Někteří lidé v místech postižených povodní zneužívají situace a na skládky vyhazují i věci, které nepoškodila voda. Jde například o staré pneumatiky. Zatěžují tak techniku, která z ulic odpad sváží. V Opavě s tímto nešvarem chtějí bojovat a tyto předměty na místě nechávat. V Krnově tento problém zatím neřeší. Více ZDE

České neziskové organizace zaměřené na ochranu životního prostředí (Asociace ekologických organizací, Greenpeace, INCIEN – Institut Cirkulární Ekonomiky, Zelený kruh, Hnutí DUHA, Arnika) společně ve svém apelu na vládu vyjádřily jednoznačnou podporu zavedení zálohového systému na PET lahve a plechovky. Zároveň se přes iniciativu Zálohujme.cz k podpoře zálohování připojila další desítka environmentálních neziskových organizací.

Návrh novely zákona o obalech, který začátkem srpna prošel legislativní radou vlády, bude v nadcházejících týdnech projednávat vláda. Zástupci neziskových organizací proto společně sepsali otevřený dopis adresovaný vládním představitelům, ve kterém vyzývají k přijetí tohoto opatření pro ochranu životního prostředí a nastartování cirkulární ekonomiky.

Neziskové organizace v otevřeném dopise zdůrazňují, že zálohování nápojových obalů povede k efektivnějšímu využití materiálů a výraznému snížení litteringu (volně odhozeného odpadu). Dalším argumentem pro zavedení zálohování jsou podle nich finanční přínosy pro stát i obce. Organizace také poukazují i na nutnost splnění evropské legislativy, která do roku 2029 vyžaduje dosažení 90% míry zpětného odběru PET lahví a plechovek.

K uvedené výzvě se připojilo například Hnutí DUHA, které je členem mezinárodní federace ekologických organizací Friends of the Earth. „Dosavadní přes 20 let budovaný systém třídění odpadů přes kontejnery je velmi neefektivní. Zálohování je ekonomická motivace, která ve všech zemích, kde zálohování zavedli, vedla k rychlému zvýšení množství vytříděných zálohovaných obalů, jejich recyklaci a menšímu výskytu zálohovaných nápojových obalů v přírodě,“ vysvětlil Ivo Kropáček, odpadový expert z Hnutí DUHA.
Zálohované PET lahve chtějí velké i malé organizace

Menší regionální neziskové organizace, které se aktivně zasazují o udržitelnost a čistotu české přírody, se souběžně připojily k obdobné výzvě iniciativy Zálohujme.cz. „Pravidelně 2x ročně se účastníme akce „Ukliďme Česko“ a odvážíme z přírody minimálně 20 pytlů naplněných odpadem. Pokud zálohování pomůže snížit množství pohozeného odpadu třeba jen o třetinu, bude to velký úspěch,“ řekla Lenka Skoupá, předsedkyně Střediska ekologické výchovy Toulcův dvůr.

Některé ze spolků varují například před nebezpečím, které plasty představují pro volně žijící zvířata. „Jako provozovatelé záchranné stanice pro zraněné živočichy, ale i jako ochránci přírody, se každou chvíli setkáváme s tím, jak plastový odpad zabíjí a týrá divoká zvířata. Zálohování je naše morální nutnost nejen ke zdrojům naší celé planety, ale i vůči divokým zvířatům celého světa,“ uvedl předseda a hlavní koordinátor ochranářské Skupiny JARO David Číp.

V otázce zálohování PET lahví a plechovek panuje názorová shoda ekologických organizací, výrobců nápojů, odborníků na cirkulární ekonomiku, Ministerstva životního prostředí i široké veřejnosti. Na druhé straně však návrh zákona čelí hlasitému odporu odpadářských společností, které se obávají, že by zálohování mohlo ohrozit jejich byznys. Ekologické organizace proto nyní apelují na vládu, aby umožnila využít všechny ekologické a ekonomické benefity zálohování a podpořila schválení zákona.
Kompletní znění otevřeného dopisu naleznete na webu ZDE.

Organizace, které podepsaly otevřený dopis vládě:

• Greenpeace
• INCIEN – Institut Cirkulární Ekonomiky
• Asociace ekologických organizací Zelený kruh
• Hnutí DUHA
• Arnika – program Toxické látky a odpad

Organizace, které podpořily zálohování skrz iniciativu Zálohujme.cz:

• Občanský spolek táborníků APOLENA
• Přátelé přírody z.s.
• Sdružení SRAZ – Společně za radostí a zdravím, z. s.
• TEREZA, vzdělávací centrum, z. ú.
• Toulcův dvůr, z.s.
• ZO ČSOP JARO Jaroměř
• ZO ČSOP Ekocentrum Koniklec
• Mladí chovatelé zvířat, z.s.
• Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání Brno

Nejméně směsného odpadu v Česku vyprodukovali za loňský rok obyvatelé Fulneku, Chvalšin a Dalešic. Obce tak získaly Odpadového Oskara, kterého každý rok uděluje nezisková organizace Arnika. Ve Fulneku na Novojičínsku, který zvítězil v kategorii měst nad 5000 obyvatel, skončilo v popelnicích v průměru 99,4 kilogramu směsného odpadu na obyvatele. Chvalšiny na Českokrumlovsku se umístily na prvním místě mezi sídly od 1000 do 5000 obyvatel s 39,5 kilogramy směsného odpadu na člověka a Dalešice na Třebíčsku v kategorii obcí do 1000 obyvatel s 30,3 kilogramy. Arnika to uvedla dnes v tiskové zprávě.
Odpadového Oskara udělovala Arnika letos podesáté. Oceňuje obce, jejichž produkce je pod 150 kilogramů směsného komunálního odpadu na obyvatele za rok. Cílem soutěže je obce, které mají malou produkci zbytkových odpadů, popularizovat. Organizace vychází z dat, které spolku poskytly oslovené obce a které obce zveřejnily na svých webových stránkách.

"Z aktuálních dat je vidět, že se odpadové hospodářství obcí v České republice zlepšuje. Roste počet obcí s produkcí pod 150 kilogramů odpadu na obyvatele za rok. Narůstá i počet měst s produkcí pod 150 kilogramů na obyvatele," uvedli organizátoři.

Nově se mezi nejlepší obce v Česku dostaly Kunovice na Uherskohradišťsku, jejichž obyvatelé vyprodukovali 110,6 kilogramu směsného odpadu na člověka, Přílepy na Kroměřížsku s 64,9 kilogramy, Uherčice na Znojemsku s 67,8 kilogramy odpadu a Bocanovice na Frýdecko-Místecku s 45,3 kilogramy směsného odpadnu na obyvatele.

