Evropa se připravuje na další horké léto a obavy z nedostatku vody rostou. V Německu již úřady v oblasti Hannoveru, zahrnující 1,2 milionu obyvatel, zavedly od 1. června přísná omezení zavlažování. Při teplotách nad 27 °C je mezi 11. a 17. hodinou zakázáno zalévat veřejné i soukromé plochy, včetně zahrad, parků a sportovišť.

V Rakousku zatím podobná opatření zavedena nebyla, ale situace je znepokojivá. Podle analýzy Greenpeace z roku 2024 hrozí do roku 2050 akutní nedostatek vody ve 471 obcích, přičemž více než polovina z nich se nachází v Dolním Rakousku. Průzkum agentury Integral ukázal, že 60 % Rakušanů má obavy z budoucího nedostatku vody a více než 90 % požaduje konkrétní ochranná opatření.

Změny klimatu, nepravidelné srážky a rostoucí spotřeba vody, zejména v průmyslu, přispívají k této situaci. Deset největších průmyslových podniků v Rakousku spotřebuje ročně tolik vody jako 3,9 milionu obyvatel. Mnoho obcí již investuje do zajištění zásobování vodou, například město Neunkirchen nedávno otevřelo nový zásobník za 3,8 milionu eur.

Zatímco Německo již přijímá konkrétní opatření, Rakousko čelí výzvě, jak se připravit na budoucí sucha a zajistit dostatek vody pro své obyvatele.

Česká republika se v oblasti vědy a výzkumu drží na solidní úrovni, avšak při přechodu od nápadu k reálnému produktu naráží na řadu překážek. Evropské dotační programy často vyžadují spolupráci subjektů z různých zemí, což má podpořit mezinárodní integraci a transfer znalostí. V Česku však mezinárodní partnerství vznikají obtížně, což je částečně způsobeno tzv. akademickým „inbreedingem“, kdy vědci zůstávají na stejné univerzitě po celou kariéru, a nedostatečnou zahraniční prezentací. 

Přechod od laboratorního objevu k tržnímu produktu vyžaduje značné investice, které často přesahují možnosti dostupných dotací. V českém prostředí je však obtížné získat investory ochotné podstoupit vyšší riziko, což brání rozvoji inovativních projektů. I když se podaří získat investice a vybudovat prototyp, firmy často narážejí na nedostatek kvalifikovaných pracovníků, zejména v oblasti technologií a výzkumu. To omezuje schopnost firem škálovat výrobu a expandovat na zahraniční trhy. Více informací shrnuje Jan Petrásek ve svém článku na Médium.cz, kde identifikuje klíčové problémy brzdící české inovace. Více ZDE




 

Stavebnictví má pověst konzervativního oboru. Ale i tady se blýská na lepší časy – hlavně díky metodě BIM, tedy Building Information Modeling. Ve zkratce: místo hromady papírových výkresů máte chytrý digitální model, který ví všechno o budově – od materiálů přes rozvody až po energetickou náročnost. A hlavně: všechna profese pracují se stejným datovým modelem, ne „každý podle svého“.

Aby Česko v tomto směru neujelo světu, vznikla Koncepce zavádění metody BIM, která má nastavit pravidla, vzdělávání i technickou podporu pro veřejné i soukromé stavby. Ministerstvo průmyslu a obchodu teď zveřejnilo tři nové dokumenty, které pomáhají koncept posunout z teorie do praxe:

1. Pravidla pro provozní pasportizaci stávajících budov v majetku veřejné správy

Tento doporučující dokument stanovuje návrhy pro standardizaci procesu pasportizace s cílem zvýšit produktivitu správy majetku, optimalizovat provozní náklady a umožnit efektivní facility management, zejména u budov ve vlastnictví subjektů veřejné správy. Cílem dokumentu je představit způsoby, jak lze zpracovat pasport stavby, aby byla pořizována data v digitální formě a aby se takto shromážděná digitální data dále využívala efektivním způsobem. Dokument se zabývá pouze pasportizací stávajících staveb a je nejlépe aplikovatelný na provozní pasportizaci budov pozemních staveb.

