Chladírny a mrazírny mají v potravinářském průmyslu nezastupitelné místo. Hrají významnou úlohu mezičlánku mezi výrobou a spotřebou potravin a jsou určeny především k jejich skladování. Proto jsou na ně kladeny přísné nároky co do hygieny, zařízení a tepelně-izolačních vlastností. Jedině tak lze totiž zachovat kvalitu a zdravotní bezpečnost uskladněných výrobků. Pojďme se společně podívat na důležité normy, které se k nim vážou.

Vhodně zvolená izolace zabrání tepelným ztrátám

Již celých 23 let platí v tuzemsku norma ČSN 14 8102, která je jedním z nejzákladnějších legislativních kamenů pro oblast chladírenství a mrazírenství. Vešla v účinnost v dubnu 1993 a definuje podmínky konstrukčního řešení tepelné izolace těchto prostor. Právě vhodně zvolená a nainstalovaná tepelná izolace je pro chod chladíren a mrazíren nezbytná, protože udržuje správnou hladinu teploty, která je pro udržení kvality potravinářských produktů stěžejní. V opačném případě, pokud je izolace neadekvátní či neodborně namontovaná, dochází k tepelným ztrátám. V Česku také stále platí norma, která vznikla před rokem 1989. Ta však podle odborníků obsahuje řadu chybných nařízení, kterými se chladírny a mrazírny dodnes mylně řídí. „Podle této normy je například potřeba umístit nejsilnější tepelnou izolaci do stropu. Ve skutečnosti však chlad uniká podlahou. Proto dnes mnoho provozovatelů do podlah žádnou izolaci nedává, anebo používá polystyren, který nemá tak dobré izolační vlastnosti jako třeba sendvičové panely z polyuretanové pěny, kterou lze použít též jako stěnovou či stropní izolaci,“ vysvětluje Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont, předního tuzemského výrobce chladírenské a mrazírenské techniky.

Prostory by měly zajistit regulovaný teplotní režim

Mrazírny a chladírny musejí splňovat rovněž hygienická opatření, která jsou v potravinářském sektoru obzvlášť přísná. Je totiž potřeba zachovat zdravotní nezávadnost potravin, jež se odráží především v teplotě skladování. Provozovatelé by tak měli zajistit, aby byl k dispozici adekvátní řízený teplotní režim, který jednotlivé druhy potravin vyžadují. Ten se liší v závislosti na druhu skladovaného zboží, a to i v rámci jednoho typu produktu, jak to platí například u masa. Zatímco při chlazení nesmí teplota čerstvého masa přesáhnout 7 °C, drůbeží maso vyžaduje teplotu maximálně 4 °C. Mleté maso se zase uchovává do teploty 2 °C. Ideální mikroklima pro skladování zmrazeného masa představuje teplota do −12 °C, u zvěřiny a ryb je to −30 až −35 °C. Pro mléčné výrobky je optimální teplota 2 až 8 °C, pro skladování ovoce a zeleniny by se měly využívat chladící prostory s teplotou 6 až 10 °C, v případě mrazíren pak teploty v rozmezí −18 až −23 °C. To doporučuje například norma ČSN EN 12831. Některé potraviny vyžadují také takzvané šokové zmražení či zchlazení, které více definuje vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby z roku 2004. Týká se nejčastěji zchlazení uvařených pokrmů na teplotu maximálně 3 °C do 90 minut od zhotovení, respektive v případě zmrazení na teplotu −18 °C do 240 minut, čímž se eliminuje kontaminace škodlivým prostředím a množení mikroorganismů.

Materiál zařízení musí odolat korozi

V případě, že přípravna nebo bourárna masa či jiná úpravna potravin živočišného původu probíhá v místě mrazíren a chladíren, je potřeba, aby byl povrch stěn omyvatelný alespoň do výše uskladnění zboží. Omyvatelné a dezinfikovatelné by však měly být i ostatní povrchy, jako jsou podlahy a stropy. Ty by měly být navíc konstruované tak, aby udržovaly požadovanou vlhkost, ale zároveň byly dostatečně ventilovány a odváděly kondenzát vody. „Zařízení musí být též vybaveno spolehlivými přístroji a čidly pro měření, kontrolu a regulaci požadovaných podmínek a hodnot, jako jsou teploměry a vlhkoměry. Co se týče dalšího vybavení a zařízení, jako jsou kondenzační chladicí jednotky, výparníky, regály, dveřní a vratové systémy a další, to vše musí rovněž odpovídat hygienickým a provozním pravidlům. Zařízení by nemělo například nepříznivě ovlivňovat zdravotní nezávadnost potravin, materiál musí být dostatečně odolný proti korozi a snadno čistitelný a dezinfikovatelný,“ uvádí Petr Píša. Jednotlivé druhy potravin musejí být zároveň uskladněny tak, aby nedocházelo k vzájemné kontaminaci a nedotýkaly se přímo stěn nebo země, pokud nejsou podloženy paletami. Důvodem je nutná cirkulace vzduchu. Mrazící a chladící prostory by proto měly disponovat dostatečnou kapacitou, aby bylo možné potraviny oddělit a správně uchovat. V neposlední řadě by u vchodu do mrazírny a chladírny měla být k dispozici možnost řádně si očistit obuv, aby se nečistoty nezanášely dovnitř.