Podle zakladatele soutěže Milana Havla se začíná mimo jiné projevovat vliv nové legislativy, kdy díky zvyšujícím se poplatkům za uložení odpadu na skládku se více obcí snaží produkci snižovat. Více o soutěži se zájemci dozvědí na webu.

Město Štrasburk představilo novinku v zásilkové dopravě ve Francii. Od nynějška budou lidem poštovní zásilky doručovat i tramvaje. Podle agentury AFP si město od projektu slibuje, že se tím sníží dopravní zácpy. Cílem experimentu, který potrvá do 26. října, je ulevit přetížené dopravě ve městě. Více ZDE

Státní fond životního prostředí ČR vychází vstříc všem žadatelům a příjemcům dotací dotčeným povodněmi a na žádost prodlouží termíny na dokončení a doložení dotačních projektů, spolufinancovaných z dotačních titulů ve správě Fondu. Žadatelé v zasažených obcích si budou moci také odložit splátky půjček ze zdrojů Fondu.

Cílem návrhu nařízení vlády je zpřesnění stávajících ustanovení za účelem sjednocení postupu aplikační praxe a v návaznosti na novelu zákona provedení modernizace procesů probíhajících na staveništi. Návrh nařízení vlády byl připraven rovněž s ohledem na požadavky sociálních partnerů, kteří novelu iniciovali. Změny byly diskutovány v rámci pracovní skupiny, která byla zřízena za účasti sociálních partnerů, odborných expertů Rady vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, zástupců Ministerstva práce a sociálních věcí a zástupců Státního úřadu inspekce práce. Oblast stavebnictví je vzhledem k vykonávaným činnostem považována za velmi rizikovou, a to zejména s ohledem na rizika závažných a mnohdy smrtelných pracovních úrazů. Proto je oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále jen „BOZP“) na staveništi považována při tvorbě návrhu nařízení vlády za klíčovou.

Dokument ke stažení:

• Materiál
• Důvodová-zpráva
• Platné znění
• RIA

V rámci maďarského předsednictví proběhlo ve čtvrtek 19. září v Budapešti neformální zasedání Rady EU pro globální otázky životního prostředí a workshop o technickém obsahu připravované Globální úmluvy OSN o plastech. Témata se týkala pracovního programu UNEP na období 2026-2027, jeho strategie na období 2026-2029 a příprav na 7. shromáždění OSN pro životní prostředí v roce 2025. Hlavním tématem bylo nadcházející 5. zasedání Mezivládního vyjednávacího výboru (INC5) o právně závazné smlouvě OSN o znečištění plastem, které je naplánováno na konec listopadu. Cílem maďarského předsednictví je pak sjednotit postoje EU a vyvážit ambice s flexibilitou, aby se při utváření globální politiky životního prostředí zohlednily zájmy všech členských států.

Evropská Komise spustila iniciativu s názvem Evropská koalice pro financování energetické účinnost (dále jen „Koalice“). Koalice, která sdružuje země EU, finanční instituce a další zúčastněné strany má za cíl pomoct s mobilizací soukromého financování energetické účinnosti. Do Koalice je možné se v současnosti zapojit jako finanční instituce.

Evropská koalice pro financování energetické účinnosti (European Energy Efficiency Financing Coalition) byla vytvořena s cílem usnadnit mobilizaci soukromého kapitálu na podporu cílů EU v oblasti energetiky a klimatu, a to především do let 2030 a 2050. Slouží jako platforma pro spolupráci mezi klíčovými aktéry a členskými státy EU, která podporuje naplnění cílů směrnice 2023/1791/EU o energetické účinnosti (EED) a směrnice 2024/1275 o energetické náročnosti budov (EPBD). Koalice stojí na legislativním základě dle článku 30 (7) směrnice o energetické účinnosti.

Do této Koalice je v současnosti možné se přihlásit jako finanční instituce. Funguje jako dobrovolná iniciativa bez právně závazných povinností a může být klíčovým nástrojem pro financování projektů energetické účinnosti. Její činnost bude zahrnovat spolupráci s veřejným i soukromým sektorem a podporu tvorby politik v oblasti energetických úspor.

Koalice má tříúrovňovou strukturu:

• Valné shromáždění – Nejvyšší úroveň složená z ministrů a členů výkonných rad, která se bude scházet jednou ročně.
• Expertní skupiny – Skupina expertů z členských států poskytující technickou a analytickou podporu.
• Národní centrum – Zahrnuje klíčové národní stakeholdery a slouží jako implementační nástroj pro EED a EPBD.

Výzva pro finanční instituce:

Evropská komise vyhlásila výzvu ke členství pro finanční instituce, které se mohou přihlásit do 30. září 2024. Každá přihlášená instituce musí nominovat zástupce do Valného shromáždění a osobu odpovědnou za komunikaci s Koalicí. Finanční instituce budou mít možnost aktivně spolupracovat s Národním centrem a spoluvytvářet pracovní program Koalice.

Jak se finanční instituce mohou přihlásit?

Finanční instituce, které se chtějí zapojit, mají možnost přihlásit se v rámci první výzvy do 30. září 2024, druhá výzva bude vyhlášena koncem troku 2024. Pro podání žádosti je nutné:

1. Vyplnit přihlášku – Proces je jednoduchý a přístupný všem relevantním institucím.
2. Podepsat Statement of Intent – Tímto prohlášením instituce formálně vyjádří svůj zájem přispět k cílům v oblasti energetické účinnosti, obdobně jako členské státy EU podepsaly Deklaraci o financování energetické účinnosti.

Co členství zahrnuje?

Každá finanční instituce, která se připojí ke Koalici, musí:

1. Nominovat zástupce do Valného shromáždění– Tato osoba musí být na úrovni představenstva (board level) a bude se účastnit klíčových jednání Koalice.
2. Jmenovat kontaktní osobu – Tento zástupce bude zajišťovat komunikaci mezi Komisí a finanční institucí ve všech záležitostech týkajících se Koalice a energetické účinnosti.

Instituce se mohou také přihlásit k sledování činnosti jednoho nebo více Národních center, které budou sloužit jako implementační platformy na národní úrovni. S institucemi, které se přihlásí v rámci této první výzvy, bude Komise spolupracovat na tvorbě pracovního programu Koalice, čímž získají možnost přímo ovlivnit její zaměření a aktivity.

Výhody členství v Koalici:

• Zapojení do tvorby evropských politik v oblasti financování energetické účinnosti.
• Možnost spolupráce s veřejnými i soukromými aktéry napříč EU.
• Přístup k informacím a know-how ohledně nástrojů financování energetické účinnosti.
• Možnost účastnit se Národních center, které budou sloužit jako platformy pro projekty energetické účinnosti v členských státech EU.

Více informací k členství můžete najít na stránce Evropské Komise zde.

