Česká legislativa otevírá cestu kapalným a plynným palivům z odpadu

Česká republika udělala zásadní krok k efektivnějšímu využívání odpadů a posílení energetické soběstačnosti. Vyhláška č. 452/2025 Sb., kterou vydalo Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu, poprvé umožňuje, aby kapalná a plynná paliva vyrobená z odpadu přestala být považována za odpad. Tato úprava zásadně mění přístup k energetickému využívání odpadů a představuje logické pokračování legislativního vývoje, který začal vyhláškou č. 169/2023 Sb. o tuhých palivech z odpadu.

Dosavadní právní rámec neumožňoval, aby produkty jako pyrolýzní oleje, zplyňovací plyny či další směsi získané z odpadu byly využívány mimo odpadový režim. Každý provozovatel zařízení musel žádat krajský úřad o individuální povolení, což výrazně komplikovalo i prodražovalo výrobu. Nová vyhláška tento postup sjednocuje, stanovuje jednotná technická kritéria a tím odstraňuje administrativní překážky, aniž by snižovala požadavky na ochranu životního prostředí či zdraví lidí.

Zásadním principem je respektování hierarchie nakládání s odpady – výroba paliv z odpadu je přípustná jen tehdy, pokud není možné odpady recyklovat. Vyhláška výslovně zakazuje využití materiálů obsahujících nadlimitní množství perzistentních organických polutantů a podmiňuje výrobu paliv ze znečištěných či nebezpečných odpadů jejich úplnou dekontaminací. Každá dodávka paliva musí být doprovázena průvodní dokumentací, která jednoznačně dokládá původ a vlastnosti odpadu i určený způsob využití. Tento mechanismus zajišťuje transparentnost a dohledatelnost v celém řetězci od výroby po spalování.

Vyhláška rozlišuje tři skupiny produktů. První skupinu tvoří paliva kategorie I, jejichž kvalita odpovídá výrobkům z primárních surovin. Tato paliva, včetně pohonných hmot, musí splnit přísné limity obsahu škodlivin a při spalování také emisní požadavky podle směrnice o průmyslových emisích. Paliva kategorie II mají volnější parametry, ale jejich využití je omezeno pouze na velké stacionární zdroje – teplárny, cementárny či spalovny, které musí splňovat podmínky jako při tepelném zpracování odpadu. Třetí skupinou jsou topné oleje z odpadních olejů, jejichž využití je možné jen v přesně definovaných spalovacích zdrojích splňujících normu ČSN 65 6691 a emisní požadavky vyhlášky č. 415/2012 Sb.

Aby mohlo kapalné nebo plynné palivo z odpadu kategorie I přestat být považováno za odpad, musí splnit soubor přesně stanovených podmínek. Základním předpokladem je, že palivo je vyrobeno pouze z odpadů, s nimiž nelze nakládat vhodnějším způsobem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, a zároveň neobsahuje látky zakázané nařízením (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Pokud se při výrobě využívá nebezpečný odpad, může mít pouze takové nebezpečné vlastnosti, které jsou pro běžná paliva typické (například hořlavost), případně musí být tyto vlastnosti v procesu výroby zcela odstraněny. Výroba paliva musí probíhat výhradně ve stacionárním zařízení k využití odpadů, které má platné povolení podle zákona o odpadech.

Z hlediska kvality je nutné, aby kapalná paliva splňovala limity stanovené vyhláškou č. 415/2012 Sb. o přípustné úrovni znečišťování, zejména požadavky na obsah vody, výhřevnost a nejvyšší přípustné koncentrace škodlivin uvedené v příloze vyhlášky. Stejná zásada platí i pro plynná paliva, jejichž složení musí odpovídat stanoveným emisním limitům. Paliva lze následně využívat buď energeticky – ve spalovacích stacionárních zdrojích s jmenovitým tepelným příkonem nad 5 MW, které splňují požadavky zákona o ochraně ovzduší – nebo jako pohonné hmoty v souladu s vyhláškou č. 516/2020 Sb.