2. Systém vzdělávání v metodě BIM pro pracovníky veřejné správy

Další nově publikovaný doporučující dokument hraje ústřední roli pro zavedení systému vzdělávání v metodě BIM. Vzdělávání je zásadní pro úspěšnou digitální transformaci stavebnictví, která je v současné době na nízké úrovni, což brání efektivnímu zavedení BIM. Cílem je zajistit dostatek znalostí a dovedností pro úspěšné přijetí a využívání BIM, což zahrnuje změnu myšlení, osvojení nových pracovních postupů a rozvoj digitální gramotnosti. Tyto snahy přímo navazují na Aktualizaci Koncepce zavádění metody BIM a její Implementační plán, především na strategický cíl SC2 – Zavedení systému vzdělávání, podpora dalšího vzdělávání a osvěta a dále věcného záměru zákona o BIM. Dokument je určen především pro dvě cílové skupiny, a to představitelům organizací veřejné správy, kteří připravují vzdělávací programy, a také odborným vzdělávacím organizacím.

3. BIM-protokol, Plán realizace BIM – BEP a Požadavky na výměnu informací EIR

Doporučující dokument BIM–protokol stanovuje jasná pravidla pro tvorbu, předávání a následné užívání informačního modelu stavby (IMS). Vychází z informačního protokolu ČSN EN ISO 19650-2, čl. 5.1.8 a jeho hlavním účelem je specifikovat způsob aplikace metody BIM na konkrétním projektu, definovat požadavky na informace, včetně způsobu mezioborové komunikace, výměny dat a údržby nebo dodávky informací na konkrétním projektu.¨

Dalšími stěžejními dokumenty jsou Plán realizace BIM BEP a Požadavky na výměnu informací EIR. BEP, který je vytvořen na základě BIM–protokolu, detailně popisuje dohodnuté postupy, pravidla a standardy ve vztahu k veškerým informacím souvisejícím s tvorbou IMS daného projektu. EIR pak specifikuje konkrétní požadavky na informace a jejich požadavky na výměnu informací vztažených k IMS tak, aby výsledný informační model stavby byl konzistentní, kvalitní a plně využitelný pro dosažení cílů projektu.

Všechny dokumenty prošly připomínkovým řízením, během kterého byly doručené připomínky posouzeny a vypořádány. Česká agentura pro standardizaci zveřejňuje výstupy z opatření Koncepce zavádění metody BIM v České republice na webových stránkách ZDE.

Dokument ke stažení:

• Pravidla pro provozní pasportizaci stávajících budov v majetku veřejné správy

• Systém vzdělávání v metodě BIM pro pracovníky veřejné správy

• BIM protokol

• Plán realizace BIM - BEP

• Požadavky na výměnu informací EIR

Rok 2025 přináší další ročník prestižní soutěže E.ON Energy Globe, která oceňuje výjimečné projekty v oblasti udržitelnosti a ochrany životního prostředí. Šest finalistů letošního ročníku představuje pestrou paletu inovací – od ekologického zemědělství přes architektonické rekonstrukce až po vesmírné technologie. Hlasování je otevřené do 30. června 2025, a každý hlasující se může zapojit do soutěže o atraktivní ceny, včetně letu balónem, zapůjčení elektromobilu či pobytu v Mikulově. Podrobnosti k jednotlivým projektům naleznete ZDE.

Plastový odpad, zejména ve formě mikroplastů, představuje jednu z nejzávažnějších ekologických výzev současnosti. Malé částečky, které unikají běžným čistírnám a postupně zaplavují oceány i půdu, jsou obtížně odstranitelné a často se stávají součástí potravního řetězce. Tým vědců z Institutu environmentálních technologií VŠB-TUO však nyní přichází s převratnou metodou, která by mohla tento problém nejen řešit, ale zároveň nabídnout čistý zdroj energie.

Výzkumníci totiž vyvinuli způsob, jak pomocí slunečního záření přeměnit mikroplasty – konkrétně běžně používané polymery jako PET (polyethylentereftalát) a PLA (polylaktid) – na vodík, tedy na čisté palivo budoucnosti. A co je na tom nejlepší? Celý proces probíhá za pokojové teploty a využívá pouze světlo a fotokatalyzátor.