Kontaktní údaje při zájmu o více informací:

Terézia Kratochvíl Marušáková

odbor energetické účinnosti a úspor

e-mail: terezia.marusakova@mpo.gov.cz

Olomoucký kraj má akutní nedostatek skládek, kam je možné svážet odpad po záplavách. Fungující skládky nemají dostatečnou kapacitu, sdělil ČTK hejtman Josef Suchánek (STAN a Piráti). Tuny odpadu tvořený naplaveninami, ale i zničeným nábytkem či sutí se momentálně odvážejí na řadě míst na meziskládky. Například za obcí Velká Kraš na Jesenicku má tato skládka na výšku až několik metrů, zjistila na místě ČTK. Odpad se hromadí také podél cest, které je však potřeba uchovat pro průjezd těžké techniky, doplnili zástupci kraje. Více ZDE

Mohlo by vás zajímat:

• Hory odpadu po povodních. Skládky nestačí, zaplní i silážní jámy, nasadí drtičku

• Studio 6: Likvidace odpadu v oblastech zasažených povodní

• Studio 6: Demolice domů po povodních

Novou příručku pro ekologicky hospodařící zemědělce připravují vědci z Mendelovy univerzity v Brně ve spolupráci s odborníky z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Jejím cílem je představit metody a přístupy, které by ekologicky hospodařícím zemědělcům mohly umožnit dosahovat srovnatelných výnosů, jaké mají pěstitelé v konvenčním zemědělství. Poznatky vědci čerpají v sousedním Rakousku, které má s ekologickým zemědělstvím dlouholeté zkušenosti.

„Dříve se uvádělo, že výnos v ekologickém zemědělství je zhruba o 15 procent nižší v porovnání s konvenčním hospodařením. V posledních letech, kdy jsme vystaveni extrémním klimatickým podmínkám, už ale tyto rozdíly nejsou tak významné. Z dlouhodobého sledování v sousedním Rakousku vyplývá, že dnes v podstatě není rozdíl mezi ekologickým a konvenčním hospodařením,“ říká vedoucí projektu za MENDELU Jaroslav Záhora z Agronomické fakulty.

Aktuálně vědci dokončují příručku, která pěstitelům představí metody vedoucí k intenzifikaci rostlinné produkce – a to při plném respektování pravidel, která omezují ekologické zemědělství z hlediska životního prostředí i zdraví spotřebitelů. „Základní zásady jsou velmi jednoduché. Jde hlavně o využití potenciálu, který nabízí půdní organismy. Stále musíme mít na paměti to, že výsledek našeho zemědělského snažení bude přímo úměrný prosperitě půdních organismů a nepřímo jejich strádání, kdy nebudou mít dostatek potravy. Pokrytí živinových a energetických nároků půdních organismů se odvíjí od množství vyprodukované nadzemní a podzemní biomasy rostlin, kterou budou mít k dispozici. Proto bychom měli dbát na to, aby byla půda neustále kryta vegetací. Půdní pokryv nezajišťuje jen cílová plodina, ale po její sklizni také meziplodiny,“ doplňuje Záhora, podle kterého prosperitě půdních organismů nepomáhá ani hluboká orba. „Proto by se k ní mělo přistupovat pouze v oprávněných případech. V souhrnu tedy nejde o nic převratně nového. Jde jen o větší ohled k přírodě, ze kterého vyplývá zásadní úprava osevních sledů s výrazným prodloužením intervalů mezi stejnými plodinami, zařazení pestrého spektra meziplodinových druhů, šetření s hlubokou orbou nebo povrchové aplikování zralého kompostu. Dramatický nárůst klimatických extrémů lze v ekologickém zemědělství zohlednit zakládáním víceúčelových pásů stromové a keřové vegetace v kombinaci se zasakovacími vrstevnicovými příkopy (tzv. „swales“) a kamennými přehrádkami v místech soustředěného odtoku srážkové vody z krajiny,“ popisuje expert MENDELU, který spolu s rostlinolékaři připravuje pro příručku také přehled vhodných systémů ochrany rostlin v ekologickém zemědělství.

V současnosti se ekologicky hospodaří zhruba na 16 procentech zemědělské půdy v Česku. Rychleji se podle Záhory mění situace ve vinohradnictví. „Vinaři, kteří jsou dnes na desetině spotřeby pesticidů, pomalu zjišťují, že už je v podstatě není nutné aplikovat vůbec. Vrátilo se jim až 80 procent ze spektra denních motýlů. Naproti tomu, v sousedním vinohradu, kde stále ještě používají přípravky na ochranu rostlin, je denních motýlů jen 15 až 20 procent,“ uvádí Záhora.

Zhruba polovinu sluneční energie rostliny přirozeně investují do své podzemní části. Podle vědce je to pomyslná daň za to, že jim půdní organismy umožňují získat z půdy optimální skladbu živin. „Pokud ale zemědělec používá dusíkatá hnojiva, může rostlina svou daň obejít a vše investovat do nadzemní biomasy, čímž na první pohled ve výnosu předhoní sousední ekologické políčko. Pěstovat na dluh se ale samozřejmě nedá do nekonečna. Dnes jsme se dostali na jednu třetinu dřívějších zásob organické hmoty v půdě,“ upozorňuje Záhora. Důsledkem nešetrného hospodaření je pak půda, která nemá dobrou fyzikální strukturu a které chybí půdní organismy.

Bakterie, půdní houby, prvoci, viry a další mikroorganismy mohou prosperovat jedině v situaci, kdy od rostlin dostanou odpovídající díl energie. „Pestrost života v půdě je dobrým nárazníkem pro klimatické výkyvy. Protože dešťová srážka, která naprší na funkční půdu, je okamžitě ukryta do její hloubky, aniž by při tom docházelo ke ztrátám živin vyplavováním. Půdní organismy si osud živin úzkostlivě hlídají,“ říká Záhora. Jiné je to v půdách, do kterých jsou aplikována minerální hnojiva a pesticidy. Nevyužitý dusík z hnojiv ve formě nitrátů ohrožuje zásobu stopových prvků v půdě vyplavováním. „Evropská pole v konvenčním zemědělství nenabízí rostlinám potřebný podíl stopových prvků, což se projevuje mimo jiné na ztrátě jejich odolnosti vůči klimatickým faktorům a nejrůznějším škůdcům. Pro srovnání, dnes byste museli sníst čtyři až osm jablek, abyste dostali do těla stejné množství stopových prvků, jaké mělo jedno jablíčko předválečné,“ udává alarmující čísla vědec.