Evropský parlament v úterý schválil emisní limity pro stroje poháněné spalovacími motory, které nejsou určené k dopravě po silnicích, jako jsou například sekačky na trávu, buldozery či dieselové lokomotivy. Podle europoslanců zplodiny z těchto strojů zatěžují životní prostředí, a proto by se jich měla týkat podobná omezení, jaká už platí například u automobilů.

Pro nová pravidla zvedlo ruku 623 evropských poslanců, proti jich bylo 57. „Dosáhli jsme velmi pozitivní dohody, kde jde o důležitou rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a konkurenceschopností evropských firem,“ uvedla zpravodajka návrhu, italská poslankyně Elisabetta Gardiniová.

Návrh vypočítává limity emisí oxidů uhlíku, dusíku, uhlovodíků a pevných částic podle typu a výkonu motorů a také stanovuje, od kdy je mají výrobci začít uplatňovat. Konkrétní termíny jsou určeny na roky 2018 a 2019.

Podle europarlamentu mají stroje, které nejsou určené k silniční dopravě a mezi něž patří například i říční plavidla, na svědomí až 15 procent všech emisí dusíku do atmosféry a pět procent emisí pevných částic.

„Snažil jsem se v parlamentu z návrhu Komise maximálně odstranit nerealistické části, u nichž hrozilo, že poškodí evropský průmysl. Podařilo se mi jako zpravodaji ve výboru prosadit, a to po dohodě se zástupci průmyslu, změny, které povedou k tomu, že nedojde k poškození i českého dopravního průmyslu zbytečnou regulací. Zdaleka nejde jen o sekačky, ale hlavně o výrobu lokomotiv či lodí,“ uvedl k návrhu český europoslanec Jiří Pospíšil.

ROZHOVOR: Zpravodaj návrhu, europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil v rozhovoru pro iDNES.cz nařízení hájí a upozorňuje na ústupky, které se mu podařilo dojednat. Rozhovor čtěte ZDE

Související/dokumenty:

• Se sekačkou na emise nemusíte. Firmy s limity souhlasí, brání zákon Pospíšil (iDNES.cz, 6.7.2016)

• Parliament backs emission curbs for off-road machinery (EP, 5.7.2016)

• Evropský výbor pro životní prostředí podpořil návrh na snížení emisí pro nesilniční stroje (16.9.2016)

• Zpráva o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o požadavcích vztahujících se na mezní hodnoty emisí a schválení typu spalovacích motorů v nesilničních mobilních strojích [2014/0268(COD)]

Znečištění ovzduší způsobené uhelnými elektrárnami zapříčiní každý rok předčasnou smrt téměř 23.000 Evropanů, uvádí v úterý zveřejněná studie, na níž se podílela mimo jiné německá pobočka Světového fondu na ochranu přírody (WWF). V České republice podle ní každoročně v této souvislosti předčasně zemře 570 lidí.

Studie, která pracuje s daty za rok 2013, uvádí, že jen německé uhelné elektrárny každý rok způsobí 4350 předčasných úmrtí, téměř 2500 z nich přitom mimo území spolkové republiky. Kolem 170 z těchto úmrtí připadá na Česko.

Ještě hůře z měření vychází Polsko. Prach z komínů jeho uhelných elektráren každoročně vede k předčasné smrti 5830 Evropanů, z nichž 4690 zemře mimo Polsko. Znečištění zanesené z Polska do ČR je příčinou předčasného úmrtí 220 Čechů.

Občany okolních států ale negativně ovlivňují také uhelné elektrárny v České republice, které podle studie stojí za předčasnou smrtí 1410 Evropanů, včetně 110 Čechů. Nejhorší dopady mají české elektrárny v Německu (390 předčasných úmrtí) a v Polsku (180), oběti si ale vybírají také třeba v Itálii (110).

Čechů předčasně kvůli ovzduší znečištěnému uhelnými elektrárnami umírá každý rok 570, velkou většinu z nich - 460 - mají přitom na svědomí zahraniční elektrárny.

Celoevropskou finanční zátěž takto znečištěného ovzduší na zdravotní systémy jednotlivých zemí 56stránková studie, která vychází z měření emisí u více než 90 procent všech 280 uhelných elektráren v EU, odhaduje až na částku kolem 60 miliard eur (1,6 bilionu korun).

