Bogota hledá cestu, jak zastavit rostoucí ekologickou stopu a přitom neztratit prosperitu

Mezi nejvýznamnější ekonomická centra Latinské Ameriky patří Bogota. Na relativně malém území soustřeďuje miliony obyvatel, obrovskou spotřebu surovin i značnou část kolumbijské ekonomiky. Nová studie Circle City Scan Bogotá Región však ukazuje, že právě tato koncentrace obyvatel, výroby a spotřeby představuje nejen environmentální riziko, ale také mimořádnou příležitost. Pokud se městu podaří nasměrovat svůj rozvoj k principům oběhového hospodářství, může se stát vzorem pro celou Kolumbii i další země regionu.

Bogota představuje mimořádně významný hospodářský uzel. Ve městě žije přibližně osm milionů obyvatel, zatímco celý metropolitní region přesahuje deset milionů lidí. Na pouhých dvou procentech rozlohy Kolumbie se soustřeďuje přibližně patnáct procent obyvatel země a vzniká více než 31 procent národního hrubého domácího produktu. Současně zde sídlí zhruba třetina všech kolumbijských podniků. Takto vysoká koncentrace obyvatel, firem a ekonomických aktivit vytváří mimořádně silnou poptávku po energiích, potravinách, vodě, stavebních materiálech a průmyslových výrobcích.

Studie upozorňuje, že Bogota společně s regionem Cundinamarca spotřebovává více než čtvrtinu veškeré energie využívané v Kolumbii. Současně se podílí na 35 procentech národního zásobování potravinami. Přestože se v posledních letech podařilo snížit spotřebu vody na jednoho obyvatele, celkový odběr vody dále roste v důsledku ekonomického rozvoje a rostoucího počtu obyvatel. Každoročně zde vzniká přibližně 2,7 milionu tun komunálního odpadu, přičemž využita je pouze zhruba pětina tohoto množství. Současně město produkuje téměř deset milionů tun emisí skleníkových plynů ročně.

Autoři studie se rozhodli podívat na fungování města jiným způsobem, než je běžné. Namísto sledování pouze toho, co se odehrává uvnitř hranic města, analyzovali celý životní cyklus výrobků a služeb spotřebovávaných obyvateli Bogoty. Započítali proto nejen místní emise a spotřebu zdrojů, ale také dopady vznikající při těžbě surovin, výrobě materiálů, produkci potravin a výrobků v jiných částech Kolumbie i světa. Tento přístup odhalil skutečný rozsah ekologické stopy města.

Výsledkem je odhad celkové materiálové stopy ve výši přibližně 112 milionů tun ročně. Jinými slovy, uspokojení potřeb obyvatel a ekonomiky Bogoty vyžaduje každoročně vytěžení a zpracování více než sta milionů tun biomasy, stavebních materiálů, kovů a fosilních paliv. Současně je spotřeba města spojena s uhlíkovou stopou dosahující přibližně 60 milionů tun oxidu uhličitého v přepočtu na ekvivalent skleníkových plynů. Přestože jsou hodnoty na jednoho obyvatele nižší než v mnoha bohatších městech světa, stále převyšují úroveň, kterou vědci považují za dlouhodobě udržitelnou v rámci planetárních limitů.

Jedním z nejdůležitějších závěrů studie je mimořádná koncentrace environmentálních dopadů do několika klíčových oblastí ekonomiky. Pouhé tři hodnotové řetězce vytvářejí 84 procent materiálové stopy a 74 procent uhlíkové stopy města. Prvním z nich je agroalimentární systém zahrnující zemědělství, výrobu a distribuci potravin. Druhou oblast představuje zastavěné prostředí, tedy výstavba budov, infrastruktury a související spotřeba stavebních materiálů. Třetí skupinu tvoří průmyslové výrobky, zejména textil, elektronika, elektrická zařízení a obalové materiály.

Analýza současně ukazuje, že největší ekologická zátěž nevzniká na konci životního cyklu výrobků, ale na jeho začátku. Rozhodující část dopadů je spojena s těžbou surovin, výrobou základních materiálů a průmyslovým zpracováním. To znamená, že samotné zlepšování recyklace, přestože je důležité, nemůže přinést potřebné snížení environmentálních dopadů. Mnohem větší význam má předcházení vzniku odpadu, prodlužování životnosti výrobků, opětovné využívání materiálů, opravy a vznik nových obchodních modelů založených na efektivnějším využívání zdrojů.

Studie také upozorňuje na zajímavý paradox. Přestože obyvatelé Bogoty tvoří přibližně 15 procent populace Kolumbie, jejich výdaje představují téměř 30 procent celkové spotřeby domácností v zemi. Spotřeba na obyvatele je tedy výrazně vyšší než celostátní průměr. Právě tato skutečnost vysvětluje, proč má město tak významný vliv na využívání zdrojů nejen v Kolumbii, ale i v zahraničí.

Významnou část dokumentu tvoří také hodnocení sociálních souvislostí. V Kolumbii pracovalo v roce 2024 přibližně 56 procent ekonomicky aktivních obyvatel v neformálním sektoru. V samotné Bogotě je tento podíl nižší a pohybuje se kolem 35 procent, přesto jde o miliony lidí. Studie zdůrazňuje, že právě neformální ekonomika již dnes plní důležitou funkci v oběhovém hospodářství. Opravy spotřebního zboží, prodej použitých výrobků, renovace oděvů, repasování zařízení a sběr druhotných surovin prodlužují životnost výrobků a snižují potřebu nových materiálů. Autoři proto doporučují, aby budoucí strategie města s těmito aktivitami aktivně počítaly a podporovaly jejich postupnou formalizaci.

