Česko stále čeká na souhlas s podporou obnovitelných zdrojů, které jejich majitelé v Česku uvedli do provozu před rokem 2013. Uvedla to dnes E15. Právě kvůli tomu předsedkyně Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková odmítla na konci loňského roku vypsat podporu na letošní rok. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek tehdy sliboval, že EK český systém posvětí do konce dubna. Teď ministerstvo hovoří o tom, že Brusel by měl systém podpory schválit v řádu týdnů.

Zdroj: E15
 

Sněmovní výbor pro životní prostředí doporučil ke schválení vládní návrh zákona o ochraně ovzduší, který mimo jiné zavádí kontroly domácích topenišť. V rámci pozměňovacích návrhů se podařilo prosadit také nástroj pro boj se zápachem v obcích. Podle pozměňovacího návrhu by ministerstvo životního prostředí mělo stanovit definici obtěžujícího zápachu a minimální emisní limity pachových látek. Ministerstvo životního prostředí zaujalo k návrhu neutrální postoj. Více ZDE

Čtěte také:

Novela o ochraně ovzduší by měla řešit i pachy, MŽP nesouhlasí (12.4.)

Zdroj: iDNES.cz

Separovat oxid uhličitý při výrobě elektřiny nebo průmyslové produkci a ukládat ho pod zem může podle některých názorů přispět ke splnění dekarbonizačních cílů potřebných pro zmírnění globálního oteplování. Zatím však technologie CCS nenachází masivnější uplatnění a v EU nefunguje ani jeden velký projekt. Podle nevládních organizací už není na rozvoj čas. Omezené uplatnění by ale CCS mohlo najít v průmyslu. Více ZDE

Zdroj: EurActiv.cz

Je třeba co nejdříve dokončit notifikaci systému podpor v teplárenství a uvolnit omezení velkých podniků při čerpání dotací z Operačního programu Průmysl a podnikání pro konkurenceschopnost. To jsou hlavní požadavky, na kterých se shodli účastníci dvaadvacátého ročníku konference Dny teplárenství a energetiky v Hradci Králové. Níže uvádíme hlavní výstupy obsahují konkrétní body, které chce Teplárenské sdružení České republiky prosazovat:

Hlavní výstupy ze Dnů teplárenství a energetiky (Hradec Králové 26.−27. 4. 2015):

1. Považujeme za nezbytné urychleně dokončit notifikaci systému podpor v oblasti teplárenství, aby byla vytvořena elementární jistota pro investory i Českou republiku.
2. Pro efektivní využití alokovaných prostředků v rámci Operačního programu podnikání a inovace pro konkurenceschopnost pro rekonstrukce a modernizace tepelných sítí a investice do rozvoje kombinované výroby elektřiny a tepla považujeme za nezbytné uvolnění limitu pro využití prostředků pro velké podniky. Za tímto účelem je třeba začít co nejdříve jednat s Evropskou komisí.
3. Za důležitou oblast považujeme připravovaný zákon o odpadech, který by měl nastavit základní legislativní podmínky pro postupné omezování skládkování a zvyšování využívání odpadu včetně energetického využití při respektování hierarchie nakládání s odpadem a nastavení efektivní výše poplatků za směsný komunální odpad. Efektivní využití zejména komunálního odpadu může významně přispět ke snižování požadavku na primární energetické zdroje, jako je hnědé uhlí.
4. V oblasti věcného usměrňování ceny tepla požadujeme zajistit ve střednědobém výhledu zjednodušení celkového regulačního rámce a stanovit regulační periodu i pro teplárenství tak, aby se dala predikovat rentabilita legislativně vyvolaných modernizací výroben tepla a soustav zásobování tepelnou energií. V dlouhodobém horizontu zvážit přístup k systému fungování regulace v teplárenství.
5. Do mechanismu snižování emisí požadujeme zahrnout všechny emitenty ideálně zavedením uhlíkové daně
   i proto, že v systému emisního obchodování EU ETS je zahrnuto jen cca 40 % emisí. Systém považujeme za nefunkční a obáváme se, že neustálé reformy jen prohlubují jeho krizi a oddalují zásadní řešení při naplňování závazného cíle do roku 2030. Požadujeme zajištění přístupu k finančním prostředkům z fondů navázaných na EU ETS.
6. Požadujeme, aby vláda ČR urychleně dokončila novelizaci stavebního zákona a povolovacích procesů nejen staveb energetické infrastruktury tak, aby nebyla nadále zásadním způsobem narušována elementární jistota investorů a aby záměry bylo možné schválit bez zbytečné administrativy v reálném čase. 
7. Apelujeme na Ministerstvo životního prostředí, aby co nejdříve provedlo transpozici směrnice o omezení emisí ze středních spalovacích zařízení, využilo přechodná období umožněná směrnicí a vytvořilo tak stabilní prostředí pro provedení nezbytných investic.

