovné využití komponent. Ocel a železný šrot z aut se tím stávají důležitým článkem v řetězci nízkoemisní, cirkulární ekonomiky. Jenže do tohoto evropského plánu vstupuje nečekaný hráč – australská poušť.

Australská společnost Hancock Prospecting oznámila objev jednoho z největších nalezišť železné rudy v novodobé historii – v regionu Mulga Downs byla potvrzena ložiska s odhadovanou hodnotou až 6 bilionů dolarů. V zemi, která již nyní patří mezi největší světové exportéry železné rudy, jde o zásadní nález, který může změnit globální rozložení sil. A spolu s tím i tržní rovnováhu mezi primární a recyklovanou surovinou.

Při výrobě oceli z železné rudy se běžně používá i železný šrot – nejen kvůli ekologickým důvodům, ale i z technologických a ekonomických. Ve vysokých pecích se železný šrot přidává obvykle v poměru 15–30 %, aby pomohl regulovat teplotu, zlepšil chemické složení a snížil emise CO₂. V elektrických obloukových pecích (EAF) tvoří šrot dokonce až 100 % vstupu. Právě tento druh výroby – založený výhradně na recyklovaných materiálech – je klíčem k dosažení uhlíkově neutrální metalurgie, o kterou EU usiluje.

Pokud nové naleziště výrazně sníží světové ceny železné rudy, může to negativně ovlivnit ekonomiku recyklace kovů v EU. Výroba z primární suroviny se stane levnější, což oslabí motivaci k třídění, zpracování a opětovnému využití šrotu. Zejména při výrobě levnější oceli by mohly recyklované vstupy ztratit cenovou konkurenceschopnost. Pro evropské zpracovatele by to mohlo znamenat nejen pokles poptávky po jejich materiálu, ale i vyšší závislost na dovozu ze třetích zemí – právě ve chvíli, kdy EU posiluje strategii surovinové bezpečnosti a chce se vymanit ze závislosti na Asii či Rusku.

Dalším rizikem je emisní aspekt: železná ruda z Austrálie musí být zpracována ve vysokých pecích, často s vysokou emisní stopou. Pokud se tyto environmentální náklady nebudou zahrnovat do ceny materiálu (například uhlíkovým clem), budou mít levné, ale emisně náročné suroviny výhodu oproti nízkoemisnímu šrotu z evropských vrakovišť. 

Úspěch evropská směrnice o recyklaci automobilů bude záviset i na tom, jak se EU postaví ke globální konkurenci. Pokud chce Evropa opravdu „proměnit stará auta ve zdroj budoucnosti“, musí zajistit, aby recyklace byla konkurenceschopná rudě z druhého konce světa. 

Jak vytvořit strategii v globálním světě plném nečekaných zvratů?

Evropská unie si klade ambiciózní cíle v oblasti udržitelnosti a cirkulární ekonomiky, především ve snaze snížit závislost na primárních surovinách a omezit environmentální dopady výroby. Přesto však právě v globálním propojeném světě může jediný objev – jako nové obrovské naleziště železné rudy v Austrálii – nebo průlomová technologie během okamžiku změnit podmínky hry.

Jak v takové situaci efektivně plánovat a realizovat strategii? Jak zajistit, aby dobře míněné, komplexní a dlouhodobé plány nebyly zhatěny nepředvídatelnými vnějšími faktory? EU tak stojí před obrovskou výzvou – nejen nastavovat pravidla uvnitř, ale zároveň být dostatečně flexibilní a adaptabilní vůči globálním změnám. A přitom neztratit ze zřetele své základní cíle – udržitelnost, surovinovou bezpečnost a ekonomickou konkurenceschopnost.

Tato realita zdůrazňuje potřebu umění nejen strategického plánování, ale i neustálého monitoringu a rychlého reagování na nové okolnosti. Protože v globalizovaném světě není možné mít vše pevně pod kontrolou, ale je nutné být připraven na to, co přijde, byť nevíme co přijde a umět na to efektivně reágovat.

Hutnictví je kapitálově velmi náročný obor, kde se investují miliardy eur s návratností v dlouhodobém horizontu v řádech desetiletí. Výroba oceli a dalších kovů je postavena na rozsáhlých provozech, jejichž modifikace či přechod na nové technologie nelze realizovat ze dne na den. Každá změna vyžaduje pečlivé plánování, stavební úpravy a schvalovací procesy, které mohou trvat roky. To znamená, že i když nové suroviny či technologie nabídnou okamžité výhody, adaptace sektoru bude postupná a často pomalejší, než by si politici přáli.

