Prezentace ze semináře Technologické centrum AV ČR uspořádalo dne 18. listopadu 2015 informační seminář programu Horizont 2020 zaměřený na problematiku měst. Témata zacílená na města jsou rozprostřena v různých částech H2020 a jsou poměrně různorodá. Sahají od energetiky či odpadového hospodářství přes řešení inspirovaná přírodou po kulturní dědictví a mohou být tedy zajímavá pro celé spektrum potenciálních účastníků.

Dokument ke stažení:

Cities_pdf.rar

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) dnes zveřejnilo reakci náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí Bereniky Peštové s titulem "Kdo se chystá vybrat peníze za vodu lidem z peněženek? Ten, kdo je z jejich peněženek vybírá dlouhodobě. Vodohospodářské společnosti" na nedávné mediální informace. Celou její reakci uvádíme níže.

Reakce Bereniky Peštové (MŽP):

František Barák, předseda asociace vodohospodářských společností SOVAK, v pátek 20. listopadu uveřejnil na serveru Naše voda článek (na této adrese) na téma zdražování vody. Deník MF Dnes zároveň včera na stejné téma uveřejnil článek s titulkem „Nové platby zdraží vodu až o pětinu“. Z obou článků má čtenář získat pocit, že stát bude bezdůvodně zdražovat vodu, což nejvíce pocítí naši občané.

Podívejme se ale, co skutečně stojí za zdražováním vody a proč je cena vodného a stočného taková, jaká dnes je.

František Barák v MF Dnes tvrdí, že státu už dnes na ceně vody odvádí VH společnosti celých 25 až 35 % ceny vody, v článku na serveru Naše voda má jít dokonce o 28 až 36 %. Podívejme se ale, z čeho se cena vody skutečně skládá a kolik skutečných procent je odváděno státu.

Při současné průměrné výši vodného a stočného v ČR cca 80 Kč/m3 včetně DPH je zastoupení poplatků a daní následující: DPH 15 %, poplatek za vypouštění cca 20 hal/m3 tj. tedy zhruba 0,25 % ceny vody, poplatek za odběr podzemních vod činí současné zákonem dané 2 Kč/m3, ale jen polovina z této částky jde za státem, druhou polovinu inkasují kraje, státu jde tak 1,25 %. Platbu za povrchovou vodu účtují státní podniky Povodí v průměrné výši - 4 Kč/m3, což činí 2,5 % (polovina vyrobené pitné vody je z vody povrchové, zbytek je z vody podzemní). Celkem tedy státu odchází maximálně 20 % ceny vody, kterou platí občan. Vodohospodářské společnosti pak účtují lidem další následující položky. Ztráty v trubní síti, které jsou v současné době okolo 17 % a jsou způsobeny nedostatečnými investicemi majitelů a provozovatelů vodovodů do jejich oprav. Náklady na odvádění a čištění srážkových a balastních vod, jež jsou odváděny jednotnou kanalizací. Až 10 % úplných vlastních nákladů pak činí kalkulovaný zisk vodohospodářských společností. Do výpočtu úplných vlastních nákladů lze zahrnout vše, co je v souladu s položkami v cenovém věstníku MF, včetně částky poplatků. Následný zisk je u provozního modelu provozování VAK, jež je v ČR nejrozšířenější, určitým procentem této částky a je předem do ceny vodného a stočného započten. Dochází tak k absurdní situaci, kdy na rozdíl od běžných podnikatelských záměrů, kdy snížením nákladů roste zisk, u provozního modelu růstem nákladů naopak zisk vodohospodářských společností roste s náklady.

Že s tvorbou ceny vodného a stočného není něco v pořádku, je patrné i z porovnání cen za 50 největších vodárenských společností, kdy v roce 2013 činil rozdíl mezi nevyšší a nejnižší cenou více než 100 %, (38–99 Kč/m3), přičemž pro tento rozdíl neexistují žádné technické důvody. Nárůst vodného a stočného je trvalý, a to i přes významný pokles cen energií a zanedbatelnou inflaci v posledních letech a dlouhodobou stagnaci či dokonce pokles poplatků. Je tedy zásadní otázkou, co způsobuje neustálý nárůst ceny a uvedený cenový rozdíl a kdo, když ne stát, inkasuje takto generované prostředky.