Zdravá půda naopak dokáže lépe podporovat pěstované plodiny v podmínkách měnícího se klimatu. Změna ale nenastane hned. „Přejít z konvenčního zemědělství na ekologii je v prvních letech náročný a zdlouhavý proces. Půdu je potřeba nakrmit ze shora. Jednak meziplodinami, jednak pravidelnými dávkami kvalitního kompostu a jednak tím, že první tři až čtyři roky nechá zemědělec oživovat pole třeba vojtěškou. Zejména proto, aby ona sama s pomocí žížal pomohla rozrušit zatmelenou bariéru mezi ornicí a podorničím. To je danost, kterou musí pěstitel překonat, pokud chce mít výsledky. A je důležité si uvědomit, že rakouští zemědělci, se kterými spolupracujeme, také nějakou dobu čekali,“ připomíná Záhora.

V počátečním období s menší produkcí, kdy by mělo dojít k zotavení půdy, by podle vědce měl zemědělcům pomocnou ruku podat stát. Tím není myšlena pomoc finanční, ta je určitým způsobem řešena již dnes, ale hlavně pomoc se zajištěním kvalitního poradenství (důležitá je role zemědělských univerzit) a pomoc s vybudováním sdílených středisek specializované zemědělské techniky a sítě skladů zralého a kvalitního kompostu. Následně by se měl stabilizovaný systém obejít bez stále se zvyšujících nákladů na nákup agrochemikálií – na rozdíl od konvenčního způsobu hospodaření.

Příručka pro ekologické zemědělce by měla vyjít v letošním roce. Kromě ní mohou zájemci o šetrné hospodaření čerpat informace i z dalších zdrojů na webových stránkách projektu.

S rakouskými kolegy spolupracují vědci z Agronomické fakulty více než deset let. V rámci programu INTERREG Rakousko-Česko spolufinancovaného Evropskou unií sdílejí zkušenosti v pěti projektech.

Tradiční motorové oleje, které se v přírodě nerozkládají, mohou způsobit dlouhodobé znečištění lesní půdy a vody. I malé množství takového oleje může mít devastující dopad na životní prostředí. Používání biologicky odbouratelných olejů je zásadní pro ochranu lesních ekosystémů a je proto také zakotveno v zákoně. 

Česká inspekce životního prostředí se touto problematikou zabývá systematicky, a to prostřednictvím pravidelných kontrol mechanizace a motorových pil v lesích. Za používání nevhodných olejů v lesích může inspekce uložit pokutu dle zákona o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

Inspektoři ČIŽP se v roce 2024 opět zaměřili na kontrolu dodržování povinnosti používat v lesích k mazání řetězů motorových pil pouze biologicky odbouratelné oleje a v lesních strojích biologicky odbouratelnou hydraulickou kapalinu. Namátkové kontroly probíhají po celém území České republiky. Při jedné z kontrol v katastrálním území Písečská Smoleč zjistili inspektoři porušení této povinnosti, což vedlo k zastavení činnosti harvestoru a vyvážecí soupravy ve vlastnictví právnické osoby. Za porušení zákona byla v následném správním řízení uložena sankce.

“Biologicky odbouratelné oleje jsou navrženy tak, aby se v přírodním prostředí rozkládaly na neškodné látky, což snižuje riziko dlouhodobých škod. Používání těchto šetrných olejů v lesích nejen přispívá k zachování zdravých a produktivních lesů pro budoucí generace, ale také pomáhá předcházet postihům ze strany inspekce,” vysvětluje ředitelka odboru ochrany přírody, lesa a CITES Veronika Oušková. Pokuta za porušení zákona může dosahovat výše až 5 milionů  korun. Kromě ochrany lesních ekosystémů přispívají biologicky odbouratelné oleje také k ochraně vodních zdrojů, protože snižují riziko kontaminace podzemních vod a vodních toků, které jsou klíčové pro udržení biodiverzity a zdraví celé krajiny.

 

Ministerstvo životního prostředí upozornili provozovatelé zařízení na energetické využití odpadů na zcela nový fenomén, kterým je zvýšený výskyt velkých tlakových nádob obsahujících oxid dusný ve směsném komunálním odpadu. Pokud tyto obaly od rajského plynu skončí v černé popelnici mohou být nebezpečné.

Ministerstvo životního prostředí upozorňuje subjekty uvádějící na trh tlakové nádoby obsahujících oxid dusný (někdy označované jako tzv. šlehačkové bomby – exotic whip, flawour whip, smart whip) na nutnost dodržovat zákon o obalech. Podle něj se v případě těchto tlakových nádob dodávaných konečným spotřebitelům jedná o prodejní obaly, u kterýchje potřeba plnit veškeré povinnosti, zejména zpětný odběr a využití odpadu z těchto tlakových nádob.

V případě, že dodavatelé na trh nesplní povinnost zpětného odběru nebo využití odpadu z obalů, hrozí danému subjektu nebo osobě pokuta až do výše 10 milionů korun.

Vyprázdněné tlakové nádoby tedy patří výhradně do míst zpětného odběru, sběrných dvorů či zařízení k tomu určených. Špatné třídění těchto obalů může být vysoce rizikové jak pro náhodné občany, tak pro zaměstnance zařízení, kde se poloprázdné lahve s plynem objeví. Exploze a následné zahoření mohou poškodit i svozovou techniku, třídicí linku nebo zařízení na energetické využití odpadů.

Problém v současné době řeší například společnost Pražské služby v ZEVO Malešice, kam se sváží směsný komunální odpad z celé Prahy. Zdejší pracovníci v odpadu objeví týdně zhruba 120 nádob od plynu. Výbuchy těchto velkých tlakových nádob poškozují zařízení spalovny a způsobují jeho nenadálé a finančně náročné odstávky.

Ve čtvrtek 19. září přijala Komise opatření vztahující se na podskupinu PFAS chemikálií neboli per- a polyfluoroalkylových látek obsažených například ve spotřebním textilu, obalech na pizzu, kosmetice či hydroizolačních sprejích. Výše zmíněné chemikálie jsou velmi perzistentní a pohyblivé ve vodě a jejich přítomnost v některých výrobcích představuje nekontrolovatelné a nepřijatelné riziko zejména pro lidské zdraví ale také pro životní prostředí skrze kontaminaci půdy a vody, včetně vody pitné. Toto opatření je dalším krokem Komise v rámci Nařízení REACH jejímž cílem je zejména zajistit ochranu zdraví obyvatel a životního prostředí před škodlivými látky.

Přírodovědec Jakub Hruška z Akademie věd v rozhovoru vysvětluje, jaké zásahy v krajině nejvíce přispívají k velkým povodním a jak záplavám předcházet. Řešením jsou podle něj velké suché poldry. U nás je zatím takový jen jediný. Rozhovor čtěte ZDE. Hostem pondělního Interwiev ČT24 byl Petr Kubala, generální ředitel, Povodí Vltavy, který se věnoval tématům jak fungují přehrady při povodni, co umí kaskáda přehrad, co (ne)vydrží předrada a pomohla by přehrada Nové Heřminovy? - záznam pořadu najdete ZDE. Po celé republice se investovaly do protipovodňových opatření miliardy korun, podle Ministerstva zemědělství šlo od roku 2002 o tisíc projektů za 31 miliard korun. Jenže zůstávají bílá místa, která pak zapříčiní, že se situace může opakovat. Pod vodou v roce 1997 skončil mimo jiné Krnov. A letos opět. Více například ZDE.