Francouzský parlament v červnu 2025 schválil přelomový zákon, který míří přímo na největší hráče tzv. ultra-fast fashion – především čínské platformy Shein a Temu. Francie se tak stává první evropskou zemí, která chce touto legislativou zásadně omezit dopady neudržitelné módy na životní prostředí i společnost. Zákon, který prošel téměř jednohlasně, zavádí novou ekologickou daň, striktní pravidla pro marketing a povinnou environmentální transparentnost.

Jedním z hlavních nástrojů je ekologický poplatek ve výši 5 eur za kus oblečení, který se má do roku 2030 zdvojnásobit. Maximální výše poplatku přitom nesmí přesáhnout 50 % výrobní ceny. Daň má odrážet skutečné environmentální náklady na produkci, přepravu a likvidaci těchto produktů, často vyráběných v extrémně krátkých cyklech s minimální kontrolou kvality a nulovým důrazem na recyklovatelnost.

Francouzský zákon také zcela zakazuje propagaci ultra-rychlé módy v médiích a na sociálních sítích. Influencerům, kteří budou nadále propagovat značky jako Shein nebo Temu, hrozí vysoké pokuty. Tento krok cílí na strategii zmíněných platforem, které staví svůj úspěch právě na masivní reklamě skrze sociální sítě a krátkodobé slevové kampaně.

Další novinkou je zavedení systému "eco-score", který bude hodnotit uhlíkovou stopu, spotřebu vody, recyklovatelnost a celkový dopad produktů na životní prostředí. Tato známka má sloužit nejen jako vodítko pro spotřebitele, ale také jako základ pro výpočet poplatků či sankcí. V případě neplnění povinností mohou firmy čelit pokutám až 10 eur za produkt nebo sankci ve výši 50 % jeho ceny.

Zajímavé je, že tradiční fast fashion značky jako Zara, H&M či Kiabi nebudou podléhat nejpřísnějším opatřením. Díky tomu, že mají evropskou právní přítomnost a vyšší transparentnost v dodavatelských řetězcích, se na ně nebudou vztahovat některé restrikce – například absolutní zákaz reklamy.

Zákon má vstoupit v platnost po projednání společným výborem v září 2025. Ještě předtím musí projít notifikací u Evropské komise, která posoudí jeho slučitelnost s pravidly jednotného trhu. Opatření tak může být inspirací i pro další členské státy EU, které hledají cesty, jak omezit environmentálně škodlivý dovoz z Asie a posílit udržitelnou výrobu v Evropě.

Zákon reaguje na realitu, kdy platformy jako Shein denně přidávají až 10 000 nových produktů, přičemž průměrná cena je často nižší než 10 eur. Masivní objemy, levná výroba, nejasné dodavatelské řetězce a enormní ekologický dopad – to vše tvoří výbušný mix, který francoušťí zákonodárci už nemohli přehlížet. Není to tak dlouho, kdy Shein dostal od francouzských úřadů pokutu 40 milionů eur za klamavou reklamu – zejména kvůli tzv. greenwashingu, kdy firma nepravdivě tvrdila, že její výrobky jsou ekologické. Nparotitomu Evropská směrnice o tzv. „zelených tvrzeních“ (Green Claims Directive), která měla zakázat neověřené marketingové slogany typu „ekologický“, „klimaticky neutrální“ či „přátelský k planetě“ v rámci EU dostala nedávno nečekanou stopku.

Mezi ideály udržitelnosti a realitou ultra-levné módy

Generace Z – mladí lidé narození přibližně mezi lety 1995 a 2010 – je často označována za nejprogresivnější a nejvíce environmentálně uvědomělou generaci. Podle mnoha průzkumů deklarují vysoký zájem o udržitelnost, klimatickou spravedlnost, férové pracovní podmínky a odpovědnou spotřebu. Slogany jako „kupuj méně, ale lépe“ nebo „slow fashion“ často rezonují jejich světonázorem.

Zarážející je ale skutečnost, že právě tato generace zároveň tvoří největší zákaznickou základnu platforem jako Shein nebo Temu – tedy symbolů tzv. ultra-fast fashion, extrémně levné, masově vyráběné a rychle obměňované módy. Například globální statistiky uvádějí, že více než 70 % zákazníků Sheinu jsou právě příslušníci generace Z. V českém prostředí se v roce 2024 přiznalo k nákupu na Sheinu již více než 50 % žen do 35 let. Přitom právě tyto platformy jsou často kritizovány za nízkou kvalitu, krátkou životnost produktů, obrovskou ekologickou zátěž a netransparentní pracovní podmínky v dodavatelském řetězci.

Tento rozpor mezi hodnotami a chováním není náhodný. Má několik příčin – od nízké ceny a snadné dostupnosti přes tlak sociálních sítí až po nedostatečné povědomí o dopadech spotřeby. Platformy jako TikTok a Instagram vytvářejí silný tlak na neustálou vizuální obměnu: outfit týdne, haul videa, rychlé střídání stylů. Fast fashion na to nabízí jednoduchou odpověď – je levná, variabilní a „obsahově atraktivní“. Mnoho mladých lidí přitom nemá dostatek informací o environmentálních a sociálních důsledcích takového chování, což vede k dalšímu odosobnění vztahu ke zboží a k jeho reálné hodnotě.