Bogota přitom již několik let buduje rozsáhlý institucionální rámec pro přechod k oběhovému hospodářství. Město si stanovilo konkrétní cíle. Do roku 2027 chce snížit množství odpadu ukládaného na skládky o 20 procent a současně omezit emise na 10,1 milionu tun oxidu uhličitého ekvivalentu. Dlouhodobým cílem je postupné ukončení závislosti na hlavní městské skládce do roku 2032 prostřednictvím rozvoje recyklace, zpracování biologicky rozložitelných odpadů a využívání bioplynu. Do roku 2030 chce město snížit emise skleníkových plynů o polovinu a v roce 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality.

Klíčovým nástrojem se stala Politika oběhového hospodářství Bogoty pro období 2023 až 2040, která propojuje klimatickou politiku, hospodaření se zdroji, průmyslový rozvoj a sociální začleňování. Na její realizaci navazuje platforma Bogotá Región Circular sdružující veřejný sektor, podniky, výzkumné organizace i občanskou společnost. Platforma již realizuje konkrétní projekty v textilním průmyslu, potravinářství a dalších odvětvích a snaží se vytvářet podmínky pro širší rozvoj cirkulárních obchodních modelů.

Zvláštní pozornost věnuje studie textilnímu sektoru, stavebnictví, gastronomii a elektronice. Právě zde byly identifikovány jedny z největších příležitostí pro omezení spotřeby primárních surovin a současně pro vznik nových pracovních míst. Navazující analýzy ukazují, že rozvoj oběhového hospodářství by mohl do roku 2030 zvýšit počet zelených pracovních míst až o 25 procent. Vedle environmentálních přínosů by tak mohl přinést i významné ekonomické a sociální efekty.

Na základě rozsáhlého hodnocení navrhují autoři tři hlavní směry dalšího rozvoje. Prvním je proměna spotřebitelského chování a podpora poptávky po výrobcích a službách s nižší materiálovou náročností. Druhým je budování sítí, infrastruktury a informačních systémů umožňujících efektivnější využívání zdrojů napříč regionem. Třetím je podpora inovací a podnikatelských modelů, které dokážou vytvářet ekonomickou hodnotu při nižší spotřebě surovin.

Studie Circle City Scan Bogotá Región tak nepřináší pouze přehled environmentálních problémů. Nabízí také velmi konkrétní obraz města, které se snaží sladit ekonomický růst s omezenými možnostmi planety. Ukazuje, že skutečné dopady moderních měst nevznikají jen tam, kde stojí budovy a silnice, ale podél rozsáhlých dodavatelských řetězců rozprostřených po celém světě. V případě Bogoty je zřejmé, že budoucí konkurenceschopnost, odolnost i kvalita života budou stále více záviset na schopnosti vytvářet větší hodnotu z menšího množství zdrojů. Právě proto je oběhové hospodářství ve studii prezentováno nikoli jako okrajové environmentální téma, ale jako jeden z hlavních předpokladů dlouhodobého rozvoje celé metropolitní oblasti.

Přestože se závěry studie mohou zdát pro středoevropského čtenáře vzdálené, zajímavé je podívat se na výsledky obdobných analýz také v evropských městech. Metodika Circle City Scan totiž nevznikla pro potřeby rozvojových zemí, ale byla postupně aplikována v řadě měst po celém světě. Jedním z prvních příkladů ve střední Evropě byla Praha, která svůj cirkulární sken představila již v roce 2019.

Zatímco současná studie pro Bogotu pracuje s materiálovou stopou ve výši 112 milionů tun ročně a uhlíkovou stopou dosahující 60 milionů tun CO₂ ekvivalentu, pražský sken byl zaměřen především na hledání oblastí s největším potenciálem pro nastartování oběhového hospodářství. Během dvanáctiměsíčního procesu analyzovali odborníci ekonomické vazby, materiálové toky i fungování městských služeb a společně s magistrátem, podniky a výzkumnými organizacemi hledali projekty, které by mohly přinést rychlé a viditelné výsledky.

Výsledkem byly tři prioritní směry dalšího rozvoje. Prvním bylo budování sítě ReUse center a podpora opětovného využívání výrobků. Druhým bylo využití veřejných zakázek jako nástroje pro prosazování cirkulárních principů ve stavebnictví. Třetím bylo energetické využití gastroodpadu formou výroby biometanu pro pohon vozidel zajišťujících svoz odpadu. Právě tyto projekty označili autoři za nejvhodnější příležitosti pro zahájení přechodu Prahy k oběhovému hospodářství.

S odstupem několika let je patrné, že mezi oběma studiemi existuje zajímavý posun. Pražský scan byl především strategickou mapou příležitostí a konkrétních pilotních projektů. Bogotská studie již představuje komplexní analýzu fungování celého městského metabolismu, která podrobně vyčísluje spotřebu materiálů, emise i ekonomické souvislosti jednotlivých sektorů. Zatímco Praha hledala, kde začít, Bogota již řeší, jak řídit přechod k oběhovému hospodářství v regionu s více než deseti miliony obyvatel. Obě města však spojuje stejný závěr. Největší přínosy nepřináší samotná recyklace, ale schopnost prodlužovat životnost výrobků, využívat zdroje efektivněji a omezovat potřebu nových surovin ještě předtím, než se z nich stane odpad.

Dokument ke stažení:

Circle City Scan Bogotá-Región

Zdroj: Ilustrativní obrázek pro vás vytvořil ChatGPT. Pokud jste v tom nepoznali ruku umělé inteligence, vězte, že žádný robot při tvorbě neutrpěl žádnou újmu