Více času na podstatné
Česká krajina vysychá potichu. Rok 2025 ukázal, kolik vody nám skutečně chybí
Sedmý nejnižší roční úhrn srážek od roku 1961, rekordně nízké průtoky na některých řekách a podprůměrné zásoby podzemní vody. Hydrologická ročenka České republiky za rok 2025 přináší obraz země, ve které voda postupně ubývá. A zatímco na některých místech dokázaly vydatné deště na chvíli zvednout hladiny toků, celkovou vodní bilanci roku už výrazněji nezměnily. Vedle nedostatku vody přitom ročenka upozorňuje také na její jakost. Ve vodách se objevují pesticidy, léčiva i látky, jejichž sledování se teprve rozšiřuje.
Rok 2025 nebyl v České republice mimořádný teplotami. Průměrná roční teplota vzduchu dosáhla 8,8 °C, což bylo o půl stupně více než dlouhodobý normál z let 1991 až 2020. V pořadí od roku 1961 šlo o třináctý nejteplejší rok. Z hlediska vody však přinesl podstatně méně příznivý obrázek. Průměrný roční úhrn srážek činil 571 milimetrů, tedy 83 % dlouhodobého normálu. Nižší roční úhrn byl od roku 1961 zaznamenán pouze v šesti letech.
Srážkový deficit se přitom vytvářel postupně. Většina měsíců přinesla méně srážek, než odpovídá dlouhodobému průměru. Výjimkou byly červenec, září a listopad, kdy úhrny dosáhly 107, 148 a 111 % normálu. Jako srážkově nadnormální však ČHMÚ hodnotí pouze září. Ani tehdy vydatnější déšť nedokázal napravit předchozí vývoj. Od začátku roku deficit narůstal a zářijové srážky jej zmírnily jen málo.
Zvlášť výrazný byl nedostatek vody v zimních měsících. V lednu spadlo v průměru 32 milimetrů srážek, což odpovídalo 73 % normálu. Únor přinesl pouhých 11 milimetrů, tedy jen 30 % obvyklého množství. V některých krajích, například Pardubickém, Olomouckém a Zlínském, nedosáhl únorový úhrn ani pětiny dlouhodobého průměru. Suchý začátek roku pokračoval také na jaře. Březen dosáhl 72 % normálu, duben 79 % a květen 76 %.
Srážkový propad zasáhl zejména západ země
Rozdíly se projevily i mezi jednotlivými částmi republiky. V Čechách spadlo v průměru 554 milimetrů srážek, což představovalo 81 % normálu. Morava a Slezsko zaznamenaly 606 milimetrů, tedy 88 %. Ani jeden kraj se nedostal na dlouhodobý průměr. Nejméně příznivá situace byla v Karlovarském, Plzeňském, Ústeckém a Pardubickém kraji a na Vysočině, kde roční srážkové úhrny zůstaly pod 80 % normálu. Rozdíl mezi západem a východem republiky tak se promítl do následného vývoje průtoků a vodních zásob.
Významnou roli přitom sehrála také sněhová pokrývka. Sníh představuje přirozenou zásobárnu vody, která se do toků a půdy uvolňuje postupně během tání. V zimě 2024/2025 však byly zásoby vody ve sněhu převážně podprůměrné. Nejvyšší hodnota byla zaznamenána 13. ledna 2025, kdy se na území republiky nacházelo odhadem 0,899 miliardy metrů krychlových vody ve sněhu. V přepočtu na celé území šlo o vodní vrstvu vysokou přibližně 11,4 milimetru. Po lednové oblevě zásoby výrazně poklesly a v průběhu jara se již významněji neobnovily. Poslední vyhodnocení sněhových zásob v sezoně proběhlo 14. dubna. Pro vodní režim krajiny tak rok začal s omezenou zásobou vody a další měsíce ji příliš nedoplnily.
Řeky ukázaly, jak hluboký byl deficit
Celkový odtok z území České republiky byl v roce 2025 podprůměrný až silně podprůměrný. V některých tocích dosáhl mimořádně nízkých hodnot. V závěrovém profilu na Labi v Hřensku proteklo 54 % dlouhodobého průměru, na Odře v Bohumíně 62 %, na Moravě ve Strážnici 57 % a na Dyji v Ladné 53 %. Ještě výraznější situace nastala na některých dalších řekách. Lužnice v Bechyni dosáhla pouze 37 % dlouhodobého průměrného průtoku, Sázava v Nespekách 42 % a Berounka v Berouně 48 %.