Klíčem k úspěchu je využití polovodičových fotokatalyzátorů – konkrétně oxid titaničitý (TiO₂) a grafitový uhlík-nitrid (g-C₃N₄). Tyto materiály, při ozáření světlem, iniciují chemické reakce, při nichž dochází k rozkladu polymerních řetězců plastů a zároveň k uvolňování molekul vodíku. Výzkum přinesl obzvláště dobré výsledky při použití TiO₂ ve vodním prostředí – právě tehdy docházelo k nejvyšší výtěžnosti vodíku.

Proces je přitom velmi efektivní – výzkumný tým pozoroval nejen produkci plynu, ale i proměnu plastů do podoby snáze odbouratelných meziproduktů. To otevírá dveře nejen k energetickému využití plastového odpadu, ale i k jeho ekologičtější likvidaci.

Zásadní přínos tohoto výzkumu spočívá v tom, že dokáže spojit dvě dosud oddělené oblasti environmentální technologie – odstraňování plastových mikročástic z prostředí a produkci obnovitelného vodíku. Mnoho současných přístupů ke zpracování plastového odpadu vyžaduje vysoké teploty, tlak nebo chemikálie. Tento nový přístup je však výrazně šetrnější k životnímu prostředí – s minimálními energetickými nároky a využitím běžného světla.

Navzdory laboratorní fázi výzkumu je technologie slibným kandidátem pro budoucí aplikaci – například jako součást úpraven vody, kde by mikroplasty mohly být nejen odstraněny, ale zároveň využity jako zdroj cenné energie. Potenciál pro využití této technologie je obrovský – od decentralizovaných systémů obnovitelné energie až po ekologickou recyklaci plastového odpadu přímo v průmyslových provozech.

Tato studie tak představuje jeden z důležitých kroků k dosažení oběhového hospodářství, kde se z odpadu stává surovina a z environmentální hrozby energetický zdroj. Pokud se technologie podaří převést do praktického provozu, mohla by výrazně změnit způsob, jakým se díváme na plasty – nejen jako na problém, ale jako na součást řešení energetické transformace.

Další informace:

Photoreforming of PET and PLA microplastics for sustainable hydrogen production using TiO2 and g-C3N4 photocatalysts

Slovensko schválilo přelomové opatření – nově umožní odstřel až deseti medvědů hnědých ročně a jejich maso se bude moci legálně prodávat. Dosud bylo zabíjení medvědů v zemi přísně regulováno a maso z ulovených jedinců končilo pouze v rukou myslivců nebo bylo likvidováno. Nové nařízení má pomoci řešit dlouhodobě rostoucí počet konfliktů mezi lidmi a medvědy, jejichž populace se podle odhadů v posledních letech výrazně zvýšila.

Ministerstvo zemědělství tvrdí, že cílem není otevřít hromadný lov, ale zavést systém, který bude regulovaný, průhledný a zároveň zabrání nelegálnímu obchodu s medvědím masem. Podle některých odborníků se však otevírá nebezpečný precedens – mohlo by jít o první krok k širší komercializaci odstřelu chráněných druhů.

Medvědí maso se v Evropě běžně nejí a za delikatesu je považováno jen v několika málo regionech ve východní Evropě a severských zemích. Přísná pravidla lovu ve většině členských států EU a chráněný status medvědů znamenají, že jejich maso je zřídka dostupné a běžně se nevyskytuje v restauracích nebo obchodech. Tam, kde se konzumuje medvědí maso, hygienici varují před rizikem výskytu svalovce, což je parazit, který může u lidí způsobit vážná onemocnění.

Ochránci přírody i část veřejnosti proti kroku ostře protestují. Varují, že komerční motivace by mohla vést ke zneužití pravidel a ohrozit stabilitu populace medvěda hnědého, který je v EU stále považován za chráněný druh. Slovenské úřady ale tvrdí, že jde o přiměřenou reakci na situaci, kdy se medvědi čím dál častěji objevují v obydlených oblastech a představují riziko pro obyvatele.

Zůstává otázkou, zda medvědí guláš skutečně pronikne do běžné nabídky restaurací a domácností, nebo zda se tato změna omezí jen na symbolický akt. V každém případě však Slovensko otevřelo téma, které může v budoucnu rezonovat i za jeho hranicemi – včetně České republiky.