Zdroj: ČTK

Chystaná novela o odpadech v Česku působí značné problémy. Kvůli budoucím změnám tohoto miliardového byznysu se rozštěpily i firmy, které na tomto poli působí. Dosud za ně mluvila zejména Česká asociace odpadového hospodářství. To už ale neplatí. Výroky jejího šéfa Petra Havelky totiž začaly některým společnostem v oboru vadit natolik, že založily novou asociaci s velmi podobným názvem Česká asociace oběhového hospodářství (ČAObH). Nová asociace nalákala hned dva velké hráče, zahraniční koncerny Veolia a Suez, a názorově blíž k ní má i současné vedení ministerstva životního prostředí. Více ZDE

Čtěte také:

Česko je skládkařskou velmocí, nová asociace to chce změnit (29.6.2016)

Inspektoři z České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Hradci Králové uložili pokutu 150 tisíc korun společnosti, která bez povolení krajského úřadu tři roky provozovala několik zdrojů znečišťování ovzduší, a to lakovnu, smaltovnu a odmašťování.

„Při kontrole jsme také zjistili, že provozovatel neprovádí měření emisí těkavých organických látek na výstupu z lakovny, ani měření tuhých znečišťujících látek ze čtyř smaltovacích boxů. Nebyla tak prokázána schopnost těchto zdrojů plnit emisní limity. Navíc jsme přišli na vážné nedostatky v provozní evidenci lakovny a neplnění ohlašovacích povinností pro provozy smaltování a odmašťování,“ uvedl Lukáš Trávníček, ředitel Oblastního inspektorátu ČIŽP v Hradci Králové.

Firma už o povolení provozovat tyto zdroje požádala, krajský úřad o něm však zatím nerozhodl.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) schválilo dotaci ve výši téměř 360 milionů korun 27 projektům z pěti výzev Operačního programu Životní prostředí. Jedná se o projekty podpořené dodatečně např. na základě výsledku přezkumného řízení. Projekty se týkají protipovodňového opatření, materiálového a energetického využití odpadů, zlepšení kvality ovzduší, péče o významná chráněná území a kanalizace a čistírny odpadních vod.

Dokument ke stažení:

Seznam schválených projektů

Státní fond životního prostředí (SFŽP) aktualizoval Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020 s účinností od 1. července 2016 (verze č. 7 Pravidel). Detailní přehled provedených změn je uveden v kapitole A dokumentu (tabulka Přehled změn). Fond dále uvádí, že s novou verzí Pravidel dochází také k novelizaci navazujícího dokumentu Zadávání veřejných zakázek a Přílohy č. 7 (Metodika pro žadatele stanovující podmínky přijatelnosti vodohospodářských projektů).

Zdroj: SFŽP

Ministerstvo životního prostředí připravilo novelu zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, kterou se výrazným způsobem mění výše poplatků za odběr podzemních vod pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou. Podle platného znění výše zmíněného zákona je stanovena výše poplatku za odběr podzemních vod pro zásobování pitnou vodou 2 Kč za m3.

Podle § 88 odstavce 15 část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje, zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Poplatky, které jsou příjmem rozpočtu kraje, mohou být použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje.

Navzdory negativní reakci řady povinných připomínkových míst (více jak 350 stran připomínek) předložilo Ministerstvo životního prostředí s existujícími rozpory do Legislativní rady vlády novelu zmiňovaného vodního zákona, podle které se navrhuje změna výše poplatků za odběr podzemních vod. Pro rok 2017 se předpokládá výše poplatku na úrovni 3 Kč za m³ a dále s postupným nárůstem do roku 2022, kdy má být výše poplatku za odběr podzemních vod 6 Kč za m³. Jedním z hlavních argumentů Ministerstva životního prostředí pro zdůvodnění nárůstu plateb za odběr podzemních vod je rozdílná výše plateb za odběr povrchových a podzemních vod a snaha o snížení odběrů vod podzemních ve prospěch vod povrchových.