Některé údaje mají mimořádnou vypovídací hodnotu také z pohledu dlouhodobého pozorování. Na Vltavě v Praze šlo o druhý nejmenší roční průtok od roku 1901. Nižší hodnota byla zaznamenána pouze v roce 1943. Na Orlici v Týništi nad Orlicí a na Lužnici v Bechyni byl průměrný roční průtok nejnižší od začátku měření v roce 1911. Na některých tocích se projevil jako mimořádně suchý rok v celé více než století dlouhé řadě pozorování.
Historická minima na českých tocích a hydrologické sucho
Zvlášť nepříznivé byly jarní a letní měsíce. Průměrné měsíční průtoky se ve vztahu k dlouhodobým hodnotám pohybovaly od 35 % v dubnu po 90 % v listopadu. Jarní měsíce byly odtokově silně až mimořádně podprůměrné ve všech hlavních povodích. V létě pokračovaly silně podprůměrné průtoky a jejich minima se objevovala především v červenci a srpnu. Na řadě míst krátkodobé dešťové epizody přinesly jen přechodné zvýšení hladin. Voda v tocích se po nich opět rychle vracela k nízkým hodnotám.
Hydrologové sledují také takzvaný 355denní průtok (Q355d), který slouží jako ukazatel hydrologického sucha. Pokud průtok v řece klesne na tuto hodnotu nebo pod ni, jde o stav odpovídající velmi nízké vodnosti toku. V roce 2025 k tomu došlo ve 155 z celkem 217 hodnocených vodoměrných stanic. V 59 profilech trvalo toto období déle než 30 dní. Nejdelší výskyt takto nízkých průtoků zaznamenali hydrologové v povodí Ohře. Výrazněji zasažena byla také povodí horní Vltavy, Berounky, Ploučnice a dolního Labe.
Zajímavý je i vývoj odtokových poměrů během roku. V listopadu se na některých tocích průtoky dostaly nad dlouhodobý průměr díky vydatnějším regionálním srážkám. Na Olši ve Věřňovicích dosáhl listopadový průměrný průtok 164 % dlouhodobé hodnoty. Na Berounce v Berouně to však bylo jen 54 %. Rozdílný vývoj ukazuje, jak výrazně se srážky a jejich dopady mohou lišit i mezi jednotlivými povodími. Jedna vydatnější srážková epizoda navíc sama o sobě neznamená, že se doplní zásoby vody v celé krajině.
Rok 2025 byl z hlediska povodní ve srovnání s předchozím rokem poměrně klidný. Významnější události menšího rozsahu se objevily především na Moravě a ve Slezsku. Nejvýraznější srážkoodtoková situace nastala na konci července v oblasti Jeseníků a Beskyd, kde během přibližně 24 hodin napršelo na severním návětří hor i více než 100 milimetrů srážek. Hladiny zasažených toků rychle stoupaly. Na Černém potoce ve Velké Kraši byl zaznamenán třetí stupeň povodňové aktivity a kulminační průtok dosáhl úrovně pětiletého až desetiletého průtoku. Na Lučině v Horních Domaslavicích byl vyhlášen druhý stupeň povodňové aktivity.
Podzemní voda ztrácela sílu
Stav podzemních vod je pro hodnocení vodní bilance zásadní. Zatímco průtoky řek reagují na srážky často poměrně rychle, podzemní zásoby představují důležitou dlouhodobější rezervu. Podílejí se na doplňování vodních toků v obdobích bez srážek a ovlivňují také vydatnost pramenů. Právě zde se nedostatek vody může projevovat méně nápadně, zato s delším časovým dosahem.
Ročenka ČHMÚ sleduje hladiny podzemních vod v mělkých i hlubokých vrtech a vydatnost pramenů. Výsledky za rok 2025 ukazují nepříznivý vývoj v řadě hydrogeologických oblastí. U mnoha sledovaných pramenů byla průměrná vydatnost nižší než dlouhodobý medián. Například pramen Zašová, Stračka měl v roce 2025 medián vydatnosti 0,11 litru za sekundu, zatímco dlouhodobý medián činil 0,28 litru za sekundu. U pramene v Markoušovicích klesla hodnota z dlouhodobých 3,36 na 2,09 litru za sekundu. U pramene Pod krmelcem ve Vimperku činil roční medián 0,32 litru za sekundu proti dlouhodobým 0,64 litru.