František Barák ve své reakci píše o „nesmyslně nastavených parametrech, přesahujících evropské standardy“ a o jedinečnosti ČR, co se týká výše poplatků za vypouštění znečištěných odpadních vod do našich řek a potoků. Evropské standardy na limity a míru znečištění odpadních vod jsou však jedny a Česká republika jejich výši naprosto kopíruje ve svých zákonných požadavcích na limity pro vypouštění odpadních vod. Není důvod být papežštější než papež, jak se pan Barák snaží naznačit. Ale: ČR doplácí na dlouhodobě nefunkční systém regulace vodohospodářského sektoru, jenž má nahradit neexistující konkurenční prostředí a který provozovatele nemotivuje k vyšší efektivitě provozu a ke snižování ceny pro odběratele. Příkladem může být odvádění srážkových vod jednotnou kanalizací, kdy vodárny lidem účtují náklady na stočné za zhruba dvojnásobný objem odpadních vod, jež je nutno na čistírně odpadních vod vyčistit. Náklady na jejich čištění jsou potom obrovské, nemluvě o zatížení technologií, které pro čistírny takové množství vody představuje a které vede ke zvýšeným nákladům při výstavbě a rekonstrukci čistíren, které ve finále zaplatí opět občan ve stočném. Zároveň i proto, že obce nemají z minulosti vytvořené fondy oprav, do kterých mají odvádět velkou část z vodného a stočného, dochází k postupnému zvyšování cen vody, aniž je nutnost a oprávněnost tohoto zvyšování občanům náležitě a transparentně vysvětlena. Pokud nedojde ke změně, budou občané každoročně platit více a více do zcela netransparentního a z pohledu vynakládání vybraných prostředků neefektivního systému vodohospodářských monopolů.

Pro úplnost k reakci pana Baráka dodávám, že problematiku existence poplatků za znečištění a objem odpadních vod nelze vytrhávat z celého kontextu daní a poplatků a každý evropský stát preferuje jiný mix ekonomických nástrojů k ochraně životního prostředí. To, že určitý typ v některém státě chybí, neříká nic o celkovém „zpoplatnění“ negativních zásahů do životního prostředí. Některé evropské domácnosti například platí za objemy dešťových vod spadlých na své pozemky (v ČR platí za dešťovou všichni občané, jako součást stočného), v Evropě cenu vody pro občana řeší zcela jiný systém daní. Systém poplatků, který se u nás ale bohužel promítá i do cen vody občanům, pokud vodárny nehospodaří efektivně, je u nás nastavený historicky a jeho hlavním cílem je motivovat průmyslové podniky i vodohospodářské společnosti k větším investicím do čištění vody. Zároveň se jedná o jedny z nejsofistikovanějších poplatků ve smyslu cíleného zaměření na největší znečišťovatele, s největším ekologickým efektem, a na rozdíl od plošného daňového zatížení s následným adresným navracením výnosů z poplatků do modernizace vodohospodářské infrastruktury.

V minulosti se tento systém dokonale osvědčil a zásadně přispěl ke snížení organického znečištění vypouštěného do řek. Umožnil také velkorysou finanční podporu pro výstavbu čistíren a kanalizací. Vzhledem k nastavení limitů pro zpoplatnění, jež byly poplatné požadavkům na ochranu vod konce tisíciletí, je třeba motivaci obnovit a zaměřit ji k novým, aktuálním a náročnějším cílům a systému navrátit jeho funkci.

Související článek:

Šetření vodou je u konce, narazilo na své limity. Voda podraží (23.11.2015)

Autor: Berenika Peštová, náměstkyně pro řízení sekce technické ochrany životního prostředí, MŽP

Prvních osm krajů může začít poskytovat lidem dotace na výměnu starých kotlů za nové ekologické. Potřebné rozhodnutí od ministerstva životního prostředí dostala Praha a Karlovarský, Ústecký, Liberecký, Pardubický, Olomoucký, Zlínský a Jihomoravský kraj. Tyto kraje žádaly o méně než 200 milionů korun, a proto dostaly rozhodnutí dříve. Ostatní regiony, které žádají vyšší částku, musejí počkat na schválení od ministerstva financí. Patří mezi ně i Moravskoslezský kraj, kde je dlouhodobě nejhorší ovzduší v zemi.