SOVAK ČR musí upozornit na skutečnost, že členění odběrů podzemních a povrchových vod v České republice je dáno především místními podmínkami, vodnatostí toků v regionech, vybudovanými kapacitami úpraven a vodárenských nádrží a také snahou zajistit obyvatelstvu co nejlepší kvalitu těchto vod. Řada měst a obcí jednoduše nemá možnost jakýmkoliv způsobem ovlivnit svůj zdroj pitné vody. Z těchto důvodů se v České republice dlouhodobě pohybuje poměr mezi pitnou vodou vyrobenou z povrchových vod a podzemních vod přibližně 1:1. Tento poměr je dlouhodobý a i přes různé výkyvy ve prospěch povrchových či podzemních vod v průběhu uplynulých let relativně neměnný. Například v roce 2015, kdy Česká republika čelila následkům sucha, došlo po mnoha letech k nárůstu výroby pitné vody, oproti roku 2014 o 4,2 %. Nárůst výroby pitné vody z vody povrchové činil 6,7 %, zatímco nárůst z vody podzemní pouze 1,8 %. Z obrázku mapující vývoj odběru podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013 je pak zřejmý jasný trend poklesu odběru podzemních vod kopírující pokles spotřeby pitné vody v České republice. SOVAK ČR nerozumí deklaracím některých představitelů Ministerstva životního prostředí a Státního fondu životního prostředí o nadměrném využívání podzemních vod (ve Zprávě o stavu vodního hospodářství v roce 2012 doslova zmíněno drancování) pro vodárenské účely a nutnosti snižování odběrů podzemních vod, když jediným výsledkem takového konání by byla skutečnost, že by se řada obyvatel České republiky ocitla bez pitné vody. Přitom samotný zákon č. 254/2001 Sb. o vodách v § 29, odstavci 1 poměrně jasně stanovuje: Zdroje podzemních vod jsou přednostně vyhrazeny pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je použití pitné vody stanoveno zvláštním právním předpisem.

Odběry podzemních vod na území České republiky v letech 1980–2013

Zdroj: Ministerstvo zemědělství – Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2013

Vyšší platby za odběr povrchových vod jsou pak dány především faktem, kdy z ceny za odběr vody povrchové jsou hrazeny veškeré náklady Státních podniků povodí související s výkonem jejich činnosti, nesouvisejícím se zajištěním množství a kvality povrchových vod, využívaných na výrobu vody pitné (například protipovodňová opatření).

Předkládaná novela vodního zákona rovněž rozdělení výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody následujícím způsobem:

• 25 % příjmem rozpočtu kraje, na jehož území se odběr podzemní vody uskutečňuje

• 25 % příjmem státního rozpočtu

• 50 % příjmem rozpočtu Státního fondu životního prostředí České republiky

Novela zákona o vodách pak rovněž předpokládá následující účelovost plateb za odběr podzemních vod:

• Část výnosu poplatku za odebrané množství podzemní vody, která je příjmem rozpočtu kraje, může být použita pouze na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.

• Část výnosu poplatku, která je příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky, může být použita především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod.

Ze strany představitelů Ministerstva životního prostředí bylo několikrát deklarováno, že takto získané prostředky budou přednostně využity na řešení problematiky spojené se zásobováním obyvatelstva pitnou vodou. Například v článku: „Voda zdraží a odnesou to domácnosti. Expert: Brabec nahrál vodárnám na smeč.“ uveřejněném dne 23. 6. 2016 v deníku Blesk, dostupném online na https://goo.gl/J8Jy9f, ministr životního prostředí Mgr. Richard Brabec uvedl: „Garantuji, že pokud ten zvýšený poplatek projde, a určitě o tom ještě bude debata, a bude možná nakonec nižší, tak každý milion půjde zase zpět do obcí a měst. Na budování studní, nových zdrojů pitné vody a její čištění. Určitě to neodteče někam ven.“

SOVAK ČR bere na vědomí příslib ministra životního prostředí o účelovosti poplatků za odběr podzemních vod a doufá, že bude dodržen rovný a spravedlivý přístup ke všem vlastníkům vodohospodářské infrastruktury v České republice, ovšem je položen v přímém rozporu s požadavkem Státního fondu životního prostředí, který i v rámci meziresortního připomínkového řízení požadoval vyloučení účelovosti. Zde musí SOVAK ČR upozornit na skutečnost, že v návrhu novel zákona tak zůstal podíl příjmu z poplatků za odběr podzemních vod pro Státní fond životního prostředí mimo primární určení na výstavbu a obnovu vodohospodářské infrastruktury a naopak je uvedena vágní formulace, že nový příjem může být (ovšem také vůbec nemusí!) použit především na zlepšování ochrany kvality a množství vod a sledování množství a kvality vod. Určení podílu příjmu pro státní rozpočet pak není definováno vůbec! Zcela mimo realitu je představa, že z poplatků bude financována zlepšená péče státu o podzemní zdroje a jejich ochranná pásma – tato povinnost totiž leží pouze na vlastnících, kterými jsou majoritně města a obce. Kromě částečně fungujícího monitorování hladiny podzemních zdrojů a vydávání standardů a technických norem jsou všechny činnosti týkající se ochrany podzemních zdrojů vod na vodoprávních úřadech a vodárenských společnostech. Právě tyto společnosti provádějí samotnou péči o zdroje podzemních vod, jejich ochranu, zabezpečení ochranných pásem a monitoring.