Jednotlivé lokality se samozřejmě lišily a některé prameny vykazovaly hodnoty blízké dlouhodobému průměru, případně i vyšší. Celkový obraz však odpovídal nedostatku srážek a nízkému odtoku. Voda, která by za příznivějších podmínek doplňovala podzemní zásoby, v roce 2025 chyběla. V některých oblastech se tak postupně zmenšovala i rezerva, z níž krajina čerpá v suchých obdobích.
Právě základní odtok, tedy část průtoku vodních toků tvořená především přítokem podzemní vody, pomáhá pochopit souvislost mezi stavem podzemních zásob a vodností řek. Jeho vývoj v roce 2025 potvrzuje, že nízké průtoky nebyly pouze důsledkem momentálního nedostatku deště. Projevovalo se také omezené doplňování toků z podzemních vod. V kombinaci s nízkými srážkami a slabou sněhovou zásobou tak krajina vstupovala do teplé části roku s omezenými vodními rezervami.
Voda v krajině má také problém s jakostí
Hydrologická ročenka zachycuje vedle množství vody také její chemický a biologický stav. Výsledky monitoringu povrchových vod ukazují, že významným problémem zůstávají živiny a organické znečištění. Zvlášť výrazné je zatížení celkovým fosforem. Velmi mírnou limitní hodnotu splnilo pouze 62 % hodnocených profilů. Jinými slovy, na více než třetině sledovaných míst byla limitní hodnota překročena. Zvýšené koncentrace se objevovaly také u jednotlivých forem dusíku, celkového organického uhlíku, ukazatelů spotřeby kyslíku a nerozpuštěných látek.
Fosfor patří mezi živiny, které podporují růst řas a sinic. Jeho zvýšené koncentrace mohou přispívat k eutrofizaci vod, tedy k nadměrnému obohacování vodního prostředí živinami. V praxi se tento proces může projevit zhoršením průhlednosti vody, rozvojem vodního květu a změnami kyslíkových poměrů. Ročenka uvádí také vyšší zatížení některých toků mikrobiologickým znečištěním. Limity pro Escherichia coli nebyly splněny na 70 % hodnocených profilů, u termotolerantních koliformních bakterií šlo o 64 % a u enterokoků o 43 %.
Rozdíly mezi jednotlivými toky jsou značné. Mezi dlouhodobě zatížené lokality patří například Litavka v Libomyšli, kde se projevuje znečištění zinkem, kadmiem a olovem. U některých menších toků byly zaznamenány vysoké hodnoty mikrobiologických ukazatelů. Naopak řada větších řek, například Jizera, Chrudimka, Úpa, Moravice, Morávka či Ostravice, splnila limity u sledované skupiny základních fyzikálně-chemických ukazatelů.
Pesticidy, farmaka a věčné chemikálie
Pozornost si zaslouží také pesticidy a jejich metabolity. V povrchových vodách byly zvýšené koncentrace zaznamenány například u alachloru ESA a metolachloru a jeho metabolitů. U podzemních vod se výrazněji projevovaly metabolity chloridazonu a dalších herbicidů. U sumy pesticidů bylo v podzemních vodách zaznamenáno 29 % nadlimitních hodnot. Zvlášť často se objevovaly metabolity chloridazonu, metazachloru, metolachloru, alachloru a dimethachloru.
Novým sledovaným ukazatelem se v roce 2025 stala kyselina trifluoroctová, známá jako věčná chemikálie označovaná zkratkou TFA. V povrchových vodách byla sledována pouze na 26 profilech v povodí Labe a Vltavy. Nad mezí stanovitelnosti se objevilo 96 % naměřených hodnot. TFA je vysoce perzistentní látka vznikající degradací řady fluorovaných sloučenin včetně pesticidů. V podzemních vodách byla nově zařazena do podzimního monitorovacího kola a její přítomnost nad mezí stanovitelnosti byla zjištěna u 80 % sledovaných objektů.
V podzemních vodách byly zaznamenány rovněž stopy léčiv. Alespoň jedna ze sledovaných látek byla nad mezí stanovitelnosti zjištěna na 126 objektech. Nejčastěji se objevoval kofein, ale také další farmaceutické látky. Po vyloučení kofeinu byly některé z ostatních léčiv prokázány na 72 sledovaných objektech. U více než dvou třetin pozitivních vzorků přitom součet sledovaných látek bez kofeinu zůstal pod hodnotou 0,1 mikrogramu na litr.
Dokument ke stažení:
Hydrologickou ročenku České republiky 2025
Související: