Co stojí v pozadí kanalizačních „monster” a jak jim předcházet?

Vánoční období je tradičně časem, kdy domácnosti po celém světě intenzivně smaží a vaří. S tímto zvýšením produkce tuků a olejů však tradičně přichází i velmi závažné varování vodohospodářů, že nesprávné nakládání s použitými tuky a oleji může vést k dramatickým následkům v kanalizačním systému. Tyto špunty mohou dorůst do kolosální velikosti více jak sto tun.

V České republice ale i v ostatních částech Evropy i světa se jako každoročně před Vánoci objevují výzvy k tomu, aby lidé nevylévali použité oleje a tuky do dřezu ani do toalety, protože tak přispívají k hromadění tuhých bloků v kanalizačním potrubí, které později komplikují chod celé kanalizační sítě. Podobné problémy přitom nejsou ojedinělým českým lokálním jevem, ale jde o globální fenomén, který dokonce získal své vlastní označení fatberg (tukovec), tedy velkou hmotu ztuhlých tuků, olejů a nerozložitelných materiálů kombinovaných v kanalizační síti.

Termín fatberg, odvozený z anglických slov fat (tuk) a berg (ledovec), označuje pevnou masivní hmotu, která se tvoří, když se tuky a oleje ochladí a ztuhnou v potrubí a spojují se s jinými materiály, jako jsou vlhčené ubrousky, hygienické vložky nebo jiné předměty, které nejsou určeny k splachování. Tyto hmoty mohou být extrémně velké a odolné a ve světových aglomeracích se jejich odstraňování stává nákladným a technicky náročným úkolem.

Příkladem obřího tukovce, který upoutal pozornost celého světa, je fatberg objevený v roce 2017 pod londýnskou čtvrtí Whitechapel, který byl dlouhý přibližně 250 metrů a vážil odhadovaných 130 tun. Tento fatberg vznikl z kombinace tuků, olejů a velkého množství vlhčených ubrousků a dalších materiálů a jeho odstranění si vyžádalo práci specialistů s vysokotlakými vodními tryskami a ručními nástroji přes několik týdnů. Část tohoto bloku byla poté vystavena v Museum of London, kde slouží jako memento problémů moderní kanalizační infrastruktury.

V roce 2025 se podobný jev potvrdil i v jiném koutě světa, když pracovníci britské společnosti Thames Water odstranili z kanalizace v části Feltham ve West Londonu fatberg o hmotnosti kolem 100 tun, což odpovídá zhruba osmi vozům londýnské dvoupatrové autobusové soupravy. Tento blok se nacházel více než deset metrů pod úrovní ulice, jeho odstranění trvalo specialistům více než měsíc a byl tvořen převážně vlhčenými ubrousky, které držely pohromadě mastnotou, tuky a oleji.

Podobné dramatické blokace se neodehrávají pouze v Evropě. V roce 2025 také v Austrálii pracovníci společnosti Water Corporation objevili a vyčistili fatberg o hmotnosti asi 30 tun z kanalizační sítě v oblasti Perth, který se stal doposud největším zaznamenaným tukovcem v regionu Západní Austrálie. Tento tukovec vznikl nahromaděním mastnoty, olejů a jiného nerozložitelného odpadu, které se postupně spojily do pevného masivu, jenž blokoval průtok odpadních vod.
Vznik tukovců je podporován kombinací nesprávných návyků obyvatel a termínově nevhodně označených výrobků, které jsou propagovány jako “splachovatelné”, ale ve skutečnosti se v kanalizačním systému nerozkládají. Tyto výrobky, spolu s tuky a oleji vlévanými do dřezů, vytvářejí překážky v toku odpadních vod a postupně se stávají jádrem, kolem kterého se usazuje další materiál.

Fatbergy se nemusí omezovat pouze na potrubí pod městy. V některých případech se nashromážděné tukovce mohou uvolnit při silných dešťových událostech a být vyplaveny z kanalizační sítě ven do přilehlých vodních toků nebo dokonce do moře. Ve městě Sydney v Austrálii vědecký výzkum a odborný briefing z roku 2025 poukázal, že tzv. „fatbergové koule“ se během období mezi říjnem 2024 a únorem 2025 objevily na veřejných plážích, což vedlo k jejich dočasnému uzavření z obav o hygienu a zdraví návštěvníků. Tyto odpadní koule byly identifikovány jako pravděpodobně pocházející z kanalizačního systému a byly vyplaveny do oceánu díky kombinaci silných dešťů a tlaku v potrubí, který uvolnil hromadící se tuky a pevné částice.

Technicky je nutné si uvědomit, že tuky a oleje, když jsou vlévané do dřezu či kanalizace, zprvu mohou být tekuté, ale při ochlazení tuhnou a přilnou ke stěnám potrubí. Tam se stávají jádrem, kolem kterého se zachytávají další materiály, což vede k růstu pevné masy, která omezuje průtok a vede k blokacím. Tento proces vysvětluje, proč i relativně malé množství oleje, které je během vánočního období běžně vyplaveno do kanalizace z domácností a gastronomických provozů, může mít dlouhodobé a kumulativní dopady na funkčnost systému. Není to jen o zanedbatelném ucpání v kuchyňském odtoku, ale o pomalém procesu kumulace, který může časem vytvořit blokace vážně narušující kapacitu celého kanalizačního řadu.