V současné době je jedním z hlavních úkolů v oboru vodovodů a kanalizací zajistit dostatečný objem prostředků na obnovu vybudované vodohospodářské infrastruktury, jejíž hodnota v České republice aktuálně přesahuje částku 1 bilion Kč. Podle Analýzy plnění plánu financování obnovy, kterou zpracoval Výbor pro koordinaci regulace oboru vodovodů a kanalizací však pouze přibližně 25 % vlastníků vodohospodářské infrastruktury plní plán finanční obnovy v patřičné výši, neboli generují z plateb za vodné a stočné dostatečné prostředky na vytváření rezervních fondů pro obnovu již vybudované vodohospodářské infrastruktury. Pokud má být zachován princip samofinancovatelnosti obnovy pouze z prostředků získaných z plateb za vodné a stočné, bude nutné v řadě případů vážně diskutovat nad aktuální výší plateb za vodné a stočné. Především pak bude nutné zodpovědět na otázku, zda jsou dnes tyto platby nastaveny v patřičné výši a zda nebude nutné pro udržitelnost samofinancovatelnosti oboru přistoupit k jejich zvýšení.

Zvyšování plateb za odběr podzemních vod pak SOVAK ČR považuje za krok, který ohrožuje záměr zachování samofinancovatelnosti oboru vodovodů a kanalizací a udržení sociální únosnosti cen pro vodné a stočné. Hlavním zdrojem pro tvorbu prostředků na obnovu vodohospodářské infrastruktury jsou platby za vodné a stočné. Zatěžování provozovatelů vodovodů a kanalizací zvyšováním plateb za odběr podzemních vod pak povede buď ke skokovému nárůstu plateb za vodné a stočné, nebo zvyšování počtu vlastníků vodohospodářské infrastruktury, kteří neplní v patřičné výši plán finanční obnovy.

SOVAK ČR je přesvědčen, že pouze vlastník vodohospodářské infrastruktury může volit ekonomicky nejefektivnější řešení přímo z generovaných prostředků z vodného a stočného namísto „přesouvání“ prostředků z vybraného vodného a stočného do rozpočtů krajů, státu a Státního fondu životního prostředí, které jsou zatížené daněmi, ziskem, vysokou režií státního aparátu a návazného žádání o tyto prostředky, podmíněné sadou diskriminačních podmínek, které si Česká republika vyjednala s Evropskou komisí. Města a obce jsou schopny každou korunu z vybraného vodného a stočného adresně umístit do infrastruktury vodovodů a kanalizací, zatímco systém dotací z plateb za odběr podzemních vod podmínečně vrátí zpět možná 25 % z této částky.

SOVAK ČR odmítá navrhované zvyšování plateb za odběr podzemních vod, které vnímá především jako formu nepřímého zdanění části obyvatelstva České republiky, nikoliv jako systémový nástroj sloužící k podpoře zásobování obyvatelstva České republiky pitnou vodou. SOVAK ČR se naopak zasazuje, aby byly vytvořeny podmínky umožňující co nejvíce vlastníkům vodohospodářské infrastruktury plnit vlastní plán financování obnovy. Pouze tímto způsobem bude možné z dlouhodobého hlediska udržet a zvyšovat vysoký počet obyvatel zásobovaných pitnou vodou, jakož i kvalitu pitné vody samotné.

Ing. Oldřich Vlasák

ředitel SOVAK ČR

Ministerstvo životního prostředí spolu se Státním fondem životního prostředí ČR dnes vyhlašují další výzvu zaměřenou na projekty energetických úspor a lepší využití obnovitelných zdrojů energie ve veřejných budovách. Dotace v celkovém objemu tří miliard korun mají pomoci především městům a obcím významně snížit výlohy za energie ve veřejných budovách. Své žádosti mohou podávat od 1. září do 20. prosince 2016.

Nová výzva Operačního programu Životní prostředí se zaměřuje na projekty energetických úspor veřejných budov, a to realizací celkových nebo dílčích energeticky úsporných renovací a také zvýšením využití obnovitelných zdrojů energie včetně projektů využívajících takzvané energetické služby se zárukou (EPC). Dotaci mohou získat majitelé veřejných budov na území celé České republiky.

Finanční podpora je určena konkrétně na zateplení obvodového pláště budovy, výměnu a renovaci otvorových výplní, realizaci opatření majících prokazatelně vliv na energetickou náročnost budovy nebo zlepšení kvality vnitřního prostředí. Podpořeny budou i projekty nuceného větrání s rekuperací odpadního tepla, projekty na výměnu zdroje tepla pro vytápění nebo přípravu teplé užitkové vody s výkonem nižším než 5 MW a projekty na využívání obnovitelných zdrojů energie.