Kraje v současnosti připravují žádosti pro občany. Například Královéhradecký a Středočeský kraj by podle mluvčí MŽP Petry Roubíčkové měly výzvu pro občany zveřejnit v polovině prosince.

Kotlíkové dotace jsou určeny pro občany na výměnu zdroje vytápění v rodinných domech. Na výměnu starého kotle na pevná paliva za jiný, ekologičtější zdroj a takzvaná mikro-energetická opatření mohou lidé získat až 85procentní dotaci z maximální částky 150.000 korun.

Od roku 2022 nebude podle platného zákona o ovzduší v ČR možné provozovat v domácnostech staré neekologické kotle první a druhé emisní třídy. Už od loňska nesmějí být na tuzemský trh uváděny kotle třetí emisní třídy a vyšší.

Ve dnech 30. 11. až 11. 12. 2015 proběhne v Paříži konference Spojených národů o změnách klimatu (COP21). Na 21. klimatický summit se do Paříže sjede zhruba 40 000 účastníků, včetně 80 až 120 hlav států. Cílem bude dojednat právně závaznou a univerzální dohodu zahrnující co nejvíce zemí, která omezí emise skleníkových plynů (zejména CO2) do atmosféry a nahradí tak od roku 2020 Kjótský protokol.

Právě emise CO2 jsou většinou vědců považovány za hlavní příčinu setrvalého vzestupu průměrné teploty na Zemi, který je pozorovatelný v posledních více než sto letech. Všeobecně se má za to, že růst průměrné teploty by neměl přesáhnout 2 stupně celsia oproti preindustriální éře. Jinak by následky s teplotními změnami spojené jako sucha, hurikány, povodně, vzestupy mořských hladin atd. mohly být pro lidstvo zničující. Pokud by se ji podařilo uzavřít globální dohodu na omezení emisí, byla by první svého druhu.

CO2 sám o sobě škodlivý není. Bez jeho přítomnosti v atmosféře by se jen velmi malá část slunečního záření po odrazu od zemského povrchu udržela v atmosféře a průměrná teplota by klesla o 30 stupňů. Avšak jeho vyšší koncentrace způsobuje, že slunečního záření je v atmosféře pohlcováno stále více. Polovina všech emisí CO2 vznikajících hlavně spalováním fosilních paliv není absorbována vegetací či oceány, ale uniká do vzduchu. Množství CO2 usazeného v atmosféře tak roste.

Vyjednávací text pro Paříž zahrnuje návrh dohody (právně závazná ustanovení) a návrh rozhodnutí (technická ustanovení). Jednotlivé státy před konferencí představily nabídku svých národních příspěvků (Intended Nationally Determined Contributions, tzv. INDCs) s cílem snížit emise a adaptovat společnost na klimatické změny. Pořadatelé summitu obdrželi závazky již od 161 zemí reprezentujících cca 90 % globálních emisí. Příspěvek EU je jeden z nejambicióznějších: snížení emisí o 40 % do roku 2030 oproti roku 1990 s tím, že se toto procento může ještě zvýšit, pokud bude mezinárodní dohoda uzavřena. Zatím prezentované příspěvky ale stále nestačí na zastropování růstu teploty na 2 stupních celsia. Evropská unie usiluje o právně závaznou a univerzální dohodu stanovující emisní cíle ještě před rokem 2020. Dále prosazuje transparentní pravidla dohody, kontrolu jejího plnění každých 5 let a využívání tržního mechanismu pro její realizaci.

První den konference bude vyhrazen šéfům států a vlád. Francouzští hostitelé registrují stovku kladných odpovědí na pozvání. Na seznamu potvrzených účastníků prezidenti Spojených států, Číny, Ruska, indický premiér, generální tajemník OSN, francouzský prezident a mnozí další. Vrcholné části programu se zúčastní i český premiér Bohuslav Sobotka.