Celosvětové zkušenosti ukazují, že problém tuků, olejů a mastnoty v kanalizačních systémech je zcela reálný a jeho dopady přesahují místní infrastrukturu. I přesto, že technologická opatření jako pravidelná údržba stok, moderní zachytávače tuků a cílené kampaně pro změnu chování uživatelů kanalizační sítě mohou zmírnit riziko vzniku rozsáhlých tukovců, klíčovou roli hraje především správné nakládání s tuky a oleji v domácnostech a komerčních provozech, protože nesprávné návyky mají bezprostřední vliv nejen na fungování kanalizačních sítí, ale také na finanční náklady na jejich údržbu, hygienu a ochraně životního prostředí.

Zkušenosti z měst po celém světě ukazují, že nejúčinnější cestou, jak vzniku tukovců předcházet, je zabránit tomu, aby se tuky a oleje vůbec dostaly do kanalizační sítě. Zásadní roli v tomto směru hraje osvěta veřejnosti, protože rozhodující část tuků pochází z běžných domácností. Použité jedlé oleje a tuky by neměly být vylévány do dřezu ani do toalety, ale po vychladnutí a ztuhnutí shromažďovány v uzavíratelných nádobách a následně odevzdávány k dalšímu zpracování. Praxe ukazuje, že i jednoduchý návyk nechat tuk po smažení vychladnout, setřít jej papírovou utěrkou nebo slít do vhodné nádoby může výrazně snížit množství mastnoty, která se dostává do potrubí. Použité oleje lze následně recyklovat například pro výrobu biopaliv nebo technických surovin, čímž se z odpadu stává využitelný zdroj a současně se snižuje zátěž kanalizačních systémů.

Na osvětu domácností v mnoha zemích navazují sběrné kampaně, jejichž cílem je vytvořit dostupnou infrastrukturu pro odevzdávání použitých jedlých olejů. Speciální kontejnery umístěné v obcích a městských částech umožňují obyvatelům jednoduché a hygienické odevzdání olejů bez nutnosti jejich likvidace prostřednictvím kanalizace. Tam, kde jsou tyto systémy dlouhodobě zavedeny a doprovázeny informačními kampaněmi, vodohospodáři zaznamenávají snížení výskytu tukových nánosů v potrubí i pokles provozních zásahů spojených s ucpáváním stok. Prevence se zde ukazuje jako ekonomicky výrazně efektivnější než následné odstraňování rozsáhlých blokací.

Neméně důležitým preventivním opatřením je správné nakládání s pevným odpadem, který do kanalizace nepatří. Vlhčené ubrousky, papírové utěrky, hygienické potřeby a další materiály určené k likvidaci v komunálním odpadu sehrávají při vzniku tukovců klíčovou roli, protože vytvářejí pevnou strukturu, na kterou se tuky a oleje snadno vážou. Pokud tyto předměty nejsou splachovány, ale likvidovány běžnou cestou, výrazně se snižuje riziko, že se v kanalizačním systému vytvoří stabilní jádro pro růst tukových bloků.

Vedle prevence v domácnostech je zásadní také technické řešení u zdrojů s vysokou produkcí tuků, zejména v gastronomických provozech, jako jsou restaurace, jídelny nebo závodní kuchyně, a v některých typech potravinářského průmyslu. Základním nástrojem jsou lapače tuků, tedy pasivní zařízení instalovaná před vstupem odpadní vody do veřejné kanalizace, která na principu rozdílné hustoty oddělují tuky a oleje od vody. Jejich účinnost je však podmíněna pravidelnou údržbou, protože zanedbané lapače ztrácejí schopnost tuky zachytávat a mohou se samy stát zdrojem zápachu a sekundárního znečištění. Tam, kde je údržba systematická a kontrolovaná, představují lapače tuků jeden z nejefektivnějších nástrojů ochrany kanalizační sítě.

V posledních letech se v zahraničí prosazují také automatizovaná zařízení pro odstraňování tuků z odpadní vody, označovaná jako AGRD, tedy automatická zařízení pro odstraňování mastnoty. Na rozdíl od pasivních lapačů tuků tyto systémy aktivně separují tuky a oleje v průběhu provozu a umožňují jejich průběžné odstraňování bez nutnosti častých manuálních zásahů. Výrobci i provozní studie uvádějí, že správně navržené a provozované systémy tohoto typu mohou dosahovat velmi vysoké účinnosti odstranění tuků, v některých případech až kolem devadesáti devíti procent, čímž výrazně snižují množství mastnoty, které se dostává do veřejné kanalizace.

Výzkum v oblasti kanalizačních technologií se současně zaměřuje na vývoj nových typů zařízení pro zachytávání tuků, která kombinují mechanické oddělování mastnoty s cílenou chemickou nebo biologickou podporou. Experimentální projekty realizované například na univerzitách v Austrálii naznačují, že modernizované systémy tohoto typu mohou při správném návrhu a provozu odstranit až téměř devadesát osm procent tuků a olejů ještě před vstupem odpadní vody do stokové sítě. Tyto technologie zatím nejsou plošně rozšířené, ale představují důležitý směr dalšího vývoje, zejména pro hustě urbanizované oblasti s vysokou koncentrací gastronomických provozů.

Ačkoli tuková „monstra“ v kanalizacích mohou působit děsivě a vodohospodáři je často používají jako varování, ve skutečnosti nejde o nebezpečná strašidla, ale o důsledek našich každodenních návyků. Každý z nás má možnost těmto problémům předcházet jednoduchými opatřeními, jako je sběr a recyklace použitých tuků, správným nakládáním s pevnými odpady a ohleduplným používáním kanalizace.