V případě, že palivo vzniklo pyrolýzou či zplyňováním, je nutné prokázat, že jeho spalování nezpůsobí vyšší emise oxidů dusíku, oxidu uhelnatého a tuhých znečišťujících látek, než jaké vznikají při spalování nejčistších dostupných paliv na trhu, a že emise polychlorovaných dioxinů a furanů nepřekročí limity stanovené pro tepelné zpracování odpadu. Soubor těchto požadavků zajišťuje, že ukončení odpadového režimu u paliv kategorie I nebude na úkor ochrany životního prostředí ani veřejného zdraví.

Aby mohla kapalná a plynná paliva z odpadu kategorie II přestat být považována za odpad, musejí splnit přísně definované technické a provozní podmínky, které zajišťují jejich bezpečné a kontrolované využití. Základním principem je, že tato paliva mohou být vyrobena pouze z odpadů, které nelze využít vhodnějším způsobem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, a zároveň musí splňovat podmínky stanovené nařízením (EU) 2019/1021 o perzistentních organických znečišťujících látkách. Pokud jsou k výrobě použity nebezpečné odpady, mohou mít pouze takové vlastnosti, které jsou typické i pro běžná kapalná či plynná paliva, nebo musí být jejich nebezpečné vlastnosti v rámci technologického procesu odstraněny a tento fakt prokázán při hodnocení nebezpečných vlastností odpadu.

Výroba těchto paliv je povolena pouze ve stacionárních zařízeních k využití odpadu, která disponují povolením provozu podle zákona o odpadech. Vyrobené palivo musí být bezprostředně po ukončení výroby předáno ke spalování do konkrétního zařízení – buď do spalovacího stacionárního zdroje s jmenovitým tepelným příkonem nad 20 MW, do spalovny odpadů, nebo do rotační pece na výrobu cementářského slínku či vápna. Tato zařízení musejí být provozována na území České republiky, přesně vymezena v průvodní dokumentaci a mít platné povolení provozu vydané podle zákona o ochraně ovzduší nebo integrované povolení podle zákona o integrované prevenci. Zároveň musejí být součástí záměru, který podléhá povolení podle stavebního zákona.

Při samotném energetickém využití těchto paliv platí zásada, že s nimi musí být nakládáno podle stejných předpisů, jako by se jednalo o odpad. Spalování kapalných a plynných paliv kategorie II tedy musí splňovat všechny požadavky zákona o ochraně ovzduší, zákona o integrované prevenci, vyhlášky č. 415/2012 Sb. i závěrů o nejlepších dostupných technikách (BAT). Každé palivo musí být současně přesně uvedeno v povolení provozu stacionárního zdroje, ve kterém bude energeticky využíváno. Režim odpadu končí až v okamžiku, kdy je v zařízení dokončen technologický proces výroby paliva, splněny všechny stanovené podmínky a vypracována průvodní dokumentace.

Podobný princip se uplatňuje i pro kapalné palivo – topný olej z odpadních olejů, které může vznikat pouze z odpadních minerálních či syntetických olejů, s nimiž není možné nakládat vhodnějším způsobem. Výroba musí probíhat ve stacionárním zařízení s povolením podle zákona o odpadech a výsledné palivo musí splnit jak požadavky vyhlášky č. 415/2012 Sb., tak technické normy ČSN 65 6691 pro topné oleje na bázi odpadních olejů. Toto palivo může být využíváno výhradně ve spalovacích stacionárních zdrojích nebo v průmyslových pecích pro výrobu cementu a vápna na území České republiky. I zde platí, že zařízení musí být přesně vymezeno v průvodní dokumentaci a povoleno podle zákona o ochraně ovzduší či integrovaným povolením. Na proces spalování se vztahují stejné emisní požadavky jako u zdrojů s tepelným příkonem nad 5 MW. Režim odpadu je ukončen až po splnění všech uvedených podmínek, dokončení technologického procesu a vypracování příslušné průvodní dokumentace.

Vyhláška č. 452/2025 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2026 - text ZDE