České ovzduší v roce 2025 potvrzuje dlouhodobý obrat k lepšímu, výzvy však zůstávají

Předběžné hodnocení kvality ovzduší v České republice za rok 2025 ukazuje, že navzdory nepříznivým rozptylovým podmínkám patřil uplynulý rok k nejlepším za celé období systematického sledování. Koncentrace většiny hlavních znečišťujících látek zůstaly hluboko pod platnými imisními limity a dlouhodobý trend zlepšování je zřejmý. Současně se však potvrzuje, že zejména jemné prachové částice a přízemní ozon zůstávají klíčovou výzvou pro další roky, a to zejména ve světle zpřísňujících se evropských požadavků na ochranu zdraví.

Rok 2025 lze z pohledu kvality ovzduší v České republice označit za další potvrzení pozitivního vývoje, který se postupně formuje již od roku 2020. Předběžné vyhodnocení dat z automatizovaných imisních měřicích stanic ukazuje, že koncentrace suspendovaných částic PM₁₀ a PM_2,5, oxidu dusičitého, oxidu uhelnatého i oxidu siřičitého dosáhly jedněch z nejnižších hodnot od zahájení systematického sledování v devadesátých letech minulého století. V případě oxidu siřičitého se dokonce jedná o historické minimum. Přestože meziročně nedošlo k dramatickým změnám oproti roku 2024, stabilizace na nízkých úrovních sama o sobě představuje významný výsledek, zvláště vezmeme-li v úvahu, že meteorologické a rozptylové podmínky byly v roce 2025 celkově zhoršené až výrazně horší.

Zásadním konstatováním je skutečnost, že všechny hodnocené znečišťující látky s výjimkou suspendovaných částic PM₁₀ a přízemního ozonu splnily v roce 2025 imisní limity platné podle současné legislativy. Překročení denního limitu pro PM₁₀ bylo zaznamenáno pouze na jediné stanici z celkového počtu více než stovky sledovaných lokalit, konkrétně na venkovské stanici Lom v Ústeckém kraji, kde se dlouhodobě kombinuje vliv lokálního vytápění a průmyslové činnosti. Roční imisní limity pro PM₁₀ ani PM_2,5 nebyly překročeny nikde na území republiky, přičemž v případě jemnější frakce PM_2,5 se jedná již o třetí rok v řadě bez překročení zpřísněného limitu. Oxid dusičitý nepřekročil roční limit šestým rokem po sobě a u oxidu siřičitého a oxidu uhelnatého nedochází k překročení imisních limitů již řadu let.

Přízemní ozon zůstává jedinou látkou, u níž se dlouhodobě nedaří dosáhnout plošného splnění imisních cílů. V tříletém hodnoceném období 2023 až 2025 byl imisní limit překročen přibližně na devíti procentech stanic, převážně v regionálním pozadí a v některých městských lokalitách. Rok 2025 sám o sobě nepředstavoval extrémní ozonový rok, avšak epizody vysokých koncentrací v horkém a suchém srpnu vedly k vyhlášení několika smogových situací. Tento vývoj potvrzuje, že koncentrace ozonu jsou silně závislé na meteorologických podmínkách a že jejich regulace je výrazně složitější než u primárních znečišťujících látek.

Z regionálního hlediska se v roce 2025 dále snižoval význam tradičně problematické aglomerace Ostrava Karviná Frýdek Místek, kde se pozitivně projevil jak dlouhodobý útlum těžkého průmyslu, tak i konkrétní omezení provozu v areálu společnosti Liberty Ostrava. Naopak relativně vyšší koncentrace suspendovaných částic byly zaznamenány na dopravně zatížených lokalitách v Praze, kde se kombinují intenzivní silniční doprava s častějším výskytem nepříznivých rozptylových podmínek. Tento posun ukazuje, že kvalita ovzduší se stále více stává městským a dopravním tématem, nikoli výhradně problémem průmyslových regionů.

Významnou roli v celkovém hodnocení sehrály meteorologické podmínky. Rok 2025 byl sice teplotně ještě hodnocen jako normální, avšak srážkově podnormální a z hlediska rozptylu znečišťujících látek patřil k nejméně příznivým za poslední tři dekády. Právě tato skutečnost dává dosaženým výsledkům zvláštní váhu. I v měsících s výrazně nepříznivými podmínkami, jako byl únor, listopad či prosinec, zůstaly průměrné koncentrace suspendovaných částic často pod úrovní desetiletého průměru. To naznačuje, že bez postupně realizovaných emisních opatření by byla situace výrazně horší.

Mezi klíčové faktory dlouhodobého zlepšování kvality ovzduší patří zejména výměna zastaralých kotlů v domácnostech, modernizace průmyslových technologií, postupná obnova vozového parku a zpřísňování emisních standardů. Efekt těchto opatření se nejzřetelněji projevuje právě v obdobích, kdy by za srovnatelných podmínek v minulosti docházelo k výraznému zhoršení kvality ovzduší. Únor 2025 je v tomto ohledu ilustrativním příkladem. Přestože šlo o chladný, suchý měsíc s velmi nepříznivými rozptylovými podmínkami, koncentrace prachových částic nedosáhly hodnot typických pro podobné epizody v minulém desetiletí.

Zpráva ČHMI zároveň upozorňuje na skutečnost, že současné hodnocení vychází z předběžných a dosud neverifikovaných dat a nezahrnuje látky sledované manuálními metodami, především benzoapyrenU. Právě u této karcinogenní látky lze i nadále očekávat překračování imisních limitů na řadě lokalit, zejména v oblastech s intenzivním lokálním vytápěním. Úplný obraz kvality ovzduší za rok 2025 tak bude k dispozici až po zveřejnění druhé části hodnocení a po finální verifikaci dat.

Zvláštní pozornost si zaslouží také pohled do budoucna. Nově přijatá evropská směrnice o kvalitě ovzduší výrazně zpřísňuje imisní limity s cílem přiblížit se doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) a dlouhodobé vizi nulového znečištění. Předběžné vyhodnocení ukazuje, že pokud by tyto limity platily již dnes, docházelo by k jejich překračování u jemných prachových částic, oxidu dusičitého i přízemního ozonu na řadě lokalit. Nejproblematičtější se jeví právě PM_2,5, které zůstávají z hlediska zdravotních dopadů nejrizikovější složkou znečištění ovzduší.

Rok 2025, z pohledu kvality ovzduší, tak lze hodnotit jako potvrzení správného směru, nikoli jako důvod k uspokojení. Česká republika dosáhla v posledních letech výrazného zlepšení kvality ovzduší, které je měřitelné, dlouhodobé a odolné i vůči nepříznivým meteorologickým podmínkám. Zároveň se však ukazuje, že další kroky budou náročnější, dražší a více systémové, ať už v oblasti dopravy, energetiky, lokálního vytápění či územního plánování.