Žadatelé, kteří podají svou žádost v rámci 39. výzvy, mohou současně čerpat zvýhodněný úvěr z Národního programu Životní prostředí, více na ZDE

Na tyto úvěry Státní fond životního prostředí ČR vyčlenil půl miliardy korun a žadatelé díky nim mohou pokrýt až sto procent celkových způsobilých výdajů na jimi realizovaný projekt. Žádat o něj mohou až do konce roku 2016.

Žádosti o podporu budou přijímány elektronicky prostřednictvím portálu IS KP14+. Žádost je třeba podat včetně všech požadovaných příloh definovaných v Pravidlech pro žadatele a příjemce podpory v OPŽP 2014–2020 (další informace ZDE).

Více informací k aktuální výzvě najdete ZDE.

V rámci přípravy programu aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací THÉTA zaměřeného na oblast energetiky byly Technologickou agenturou ČR ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu uspořádány celkem tři kulaté stoly, a to pro zástupce veřejné správy, průmyslového sektoru a akademické a výzkumné sféry. Cílem kulatých stolů bylo informovat účastníky o důvodech zpracování programu THÉTA, představit koncept programu a především otevřít diskusi, získat další náměty, zjistit potřeby a zapojit relevantní aktéry do jeho přípravy. Více ZDE

Pokud si z dovolené plánujete přivézt suvenýr pro sebe a své blízké, pečlivě přemýšlejte, co to bude. Když v kufru povezete exempláře chráněných rostlin a živočichů, jejich částí ale i výrobků z nich, mohl by se váš návrat prodražit. Proto si předem zjistěte, co se z jednotlivých zemí smí a nesmí vyvážet. Nezákonný vývoz vám na hranicích může způsobit značné problémy.

Dle úmluvy CITES o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin je více než 33 tisíc druhů chráněno. Nejde jen o živé organizmy, ale i jejich části a výrobky z nich. Může se jednat například o různé masti s obsahem chráněných zvířat či rostlin, výrobky z krokodýlích či hadích kůží, některé mušle, předměty z želvoviny a slonoviny, kožešiny i vycpaniny. „Pokud je turista zachycen při vývozu nějakého nedovoleného suvenýru, může pro něj nastat nepříjemná situace například v podobě zmeškaného odletu nebo může být dokonce i zadržen,“ uvedl Michal Veber, tajemník Asociace cestovních kanceláří České republiky.

K dovozu exempláře CITES do České republiky, respektive Evropské unie, potřebujete vývozní povolení země, odkud cestujete, a zároveň dovozní povolení České republiky. Bez těchto dokladů je dovoz nelegální a riskujete značné problémy na hranicích. „V mnoha zemích je porušení CITES přísně postihováno, často hrozí i několik let vězení. V České republice vám nezákonně dovezené exempláře budou po příletu zabaveny a bude vám uložena pokuta, která může být od několika tisíc až do 1,5 milionu korun dle závažnosti činu. V některých případech může být váš dovoz posuzován i jako trestný čin,“ uvádí Erik Geuss, ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP), která společně s celníky dodržování mezinárodní úmluvy CITES kontroluje.

„Nejčastějšími nelegálně dováženými suvenýry z dovolené jsou tvrdé korály, které mnozí turisté nasbírají na pláži, aniž by tušili, že se jedná o chráněný druh a nikoliv kámen,“ říká Pavla Říhová, vedoucí oddělení CITES z České inspekce životního prostředí.

Z cest po Středomoří si lidé také často nelegálně vozí suchozemské želvy. Z Ruska to jsou kožešiny kočkovitých šelem, vlků a medvědů, případně pravý kaviár z jesetera. Z USA zase dovážejí kožešiny rysů a medvědů, výrobky z kůží krokodýlů nebo peří z divokých ptáků. Častými australskými suvenýry jsou mušle chráněné zévy a typickým upomínkovým předmětem z jihovýchodní Asie je lahev obsahující chráněnou kobru naloženou v alkoholu.

„Asociace cestovních kanceláří České republiky poskytuje cestovním kancelářím průběžně veškeré informace, aby mohly své klienty v předstihu upozornit na možná rizika při vývozu a dovozu. Turisté by měli dbát jejich pokynů. Zároveň doporučujeme prostudovat si letáček s rizikovými suvenýry vyvěšený na webových stránkách České inspekce životního prostředí,“ doplnil Michal Veber.

Dokument ke stažení:

Leták, co nevozit z dovolené

Unikátní řešení recyklace drobných elektrospotřebičů či baterií je od nynějška k dispozici v celé České republice pod záštitou společnosti REMA. Nepotřebné přístroje lze jednoduše zabalit do balíku, donést na poštu a zdarma pomocí služby re:BALÍK poslat k  recyklaci. Možnost ekologicky se zbavit vysloužilé techniky tak mají i obyvatelé menších měst a obcí, které nedisponují sběrnými místy, kam se běžně tento druh elektroodpadu ukládá.