Již 10. října se v Praze uskuteční další ročník konference Předcházení vzniku odpadů. Hlavní pozornost bude tentokrát věnována žhavým tématům, jako jsou: povinné zálohování nápojových obalů, sběr textilu a potravinový odpad. Co očekávat, na co a jak se připravit? Tyto otázky zodpoví ti nejpovolanější řečníci. Registrace na www.predchazeniodpadu.cz byla spuštěna!

Textilní odpad

Zavedení povinného sběru textilu a obuvi od 1. ledna 2025 v České republice představuje jeden z dalších kroků při vykročení směrem k udržitelnějšímu nakládání s těmito odpady. I když po celé republice je rozmístěno okolo 10 000 kontejnerů na tuto specifickou komoditu, stále mnoho starého oblečení, bot nebo i bytové textilie však konči ve směsném odpadu. Tím se znemožní jakákoliv možnost recyklace nebo následného využití.

Novou povinnost odděleného soustřeďování textilního odpadu obcemi ukládá zákon o odpadech již od roku 2020, přesto pro mnoho měst a obcí je toto téma více než aktuální. Proto hned na začátku konference proběhne panelová diskuse, která by měla tuto změnu všem účastníkům ozřejmit po praktické stránce a pomoci městům a obcím se včas připravit. Pokud se vás téma přímo dotýká doporučujeme se seznámit s metodikou, kterou pro tyto účely vydal odbor cirkulární ekonomiky a odpadů Ministerstva životního prostředí.

Podle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, mají obce povinnost určit místa pro oddělené soustřeďování komunálního odpadu mj. pro komodity jako je například papír, plast nebo sklo, jak to známe dnes. Od nového roku se tato povinnost rozšiřuje také na textil. V souladu s vyhláškou č. 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady, lze zajistit oddělené soustřeďování textilu standardními postupy jako jsou například sběrné nádoby rozmístěné v obci, vytyčení místa na sběrném dvoru, pravidelné sběry do dočasně přistavených nádob, nebo prostřednictvím pytlového sběru (tzv. door-to-door). Výsledné řešení je na rozhodnutí obce, samotné MŽP doporučuje k separovanému sběru textilu přistupovat stejně jako v případě ostatních tříděných složek komunálního odpadu.

Samotné třídění je jedna věc, ale jak je to s financováním, separací a následnou recyklací? I tato témata budou předmětem panelové diskuse. Velkou novinkou je pak zavedení tzv. systému rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR). Ten by obdobně jako u jiných dnes zavedených systémů měl spočívat v tom, že výrobce nese odpovědnost za vyrobený produkt až do konce jeho životnosti a tím se bude podílet na financování za jeho další nakládání.

Textilní odvětví je označováno jako jedno z největších znečišťovatelů a levná produkce v kontextu trendu fast-fashion módy se významně projevuje v odpadových tocích. Zajímavostí pak je, že pro textil nejsou stanoveny žádné třídicí nebo recyklační cíle, a lze o něm hovořit jako o černém pasažéru odpadového hospodářství.

Ročně se dle odhadů v Česku vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu a tvoří tak 3-4 % odpadu ve směsném komunální odpadu. Nový systém by tak měl odklonit od skládek značnou část odpadů, ale otázkou je další využití a recyklace, která v současnosti není nijak oslňující. Zde bude nutný příspěvek i samotných výrobců, kdy možnost recyklace ovlivní kvalita použitého materiálu a zvolené materiálové složení, design výrobku, který se promítá i do možnosti.

Potravinové odpady

Plýtvání potravinami a potravinové odpady se ukazuje jako problematické i pro současnou generaci Z. Ta se sice o téma udržitelnosti aktivně zajímá, avšak paradoxně patří mezi jeho největší producenty. Z jakých vzorců toto chování vychází a jak je možné přimět tuto specifickou skupinu ke změně ukáží prvotní výsledky výzkumného projektu z dílny Mendlovy univerzity v Brně, kdy je cílem vytvořit i komplexní metodiku.

Činnost a přínos potravinových bank je všeobecně znám, avšak Potravinová banka v Praze a Středočeský kraj zašli ještě dál a zaměřili se na edukaci mladých lidí 16 – 18 let. V rámci mezinárodního hackathonu Wastedhack vytvořili mladí kreativci krátké multimediální spoty na téma Proč neplýtvat jídlem, a nejúspěšnější spoty budou představeny.

Třídění bioodpadu je pro většinu z nás pomalu už samozřejmostí. Dostupnost nádob na bioodpad je čím dál komfortnější a navíc se nově pomalu rozjíždí projekty na sběr kuchyňských zbytků. Pilotní projekt Magistrátu hl. m. Prahy představí první výsledky tohoto úsilí a představeny budou detailní technické aspekty, samotná technika, vybavení i systém svozu a údržby.

Ne méně zajímavou přednáškou bude ukázka inovativního řešení průmyslového zpracování biologicky rozložitelných zbytků z výroby potravin. Ty dokáží zpracovat larvy bráněnky až o 60 % původního objemu za pouhých 7 dní. Nutričně bohaté larvy pak mají všestranné použití, například v průmyslu pro domácí mazlíčky nebo hospodářská zvířata. Reploid představí i využití zbytků larev, které dobře slouží jako hnojivo a tedy zdroj živin.

I když obchodní řetězce dlouhodobě patří mezi nejmenší producenty potravinových odpadů, snaží se v této věci vyvíjet vlastní úsilí a být příkladem i pro ostatní. I letos se tak v rámci odborného programu podíváme na jeden z řetězců, konkrétně PENNY Market Česká republika, který představí řadu svých chytrých řešení.

Každý rodič si je dobře vědom problému plýtvání u svých potomků. Problém se pak týká i veřejného stravování, kdy svou roli hraje řada faktorů. Zachraň jídlo, z. s. se rozhodlo získat podrobná data o plýtvání ve školních jídelnách v rámci projektu Prague Food Waste a mimo to představí také způsob, jak lze nevydané pokrmy z příspěvkových organizací darovat pro dobročinné účely.

Pomyslný cirkulární kruh uzavře další možnost využití odpadů a to energetické. V souvislosti s dekarbonizací tak získává na významu využití odpadů například pro výrobu bioplynu až na úroveň zemního plynu. Aktuální úspěšný projekt a plány do budoucna představí Energy financial group a.s.

