Bez jednotného digitálního řízení se environmentální politika tříští. Česku chybí společný EKOnervový systém nejen pro byznysové požadavky

Environmentální politika patří k nejdynamičtěji se vyvíjejícím oblastem veřejné správy, zároveň však dlouhodobě naráží na paradox. Přestože roste množství regulací, dat, povinností i očekávání ze strany byznysu i veřejnosti, chybí jednotné digitální místo, kde by se tyto požadavky systematicky potkávaly, byly srozumitelně strukturovány a řízeny v celém svém životním cyklu. Výsledkem je fragmentace, zbytečná administrativní zátěž a ztráta strategického řízení v oblasti, která má zásadní dopad na konkurenceschopnost i kvalitu života.

Současná praxe v environmentální oblasti je typická vysokou komplexitou a roztříštěností. Regulace vznikají na národní i evropské úrovni, vstupují do nich mezinárodní závazky, sektorové politiky, technologický vývoj i tlak veřejnosti na transparentnost a udržitelnost. Tyto požadavky se promítají do stovek konkrétních povinností pro podniky, obce i státní správu. Přesto neexistuje jednotný digitální portál, který by fungoval jako centrální bod řízení byznysových požadavků v environmentu, tedy jako místo, kde by bylo možné systematicky evidovat, vyhodnocovat, prioritizovat a řídit potřeby vyplývající z legislativy, strategie i praktického výkonu agend.

Absence takového portálu má hlubší důsledky než jen technologické. Ve skutečnosti jde o problém řízení. Bez jednotného digitálního rámce se environmentální agenda rozpadá na izolované systémy, projekty a databáze, které spolu komunikují jen omezeně nebo vůbec. Byznysové požadavky se pak řeší ad hoc, často reaktivně, bez jasné vazby na strategické cíle státu, bez přehledu o dopadech na ostatní agendy a bez možnosti dlouhodobého plánování. To vede k situaci, kdy stejné nebo podobné informace jsou opakovaně sbírány různými cestami, data nejsou systematicky sdílena a rozhodování se opírá spíše o dílčí pohledy než o celkový obraz.

Klíčovou potřebou environmentální oblasti je proto vytvoření jednotného digitálního portálu, který by fungoval jako centrální řídicí nástroj pro byznysové požadavky. Takový portál by nesloužil pouze jako další informační systém nebo rozcestník služeb, ale jako strategická platforma propojující legislativu, procesy, data a technologickou podporu. Jeho smyslem by bylo umožnit transparentní a srozumitelné řízení požadavků od jejich vzniku přes implementaci až po vyhodnocování jejich dopadů v praxi.

Z pohledu byznysu je zásadní, aby environmentální povinnosti byly předvídatelné, konzistentní a digitálně dostupné. Podniky dnes často čelí situaci, kdy musejí komunikovat s více úřady, používat různé formuláře, systémy a datové struktury, přičemž logika jednotlivých požadavků není vždy zřejmá. Jednotný digitální portál by umožnil soustředit environmentální byznysové požadavky na jedno místo, nabídnout je v jednotné struktuře a propojit je s konkrétními procesy, termíny a odpovědnostmi. Tím by se výrazně snížila administrativní zátěž a zároveň by se posílila schopnost firem plnit své povinnosti správně a včas.

Z pohledu veřejné správy je klíčová potřeba systematického řízení digitalizace. Bez centrálního nástroje pro řízení byznysových požadavků nelze efektivně prioritizovat projekty, plánovat kapacity ani vyhodnocovat přínosy investic do ICT. Jednotný portál by umožnil propojit byznysové potřeby s architekturou informačních systémů, s datovou základnou i s řízením změn. To je nezbytné pro to, aby digitalizace nebyla vnímána jen jako technická modernizace, ale jako nástroj skutečné transformace výkonu environmentální politiky.

Neméně důležitá je oblast dat. Environmentální rozhodování je stále více založeno na datech, ať už jde o monitoring kvality ovzduší, vody, půdy, odpadů nebo dopadů klimatických změn. Bez jednotného digitálního portálu, který by byl napojen na centrální datovou vrstvu, však nelze tato data efektivně využívat napříč agendami. Výsledkem je, že data existují, ale nejsou dostatečně sdílena, analyzována a využívána pro strategické rozhodování. Jednotný portál by mohl fungovat jako rozhraní mezi byznysovými požadavky a datovým fondem, čímž by se výrazně zvýšila kvalita i rychlost rozhodovacích procesů.

Zásadní potřebou je také jasné vymezení odpovědností. Řízení byznysových požadavků v environmentální oblasti dnes často trpí nejasným rozdělením rolí mezi věcnými útvary, ICT a vedením organizací. Jednotný digitální portál by vytvořil přirozený rámec pro spolupráci těchto aktérů, protože by transparentně ukazoval, kdo je garantem konkrétního požadavku, v jaké je fázi jeho realizace a jaké má vazby na ostatní oblasti. To by posílilo odpovědnost, snížilo riziko duplicit a umožnilo efektivnější řízení změn.
V širším kontextu jde o to, aby environmentální politika získala vlastní digitální nervový systém. Bez něj zůstává reakce státu na nové výzvy pomalá, nekoordinovaná a často nečitelná pro ty, kteří mají environmentální pravidla v praxi naplňovat. Jednotný digitální portál řízení byznysových požadavků by umožnil propojit strategii, legislativu, data a technologie do jednoho funkčního celku. Nejde o luxus ani o technokratickou ambici, ale o nezbytný předpoklad pro to, aby environmentální regulace byla efektivní, srozumitelná a dlouhodobě udržitelná.