V konečném důsledku je proto zásadní položit si otázku, jaké skutečné hodnoty mají věci, kterými se obklopujeme a které si pořizujeme. Je to touha po uznání, obdivu a pozornosti okolí? Nebo si je pořizujeme proto, že je opravdu potřebujeme – a že nám pomáhají vytvářet smysluplný život a hodnoty i pro širší společnost? Jinými slovy: kupujeme si Ferrari, protože chceme obdiv ostatních? Nebo proto, že nás těší jeho design, výkon a tedy celková „duše“ výrobku?

A v tom úplně nejzazším důsledku bychom možná měli přemýšlet i nad tím, kdo vlastně vytváří charakteristiky generací X, Y nebo Z – a co je za tím. Jsou to opravdu generační znaky vznikající zevnitř společnosti, nebo spíše umělé konstrukce vzniklé marketingovými a mediálními narativy, které nás utvrzují v určitých stereotypech, protože se s nimi snáze prodává? 

Možná tak nestojíme jen před problémem rychlé módy nebo vlivu influencerů. Možná stojí celá společnost před mnohem větší výzvou: zvládnout marketingový detox. Odpoutat se – alespoň na chvíli – od neustálého přesvědčování, že to, kdo jsme, se měří tím, co (a jak často) si kupujeme. A znovu si položit základní otázku: co skutečně potřebujeme – a proč?

Návrh Evropské komise na omezení emisí oxidu uhličitého o 90 procent do roku 2040 se okamžitě setkal s ostrou kritikou, vymezil se vůči němu i český eurokomisař Jozef Síkela. Podobně jako mnozí další se obává dopadů na ekonomiku. „Alternativou je neomezovat se. Ale to je ve všech aspektech i v dopadech na každého člověka horší,“ varuje poradce prezidenta pro otázky životního prostředí Ladislav Miko. Více ZDE

Udržitelnost v automobilovém průmyslu není jen o investicích do elektromobility. Významné úspory uhlíkové stopy a minimalizace dopadů na životní prostředí lze dosáhnout i v jiných oblastech. Klíčovou roli hraje ekodesign, efektivní práce s materiály a v neposlední řadě také odpovědný přístup k provozu stávajících vozových parků. Stále žádanější jsou taková opatření, která nevyžadují vysoké investice, ale přinášejí hmatatelný ekologický dopad. Příkladem může být odevzdávání použitých provozních kapalin k recyklaci. Tuto službu již aktivně využívají nejen správci vozových parků, ale i velcí hráči jako Škoda Auto ve svých výrobních závodech.

Glykolové kapaliny jsou nezbytné pro efektivní chlazení motorů a dalších součástí vozidel, avšak po dosažení konce životnosti představují potenciální environmentální zátěž. Tradiční likvidace těchto kapalin skrze penetraci do betonu nebo spalování s sebou nese negativní dopad na životní prostředí. „Recyklace glykolových kapalin je velice efektivní proces. Dokážeme zachovat až 90% materiálovou účinnost - v průběhu recyklace tak ztrácíme jenom 10 % objemu použité kapaliny, což je skvělý výsledek. Produkt z recyklátu má navíc dle laboratorních testů stejnou kvalitu jako produkty z panenské suroviny,” komentuje proces recyklace Jan Skolil, technický ředitel CLASSIC OILu, jediné společnosti v Česku a střední Evropě, která se recyklaci těchto kapalin věnuje. „U recyklace navíc šetříte i přírodní zdroje, energii, která by se spotřebovala spalováním a odevzdání použité kapaliny k recyklaci je levnější než poplatky za nešetrnou likvidaci,” dodává Skolil.

Proces recyklace glykolových kapalin zahrnuje sofistikované technologie mechanické i chemické filtrace a pročištění, které umožňují odstranit nečistoty a obnovit původní vlastnosti kapaliny. Výsledkem je vysoce kvalitní kapalina, která splňuje veškeré přísné kvalitativní normy, ale má až o 42 % nižší uhlíkovou stopu. „Naše úsilí v oblasti recyklace glykolových kapalin je důkazem našeho závazku k cirkulární ekonomice. Nejenže snižujeme množství nebezpečného odpadu, ale také vytváříme cenné druhotné suroviny, které můžeme využívat dál," komentuje Jan Skolil.