Evropská komise ve svém hodnocení upozornila na závažné nedostatky v aktualizovaném Národním klimaticko-energetickém plánu (NKEP), který Česká republika předložila v prosinci 2024. Podle Komise český návrh neodpovídá požadovaným unijním cílům v oblasti obnovitelných zdrojů energie, energetických úspor a snižování emisí skleníkových plynů.
Komise ocenila Českou republiku za dlouhodobou strategii renovace budov a záměr ukončit využívání uhlí pro výrobu tepla a elektřiny do roku 2033.

Ekologické organizace, jako Greenpeace ČR a Centrum pro dopravu a energetiku, dlouhodobě upozorňují na nízké ambice českého plánu a nedostatek konkrétních opatření. Podle nich je nezbytné, aby vláda zvýšila cíle pro obnovitelné zdroje energie a připravila jasný plán jejich dosažení.

Česká vláda má nyní za úkol připravit konečnou podobu NKEP, kterou musí všechny členské státy EU odevzdat do konce června 2024. Komise očekává, že Česká republika zohlední její připomínky a předloží ambicióznější a konkrétnější plán.

Hlavní výhrady Komise:

• Nízký cíl pro obnovitelné zdroje energie: Český plán stanovuje podíl obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě energie na 30,1 % do roku 2030, což je pod doporučenou hodnotou 33 % pro Česko a výrazně pod unijním cílem 42,5 %.

• Absence konkrétních opatření: Plán postrádá detailní scénář, jak dosáhnout stanovených cílů, chybí sektorové strategie pro rozvoj obnovitelných zdrojů a konkrétní opatření na podporu energetických úspor, zejména v dopravě a průmyslu.

• Nedostatečné vyhodnocení klimatických rizik: Komise upozorňuje na absenci analýzy dopadů klimatických změn na energetickou infrastrukturu, včetně dostupnosti vody pro chlazení jaderných reaktorů.

• Chybějící plán na ukončení podpory fosilních paliv: NKEP neobsahuje harmonogram ukončení veřejné podpory fosilních paliv ani opatření na snižování závislosti na zemním plynu.

• Nedostatečné zapojení veřejnosti: Komise kritizuje nedostatečné zapojení veřejnosti do přípravy plánu a vyzývá k transparentnějšímu procesu.

Evropská unie schválila úpravy emisních norem CO₂ pro nová osobní vozidla a dodávky, které automobilkám umožní vykazovat plnění cílů za tříleté období (2025–2027) místo každoročního sledování. Tato změna poskytne výrobcům větší flexibilitu a pomůže jim vyhnout se pokutám za nesplnění emisních limitů v jednotlivých letech.

Cílem této úpravy je podpořit evropský automobilový průmysl, který čelí rychlým technologickým změnám a rostoucí konkurenci. Automobilový sektor zaměstnává přibližně 13 milionů lidí a tvoří 14 % HDP EU. Česká vláda usilovala o ještě delší pětileté období pro vykazování emisních cílů, ale i tříletý rámec je vnímán jako pozitivní krok. 

Podle nových pravidel musí průměrné emise nových vozidel klesnout ze 116 gramů na 93,6 gramu CO₂ na kilometr. Pokud výrobci tento limit překročí, hrozí jim pokuta 95 eur za každý gram nad limit u každého prodaného vozu.

Od roku 2025 mají české obce zákonnou povinnost vytřídit alespoň 60 % komunálního odpadu. Realita je však poněkud chmurnější – průměrná míra třídění se v roce 2023 zastavila na 44,7 % a predikce do roku 2025 mluví pouze o mírném zlepšení na 47,5 %. K cílové metě se tak s největší pravděpodobností nedostaneme.

V současnosti překračuje požadovanou hranici 60 % pouhých 5 % obcí, a i do dvou let se tento podíl zřejmě vyšplhá jen k 10 %. Výrazné jsou navíc regionální rozdíly – lídry v třídění jsou obce v Jihomoravském, Olomouckém a Pardubickém kraji, zatímco Praha, Ústecký a Karlovarský kraj výrazně zaostávají. Alarmující je i skutečnost, že v roce 2023 stále existovalo 137 obcí, které dosahovaly třídění pod 30 %.