Povinné zálohování nápojových obalů

V odpadařině snad není aktuálně kontroverznější téma jako je příprava zavedení zálohového systému pro vybrané nápojové obaly. I když jsme se tématu věnovali minulý rok, zařadili jsme jej na program konference i letos. Za tímto účelem připravujeme panelovou diskusi, která by měla shrnou vše podstatné a podívat se na klíčové aspekty pragmaticky a realisticky, a to z pohledu nejčastější argumentace jak pro zavedení, tak i proti zavedení tohoto systému.

Připomeňme si, že zálohování by se mělo týkat PET lahví a plechovek o objemu 0,1 – 3 litry pro nealkoholické nápoje nebo nápoje s objemem alkoholu do 15 %. Česko by prostřednictvím tohoto systému mělo být schopno splnit stanovené evropské cíle požadující 90% do roku 2029 úroveň sběru těchto komodit. Chod by měl zajišťovat ministerstvem vybraný autorizovaný operátor fungující na principu tzv. rozšířené odpovědnosti výrobců. Členy se mají stát dovozci, výrobci a prodejci, kteří dohromady dodávají na trh nejméně 80 % těchto obalů.

Ministerstvo životního prostředí ušlo od tezí definovaných v minulém roce velký kus cesty. Po mnoha diskusí a prezentací připravilo návrh novely zákona o obalech, kterou vládě ČR doporučila ke schválení legislativní rada vlády s legislativně-technickými úpravami. Přičemž hlavní připomínky se týkají pak samotného operátora. Rozhodnutí o zavedení či nezavedení systému povinného zálohování bude následně na poslancích. Skutečnost je však taková, že zatím na stole není žádný alternativní návrh, který by garantoval aspoň na zahraničních zkušenostech dosažení stanovení úrovně sběru. Přičemž nejvíce kritický je sběr plechovek, jejichž stále rostoucí prodej Česko zaskočil a úroveň sběru této komodity lze označit za zoufalou, o to je naléhavější problém když uvážíme jak významné negativní dopady na životní prostředí má výroba hliníku.

Elektroodpad a digitalizace

Elektroodpad je jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu v Evropské unii. Do EU se dováží přibližně 98 % poptávky ze zahraničí, přičemž téměř polovina kritických surovin se pak dováží ze zemí jako je Čína a Rusko. Zlepšení recyklačního procesu a nezávislosti EU se tak stává téměř nutností.

Tato sekce je připravována ve spolupráci se společností PowerHUB z.ú. realizující projekt WEEE NET9, jehož cílem je vybudovat ekosystém recyklace elektroodpadů za využití moderních technologií v regionu střední a jihovýchodní Evropy. Projekt plánuje zapojit aspoň 500 výrobců a vybudovat až 5 velkých recyklačních zařízení s efektivní recyklací 100 000 tun elektronického odpadu ročně.

V rámci odborného programu se podíváme na konkrétní elektrozařízení, které jsou velice aktuální nejen z pohledu recyklace. Řeč je například o mobilních telefonech, které dnes vlastní téměř každý z nás. Recyklaci těchto zařízení lze například získat nemalá množství mědi, stříbra, ale i zlata a paladia. O to bude zajímavější se společně s Remobil, z.s. podívat na tuto problematiku z pohledu materiálových toků v rámci ČR.

Vzhledem k současným cenám mobilních telefonů se jej snažíme chránit pořízením nějakého obalu či pouzdra. Napadlo vás ale někdy co se děje s milióny neprodaných pouzder, o které po vydání nového modelu není zájem? Společnost FIXED.zone a.s. se rozhodla současné trendy změnit a přichází s pouzdrem ReStory. To je vyrobené z recyklovaného termoplastického polyuretanu a prokazatelně snižuje uhlíkovou stopu (až o 30% )oproti novým produktům vyrobeným a dopraveným z Číny.

Další skupinou je recyklace Li-on baterií, které společně s plánovaným útlumem výroby aut se spalovacími motory a rozvojem udržitelnější dopravy získává na svém významu. Pro získávání cenných prvků je nutné vybudovat dostatečné recyklační kapacity, aby se snížily dopady na životní prostředí spojených především s těžbou lithia, niklu nebo kobaltu. Komplexní pohled nabídne společnost Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., která spustila unikátní linku pro zpracování těchto odpadů.

Stranou pak nemůže zůstat ani recyklace fotovoltaických panelů, jejichž masivní nástup přichází společně s dekarbonizací. Solární energie na celkové světové energetické produkci neustále roste a týká se privátního i průmyslového sektoru. Největší dopad na životní prostředí zejména výroba, transport a následně recyklace. Na konferenci bude představena technologie společnosti Dekonta, a.s. umožňující zpracování panelů první generace (krystalických křemíkových panelů) u nichž lze předpokládat největší nárůst vzniku odpadních panelů v následujících letech vzhledem k neodvratitelnému procesu degradace některých částí.

Ruku v ruce s udržitelností jde i digitalizace. Jak lze pomocí analýzy a využití dat změnit odpadové hospodářství představí závěrečná přednáška, která na praktickém příkladu ukáže jak lze dosáhnout vyšší efektivity a automatizace. Společnost Waste Digital s.r.o. za své počínání obdržela mj. cenu Nakopni Prahu 2023.

Konference PVO 2023

Jubilejní 10. ročník konference Předcházení vzniku odpadů se uskuteční 10. 10. 2024 ve školících prostorech T-Mobile Magenta Experience Center. Akce se můžete zúčastnit prezenčně nebo online, postačí se zaregistrovat pomocí formuláře na stránkách www.predchazeniodpadu.cz. Zde naleznete také předběžný program a další související informace.

Díky podpoře od partnerů se vybrané skupiny jakou jsou zástupci měst a obcí, neziskových organizací či škol, mohou akce zúčastnit online zcela zdarma. Generálním partnerem akce je společnost ASEKOL. Akci dále podporují: Energy financial group a.s., FIXED Services s.r.o., Institut Cirkulární Ekonomiky, z.ú., INISOFT s.r.o., Kovohutě Příbram nástupnická, a.s., Mattoni 1873 a.s., Penny Market s.r.o., SAZKA a.s., PowerHUB z.ú., T-Mobile Czech Republic a.s., T-Mobile Magenta Experience Center, WASTen, z.s., Zachraň jídlo, z.s.

Program konference a registrace: www.predchazeniodpadu.cz

Pořadatel: České ekologické manažerské centrum, z.s., 28. pluku 524/25, 101 00 Praha 10

Kontaktní osoba: Ing. Vladimír Študent, tel.: +420 608 819 699, studentv@cemc.cz

Při povodních může být individuální zdroj pitné vody (studna) viditelně postižen, pokud hladina záplavové vody dosáhne zhlaví studny nebo se dokonce přes něj přelije, ale k ovlivnění kvality vody může v některých případech dojít i v případech, že zhlaví studny je zcela netknuté a povodňová vlna ke studni zdaleka nedosahuje. Vše záleží na propustnosti podloží.