Cílem tohoto politického setkání bude stanovit priority a udělit vyjednavačům mandát k dalšímu jednání. Text dohody totiž stále není hotov. Zatím má vyjednávací dokument více než padesát stran a obsahuje řadu protichůdných návrhů. Během dvoutýdenní konference by tak bylo velmi obtížné ho projednat.

Na vyjasnění zatím čeká řada důležitých otázek. Mezi ty hlavní patří financování opatření pro boj s klimatickými změnami, mechanismus pro pravidelné vyhodnocování a případné změny národních závazků nebo dlouhodobý cíl, který by měl vést k ukončení závislosti na fosilních palivech.

Zintenzivňující se extrémní výkyvy počasí budou do budoucna stále více představovat riziko nejen pro zdraví a životní úroveň lidí, ale přinesou s sebou i bezpečnostní hrozby. Pokud se globální oteplování nepodaří udržet v určitých mezích, některé oblasti se pro lidstvo mohou stát neobyvatelnými. Migrační vlny objevující se v posledních letech v souvislosti s různými krizemi by mohly výrazně zesílit.

Sdružení evropských průmyslových federací Business Europe vydalo 5 doporučení pro klimatické vyjednávání:

1) vytvořit globálně právně závazný dokument,

2) zajistit snižování emisí také ze strany rozvojových zemí,

3) ustavit společná pravidla pro monitoring a verifikaci dat,

4) integrovat trhy s emisemi,

5) chránit práva duševního vlastnictví před povinnými licencemi a revize každých 5 let.

Svaz průmyslu zastává v zásadě podobné stanovisko. Aby dohoda v Paříži přinesla opravdový pokrok v boji s klimatickými změnami, je podle něj třeba, aby byla právně závazná a vymahatelná pro co největší počet emitentů, zejména těch největších. Měla by mít transparentní pravidla, jejichž dodržování je možné verifikovat.

Svaz vítá, že ochotu snižovat emise a přispět svým dílem k společnému úsilí deklarovalo před summitem tolik států. Některé, zejména ty z řad velkých emitentů, by ale mohly ve svých předsevzetích být ambicióznější. Vítá také, že v návrhu textu dohody je konečně zmíněno využití tržních nástrojů, zejména systémů obchodování s emisními povolenkami. Právě ty umožní dosáhnout cíle, tedy snížit emise, nákladově efektivněji. Jednotlivé systémy by také měly být propojovány, s výhledem na jejich postupnou integraci.

Dohoda by měla podle něj přispět k vytvoření rovnoprávnějšího podnikatelského prostředí na mezinárodní úrovni, zejména v odvětvích, jimž hrozí masové stěhování do regionů s laxnějším přístupem k boji se změnami klimatu.

Pro naplnění dohody je kritické zapojení a financování ze strany soukromého sektoru, protože na pokrytí odhadovaných nákladů prozatím slíbené veřejné prostředky zdaleka stačit nebudou. Proto je důležité při navrhování konkrétních opatření ke snížení emisí naslouchat zkušenostem soukromého sektoru, dále uvádí svaz.

V Úředním věstníku Evropské unie (L306, 24.11.2015) vychází prováděcí rozhodnutí Komise, kterým se stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách (BAT)  pro výrobu desek na bázi dřeva. Hlavním prvkem uvedeného referenčního dokumentu o BAT jsou závěry o BAT, které stanoví závěry o nejlepších dostupných technikách, jejich popis, informace k hodnocení jejich použitelnosti, úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, související monitorování, související úrovně spotřeby a případně příslušná sanační opatření. Závěry o BAT se použijí jako reference při stanovení podmínek povolení pro zařízení, na která se vztahuje kapitola II směrnice 2010/75/EU, a příslušné orgány by měly stanovit mezní hodnoty emisí, které zajišťují, že za běžných provozních podmínek emise nepřekročí úrovně emisí spojené s nejlepšími dostupnými technikami, jak jsou stanoveny v závěrech o BAT.