Pro obce je komplikací i to, že se do zákonného cíle nezapočítává bioodpad, přestože jeho sběr a recyklace často představují značnou část tříděného odpadu. Analýzy zároveň ukazují, že čím vyšší je průměrný věk obyvatel v obci, tím nižší je pravděpodobnost, že obec cíl splní. Naopak ekonomická úroveň obce (měřená příjmem na obyvatele) nehraje výraznou roli.

Některá města si ale vedou výrazně lépe – zpravidla ta, která se třídění věnují systematicky a dlouhodobě. Například Vysoké Mýto snížilo četnost svozu směsného odpadu a zároveň zintenzivnilo sběr tříděného. Výsledky se dostavily nejen díky systému, ale především díky aktivní práci s občany. Právě motivace obyvatel se ukazuje jako klíčový faktor. Českým obcím tak nezbývá než rychle reagovat – kombinací infrastruktury, chytrých změn v logistice a osvěty. Bez toho se kýžená 60% hranice zůstane jen číslem na papíře.

Další informace se dočtete v podrobném analytickém článku "Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?" jehož autorem je Michal Struk (Masarykova univerzita) v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Informace o předplatném najdete ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Česká republika spolu s deseti dalšími členskými státy EU apeluje na Evropskou komisi, aby opět odložila platnost nařízení proti odlesňování, které má zajistit, že výrobky prodávané v EU nepocházejí z odlesněné půdy. Toto nařízení, jehož účinnost byla již jednou odložena na 30. prosince 2025, se týká komodit jako dobytek, kakao, káva, palmový olej, sója, dřevo a kaučuk. Státy upozorňují na vysoké a obtížně splnitelné požadavky pro zemědělce a lesníky, které považují za nepřiměřené cíli nařízení. Evropská komise již dříve uvedla, že většina unijních zemí bude ušetřena nejpřísnějších kontrol, avšak skupina států v čele s Rakouskem a Lucemburskem požaduje další zjednodušení pravidel a opětovné odložení jejich platnosti. Více ZDE

Odpadní vody už dávno nejsou jen hygienickým nebo infrastrukturálním tématem – čím dál častěji se ukazují jako klíčový faktor veřejného zdraví i environmentální bezpečnosti. Podle aktuálních zpráv z médií nejsou současné čistírny odpadních vod dostatečně technologicky vybaveny k efektivnímu odstraňování zbytků léčiv. Tyto látky tak dál pronikají do přírody, kde se stávají živnou půdou pro nebezpečný fenomén: antibiotickou rezistenci.

Zbytky antibiotik, hormonů a dalších farmaceutik, které projdou lidským tělem, končí v odpadech – a následně ve vodním prostředí. Bakterie v těchto podmínkách mají ideální prostředí pro vývoj rezistence vůči antibiotikům, což představuje jednu z největších globálních hrozeb podle WHO. Současné technologie na mnoha ČOV nejsou navrženy pro cílené odstraňování těchto mikropolutantů. Řešení? Investice do pokročilých technologií (např. membránová filtrace, ozonizace nebo aktivní uhlí), ale i prevence v podobě lepšího třídění léčiv, informování obyvatel a odpovědného předepisování farmak.

V kontextu oběhového hospodářství představují odpadní vody i potenciál např. jako zdroj živin, bioplynu nebo surovin, více ZDE

Na skládce u Litvínova na Mostecku jsou stále tisíce sudů s nebezpečným styrenem. Kontroloři České inspekce životního prostředí (ČIŽP) ho objevili na skládce Celio v létě 2021. Stavební povolení ke stavbě betonového sarkofágu firma Celio zatím nedostala. Pracuje se i s variantou uložení těchto odpadů do mobilních ocelových kontejnerů. Kolem navážky je plot a místo neustále sleduje policie. Více ZDE

Když vyjede cisterna s odpady, láhev s kyselinou nebo paleta sprejů, je to víc než jen běžný transport. Za každou takovou přepravou se skrývá přísná legislativa, pečlivé značení, povinné školení, a nově i přímá inspekční pravomoc státu. Na květnové konferenci Odpady v podnikové ekologii zazněla přednáška bezpečnostního poradce Ing. Tadeáše Narovce, DiS., která shrnula klíčové změny v oblasti přepravy nebezpečných věcí podle dohody ADR. Ať už jste odpovědnou osobou, provozovatelem vozidla, nebo nakládáte barely v depu, rok 2025 přináší důležité novinky, které by vám rozhodně neměly uniknout.