Novela zákona o ochraně ovzduší, kterou Ministerstvo životního prostředí poslalo koncem března do připomínkového řízení, má především přispět k plnění našich závazků ve sféře snižování emisí CO2 v dopravě a navyšování podílů alternativních paliv v palivovém mixu.

Svaz průmyslu a dopravy ČR ve svých připomínkách navrhuje úpravy směrem k větší prevenci vůči daňovým podvodům s biopalivy, zejména započítávání jednoho a téhož množství ve více zemích EU najednou. Dále se zasazuje o zrušení výjimky z povinnosti obohacovat klasická paliva biosložkou, která platí pro státní hmotné rezervy. V oblasti snižování emisí CO2 Svaz důrazně apeluje na pozvolnější náběh k plnění 6% cíle k roku 2020, jelikož dosavadní podmínky na trhu, dostupné technologie a stav tuzemského vozového parku rychlejší snižování emisí v nejbližším roce neumožňují.

Za stávajících podmínek požadavek na splnění 4% mezicíle snížení emisí k roku 2017 svaz považuje za vysoce kontraproduktivní, jelikož je ekonomicky devastující a sociálně necitlivý. Splnění 4% mezicíle podle svazu zatíží nízkopříjmové skupiny obyvatel a vynucenými dodatečnými náklady významně zhorší konkurenční postavení povinných osob ve volné soutěži v rámci EU s osobami z jiných členských států, které obdobnou povinností, resp. náklady na její splnění v jejich zemi, zatíženy nejsou.

Dokument ke stažení:

Stanovisko Svaz průmyslu a dopravy ČR

Související:

Připomínky: Návrh zákona o ochraně ovzduší (31.3.32016)

Inspektoři z oddělení ochrany ovzduší České inspekce životního prostředí (ČIŽP) v Ostravě uložili pokutu 270 tisíc korun společnosti, když při kontrole v roce 2015 zjistili, že slévárenská firma z Frýdlantu nad Ostravicí neplnila hned několik podmínek integrovaného povolení, které vydal krajský úřad.

Podle ČIŽP provozovatel slévárny neuklízel povrchy a obslužné plochy od nánosů prachu. Společnost také nevedla příslušné záznamy o kontrolách odsávací vzduchotechniky a odlučovačů. Nezajistila ani řádný provoz měřícího zařízení, které kontroluje správnou funkci látkového filtru.

„Jestliže nejsou dodržovány podmínky provozu, příslušná zařízení nefungují správně a mají sníženou účinnost. Do ovzduší poté mimo odsávací kryty nekontrolovaně uniká více prachu a emisí. Dlouhodobé nedodržování předepsaných podmínek provozu může navíc vést až k úplné ztrátě funkčnosti zařízení,“ popsal Radomír Štěrba, vedoucí oddělení ochrany ovzduší Oblastního inspektorátu ČIŽP v Ostravě.

Pokuta je splatná Celnímu úřadu pro Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě.