Dokument ke stažení:

BAT pro výrobu desek na bázi dřeva

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zveřejnilo statistiku vývoje primárních a obnovitelných energetických zdrojů v letech 1990 až 2014. V níže uvedené příloze Primární energetické zdroje jsou uvedeny údaje do roku 1990 do roku 2014, přičemž pro rok 2014 jde o předběžné údaje. Graf v příloze znázorňuje historický vývoj energetických zdrojů už od roku 1955. Primární energetické zdroje jsou souhrnem tuzemských nebo dovezených energetických zdrojů vyjádřených v energetických jednotkách.

Dokument ke stažení:

Primární energetické zdroje [pdf, 101 kB]

Měsíc od spuštění příjmu žádostí do nové výzvy programu Nová zelená úsporám dorazilo na Státní fond životního prostředí ČR celkem 813 žádostí za více než 181 milionů korun. Lidé mají nejvíce zájem o dotace na zateplení rodinných domů, žádané jsou také dotace na solární termické systémy.

Příjem žádostí do další letošní výzvy určené pro rodinné domy odstartoval letos 22. října. Jedná se o tzv. kontinuální výzvu, v rámci které bude možné žádat o dotaci průběžně až do roku 2021. Během této doby program přerozdělí zhruba 27 miliard korun získaných z prodeje emisních povolenek. Pro letošní rok je k dispozici 520 milionů korun, v příštím roce je počítáno s 2,85 miliardy korun.

„První bezchybné žádosti za více než 2 miliony korun budou vyplaceny do konce tohoto týdne,“ uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec. Dalších 281 žádostí za 67 milionů korun již bylo akceptováno a k jejich proplacení dojde, jakmile žadatelé doloží dokončení realizace podporovaných opatření.

Více než 75 % požádaných dotačních prostředků směřuje do zateplení rodinných domů. Vůbec nejvíce žádostí dosud přišlo na komplexní renovace a na dílčí zateplení. Ze zdrojů jsou nejžádanější solární termické systémy. Nejvíce žádostí přichází tradičně z Moravskoslezského a Středočeského kraje. Nejmenší zájem o příspěvky je pak naopak v Karlovarském a Plzeňském kraji.

Stejně jako v minulých výzvách Nové zelené úsporám je možné zažádat o dotaci před realizací podporovaných opatření, v jejich průběhu nebo i po dokončení. Podání žádosti je podle Ministerstva životního prostředí (MŽP) rychlé a snadné. Stačí vyplnit elektronický formulář na internetových stránkách programu NZÚ, kde jsou rovněž uvedeny veškeré podrobnější informace.

Žadatelé mohou rovněž využít konzultací na krajských pracovištích Fondu, pro žadatele v programu Nová zelená úsporám jsou všechna kontaktní místa otevřena v pondělí a ve středu od 9.00 do 17.00 hodin a v pátek od 9.00 od 12.00 hodin, případně po telefonické domluvě i v jiných termínech.

Čtěte také:

NZÚ: Nechte si dotaci vyplatit ještě letos (22.11.2015)

Příbramská společnost otevřela v polovině října jednu z nejmodernějších linek na recyklaci skleněných střepů nejen u nás, ale i v Evropě. Zpracováním skla na nové třídící lince vzniká materiál o velmi vysoké čistotě. Bílé střepy se dotřiďují až na kvalitu 99,6 %. Protože, jsou střepy v průběhu úpravy usušeny, je podsítná frakce, která se odděluje ve výrobním procesu, vhodná pro další zpracování. Firma ji tak využívá na výrobu pěnového skla. Více ZDE

Energetický regulační úřad nevypsáním cenového rozhodnut pro většinu podporovaných zdrojů energie významně ohrožuje české zemědělce i malé obce, uvedlo dnes Ministerstvo průmyslu a obchodu v tiskové zprávě.

Příští rok tak bude podle něj kritický pro řadu malých obcí, které se v minulých letech rozhodly vybudovat výrobu energie z bioplynové stanice či jiný energetický zdroj pro místní využití. Na své projekty si navíc mnohdy vzaly úvěry. Obdobně bude poškozena celá řada zemědělců zabývající se pěstováním biomasy. Nejde tedy pouze o zastavení podpory solárníkům, jak bývá podle ministerstva účelově interpretováno.

