Více času na podstatné
Česko pod lupou Evropské komise: kde tápeme a kde jsme na správné cestě v ochraně životního prostředí?
Evropská komise zveřejnila v červenci 2025 nejnovější přezkum provádění právních předpisů v oblasti životního prostředí (Environmental Implementation Review – EIR). Tento přezkum je důležitým nástrojem pro hodnocení toho, jak jednotlivé členské státy EU naplňují evropskou environmentální legislativu. Cílem je posílit účinnost environmentálních politik, identifikovat slabá místa a podpořit zavádění konkrétních opatření tam, kde zaostávají.
Přezkum pokrývá čtyři hlavní tematické oblasti: oběhové hospodářství a nakládání s odpady, ochranu přírody a biodiverzity, nulové znečištění a opatření v oblasti klimatu. Dále se zaměřuje na nástroje řízení a financování. Letos přináší EIR varovné signály nejen některým státům, ale i samotné České republice.
Z celoevropského pohledu zůstává hlavním problémem nedostatečná míra recyklace komunálního odpadu. V roce 2022 dosáhl průměr EU pouze 49 %, což je stále pod stanoveným cílem 55 %, kterého mají členské státy dosáhnout do roku 2025. Devatenáct států Unie podle Komise aktuálně není na cestě k jeho naplnění. Přestože celkové emise skleníkových plynů v EU postupně klesají, emise z dopravy stále rostou, a to především v městských oblastech. Kvalita ovzduší i vody v některých regionech zůstává pod hranicí norem. Celková investiční mezera v EU v oblasti ochrany životního prostředí činí přibližně 0,77 % HDP – a právě tato mezera zůstává překážkou efektivního naplňování environmentálních cílů Unie.
V České republice se v posledních letech podařilo mírně posílit oběhové hospodářství. V roce 2023 dosáhla míra využití oběhových materiálů 12,8 %, čímž Česko překonalo unijní průměr 11,8 %. Jde o pozitivní trend, který naznačuje snahu o udržitelné řízení materiálových toků. Nicméně v oblasti produktivity zdrojů – tedy množství ekonomické hodnoty vytvořené z každého kilogramu spotřebovaného materiálu – Česko výrazně zaostává. V roce 2023 dosahovala pouhých 1,21 EUR/kg oproti průměru EU ve výši 2,23 EUR/kg. To svědčí o stále vysoké materiálové náročnosti české ekonomiky, která je úzce spjata s tradičními průmyslovými odvětvími.
Evropská komise upozorňuje, že Česku reálně hrozí nesplnění cíle, podle kterého by do roku 2035 mělo být skládkováno maximálně 10 % komunálního odpadu. V roce 2021 bylo na skládky odvezeno stále 46 % tohoto odpadu, přičemž míra skládkování od roku 2017 stagnuje. Tato situace ukazuje, že dosavadní nástroje – včetně zvyšující se skládkovací daně – nejsou dostatečně účinné. Český odpadový systém tak potřebuje silnější impulzy: vedle ekonomických nástrojů také důsledné dodržování hierarchie nakládání s odpady, včetně podpory prevence, recyklace a opětovného použití.
I přes mírné zlepšení v oblasti recyklace komunálního odpadu (44 % v roce 2021) zůstává Česko pod unijním průměrem. Přitom právě zvýšená míra recyklace je klíčovým prvkem oběhového hospodářství i cílů Zelené dohody. Růst recyklace v Česku byl v uplynulých letech podpořen rozvojem systémů třídění a kompostování, nicméně stagnace v oblasti skládkování omezuje celkový pokrok. Evropská komise zde očekává důslednější plnění závazků, zejména u obcí, kde se stále preferuje nejméně žádoucí forma nakládání s odpady.
Obzvláště znepokojující je stav průmyslového znečištění. Česko patří k největším znečišťovatelům ovzduší z hlediska škod způsobených průmyslovými emisemi – v tomto ohledu je na šestém místě v celé EU. U emisí těžkých kovů do vodních toků se nachází na desátém místě. Tato data reflektují přetrvávající strukturální problémy českého průmyslu a nedostatečnou kontrolu environmentálních externalit. Vyžadují systematické řešení včetně modernizace technologií, přísnějších limitů a důslednějšího dohledu.