Edicí Stanoviska se veřejný ochránce práv už od roku 2007 snaží usnadnit širší veřejnosti i úřadům orientaci v zákonech, prováděcích vyhláškách a rozsudcích správních soudů. Publikace s pořadovým číslem 13 - Ochrana vod – je tentokrát určena všem, kdo musí řešit záležitosti podle vodního práva, ať už jde například o budování studní, likvidaci odpadních vod, připojení staveb na vodovodní nebo kanalizační řad, ochranu před povodněmi apod.

Hlavní část publikace tvoří kapitoly věnované základním otázkám a tematickým okruhům. Na úvod jsou vysvětleny klíčové pojmy právních předpisů a působnost jednotlivých úřadů a institucí v oblasti vod. Z témat se publikace věnuje především vodovodním a kanalizačním přípojkám a žumpám, studnám a domovním čistírnám odpadních vod. Popsán je proces povolování, tj. kdy a jaké povolení jsou nutná, které úřady je vydávají, kdo je účastníkem řízení, jaké jsou povinnosti nových vlastníků pozemků či staveb, kde dochází k nakládání s vodami apod. Samostatné kapitoly se věnují problematice údržby vodních toků, tj. například povinností správce toku, a také záplavovým územím, procesu jejich stanovení a možnosti obrany proti stanovenému záplavovému území, právům a povinnostem osob v záplavovém území apod.

Všechna vysvětlená a popsaná témata přibližují v následující části publikace příklady konkrétních šetření, která vedl veřejný ochránce práv v minulých letech. Vybraná stanoviska popisují různé situace, k nimž v praxi dochází, vysvětlují postup úřadů i s hodnocením, kdy byl správný a kdy naopak ochránce konstatoval pochybení. Vždy je připojeno podrobné stanovisko ochránce, jak má být daná situace řešena.

Publikaci doplňují také vybraná soudní rozhodnutí, která se týkají ochrany vod.

Publikace Ochrana vod by měla být návodem, jak řešit situace, s nimiž se lidé mohou nejčastěji setkat. Současně může být i pomůckou a inspirací pro správní úřady na úseku vodního práva. Proto byla rozeslána všem vodoprávním úřadům, krajským úřadům, Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu životního prostředí a Ministerstvu pro místní rozvoj.

Dokument ke stažení:

13 - Ochrana vod (2015)

Novela zákona o ochraně veřejného zdraví zavedla od 1. 12. 2015 nové povinnosti úřadům i stavebníkům a změnila i možnosti obrany před obtěžujícím hlukem z restaurací, kaváren, hřišť apod. V praxi mohou tyto novinky způsobovat problémy, nejasnosti a vést k různým výkladům. Kancelář veřejného ochránce práv proto uspořádala kulatý stůl pro odborníky, kteří se stavebním zákonem a ochranou před hlukem zabývají, k diskuzi a vyjasnění, jaký by měl být optimální postup při řešení různých situací v praxi.

Od prosince loňského roku například platí nové povinnosti mj. pro stavebníky rodinných (resp. bytových) domů, kteří chtějí stavět dům v místě, kde je v územním plánu zakreslen budoucí záměr, u kterého lze důvodně předpokládat, že bude po uvedení do provozu zdrojem hluku nebo vibrací (zejména jde o pozemní komunikace nebo železniční dráhy, ale i o další možné zdroje hluku).

Stavební úřady při povolování umístění domu (včetně jeho změn, tedy nástavby a přístavby) do území potenciálně zatíženého hlukem budou po stavebníkovi požadovat závazné stanovisko vydané orgánem ochrany veřejného zdraví, tj. krajskou hygienickou stanicí. Obstarat si ho musí stavebník. Krajská hygienická stanice na jeho žádost posoudí možné dotčení zamýšlené stavby domu z hlediska ochrany před hlukem. Úsudek o předpokládaném zdroji hluku si KHS udělá z územně plánovací dokumentace (zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán).