Pokud má být ESG reporting pro stát skutečně efektivní, nemůže zůstat izolovaným podnikovým sběrem dat pro splnění formální legislativní povinnosti. Je nezbytné, aby jeho výstupy byly soustředěny na jednom digitálním místě, systematicky strukturovány a propojeny s dalšími environmentálními, ekonomickými a sociálními informacemi. Pouze tak se jednotlivá zjištění mohou reálně promítat do dílčích strategií, regulatorních úprav a rozhodování států i nadnárodních institucí. V době, kdy se mění globální uspořádání, narůstají geopolitická rizika, prohlubují se klimatické dopady a vznikají nové bezpečnostní, surovinové i technologické hrozby, je schopnost pracovat s konsolidovanými ESG daty klíčová. Bez jejich integrace do jednotného digitálního rámce zůstávají cenné informace byznysu nevyužité a stát přichází o možnost reagovat včas, koordinovaně a strategicky.

Samostatnou a stále naléhavější oblastí jsou klimatické výzvy a související hrozby, jejichž dopady se nejvýrazněji projevují na regionální a lokální úrovni. Adaptace na změnu klimatu, prevence rizik a zvyšování odolnosti území vyžadují, aby informace a data shromažďovaná na centrální úrovni nebyla uzavřena v resortních systémech, ale systematicky se promítala do dílčích strategií krajů, měst a obcí. Bez jednotného digitálního rámce dochází k roztříštění dat, rozdílným interpretacím a nekoordinovaným opatřením, která oslabují celkovou schopnost státu čelit extrémním výkyvům počasí, suchu, povodním, přehřívání měst či degradaci krajiny. Propojení klimatických dat, analytických výstupů do jednoho centrálního digitálního prostředí je proto klíčovým předpokladem pro to, aby strategická rozhodnutí na úrovni samospráv vycházela z aktuálních, ověřených a vzájemně kompatibilních informací a aby klimatická politika státu fungovala jako provázaný celek od národní úrovně až po úroveň jednotlivých obcí.

Závěrečnou rovinu celé úvahy nechť nám je praktická oblast odpadového hospodářství, kde se dlouhodobě potvrzuje, že nejefektivnějším nástrojem ochrany životního prostředí je samotná prevence vzniku odpadů. Právě zde se výrazně ukazuje potenciál digitálních řešení a IT platforem, které dokážou v reálném čase propojovat lidi, firmy a instituce s potřebou určitého zboží s těmi, pro které je toto zboží přebytkem, nevyužitým majetkem nebo předmětem k darování. Takové platformy umožňují prodlužovat životní cyklus výrobků, snižovat tlak na primární zdroje a současně omezovat množství odpadu, který by jinak končil v systému nakládání s odpady. Z hlediska efektivity, důvěryhodnosti a dlouhodobé udržitelnosti se přitom nabízí jednoduché řešení, aby byl jednotný digitální portál tohoto typu provozován státem na celostátní úrovni jako součást širšího environmentálního a sociálního digitálního ekosystému. Přestože dnes existuje řada dílčích iniciativ a soukromých platforem, ty narážejí na problém především na nestabilní financování provozu. Státem garantovaná digitální platforma by naopak mohla jednoduše vytvořit dlouhodobě stabilní prostředí v oblasti prevence.

Pakliže má Česká republika zvládnout transformaci směrem k udržitelnému hospodářství a zároveň si zachovat konkurenceschopnost, musí se environmentální agenda opřít o moderní a jednotné digitální řízení. Bez centrálního portálu budou byznysové požadavky nadále vznikat a zanikat v izolaci, bez jasné návaznosti a bez plného využití dat a znalostí, které již dnes existují. Právě v této mezeře se dnes rozhoduje o tom, zda bude environmentální politika vnímána jako brzda, nebo jako řízený a předvídatelný rámec rozvoje.

Text vznikl jako analytická a interpretační reflexe nad aktuálním stavem digitálního řízení environmentálních agend v České republice, vycházející zejména ze Strategie Informační koncepce Ministerstva životního prostředí na období 2025–2029. Zaměřuje se na identifikované systémové slabiny v oblasti řízení byznysových požadavků, digitalizace služeb a práce s daty v resortu životního prostředí. Cílem textu je formulovat srozumitelný, odborně ukotvený a strategicky orientovaný pohled na potřebu jednotného digitálního portálu jako klíčového předpokladu pro efektivní, koordinovanou a datově podloženou environmentální politiku v kontextu současných i budoucích výzev.