MPO také uvedlo, že ERÚ má přitom možnost vypsat podporu pro již existující zdroje stejně jako v předcházejících letech, neboť nedošlo ke změně právního stavu. Komise je o vyplácené podpoře již dlouhodobě informována a podle posledních informací by měla být notifikace dokončena nejpozději do jara 2016.

Server iHNED.cz dnes uvedl, že na Pražský hrad počátkem týdne zavítá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. S prezidentem bude jednat právě o sporu s ministrem průmyslu Janem Mládkem.

Připomínáme, že ERÚ minulý týden ve čtvrtek rozhodl, že většině obnovitelných zdrojů v Česku nebude pro příští rok vyplacena podpora.

Na čtvrtek dopoledne ERÚ naplánoval tiskovou konferenci k cenovým rozhodnutím pro rok 2016 za účasti předsedkyně úřadu Aleny Vitáskové a a místopředsedů Jana Nehody a Martina Laštůvky.

Související:

• Vitáskovou čeká schůzka na Hradě (iHNED.cz, 23.11.2015)

• ERÚ zatím vydal cenové rozhodnutí pouze pro podporované zdroje s notifikací EU (20.11.2015)

• Mládek: ERÚ nic nebrání v tom, aby v dotacích pro obnovitelné zdroje postupoval stejně jako dříve (HN, 20.11.2015)

• HN: Vitásková stopla dotace solárníkům za desítky miliard (20.11.2015)

Česko se nachází v části roku, pro kterou je typická zhoršená kvalita ovzduší. Meteorologové přitom výstrahy na smog vyhlašují až s dvoudenním zpožděním. Urychlit to má novela přílohy zákona, uvedl v rozhovoru pro iDNES.cz Ondřej Vlček z úseku ochrany čistoty ovzduší Českého hydrometeorologického ústavu. Rozhovor čtěte ZDE.

Podotýkáme, že Legislativní rada vlády schválila novelu zákona o ochraně ovzduší dne 29.10.2015 (více ZDE). Příští týden (2.12.2015) má vláda na programu jednání Národní program snižování emisí (více ZDE) a Střednědobou strategii (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v České republice (více ZDE).

Zdroj: iDNES.cz

Evropské dotace poskytnuté na úsporu energie svůj účel splnily, uvedl Nejvyšší kontrolní úřad. Dosažení závazných cílů v této oblasti se však Česku nemusí podařit. Podle NKÚ bude Česká republika úspory u budov vládních institucí naplňovat jen problematicky vzhledem k jejich dosavadnímu pomalému tempu a obrovským finančním nárokům, které navíc dosud nejsou finančně pokryty.

Nejvyšší kontrolní úřad prověřil, jak jsou poskytovány peněžní prostředky na podporu úspor energie, zda se v této oblasti daří dosahovat vládních i evropských cílů a jestli dotace splnily svůj účel.

Česká republika se na základě evropské směrnice o energetické účinnosti zavázala, že v roce 2020 budou její roční úspory v konečné spotřebě energie 47,78 PJ. Kumulované úspory by tak měly v letech 2014 až 2020 dosáhnout 191,1 PJ. Pokud se kumulovaná úspora rozpočítá do jednotlivých let, každý rok by měla Česká republika dosáhnout 6,83 PJ nových úspor energie.

To se v roce 2014, kdy hodnota nových úspor dosáhla 7 PJ, sice podařilo splnit, ale je nutné si zároveň uvědomit, že takto vysoké úspory jsou výsledkem dotačních programů, které probíhaly posledních sedm let (tedy v letech 2007 až 2014) v rámci předchozího programového období. Za celou tuto dobu dosáhla Česká republika kumulativních úspor ve výši pouhých 12 PJ. Na projekty úspor energie přitom v tomto období šly dotace za více než 32 miliard korun. Kontroloři spočítali, že pokud chce Česká republika do roku 2020 naplnit své cíle, tedy již zmíněnou kumulativní úsporu energie ve výši 191,1 PJ, musí být v následujících pěti letech každý rok o 100 % navýšeny úspory z roku 2014.