Pokud se navrhovaná stavba (např. rodinný nebo bytový dům) umisťuje do území, které již je nadlimitně zasaženo hlukem (v daném území se např. již nachází silniční komunikace), stavebník musí k žádosti o vydání územního rozhodnutí stavebnímu úřadu nově předložit také měření hluku provedené krajskou hygienickou stanicí a rovněž návrh opatření k ochraně domu před hlukem.

Ke změnám došlo i v ochraně před obtěžujícím hlukem z hostinských provozoven, hřišť apod. Od loňského prosince se totiž za hluk nepovažují hlasové projevy osob (pokud nejsou součástí např. hudební produkce). Právě stížnosti na obtěžování komunálním hlukem (hlukem z nepracovního prostředí) přitom patří z pohledu šetření ochránce k nejčastějším. Nyní se však mohou krajské hygienické stanice zabývat pouze technologickými zdroji hluku v provozovně, tj. například vzduchotechnikou, chladicím zařízením apod., ale nikoli hlukem, který způsobují hosté a který je typický. Lidé, které hluk z restaurací a kaváren obtěžuje, se tedy nyní musí bránit tzv. sousedskou žalobou, nebo mohou žádat zastupitelstvo obce, aby přijalo obecně závaznou vyhlášku, která by např. omezila otevírací dobu.

Primátorka hlavního města prahy Adriana Krnáčová představila iniciativu Smart Prague, která zastřešuje plány hlavního města v oblasti smart cities do roku 2030. Ty se mají týkat chytrých popelnic, inteligentního osvětlení nebo kompletního e-styku s úřady.

„Chci, aby se o tématu Smart Cities jen nemluvilo, ale aby se Praha chytrým městem opravdu stala. Ty technologie jsou už k dispozici a my se je musíme naučit smysluplně využívat. Mluvím například o rozmístění chytrých popelnic, které odpadky samy lisují nebo instalací inteligentního osvětlení. To zase v praxi funguje tak, že pouliční osvětlení mimo jiné dokáže počítat volná parkovací místa jak v rezidenčních, tak parkovacích zónách a vy si můžete prostřednictvím aplikace jednoduše zjistit, kde můžete zaparkovat. Jde nám také o to, pomocí chytrých aplikací turisty navádět i do dalších zajímavých míst v Praze, kam se za normálních okolností nepodívají,“ uvedla primátorka Adriana Krnáčová.

Smart Prague byla první z konferencí, kde byl představen koncept chytrého města jako celek. Na tuto konferenci navážou další konference k jednotlivým oblastem konceptu Smart Prague, konkrétně k mobilitě, energetice a informačním technologiím. Naváže na ni několik dalších akcí, které vždy budou zaměřeny na jednu z oblastí jako doprava, energetika, informační technologie a kreativní průmysl. Speciální konference se také bude věnovat chytrému financování.

„Nemáme ambici tyto projekty přímo financovat, to by ani nebylo možné. Naší úlohou je vytvořit podmínky, zajistit infrastrukturu a propojit kreativní část s byznysem. Je nutné nalézt a kombinovat více druhů financování a nezatěžovat tak veřejné rozpočty,“ uvedla primátorka Adriana Krnáčová, která za iniciativou Smart Prague stojí.

Důležitým nástrojem pro propojování města, byznysové sféry, akademického sektoru a podnětů od jednotlivých lidí je nově spouštěný web www.smartprague.eu. Ten slouží jako platforma pro sdílení podnětů a na druhé straně jako zdroj inspirace pro pracovní skupinu, která se projektu Smart Cities věnuje.

Naše nejcennější tekutina bude v příštích šesti letech ještě cennější. Hlavně pro naše peněženky. Ubývající zásoby podzemní vody v ČR přiměly stát zdražit poplatky za její čerpání. Dnes platí vodárny za kubík podzemní vody dvě koruny, podle novely vodního zákona se však tento poplatek bude do roku 2022 postupně navyšovat až na finální cenu 6 korun za kubík. Více ZDE

Sněmovnu čeká velký tlak lobbistů. Ministerstvo životního prostředí totiž plánuje změnit odpadový byznys. Lidé by tak platili jen za odpad, který skutečně vyprodukovali. Příznivci návrhu věří, že se bude více třídit, zatímco odpůrci se obávají černých skládek. Více na iDNES.cz ZDE.