ADR, neboli Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí, je mezinárodní právní rámec, který vznikl pod záštitou Evropské hospodářské komise OSN (UNECE) již v roce 1957. Jejím hlavním cílem je zajistit bezpečnost lidí, majetku a životního prostředí při přepravě chemikálií, výbušnin, hořlavin, toxických nebo radioaktivních látek, a v neposlední řadě také nebezpečných odpadů.

ADR upravuje nejen to, co a jak smí být přepravováno, ale i povinnosti osob a firem, způsob označování zásilek, školení personálu, vybavení vozidel a dokumentaci. Dohoda je průběžně aktualizována – každé sudé roky vstupuje v platnost nová verze s úpravami, které reagují na technologický pokrok, zkušenosti z praxe i nové hrozby.

V praxi se pod ADR režim dostávají nejen klasicky chápané nebezpečné chemikálie, ale také běžně využívané suroviny, které se v určité koncentraci stávají rizikové: kyselina sírová v náhradních dílech pro baterie, aceton nebo ředidla ve stavebních a úklidových firmách, aerosoly a tlakové nádoby (včetně sprejů a hasicích přístrojů), nemrznoucí kapaliny obsahující nebezpečné složky, odpady z laboratoří, zubních ordinací, lakoven nebo servisů.

Firmy mnohdy netuší, že přepravují „ADR náklad“. Příkladem může být autoservis, který odváží použité oleje, rozpouštědla a filtry – kombinace těchto odpadů snadno překročí limity pro podlimitní přepravu a vyžaduje nejen označení vozidla oranžovou tabulkou, ale i řidiče s platným školením a bezpečnostním poradcem.

Kdo je součástí přepravy?

Podle kapitoly 1.3 ADR musí být školeni všichni, kdo se podílejí na přepravě nebezpečných věcí – nejen řidiči, ale i nakládači, baliči, plniči či osoby odpovědné za vykládku. Povinné školení zahrnuje všeobecnou, specifickou i bezpečnostní část. Zaměstnanci nesmí vykonávat činnosti, na které nejsou proškoleni, ledaže by byli pod přímým dohledem kvalifikované osoby. Školení není jednorázové – pravidelná obnova je nezbytná a její dokumentace musí být archivována po dobu stanovenou právními předpisy. Při nástupu do nového zaměstnání se školení přezkoumávají.

Bezpečnostní poradce – povinnost, která není formalita

Každý podnik, který nebezpečné věci přepravuje, plní, balí, nakládá či vykládá, musí mít jmenovaného bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí (DGSA). Tato osoba má za úkol minimalizovat rizika vůči lidem, majetku i životnímu prostředí. Výjimkou jsou jen podniky, které přepravují nebezpečné látky v množstvích nižších než limity uvedené v 1.1.3.6 ADR (např. do 20 kg/l pro přepravní kategorii 1, do 1 000 kg/l pro kategorii 3). Poradce každoročně připravuje výroční zprávu o činnostech podniku v oblasti přepravy nebezpečných věcí, kterou je nutné uchovávat minimálně po dobu pěti let. Zpráva je k dispozici i pro případné kontroly ze strany veřejné správy.

Zásadní novinka od července 2025: Nový inspekční úřad

Jednou z nejzásadnějších změn, která vstoupí v platnost od 1. července 2025, je vznik samostatné Inspekce silniční dopravy, která nahradí dosavadní Centrum služeb pro silniční dopravu (fungující dosud pod asistencí Policie ČR). Tento nový úřad přináší celou řadu důležitých změn:

• Bude mít vlastní pravomoc kontrolovat, zastavovat vozidla a udělovat sankce.
• Bude moci odebírat doklady a registrační značky.
• Disponovat bude 22 vozidly mobilních expertních jednotek (MEJ) a dalšími čtyřmi mobilními STK.
• Očekává se 6–10 kontrol na jedno vozidlo denně.
• Pro firmy přepravující odpady to znamená nutnost mít „ADR papíry“ v naprostém pořádku – a připravené kdykoli k předložení.