Velkou výzvou zůstává klimatická politika, především v oblasti dopravy. Česko zde podle hodnocení Komise dosud nezaznamenalo žádný významný pokrok. Ve srovnání s jinými státy EU máme velmi nízký podíl obnovitelných zdrojů v energetice a jejich tempo růstu je nedostatečné. Obzvláště problematické je také to, že sektor využívání půdy a lesnictví přestal fungovat jako čistá jímka uhlíku – tedy místo, které by pomáhalo snižovat koncentraci CO₂ v atmosféře. Prognózy naznačují, že Česko své klimatické cíle nesplní, pokud nepřijde s razantnějšími změnami politik a investic.
Komise zároveň vyčíslila, jaký finanční objem je nutný, aby Česko své environmentální závazky zvládlo plnit. Ročně bude třeba investovat o 2,3 miliardy EUR více, než činí stávající výdaje. Tato tzv. investiční mezera odpovídá zhruba 0,82 % HDP – což je dokonce mírně nad průměrem celé Unie. Největší částky je třeba vložit do omezení znečištění (2,2 mld. EUR ročně) a přechodu k oběhovému hospodářství (1,7 mld. EUR). Bez těchto investic bude velmi obtížné zvrátit negativní trendy, kterým Česko čelí.
Jedním z pozitivních aspektů české environmentální politiky je důraz na omezení potravinového odpadu. V této oblasti patříme v rámci EU ke státům, které aktivně podporují potravinové banky a zavádějí inovativní řešení jako jsou mobilní aplikace na redistribuci přebytků z restaurací. Díky legislativním změnám se rozšířily možnosti darování jídla z jídelen a cateringových služeb. To nejen snižuje plýtvání, ale také přispívá ke zmírnění sociálních dopadů.
Naopak u recyklace stavebního a demoličního odpadu Česko zaostává. Míra recyklace činila v roce 2022 pouze 72,2 %, zatímco unijní průměr dosáhl 79,8 %. Přitom se jedná o největší tok odpadu v EU vůbec – tvoří téměř 40 % všech odpadů. Komise doporučuje zavádět předdemoliční audity, digitální evidence a podporovat cirkulární stavebnictví. Tato opatření však v Česku zatím nejsou systematicky zavedena a brání efektivnějšímu využívání druhotných surovin.
V prosinci 2023 oznámilo Česko Komisi svůj záměr odložit dosažení cílů v oblasti recyklace hliníkových obalových odpadů pro roky 2025 a 2030, které byly stanoveny směrnicí o obalech a obalových odpadech. K oznámení připojilo prováděcí plán, v němž určilo opatření nezbytná k dosažení cílů v odloženém termínu (tj. v roce 2030 místo 2025 a v roce 2035 místo 2030). Podle tohoto prováděcího plánu budou mezi hlavní opatření, která Česko zavede, patřit povinný systém zálohování a zpětného odběru kovových nápojových obalů, osvětové kampaně a zavedení pokročilých třídicích technologií. Komise zjistila, že předložený plán nesplňuje požadavky stanovené v příslušných právních předpisech o odpadech.
Znepokojivým bodem je i slabá správa v oblasti životního prostředí. Komise konstatuje, že Česko má nedostatečně rozvinutý systém zpřístupňování prostorových dat, složitý přístup veřejnosti k soudní ochraně a neprůhledné rozhodovací procesy u posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Zlepšení v této oblasti by přispělo k větší důvěře veřejnosti i efektivnějšímu prosazování práva.
Přezkum EIR 2025 tak ukazuje, že Česká republika má na cestě k environmentální udržitelnosti smíšené výsledky. Zatímco v některých oblastech (např. oběhové hospodářství nebo prevence potravinového odpadu) dochází ke zlepšení, jiné klíčové výzvy – jako jsou skládkování, průmyslové emise, dekarbonizace nebo správa práva – zůstávají nevyřešené. Pokud má Česko dohnat své závazky vůči evropské legislativě, bude muset nejen investovat, ale také zásadně proměnit způsob řízení environmentálních politik.
Náklady EU na neprovádění právních předpisů EU v oblasti životního prostředí v důsledku znečištění ovzduší a vody, degradace přírody a odpadu se odhadují na 180 miliard EUR ročně. To představuje přibližně 1 % hrubého domácího produktu (HDP) EU.
Dokument ke stažení:
Read the Communication accompanying the 2025 reports
See the environmental investment needs and gaps for EU Member States