Co v článku padlo:

• Zásadní problém odpadového byznysu v Česku je, že města za svoz odpadu často platí mnohem víc, než by měla.

• Kontrola skutečného množství sváženého odpadu neexistuje.

• Svozové firmy nezřídka ovládají skládky či zařízení na likvidaci odpadů, a pokud ne, podniky se vzájemně kryjí.

• Popelářům hrozí, že přijdou o velkou část tržeb.

Čtěte také:

Platby za odpad? Rovnostářský socialismus, kontrola je slabá, říká expert (27.4.)

Zdroj: iDNES.cz

Půlroční analýza v oblasti systému sběru a třídění odpadu Centra ekonomických a tržních analýz se zaměřila na to, jak systém třídění a recyklace odpadů v České republice funguje, jak efektivní je v mezinárodním srovnání, a také na srovnání efektivity monopolních a konkurenčních systémů sběru a třídění odpadu ve vybraných zemích EU. Výsledky jsou podle zpracovatele analýzy pozitivní – český systém snese ta nejpřísnější měřítka. Samotnou studii a sumář si můžete stáhnout na konci příspěvku.

V celé Evropské unii se ročně generuje asi 2,5 miliardy tun odpadu, z toho 80 miliónů tun odpadů obalových. V České republice připadá na obyvatele asi 96 kg obalových odpadů. Tlak Evropské unie na vyšší využití především obalových odpadů jde ruku v ruce s diskusemi o tom, jak by měly členské země těchto závazných cílů nejefektivněji dosáhnout – v tom totiž mají členské země volnou ruku. V případě nástrojů založených na rozšířené povinnosti výrobců obecně vzato existují dvě možnosti řešení – systémy s jedním provozovatelem (monopolní) a systémy s více provozovateli (konkurenční). „Evropská unie postavila regulaci oblasti na takzvané rozšířené povinnosti  výrobců obalů – producenti obalů jsou zodpovědní za celý životní cyklus obalu, který používají pro doručení výrobku zákazníkům, tedy i za jeho následný sběr a vytřídění. A záleží na členských státech, jakou formu fungování zvolí. V České republice, stejně jako v dalších šestnácti zemích EU, systém provozuje jeden subjekt. Zajímalo nás, jak systém funguje a jak si vede v mezinárodním srovnání,“ vysvětluje pohnutky pro vznik studie Aleš Rod, ředitel výzkumu Centra ekonomických a tržních analýz.

V České republice se většina producentů obalových odpadů připojila ke kolektivnímu systému rozšířené odpovědnosti (EPR), jehož provozovatele (společnost EKO-KOM, a.s.) producenti obalů zároveň vlastní a kontrolují. Účastní se jej více než 20 tisíc firem, které zajišťují sběr obalových odpadů prostřednictvím více než 250 tisíc kontejnerů na tříděný odpad. „Z hlediska oficiálně reportovaných měr recyklace Česká republika patří k úspěšným státům – míra třídění odpadů roste, systém je nákladově efektivní a funguje transparentně. V roce 2013 byla celková míra recyklace 70 %, což řadí ČR v rámci EU na 6. místo. V recyklaci plastů je s 60 % dokonce na druhém místě,“ říká Jonáš Rais, analytik CETA a autor analýzy.