Kromě spolupráce se společností Škoda Auto má CLASSIC OIL vyšší desítky dalších klientů, kterým pomáhá znovu recyklovat použité kapaliny. Ročně díky svému přístupu ušetří až 120 tun CO2 eq., tedy váhu asi 110 aut. Pro správce vozových parků se tak zdánlivě jednoduchá záležitost, jakou je výměna glykolové kapaliny, může proměnit na aktivitu s pozitivním dopadem.

Klíčové přínosy recyklace glykolových kapalin v automotive průmyslu:

• Snížení environmentální zátěže: Minimalizace množství nebezpečného odpadu a prevence kontaminace půdy a vody.

• Úspora přírodních zdrojů: Snižuje potřebu těžby a zpracování ropy, z níž se primární glykoly vyrábějí.

• Energetická efektivita: Recyklace glykolů je energeticky méně náročná než výroba nových.

• Ekonomické benefity: Snižuje náklady spojené s likvidací odpadu až o desítky procent.

• Posílení image značky: Automobilky, které se zaměřují na recyklaci, demonstrují svůj závazek k udržitelnosti a společenské odpovědnosti.

Společnost CLASSIC OIL je významným dodavatelem olejů a maziv, kde základ portfolia tvoří značky CLASSIC (automotive), OEST (industry) a CS Line (automotive + industry). V oblasti maziv firma spolupracuje pouze s prověřenými západoevropskými dodavateli a rafineriemi.

CLASSIC OIL je jeden z největších českých výrobců chladících kapalin/antifreezů a teplosměnných kapalin. V této oblasti vlastní několik ochranných známek, např. CS Antifreeze G® nebo CS EKOTERM®. Disponuje vlastní vývojovou laboratoří a tím se výrazně liší od svých konkurentů, neboť velmi flexibilně reaguje na požadavky zákazníka, trhu, ale i na samotná specifika jednotlivých aplikací a provozů.

Ve svém sídle v Buštěhradě provozuje vlastní recyklační linku kapalin na bázi glykolu, která je jediná svého druhu ve střední Evropě.

Evropská komise zveřejnila návrh prováděcího nařízení k Nařízení (EU) 2024/1252 o kritických surovinách, který určuje konkrétní výrobky, komponenty a odpadní toky s potenciálem pro získávání kritických surovin. Návrh je nyní otevřen pro veřejné připomínky a představuje důležitý podklad pro budoucí opatření v oblasti cirkulární ekonomiky, recyklace a surovinové soběstačnosti EU.

Komise za prioritní označuje baterie, které obsahují množství hodnotných materiálů – například aktivní látky v katodách a anodách, proudové kolektory, řídicí systémy a vnitřní kabeláže. Tyto komponenty jsou zásadní pro moderní elektroprůmysl a elektromobilitu.

Dále se zaměřuje na elektrická a elektronická zařízení, u nichž je významný zejména obsah permanentních magnetů, pevných disků, displejů všech typů, desek plošných spojů, kabelů a fotovoltaických článků. Zajímavá je i tzv. zbytková frakce po předúpravě elektroodpadu – ačkoliv nejde o konkrétní komponentu, právě tato směs často obsahuje velké množství kritických materiálů a je vhodná pro cílené vytěžení.

Významné možnosti nabízí také větrné elektrárny, především jejich magnety, generátory, transformátory a měniče. Tyto komponenty obsahují vzácné kovy a další strategické suroviny, klíčové pro evropskou energetickou transformaci.

Zcela specifickou kategorií jsou motorová vozidla, jejichž elektrické trakční motory (s magnety i indukční), palivové články, katalyzátory, zapalovací svíčky či celé kabelové svazky představují důležité zdroje opětovně využitelných materiálů. Dále se do seznamu dostaly také hliníkové a hořčíkové komponenty – jak lité, tak tvářené.

Evropská komise rovněž upozorňuje na lehká vozidla a prostředky osobní přepravy, jako jsou elektrokola a koloběžky, a jejich potenciál pro zpětné získávání vzácných surovin.

Mezi další oblasti s významným potenciálem patří také energetická a telekomunikační infrastruktura, průmyslová čerpadla či katalyzátory používané v průmyslových procesech. Kritické materiály se ukrývají i v méně očekávaných tocích, jako jsou digestáty a komposty z odděleně sbíraného bioodpadu, kde je možné zpětně získávat fosfor nebo další živiny.

Zvláštní pozornost si zaslouží struska, kaly a popel, zejména ty, které pocházejí z městských čistíren odpadních vod nebo ze spaloven. Komise vyzdvihuje i možnosti zpracování spodních a létavých popelů z mono-spalování kalů a komunálního nebo průmyslového odpadu.

V neposlední řadě je na seznamu také stavební a demoliční odpad, kde se jako cílové materiály jeví především hliníkové a měděné slitiny a kabely ze stavebních objektů.

Dokument ke stažení:

EU 132_25 EK Návrh prováděcího nařízení

EU 132_25 EK Příloha