Úspory energií se Česká republika snaží dosahovat mimo jiné u vlastních budov využívaných vládními institucemi. V roce 2014 se sice cílové hodnoty úspor podařilo naplnit – dosáhly 7,24 TJ, ale do roku 2020 by se kumulativní úspory energií měly vyšplhat u těchto budov na více než 266 TJ. K tomu by bylo zapotřebí investovat téměř 6 miliard korun. Podle NKÚ bude Česká republika úspory u budov vládních institucí naplňovat jen problematicky vzhledem k jejich dosavadnímu pomalému tempu a obrovským finančním nárokům, které navíc dosud nejsou finančně pokryty.

Kontroloři zároveň prověřili 25 projektů z pohledu pravidel přidělování dotací a nezjistili závažné nedostatky. Jen v jednom případě Ministerstvo průmyslu a obchodu schválilo dotaci 36 milionů korun v rozporu s dotačními podmínkami. Ministerstvo kontroloři ale kritizují za to, že dostatečně nesleduje všechny programy a opatření, která směřují k úsporám energií.

NKÚ dále zkontroloval 19 projektů z pohledu příjemců peněz, kteří na tyto projekty dostali dotace za celkem 858 milionů korun. Kontroloři našli několik méně závažných pochybení v oblasti veřejných zakázek a vykazování výdajů, ta ale neměla vliv na splnění cílů jednotlivých projektů. NKÚ tak konstatuje, že i přes drobné nedostatky vedly kontrolované projekty k úsporám energií a zlepšení životního prostředí.

Dokument ke stažení:

Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 15/02 (pdf, 525 kB)

Dvacet let domácnosti utahovaly vodovodní kohoutky, loni s tím přestaly. Úřady i státní úřady se shodují na tom, že víc už lidé s vodou šetřit nedokážou. Ceny vody příští rok navíc porostou, jejich výši teď vodárenské společnosti řeší a oznámí během prosince. Dobrou zprávou pro zákazníky je, že platí čím dál méně za vodu, kterou nakonec vůbec nespotřebují. Klesá totiž ztrátovost vodovodního potrubí. S klesající spotřebou však kontrastují ceny za vodné a stočné, které loni pokračovaly v růstu. Více ZDE

Čtěte také:

• Barák: Kdo se chystá vybrat za vodu peníze lidem z peněženek? Mohou za to vodárenské společnosti? (Vodarenstvi.cz, 23.11.2015)

• Změna poplatků je tu! Novela vodního zákona jde do připomínkového řízení (7.11.2015)

Zdroj: iDNES (podrobnosti čtěte v dnešní Mladé frontě)

Pokud máte projekt z programu Nová zelená úsporám již zrealizovaný a předložíte Státnímu fondu životního prostředí (SFŽP) řádně a bezchybně potřebné dokumenty k uzavření smlouvy do 30. listopadu 2015, tak vám bude dotace vyplacena ještě letos. Následně vám Fond zašle smlouvu o poskytnutí podpory. Tu je potřeba podepsat a ve dvou vyhotoveních zaslat zpět nejpozději do 15. prosince 2015. V případě jakýchkoliv nejasností je možné využít i krajské pracoviště.

Čeští výzkumníci z Ústavu elektrotechnologie VUT v Brně rozpracovali analytickou metodu, jak kontrolovat životnost a technický stav solárních panelů. K propočtu životnosti panelu používají data z termovizních měření, která zpravidla odhalí ztrátové teplo vznikající spotřebou vyrobené elektrické energie, které mají na svědomí články buď s vadou, nebo nějak zastíněné. Vlastník panelů může díky výsledkům měření například zjistit, kdy lze očekávat první větší vlnu recyklace a jakého typu panelů se to může především týkat. Pro provozovatele je měření rovněž výhodné i tím, že budou mít v ruce dokument, který bude popisovat stav jejich panelů a může jim pomoci i u případných reklamací vadných panelů. Další oblastí zájmu vědců z Brna je i výzkum ekologické likvidace a recyklace panelů na konci životnosti. Více ZDE

Zdroj: E15