V diskusích o efektivitě systému je jako vzor často uváděno Německo. Analýzy však ukazují, že německá cesta by byla pro efektivní český systém krokem zpátky. „Překvapilo nás, to, ale základy úspěšnosti systému vznikly v době, kdy byl systém monopolní. Z analyzovaných dat vyplývá, že konkurence na úrovni provozovatelů po roce 2006 německému systému žádná velká pozitiva nepřinesla – míry recyklace nijak závratně nestouply, ale došlo k růstu transakčních nákladů systému, zvýšení administrativy a byrokracie a zvýšení míry podvádění v reportingu provozovatelů a zúčastněných firem. To se projevilo negativně na stabilitě systému a v následné legislativní smršti kontinuálně reagující na objevující se nedostatky,“ konstatuje Tomáš Benko, další z členů autorského kolektivu CETA. „Naopak jednoznačně pozitivní dopad lze v Německu pozorovat v důsledku zavedení konkurence na úrovni svozových firem ještě v době monopolního provozovatele systému,“ dodává.

Ekonomika životního prostředí představuje pro ekonomickou teorii myšlenkovou výzvu již desítky let. A ukazuje se to i v oblasti třídění a recyklace odpadů. Argument o nesporných pozitivech tržních principů a konkurence totiž může snadno narazit v umělém, regulací a politickými cíli svázaném světě, jak potvrzuje analýza CETA: „Klíčovým aspektem je proto existence politického cíle. Jakmile existuje politický cíl, vstupujeme do „second-best“ světa. A v tom dle zjištěných závěrů nepozorujeme zásadní dopad konkurenčního uspořádání provozovatelů systému na nižší náklady ani na oficiální míru třídění a využití,“ říká Jonáš Rais a dodává: „Obecně se ukazuje, že pro fungování recyklačního trhu je zásadní vhodně nastavená regulace. Aby systém mohl stabilně fungovat, musí brát v potaz negativní motivace všech zúčastněných aktérů. Přechod do prostředí s více provozovateli systému však činí tento, již z principu, velmi náročný problém ještě obtížnějším. Zahraniční zkušenost ukazuje, že konkurenční systémy jsou obvykle provázeny nižší mírou transparentnosti, zvýšením byrokracie aktérů, a také vyšší motivací jednotlivých aktérů vynakládat neproduktivní náklady na zajištění lepšího postavení, než mají aktéři ostatní. Představa, že konkurenti budou kooperovat, ale zároveň se budou chovat jako neziskové organizace, nestojí na racionálních základech. V konečném důsledku může docházet k transferu nákladů na menší účastníky systému, ať jsou to malé firmy nebo malé obce.“

Obrázek č. 1: Celková míra recyklace obalů v Evropě, 2013

Poznámka: Tmavě zelená barva vyznačuje země střední a západní Evropy, které jsou relevantní pro srovnání s Českou republikou (úspěšné systémy, které jsou ČR geograficky či kulturně relativně blízké). Šedá barva vyznačuje post-komunistické státy, které jsou pro srovnání vhodné kulturně i geograficky. Nicméně, z důvodu nízké úspěšnosti Maďarského a Polského systému se další analýza zabývá pouze Slovenskem.
Zdroj: Eurostat

Obrázek č. 2: Srovnání nákladů využití na obyvatele ve vybraných zemích EU

Poznámky: Kolektivní systém recyklace je monopolní v Belgii, České republice, Francii a Nizozemsku. Konkurenční je v Německu a Velké Británii. V Rakousku byl systém monopolní do roku 2014 (data v grafu) a od roku 2015 je konkurenční avšak jeho náklady neklesly. Vypočteno jako poplatky na tunu využitého množství na obyvatele (obalové odpady domácností). Na první pohled se zdají být náklady ve Velké Británii zdaleka nejnižší, poplatky výrobců zde ovšem pokrývají pouze asi 10 % celkových nákladů. Skutečná výše nákladu je tedy asi desetinásobná. Ve Francii poplatky pokrývají 75 % nákladů. V ostatních státech je to 100 %.
Zdroj: BIO (2014a); Eurostat, údaje z období 2010 – 2012

Obrázek č. 3: Jednotkové náklady na tříděný sběr využitelných odpadů a výkon tříděného sběru v krajích, 2014

Zdroj: IURMO (2015)

Dokumenty ke stažení:

Executive summary (ČJ)

Plné znění studie „Efektivita českého systému třídění odpadu v kontextu Evropské unie“

Ministři na dnešním jednání vlády odsouhlasili Program podpory Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů, který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Na regeneraci nevyužívaných průmyslových prostor budou připraveny dvě miliardy korun a o dotace si mohou zažádat obce a kraje.