Nová služba odběru starých elektrospotřebičů a baterií z domácností je určená široké veřejnosti. Cílem služby re:BALÍK je umožnit pohodlnou a jednoduchou recyklaci elektrozařízení i lidem, kteří mají doma relativně malé množství vysloužilých elektrospotřebičů či baterií, a chtějí je k ekologické likvidaci odevzdat. V řadě menších měst či vesnic totiž neexistují sběrná místa, kam je možné elektroodpad odvézt. „Lidé tak staré baterie či drobná elektrozařízení, jako je například topinkovač, vyhazovali do směsného odpadu, než aby kvůli nim jezdili mnoho kilometrů daleko. Naším cílem bylo situaci změnit,“ popsal hlavní důvod vzniku nové služby David Vandrovec, ředitel skupiny REMA, která se zabývá zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů a baterií.

Nový systém odeslání nepotřebných elektrospotřebičů včetně baterií, takzvaný re:BALÍK, funguje velmi jednoduše. Zájemce elektroniku zabalí jako balík a založí elektronickou objednávku. Společnost REMA mu následně e-mailem zašle všechny potřebné informace a také adresní štítek, který zákazník na zásilku nalepí. Tu pak donese na nejbližší pobočku České pošty a pošle ke zpracování. Ve chvíli, kdy REMA balík obdrží, pošle zákazníkovi potvrzení o jeho přijetí a následné ekologické likvidaci přístroje. „Služba je určená pro balíky do hmotnosti 20 kilogramů. Pro zájemce současně funguje zdarma,“ sdělil David Vandrovec s tím, že balíkem lze kromě baterií poslat všechny menší domácí spotřebiče, které už dosloužily. „Jedná se tedy například o monitory k počítačům, rádia, fény, topinkovače, menší televize, elektrické pily a podobně. Služba se vztahuje také na CD a DVD,“ dodal Vandrovec.

Pro těžší balíky přijede objednaný kurýr

Pokud vysloužilé elektro váží více než dvacet kilogramů, lze k jeho odvozu z domova využít již tradiční služby Buď líný. V takovém případě si pro zabalený balík přijede přímo do domácnosti kurýrní služba. Jeden balík přitom může vážit maximálně padesát kilogramů. Této hmotnosti odpovídá například jedna starší televize, nebo tiskárna s monitorem. Služba zároveň nevylučuje odvoz více balíků než jeden.

V případě, že má zákazník ještě větší množství elektroniky nebo baterií k odvozu, je přibližně od 150 kilogramů možné zvolit další typ odvozu. Elektrozařízení je v takovém případě nutné připravit a umístit v den odvozu tak, aby se k němu dalo zajet a poté naložit. Tento druh služby je vhodný například pro ty, kteří rekonstruují domácnost a potřebují se zbavit několika starých velkých spotřebičů najednou. Celkovou hmotnost nad 150 kilogramů má například velká lednice, stará televize a pračka k tomu. Maximální váha není v tomto případě nijak omezená.

NÁZOR Britským referendem o vystoupení z EU otázky životního prostředí, veřejného zdraví nebo bezpečnosti potravin opravdu nerezonovaly. Možná to byla chyba.

Více než 70 % legislativy v oblasti ochrany přírody a klimatu je schváleno na Evropské úrovni. Je spravedlivé poznamenat, že kromě regulace společného trhu je to jediná oblast legislativy, kde je to číslo takto vysoké. Neziskové nevládní organizace ve Velké Británii již před Brexitem neskrývaly, že právě legislativa EU zaručovala v UK vysoké standardy v oblasti ochrany životního prostředí, veřejného zdraví a bezpečnosti potravin.

Zastánci Brexitu poukazovali na to, že se bude moci UK vyvázat z nařízení EU v oblasti rybolovu a zemědělské výroby. Možná ano. Možná bude krátkodobě zajímavé zapomenout na rybolovné kvóty a opět zpustošit pobřežní vody. Možná bude zajímavé hospodařit bez evropských regulací vyplývajících ze společné zemědělské politiky, byť také samozřejmě bez evropských zemědělských dotací.

Když už jsme u dotací, tak negativní dopady odchodu z Unie zahrnují také samozřejmě omezení dotací na ochranu přírody, omezení financování výzkumu a vývoje, omezení zdrojů pro univerzity a neziskové organizace. Až Britové zjistí, že Britské univerzity jsou z cca 14 % financovány z rozpočtu EU, že evropské peníze financují v UK například 40 % veškerého výzkumu v oblasti rakoviny, že EU financovaný výzkum vytváří v UK kolem 20.000 pracovních míst a víc než miliardu liber pro britské HDP, tak asi leckomu ztuhne úsměv. Méně peněz samozřejmě půjde také na agro-environmentální programy v rámci podpory rozvoje venkovských oblastí a ochrany krajiny, zmizí podpora protipovodňových opatření a evropská pomoc při řešení živelných katastrof.