ADR už není jen o přepravci

Přednáška Ing. Narovce připomněla, že odpovědnost za přepravu nebezpečných věcí je kolektivní – netýká se jen řidiče, ale celé sítě osob, které s odpady přicházejí do styku. Nové institucionální změny zvyšují tlak na formální i praktické zvládnutí ADR agendy. Klíčovým faktorem zůstává kvalitní a průběžné školení, přesná evidence a aktivní role bezpečnostního poradce. A také připravenost na to, že kontrola může přijít kdykoli – a tentokrát už nikoli „s asistencí“, ale s razítkem nového inspekčního úřadu.

Konferenci Odpady v podnikové ekologii pořádal Verlag Dashöfer, nakladatelství, spol. s r. o. a jeho odborný portál ENVIprofi.cz. Akce opět nabídla pestrý program plný praktických informací z firemní praxe i legislativních novinek. 

Už nyní se můžete těšit na listopadový jubilejní 10. ročník konference: Povinnosti v podnikové ekologii, kde během dvou dnů opět získáte obrovské množství praktických informací. Podrobnosti ke konferenci najdete ZDE.

Rozhodnutí Ústavního soudu z března 2025 představuje zásadní milník v oblasti odpadového hospodářství a právního státu. Soud zrušil ustanovení zákona o odpadech, které zpětně odpouštělo povinnost platit poplatky za odpady využité k technickému zabezpečení skládek. Tato norma byla označena za protiústavní, protože porušovala zákaz retroaktivity a vytvářela nerovnost mezi provozovateli skládek – zvýhodnila ty, kteří své zákonné povinnosti ignorovali, na úkor těch, kteří je plnili řádně.

Kontroverzní ustanovení se do zákona dostalo netransparentně – prostřednictvím pozměňovacího návrhu poslanců Staňka a Zahradníka – a to až v pozdní fázi legislativního procesu. Navzdory upozornění Senátu a nesouhlasu tehdejšího ministra životního prostředí byl zákon nakonec schválen a podepsán prezidentem. Kritici tehdy hovořili o „odpadovém zlatém dole“ a výhodách pro vybrané podnikatelské subjekty.

Celý případ má i výrazný finanční rozměr. Město Čáslav evidovalo pohledávku přes 600 milionů korun vůči společnosti AVE CZ, zatímco Státní fond životního prostředí mohl přijít o dalších více než 800 milionů. Díky rozhodnutí Ústavního soudu se nyní tyto částky mohou začít znovu vymáhat.

Senát, který v roce 2020 podal ústavní stížnost, upozornil také na environmentální dopady – zrušením poplatků se snížily prostředky na rekultivaci skládek, čímž došlo k zásahu do práva na příznivé životní prostředí. Ústavní soud tento argument potvrdil a označil upřednostnění ekonomických zájmů provozovatelů skládek za svévolné a neodůvodněné.

Rozsudek má tak nejen přímé právní a finanční dopady, ale i hlubší význam – potvrzuje, že pravidla platí pro všechny stejně a že zákonodárci nesmí vytvářet výjimky, které zpětně legitimizují protiprávní jednání. Pro obce i stát to znamená novou příležitost domoci se spravedlnosti a získat zpět miliardové částky, které jim byly dosud odpírány.

Další informace se dočtete v článku Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní v květnovém čísle časopisu Odpadové fórum. Předplatné ZDE

Obsah Odpadové fórum č. 5/2025 - téma sběr a svoz odpadu:

• Jaké investiční příležitosti skrývá Keňa v oblasti odpadového a vodního hospodářství?

• Dědictví konzumu: Evropa a USA mění Afriku v popelnici

• Rizika spojená s recyklací plastů: Výzvy pro zdraví, životní prostředí i legislativu

• Ústavní soud: Zpětné odnětí poplatků obcím za uložené odpady bylo protiústavní

• Analýza vybraných odpadových toků v ČR

• Oběhové hospodářství: 8 cest, jak získat podporu na technologie, recyklaci i redesign výrobků

• Praha míří k bezodpadové budoucnosti – pomáhají jí technologie i data

• Chytré systémy pro odpadové hospodářství: Jak RFID a vážení mění pravidla hry

• Podaří se českým obcím dosáhnout třídicího cíle pro rok 2025?