Hlavním cílem národního programu, který předložilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, je přinést řešení problémů brownfieldů v České republice. Podpora regenerace těchto nevyužívaných, zanedbaných a mnohdy kontaminovaných průmyslových objektů, má podle MPO přispět k ekonomickému a regionálnímu rozvoji.

"V rámci realizace Programu se chceme zaměřit na vytvoření drobnějších podnikatelských objektů a území s vyšší nezaměstnaností. Předpokládáme, že revitalizace brownfieldů v podpořených regionech pomůže vytvořit až dva tisíce nových pracovních míst, povzbudí konkurenceschopnost, vylepší kvalitu životního prostředí a zvýší atraktivitu okolí," uvedl ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.     

Na čerpání z Programu podpory Regenerace a podnikatelské využití brownfieldů jsou vyčleněny dvě miliardy korun ze státního rozpočtu na období 2017 - 2023. Dotace z programu jsou výlučně určené pro obce a kraje, které leží na území strukturálně postižených krajů (Moravskoslezský, Ústecký a Karlovarský) a hospodářsky problémových regionů.

Vznik programu iniciovaly města a obce, na jejichž území se brownfieldy nachází. Na vytvoření materiálu se podílel vládní zmocněnec pro Ústecký a Moravskoslezský kraj Jiří Cienciala.

BOZP

Vláda dále dnes schválila návrh nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, a nařízení vlády č. 592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti. Cílem navrhovaných změn v části týkající se změny nařízení vlády je standardizovat činnost držitelů akreditací se záměrem zvýšit úroveň ověřování znalostí a dovedností spadajících do obou odborných způsobilostí podle zákona.

Na programu prvního květnového jednání vlády je znovu zařazen bod reakce vlády na zahájené infringementové řízení z důvodu vyhlášení lokalit Natura 2000 v nedostatečném rozsahu a dále ministři budou informováni o možnosti přednostního využití hnědého uhlí z lomu Bílina pro potřeby teplárenství.

Senát dnes schválil novelu zákona o potravinách a tabákových výrobcích. Ta nově také zavádí od roku 2018 povinnost pro obchody, kdy budou muset neprodané potraviny nabídnout charitě. Nebudou je tak moci dodat přímo například do dětských domovů nebo zoologických zahrad.

Od roku 2018 budou muset všechny prodejny potravin nad 400 metrů čtverečních neprodané jídlo před zničením nebo odvozem na skládku nabídnout charitě. Jídlo se tak má dostat ke klientům sociálních služeb. Počítá s tím novela zákona o potravinách, kterou před časem schválili poslanci a teď jí bude projednávat senát.

Novela zákona o potravinách a tabákových výrobcích (bod č. 36 novely - viz níže) počítá s darováním bezpečného jídla, které by jinak markety musely zlikvidovat − jde o výrobky se zdeformovanými obaly či končící trvanlivostí. S rozšířením skladů má potravinovým bankám pomoct i třicetimilionová dotace ministerstva zemědělství. Supermarkety v České republice ročně vyhodí přibližně 11 tisíc tun potravin.

Od loňského roku už markety nemusí v případě darování odvádět patnáctiprocentní daň z přidané hodnoty. Zboží "ocení" nulou, stejně tomu bude i nadále.

Ve Francii už podobný zákon o potravinách funguje. Je však mírnější − při porušení hrozí tamním obchodům pokuta v přepočtu skoro dva miliony korun. Česká varianta počítá až s deseti miliony.

Dokument ke stažení:

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákon (senátní tisk č. 248) - schválen

• Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (Senátní tisk č. 248)