Pokud nebyla studna (např. povodní) přímo zasažena, je nutné zkontrolovat, zda voda ve studni nezměnila svoji barvu, zákal, pach či chuť, popř. zda se hladina vody ve studni mimořádně nezvýšila. Pokud k takovým změnám v kvalitě vody došlo, je potřeba vodu odčerpávat, dokud se zase její organoleptické vlastnosti (barva, zákal, pach a chuť) nevrátí ke stavu před povodní. Do té doby by se voda neměla používat k pití a čištění zubů, nebo jen po převaření. Pokud již voda smyslově vypadá jako dřív, popř. pokud je jen zvýšená hladina vody, ale její kvalita se nezměnila, je nutné provést jednorázovou „šokovou“ dezinfekci. Dávka volného chloru by se měla pohybovat mezi 0,5 – 1,0 mg/l (doporučení pro dávkování běžných dezinfekčních přípravků najdete dále v textu) a doba působení nejméně 12 hodin (např. přes noc). Poté by se měla voda částečně odčerpat. Pít ji lze ve chvíli, kdy je již po chuťové stránce (zápach po chloru) pro uživatele přijatelná. Po 1-2 týdnech by se měl nechat udělat krácený rozbor vody pro potvrzení stavu.

Pokud voda ve studni nejeví žádné změny a i její hladina je v obvyklé výši, stačí prohlédnout zhlaví a obsyp studny, zda do ní nemůže zatékat. Preventivně je možné provést jednorázovou dezinfekci vody. Dávka aktivního chloru by se měla pohybovat okolo 0,5 mg/l a doba působení nejméně 2 hodiny, pokud dojde k důkladnému promíchání aplikovaného přípravku v celém sloupci vody (lze dosáhnout opakovaným zapnutím a vypnutím čerpadla).

Pokud byla studna povodní přímo a zjevně zasažena, bývá většinou nutné provést kompletní sanaci. K sanaci (vyčištění a znovuuvedení do použitelného stavu) je ale možné přistoupit až tehdy, kdy to nejenom dovolí vnější podmínky (opadnutí povodňové vlny, odstranění nánosů bahna ad.), ale také až dojde k poklesu zvýšené hladiny spodních vod. V průběhu povodně totiž dochází k velkému zvýšení hladiny podzemních vod jednak vlivem zvýšené hladiny v okolních tocích, jednak vlivem velkého nasycení země od nadměrných srážek. Do studny se pak dostává voda zcela jinými vrstvami zemin než obvykle, tudíž se i její kvalita může lišit od standardních podmínek.

Způsoby sanace se budou poněkud lišit v závislosti na typu studny (kopaná (šachtová) nebo vrtaná), proto je zde uvádíme odděleně.

Postup při sanaci kopané studně:
1. Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny a čerpací zařízení (ruční pumpa – pokud je přítomna) od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou.

2. Odstraníme zákrytovou desku a otevřeme studnu. Pokud je studna vybavena elektrickým čerpadlem, odpojíme přívod elektrické energie.

3. Vytáhneme instalované čerpadlo (pokud bychom ho použili k čerpání zakalené vody, mohlo by se zničit) a uložíme ho k pozdějšímu očištění. Instalujeme nové čerpací zařízení (kalové čerpadlo) pro vyčerpání znečištěné vody.

4. Pokud jde o silně znečištěnou studnu, např. zaplavenou bahnem, vyčerpáme celý objem vody. Pokud voda nejeví výrazné známky znečištění, můžeme dále pokračovat podle bodu 9.

5. Sestup do studny a práce v ní je vhodné přenechat profesionální studnařské firmě. Nicméně rozhodne-li se někdo pro čištění studny svépomocí, musí přitom dodržovat některá zásadní bezpečnostní opatření. Před vstupem do studny pomocí detektoru nebo svíčky zjistíme, zda ve studni nejsou jedovaté plyny (CO2, metan, sirovodík), které by znemožnily dýchání – a pokud ano, odstraníme je vývěvou nebo kompresorem. Čištění provádíme za přítomnosti nejméně 3 osob! Člověk sestupující do studny musí být vybaven osobním zajištěním proti pádu a po celou dobu jeho činnosti ho musí navázaného na laně zajišťovat nejméně dva lidé, kteří se nesmí zabývat ničím jiným a jsou tělesně natolik zdatní, aby osobu ze studny v případě potřeby vytáhli. Osoba pracující ve studni musí být vybavena ochrannými pomůckami (bezpečnostní helma apod.).

6. Tlakovou vodou nebo mechanicky (např. kartáčem) důkladně očistíme vnitřní stěny a dno studny, případně sací zařízení od mechanické pumpy, je-li přítomno. Pokud čistá voda nestačí důkladně umýt stěny, lze použít i mýdlový roztok. Používáme-li kartáč nebo mýdlový roztok, poté stěny opět důkladně opláchneme čistou vodou a vodu úplně vyčerpáme.

7. Omyjeme nebo alespoň skropíme vnitřní stěny studny a čerpací zařízení koncentrovanějším roztokem dezinfekčního prostředku, který obsahuje chlor (koncentrace volného chloru 500 mg/l). Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky. Necháme působit aspoň dvě hodiny.

8. Opláchneme stěny čistou vodou a vodu vyčerpáme.

9. U nečistotami viditelně nezasažených studní odčerpáme vodu ze studny asi na 1 m výšky vodního sloupce. Přechlorujeme vodu dezinfekčním přípravkem (nejlépe na bázi chloru – koncentrace volného chloru cca 10 mg/l – tj. asi desetinásobek oproti dávce uvedené níže pod bodem 16) a myjeme stěny zpětným proudem silně přechlorované vody. Úplně vyčerpáme vodu ze studny. Před vstupem do studny – viz bod 5.

10. U studní viditelně znečištěných odstraníme stávající pokryv dna (štěrk, hrubozrnný písek). Vytěžíme kal a bahno ze dna studny okovem, odstraníme případné pevné součásti a pečlivě vyčistíme dno studny. Čistíme také vtokové otvory na dně studny.

11. Vyspravíme stěny studny podle druhu jejího zdiva – skruže, cihly, kameny. U skružených studní opravíme spárování mezi skružemi.

12. Provedeme konečné mytí stěn a dna studny, vodu vyčerpáme.

13. Vrátíme pokryv dna, nejlépe nový štěrk nebo hrubozrnný písek, v nouzi též důkladně propraný starý.

14. Necháme studnu naplnit vodou a v případě, že je voda dále kalná, pokračujeme v čerpání až do vymizení zákalu či neobvyklé barvy vody.
15. Demontujeme provizorní čerpací zařízení a do studny spustíme zpět původní čerpadlo, které jsme spolu s napojenou hadicí/trubkou předtím důkladně opláchli a propláchli, včetně omytí dezinfekčním roztokem (koncentrace chloru viz bod 7). Pokud do čerpadla vniklo bahno, je vhodné ho rozebrat či svěřit do odborného servisu k vyčištění.