Dalším problémem může být ochrana ovzduší a klimatu. Závazky EU z Paříže budou muset pravděpodobně být v souvislosti s Brexitem překalibrovány a je velmi nepravděpodobné, že by sama Velká Británie byla nyní ambicióznější v oblasti ochrany klimatu či ovzduší. Odporovalo by to koneckonců i britské strategii a pozici, kterou UK během vyjednávání dlouhodobě prosazuje. Legislativa UK v oblasti ochrany ovzduší je z 50. let minulého století a má-li vůbec k něčemu sloužit, bude potřebovat důkladnou revizi. Vztah nové vlády k tomuto tématu může naznačovat nařčení bývalého starosty Johnsona z toho, že úmyslně zametl pod koberec zprávu, podle které sociálně znevýhodněné děti v Londýně trpí právě znečištěním ovzduší. Jenže znečištění nezná hranice a i když je mezi námi a UK Lamanšský průliv, pokud se situace v UK zhorší, bude to mít dopad i na kontinentální Evropu.

Podobnou situaci mohou Britové očekávat v oblasti čistoty řek, vodních ploch, pláží, pitné vody i koupacích vod. Konzervativní vláda nebude mít zájem nijak nahradit výpadek Evropského financování a sektor bude trpět nedostatkem peněz.

Na začátku článku jsem se zmínil, že ne vždy je dobré se evropských předpisů zbavovat. To je případ používání některých pesticidů a herbicidů, nazývaných agrobyznysem decentně “přípravky na ochranu rostlin”. Tady se dá očekávat okamžitý útok na status quo, protože už v rámci jednání v Evropském parlamentu někteří europoslanci z UK proti opatřením v této oblasti protestovali. Týká se to zejména zákazu používání insekticidů jedovatých pro včely a další opylovače. UK dlouhodobě prosazovala jejich povolení. Podobně na tom bude otázka používání glyfosátu. Velká Británie se této látky rozhodně nechce vzdát. Stejně tak je v UK předpoklad rychlého nástupu používání geneticky modifikovaných zemědělských plodin. Riziko pro kontinentální Evropany samozřejmě spočívá v obchodování se zemědělskými produkty vyrobenými pomocí tohoto typu “intenzivního” zemědělství.

Nejasný bude samozřejmě také osud zelené energie v rámci britského energetického mixu. V komplexu to může znamenat také třeba další rozvoj těžby břidličného plynu hydraulickým štěpením, další rozvoj uhelné energetiky, která bude bez projektů na zachycování a ukládání uhlíku, financovaných z rozpočtu EU, daleko horším zdrojem znečišťování. V souvislosti s informacemi o krachu financování zamýšlené jaderné elektrárny Hinckley Point to dává mimořádně “znečištěný” obrázek britské energetiky, krajiny a životního prostředí. Když jsem v roce 1994 byl na studijní návštěvě Velké Británie, bylo nejčastějším ekologizačním opatřením britských spaloven odpadu zvýšení komína tak, aby vítr zanesl zplodiny nad oceán. Zdá se, že v důsledku Brexitu by se tato doba a tyto metody mohly snadno vrátit i do energetiky.

Stejně jako ve všem, i v otázkách životního prostředí jsou důsledky Brexitu opravdu nejasné a málokdo očekává v této oblasti jakýkoli pozitivní vývoj.

Čtěte také:

O dopadu brexitu na britskou klimatickou politiku má být jasno do podzimu (30.6.2016, EurActiv.cz)

Zdroj/autor: Pavel Poc, místopředseda Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin (ENVI) EP

Ministerstvo životního prostředí prodlužuje termín pro příjem žádostí ve 29. a 36. výzvě OPŽP, které jsou zaměřené na specifický cíl 4.3 „Posílit přirozené funkce krajiny" a 3.4 „Dokončit inventarizaci a odstranit ekologické zátěže", a to do 15. července 2015 do 20:00 hodin. K prodloužení termínu příjmu žádostí dochází v návaznosti na technické problémy na straně provozovatele dotačního systému MS2014+ související s nasazením nové instalace RE_7 ze dne 27. 6. 2016, kdy až do 30. 6. 2016 nebylo možné žádost o podporu v IS KP14+ úspěšně finalizovat.

Dokument ke stažení:

• Aktualizovaný text 29. výzvy

• Aktualizovaný text 36. výzvy

• Aktualizovaný harmonogram příjmu žádostí v roce 2016