• Polemika: Překročí Česko svůj vlastní skládkovací stín?

• Bohové nemusí být šílení: Uchopí Česko inovativní přístup k podpoře cirkulární ekonomiky?

• Recyklace autovraků na rozcestí: Příležitost pro průmysl, nebo další alibi pro nečinnost?

• Strategická ložiska manganu a lithia v ČR ožívají s podporou Evropské komise a Evropské banky pro obnovu a rozvoj

• Vzdělávání pro cirkulární budoucnost: Jak budujeme udržitelné návyky už na prvním stupni

• Startuje nový ročník sběrové soutěže pro Zelené firmy. Loni podniky odevzdaly rekordních 773 tun elektroodpadu

• Clean Industrial Deal z pohledu chemického průmyslu

Česká republika připravuje úpravu právních předpisů v oblasti ochrany zdraví při práci v reakci na dvě nové evropské směrnice. První z nich, směrnice (EU) 2024/869, zavádí zpřísněné limitní hodnoty pro expozici olovu a jeho sloučeninám i pro diisokyanáty. U olova dochází ke snížení jak limitu v pracovním ovzduší, tak biologické hodnoty v krvi pracovníků. V případě diisokyanátů stanovuje směrnice poprvé na evropské úrovni hygienické limity, které jsou přísnější než dosavadní české normy.

Nová evropská legislativa reaguje na rostoucí důkazy o škodlivých účincích určitých chemických látek na lidské zdraví. Směrnice 2024/869 se zaměřuje na ochranu zaměstnanců před látkami klasifikovanými jako karcinogenní, mutagenní a toxické pro reprodukci. Cílem je zamezit dlouhodobé expozici těmto látkám, které mohou vést k vážným onemocněním, včetně poruch plodnosti či rakoviny.

Druhá směrnice, (EU) 2023/2668, reaguje na stále přetrvávající problém azbestu. Tento materiál je sice v EU zakázán, ale stále je přítomen v mnoha budovách. Nová pravidla zpřísňují hygienický limit pro azbest v pracovním ovzduší a ukládají povinnost pravidelného školení zaměstnanců firem, které s azbestem pracují – například při demolicích nebo rekonstrukcích. Školení bude doloženo oficiálním osvědčením.

Na základě výše zmíněných směrnic musí Česká republika transponovat nová pravidla do národní legislativy. To bude zahrnovat úpravu hygienických limitů v pracovním ovzduší, posílení metod měření azbestu a zavedení školení s certifikací pro pracovníky přicházející do kontaktu s azbestem. Cílem těchto kroků je posílit prevenci nemocí z povolání a dlouhodobě ochránit zdraví zaměstnanců vystavených nebezpečným látkám.

Dokument ke stažení:

• Materiál

• Důvodová-zpráva

• Platné-znění

Skupina ČEZ zahajuje v Mělníku výstavbu největšího paroplynového teplárenského zdroje v České republice, čímž pokračuje v dekarbonizaci českého teplárenství. Projekt zahrnuje výstavbu až tří paroplynových jednotek s celkovým elektrickým výkonem téměř 1200 MWe, které budou připraveny i na budoucí využití vodíku. První jednotka s výkonem 266 MWe a tepelným výkonem 183 MWt má být uvedena do provozu v roce 2029 a bude dodávat teplo pro přibližně 230 tisíc domácností v Praze, Mělníku a Neratovicích. 

Součástí projektu je také zařízení na energetické využití odpadů (ZEVO), jehož zkušební provoz se plánuje na přelomu let 2027/2028. První stavební práce by měly vypuknout již letos v létě. Půjde zejména o zřízení zařízení staveniště pro potřeby zhotovitele a demolice stávajících objektů, které uvolní místo nové stavbě. 

V loňském roce byla do provozu uvedena fotovoltaická elektrárna o instalovaném výkonu 7,3 MWp umístěná na bývalé skládce uhlí. Mezi další doplňkové technologie, s jejichž přípravou se v rámci transformace lokality počítá, patří například plynová kotelna, elektrokotle, akumulace tepla či bateriový systém na ukládání elektřiny. 

Celkové investice přesáhnou 50 miliard korun, přičemž více než polovina bude pokryta z Modernizačního fondu EU.