16. Do vody nalejeme (nasypeme) prostředek pro dezinfekci pitné vody podle návodu k použití, dbáme o důkladné promíchání s celým objemem vody ve studni. U chlorových preparátů volíme takovou dávku, která znamená obsah volného chloru ve vodě ve studni na úrovni cca 1 mg/l. Dezinfekční prostředek necháme působit nejméně 12 hodin. Po několika hodinách odpustíme trochu vody a tím načerpáme vodu ze studny za účelem dezinfekce též do rozvodního potrubí. Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky. Musí se jednat o přípravek vhodný k dezinfekci pitné vody.

17. Uzavřeme studnu zákrytovou deskou. Asanujeme a upravíme okolí studny (zajistíme odtok čerpané vody, obnovíme jílové těsnění u pláště studny, pokud bylo porušeno apod.).

18. Ve chvíli, kdy je voda po chuťové stránce přijatelná (kvůli chloru), ji lze začít používat k pití.

19. Asi za 2 až 3 týdny, když mezitím studnu používáme a vodu průběžně čerpáme, necháme v laboratoři provést krácený rozbor pitné vody. Pokud je voda stále mikrobiálně závadná, je nutné dezinfekci vody zopakovat, popř. – pokud se prokáže, že do studny stále přitéká již znečištěná voda – přejít na kontinuální dezinfekci.

Společná poznámka pro oba typy studní: Veškerou vyčerpanou vodu v průběhu sanace (body 4, 6, 8 a 10 výše) odvádíme do kanalizace nebo dostatečně daleko od studny po sklonu terénu, aby se zabránilo druhotnému znečištění vody ve studni, ale i okolních studní! Není-li to možné nebo obsahuje-li voda vysokou koncentraci dezinfekčního přípravku, je nutné ji odvézt cisternou do vhodné vodoteče nebo (obsahuje-li vysoký obsah chloru) do čistírny odpadních vod, aby nedošlo k poškození vegetace a půdního prostředí.

Postup při sanaci vrtané studně:

1. Odstraňujeme-li následky záplav, je možné se sanací začít až po opadnutí povodňové vlny a poklesu hladiny podzemních vod. Mechanicky očistíme vnější stěny studny od nánosů bahna a nečistot a opravíme poškozené části vnějšího krytu studně. Důkladně opláchneme čistou vodou, nejlépe tlakovou.

2. Odstraníme zákrytovou desku zhlaví studny a otevřeme studnu. Před otevřením studny odpojíme přívod elektrické energie do studny.
3. Nejprve vyčistíme zhlaví studny, lze použít podobný postup jako pro studny kopané – viz kroky 6 až 8 výše.

4. Čerpadlo standardně instalované ve studni a odpojené od elektrické energie ze studny vytáhneme (pokud to nánosy bahna dovolí) a uložíme k pozdějšímu očištění. Pokud čerpadlo ze studny nelze vytáhnout, je třeba se obrátit na odborníky. Není vhodné se pokoušet čerpadlo vytáhnout násilím, případně nějakými vlastními metodami, mohlo by to na čerpadlu i studni způsobit nenahraditelné škody.

5. Do studny nainstalujeme provizorní čerpací zařízení pro vyčerpání nečisté vody ze studny. Nejvhodnější je čerpadlo kalové, pokud se ale do vrtu díky své velikosti vejde. To může být problém u studní vrtaných do menších průměrů. V tom případě doporučujeme použít nějaké starší nebo levnější ponorné čerpadlo menších rozměrů, které však při větší
hloubce vrtu nemusí mít dostatečnou výkonnost. Čerpadlo spouštíme do studny až na dno a pak povytáhneme do čerpací polohy cca 0,5-1 m nade dnem.

6. Studnu je potřeba několikrát za sebou vyčerpat (nejlépe během více dní několikrát za den) do té doby, než je voda úplně čirá bez barvy a zákalu. V případě podezření na poškození studny je vhodné nechat vrt prohlédnout kamerou od specializované firmy.

7. Do studny nalejeme dezinfekční roztok na bázi chloru tak, aby obsah volného chloru ve vodě ve studni byl na úrovni cca 1 mg/l. Dezinfekční prostředek necháme působit nejméně 12 hodin. Aby došlo k promíchání dezinfekce skrze celý sloupec vody, několikrát za sebou krátce zapneme a vypneme čerpadlo. Při přípravě dezinfekčního roztoku se vždy řídíme návodem k použití a používáme vhodné ochranné pomůcky.

8. Demontujeme provizorní čerpací zařízení a do studny spustíme zpět původní čerpadlo, které jsme spolu s napojenou hadicí předtím důkladně opláchli a propláchli, včetně omytí dezinfekčním roztokem (koncentrace chloru viz bod 7 u sanace kopaných studní). Pokud do čerpadla vniklo bahno, je vhodné ho rozebrat či svěřit do odborného servisu k vyčištění.

9. Obsah studny vyčerpáme (nebo aspoň jednou obměníme, pokud má studna vydatný přítok) a ještě jednou přidáme prostředek vhodný pro dezinfekci pitné vody podle návodu k použití. U chlorových preparátů udržujeme obsah volného chloru 0,5 – 1 mg/l. Na tomto místě, kdy se již voda dezinfikuje ke konečnému užití, je nutné použít čistý chlornan sodný nebo jiný vhodný přípravek.

10. Po několika hodinách odpustíme trochu vody (otevřeme výtokové ventily na nejvzdálenějších větvích vodovodu) a tím načerpáme vodu ze studny za účelem dezinfekce též do rozvodného potrubí.

11. Uzavřeme zhlaví studny zákrytovou deskou. Asanujeme a upravíme okolí studny (zajistíme odtok čerpané vody, obnovíme jílové těsnění u pláště studny, pokud bylo porušeno apod.).

12. Ve chvíli, kdy je voda po chuťové stránce přijatelná (kvůli chloru), ji lze začít používat k pití.

13. Asi za 2 až 3 týdny, když mezitím studnu používáme a vodu průběžně čerpáme, necháme v laboratoři provést krácený rozbor pitné vody. Pokud je voda stále mikrobiálně závadná, je nutné dezinfekci vody zopakovat, popř. – pokud se prokáže, že do studny stále přitéká již znečištěná voda – přejít na kontinuální dezinfekci.

Zpracoval: MUDr. František Kožíšek, CSc., SZÚ (text byl upraven pracovníky sekce HH – zejména byly aktualizovány informace ohledně použitelných biocidních přípravků)

Související:

Záplavy a hygiena – na co dát pozor, jak sanovat zaplavené studny